Myslela jsem, že mě knížka o nějakých hornících nebude asi bavit. Omyl, bavila mě. Tyto končiny vůbec neznám a jsem ráda, že je v knížce historie této části popsána tak čtivě. V této době nebylo lehké žití, tady navíc byla tvrdá a nebezpečná práce a pro samotné ženy s mnoha dětmi obzvlášť. Chyběla mi tam nějaká vřelost v rodině, ale na to asi tenkrát nebyl čas, proto jsou postavy v knížce dost chladné. Jen škoda, že není možné sáhnout hned po dalším pokračování.
Autorka tady dokáže perfektně popsat každý okamžik a bez zbytečné omáčky okolo. Jen doufám, že už se nic podobného v našich životech nebude opakovat. I když mám pocit, že hodně lidí se nepoučilo a paměť jim neslouží.
Přemýšlela jsem, kterou knížku bych šoupla ve výzvě pod 6. bod a napadla mě tato, kterou jsem četla krátce po revoluci. Dneska, když jsem jí dočetla a znovu si zase uvědomila, že ta knížka je fakt nadčasová a je o čem přemýšlet. Ale dneska se smí číst veřejně a je dostupná všem.
Ze začátku mi vadilo stále opakující se Zuzana. Na každé stránce 20x Zuzana, ale postupem čtení, už jsem to ani nevnímala. Knížka má spád a čte se dobře. Věty stručné, ale není potřeba zdlouhavého vyprávění. Jen mi přijde, že má dneska hodně knížek otevřený konec a já se pak cítím autorem ošizená. Klidně bych si přečetla i pokračování. 4,5*
Dneska jsem tuto knížečku objevila v knihobudce a i když jsem nikdy na básničky nebyla, tak jsem si jí vzala. Jaroslava Seiferta samozřejmě znám a titul Maminka taky, ale nikdy jsem jí nečetla. Ty básničky jsou milé a na pár stránkách je ve vzpomínkách cítit láska, cit a něha, kterou by mělo prožívat každé dítě. A krásné obrázky od J. Trnky mě zase dostaly do dětství.
Nějaké vědomosti o řeckých uprchlících jsem měla, ale v této knížce se můžeme dočíst od počátku, kdy lidé prchali za občanské války, jak byly děti umísťovány do dětských domovů a později se hledal původ rodin, ze kterých děti pocházely a jaké problémy musely řešit, ale i o přátelství nebo o sledování a vyšetřování StB, o jejich touze na návrat do původní vlasti. Knížka je moc hezky napsaná a doporučuji všem, kdo má rád rodinné příběhy.
Knížku jsem vyslechla v audio vyprávění autorem. Některé vzpomínky mám stejné (jsme stejně mladí), jen bych je nedokázala tak vtipně podat. Doporučuji na odreagování při blbé náladě. :-)
Nedovedu si představit, že takové osamocené žití zvládne malé dítě. Naštěstí měla kolem sebe i pár lidí, co jí pomohli vysvětlit, jak to funguje v civilizovaném životě. Kya je velice učenlivá a dokáže se sama protlouct životem přírodním stylem. Lidi jí přitahují, ale zároveň se jich bojí a spíš se před nimi ukrývá. Konec mě ani nepřekvapil, byla chytrá. Moc pěkné čtení, ale v životě nepravděpodobné.
