Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář


Už je to nějaký pátek, co jsem tuto knihu četla a hodně mě zasáhla. Často se k ni ráda v myšlenkách vracím. Vůbec jsem netušila o tak velké imigraci Řeků k nám. Moc hezky popsané osudy jedné řecké generace a jejich potomků. Doporučuji. Čte se to samo.


Moc pěkně a čtivě zpracované téma, o kterém se myslím moc neví. Podle skutečných událostí. Roku 1948 přijalo Československo ( konkrétně severní Morava) tisíce uprchlíků z Řecka. Kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělenou svoji zemi. V příběhu sledujeme osudy několika postav a hlavně českou a řeckou historii od roku 1948 do 2018.
Že Řekové žili po válce na našem území vím, protože jeden náš známý si vzal za manželku právě Řekyni, která se teda narodila roku 1957 už tady na Jesenicku právě řeckým emigrantům, kteří zde hledali a našli azyl. Ale patřím mezi ty, kteří si vždycky mysleli, že když je někdo Řek musí zákonitě bydlet u moře :):)
Ke tou chronou stin patrida
Příští rok ve své vlasti


Poslechnuto jako četba v Č. rozhlase. Zajímavé, příběh řeckých dětí, které přijalo komunistické Československo.


Knihu som si vybrala, lebo sa mi hodila do tohtoročnej výzvy. Požičala som si ju z knižnice ako audio knižku. Načítala ju Dana Černá a prednes sa mi celkom páčil.
Inak téma veľmi zaujímavé. O prisťahovaloch/imigrantoch z Grécka som netušila. Kniha rozpráva o živote dvoch dievčat/detí, ktoré sa dostali do Československa počas občianskej vojny v Grécku. Muselo to byť pre ne hrozné, v novej zemi bez rodiny a známych. Vyzerá to ale, že Československo sa o nich dobre postaralo. Celá kniha mapuje život od 1948 až do 2018. Moc sa mi páčilo, že kniha bola dotiahnutá až tak dlho. Síce sa to niekedy vlieklo a ako keby sa nič nedialo, ale bolo to dôležité kvôli vývoju deja. Rozhodne doporučujem. Človek sa dozvie alebo si vlastne uvedomí rozdiel v mentalite našej a gréckej. Moc pekná kniha.


Také jsem se s knihou setkala díky poslechu na Českém rozhlasu. Téma je zajímavé, tady u nás máme také oblasti vysloveně osídlené přistěhovalými Řeky (ostatně autorka zpracovává oblast blízkou naší poloze), skvělé jsou pohledy na různé aspekty komunistické doby, rozdílná míra asimilace jednotlivých postav s cizím prostředím a zvyklostmi jiné země, fakt, že Řekové stejně jako řada jiných emigrantů se stali vykořeněnými, nepřijatými oběma společnostmi. Postavy mi k srdci ale nijak zvlášť nepřirostly a příběh nebyl takový, že by mě pohltil. Nicméně jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila.


Rozhodně originální téma, na které jsem při četbě ještě nenarazila, tudíž jsem o něm skoro nic nevěděla. Autorka ho navíc zpracovala čtivě – nechybí spousta autentických dialogů, slušně vykreslené prostředí tehdejšího Československa ani působivý kontrast mezi československými a řeckými zvyklostmi. Jen škoda, že úvod slibuje pomalý a pečlivě poskládaný příběh, který však s rostoucím tempem najednou končí. Také k postavám si člověk nevytvoří příliš silné pouto. Neznáme žádné jejich niternější myšlenky ani větší vhled do vztahů. Jen se tak lehce klouzáme po povrchu. Jasně, aby to bylo propracovanější, musela by mít sága mnohem víc stran nebo dílů, čímž by si ale autorka zásadně osekala čtenářský kroužek. Za mě tedy slušný kompromis.


Jako mnozí níže jsem knihu poslouchala, téma mne zaujalo, příběhy jsou uvěřitelné. Zažít bych to ale opravdu nechtěla...


Přespříliš pohledů od spousty postav, ke konci už jsem se v tom ztrácela, jak se postupně odkrývaly další rodinné vazby. Možná to bylo tím, že jsem to poslouchala na ČRo a nemohla jsem tak listovat zpátky jako v knize, abych si osvěžila paměť, ale tím spí by mělo být vše jasné, aby se čtenář/posluchač neztratil. Absolutně si nepamatuju, jak to bylo s těmi náušnicemi, takže konec mě nějak nedostal. Cením ale toto téma, protože o této menšině se moc v knihách nepíše. Děkuji za nakouknutí do řecké kultury, ale zase naopak musím dodat, jak je to pro Řeky typické, že si stále myslí, jak je to u nich nejlepší, že jedině to řecké je to dobré, a právě to mě na hlavních postavách štvalo. Když uteču za lepším životem, tak mám být ráda, jestli si toho nevážím, mohu se vrátit nazpátek ne?


Nemám slov. Mnoho myšlenek a pocitů, které po přečtení této knihy mám, které snad s odstupem času i pochopím.


Velice zajímavé téma, které se podařilo autorce dobře a čtivě zpracovat. Opět jedna z knih o které si člověk může povídat a zjišťovat více o tématu.


