Zuzanin dech
kniha od: Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428845/bmid_zuzanin-dech-mkh-428845.jpeg
4.5
2759
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Komentáře (788)
Komentáře 788 Recenze 16
(SPOILER) Velmi se mi líbil styl, jakým byla kniha napsaná. Díky přítomnému času jsem měla pocit, že jsem přímým účastníkem děje, že všechno pozoruji z bezprostřední blízkosti. Dětství hlavní hrdinky bylo krásné a jistě by měla před sebou skvělý život. Válka však změnila jak poměry, tak i lidi, kamarád z dětství se vybarvil hodně nepěkně. To, co si Zuzana prožila v Osvětimi, bylo jiné než v knížkách, které jsem zatím četla, ale o nic míň hrozné. To, jak se k ní lidé chovali po válce, je neodpustitelné. Je smutné, že když člověk přežil koncentrační tábor, často mu málokdo nabídl pomocnou ruku, a co víc, spíš se na něj lidé dívali skrz prsty. Konec je na mě trochu "přepálený", asi by to šlo udělat i jinak, než se rovnou odsoudit k trestu smrti, který v té době za takovýto čin nepochybně musel přijít, ale to nic nemění na tom, že knihu řadím mezi ty nejlepší, které jsem v poslední době četla.
Z díla jsem rozpačitá. Knih s tematikou holocaustu jsem přečetla víc, tato patří k těm slabším. Autorka píše neosobním stylem, stroze a úsečně, děj spíše popisuje, než vypravuje. Postavám schází psychologické propracování. Navzdory popisovaným hrůzám a zlu tak ve mně nevyvolává hlubší emoce. Vyzdvihuji práci s napětím, kdy se autorce daří udržet čtenáře u knihy a nedává prostor pro nudu. Za mě se jedná o knihu pro nenáročného čtenáře.
První kniha od autorky. Úžasně napsaná. Nemohla jsem se od děje odtrhnout. O holokaustu jsem četla knih několik, ale tahle všechny překonala. Ke konci jsem musela i na chvilku přestat číst, konec jsem si přála jiný.
Tady nevím, co mám napsat. Tolik pocitů se mi honí hlavou! Knihu mi doporučila kolegyně, že je hezká. Budu se jí muset zeptat, jak to myslela. Hezké je na ní pouze to, jak je napsaná. To není jen hezké, je to výborně napsané. Ale hezké tam jsou jen ty první kapitoly, ze kterých hlavní hrdinka čerpá celý svůj další život a které ji drží při životě. Nesnáším takovéto knihy, s tématikou holocaustu, ale přesto je čtu. Vždycky sbírám odvahu, která vím, že mě při čtení brzy opustí. Pak nastupují pocity frustrace, zmaru a bezmoci i po tolika letech a ve mě, která s tím nemohu zhola nic udělat. Asi chápu autorku, proč nechala konec otevřený. Já si chci pro Zuzanu představovat jen to nejkrásnější, co pak mohla prožít. I když vím, že je to trochu bláznovství, protože republika šla z jedné války do druhé. Z té druhé světové do té vnitrostátní, kde nebylo pro bývalé kapitalisty, byť by byli charakterově sebelepšími lidmi, místo. S těžkým pocitem na duši dávám pět hvězd, kniha si je opravdu zaslouží.
Úžasná kniha! Nevím, co více napsat, opět mi naskakuje husí kůže. Takový krutý osud do poslední chvíle! Když už se nadechnete, že to peklo skončilo a ulevilo se vám u srdce, vzápětí si uvědomíte, že vás autorka nepustí a pak se vám chce vzteky řvát, plakat
Když jsem knihu Zuzanin dech začínala číst, byla jsem nadšená stylem, jakým autorka Jakuba Katalpa píše: věty a odstavce mají spád, krásně využívá obratů českého jazyka, popisy jsou velmi obrazné a autorka si mnohdy nebere servítky a líčí i nějaké nechutnosti (ať už ty úsměvné nebo kruté).
