Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1233
1233
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Do knihy jsem se pustila díky Výzvě, jinak bych po ní nesáhla, ale byla by to škoda.
Čekala jsem jen nějakou romantiku a ona taková sága!
Osudy jednotlivých postav byly velmi zajímavé a neumím se vůbec vcítit do malých dětí, které zažily úprk z rodné země, vyrůstali v dětském domově stovky km od rodné země, kde bylo všechno jiné od jídla, počasí, lidí a samozřejmě jazyka.
Velice mě překvapila chudoba, která je popisována v Řecku a ne jen po 2.sv.v., ale i později, když se Sotirie snažila najít své příbuzné.
Zřejmě to vypadá, že mám řecké předky! Jídlo je středobod vesmíru naší rodiny Knihu dostala mamka pod strom, četla ji 2x a hned poté si našla recepty na ta jídla! To byla slast!
Kniha se mi líbila, ale ty časové proluky na mě byly moc dlouhé. I bych víc ocenila vykreslit příběh. Ale chápu, že by to bylo na ságu. Každopádně Řekové byli i v našem městě a víme o nich prd, naše škoda!
V Řecku jsem byla na dovolené prozatím jenom jednou a o minulosti této země toho vím žalostně málo. Proto jsem netušila, že se tam odehrála občanská válka, před kterou se vydaly na útěk celé rodiny. A že se tito lidé dostali až k nám na Moravu. Proto bych chtěla poděkovat paní spisovatelce za tuto její knihu, kde několik takových osudů popsala. Na styl psaní jsem si sice musela zvyknout, ale příběh stál za to. Za sebe tedy doporučuji.
Jsem moc ráda, že jsem měla možnost se seznámit s dosud mne neznámou poválečnou historií Řecka a tolika těžkých životů několika generací. V knize je též dobře vykreslena naše pochmurná komunistická etapa dějin. Velice poutavě psané, čím si řecké děti a celá komunita u nás prošly. Zajímavé bylo sledovat osudy několika rodin až do současnosti. Vřele doporučuji.
Celkově se mi kniha moc líbila, téma pro mě bylo nové a zajímavé. Klidně přiznám, že jsem nevěděla, že Československo přijalo v roce 1948 tolik řeckých uprchlíků, byť jejich potomci tu s námi žijí dodnes. Rozhodně si díky této knize o tématu ještě něco přečtu.
Děj založený na reálných základech dokáže čtenáře vtáhnout a Řecko z něj úplně dýchá, byť se v něm odehrává spíš míň než víc. Čtenář je svědkem nadějí, ale také zklamání, snahy o zapadnutí, ale také lpění na kořenech, nových začátků, ale také starých jizev a bolestí. Kdybych měla román nějak charakterizovat, řekla bych, že je lidský a také "plný". Výtku mám ale k tomu, že ke konci už jaksi ztrácí dech, děj mi přišel až zbytečně natahovaný. Můžu ale zaručit, že po přečtení budete chtít říct v Řecku nebo ho minimálně navštívit.
Původně jsem si knihu vybrala jen z toho důvodu, abych měla splněno ve ČV. Nečetla jsem žádné informace ani recenze, chtěla jsem se nechat překvapit a to se stalo. Už 5x jsem byla na dovolené v Řecku, ale tato dějinná událost mě velmi zasáhla. Spisovatelka píše srozumitelně a dovede vtáhnout do děje. Nevím, zda všechny příběhy těchto historických dějů se dočkaly takového příjemného zakončení. Určitě ne, ale to už nezměníme. Důležité je, že se pomocí této knihy události dostanou do širokého povědomí lidí. Možná na dovolených v cizině budeme více přemýšlet o místě, kde se nacházíme, jakou má historii a jak tu žijí obyvatelé a nebudeme na lehátku řešit, zda budou na oběd hranolky, zda bude na baru to, co chceme nebo zda to moře nemá nějak větší vlny. Já se o to rozhodně pokusím a velmi ráda bych přímo navštívila Kefalonii.
Některé knihy člověka nepřestávají udivovat a tato je jedna z nich. Jsem moc rád, že jsem na ni narazil a mohl se se Sotirií a ostatními vydat na pro ně nechtěné, ale zajímavé dobrodružství do Československa. Na jejich životní pouť a co všechno je při této anabázi potkalo a jak se jejich život vyvíjel.
Opět se ukazuje, že je úplně jedno o jaký žánr se jedná, když to někdo umí pěkně sepsat a vložit do toho kousek sebe.
Výborná kniha, citlivá, pravdivá a tak nějak krásně Řecká.
O řeckých uprchlících a občanské válce v Řecku jsem nic nevěděla. Knížka poutavě popisuje jejich osudy a život v ČSR. Po roce 1989 se zdá být život lehčí a osudy postav plynou bez větších zádrhelů, ale není to skutečně tak? Máme demokracii a život je lehčí? Kniha je poutavá a velice dobře se čte. Rozhodně vzbudí zájem o Řecko.
