Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1159
315
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Lidé vytržení ze svého přirozeného prostředí, snaha přizpůsobit se, nebo se naopak rozhodně nepřizpůsobit a nepřijít o tradice a kulturu své vlasti. Příběh řeckých přistěhovalců znám, znám i některé reálné lidi, kniha se mi s nimi propojovala. A představa, jak těžký je život, když jsi malý, neznáš ani své datum narození, ani příjmení a jsi úplně sám v cizí zemi najednou dostala daleko realističtější obrysy. Ráda čtu články, které píše autorka a kniha se mi moc líbila.
To bylo úžasné čtení, neměla jsem povědomí o tom, že jsem přicházely v padesátých letech děti z Řecka, super charakteristika rozdílných postav a přístupu k pozici uprchlíka
(SPOILER) Velmi zajímavé téma, jak se vyrovnat s pobytem v cizí zemi, každá z postav představovala svébytnou strategii. Stejně jako pod vlivem uprchlické vlny z Ukrajiny, i zde jsem se sama sebe ptala, jak bych se s takovou změnou vyrovnala já. Zápletka s Pavlem mi nicméně přišla příliš krkolomná, a na rozdíl od jiných postav jsem se na konci nedozvěděla, jak se zpětně na svůj život dívá. Trochu mě zklamal i všeobecně šťastný konec.
Audiokniha :
Krásný příběh o jedné rodině, která emigrovala z Řecka do Čech. Moc hezky načteno Danou Černou. Dostala jsem úplně chuť podívat se zase do Řecka.
Nádherná kniha, která se četla opravdu velmi dobře. Ocenila jsem, že jsem se při čtení dozvěděla i něco z historie a života řeckých uprchlíků. Určitě doporučuji přečíst.
Jaké to asi je, ocitnout se v deseti letech bez rodiny v úplně neznámé zemi, kde nikomu nerozumíš ani slovo? Kde nic není jako doma? Kde vítr fouká jinak a slunce svítí méně, kde české jídlo v kontrastu s řeckým vypadá poněkud směšně? Máš vlastně vše, co k životu potřebuješ, někdy i víc, přesto Ti stále něco chybí? Šťastný budeš teprve tehdy, až uvidíš moře!
Nádherná kniha.
Moc hezky poskládaný příběh. Vůbec si neumím představit, jaké to je zůstat úplně sama, bez kohokoliv známého v cizí zemi. Nevědět, co se kolem mě děje, nerozumět, co se mi říká, co se po mě chce a to vše v deseti letech! I dospělí tápají ve tmě a bojí se cokoliv nahlas hodnotit. Není divu, že v průběhu let došlo k mnoha nedorozuměním a situacím, které ovlivní život lidí, jak z řecké komunity, tak Čechů. A jak se říká „hříchy minulosti tě vždy dostihnou“. Líbila se mi snaha řecké komunity o zachování svých zvyků a tradic. Pochopitelné bylo i odklonění se od nich u mladé generace, ale s přibývajícím věkem k jejich návratu. Některé osudy dopadly relativně dobře, jiné ne. Tak jak už to život přináší.
Velmi pěkná rodinná sága. Bonusem jsou popsané historické události, o kterých jsem mnoho nevěděla. V roce 1948 přijalo Československo cca 25.000 řeckých uprchlíků, v Řecku byla občanská válka. Hlavní postavou je dívka Sotiria a její rodina, vypráví o svých pocitech, životě řecké komunity v ČSSR, životních snech, ideálech. Kniha je velmi dobře napsaná, osobně miluji řecké ostrovy, při čtení jsem se úplně přenesla do Řecka. Děkuji paní spisovatelce.
Být přistěhovalcem, uprchlíkem je vlastně bezvýchodná situace ve všech směrech. Nejdřív ty děsivé zážitky z útěku během nesmyslné války, pak život v nové zemi a věčné doufání a sny, jaké to bude, až se vrátíte domů. Jenže kde je to doma, když roky žijete jinde a místní vás za místní nepovažují, a tam doma, odkud odejdete, jste taky cizák… všechny tyto těžko uvědomitelné (dokud je asi nezažijete) pocity a situace skvěle popisuje na jednotlivých osudech několika Řeků přišedších do Československa tato kniha.
O tom, že tu v ČSSR byla tak početná řecká komunita, jsem netušila, a nahlédla jsem díky knize i do novodobých řeckých dějin, které jsem neznala. Třeba že 28. říjen je pro Řeky významný svátek, i když z jiných důvodů, než my slavíme ten český.
Postavy jsou uvěřitelné, je to taková rodinná sága, i když v komornějším provedení, než známe třeba od Morštajnové či Lednické, ale přesně jejich čtenářům se tato kniha bude líbit. Setkáváme se s několika generacemi, od války až po rok 2008.
Před četbou jsem měla jakési mlhavé povědomí o osudech Řeků, ale nic velkého. Příběh dvou děvčat, které se řízením osudu dostávají do Československa, stávají se v podstatě sestrami a musí se naučit žít v cizím prostředí. Sledujeme běh jejich životů v podstatě až do stáří, ale jejich přátelství přetrvává.