S postavou Zuzany a její rodiny se navíc seznamujeme v době, kdy sama Zuzana ještě nebyla ani "na houbách", tudíž vám určitě přiroste k srdci. Kniha je tematicky rozdělená do částí Dětství, Dospívání, Dospělost a začíná v roce 1899, končí několik let po druhé světové válce.
Ačkoli nemá Zuzana jednoduchý osud, díky své ohromné vnitřní síle se s životními překážkami vyrovnává a navíc to největší tajemství, které by ji možná bývalo bylo zlomilo, před ní zůstává skryto.
Děj knihy končí v období, kdy je Zuzaně lehce přes dvacet let a já bych si o jejích osudech ještě ráda četla dál. I když s tím, co pro ni autorka dosud přichystala, je možná dobře, že se "Zuzanin knižní dech" zastavil právě v tomto momentě a já mám tak možnost vymyslet si pro ni lepší budoucnost :).
(SPOILER)
Moje první kniha od J. Katalpy- a hned tak skvělá, že v mém hodnocení překonala i Hanu od A. Mornštajnové.
Dojímala jsem se nad krásně popsaným dětstvím Jana, Hanuše a Zuzany, sledovala proměnu jejich povah během dospívání a se slzami na tvářích jsem čekala na konec války a doufala, že to nejhorší má Zuzana za sebou.
O koncentračních táborech se nikdy nečte lehce, ale to, co se stalo s Hanušem, mě možná zasáhlo ještě víc.
Malinko mě mrzí otevřený konec, ale zas na druhou stranu- mám možnost i několik dní po dočtení přemýšlet o tom, jak to se Zuzanou asi bylo dál.
Kniha o holocaustu, kde však není většina knihy situována do koncentračního tábora.
Kniha je psaná jinak - krátké věty, které čtenáře hodí do prostředí a atmosféry. Místy příjemně květnatý jazyk. O holokaustu už jsem něco načetla, ale u této knihy jsem si musela dát občas pauzu a jen jsem pár minut někam zírala a přemýšlela. Kniha o přátelství, před-válečné i po-válečné době, síle osobnosti a přijmutí sebe sama v novém světě...
Příběhy s tématem holocaustu nečtu úplně pravidelně, ale o knihách Jakuby Katalpy jsem slyšela samé dobré věci, tak jsem chtěla něco od této autorky vyzkoušet. Nakonec jsem sáhla po audioknize Zuzanin dech, která právě to téma holocaustu obsahuje, a vyklubal se z toho silný zážitek.
Ústředním motivem je nicméně přátelství trojice dítek, později dospělých lidí. Zuzana, kolem níž se celý děj točí, byla pro mne neuvěřitelně silnou postavou. Její vnitřní síla a tuhý kořínek, díky nimž dokázala přestat nejrůznější hrůzy, ve mně vyvolávaly obdiv. Její dva přátelé Jan a Hanuš jsou protikladní jako den a noc. Autorka tu zobrazuje, jak válečné běsnění zasáhne toto přátelství. Kámen nezůstane na kameni. Povaha, vnitřní svět, způsob myšlení a chování - to vše dostane plný zásah a pravá podstata jednotlivých charakterů tu postupně vyplouvá na povrch. V tom je pro mne ten příběh asi nejsilnější. Jak okolnosti, v nichž se postavy ocitají, dokážou obnažit lidské nitro.
Jakuba Katalpa píše nádherným jazykem - po jazykové stránce to bylo vysloveně pohlazení pro uši. Její styl psaní je vyzrálý, květnatý, bohatý. Nádhera, prostě nádhera.
Nakonec 4,5 hvězdy - nevím, co přesně mi chybělo na plný počet hvězd. Kniha ve mně nicméně dlouho rezonovala a já mohu jedině doporučit. A určitě vyzkouším něco dalšího z pera této autorky.
Nádherná kniha napsaná velmi zvláštním, ale krásným jazykem. Jednoduchý a dojemný příběh.
