Hana

Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/324332/hana-cqZ-324332.jpg 4.9956
Žánr:
Romány, Pro ženy, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (348)

Přidat komentář
Lokina
včera

Dojemné, bolestivé, zamyšlení-hodné. Hanu jsem vůbec nechtěla číst. Říkala jsem si, že to nebude nic pro mě a kniha mě neosloví. (Kdybych uměla vracet čas, sama sobě bych si dala pohlavek!) České autory skoro nečtu, až na pár výjimek jako Naslouchač nebo povinná četba.
Po sklizení kladných názorů a recenzí jsem si ji zamluvila v knihovně a nakonec jsem ráda, že jsem měla možnost, si Hanu přečíst.
Kniha je neuvěřitelným skvostem v českých literárních vodách. Kniha se čtivým, emocionálně silným příběhem může konkurovat knihám ze zahraničí.
Takže pokud ještě váháte...Hanu si přečtěte.

Kamilajznik
včera

Mohu jen říct, že je to úžasná kniha a všem ji doporučuji!

ji7967
včera

Kniha, kterou bych dala přečíst i náctiletým, aby si uvědomili minulost lidstva... Výborně a zajímavě napsané. Asi nejsem tak nadšená jako všichni ostatní, ani bych tuto knihu nevolila knihou roku, ale za přečtení rozhodně stojí, za srdce chytne, nechá člověku přecházet mráz a děs po zádech... a přitom je to o hlubokých citech, utrpení a pochopení. Pohled na židovskou otázku během války zase z jiného úhlu. A rozhodně se dá vzorek lidského chování přenést i do současnosti... Ano, dobrá kniha, kterou si určitě přečtěte.

bzung
včera

Autorka píše svižným nenáročným stylem, který mi ale k historicky závažnému tématu příliš nesedl. Příběh generačně rozdělený do tří epizod je nevyvážený a třeba kapitola Miry moc nekoresponduje z retrospektivními osudy jejich předků. Existenční drama malé dívky a pokus o zachycení holocaustu z pohledu přímých účastníků jsou spleteny k sobě trochu neuměle.
Vadila mi i jistá plochost charakterů. Holky Miru, Rosu, Hanu a Elsu odlišuje snad jen zasazení do příběhu. Mám pocit, že kdyby si vyměnili role, bude se vše ubírat stejným směrem a ani v rámci příběhu postava Hany není nijak výjimečná, jak bych si dovolil z názvu knihy odvodit. O vedlejších postavách ani nemluvě, ty by se daly charakterizovat dvěma, třemi slovy, jako zlý, hodný, hodný, ale sobec,...
Povrchnost se nějak line celým příběhem. Tady to chtělo jít víc do hloubky, pocitů, myšlenek a motivací, aby kniha měla své kouzlo. Takhle neurazí, ale ani nenadchne. V naší literatuře jde spíše o průměr.

EmmaKrizova
12. prosince

Přečteno za večer a dopoledne, abych už to měla za sebou. Tyhle věci už číst nebudu. Stejně se člověk nikdy nedopátrá proč. Suhlasím , že to bylo jak návštěva u zubaře. A vysokému hodnocení se divím, protože kniha částečně popírá smysl umění.

TomHr
12. prosince

Kniha jak návštěva u zubaře. Doktor je příjemný, sestřička milá, ale pak se najde kaz a člověk už tuší, že to nebude příjemné.
Stejně tak čtenář od začátku tuší, čím si asi Hana musela projít. O to víc je zarážející určitá nevyváženost knihy: na mnoha stranách se pomalu prokousáváme zážitky Miry, příběhem vztahu Hany a Jaroslava, aby to vše vyústilo v hutně a zkratkovitě vylíčenou cestu lágry. Možná to byl záměr. Ale kniha tím ztrácí na naléhavosti, neboť podobných tragických osudů najdeme ve válečné literatuře celou řadu.
Dalším důvodem pro hvězdičku dolů je jazyk. Je poměrně strohý, sice čtivý, ale příliš nezaujme. Přímo se nabízí podtrhnout hloubku emocí naléhavějším vypravěčským stylem (viz Zvuk slunečního hodin), ale tuto výzvu autorka nevyužila. Škoda.

Eidalon
11. prosince

Má první kniha autorky, kterou jsem se rozhodl si přečíst na základě dobrého doporučení, aniž bych vůbec tušil, o čem kniha bude. A tak mne zastihla zcela nepřipraveného . . .

