Hotýlek

Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/235353/hotylek-blc-235353.jpg 4.4851
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (279)

Přidat komentář
nicole1990
dnes

moc krásně napsaná knížka.Druhá knížka,co jsem od autorky přečetla a udělala na mě veliký dojem.

Nočnípták
včera

Tady v komentářích jsem četla, že Hotýlek ve vás nezanechá hlubší dojem, nebo že knihy paní Mornštajnové jsou na jedno brdo. A já se právě chystala napsat jak jsou její knihy každá jiná. Mně se Hotýlek líbil. Určitě ve mně hlubší dojem zanechal, zrovna tak jako Slepá mapa i Hana. A jak už jsem psala v komentáři na Hanu, pro mne je těžké rozhodnout, která kniha je lepší, Hana? nebo Slepá mapa? A teď se ještě přidal Hotýlek. Tady přesně vidím jak jsme každý čtenář jiný. Mluvíme o stejné knize, o stejné autorce a jako by jsme mluvili každý jinou řečí. Ale to je právě dobře. Vždyť jak by to vypadalo, kdyby se nám líbily všem stejné knihy. To by potom vycházely ty, které by byly opravdu na jedno brdo.
Jak plyne čas / od doby co jsem četla Slepou mapu a Hanu/, tak mám stále větší pocit, že se mně víc líbila Slepá mapa. Ale je možné, že už zítra to bude úplně naopak. A kam si zařadím Hotýlek?
I za tohle dilema Vám díky, paní Mornštajnová

MT23
včera

Já jsem od paní Mornštajnové ani nečekala, že by tahle kniha stála za starou bačkoru.. Jasně, že jsem měla pravdu.. Hotýlek (ačkoli děj v této knize nebyl nějak napínavý nebo zajímavý) byl zase úžasňákový.. Neskutečně příjemná knížka, se kterou se mi těžce loučilo. Mám doma ještě Slepé mapy, ale ty si budu šetřit.. :))

Ali_xy
včera

Paní Mornštajnová umí psát krásné romány. Líbí se mi styl psaní, i postavy, které líčí tak opravdově, se svými klady a zápory. Co oceňuji, je jakým nenásilným způsobem umí čtenáře vtáhnout do knihy a do poslední strany nepustit.
Ohledně knihy jsem nadšená jako ze všech, které napsala. Příběh točící se kolem jednoho malého hotýlku, který zažil tolik životních příběhů několika generací. Oceňuji taktéž, jakým způsobem nenásilně zvládá nastínit a vystihnout atmosféru doby a všechny problémy s ní spojené. Kdo si zamiloval Hanu nebo Slepou mapu, nemůže být zklamán! :)

jahlina
předevčírem

Ani tahle knížka mě nezklamala. Bavila mě stejně jako Slepá mapa i Hana. Tak snad se brzy dočkáme další knížky od této autorky.

dachi
17. září

Nezklamala. Velmi mi vyhovuje styl psaní této spisovatelky a jsem moc pyšná, že je to češka. A co se příběhu týče - závist dokáže napáchat hodně zla a nespravedlnosti.

iška
16. září

Tenhle titul jsem četla hned po jeho vydání, ale nějak jsem opomněla jej zanést do Databáze. Mně se styl paní Mornštajnové líbí a těším se na další knihu.

Damato
12. září

Trošku cestopis minulým stoletím, taková cesta " od císaře po Havla". Občas psychoromán, občas jsem se musela nutit, abych nepřeskočila stránku. Jako mnoho dalších jsem se do Hotýlku pustila po Haně a to je asi ten problém- Hana je prostě nedostižná. To není nic proti paní Mornštajnové- nemůže být přece každé dílo TOP.

Hustoles380
10. září

V knize jsem nenašel kladnou postavu a přitom jich tam nebylo malo.Zadna hitparáda

Marekh
08. září

Jedná se o druhou knihu, kterou jsem přečetl od této autorky. Knihu bych ohodnotil jako lepší průměr (70 %). Když porovnám knihu Hana s touto knihou, tak rozhodně čtivější byla Hana. U této knihy jsem se místy nutil do čtení, kniha neupoutala moji pozornost natolik, abych ji ohodnotil na 5 hvězdiček.

Život během komunismu nebyl pro některé lidi jednoduchý a mnohdy se lidé rozhodli vstoupit do KSČ z důvodu, aby si udrželi své pracovní pozice, nebo vstoupili z důvodu, že chtěli získat lepší práci. Někteří lidé vstoupili do komunistické strany proto, aby se jejich děti dostaly na střední nebo vysokou školu. Bez členství ve straně to bylo téměř nemožné. Václav, hlavní postava v knize, vstoupil do KSČ a v tomto období jeho života zažil různé události a jedna z nich ho velmi zasáhla.. Líbilo se mi, že bojoval za pravdu, obdivuhodné bylo, že nezapomněl na lásku svého života a pravidelně ji navštěvoval. Má trápení a tajemství..

