Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1166
315
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Krásný příběh, který nezačíná vesele, ale druhá půlka knihy je tak pozitivní! Líbila se mi Sotiria, jak se vypracovala, jaký měla krásný vztah s Makisem. Koula, která nebyla obecně až tak sympatická, ale jak po revoluci nasla sama sebe. Pavluv příběh je opravdu zvláštní, těžko říct, jak bychom se zachovali my v době 50. let, jestli statečně, nebo bychom přijali to, co je snadné. Ale předpokládám, že Pavla nějaké výčitky či černé svědomí netrápily. Jeho babička byla silná postava, škoda, že se Pavel zachoval tak, že by ji to zřejmě mrzelo.
Trochu mě trápily pasáže o tom, jak matka může opustit své dítě, to je pro mě nepochopitelné.
Styl psaní autorky je pro mě velice vyhovující, určitě do budoucna sáhnu po dalších jejích knihách.
Budu knihu doporučovat dále, krásný příběh, myslím, že by měla kniha patřit na pomyslný seznam knih, které je třeba si přečíst, aby se člověk poučil o další méně známé části našich dějin.
Zajímavá sonda do života řeckých uprchlíků v komunistickém Československu... jen škoda té příběhové zkratkovitosti a tím způsobené možná jakési emoční nedostupnosti... tohle vše bohužel vytlačilo nějaký můj hlubší zájem o všechny zúčastněné... takto silným tématům občas sluší drobná vybroušenost textu, která podtrhne fatálnost popisovaných událostí a zanechá alespoň malý šrám na chlopni... tento trošičku mornštajnovsky nenáročný způsob vyprávění zdál se mi zkrátka v tomto případě poněkud nešťastný... promiňte ;)
Musím hodnotit stejně, jak knihu Emilka od Ivany Fajnorové, dost mi jí totiž připomínala. Jde o takový popisný příběh několika lidí o průběhu jejich života, sice se zajímavým tématem (což určitě oceňuji originální námět), ale ničím víc mě kniha nepřekvapila.
Byla jsem unešená, nadšená, Příběh s velkým P. Jsem ráda, že příběh založený na faktech, také může dobře dopadnout. Vřele doporučuji!
Jak bouřlivě příběh začíná, tak vyrovnaně a smířeně končí. Čtivá kniha o osudech řeckých dětí i dospělých, kteří utíkali před občanskou válkou v roce 1948. Ráda jsem do této historie pronikla, doposud jsem o tom moc nevěděla. Hned bych se do Řecka vydala.
Okouzlující román, nejvíc mě bavilo, jak každý "velký průšvih" nakonec vlastně dopadne dobře :-)
O tom, že se u nás usadili lidé z Řecka jsem neměla tušení. Silný zážitek, všem doporučuji.
Dva a půl. Kniha se zajímavými informacemi o vlně řeckých uprchlíků, kteří zakotvili v Československu, u mě jako beletrie moc nezabodovala. Vyprávění mělo jakýsi až reportážní styl, který by se možná hodil do hlavního tématu nějakého periodika, ale mně tam chyběly emoce. Respektive děj by i emotivní byl, ale podaný je tak nějak odtažitě, že já jako čtenář jsem necítila žádnou účast. Jako bych se dívala z okna na naprosto cizí lidi. Od dobré knihy očekávám víc.
Na vesnici, kde jsem vyrůstal - asi 20 kilometrů od Jeseníku - byla také malá řecká komunita. Dodneška jsem nepřemýšlel nad tím, kde se tam vzala. Díky knize jsem odhalil spoustu historických zajímavostí. Takže super! A i ten příběh byl hodně dobrý, čtivý a poutavý. Závaěr mě docela překvapil.