Židovská otázka a rasová segregace Židů v době druhé světové války je téma, o které je napsáno mnoho a mnoho. Téma stále stejně hrůzné, i když časem pomalu mizící z podvědomí současné generace.

Autorka, přestože generačně již patří jinam, uchopila tento příběh způsobem, který mrazí a vynáší na světlo skutečnosti, kterým nelze téměř uvěřit. A přesto všemu napsanému věřím do posledního slova.

Hana je příběh židovské rodiny na maloměstě a to z pohledu dvou hlavních hrdinek a několika časových rovin z období před válkou, v ní i po ní včetně truchlivých padesátých let v Československu. Celý příběh je umocněn vyprávěním v první osobě, a to vždy pohledem dané osoby.

Hrůzná filosofie vedená vůči Židům ze strany hitlerovského Německa je zde rozkryta způsobem, který musí každého čtenáře tvrdě zasáhnout. Teprve pod tíhou textu si uvědomíte, jak nám chybí pokora k tomu všemu, co vlastně máme, v čem žijeme a jak malicherné problémy mnohdy řešíme způsobem zcela neadekvátním.

Hana je strhující román, a přes veškerou depresivnost celého příběhu se ke knize vracíte ihned, jak je to možné. Mé první hodnocení za 5 hvězdiček české autorce, a to zcela zasloužené. I pár dnů po dočtení ve mne zůstává silný zásah celým textem, příběhem, popsanými skutečnostmi.

Hana by se měla stát povinnou četbou všech (především mladých) lidí v Evropě, kteří za největší tragédii považují, když se nemohou připojit k internetu. A zároveň celým současným a dalším generacím, které již zapomněly hrůzy války, a především nebezpečnost rasismu a všech projevů s ním souvisejících.

IvcaIvet
11. prosince

Tato kniha mě pohltila..vykresluje krutou historii a souhru náhod, které jsou tak skutečné, že člověku z toho běhá mráz po zádech..kniha by měla být povinnou četbou na školách, protože je připomínkou něčeho co se stalo a nemělo by se zapomenout..

rysavas
11. prosince

Tahle část dějin mi nahání husí kůži....nedovedete a ani si nechcete představit,co to s vámi udělá...aneb velmi dobře napsaná kniha o něčem, co je velmi velmi špatně...

Lucissia
11. prosince

Knihu mi doporučily kolegyně v práci a po dlouhém čekání v knihovně se mi konečně dostala do ruky. První dvě třetiny knihy jsem zvládla za pár hodin a při poslední jsem si musela dávat oddech po každých dvou stránkách. Příběh je opravdu silný, tím víc, že se odehrává ve vedlejším Valmezu a i v práci jsou kolem mne lidé, co si třeba tu epidemii tyfu ze zákusků v cukrárně pamatují... Kniha je jednou z těch, které si budu pamatovat navždy a stejně jako mám pocukrované koblihy spojené s knihou Květy z půdy, za žloutkovými věnečky budu navždy vidět Hanu.
A i to meziříčské náměstí budu navždy vidět jinýma očima...

Bukina
09. prosince

Sama jsem se v životě presvědčila,že poznat blíže lidi, kteří se ostatním zdají divní,hysteričtí nebo blázniví v sobě skrývá většinou nějaké životní trápení.Krásná kniha, kterou bych doporučila všem.

ondrej6240
07. prosince

Nejsmutnější a zároveň nejkrásnější příběh, který jsem kdy četl. Klobouk dolů paní Mornštajnové.

Květ
06. prosince

Skvělá kniha, silný příběh, výborně napsáno! Začtete se a pomalu se před vámi začne odvíjet historie jedné rodiny. Pomalu, zlehka, ale příběh vás nakonec zcela pohltí. Jak pár banálních rozhodnutí, lží a nevyřčených pravd dovede změnit osudy lidí a obrátit život úplně jiným směrem. V duchu doufáte, že to tak nebude, že se něco stane, ale pravdu už víte.... Špička!

leiki
05. prosince

Nejlepší kniha ,co jsem kdy četla.

axi81
05. prosince

Má to naprosto vše! Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy měla v ruce, víc není co dodat. Snad jen poznámka pod čarou...můj táta epidemii tyfu ve Valmezu naštěstí přežil, dokonce mi sám řekl, že se to rozšířilo z cukrárny. O to je to celé takové silnější...