Z knihy jsem vcelku rozpačitá. Nedokážu říct, že by mě nevtáhla, ale nelíbila se mi forma psaní, i když po chvíli čtení jsem si na to zvykla. Konec mě překvapil
Půjdu proti většině, ale já od knihy prostě čekala víc. Styl psaní je pro mě příliš neosobní a u toho ze sebe emoce nedostanu, navzdory všem těm popisovaným hrůzám nejen z koncentračního tábora. Navíc konec mi také moc nesedl, vlastně ani postavy, nejsympatičtější mi byl pan Liebeskind. Váhala jsem mezi 2* a 3*, nakonec dávám tři jen z úcty k samotnému tématu.
(SPOILER) Velmi poutavá kniha, nemohla jsem přestat číst. Hanuš je pořádná svině, upřímně jsem čekala šťastný konec, nebo alespoň trochu hezčí. Určitě si ale knihu přečtu znovu.
No, mazec! Skvělá knížka. Příběh Zuzanina dětství, dospívání a dospělosti je kontrastem něžného, bezstarostného startu života a brutality a naprosté bezútěšnosti dospělých let. Věty jsou často strohé, osekané, stručné, mnohdy očesané o sloveso, odrážkové. To dává výpovědím takový definitivní, nezpochybnitelný ráz. Dalším kontrastem je odlišnost obou Zuzaniných přátel, která určuje jejich pojetí lásky, ale i jejich postoj k dějinným událostem, s nimiž se ve svém životě musí potýkat. Text velmi přímo a surově popisuje Zuzaninu existenci za druhé světové války i po ní. Naráží tak na nesmyslnou a tragickou brutalitu koncentračních táborů a stejně nepochopitelný vývoj v době poválečné. Jan, který je pozorovatelem událostí zpovzdálí, může jen sledovat úpadek a rozklad své vlasti. Zuzana je obdivuhodná, silná žena, která se snaží svému osudu čelit a nikdy se mu cele nepoddat. Mně se knížka četla skvěle, styl textu mi naprosto vyhovuje, konečně něco jiného v tématu, v němž mám celkem načteno. V téhle podobě je text osobitý, někdy lahodně něžný, jindy surový a brutální.
Příběh, který není jen o hrůzách druhé světové války, ale také o přátelství, jeho věrolomnosti, o síle rodiny. Drtivá většina se odehrává před válkou, pak je to divoký sešup, u kterého bych uvítala občasné přibrzdění. Konec mě příliš nepotěšil, na můj vkus odbytý.
Já vlastně moc nevím, jak hodnotit. Silný příběh to asi je, ale tak stroze a úsečně, nebo možná jednoduše vyprávěný, že to ve mě nějak nevyvolávalo žádoucí emoce. A to já u takového příběhu prostě očekávám. Možná byla chyba v tom, že jsem četla vzápětí po Vyhnání Gerty Schnirch, což byla emocionální smršť, umocněná krásným načtením audioknihy Vilmou Cibulkovou.
Psáno zvláštním časosběrným způsobem, odtažitě, s odstupem od postav. Pohled na osud jedné židovské rodiny v běhu času a krutostí dvacátého století.
Ten trochu chladný nadhled nad lidským osudem způsobuje, že emoce přestávají fungovat. Chvíle šťastné, krásné, kruté, zlé a nespravedlivé pro mě až trochu strašidelně splývají, autorka neždímá slzy, bylo to tak a tak, lidi se milují, nenávidí, pomáhají si i ubližují. Vlastně se tady ani neptáme proč.
Na mě nejvíc zapůsobila postava židovského cukrovarnického podnikatele Abraháma Liebeskinda, ten pozvolný sešup od bohatého ve všem úspěšného muže, přes postupnou šikanu a zcela zjevně nespravedlivé omezování všech svobod, pomalý nenápadný sešup do bídy, nikdo se nediví, nikdo ani moc neprotestuje... A nakonec naprostou člověčí degradaci v koncentračním táboře až do úplného, člověk by až řekl krutě logického vyústění.