Komentář vkládám s obřím odstupem jednoho roku od přečtení. Ihned po přečtení, co si pamatuji, tak jsem nebyl s ničím vyloženě nespokojen, ale rozhodně mi chyběl jakýkoliv wow efekt z knihy, slohu, jazyka, či příběhu a závěru. Skvělé, vážné a naprosto originální téma, dobře stavěný, smutný příběh, více citu a méně historických faktů. Pamatuji si, že v poslední třetině mi už příběh nepřišel tak poutavý, ale závěr samotný se mi velmi líbil a byl silně emoční. Přesto nějak cítím, že literární jazyk autorky je přeci jen jednodušší, plný stereotypních, jednoduchých oznamovacích vět, což asi není úplně na škodu pro knihu samotnou, kniha tak uspokojí a bude se líbit mnohem širšímu spektru čtenářek a čtenářů, ale u mě to kvůli tomu není úplně dokonalé. Prostě "jen" velmi dobře zvládnutá kniha.
Příběh Řeků v Československu na mě zapůsobil opravdově a lidsky. Každá postava je "jako živá"
[audiokniha]
Ola kala.
Tohle bylo opravdu výborné.
Lehký, laskavý styl k vážnému tématu a přesto tolik střípků a úhlů pohledů na naši historii. Na odlišnost české a řecké mentality i temperamentu. Zejména z pohledu starších Řeků, co se rozhodli svou vlast opustit.
Výborně vykreslené charaktery Sotirie a Kouly. Trýznivost začlenění malých děvčátek do odlišných poměrů včetně jejich dětských pocitů.
Janis mě neskutečně točil, bylo mi smutno z jeho vztahu se Sotirií...a stejně tak ze vztahu k dceři...
Ale vlastně to bylo celé lidsky pochopitelné vzhledem k vykořenění.
Výborný byl pohled na StB a dopady komunismu na řecké uprchlíky. Dotažení do současnosti bylo nepatrně plošší a zjednodušené, ale nebylo to špatné. Třeba záležitost s Pavlem.
Až v komentářích jsem se dozvěděla o aktivitách autorky v Post Bellum a kniha ještě stoupla v ceně. Navíc jsme kdysi navštívili Pargu s Martou Elefteriadu a rozhovor s oběma sestrami jsem přidala do zajímavostí...
Dana Černá je dobrou volbou hlasu a stylu četby.
Výborná obálka i příběh s naušnicemi!
Díky za rozšíření obzorů.
A ano - závěr ze současnosti buď nemusel být vůbec nebo lépe zpracovaný :$
6/4
Prvně jsem četla Ty chladné oči, a bylo mi řečeno, že je lepší než Až uvidíš moře, tak se mi do no moc nechtělo, ale líbila se mi moc. Téma, o kterém jsem nic nevěděla, takže dost poučné a zajímavé. Plus navíc za to, že sama pocházím z Poruby, takže jsem si to vše pěkně mohla představit podle skutečnosti. Jsem ráda, že kniha a její hrdinové dopadli většinou dobře, což mě potěšilo a byla to taková náplast za to, co se odehrávalo dříve...
Jako dítě školou povinné jsem měla dějepis jako jeden z nejoblíbenějších předmětů. A teď čím dál více zjišťuji, jak moc jsme jej měli okrouhaný. Řecko hrálo roli snad jen ve starověku a díky pánům Petiškovi a Zamarovskému jsme měli celkem přehled v řeckých bozích. O postavení Řecka v době druhé světové války a o občanské válce, která tam byla po ní, v podstatě vím minimum, stejně jako o jejích občanech, kteří přišli do Československa. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a dokonce jsem si otevřela i příslušnou kapitolu v databázi pametnaroda.cz, se kterou autorka knihy spolupracuje. A děkuji.
Hodně zajímavá kniha, kterou mi doporučila moje máma - a ne, není to naše paní knihovnice :))). Abych řekl pravdu, vůbec mě nenapadlo, že by mohla být někde na Moravě řecká menšina. I když mě to možná mohlo trknout, protože o občanské válce v Řecku jsem už slyšel a věděl jsem dokonce, že se tady pár lidí objevilo (jako například zpěvačky Martha a Tena). No ale musím uznat, že paní Wilková tohle téma zpracovala výborně, takže se mi kniha četla sama. Bylo to současně i smutné čtení, protože válka vždycky nějakou tu bolest způsobí. Ve finále hodnotím vysoko, dávám pět stars a doporučení.