Dlouze váhám jestli 4 nebo 5 hvězdiček. Začátek úplně super, nemohla jsem se odtrhnout
Ale pak najednou začala ztrácet na síle a pomalu sklouzávala do červený knihovny. Vyprávěním po roce 89 jsem byla zklamaná
Jako když knihu dopisoval někdo úplně jiný
Tenhle příběh se nestal, ale klidně mohl. Až uvidíš moře je povinná četba pro všechny, kterým Řecko nějakým způsobem vstupuje do života. Jasně, stručně, čtivě podaná část historie o které se u nás (už) tolik neví. Tam už nejsou doma, tady ještě také ne.
Sotiria, Koula, Elpida, Janis, Anna a mnoho dalších. Každý se s nastalou situací vypořádává po svém. Pravdou je, že mnoho Řeků zde zůstalo a vystudovalo VŠ, založili úspěšné podniky. Dodnes početná řecká obec pořádá kulturní akce.
Knihu jsem vdechla za jeden a půl večera a jsem ráda, že tohle téma je zpracováno jinak, než přehledem v učebnici stylem datum-událost. Za mne výborný počin. Děkuji za něj!
Kniha se mi moc líbila. Výborně popsané osudy řeckých imigrantů, jejich těžkosti i radosti. Je pravda, že o tomto tématu se často nemluví, je jedině dobře, že tento román vzniknul a jako bonus je i neuvěřitelně čtivý. Doporučuju.
Lidé vytržení ze svého přirozeného prostředí, snaha přizpůsobit se, nebo se naopak rozhodně nepřizpůsobit a nepřijít o tradice a kulturu své vlasti. Příběh řeckých přistěhovalců znám, znám i některé reálné lidi, kniha se mi s nimi propojovala. A představa, jak těžký je život, když jsi malý, neznáš ani své datum narození, ani příjmení a jsi úplně sám v cizí zemi najednou dostala daleko realističtější obrysy. Ráda čtu články, které píše autorka a kniha se mi moc líbila.
To bylo úžasné čtení, neměla jsem povědomí o tom, že jsem přicházely v padesátých letech děti z Řecka, super charakteristika rozdílných postav a přístupu k pozici uprchlíka
(SPOILER) Velmi zajímavé téma, jak se vyrovnat s pobytem v cizí zemi, každá z postav představovala svébytnou strategii. Stejně jako pod vlivem uprchlické vlny z Ukrajiny, i zde jsem se sama sebe ptala, jak bych se s takovou změnou vyrovnala já. Zápletka s Pavlem mi nicméně přišla příliš krkolomná, a na rozdíl od jiných postav jsem se na konci nedozvěděla, jak se zpětně na svůj život dívá. Trochu mě zklamal i všeobecně šťastný konec.
Audiokniha :
Krásný příběh o jedné rodině, která emigrovala z Řecka do Čech. Moc hezky načteno Danou Černou. Dostala jsem úplně chuť podívat se zase do Řecka.
Nádherná kniha, která se četla opravdu velmi dobře. Ocenila jsem, že jsem se při čtení dozvěděla i něco z historie a života řeckých uprchlíků. Určitě doporučuji přečíst.
Jaké to asi je, ocitnout se v deseti letech bez rodiny v úplně neznámé zemi, kde nikomu nerozumíš ani slovo? Kde nic není jako doma? Kde vítr fouká jinak a slunce svítí méně, kde české jídlo v kontrastu s řeckým vypadá poněkud směšně? Máš vlastně vše, co k životu potřebuješ, někdy i víc, přesto Ti stále něco chybí? Šťastný budeš teprve tehdy, až uvidíš moře!
Nádherná kniha.
Moc hezky poskládaný příběh. Vůbec si neumím představit, jaké to je zůstat úplně sama, bez kohokoliv známého v cizí zemi. Nevědět, co se kolem mě děje, nerozumět, co se mi říká, co se po mě chce a to vše v deseti letech! I dospělí tápají ve tmě a bojí se cokoliv nahlas hodnotit. Není divu, že v průběhu let došlo k mnoha nedorozuměním a situacím, které ovlivní život lidí, jak z řecké komunity, tak Čechů. A jak se říká „hříchy minulosti tě vždy dostihnou“. Líbila se mi snaha řecké komunity o zachování svých zvyků a tradic. Pochopitelné bylo i odklonění se od nich u mladé generace, ale s přibývajícím věkem k jejich návratu. Některé osudy dopadly relativně dobře, jiné ne. Tak jak už to život přináší.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Dlouho dlouho jsem měla připravenou knížku k přečtení, ale vždy jsem ji odložila pro nějakou jinou. Asi jsem od ní čekala něco jiného, proto jsem četla jiné knížky místo ní. Ale, tak mě vtáhla do děje, tak moc hezky se četla že bych mohla číst další a další příběhy všech Řeků v Čechách. Sice jsem měla povědomí, že kdysi přišli Řekové k nám do republiky, ale co tomu předcházelo a jak se tady posléze cítili už jsem nevěděla. Když jsem knížku dočetla, došlo mi, proč se člověk tak rád vrací tam, kde měl kořeny, vždy, když jsem v cizí zemi, i když se mi tam líbí, moc ráda se vracím domů, a tak to cítí téměř všichni. Proto jel Miltiadis zemřít do Řecka, stejně tak i Zacharula a Elpida, tam měli své kořeny.