Zajímavé, stejný spisovatelský postup mi v Zuzanině životě už drhnul, aniž bych chtěla cokoliv prozrazovat, tady mě spisovatelčin až dějepisný způsob vyprávění bez emocí nechal chladnou. Nebo to tak mělo být? Že člověk se drží života zuby nehty a je vlastně jedno, jestli je šťastný nebo ne? A že hodnocení, co je dobro, a co zlo, z dějepisného odstupu není až tak podstatné? Což mi přece jen trochu při četbě vadilo, i když chápu, že to asi tak myšleno nebylo...
I když úplný závěr, stejně strohý a popisný, jako celá kniha, mě vlastně docela pozitivně překvapil, když nic jiného, ohromil svou nezvyklostí.
Váhám tři nebo čtyři, přemýšlím o knize, a zejména o způsobu psaní, který dělá příběh tak těžko stravitelný a současně ukazuje lidský osud s určitou lhostejností; celou dobu mi znělo v uších Nohavicovo "...zastav svá kola, osude, osud se ale nedívá, supí jak lokomotiva...".
Nakonec tři a velké plus, dost těžké hodnocení ...
*
"Pan Nachtigal po očku sleduje Německo a po vydání norimberských zákonů má chuť přestat Zuzanu učit německy, cukrovarník Liesbeskind mu však přikáže, aby ve výuce pokračoval. Liebeskind chce, aby Zuzana uměla německy, protože až se přežene bouře vyvolaná Hitlerem, exportní oddělení cukrovaru obnoví obchodní styky s Německem; Hitler je dočasný, cukrovar věčný, říká Liebeskind, ,Der Hitler ist vorübergehend, die Zuckermühle ewig' a Nachtigal si rozmrzele pomyslí, že věčný je jenom Bůh."
Musím říct, že se ve mně pralo jak ohodnotit tuto knihu. Na začátku jsem byla dost skeptická, protože jsem se nemohla do děje začíst a to i kvůli stylu psaní, kdy mi chyběla přímá řeč.
Ale zhruba od půlky, kdy byl děj opravdu rozjetý, jsem nemohla knihu odložit.
Nebylo to jednoduché čtení, jak kvůli tématu, tak kvůli zvláštnímu autorčinu stylu. Možná právě ten strohý způsob vyprávění a přímá řeč bez uvozovek způsobily, že jsem z knihy trochu rozpačitá. Zápletka byla zajímavá, postavy propracované, ale pořád jsem si připadala od děje jaksi odtržená. Všechno se odehrálo příliš rychle. Bylo to silné a přitom to šlo trochu okolo mě. Konec mě zaskočil.
Moje první kniha od této autorky, určitě zkusím i další její tvorbu.
Zajímavý způsob psaní. Absence přímé řeči mě zpočátku překvapila, ale nakonec to vůbec nevadilo. Příběh byl zajímavý, čtivý a samozřejmě i smutný.
Kdyby bylo pokračování, hned bych se do něj pustila.
(SPOILER)
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem o tématu holocaustu četla. Postavy zde nejsou černobílé, a to mám ve všech příbězích nejraději.
Fascinující příběh o tom, jak válka a nacismus zasáhl do přátelství a lásky tří lidí. Zuzana, Jan a Hanuš se znají od dětství, kniha v průběhu času sleduje jejich dětství, dospívání i další životní osudy v dospělosti. Zuzana je dcera židovského cukrovarníka, užívá si dětství v luxusu jako vymodlené dítě a právě ona má svou životní cestu vzhledem ke svému původu nejdramatičtější.
Zuzanin dech jsem si v samém závěru musela dávkovat, jestli někomu házel život klacky pod nohy, tak právě Zuzaně. Ona je jednou z nejsilnějších žen, o kterých jsem měla poslední dobou možnost číst.
Autorčin styl nemusí sedět každému, ale mě se líbil. Píše stroze tam, kde by se mnozí rozepisovali a podsouvali nám svůj názor.
Dokud je tu krev, zůstává naděje na dítě.
V dechu je všechno, uvolnění, vzdálení se od bolesti, smíření.
Knihu jsem dlouho odkládala, protože styl předchozích Němců mi vůbec nesedl. I tady jsem si musela na strohost popisu zvyknout, ale pak mě příběh pohltil tak, že jsem se nedokázala odtrhnout. Dávám plný počet a doporučuji.