Jirinamac
05. prosince

Co nové dodat, vše už je tady řečeno. Nejde to jinak, než za pět hvězd

pajaroh
05. prosince

Kniha staví na velmi silném, emotivním příběhu, odehrávajícím se na pozadí historických událostí, které čtenáře prostě musí chytnout. Konstrukce knihy je povedená, stejně jako retrospektivní části. Styl autorky je průměrný, nezaujme, neurazí, nicméně příběh je opravdu působivý.

Aktusim
03. prosince

Ze vsech tri knih ve mne az tato zanechala nejaky pocit.

verushka19
03. prosince

Nádherně napsaná kniha plná lidského neštěstí. Velmi napínavá, měla jsem ji přečtenou za dva dny. Mohu jen doporučit.

lagina
02. prosince

Uplne jsem se ponorila do teto strhujici, lidske, drsne i krehke knihy. Naposledy jsem mela podobne pocity u Zlodejky knih. Dekuji a smekam

invocation11
02. prosince

Mornštajnová (jak já jí jen závidím to super příjmení;) zůstala věrná své tematice osudů na pozadí dramatických historických událostí a silných ženských hrdinek (chlapi jsou tu většinou ti "lačnící" - ať už po těle nebo majetku, nesmělí nebo zkrátka a jednoduše bezcharakterní). V mnoha ohledech mi Hana připomínala předchozí autorčinu Slepou mapu (chování postav, provázanost vztahů, prvotní naděje i následné zklamání, jen jména hrdinů byla nová).

Na válečnou tematiku byla napsaná už spousta knih, takže pro mě sice pěkné, ale průměrné čtení. Třeba Zvuk slunečních hodin od Andronikové na mě zapůsobil mnohem více, a to i jazykově.

petra5585
01. prosince

Velmi čtivé, nemohla jsem přestat.. a tak hrozně smutné a reálné, ale i tak to je krásná kniha, skvěle napsaná. U některých pasáží mi tekly slzy. Kniha mě donutila k zamyšlení, dnes opravdu někdy řešíme malichernosti.
Děkuji autorce za velmi silný příběh.

Safienka
01. prosince

Skvělá kniha, která se moc dobře čte a je příjemně opředena dvěma příběhy. Ač jsem z ní nadšená, tak jsem jí vlastně nedočetla. Četla jsem ji chvíli po Vypravěčce a nějak jsem toho čtení o druhé světové měla moc, takže i přes úžasnost knihy ji odkládám. Třeba se k ní jednou vrátím a dočtu ji. Pro tentokrát odkládám :)

Gabrinela
30. listopadu

Tak smutná, niterná, několikrát jsem musela ve vlaku zhluboka dýchat, abych to nějak nenápadně zvládla. Všechny knihy od této autorky je potřeba přečíst, nedá se popsat. Smekám před nádhernou češtinou, to se jen tak nevidí (nečte).

Kitty
30. listopadu

Asi vše už bylo řečeno, čtivá kniha se silným příběhem. Nemohla jsem se vždy dočkat, kdy budu moci pokračovat ve čtení. Doporučuji!

sabca
30. listopadu

I když smutná, tak přesto krásná. Od této spisovatelky již mám přečtené všechny knihy a stojí to za to. Můžu jenom doporučit.

Josefínka
29. listopadu

Díky této knize jsem se na chvilku mohla ocitnout v době, kdy umíralo mnoho lidí, v době druhé světové války. Po přečtení jsem dlouho premýšlela nad tím, jaký osud v té době potkával spoustu nevinných lidí. Děkuji za to, že jsem se tam na chvilku mohla ocitnout!

Ereniss
29. listopadu

Nevím jaká slova by mohla vystihnout můj stav po dočtení knihy. Nevím, zda slova jako "nádherná" a "úžasná" mohu použít pro obsah knihy, který je děsivý a tak smutný. Každopádně autorka se řadí mezi mé nejoblíbenější české autory a kniha je podle mě zatím to nejlepší z její tvorby.

Danca196
29. listopadu

Před autorkou smekám. Popravdě jsem o ní do této doby neslyšela a po knížce jsem v knihovně šáhla jen díky přebalu, který mě svým zpracováním zaujal. Kniha je napsána trochu jiným stylem než je obvyklé u současné literatury. V příběhu se objevuje i téma 2. světové války, které autorka zpracovala netradičně a přitom výborně. Kniha se krásně čte a rozhodně ji doporučuji.

Kerberos
29. listopadu

Krásně napsáno,tragický a dojemný příběh.Byl by to moc pěkný film.