Myslím si, že autorka věrohodně popsala události v období komunismu, se kterými se setkala řada lidí, kteří v té době žili. Častokrát byli vystaveni před rozhodnutími, která nebyla pro ně jednoduchá. Mnohdy přivírali oči, aby se nedostali do problémů, které by jim mohli zkomplikovat život včetně jejich rodin. Někdy je vhodné si položit otázku, jak bychom se zachovali, pokud bychom se ocitli na pozici hlavního hrdiny, jako v případě Václava v této knize. Bojovali bychom za pravdu za každou cenu?!

Puntíkatýhrnek
07. září

Možná jsem udělala chybu, že jsem knihu četla hned po Slepé mapě...je to ve stejném duchu, ale emocionálně slabší...trošku mě ten úplně stejný styl už nebavil, řekla bych, že celkově mi kniha přišla slabší...v porovnání s některým literárním hnojem, kterého je všude dost, je to ale pořád velmi dobře napsána kniha...

PaniJani
06. září

Hotýlek, že je z těch tří knih nejslabší? Nemyslím si. Je stejně skvělý jako ostatní knihy od paní Mornštajnové. Z mého pohledu se hodně podobá Slepé mapě. Ale ten vypravěčský um autorky je prostě úžasný. Nemám co vytknout a jedině doporučuji.

zuzana2599
03. září

Hotýlek byl v mé knihovně dosud nepřečtenou knihou. Ani jsem netušila, že se mi bude tolik líbit. Těšila jsem se na každičkou chvilku strávenou s rodinou dědu Leopolda. Hotýlek je parádní rodinná sága, čtivá, napsaná skvělým vypravěčským stylem. Ano, tak nějak to bylo, takoví jsme byli....

mekkejla
01. září

Po Haně a Slepé mapě jsem si dala trochu oddech a asi jsem dobře udělala, protože mě kniha teda opět nadchla a jsem naprosto spokojená. Moc se mi líbilo, že jde v podstatě o rodinnou ságu, která řekne vše podstatné a to je na 300 stránkách. Podle mě nám tím autorka chtěla říci, že život je kolikrát pěkně zamotaný a že ideální řešení pro všechny někdy prostě neexistuje. A že každé naše rozhodnutí může mít fatální dopad nejen na nás, ale i na naše okolí.

tetulka
31. srpna

Měla jsem veliké očekávání. Bohužel mě trochu zklamala absence pozitivních prvků, na které jsem u Mornštajnových knih zvyklá... Ale zase to bylo něco jiného:)

Missynka
30. srpna

Kniha Hotýlek byla pro mě trošku zklamáním. Po psychologickém masakru v Haně či Slepé mapě se za mě v Hotýlku vlastně nic moc neudálo. Doba, do které byla kniha zasazena přitom skýtala tolik možností. Dočetla jsem, ale vracet se ke knize nebudu. Postavy zde nebyly tolik vykreslené, vztahy byly podivné a celkově nevím, co nám kniha měla sdělit.

Janniska
29. srpna

Úchvatné a milé vypravení o několika generací jedné rodiny proudem času.Pro mne oddych.Moc se mi líbil čistý styl vypravění.

Roanna
29. srpna

Četla jsem po nejlepší Haně a dobré Slepé mapě. Hotýlek je nejslabší. Takový ponurý, bez vyloženě pozitivních postav. V Hotýlku se děje všechno a nic. Je v něm prožitý život celé rodiny, ale bohužel jsem už v první třetině knihy došla k závěru, že mě ten jejich život ani moc nezajímá. Ano, byly tam zvraty a pořád se něco dělo (jak už to tak v životě bývá), ale právě díky četnému množství postav není možné vytvořit si k nim hlubší vztah. Každému z aktérů je šablonovitě přidělen určitý prostor, a pak už je na čtenáři, jaký k nim zaujme postoj. Právě proto je Hana u mě pořád Top. Její komornost je mi bližší, než vyprávění o spoustě osudů, které se mi nedokážou dostat pod kůži. Vypravěčský styl je jediným důvodem, proč jsem knihu dočetla.

anais
24. srpna

Odloženo, nedočteno. Pořád jsem čekala, kdy se začne něco dít a nic.

