Křest novinky a autogramiáda Sharon Bolton!

Doporučeno z recenzí

Napětí, očekávání i tužby, to je Půlnoční odhalení

Dva vysokoškolští studenti se vydali do divočiny, kde se rozhodli strávit své zimní prázdniny. O několik ...celý text

knihomolka_elka

Události

Praha - Autogramiáda Zory Castillo · dnes
Brno - Maheniks 2018 · dnes
Brno - Literární dílna na Maheniksu · zítra

Nové komentáře

Dějiny Rakouska

Další ze skvělých a pro nás fundamentálních děl ze sdílených dějin střední Evropy. Nechám stranou středověk, který je zde obzvlášť barvitě a zajímavě podán, pominu těm, které to víc zajímá počátek novověku a musím konstatovat, že mně nejvíc překvapily ty dějiny, které se týkají období po roce 1867, po rakousko - uherském vyrovnání. Je totiž i vzhledem k dnešku zajímavé, že tehdejší liberalismus byl spojen s německým a velkoříšským nacionalismem a naopak konzervatismus (podporující trůn) byl směr, který podporovali zejména ony "utlačované" slovanské národy Češi, haličští Poláci a Slovinci....Je obrovská škoda, že se Rakousko nepodařilo udržet jako transformovanou federaci středoevropských národů a že se za ta tři století z řady příčin nepodařilo vytvořit politický národ. Důvodů, proč tomu tak bylo, je v knize uvedeno dost, nicméně paradoxem je, že Rakousko nikdy neexistovalo jako naprostý suverén, který se nemusel s někým spojovat nebo na někom nebyl závislý. A tak lze jenom spekulovat, proč se Rakousko nedokázalo transformovat do podstatně lepší podoby, než tomu na prahu první světové války bylo. Rakousko bylo v tomto období rozhodně přes všechny ty chyby daleko lepší (hlavně pro většinu svých občanů) a hlavně svobodnější a troufnu si říct i demokratičtější stát, než tehdejší Rusko, Německo a nakonec i relativně čerstvě sjednocená Itálie. A to i (a možná hlavně) na místní úrovni. Nemám rád alternativní historické hrátky, ale díky této části knihy jsem pochopil, proč tak zdánlivě iracionálně setrval František Josef v odporu proti sjednocení Německa Bismarkem a Pruskem a proč je rok 1866 nazýván počátkem konce Rakouska.....no nic, co se na přelomu 19. a 20. století nepodařilo zvrchu, z moci trůnu, mohlo by se podařit v turbulentní a nebezpečné době dneska, zespoda a z vědomí výhod a nutnosti. Skutečně nás jako Středoevropany nic nespojuje se Španěly, Holanďany, Francouzi i potomky Prušáky zglajchšaltovanými "Němci", Ale k Rakušanům, Slovincům, Polákům, Maďarům a i Slovákům máme mnohem blíž a sdílíme s nimi nejen onu vágní společnou "kulturu", ale hlavně v genech hluboko uloženou historickou zkušenost. A to je přes zoufalou snahu nejrůznějších sociálních inženýrů víc, než si většina lidí dokáže představit a hlavně uvědomit.... celý text

jadran