Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6664
6664
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Další autorčina kniha, která mě zcela pohltila. Líbí se mi jak autorka vypráví děj z pohledů více hrdinů. Moc se mi líbilo, jak se postupně odhaloval příběh a důvody jednání jednotlivých postav.
Po zaklapnutí každé knížky od autorky se ve mně rozlívá takový zvláštní pocit melancholie. Její příběhy jsou vždy tolik hořkosladké, že ještě nějakou dobu po dočtení, jakoby doznívají.
Moje třetí knížka od paní Mornštajnové a určitě se zařadila na top příčku. Přečteno prakticky na posezení, vůbec nešla odložit. Jen v mém vydání chyběly celkem klíčové 4 stránky, to mě trošku rozladilo :D
Hodnocení 3,5
Tato kniha od p. Mornštajnové mě zasáhla zatím nejméně ze všech, které jsem dosud poslouchala. Nicméně přednes v podobě Miroslava Hanuše a Kláry Suché je excelentní a poslech mě bavil.
Jak už je u autorky zvykem, sledujeme osudy jedné rodiny z pohledu několika osoba. V Tichých rocích jsou vypravěči Svatopluk a jeho dcera Bohdana.
Svatopluk je oddaný a velmi zapálený komunista. Když jeho rodinu postihne nečekaná tragédie zhroutí se mu celý svět a musí přehodnotit svůj dosavadní život.
Bohdanka je tichá dívka, která vyrůstá s nevlastní maminkou a nedokáže proniknout do světa svého odtažitého a náladového otce.
Když ji umírající babička osloví jiným jménem, je to jako by nadzvedla víko Pandořiny skříňky.
Otcova minulost skrývá mnoho tajemství, o kterých jeho dcera nemá ponětí. Má jisté domněnky, tušení, ale pravda se odhaluje velmi pomalu.
Je to o rodině, důvěře, lásce, ale také o smrti a vyrovnání se s ní, o komunismu a životu v něm.
Je to smutný příběh, plný naděje. Ale nemohu si pomoct, pořád jsem měla dojem, že autorka jakoby klouže jen po povrchu. Svatopluk je hodně uzavřený do sebe a je škoda, že jeho emoce nejdou více ven. Ke konci jsem čekala nějaké wau rozuzlení, jak to p. Mornštajnová umí, ale dočkala jsem se podivně otevřeného konce.
Touto knihou jsem se spíš protrápila než pročetla. Mornštajnová to umí i lépe.
Příběh byl zajímavý, ale nesedl mi styl, jakým to bylo napsané.
Moje první Mornštajnová a rozhodně ne poslední. Kniha se mi velice líbila. Smutný a krásně vykreslený příběh
Velmi vydařený příběh o bolesti, smutku, ale i o silné vůli, přesvědčení v lepší zítřky. Tiché roky působí jako jedna velká rodinná tragédie, ale na druhou stranu postava Bohdanky nám ukazuje sílu a odhodlání. Pěkný příběh
Ploché, popisné a jednoduché vyprávění, vůbec se mi to nelíbilo, nedočetla jsem.
Téma zajímavé, ale ten styl mi vadil.
Další krásný a dojemný příběh od autorky, plný smutku, utrpení a lásky od kterého jsem se pořádně nemohla odtrhnout a kdybych mohla, tak bych knihu přečetla jedním dechem. Jen je škoda, že kniha dál nepokračuje a má otevřený konec jako kdyby měl přijít druhý díl nebo ještě jedna kapitola, ale už nepřijde. Všem velice knihu doporučuji!!!!
Od první stránky poutavý, krásným jazykem napsaný příběh o obyčejné rodině, nevyřčených slovech, trápení, vzájemném neporozumění, ale i lásce. Citlivý a nenásilný styl vyprávění zanechává dojem uvěřitelnosti. Dojemné, ale bez kýče, opravdové, lidské - to, co život píše sám. Záležitost na dva večery.
Tolik bolesti na "pár" stránkách.
Neumím, a ani nechci, si představit, jak moc muselo dítě jako Bohdanka trpět. Moc si přeji, aby na světě nebylo žádné takové dítě, které by se dostalo do takové rodiny. Otec naprosto selhal a měl by si dát tolik facek, kolik by jenom ustál a pak ještě aspoň dalších 100. Bohužel ani spása jménem Běla či Martin mi nezalepili ránu na srdíčku, kterou Bohdanin otec způsobil.
