Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1166
315
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Výborný příběh. Život řeckých uprchlíků v socialistickém ( i porevolučním) Československu. Velmi čtivé a zajímavé.
Super knížka. Velmi mě zaujalo téma, o kterém jsem moc nevěděla, byť jsem už několik Řeků v Ostravě potkala. Téma emigrace Řeků po 2. světové válce, málo známé, a přesto atraktivní. Prolínají se zde osudy několika postav, více či méně spřízněných, postavy jsou plasticky propracované, autorka se s problematikou vztahů mezi Čechy a Řeky a s nastíněním vztahů Řeků k jejich vlasti vyrovnala brilantně.
Jen jediná věc mi trošku vadila. Přílišné politizování, ne vždy bylo nutné.
Určitě doporučuji, stojí za přečtení!
Krásný příběh,který popisuje události řecké občanské války v 50.letech,kdy se hodně dětí,často sirotků dostalo do tehdejšího Československa.Postavy se prolínají,děj pěkně plyne. Nádherné počtení.
Krásná velmi poutavě napsaná kniha. Zajímavé osudy řeckých uprchlíků a jejich rodin. Přehledné rozdělení na jednotlivá časová období, sympatická délka kapitol. Určitě doporučuji.
Zajímavý román, který začíná v roce 1948, kdy tisíce Řeků, kteří utíkali během občanské války, našlo azyl v socialistickém Československu. Lidé ztracení v cizí zemi, děti vyrůstající v dětských domovech. Velice poutavá knížka, doporučuji.
Úžasná a nesmírně zajímavá kniha. O řeckých uprchlících jsem něco málo věděla, ale obzory se mi teď o dost rozšířily. Vřele doporučuji!
Na podzim loňského roku jsem dostala nabídku k přečtení rukopisu Scarlett Wilkové. Až uvidíš moře je sága uprchlíků, kteří se v roce 1948 dostali z Řecka na Moravu. Do Československa přijelo 3 750 dětí ve věku od jednoho roku do patnácti let. Děti neznaly český jazyk, a mnohdy nedokázaly ani správně říct, jak se jmenují nebo odkud pochází. Proto se spousta z nich už nikdy nedokázala shledat se svými příbuznými.
Hlavní hrdinkou je Sotiria, děvče z vesnice, kterou ve válce vybombardovali. Projde dětským domovem, dospěje a začne si budovat svůj život. Kromě ní sledujeme také osudy dalších přeživších, které se dělí na dvě skupiny, buď se chtějí vrátit, nebo zapomenout. Až uvidíš moře je vyprávěna er-formou z pohledu několika postav, ovšem nejvíce se vše točí kolem Sotirie a Kouly, dívky, která se se Sotirií seznamuje hned na začátku. Životy všech hrdinů kromě nové země ovlivňuje také politika v Československu, komunismus nebo polistopadové období.
Kniha je rozdělená na kapitoly po deseti letech (končí v roce 2018) a mapuje tak osudy hrdinů za celou dekádu. Styl vyprávění není nijak náročný. Popisuje životní osudy tak jak jsou, nezabývá se zdlouhavým popisem bolesti hrdinů. Až uvidíš moře mě neuvěřitelně vtáhla do děje, a já knihu jen málokdy odkládala. Závěr knihy byl na rozdíl od zbytku knihy lehce ukvapený, snesla bych ho aspoň dvakrát tak dlouhý. Poslední kapitola je naprosto perfektní a skvěle příběh zakončuje.
Je to příběh bez přikrášlení, o lidských chybách a bolestech, o životě v cizí zemi a především, s hrdiny prožijete opravdu celý jejich život. Hrdinové před vašima očima dospějí, ale také budou umírat, chybovat, ale také nalézat naději.
Strašně ráda čtu autorčiny články v Magazíně MF Dnes. Jakmile jsem se dozvěděla, že vydala knihu, celá nadšená jsem si ji hned stáhla. A nelituji! Do životních osudů Řeků jsem se tak vžila, že si teď připadám, jak bych se snad v Řecku narodila. A to jsem tam nikdy nebyla.
Každopádně po přečtení knihy vím jedno jistě - chci do Pargy!