Zuzanin dech je absolutní skvost. Knížku jsem spíš nečetla, já ty příběhy jednotlivých postav spíš prožívala. Rozhodně doporučuji všem.
Knihu jsem doslova "vdechla". Ta úsečnost vět mě moc bavila a doslova jsem se Zuzanou dýchala. Příběh je srdcervoucí, tragický a už nikdy se nesmí nikdy opakovat.
Čtení perfektní, příběhy lidí z druhé světové války jsou neuvěřitelné a někdy nepochipitelné co vše mohli přežít. Ale asi mi na dlouho v hlavě neutkví, teda kromě toho konce.
Románů z období 2. světové války bylo napsáno hodně. Tento mě zaujal, četlo se mi dobře a nerada jsem knihu odkládala. Přesto si myslím, že mi po nějaké době splyne s dalšími z té doby. V hlavě mi zůstanou jen opravdu ty nejsilnější příběhy, většinou podle skutečné události. V každém případě kniha stála za přečtení.
/AUDIOKNIHA/
S beletrií o holokaustu se roztrhl pytel a nezdá se, že by tento trend ustupoval - kdyby se všechny tyto knihy pohybovaly kvalitou v hladině podobné jako Zuzanin dech, bylo by to fajn. Příběh není zbytečně romantizovaný a přikrášlovaný, sluší mu i strohý, popisný styl.
Když jsem si konečně zvykla na styl psaní, tak dětství bylo táhlé a dlouhé. Pobyt v ghettu a Osvětimi autorka doslova prolétla. Čtení potáborového života se pak konečně rozběhlo a bylo zajímavé.
Tych knih o teme holokaustu a koncentracnych taboroch sa vyrojilo velmi vela posledne roky, ale musim povedat, ze tato ubehla rychlo a pribehom clovek presiel tak akosi pozvolna. Je to taky ten romanovy pribeh na jedno precitanie.
Nechytlo mě to...možná je to tím, že knih (lepších) na toto téma jsem už přečetla hodně, možná je to styl psaní (popis ne přímá řeč), možná je to samotný děj a i veskrze nepříjemné postavy. Když není komu fandit a nemusí to být nutně kladná postava, tak vás to prostě nevtahne a nezasahne.
(Audiokniha)
(SPOILER)
Takové pohodové dětství, tak krásný život mohla Zuzana mít. Kniha vás vtáhne do sebe příběhem Zuzaniných rodičů, popis toho, jak je Zuzana vymodlené dítě. Jak šťastní Liebeskindovi jsou. Zuzana má vše, co může dítě mít. Lásku obou rodičů, kamarády a spokojené dětství. To vše jen do začátku války. Bylo mi úplně úzko z toho, jak se z bohatých lidí stávají chudáci, téměř žebráci. Jen kvůli tomu, že jsou židi. Bylo mi líto Abraháma, že nedal na slova lidí a podnik nepřepsal a neemigroval i se Zuzanou. Naštvalo mě, když mu žádný z jeho vlivných přátel nedokázal pomoci, když byl na tom nejhůř. Jak podobný je tento popis dnešní době. Dokud máte lidem co nabídnout, jste kamarádi. Ale jakmile potřebujete pomoc, obrátí se k vám každý zády. Hanuš mi byl od začátku nesympatický, ukázalo se, že mé antisympatie byly správné. Rodina bez morálních zásad. Stejně, jako dnes a jen hádat, kdo by se kdo dnes zachoval stejně, komu by podlézal, aby se měl dobře. Haní jednoho, ale pak mu jsou dobří... Někdo to tak dělá dodnes..
V knize nečekejte kdovíjaký hlubší pohled do koncentračních táborů. Pohled to byl jen letmý, popis toho, jak se ze Zuzany stal pokusný králík. Koncentrák zázrakem přežila. Návrat domů byl pro ni těžký. Z bohaté dívky, která v dětství měla vše, najednou neměla nic. Totální nespravedlnost. Když si vzala Hanuše, nechtěla jsem knihu ani dočítat, nechtěla jsem číst ten hnusný konec, pořád jsem doufala v happy end, protože jak se dalo očekávat, Hanuš byl ubožák. Happy end nečekejte, stejně jako v životě, nekončí vždy všechno happy endem..
