Hana

Přesto, že jedná o probletiku holokaustu, která je vždy společností hodně čtená a žádaná mám pocit, že tato kniha je výjimečná. Námět zřejmě vychází ze skutečných událostí z poválečného období, období, kdy naši zem "kácela" tyfová epidemie. A děj jde dál až do 50 let, do doby, která byla taky hrozná. Nádherně vykreslené postavy - to nejlepší z temnoty lidských povah poznamenaných válkou. Určitě 5 hvězd. Hana je to nejlepší, co jsem od Monštajnové četl.

Kniha Hana se mi moc líbila a mezi hromadou jiných knížek se v mé paměti stále drží na vršku. Jiné knihy zapadnou, ale tahle určitě ne. Kniha vypráví o strašné době, lidi se snaží přežít. Jedno přežití je ale trýznivé.

Sú dni, keď je dobre si prečítať aj knihy z tejto oblasti - koncentračné tábory, choroba týfusu, židovské rodiny, chudoba.
Páčil sa mi ako autorka prepletá kapitoly - kým v jednej kapitole píše o minulosti jednej postavy, vzápätí prepne na druhú postavu, strieda minulosť s prítomnosťou. Mne to sadlo.
Čo sa týka koncentračného tábora - je tomu venovaných asi posledných 90 strán - ale tak letmo (ak sa to tak dá nazvať) - nič brutálne ako sme zvyknutí z iných podrobnejších opisov.

Přijde mi to vůči Mornštajnové až svým způsobem neuctivé, ale já si nemohu pomoci, že chtě nechtě si jí řadím do škatulky "valašský Jiří Hájíček meets Irena Dousková". Na druhou stranu není aktuálně v tuzemsku příliš lepších krabiček, kam být hozen.

Je nepopiratelné, že autorka má cit pro jazyk, tempo a především postavy. Ovšem zároveň těch tragédií, srdceryvných momentů a osudových náhod je trochu moc. Samozřejmě v knize odehrávající se na pozadí velkých dějinných tragédiích jako holokaust, padesátá léta či epidemie tyfu se s tím do určité míry počítá, ale tady je to místy příliš. Podtržené je to navíc malým rozsahem a tempem čili to, co by se v mnoha set stránkové sáze rozmělnilo, zde bije na tři sta stranách do očí. Je hezké, že se autorka inspiruje skutečnými osudy, ale takhle "na hromádce v jedné rodině" už to tu a tam zavání nemístným tlačením na pilu. Méně je mnohdy více a tady by ubrání "o jednu antickou tragédii" prospělo. Nebo roztažení (samozřejmě smysluplné) toho samého na větší porci stran. Nejvíce na škodu je pak závěrečná pasáž z pohledu samotné Hany; je doslovná, nadbytečná a hlavně jde jasností vyjadřování i myšlenek proti veškerému jejímu předchozímu vystupování. Tohle šlo (a chtělo to) napsat mnohem více zohledňující její stav(y).

Každopádně opakuji, že napsané to je jinak skvostně, citově to jednoho nenechá chladného (jakkoli se dotyčný místy cítí poněkud vydírán) a živoucí postavy to utáhnou za všech okolností. Osobně mi pak nejvíce sedla úvodní civilní pasáž epidemie tyfu nevinným pohledem raubířské holčičky prvním stupněm povinné. Mrazivě úderné a působivé skrze naivní dětský pohled; podobný přístup zkoušejí mnozí, ale málokdo ho umí. A Mornštajnová ho umí.

Opravdu velmi čtivě napsané, od začátku do konce.

Silný příběh, který nutí uvažovat čtenáře nad životem a smrtí, nad láskou a nenávistí. Přečteno na základě doporučení mé přítelkyně. Jsem rád, že jsem si ji mohl přečíst. Dávám pět hvězd!

Knihu jsem si zapůjčil od sestřenice, která byla nadšená. A děkuju za to. Příběh byl neskutečně emotivní. Vzal mě za srdce a myslím, že tuto knihu by si měl přečíst každý.

Místy vás rozesměje, jindy zase trochu zamrazí, takže rozhodně nuda nehrozí. Občas jsem si připadala jako na divadle, kde se hraje drama s kapkou té ironie, která všechno odlehčí. A i když mě některé momenty nechaly trochu na vážkách, nakonec jsem si uvědomila, že přesně to k životu patří..trochu chaosu a taky pár nečekaných úsměvů.