(SPOILER) Tuto knížku je pro mě velmi těžké hodnotit, protože jsem se o ní dozvěděl z informačního emailu od jednoho knihkupectví a nějaký jouda se rozhodl jí propagovat jako něco stejně dobrého jako byly dva díly knížky Šikmý kostel. Není, bohužel opravdu není, protože tahle knížka nesahá Šikmému kostelu ani k okraji horního schodu do kostela. Proč? Protože u Šikmého kostela stačila scéna kdy tatínek se synem odcházejí na šachtu a od té chvíle jsem si k postavám příběhu utvořil neskutečně silný vztah. Bál jsem se co zlého mé hrdiny potká a radoval se když se jim stalo něco dobrého. I slzička občas ukápla a to se považuji za poměrně odolného jedince ;-) Každopádně knížka Až uvidíš moře není vůbec špatná a určitě bych ji hodnotil výrazně lépe nečíst před ní Šikmý kostel a na základě přiblblé reklamy se nesnažit obě knihy srovnávat. Tedy dva díly kostela a tuhle. Příběh lidí za socialismu a nějaké roky po něm není sice nějak originální, ale tím, že je o Řecích, kteří přesídlili k nám, tak je zajímavý. Rád jsem se poučil o občanské válce v Řecku a přečetl si o osudech těchto lidí. Dokonce i na tu slzičku došlo, takže jsem rád, že jsem si tuto knihu přečetl, ale o hrdiny jsem se nějak nebál a neuměl jsem si k nim vytvořit nějaký vztah. Za mě 75% a to právě jen kvůli tomu srovnání, jinak bych dal přes 80%. Samozřejmě jen můj dojem z knihy!
Když se v Řecku odehrává občanská válka, je spousta obyvatel donuceno opustit svou zemi. Někteří se tak v roce 1948 dostali do Československa. Mezi nimi přišla i desetiletá Sotiria, která se tak ocitla sama, bez rodičů, bez znalosti jazyka v cizí zemi. Díky jejímu příběhu sledujeme v knize rodinnou ságu plnou tajemství.
Tato knížka pro mě byla velkým překvapením. Jelikož jsem nevěděla nic o historii Řecka, ani o řecké komunitě u nás, dozvěděla jsem se mnoho nového a jsem za to moc ráda. Navíc oceňuji, že je kniha inspirována skutečnými příběhy, neboť sama autorka pro databázi Paměť národa natočila vyprávění řady řeckých pamětníků.
Je to silný, smutný a dojemný příběh, který ve Vás vyvolá spoustu emocí. Od začátku je kniha velmi čtivá a je těžké ji odložit.
Kromě nelehkých lidských osudů tu také poznáme řecké zvyky, řeckou kuchyni i náturu samotných Řeků. Na druhou stranu je zde skvěle vylíčena česká historie, která nebyla zrovna růžová. Tím, že příběh sledujeme mezi lety 1948–2008, vidíme, jak se proměňovali lidé i jednotlivé země. Při čtení budete mít chuť se do Řecka hned rozjet a strávit tam nějakou dobu.
Příběh nám vypráví hned několik lidí, je tu dost jmen, dost příběhů, ale i přesto je to napsáno přehledně, víte, kdo je kdo, postavy se nepletou a poznáme tak osudy zajímavých lidí. Trošku mi nesedl styl vyprávění, kdy se čtenář dozví spoustu věcí docela brzo (já bych na nějaká odhalení klidně ještě v příběhu počkala).
Je to skvělá kniha, díky níž jsem se seznámila s minulostí, o které jsem nic nevěděla. Mám ráda knihy, které mi přinesou něco nového, a ještě si čtení užiju. A nesmím opomenout ani krásnou obálku, která má svůj význam v příběhu.
Ještě váháte, zda si knihu přečtete?
4,5*/5*
Musím říct,že do knihy jsem se nutila,nebavila mě, ale pak se stal moment,kdy mě to zaujalo a vtáhlo do děje a já si čtení nakonec užila a nemohla ŠD odlepit.
Příběh je krásně popsaný a hlavně brilantně popsaný detaily
Vynikající! Četla jsem jako beta čtenář pro nakladatelství již listopadu s tím, že to má být pecka ala Šikmý kostel. A ono to tak vážne je.
Pro mne výborný styl vyprávění, jednoduchý, stručný a přitom dostatečně výstižný. Hlavně žádné složité popisy, zbytečné odbočky a kudrlinky (to úplně nesnáším).
Příběh samotný také skvělý, velice zajímavý. Umí vtáhnout, takže jsem se zaujetím četla, co bude dál. A hlavně, pro mne málo předvídatelný. O životě a hlavně důvodech, proč k nám vlastně v 50. letech přišlo tolik Řeků, jsem moc nevěděla, stejně tak jejich stylu života. Takže jsem se zase dozvěděla něco nového a rozšířila si obzory velmi příjemnou formou.
