Hotýlek

Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/235353/hotylek-blc-235353.jpg 4.4703
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (239)

Přidat komentář
morava
13. července

Opet jsem si uzila krasneho vypravecskeho stylu pani Mornstajnove.Ja sama si pamatuji casy, kdy jsem oblekala pionyrsky kroj, ktery se mi vubec nelibil a cerveny satek, pri jehoz zavazovani jsem vzdy mela nervy nadranc. Na zakladni skole jsem chodila do peveckeho sboru, a kdyz jsme meli nekde vystoupeni, tak prave v techto krojich. I zde, stejne jako u Hany a Slepe mapy, jsem knihu jen nerada odkladala. Ted jen doufam, ze se brzy objevi nejaky novy pribeh z pera teto autorky, protoze uz od ni nemam co cist. Teda pokud nepocitam jeji novou detskou knizku Strasidylko Strasa, kterou si mimochodem take rada prectu.

Alizon
12. července

Alena Mornstajnova si mě naprosto získala svým románem "Hana" a ani "Hotýlek" mě rozhodně nezklamal. Pěkná sonda do "našich" - ano neobavam se napsat "našich" životů. I když ne celým příběhem jednotlivých protagonistů - alespoň drobným mávnutím (ať už se jedná o pachtění se za něčím, touhu po lásce, zklamání, strach, život co nějak proteče mezi prsty) se osudy protagonistů týkají i našeho okolí a rodiny a možná i nás samotných. Podobných Václavů, Marcelek, Renat nebo Marii by se našlo. Autorka píše lehce a mnohdy jsem měla pocit, že přišla kamarádka na kávu a jen tak probíráme novinky a drby ze sousedství - tak mi přirostly postavy k srdci (ve smyslu zájmu o ně a pocitu blízkosti, ne vždy pozitivního hodnocení). Až při polknutí zjistíme, že je ta káva vlastně pěkně hořká. Váhala jsem mezi 4-5 hvězdičkami. Nakonec dávám obrovskou 4. A těším se na "Slepou mapu".

Barbora216
12. července

Tato kniha od paní Mornštajnové se mi líbila ze všech jejích knih asi nejvíc. Ačkoliv je každá její kniha něčím jedinečná, tato kniha mi prostě sedla. Líbil se mi příběh popisující dobu 20. století. Líbilo se mi vykreslení jednotlivých postav, připadala jsem si, jako bych s nima v hotýlku sama žila. Je to pohodové čtení a ačkoliv jsem měla občas problém se jmény (tedy doporučuji číst bez velkých pauz, aby se čtenář stále orientoval v postavách), kniha se mi opravdu líbila. Autorka umí napsat velmi poutavé příběhy.

Ivuska1988
09. července

Moje druhá kniha od této autorky. První kniha, kterou jsem přečetla byla Hana. Té se nejspíš žádná jiná nevyrovná.
Přiznám se, že jsem od této knihy čekala úplně něco jiného, ale nakonec kniha zas tak špatná nebyla.
Je to příběh Leopolda a jeho rodiny napříč desetiletím....
Pěkné vypravování o radostech a starostech rodiny a jednom "hodinovém" hotýlku.
Jediné velké mínus u této knihy je, že kniha obsahuje velké množství postav a stává se, že při čtení se přestáváme orientovat kdo je kdo a kým je. Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Velké plus paní Mornštajnová dostává za krásně češtinsky napsaný příběh.
Po této knize mě ještě čeká její třetí román a tím je Slepá mapa i na ní jsem velmi zvědavá.
Knihu doporučuji: Hezky se čte, je výborně napsaná a v některých pasážích příběhu jsem si připadala jako u nás doma.

