Hana

Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným... Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/324332/hana-cqZ-324332.jpg 4.83222
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1058)

Přidat komentář
hanka616
včera

Když na mě kniha vykukovala ze všech stran, tak jsem se rozhodla, že si ji koupím. Úmyslně jsem si vůbec nepřečetla o čem kniha je, nepřečetla jsem jedinou recenzi a hodnocení, takže jsem vlasně nevěděla do čeho jdu. Knihu jsem začala číst v čekárně u lékaře, ale když jsem se tam skoro rozbrečela, tak jsem musela knihu odložit a pokračovat až doma. Doma už jsem ji neodložila a přečetla za jeden den. Smutná, nádherná, opravdová.

TinaFr
včera

Knize jsem se dlouho vyhýbala, právě kvůli tomu, kolik se toho o ní píše - většinou s takovými nemám dobré zkušenosti. Hanu jsem si proto koupila až po více než roce, kdy na mě koukala z každého zákoutí knižního světa. Ale zmýlila jsem se. Hana je skvělá kniha. Dostala mě od první stránky a přečetla jsem jí během pár hodin jednoho odpoledne doslova na jeden zátah. Není to kniha a holokaustu - a ani nemá být. Je to kniha o osudu jedné nešťastné ženy, které se snaží naučit znovu žít. Pro někoho, kdo očekává popis veškerých hrůz, které koncentrační tábory přinesly, tato kniha není.
Ale pro někoho, kdo si chce přečíst velice smutný příběh, který dlouho nedostane z hlavy, rozhodně ano.

Rihatama
včera

Jmenuji se Hana. Mam jméno hebrejského původu a nejsem židovka. Mnozí už dnes původ jména ani neznají. Jeví se mi to tedy jako takové malé symbolické vítězství nad povýšeným, nelítostnym antisemitismem. Knihu jsem odkládala den za dnem kvůlivá tomu moři superlativů, které ji dnes a denně zaplavují. Teď jsem ji přečetla. Na jeden zátah. A nezbývá mi nic jiného, než ještě pàr superlativů přihodit. Kdepak, nedostalo se mi přehršle násilných, brutálních, šokujících a srdcervoucich scén. Ani jsem se nedozvěděla nic, co by již v souvislosti s holokaustem, koncentráky atp. nezaznělo. Prostě jsem si přečetla příběh hlubokého morálního a lidského úpadku, příběh jedné z mnoha milionů postižených židovských rodin. A o tom je. Holokaust byl tak či onak strašný pro všechny židy, i když ne všichni zrovna exemplárně a terminálně trpěli. Vůbec se jedná o téma, které lze dnes jen obtížně uchopit nově, jinak.

Přesto je podle mne Mornštajnová nepochybným literárním talentem. Nejenomže stvořila věrohodné a bolestně trýznivé svědectví doby, jež by mohlo úspěšně suplovat obžalobu nacismu a antisemitismu, stejně jako vykutaleného oportunismu, bez přehnaného patosu jej navíc sepsala jazykem jedinečné poetiky a nádherných, přiléhavých metafor. V tomto temném příběhu holokaustu v přímém přenosu mne vždy oslnily, jako záblesk zlatého valounku ze dna zkalene říční vody. Krom toho, že jsem si pokradmu utírala uslzené oči, jsem okouzlená literární kvalitou díla. A pro všechny ty rány osudu, které rodinu Hany stíhaly, jsem tentokrat obzvlášť ráda za ten pozitivní konec. Někdy prostě nestačí náznak dobrého konce. Někdy je jistota potřebná. Aspoň jeden šťastný konec v tomto řetězci neblahých životních osudů.

“Mě začalo svědit na hrudníku a pak mi tam vyrašilo něco jako dva knoflíky od zimníku.”

Magdalena_j
včera

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Osud hlavní postavy je až zdrcující. Kolik neštěstí může stát vlastně za jedním špatný rozhodnutím.
Kniha je napsaná skutečně velmi poutavě, poslední část je na mě možná až příliš realistická, ale tak to prostě bylo. Hanu doporučuji všem, nejen těm, kdo si myslí, že mají v životě smůlu, protože o tom, co v životě prožije hlavní postava se dá jen stěží říct, že prostě měla smůlu…

janicka12362
předevčírem

Krása, smutné,ale velice dobře napsané!

sneli
předevčírem

Už je to všechno takové stejné, nemluvím jen o Mornštajnové... A když čtete vyprávění více hlasů, ještě natolik odlišných osobností dle knihy, tak by nemělo chybět stylové odlišení.
Koncentračních táborů a traumatických událostí se kniha jen dotkne, nikdy nezanechá hluboký dojem, klouže po povrchu, aniž má působit syrově. Využívá již tisíckrát tematizované jevy, aniž přináší cokoliv nového.