Jaké to je opustit rodnou zemi, kde zuří občanská válka a navíc být desetiletým dítětem, které neumí česky a je samo bez rodičů. Knihu jsem četla jedním dechem. Před přečtením této knihy jsem toho o řecké komunitě u nás moc nevěděla a tak jsem získala zajímavé informace. Se Satoriou jsem prožívala nejen její osudy, ale i celé její rodinné ságy. Při čtení se nutně člověk zamýšlí nad rozdílnými mentalitami Čechů a Řeků. Krásná obálka knihy a uvnitř poutavý příběh s náušnicemi. Samozřejmě jako i ve většině komentářů i já jsem zatoužila po řeckém moři.
O existenci řeckých komunit na severní Moravě jsem mlhavě věděla. Měla jsem spolužačku, jejíž otec byl Řek a další můj spolužák se s už tady narozenou Řekyní oženil a o pár let později se pak celá rodina odstěhovala do Řecka. Nikdy jsem však nepátrala a neměla tušení, kdy, proč a jak se tady tyto řecké menšiny objevily a o to víc mě teď tato čtivá a zajímavá knížka upoutala.
Hezká kniha. Příjemně se čte, i když je taková "zdlouhavá", hlavně ke konci. Ale zajímavá skutečnost, kolik Řeků se ocitlo v Československu, to jsem ani netušila. Miluju Řecko, takže se mi velmi líbilo vyprávění o této zemi, Kefalonii, kde jsem byla několikrát. Doporučuji k přečtení.
Poutavé čtení, netušila jsem, kolik Řeků skončilo po 2. sv. válce v Československu. Za první část knihy bych dala 3 hvězdy, druhá část mi přišla výrazně lepší díky velmi zdařilému vývoji postav.
No, doufám, že se na vlastní kůži žádné války nedožiju...
Romány Scarlett Wilkové jsem četl v opačném pořadí, než je napsala. Témata obou knih jsou daleko v minulosti a obě se zabývají z různých pohledů budováním socialismu a vztahy mezi lidmi.
Tato kniha mě bavila méně než Ty chladné oči, ale ten rozdíl není tak veliký, abych ji zavrhnul a nějak hanil. Jen mi to přišlo takové trochu utahané.
Téma přesídlených Řeků, kteří u nás našli svůj "nový domov" je zajímavé, pro mě spousta zajímavých a nových informací. Pokud autorka napíše další knihu, tak si ji rád přečtu.
Kniha mě zaujala obálkou, tématem, o kterém jsem nic nevěděla a vlastně i názvem. Kdo by nechtěl vidět moře?
Historie řecké komunity u nás je pro mě naprosto neznámá. Věděla jsem o ní, ale neměla jsem vůbec žádné povědomí, jak si ji zařadit.
Historie partyzánů bojujících proti Němcům, Bulharům a pak řeckému králi, jejich osudy, vlastně naivnost a hlavně životy dětí, které k nám utekly byly moc zajímavé. Kniha sama však byla spíš prostřední. Styl psaní je takový odosobněný, chybí větší spojení se čtenářem. Tak místo slziček, které by životní osudy hrdinů snad i zasloužily, přišel spíš jen jakýsi pocit prázdnoty. Přesto docela dobrá kniha.
Knihu jsem přečetla za necelé tři dny, Je opravdu čtivá, ale nějak mi neseděl závěr. Připadá mně, že to všechno moc dobře dopadlo. Ale i to se jednou za čas stane.
Po maturitě jsem dostala umístěnku na Statky Bruntál, obec Světlá Hora, kde také žila menší komunita těchto Řeků. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, co vlastně tito lidé prožili a dále prožívají a ani jsem se o to nezajímala. Prostě tam bydleli, zvláštně se oblékali, jinak se chovali slušně, prostě normální lidé.
Tato kniha mi otevřela alespoň částečně pohled na jejich osud.
Po knize jsem sáhla, protože jsem měla po čase zase náladu na nějaký hodně hluboký příběh, do kterého se úplně ponořím, zamiluji a na konci budu brečet jak želva. To se ale bohužel nestalo.
I když byla kniha pěkná, čekala jsem trochu něco jiného. V první řadě více přímé řeči, méně popisu. Rozumím tomu, že pak by byla kniha jednou, možná dvakrát delší, ale rozhodně bych se pak mohla lépe vcítit do jednotlivých členů rodiny řeckých uprchlíků.
Celkově se mi kniha líbila, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, ale určitě se nejedná o nějaký úkaz na českém literárním poli. Příběh je napsaný tak, že se bude líbit velkému množství standardních čtenářů, ale pro mě zůstane po přečtení tohoto románu Scarlett Wilková další českou autorkou v řadě píšící sice čtivě ale ne nijak přelomově.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Kniha Až uvidíš moře je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 577x |
| Čtenářské výzvě | 423x |
| Doporučených | 141x |
| Knihotéce | 333x |
| Chystám se číst | 906x |
| Chci si koupit | 173x |
| dalších seznamech | 13x |
Kniha se mi moc líbila. Výborně popsané osudy řeckých imigrantů, jejich těžkosti i radosti. Je pravda, že o tomto tématu se často nemluví, je jedině dobře, že tento román vzniknul a jako bonus je i neuvěřitelně čtivý. Doporučuju.