TaLu
07. července

Moje třetí kniha od autorky. Patří jí velké díky za ty chvíle, které s jejími slovy mohu prožívat.
Vyprávění života, ve všech odstínech barev.
O každodennosti i výjimečnosti dnů.
O narození i smrti.
O omylech, chybách, vypočítavosti i obětavosti.
Před očima se mi opět odvíjel život mnoha lidí, které ona propojila s budovou "Hotýlku" ....od soukromého vlastnictví, přes druhou světovou válku, nástup komunismu, znárodnění, ve kterém si ale členové rodiny uchovali možnost správcování za cenu různých ústupků. Opět je velmi živě popsán rok 1968 a následná normalizace, což mi vždy připomene, že máme s autorkou zřejmě velmi podobné vzpomínky, díky podobnému ročníku narození. A nechybí ani doba po Sametové revoluci.
Postav a postaviček je tentokráte opravdu velké množství, ale i střípky osudů mají svou hloubku.
Dramatický úvod, poté vyprávění a znovu stejná událost, která uzavře kruh.
A uprostřed toho kruhu to chvílemi vře, ale povětšinou prostě plyne život....
Zasáhlo mě, a znovu jsem si připomněla, jak svými chybnými rozhodnutími ovlivňujeme životy druhých.
Kéž bychom měli dostatek času napravit naše "přešlapy" a kéž by po naší smrti nevyplavalo něco, co zničí náš obraz v srdcích našich drahých, protože již není prostor jim to vše vysvětlit.
Knihy paní spisovatelky se doporučují samy, já jen tiše s úžasem přikyvuji.

kap66
07. července

Je to rozjezdová dráha k "Haně". Stejný styl psaní, to je samozřejmé. Provázání osobních osudů s dějinami, výrazné ženské postavy (přestože je zde hlavní postavou muž, slouží spíše k vykrystalizování postav ženských), malá chyba způsobující tragický následek, hledání viny a viníka - a další podobnosti, všechny dost nápadné, mě neustále nutily podvědomě srovnávat s "Hanou". A Hotýlek prostě jejích kvalit nedosahuje. Vyčítám mu především roztříštěnost způsobenou přemírou postav, z nichž některé jsou zcela okrajové. Forma mozaiky bohužel způsobila to, že po přečtení, které bylo celkem příjemné, mi v hlavě nezůstalo skoro nic.

Jůzlina
29. června

Čtivá knížka,ale nejméně napínavá z knížek paní Mornštajnové.

pe.placha
29. června

Hotýlek je první knihou od A. Mornštajnové, kterou jsem přečetla (další dvě mám již připravené). Za mě velmi vydařená kniha. Vyhovuje mi přímočaré vyprávění a celkově rychlost s jakou se děj odehrává. Zajímavý příběh jedné rodiny. Těším se na další knihy...

Petass
28. června

Příběh jedné rodiny od války až po revoluci. Vlastně kniha o ničem a o všem. Nedozvíte se tu nic převratného, ale krásně se to čte a prostě musíte vědět, jak to dopadne. Nemůžu se rozhodnout, jestli je hlavní hrdina kladný, nebo záporný... To je možná to, co mělo být zdůrazněno, že nic není černobílé a některá životní rozhodnutí jsou velmi složitá. Alena Mornštajnová bude moje nová oblíbená spisovatelka, po Haně je tohle jen slabý odvar, ale za přečtení to určitě stálo. Styl autorky mi vyhovuje a z jejích knih sálá řemeslná poctivost. Kniha má podobné schéma jako Hana a předpokládám, že i Slepá mapa bude vystavěna podobně, ale zatím mi to nevadí. Ještě poznámka... Celou dobu mi to připomínalo Ságu rodu Forsythů :)

cie
28. června

Opravdu moc pěkné čtení, nedalo se odtrhnout. Bála jsem se, že tam bude moc politiky, ale hlavní byly příběhy jedné velké rodiny.