Po přečtení této knihy mě napadlo, že si mezi knihami od paní Mornštajnové budu muset dávat pauzy, abych se z příběhů stihla vzpamatovat. Tento příběh byl opravdu silný a poslední stránky jsem četla se slzami v očích.

Možná nejlepší kniha, co jsem četla a určitě jediná, která mě straší ve snech.

Původně jsem přemýšlel o 4 hvězdách když se na mě vyvalilo další dílo pojednávající o holokaustu, jelikož takových knich je mraky a všechny stejné. Ano toto téma je taková sázka na jistotu a prostě asi ani neexistuje špatná kniha o jednom z nejtemnějších obdobích novodobějších dějin. Roky který se jasně zapsali jako důkaz toho že my lidé jsme odporná rasa která se neštítí zajít prakticky za jakou koliv pomyslnou hranici. Nicméně tato kniha vyniká hned dvakrát. Za prvé je to kniha od naší spisovatelky a tak se člověk do děje dokáže daleko víc vcítit a za druhé, prostě byla paráda sledovat tři generace jedné rodiny kde na konci vše do sebe zapadá. Navíc většinu díla sledujeme z naivního pohledu dětí a puberťáků tudíž je celý příběh takový realistický a pojem holokaust zde vše spíše vše spojuje než že by byl středobodem knihy, takže jednoznačných pět hvězd.

Hodně dlouho jsem se k této knize odhodlávala vzhledem k tomu těžkému tématu. Ano, velice dobře se četla, je napsaná úžasně a čtivě. A je to hodně dobrá knih. Budu o ní ještě hodně dlouho přemýšlet.

NESKUTEČNÁ kniha. Četlo se mi to skoro samo, nechci spoilerovat ale věřím, že tohle muselo chytit i toho, kdo nerad čte. Hany mi bylo moc lílo, chtěla lásku a skončila naprosto zničená..
Navíc jsem stejně stará jako maminka Miry, je podzim a budou dušičky, ach bože... Zasáhlo mě to, kam mělo.

Moc krásná kniha, velmi silný příběh. Jdu na další knihy paní Mornštajnové!

Vzhledem k počtu komentářů si myslím (některé jsem si pročetla), že bylo již napsáno dosti názorů. Většina se shodují s mými pocity z této vyjímečné aknihy. Námět vychází ze skutečných událostí z válečného období, období, kdy naši zem "kácela" tyfová epidemie. Obálka je trochu zavádějící, ale při čtení, hned každý čtenář pochopí, proč zrovna tento dortíček. Téma bylo pro mne velmi emotivní, musela jsem si text dávkovat, je pro mě nepochopitelné, jak se chová člověk k člověku.

Myslím, že není co víc napsat. Pochvalných komentářů je tu víc než dost a pod všechny se mohu podepsat. Kniha, ze které bolí u srdce.

24.09.2025

Po audioknize Tiché roky jsem si zákonitě musela pořídit i audioknihu Hana.
Tahle kniha je buldozer srdcí ....

Pro ilustraci uvádím, že jsem si pustila knihu nahlas při přípravě večeře ( jedno bezdrátové sluchátko jsem nemohla najít, podezřelá Betyna byla podrobena zkoumáni a dohledu, jestli plast nesežrala, ale naštěstí ne, našlo se). Myslela jsem, že jsem v kuchyni sama, ale když jsem se otočila od pultu, okolo stolu seděli všichni zrovna přítomní členové rodiny a ani nedutali. Pak jsme několik večerů měli soukromé čtení na pokračování. A debatování a smutnění...
Za celou naši rodinu:
Deset hvězd pro paní Mornštajnovou a deset hvězd paní Vlasákové v roli Hany.

Ke knize jsem se dostala na zaklade zdejsich recenzi. Hodnoceni 94 % je prakticky zarukou kvalitniho cteni, tak jsem si dala rict. Autorka je mistr pera, ktera dokonale propracovala jednotlive pasaze a bravurne je spojila v celek zdanlive nespojitelny.

Kniha Hana patri k tem, ktere se ctou na jeden zatah, kdy jde vsechno ostatni stranou.

Vyusteni pribehu a zapletky s veneckem mi zlomilo srdce a spustilo proudy slz. Prave kvuli takto silnym pribehum ctu knihy

Alenka nikdy neurazí. Bavilo, ale občas trochu klišé.