Tiché roky

27 16.12.2022

Uf, tohle byl zážitek. K přečtení mě navedla Čtenářská výzva 22, neb paní autorka je přesně o 22 let starší než já. Ne že bych se k tomu jinak nedostala, on by ten čas přišel, ale výzva to urychlila.
Byla to možná nejrychleji přečtená knížka za tenhle rok - trvala mi asi 4 hodiny. Přispělo k tomu, že je krásně, čtivě a plynule psaná... a děj je nesmírně přirozenej. (V jedné chvíli jsem si řekla "počkat, to jako fakt?" a jala se listovat celou knihou nazpět - jen abych ověřila, že to tak fakt je. A ono jo. Něco tak divnýho a přitom podanýho tak nesmírně přirozeně, že si toho ani nevšimnete? To je hodně velkej autorskej kumšt.)
Co mě ale hlavně hnalo dál, byla nesmírná touha rozplést osudy té divné a smutné rodiny. Nebudu říkat, že mi to v něčem hrozně nepřipomínalo rodinu moji. Rezonovala tam témata, která mi jsou blízká - vztah otce a dcery, touha po klidu a tichu, otázky rodičovství, osamělosti, smutku, zatvrdlosti a odhánění od sebe. Mám nesmírně ráda knížky, v nichž postavy řeší to, co já, projdou si proměnou... a já tu proměnu jdu s nimi a vidím, že když to jde někomu jinému (byť třeba v knize), tak to možné je... a třeba to jednou čeká i na mě. Jen ta moje cesta bude jiná... ale to neznamená, že nemůže vést k něčemu podobnému.
Nádherná a přitom syrová a jaksi pravdivá knížka. Už dlouho se mi nestalo, aby se mi při čtení objevilo v očích něco jako zvlhnutí. Tady jo. Pět hvězdiček a seznam toho, co si chci koupit.