soukroma
26. června

Četla jsem v pořadí Hana - Slepá mapa - Hotýlek, takže mi tady už pochopitelně nejvíce vadila ta naprosto stejná šablona: příběh se rozběhne, seznámíte se s jeho aktéry, kladete si otázky, co bude ... v tu ránu přeskočíme o generaci do minulosti a začne vše nanovo, ale víc ztuha, protože nejen přicházejí další aktéři, ale ještě si musíte správně do rovnice dosadit ty, které už znáte z dřívějška (z hlediska struktury knihy, ve skutečnosti z novější doby), příběh se doplňuje, a když se uspokojíte, že máte ve všem jasno ... bum, posuneme se ještě do minulosti - hlavního nebo vedlejšího aktéra a ... zmatek nad zmatek.
Vše uhání přitom zběsilým tempem, popisy, události, rodinné peripetie (občasné opakování nebo připomínka něčeho, co už známe, je kupodivu spíš obtěžující než příjemně nápomocné), v pozadí někde čekáte i politiku a vůbec dějinné souvislosti. To poslední ale v autorčiných knihách dle mého není ztvárněno věrně - věnuje se tomu jen okrajově, ten, kdo nezažil, si obrázek neudělá, nebo v horším případě spíše obrázek pomýlený, kdo zažil, se k tomu raději nevrací, nebo aspoň odvrací zrak od literárních nepřesností a nejasností.
Ta šablonovitost a přehršel postav pak jaksi zakryje (pokud tam je) smysl toho všeho a hlavní myšlenku. Další knihu už opravdu nevyhledám, teď mám v paměti změť postav z tří dohromady.
Pozn.: obsah naznačuje využití veršů jedné básně jako titulů kapitol, což mi zprvu přišlo jako skvělý nápad, ale pak jsem zjistila, že pro čtení to postrádá záchytné body a verše se vůbec nemusely odrážet v daném ději. Lepší označení a oddělení aspoň částí knihy, kde se přeskakuje v historii jinam, by prospělo lépe.
Příliš povrchní: 55%

Madelisi
25. června

Zpočátku mně bavilo méně než Slepá mapa nebo Hana. Mužský hrdina byl znát. Nicméně autorčino psaní (jedna rodina od meziválečné éry po sametovou revoluci, detailní historie i epizodních postav) zabralo a já četla a četla dál. Chtěla jsem vědět, co se stane.
Nejsmutnější mi přišel příběh Oldřicha, bylo mi jej líto.
Skvělé názvy kapitol, kvůli nim by se hodila kniha přečíst ještě jednou.
Rozhodně doporučuji.

simona1742
24. června

Nádherná kniha. Výborná spisovatelka.

MilanCFC
24. června

Skvěle vyprávěno i s mírnými náznaky humoru, četlo se to jedna radost. K tomu moc dobře vymyšlený příběh. Přečteno jedním tahem za dva dny.

kalinkacz
24. června

Autorka se pro mě stala dokonalou po přečtení jejích ostatních dvou knih... Ty byly prostě perfektní! Od Hotýlku jsem čekala to samé, ale bohužel to nepřišlo.. Styl psaní a čtivost neměly chybu, ale ten děj... Přišlo mi jako oddechová četba, jenže já čekala další silný příběh... Navíc mě tato kniha ani k relaxu příliš neoslovila... Myslím si, že autorce více svědčí příběhy se silným motivem...

VerJer
23. června

Příjemné čtení o osudech mnoha vzájemně propletených lidí. Na pár stránkách čtenář prožije radost, smutek, ale i napětí. Pokud má být tato kniha nejslabším autorčiným dílem, nemůžu se dočkat, až si zbylé knihy přečtu.

4xab
22. června

Jéééé, tak tato kniha je úplné vyprávění Šahrazády z příběhů 1000 a 1 noci.

Příběh je těžké někde přerušit, pořád chcete číst dál a dál abyste se dověděli co bude dál. A jako napotvoru se děje zase něco nového zajímavého co musíte vědět.

Úplně chápu krále Šahrijára, že se do vypravěčky zamiloval a nechal ji tak dlouho vypávět:-))

Květi62
18. června

Po Haně nebyl Hotýlek tak emoční a určitě se mi nevryl tolik do mojí hlavy a mého srdce. Vždyť jsem si ho původně vybrala, jako žánr, který běžně nečtu. Přesto se knížka četla velmi dobře, použití básně Jaroslava Seiferta na názvy kapitol, byl velmi zajímavý nápad. Historický děj byl popsán vždy jakoby okrajově, a přesto bylo řečeno to hlavní, to skutečné, nezkreslené. Určitě si přečtu i Slepou mapu. A nemohu jinak, než dát 5 hvězdiček.