Co se týče srovnání se Šikmým kostelem, četla jsem oba díly a hodně se mi líbily. Toto je dost podobný typ knihy/příběhu/rodinné ságy a podle mne to má šanci se líbit stejně jako Šikmý kostel. Jen ten styl vyprávění je u „Řeků“ více strohý a v jedné knize je celá historie.
"A my už tam taky nepatříme. Nejhorší na tom je, že nepatříme nikam."
V Řecku po druhé světové probíhala občanská válka. Partizáni zhlédnutí v komunismu versus vojáci řeckého krále.
Proti sobě bojující bratři, bratranci, sousedi. Vypálené vesnice, prchající ženy a děti. A komunistické země otevíraly svou náruč. Mezi nimi i Československo - 1948.
Tehdy začíná tento příběh. V tomto roce jsme přijali tisíce uprchlíků. Jejich adaptaci sleduješ na příběhu Kouly a Sotirie, desetiletých Řekyní a lidí kolem nich. Taky skáčes zpět do Řecka v kapitolách očima partyzánů a matek, co zůstaly bojovat po boku manželů a děti poslali pryč.
Oceňuji nečernobílost. A vykreslení partyzánů i jako hrabivých nelítostných zlodějů, ne nepodobným nedávným okupantům.
Projdeš tu roky 1948 až 2018.
Celou knihu lemuje motiv vykořenění a hlavně ukázek, že každý se adaptovává jinak.
Někdo se opíjí vlastenectvím, vzpomínkami na rodnou zem a odmítá vidět nemožnost návratu. Jiný zase odstřihává kořeny a vidí v rázných krajanech hlučné řecké burany. Později jsou všichni nuceni přijmout fakt, že v Řecku je i po letech čeká vězení nebo trest smrti.
Spousta uprchlíků v naší socialistické vlasti procitli a chytali se za nos za sympatizování s levicovými partyzány doma, ale většina sklopila hlavu a žila hořké životy se vzpomínkami na vlast.
Hořkost jsem teda z knihy cítila řádně. Ze sňatků z rozumu bez lásky, generačních propastí, nenaplněných manželství, úmorných zaměstnání...
Uz jsem si připadala jak u klasického modelu knih Mornštajnové, ale pak v knize dostal víc prostoru Řecký prvek.
Nejdřív prozření, že se tam zastavil čas, jako ve středověku a není lepší, voňavější, čerstvější, větší a vřelejší, jak vzpomínají pamětníci.
Ale pak se postavy přesunuly z horských vypálených vesnic k pobřeží a zkusily najít smíření a konečně své kořeny.
"Jazyk je sice skvělý ale zase jen nevesele propletájící se osudy na pozadí komunismu. Za týden nebudu vědět o čem to bylo"- mě často napadalo.
Pak ale Řecko dostalo víc prostoru- ten vykořeněný život uprchlíků z více úhlů postav a už naskakovaly hvězdičky.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Další kniha české autorky do sbírky, a rozhodně se řadí mezi ty, které si znovu ráda přečtu.
Scarlett Wilková je česká novinářka, jejíž kariéru provázely mimo jiné rozhovory s Řeky, kteří se dostali do Česka během občanské války v Řecku ve 20. století. Právě toto téma autorku zaujalo natolik, že se jím inspirovala při psaní knihy Až uvidíš moře. A je dobré, že se tak stalo, jelikož téma, které kniha obsahuje, je rozhodně neotřelé a zároveň velice lákavé.
Kniha popisuje životní osudy dvou řeckých děvčat, které se samy ocitají v Česku právě z důvodu výše zmiňovaných událostí. Autorka skvěle vykresluje kontrast mezi Řeky a Čechy na pozadí nelehkých dějin Československa v druhé půlce 20. století. Rozdíly povah, smýšlení a nátur, neustálý strach z režimu a vyzvědačů, řecká kultura, Kefalonie a další řecké ostrovy, hledání sebe sama v cizím státě, mezi cizími lidmi, kteří odsuzují odlišnost. Postupné smíření s minulostí, potlačované emoce, uvědomění až ve chvíli, kdy už je příliš pozdě. Tohle všechno a samozřejmě ještě mnohem více je součástí románu, který rozhodně stojí za přečtení.
Já si svůj čas s knihou moc užila, moje touha znovu navštívit Kefalonii je obrovská a pokud jste i vy milovníci Řecka či propletených rodinných vazeb, kniha Až uvidíš moře je přesně pro vás :)