O řeckých emigrantech v Československu jsem neměla ani ponětí, jsem ráda za toto téma.
Kniha byla napsaná dobře, čtivě.
Chybělo mi více detailů z historie a konec mi přišel trochu odfláknutý, v poslední třetině začala kniha slábnout.
Krásný příběh malé dívky, která utíká z rodné země. Jako malá neví co se děje. Je v cizí zemi a hodně se odlišuje od starousedlíků.Je zmatená ve svých citech ke své rodině. Chceme od nich nejdále a žít moderně. Nakonec se vrací do rodné země a nachází i cestu ke své dceři.
Velké plus za téma. Možná trochu opomíjené, pro mnoho lidí neznámé, přitom je to hodně zajímavá část našich dějin.
Já sama pamatuju jako malá holka na základní škole hloučky tmavovlasých dětí, které na chodbě naší školy odpoledne po vyučování čekaly na hodinu řečtiny. Děti narozené už u nás, školní výuka v češtině, ale jazyk své původní domoviny si udržovaly. Ale to už je hodně dávno... A i nedávno jsem se setkala s Řekyní, která se narodila a vyrůstala u nás, její osud byl podobný, jako ty v knížce popisované, sama zde vystudovala, vdala se, měla děti a zůstala zde až do důchodu, i po smrti manžela, ale třeba její bratr se vrátil do Řecka. Půl rodiny u nás, půl rodiny v Řecku.
Takže osudy řeckých uprchlíků mě hodně chytily, zvláště těch opuštěných dětských, po drsné občanské válce v Řecku (nevěděla jsem, že to tam bylo takové divoké!) hozených do neznámých poměrů v neznámé zemi. Vlastně dost smutné, že v nové domovině uprchlíci české pasy ani po letech nedostali a ve staré vlasti je jako bývalé komunisty nazpět nechtěli. To jsem vůbec netušila, že dlouhá léta neměli možnost se do Řecka aspoň podívat, a i to slučování rodin a hledání příbuzných bylo takové polovičaté. Teprve po listopadu 1989 se jejich poměry začaly blížit normálu, to bylo hodně dlouhé čekání...
První část knihy strhující, a vůbec nevadil jednoduchý popisný styl.
V druhé části dovyprávěné osudy mnoha postav se mi zdály už trochu ploše a občas schematicky popsané, i když chápu, že autorka chtěla dovyprávět jednotlivé osudy postav až do konce a věřím, že mnoho příběhů skutečně proběhlo stejně, jak popsáno.
Návraty se mi zdály možná příliš zidealizované, Řecko nejsou jen zlatavé pláže, taverny a polehávání... I když ano, i mně se v létě zdálo městečko Kokkari na ostrově Samos, které autorka s takovým nadšením popisovala, jako ráj na zemi a dovolená v Řecku byla posledním popudem pro přečtení téhle knížky.
I s ohledem na téma a záslužnou úlohu autorky při mapování příběhů řeckých uprchlíků pro společnost Post Bellum (Paměť národa) nakonec v hodnocení trochu přidávám.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Z vlastních pohnutek bych po knize s touto tematikou nikdy nesáhla. Ale jsem ráda, že jsem dala na doporučení kamarádky, a mohu vlastně touto cestou i dále doporučovat dalším případným zájemcům, kteří se jinak jeví (podobně jako já) jako historičtí ignoranti a kteří při slově "emigrace" rozhodně nemají chuť číst dál.
Nicméně kniha je opravdu skvělým románem, rodinnou ságou, a musím říci, že skrz výborně stvořený příběh ke mně i dříve odmítaná problematika našla cestu. Osudy spletité a jindy naopak až tragikomicky závisející na detailech a gestech (což mi trochu připomínalo mého oblíbeného Kunderu) si našly cestu do mé hlavy i do srdce. Chválím tedy formu a zároveň emocionální stránku věci, kdy se do mě kniha zakousla a nyní bude ještě nějakou dobu doznívat. Přičemž její sílu a dojemnost jsem pocítila v několika fázích, ale především na konci, kdy mě nenechala odejít bez slz - což se mi nestává zrovna často.