LuckaH2
22. srpna

Jako první jsem četla Hanu (wow, jedna z nejlepšich knih co jsem kdy cetla), pak jsem cetla Slepou mapu (další wow, moc se mi líbila) a teď Hotýlek, že které tak nadšená nejsem. Příběh se mi líbil, je to dobrá sonda do charakteru každého z nas, režim to byl prostě ošklivý... Těšila jsem se na další čtení, zajímali mě osudy rodiny, jen mi tam chybělo něco navíc, přesah události na pozadi, který jsem v Hane a Slepé mapě viděla... Bylo tam na mě asi málo historie.

spursfan
20. srpna

Vyprávění sice hezké, ale musel jsem se přemáhat a tak po 2/3 odloženo. Postavy mi vůbec nesedly. Postrádal jsem někoho s dobrým srdcem, charakterního. Neříkám, že lidé nemají mít chyby, ale tady nebyli mně milí lidé nebo nebyli skuteční. Snad Marcelka byla jediná trochu opravdová, která se docela povedla a to je ironie. Přišlo mi to jako z bulvárního časopisu. Převládá zklamání :-(

PetK
19. srpna

Příběh plyne jako voda, lehce a příjemně. Úplně to vidím jako film, ságu jednoho rodu. Moc hezký příběh. Nezasáhl mě tak jako Hana, ale myslím, že je to tím, že už jsem tak trochu čekala, co od Mornštajnové můžu čekat. Už se těším na Slepou mapu.

Grety
18. srpna

Pro mě příjemné překvapení. Zajímavé momenty z života tří generací v naší matičce zemi. Po dočtení jsem přemýšlela, jak bych se chovala za totalitního režimu, zda bych byla jako pan Leopold, Václav či dopadla jako Oldřich. Po bitvě každý generál ..

VeronikaStan
16. srpna

Přečtená třetí knihy od paní Morštajnové. Jasně, všichni četli jako první Hanu, vychvalují ji do nebes (a dávám jim za pravdu, Hana byla pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla), ale Hotýlek...je to druhá kniha, nemůžeme tedy úplně srovnávat. Každý autor roste, ale i tak je už zde vidět vypravěčské umění paní spisovatelky (jako i v první knize :) ) Příběh trochu odlehčený než Slepá mapa nebo Hana, tím myslím, není tak moc smutný, ikdyž jistá nespravedlnost v životě se v osudu rodiny v knize přeci jen promítne...No prostě super čtení jako vždy :)

kler1207
16. srpna

Druhá kniha od Aleny Mornštajnové a znovu nezklamala, i když Hana nasadila laťku hodně vysoko. Během čtení jsem se smířila s tím, že Mornštjanová ve svých knihách vcelku staticky představuje osudy konkrétních rodin, a že to prostě musím brát jako daný fakt. Nicméně někde za polovinou knihy jsem i tady dospěla do té fáze, že mě zajímá, jak to dopadne, co se stalo a jak to bylo doopravdy. Takže nakonec velká spokojenost a určitě si přečtu i Slepou mapu, kterou mám připravenou.

Ohniva
15. srpna

Knížka méně čtivá než Hana a zbývá mi už jen slepá mapa.
Přesto byla kniha skvělá. Každá z postav byla svým způsobem zajímavá. Václav Mánes pro mě byla nejméně sympatická postava a nejvíce mi přirostl k srdci Oldřich... je mi líto jeho osudu...

Monnyska
14. srpna

Čekala jsem od Hotýlku dědy Leopolda něco víc. I když byla kniha velice čtivá a pořád se tam něco dělo, většina (a to myslím opravdu snad všechny postavy bez asi dvou postaviček) mi byly protivné a děsně nesympatické. Václav pokrytec s obhajobou, že to dělá jen pro rodinu, nešťastná ufňukaná Jindra, záletný Oldřich... No ani jedna mi nepřirostla k srdci. Líbil se mi snad jen děda Leopold a lehká Marcelka. Nakonec zjistíte, že ani konec není nikterak uspokojivý. Je to dlouhá epizoda druhé poloviny 20. století malých postaviček, které ve Vás nezanechají hlubší dojem. Slepá mapa se mi líbila mnohem více. Proto dávám pouze tři hvězdičky.

Jitaku
13. srpna

Autorka prostě píše skvělé knihy...! I tato se mi moc líbila, sedí mi styl vyprávění, perfektně se čte... rozhodně doporučuji

Gigy
11. srpna

Zhruba uprostřed knihy jsem začínala mít pocit, že knihy Mornštajnové jsou v podstatě "na jedno brdo". A kupodivu mi to nevadí. Navzdory tomu, že je syžetová výstavba dosti podobná Haně i Slepé mapě, autorka dokáže přimět čtenáře k tomu, aby u knihy vydržel. Přesvědčivé charakterové vykreslení postav a rozmanitý příběh vám zkrátka nedovolí knihu odložit a Mornštajnovou zavrhnout...

ikul
10. srpna

Paní Mornštajnová mě velmi zaujala knihou Hana. Proto jsem si koupila i další její knihy Hotýlek a Slepá mapa. Autorka je bezpochyby úžasná vypravěčka, což potvrzují komentáře přede mnou, ale námět Hotýlku mě nevtáhl. Příběh Václava a tří žen kolem něho je sice zajímavý, ale zřejmě nesplnil mé očekávání. Autorka románem Hana nasadila vysokou laťku.