Jak už tu mnohokrát zaznělo, téma knihy je neskutečně silné a hlavně to mě nalákalo na poslech na ČRO. Ale bohužel mi přišlo, že z něj autorka nedokázala vytěžit tolik, kolik by šlo. Možná její styl psaní nedodal příběhům postav tu patřičnou šťávu, byly takové skoro neživotné až nudné. Moc jsem si k nim neudělala vztah, což pro mě při čtení bývá důležité, potřebuji, aby ve mně postavy vzbuzovaly emoce a to jakékoliv.
Co mi z celého textu vychází nejvíc, je vykořenění. Postavy v nějakou chvíli nepatří nikam a nejspíš si přijdou osamělé, ač kolem sebe mají rodiny. Něco, z čeho by šlo dostat daleko víc, takhle jen příběh pozvolna plynul, nějaké silnější zápletky a krize byly vlastně jen na začátku knihy. Vlastně si říkám, jestli knize neublížilo to, že to byla sága napříč dlouhými roky. A to ságy velmi oblibuju. Tady mi ale přišlo, že to rozprostření, kdy autorka chtěla stihnout tak dlouhou dobu, ubralo na větším rozepsání postav, které by je lépe charakterizovalo a přiblížilo. Třeba by knize nakonec prospělo více stran, kdo ví,


Vyslechnuto jako audio Čro a moc se líbilo. Zajímavé téma, dobře zpracované a jako bonus, osobní vzpomínka na vesnici Travná, která byla osídlena Řeky, na zvlaštní atmosféru , která tam vládla, dovolená v Parge, zakže jsem k audiu měla i vlastní video v hlavě.....


Tento pribeh, vlastne pribehy, nemaji chybu. A kdyz jsem narazila na audioverzi na CRo, musela jsem sem k reckym osudum zase po letech vratit. Uz kdyz jsem knizku cetla jeste pred vydanim pro nakladatelstvi jako beta ctenar, byla jsem nadsena a knihu vsude doporucovala. A stejne nadsena jsem i dnes. Wilkova proste sepsala paradni vypraveni, ktere vtahne a nepusti. A ja ho budu dnes, stejne nadsene jako pred lety, doporucovat.


Audiokniha ČRO. Mrzelo mě, že nemám moc čas číst a protože nejvíc času mám když se dopravuji do práce, jsem nadšená že jsem objevila pestrou nabídku Českého rozhlasu.
Toto je další z knih načtená na ČRO, která mě chytla, mám ráda tyto typy rodinných ság. Je to silný a chytlavý příběh nelehkých osudů jedné rodiny a jejich přátel.


Audiokniha Čro. Vloni jsem knihu četla a moc se mi líbila. Proto jsem si teď na Čro poslechla i audioverzi a opět jsem nadšená, ten příběh je prostě skvělý, navíc krásně načtený.


Myslím, že toto je snad u mě první kniha, kdy od podnětu k "přečtení" uplynul pouze jeden den. Ráno jsem při procházce se psem poslouchala rozhovor s paní autorkou, pak jsem si vzpomněla, že na ČRo jsem před časem viděla čtení na pokračování této knihy, našla jsem si to a byla jsem ztracená... Mám pro Řecko slabost, je to krajina s pohnutou historií, ve které ale asi nikdy nebylo a asi ani není jednoduché žít. Poslechla jsem si v průběhu jednoho dne všechny části publikované na ČRo a následně jsem zjistila, že existuje audiokniha, která je mnohem delší, takže proto to "přečtení". Nicméně i tato zkrácená verze byla výborná, nabitá osudy lidí a emocemi, myslím, že jsem se stala novou fanynkou paní Wilkové a zkusím i další její knihy.


Málokterému autorovi se povede vykreslit reálie tak sugestivně. Stává se to, leč zřídka, a tato kniha je jedním z krásných případů. Když se píše o horách, jste prostě v horách. Když v ponurém děcáku, dýchá na vás chlad i za bývalého majitele zámečku. A když v Řecku, všechno je prosluněné a voňavé, skoro jako 4D zážitek. Jako Moravanka s řeckými spolužáky jsem některé malé střípky navnímala, ale zdaleka ne plný rozměr. A co víc - můj muž z Čech netušil, že se něco takového dělo! A to je už zase další rozměr...
Rozhodně mi to rozšířilo obzory.


Moc hezky čtivě zpracovaný silný příběh. Kniha by měla být povinnou četbou pro všechny, kdo si nejsou jistí, proč je 17.11. státní svátek.


(SPOILER)
Velmi zdařilé rozhlasové zpracování. Nejvíc mě oslovil začátek, příběh dětí v zemi, kde zuří občanská válka, a těžké začátky v tehdejším Československu (přístup některých "vychovatelek" vysloveně bolí - jak je možné takto se chovat k dětem...); to byla podle mě nejplastičtější část, která mě "chytla".
Myslím, že je opravdu velký oříšek, jak zpracovat celý dlouhý životní příběh hlavních postav, aby ty postavy zůstaly živé a nezploštily se. To se myslím ne vždy podařilo, proto dávám 4 hvězdičky. Přesto musím říct, že mě román zaujal a mohu ho doporučit.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české rományAutorovy další knížky
2022 | ![]() |
2023 | ![]() |
2024 | ![]() |
2023 | ![]() |
2024 | ![]() |
Jednoduše napsaná a čtivá knížka. Jen mi asi jednotlivé postavy nepřirostly natolik k srdci, abych udělila všech 5 hvězd. Ocenila jsem ale krátké kapitoly napsané ze všech úhlů pohledů.