Eszminka
předevčírem

Krásná...

Pechule
předevčírem

Po dlouhé době kniha, které bez rozmýšlení dávám 5 * a dala bych i víc. Super, super, super. Stojí za přečtení. Paní Morštajnová je spisovatelka s velkým S. Doufám, že úroveň jejich knih bude stále tak dobrá, jako u již vydaných knih. Ale Hana je top! :-)

Sůvazknihovny
předevčírem

Skvělá kniha. Souhlasím s předchozími kladnými hodnoceními. Navíc se mi líbilo, že autorka nerozpisovala dopodrobna všechny ty hrůzy kolem života židů a koncentračních táborů, protože to, co napsala, bylo dostačující a i tak otřesné.

koki.veru
předevčírem

Opravdu nádherná kniha. Dlouho jsem jí viděla na předních příčkách v žebříčku nejlepších knížek a dlouho jsem se odhodlávala, že si ji přečtu. Nyní jsem se konečně donutila a udělala jsem moc dobře. Silný a emotivní příběh, od kterého se člověk nemůže odtrhnout.

Nočnípták
12. srpna

Když je kolem knihy hodně slávy a velkých řečí mám často opačný názor. Proto jsem se bála zklamání, a tak jsem čtení Hany stále oddalovala. V tomto případě jsem se bála zbytečně. Kniha se mě líbila. Četla se moc dobře. Je pravda, že zpracování tématu války a holocaustu je zde jaksi jednodušší nebo lehčí než v jiných knihách, ale mě se líbila právě proto. Mám dojem, že tak vynikl víc příběh Miry, že příběh Hany jej nepotlačil.
Mám ráda příběhy založené na skutečných událostech. Mám ráda styl, kterým píše paní Mornštajnová. Přesto pro mne není Hana tou jedničkou v nejlépe hodnocených knihách. Vždyť třeba Slepá mapa je úplně stejně dobrá a čtivá. Nebo Němci od Katalpy. Nedokážu rozhodnout, která je lepší.

mynonka
12. srpna

Kdo u této knihy nebrečel, tak musí být z kamene. Nikdy jsem se ke knize s válečnou tématikou nedostala, protože je to pro mě moc těžké téma, ale u Hany jsem udělala vyjímku z důvodu obrovského ohlasu ze všech stran. A nelituji. Tahle kniha mi v paměti zůstane už napořád.

Vladus9
12. srpna

Diky, pani Mornstajnova! Skvele!

zylla
11. srpna

Normálně tyto knihy nevyhledávám, ale dostala jsem ji včera odpoledne jako dárek a dnes ráno ji dočetla. Je to silné čtení.

sherinka
11. srpna

Uf, knihu jsem přečetla za den jedním dechem. Dost mě chytila za srdce. Rozhodně doporučuji!! I když jsem se bála, že se v dějových linkách nevyznám, tak tomu bylo právě naopak. Vážně skvělé.

petramac
10. srpna

Mně se líbila moc. Příběh je promyšlený, plyne svižně, žádné dlouhé popisy. Za mě můžu doporučit.

mixin.style
10. srpna

Kniha se velice dobře četla, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Určitě ji budu doporučovat dál :) Nad příběhem budu přemýšlet ještě dlouho!

marketa6511
10. srpna

Čtivá? Ano. Ale přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jsem vlastně četla učebnici dějepisu. Prvotní nápad se žloutkovými věnečky se ztrácí, linka skáče z času na čas, od osoby k osobě, ale nikde nejde do hloubky postav a příběhů, všechny zůstávají na povrchu, navíc vylíčené dost klišovitými pohledy. Čekala jsem podle recenzí něco víc...

janasim
09. srpna

Hana je emotivní román nejen o osudu dívky a ženy,jejichž životy se úzce propojí,ale i o tehdejším životě rodin v tamějším městečku.Je to určitě skvěle vykreslený příběh,který právem upoutal pozornost tolika čtenářů.

perfis1280
09. srpna

Pekna kniha, cita sa lahko, ale nejako na mna neurobila hlboky dojem. Klasicka tema holokaustu ktore sa opakuje uz milion krat....... Ale na druhej strane treba lebo ludska hlupost sa opakuje.

