Hotýlek

Jako milovnice knížek od Mornštajnové jsem v knihovně Hotýlek nemohla nechat. Očekávání byla velká, vzhledem z tomu, jak moc mi její knížky vždycky sedly. O to větší zklamání, když jsem ani po sté zdolané stránce nevěděla, o čem vlastně čtu a kdo je kdo. Ztrácela jsem se v postavách, pletl se mi Bedřich a Oldřich...

Měla jsem nutkání knížku odložit a nedočíst, to se mi často nestává. Přečetla jsem si nějaké recenze a hodně z vás mělo stejný názor a přes tuto část se nepřenesli. Já se však nevzdávám bez boje!

Najednou jsem začala chápat a od části, kdy Marie přišla k cirkusu byla knížka jako mávnutím kouzelného proutku čtivá a srozumitelná. Jako kdyby do té doby psal někdo jiný, nebo co. Jsem ráda, že jsem to nevzdala, protože od již zmíněného úseku jsem Hotýlek přečetla jedním dechem a příběh se mi moc líbil.

Škoda té první těžké třetiny, byla bych snad hodnotila i plným počtem. Takhle, vzhledem k mému hodnocení Aleniných dalších děl, hodnotím 3,5 .

A vám všem, kdo knížku odložil právě ve zmíněném úseku - dejte jí ještě šanci, věřte, nebudete litovat, rozprostře se před vámi spletitá rodinná historie plná dramat a zvratů.

Hotýlek je taková rodová kronika, spoustu postav, několik generací, spoustu osudů. Jejich kroky se ale vždycky vrací zpět k onomu domu.

O jedné rodině a několik jejích generací a o jednom hotýlku, který dané rodině patřil a vlastně taky nepatřil, protože se většina děje odehrává v komunistickém režimu. Především je však kniha o naprosto obyčejných životech všech členů domácnosti. O tom, že to hlavní, co všichni potřebujeme, je mít nějakou vášeň a někoho, s kým sdílet život a možná taky práci, která nám trochu zaměstná hlavu. Nic víc nic míň. Stejně takový mám i pocit z této knihy. Ale bylo to fajn čtení a myslím, že autorka bravurně zachytila vše přesně tak, jak chtěla a že dojem z této knihy je dost možná dojmem zamýšleným a vlastně se mi to tak líbí. Prostě život.

Dobře vystavěný a čtivý příběh s postavami, které v žádném případě nejsou ploché. Ale to je také asi tak všechno.

Kniha mě neupoutala jako ostatní od Aleny Mornštajnové. Něco mi v ní chybělo. Ale díky tomu, že je autorka rozenou vypravěčkou, se skvěle četla.

Chtěl jsem si od autorky určitě něco přečíst, když patří k top současným spisovatelkám a bylo mi vcelku jedno kterou knihou začnu. A protože v lokální knihovně jsem našel jen Hotýlek, bylo jasno, nemusel jsem se vůbec rozhodovat. A tak to mám rád, život bez starostí, já jsem vlastně jak ten Václav...

Dílo bylo pro mě velice čtivé. Slova jsem hltala. Asi je to také tím, že mám velice v oblibě tuto tématiku. Chápu, že to nemusí být pro každého, ale mě kniha sedla.

U téhle knihy jsem celou dobu čekala, kdy mě konečně pohltí, kdy se začnu těšit, až si zase sednu ke čtení. Bohužel to nepřišlo. Příběh mě nevtáhl a celkově mi připadal rozvleklý a poněkud těžkopádný.

Mám ale ráda, když věci dotahuju do konce, takže jsem knihu poctivě dočetla – i když bez nadšení. Chápu, že někoho může zaujmout jinou atmosférou nebo pomalejším tempem, ale na mě to zkrátka nefungovalo.

Jedna z těch knih, které sice odškrtnu, ale nebudu na ně vzpomínat.

Před svým pátým setkáním s tvorbou Aleny Mornštajnové jsem si záměrně nezjišťoval do čeho jdu, takže mě hned ze startu překvapilo, že jde tentokrát o příběh nejen rodiny (což jsem očekával) ale zejména hlavní mužské postavy. S důrazem na mužské. Zajímavá změna proti mým dosavadním zkušenostem, i když, přiznejme si, vedlejší ženské postavy nebyly tak úplně vedlejšími postavami. No, žádné překvapení se nekonalo, opět jsem byl naprosto spokojeným čtenářem. Mně se na autorčině tvorbě líbí hlavně ten fakt, že její postavy nejsou černobílé, takže v jejích knihách nenarazím na žádný "mirkodušínský" ideál. Já znám z reálného života jen lidi, kteří mají své kladné a záporné stránky a kteří nemohou předem vědět, jak se zachovají ve vypjaté situaci. Ani já to nevím. A právě pro tyto postavy a příběhy se na každý autorčin titul tak těším.