Málokterou knížku čtu víckrát, ale když jsem v knihovně našla nové vydání této knížky, tak jsem neodolala. Mám ráda životopisy a ten o životě Vlasty Kálalové opravdu stojí za přečtení a paní Borská to uměla sepsat perfektně. Vlasta Kálalová byla tvrdá žena, někdy i ke svému okolí, ale nechybělo jí dobré srdce. Toto nové vydání má i další doslovy od Ilony Borské z porevoluční doby, třeba, že jí kontaktovala Valja Holubová z Curychu, aby jí kdysi poskytla nějaké informace a po revoluci se I.B. z Mitrochinova archivu dozvěděla, že tato žena byla nastrčená špionka KGB
Knížka se mi líbila, ale trošku míň, než 1. díl, který mě seznámil s historií kraje, kterou jsem neznala. Ve 2. díle už to není nic, co by bylo jiné, než prožívali za války i v jiných částech republiky. Chybělo mi nějaké citové vyprávění, které by mě dojalo. Možná je to tím, že mi chyběla návaznost na předchozí díl a trvalo mi, než jsem se začetla. Přecejen pauza mezi díly byla rok a já mám ráda, když můžu hned číst další pokračování. Moc se mi líbí komentář Veronika5179 z 22.2.
Copak na takovou knížku říkají příznivci a voliči komunistů a estébáků? Ten, kdo říká, jak to byla krásná doba, tak asi takové knížky nečte, ale chválí, že měl pivo za 1,70 a bůček za 17,-Kčs Šestnáctiletý kluk a zničili mu celý život. 10 let tvrdého žaláře za nic. Člověku je zle a jenom o tom zvěrstvu čte a ty šmejdi bez svědomí za to nebyli nikdy potrestaný a dál si užívají krásný život. Příběh by měl být zfilmovaný, aby se dostal k ještě více lidem.
Knížka se čte dobře, příběh má spád, střídá se radost i smutek v těžkém životě, pak válka skončí a čekají se už jen radostné chvíle. Jenže dochází k masakru, který citlivý člověk neunese. Příběh je to do určité části smyšlený a docela mě mrzí, že tomu pravdivému z naší historie není věnována větší vzpomínka. Zase je tady kus pravdivé historie, která není moc známá a měla by se dostat mezi veřejnost. Masakr na Švédských šancí asi v učebnicích dějepisu nenajdeme. Kolik nám toho ještě bylo z naší historie utajeno?
Pěkně se četla a příběh byl uvěřitelný. Anna byla moc šikovná, ke všemu se dokázala postavit a vyřešit. I přes její nelehký život, bych řekla ,,Šťastná to žena,,
P.S. později jsem se dozvěděla, že jde o skutečný příběh a Oparenské údolí.
Jsem zvyklá číst v MHD, ale na tuto knížku jsem potřebovala samotu. Ve stejné době, kdy jsem se narodila i já a moje máma kousek od Pankráce bydlela, tak člověk si snad ani nedokáže představit, že se něco takového mohlo dít, ale bohužel se to dělo. Po válce, kdy už mohl být klidný a spokojený život, tak nastoupil bolševický režim, který se vyrovnal tomu fašistickému, ale tady to byli Češi, kteří toto páchali na Češích. Krutá doba o které se moc nemluví, ale je dobré vědět a vzpomenout i na tyto zločiny, které většinou zůstaly bez trestu. Bolestné čtení.
Mám ráda knížky ze staré dobové Prahy, představuji si klidnou atmosferu té doby a Povídky malostranské mně perfektně sedí. Pamatuji si dobu, kdy se sousedi znali, v hospodách sedávali štamgasti a centrum Prahy byl náš domov, kde jsme potkávali známé. Knížku jsem četla už před dlouhou dobou a dneska jen takovou rychlovku, ale myslím, že se k ní zase někdy znovu dostanu.
Je to už delší dobu, co jsem knížku dočetla a v mém pořadí čtení knih od paní A.M. byla 4. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla a dokonce jsem jí i odložila a zase se k ní vrátila. Víc mě začala bavit, když se příběh stal příběhem Václava, než když byl příběhem hotýlku, ale ani tak to žádná bomba není. Václav to myslel vždycky "dobře" ale pokaždé to "dobře" nevyšlo.
Knížka je podobná jako Heřmánkové údolí, ale je to příběh více generací. Matka Irma je opět silná žena, která si dokáže poradit , vždy řešit životní situace rodiny a některá tajemství si vzít až do hrobu.