Ale co hodně vytknu je to, že vlastně vůbec nevím, jestli kniha byla či nebyla podle skutečné události. Jména "hrdinů" jsem nedohledala a vždy mě odkazy odkazovaly pouze na knihu.. Tak by mě to zajímalo.. Jinak se kniha četla dobře, ač jiný styl, dalo se na to zvyknout. Vyhovovaly mě kratší kapitoly
Ta strohost vet mi zpocatku vadila, ale pak mi prisla genialni.
Zadny happy end. Jeden vskutku bezutesny zivot. Ale tak to je pribeh pro mne realnejsi.
(SPOILER)
Taková surová strohost, se kterou je kniha psaná, ji neskutečně dodává na autenticitě. Ani se nenadechnete a Zuzanin dech přejde z dětství do dospívání, z dospívání do dospělosti... Zuzana a dva kluci. Trochu mi to připomíná knihu "Stalo se 1. září". Všeobecně hltám knihy, které jsou dějově posazeny do období celého jednoho života nebo i do života vícero generací.
DALE SPOILER:
Z čeho jsem rozpolcená je závěr. Myslím, že si Jan zasloužil vědět alespoň část pravdy. Takto na mě kniha zanechala pachuť beznaděje a nespravedlnosti. Nicméně to k životu patří.
Knih o holokaustu jsem přečetla hodně, ale tahle se mi líbila, protože ten časový záběr je mnohem širší. Začíná hodně před a pokračuje i po válce. Člověk má možnost prožít to celé se všemi kontexty.
Ty jo, já nevím. Příběh jako takový se mi líbil, ale číst se to nedalo. Ty strohé věty a kapitoly jsem prostě nedávala, tak jsem asi v půlce přešla na audioknihu. Tu jsem teda nějak doposlouchala, ale zjistila jsem úplně náhodou, že některé části jsou vynechané, což mě teda docela mrzelo. Ale fakt nejvíc mě rozhodily Holašovice, do kterých se dá z Prahy dojít pěšky z Kobylis. A já si furt představovala ty jihočeský :-), no nic.
(SPOILER) To je pecka,tato knížka! Za mě velmi dobře zpracované téma holocaustu, poutavé tím, jak je zasazeno do celkového kontextu doby. Postavy nejsou černobílé, charaktery se křiví jak na ně působí zvrácena doba, zlo, které by v míru možná zůstalo v hlubinách duše, leckde vylézá na povrch. Zuzana,nejprve dítě, později mladá žena z bohaté židovské rodiny cukrovarníka. Velká, silná, pohledná, životaschopná, chytrá. Začátek odehrávající se ve 30. letech je zdánlivě idylický, ale už prosakují náznaky budoucího hnusu (ústa, vosa, koťata). Čekáte samozřejmě hrůzu z koncentráku, ona přijde, Zuzana přežije, ale hnus pokračuje, možná působí ještě silněji. Zuzana, oslabená tělesně i na duchu se nějakou dobu povoluje, ale pak ... Konec je otevřený, což se mi i líbí, nechává na čtenáři, aby si další osudy Zuzany dostavěl sám. Já se přikláním k variantě, že vzhledem k věku a povaze se z toho vyhrabala.
Kniha se mi četla moc dobře, styl autorky mi docela sedl. Zpočátku se jednalo o celkem idylický příběh, který se však poměrně rychle zvrhl. Jasné poselství toho, že život každého člověka se může během pár minut otočit o 180 stupňů.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust sexuální zneužívání
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha Zuzanin dech je v
| Právě čtených | 54x |
| Přečtených | 3 829x |
| Čtenářské výzvě | 1 571x |
| Doporučených | 272x |
| Knihotéce | 654x |
| Chystám se číst | 1 336x |
| Chci si koupit | 306x |
| dalších seznamech | 15x |