"Nádherný", silný, hluboký příběh. Paní Mornštajnová ví, jak zaujmout, o čem psát a také ví, kdy skončit. Stejně jako většina čtenářů, tak i já na konci knihy byla naštvaná a v duchu křičela, že jsme knihu zaklapli s tak moc otevřeným koncem. Všichni jsme na ten moment čekali a ono nic. Možná je to tak i lepší, nemyslíte?
To teda byl úchvatně vykreslený příběh na depresi :-D A k tomu "podle skutečných událostí". Čteno na Čtenářskou výzvu. Díky moc za rozšíření současných literárních obzorů.
Skvělá kniha jako všechny autorčiny knihy, kniha se dobře četla a nutila číst dál, smutný rodinný příběh, jen škoda, že konec zůstal otevřený.
Další skvělý příběh od Mornštajnové. Ačkoliv jde o smutný příběh, četl se velice dobře za dva dny přečteno.
Ozaj príbeh o tom, čo všetko niekedy nevieme i svojich najbližších. O tých, s ktorými sme každý deň. Nechápeme prečo sa správajú tak ako sa správajú a oni nechápu naše správanie.
Utiecť pred minulosťou sa nedá.
Záver knihy je taký ako som čakala. Neprekvapila ma posledná veta v knihe a ani to že koniec knihy zostal vlastne otvorený.
Mistrovsky napsaný příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny. Přesně jak je u Aleny Mornštajnové zvykem. Kniha se odehrává ve dvou časových rovinách, takže se postupně dozvídáme celý příběh zarytého komunisty Svatopluka a jeho dcery Bohdany.
Moc se mi líbil způsob vyprávění, kdy kapitoly vždy končily a začínaly stejnou větou. Je to maličkost, která ale dokáže dodat knize takový poetický nádech. Jediné, co bych jí vytkla, je otevřený konec. Trošku mě mrzelo, že jsme nedostali ještě jednu dvě kapitoly, takhle to vyprávění bylo dost useknuté.
Když srovnám Tiché roky s dalšími knihami od autorky, Hana a Les v domě se mi líbily o trochu více. Nejslabší knihou je za mě Listopád.
Skvělá kniha, smutný příběh. Přečteno skoro na jeden zátah. Vyprávění otce i dcery se krásně doplňovala. Bohdany mi bylo líto a na závěr bych uvítala ještě jednu kapitolu.
Zaujalo mě téma nevyřčených rodinných křivd, stylem mě ale tato kniha naprosto minula. Jednoduchý jazyk, popisné a studené vyprávění bez empatie k postavám. Děj se valí kupředu jako když zedník nahazuje maltu na zeď, niterná psychologie postav naprosto chybí, vše je vyřčeno na plnou hubu. Nejsem cílová skupina, nicméně nechápu oslavné recenze.
Úžasné a skoro, jako Bohdana, nemám slov.
Asi nemá cenu zdůrazňovat, co už bylo v mnoha komentářích napsáno - hloubka postav, jejich reálnost, nikdo není jen černý nebo bílý, krása jazyka.
Kromě silného příběhu tří generací jedné rodiny se mi strašně líbí, jak Alena Mornštajnová popisuje život za totality. Jak jenom pár slovy a jakoby mimochodem dokáže zachytit ten tehdejší všudypřítomný mravní úpadek a marast. Tím mi přišel výjimečný Hotýlek, a Tiché roky také.
Rozhodování, jak se zachovat v nastalé situaci. Zůstat věrný svému přesvědčení, své morálce? Nebo ochránit svou dceru, rodinu? A to i způsobem, který není tím správným, ale pro řešení situace tím žádoucím. Využít své moci, svého postavení... Výborně je popsáno, jak to ovlivňuje spoustu dalších osob, které se musejí také zachovat způsobem, který jim není po chuti, ale předvídají, co by to mohlo v opačném případě pro ně znamenat. Toto Mornštajnova zajímavě popisuje a nutí čtenáře k zamyšlení. Zejména toho, který v té době tyto dilemata nemusel řešit. Podobné pocity jsem měla i při čtení Hotýlku.
Svatoplukovo chování bylo špatné vůči dceři Bohdaně, ale i pro něho může mít čtenář pochopení. Bylo toho hodně, co způsobilo jeho přístup k Bohdaně a vůbec k celému světu...takový, jaký měl.
Opět čtivé, moc hezky popsané postavy.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Po dlouhé době jsem opět šáhla po knize od paní Mornštajnové a WOW, to zase bylo něco.. Smutný ale zároveň moc hezký příběh jedné rodiny. Přečteno za den. Jedna z nejlepších knih za poslední dobu.