Zdenas5
17. června

Moje první setkání s autorkou. Nejdříve jsem čekala trochu více, déle jsem se orientovala v postavách, ale pak jsem se začetla a nakonec jsem byla smutná, že už je konec. Pěkné vyprávění o osudech jedné rodiny a výborné zachycení doby, ve které žili. Nikdy bychom na toto období neměli zapomenout a právě podobné knihy nám v tom mohou pomoci.

BaNaMa
11. června

Přečteno za týden, zajímavý příběh, ale znovu po této knize nesahnu.

VladkaBU
01. června

... přečetla jsem za tři dny. Jakmile jsem začala číst, věděla jsem, že s otáčením stránek nebudu chtít přestat. Krásné vyprávění osudů nějakým způsobem spjatých s hotýlkem mě vtáhl a nepustil

helenah
31. května

Po Haně od stejné autorky lehce odpočinkovější, ale stejně čtivě napsaná kniha. Líbilo se mi to opravdu moc.

dzeta
30. května

Lehce psaná kniha o osudech několika rodin. Velice dobře čtivá

Eleanor-ka
30. května

Běžně nečtu nic od českých autorů, ale paní Mornštajnová prostě umí. Příběhy jsou vyprávěny celkem jednoduše, chronologicky, bez zbytečných zdržovaček. Autentická atmosféra totalitního režimu, ve kterém jsou zasazeny hned několik lidských osudů, některé celkem úsměvné a druhé zas tragické. Autorka zde taky dbala na vyobrazení skutečných charakteristik postav, nejedná se o smýšlené dokonalé postavy, ale najdeme zde lidi bez svědomí, jednoduché lidi s neochotou k životu a ty, kteří se striktně drží vedle společnosti a naopak. Myslím, že česká literatura se za tohle dílo nemusí vůbec stydět. Doporučuji.

Lotka
28. května

I když autorka píše své knihy jako přes kopírák, jsou to krásné a čtivé příběhy a osudy. Hotýlek nebyl tak dojemný jako Hana, ale i tak jsem si vychutnala každou větu.

HanaMalina
22. května

Po Haně moje druhá kniha od autorky. Četla jsem jedním dechem. Velmi pěkné vyprávění o radostech a strastech rozvětvené rodiny a "hodinovém" hotýlku. V knize je velmi mnoho postav, tak doporučuji si čtení nerozvolňovat, aby jste se v jménech stále orientovali :-) Moc doporučuji :-)

KláraHunčarová
21. května

Pro mě zcela nečekaný objev v české literatuře, určitě si s chutí přečtu i další knihy od paní Mornštajnové :)

Dashow
21. května

První kniha, kterou jsem od autorky četla.. a zhltla téměř na jeden zátah :-) Krásná čeština, příběh Leopolda a jeho rodiny napříč desetiletími.. Chvílemi jsem měla dojem jako kdybych do jejich rodiny patřila a všechny důležité události z našich dějin jsem prožívala "s nimi". Mohu jen doporučit a těšit se na další titul od Paní Autorky :-)

Kaca24
20. května

Za mě super! Hezky se četla, možná jen postav mohlo být trochu méně :). Krásné vykreslení postav, jejich vývoj, historické vyobrazení.. Místy mě "emočně vycucala".. Více takových autorů!

hankapimi
19. května

Příjemné odpočinkové počteníčko, krásná čeština, zajímavé rodinné vztahy, ale HANA od paní Mornštajnové je prostě nepřekonatelná, ta se jí moc povedla !!! Ale to nic nemění na tom, že se pustím i do Slepé mapy... Moc pěkně se mi knížky A.Morštajnové čtou, doporučuji každou z nich.