Od Morštajnové znám lepší knížky,ale tato nebyla špatná.

Mornštajnová opět nezklamala. Vyborný román o lásce a křivdě obohacený historickou lekcí.

Zajímavý román, četl se pěkně. Těším se na další román od oblíbené autorky.

Rozsáhlý román popisující osobní a společenský život lidí a jedné širší rodiny a její osudy po světových válkách, za socialismu až k porevolučním 90.létům, kdy se x-té generaci "konečně vrátil" do soukromého vlastnictvích hotýlek dědy Leopolda. Hybateli dějin jsou, jak to v případě románů Mornštajnové bývá, silné a prozíravé ženy... Stojí za přečtení tato rodinná sága, nepřikrášlena doba před válkou ani po ní, neheroizována doba ani pohnutky lidí .. palec nahoru.

Třetí kniha od autorky a opět pěkné čtení a příběh. Paráda!

Chvilku jsem měla pocit, že toto bude první kniha od AM, která mě nebude úplně bavit. No, byla to opravdu jenom chvilka a nakonec velká spokojenost.

Hezky vystavěný příběh několika generací jedné rodiny, který byl více předvídatelný než překvapivý a už od půlky bylo lehce zřejmé, že ať děláš co děláš ze svého stínu nevykročíš, ať už jdeš libovolně daleko. A hlavním postavám se prostě nepodaří změnit cíl své pouti ať už se snaží nebo ne. Hotýlek je takové delší dobré čtení na léto.

Moje první kniha od paní Mornštajnové. Jsem nadšená jak krásně dokáže vyprávět a příběh téhle rodiny mě moc bavil. Trocha české historie tak jak to mám ráda.

přečetla jsem jako knihovniceS už dříve. Velmi dobré pojetí českých dějin současnosti zobrazené na příbězích hlavních hrdinů. Ač mám problém s množstvím postav, pokud se jich v knížce vyskytne více, tady mi společně tvořily jasný rámec zaštítěný hlavní postavou Václava. Dávám 5 hvězd

Kanaradka půjčila a znovu výborný i když i chvílemi smutný román, doporučuji

(SPOILER) Alena Mornštajnová mě v Hotýlku znovu přesvědčila o svém vypravěčském talentu. Přestože jde o jednu z jejích méně známých knih, oslovila mě možná víc než některé její populárnější tituly. Román sleduje osudy několika generací jedné rodiny a odehrává se na pozadí malého hotýlku, který funguje jako tichý svědek proměnlivých lidských osudů. Hlavní postava, Václav Mánes, je v mnohém tragická figura, formovaná osudem i mlčením, místy jsem v jeho příběhu cítil až jistou paralelu s Kunderovým Životem je jinde.
Text je čtivý, dobře vystavěný a emočně silný, ale zároveň jsem vnímal i několik slabších míst. Mornštajnová skvěle píše o vnitřních stavech a mezilidských vztazích, přesto na mě některé situace působily až příliš stylizovaně – jako zjednodušené karikatury určitých stavů nebo charakterů. Nejvíce to bylo znát u postavy Lucie, Václavovy manželky, u níž se projevila extrémní forma poporodní psychózy. Chápu autorský záměr, ale v reálném světě mi její postava přijde těžce uvěřitelná. Podobně na mě působily i další Václavovy „osudové ženy“ – Marcela, Jindra i Renáta. Jejich příběhy se často opírají o silné emoce, ale někdy jim chyběla psychologická hloubka a vnitřní logika.
Občas mě z děje vytrhly i drobné chronologické nebo faktické nesrovnalosti – například v Marcelčině životní dráze nebo v tom, jak se mění věk některých postav napříč knihou. Mám pocit, že autorka v různých částech příběhu drobnosti upravovala, ale už je nepřepsala všude, takže na sebe ne vždy všechno přesně navazuje.
Přes určitou prvoplánovost a zjednodušení ale musím říct, že se mi kniha četla velmi dobře od začátku až do konce. Autorčina práce s tempem, napětím a zvědavostí čtenáře je neuvěřitelná. Hotýlek ve mně zanechal silný dojem, i když občas budil otázky.