Milena2017
08. srpna

Hanu jsem četla jedním dechem. Opět jsem si pobrečela a byla zase na chvilku v jiné době a v jiném světě. Krásně se mi četla a určitě doporučuju :-) Je to krásný příběh.

jelad
08. srpna

Tam, kde Sophiina volba, Člověk bez osudu, Plechový bubínek nebo třeba Maus jdou až na dřeň, krvácejí, zařezávají se, bolí a drásají, tam Hana ani nepíchne. Emočně chudé, fádní, nudné, plytké, neobohacující. Nic šokujícího, šíleného, nervy drásajícího. Jde o klasický scénář knihy o holokaustu: našívání žluté hvězdy, komíny s dýmem („nasládlý pach“), pogromy, lidi zlí a lidi dobří - záchytné body, kterými proplouvá příběh, ale nic neprohlubuje a nic nového neotevírá. S hrdinkami (Mira, Hana, Else, Rosa) lze jen těžko emočně souznět - ačkoliv autorka popisuje jejich tvrdé osudy, nedojímá to (ženské postavy jsou navíc charakterově téměř stejné). Je nadmíru patrná snaha Mornštajnové o obohacení textu metaforami, ale ta jejich kýčovitost spíš přidává na povrchnosti jednotlivých pasáží a konkrétních hrdinek. Až moc se to snaží, všechno říká, všechno vysvětluje, nic není tajemné. Kniha se čte v celku rychle, ale než z nějaké chtivosti, spíš proto, že se u ní nemusí přemýšlet. Pro mě nepochopitelná mediální lavina - prostě mainstream jak řemen. Doufám, že se „nedočkám“ doby, kdy podobná rychlokvašková a „časzkracující“ díla vytlačí z povinné četby Grasse nebo Styrona.

daza.dt
08. srpna

Jedním slovem úžasné - výborně a velmi čtivě napsaná. Téma rozhodně není lehké a oddychové a nutí k zamyšlení. Po dlouhé době opravdu skvělá kniha u které ani nebudete vědět, že je 1 hodina v noci a vy ne a ne přestat. Tuhle knihu člověk snadno z hlavy nepustí.

VeronikaSin
07. srpna

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Je to 3 měsíce, co jsem ji dočetla a stále na ni myslím. Stojí za to si ji přečíst :)

rajen
07. srpna

Tato kniha je hodně srovnávaná s knihou Zvuk slunečních hodin. A ta mi přijde o moc lepší. Nicméně i Hana je skvělá kniha s těžkým tématem, oproti Zvuku slunečních hodin je psána "jednoduššeji", nicméně její dopad je stejně těžký. Jak se blížíte ke konci, kniha houstne a houstne, až máte pocit, že místo slz už tečou kamínky. Dočtete se, jak umí být osud krutý a jak lehce ho lze ovlivnit jedním "lehkovážným" rozhodnutím. Velké doporučení k četbě všem.

Terulka01
07. srpna

ještě dlouho na ní vzpomínáte :)

VeronikaNK
06. srpna

Ani nevim, co napsat! Asi tak pred minutou jsem knihu docetla a jsem plna emoci. Strasne silna kniha!!! Rozhodne doporucuji precist a radim ji mezi TOP knihy ktere jsem kdy cetla! Precteno za 2 vecery, nemohla jsem se vubec odtrhnout!

fušmar
06. srpna

Po Slepé mapě jsem sáhla po Haně a nelituji ... silný, poutavý příběh, výborně napsaný. Knihu bych zařadila do povinné školní četby.

hakunamatata
06. srpna

O Haně jsem četla samá superlativa, takže mi nesměla uniknout. Abych pravdu řekla, vůbec jsem nevěděla o čem tato kniha je a jak mě zásahne.
Jasně, tématika druhé světové války a koncentračních táborů fakt frčí a kolikrát se setkávám s explixitním vyjádřením hrůz. Ale zde to pojetí bylo úplně jiné a přitom stejně děsivé a stejně bolavé.
Tahle kniha je fakt podařená, na konci do sebe všechno dokonale zapadne a hlavně...nedá se odložit z ruky!

raty
06. srpna

Má cenu psát komentář č. 1029? Řadím se k většině - skvělá kniha, která umí zapůsobit.