Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13714
13714
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Docela dlouho jsem se Haně vyhýbala, nakonec si ke mně cestu stejně našla. A to v třetí a poslední knize z místní knihovničky. Příběh měl sílu, líbilo se mi prolínání časů a osob. Kniha získala právem cenu Kniha roku.
V literatuře se občas stane, že se jako čtenář setkám se skutečně silným příběhem, který však nakonec autorovi proteče mezi prsty a svým způsobem ho pohřbí. O příběhu, který jsem se chystal číst jsem už něco z anoncí a recenzí věděl, takže jsem napjatě čekal, jak se s tématem vyrovná paní Mornštajnová. V jejím podání mě však příběh ohromil, okouzlil, pohltil a nešťastný jsem byl pouze od okamžiku, kdy jsem zjistil, že počet stran do konce románu rychle ubývá a že se s postavami budu nucen rozloučit. Mnoha skvělých hodnocení se knize dostalo už od spousty recenzentů přede mnou, takže bych v konečném důsledku jen a jen opisoval. Pro mě tedy jednoznačně nejlepší kniha za poslední léta. S opravdu čistým svědomím doporučuji každému k přečtení a určitě se k ní ještě vrátím. Nakonec mi nezbývá než říct: paní Mornštajnová, děkuji.
Tak to byla síla. Knihu jsem v minulosti poslouchala jako audio, ale přečíst si ji byl mnohem silnější zážitek. Je částečně vyprávěna retrospektivně. Ukazuje nám hrůzy války a různých opatření, která byla použita proti Židům a i přesto, že již v minulosti se vzdali své víry. V hlavě mi uvízla jedna úžasná věta: Z minulosti se máme poučit, aby se nám již nikdy neopakovala.
Celý příběh je úžasný a konec až děsivý. Měla jsem co dělat držet slzy pod kontrolou, ale u tak se ti nedalo. Kniha zachycuje život jedné rodiny v několika generacích, ale rozhodně to není nuda.
Je úžasně napsaná a vidíme zde radosti i starosti obyčejné meziříčské židovské rodiny. Je vidět, že paní Mornštajnová má své psaní v malíčku a věřím, že pro ni nebylo jednoduché určité pasáže psát, protože pokud nejsi z kamene tak se tě dotknou.
Nádhera! To bylo něco! Ještě dlouho budu v sobě mít dozvuk příběhu! Klobouk dolů autorce!
Dle mého názoru jsem se ještě nesetkala s literární postavou, jejíž životní příběh by mě takto zasáhl. Touto postavou je právě Hana. Ačkoliv jsem předpokládala, že se bude jednat o silný a emotivní příběh, tak silné emoce jsem při čtení neočekávala. Autorka vytvořila nesmírně emočně nabité dílo, jejíž stránky vás hned pohltí. I když je příběh těchto postav smýšlený, zakládá se na skutečných událostech a osudech lidí a poukazuje na krutost, kterou jsou lidé i život schopní. A to je opravdu děsivé.
Dopředu říkám, že nejsem fanoušek 2. světové války. Myslím, že už jsem to tady někde zmiňovala, že těch knih na toto téma je za mě už až moc. Takže jsem si od knížky moc neslibovala.
V knize sledujeme dvě časové linie. Hanin život před válkou a během ní v Terezíně a Osvětimi a život Miry, která se narodí těsně po válce a Hana je pro ní jen ta zvláštní teta, kterou moc nemusí.
Bohužel Mira přichází o rodinu a jediný kdo jí zbyde je právě Hana. Ta nám o svém životě retrospektivně vypráví.
Autorka pojala téma naprosto skvěle. Člověk se ani minutu nenudí. V první řadě sledujeme časovou linii Miry a sama jsem si upřímně říkala, že Hana tam je jen jako velice vedlejší postava, ale nakonec se to naprosto obrátí.
Líbí se mi jak nám Hana postupně poodkrývá svůj osud a my tím pronikáme do hrůz, které se jí dotýkaly. Člověk potom zjistí, proč je teta Hana taková podivínka.
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a v tomhle případě bych to opravdu doporučila. Bylo to strhující a měla jsem pocit, jak když koukám na film.
Styl autorky se mi vážně líbil, takže plánuju rozhodně i další její knihy.
Velmi silný příběh, ale vůbec mě nebavil. Tyto témata moc nebudu vyhledávat. Ale autorka píše hezky.
Je to už dlouhá doba kdy jsem naposled četla knihu tohoto žánru a musím říct, že mi to “chybělo. Velmi silné téma a moc hezky zpracované. Oceňuji jak do sebe v každé části vše zapadne. Jsou knihy, které mají příběh silnější, ale tahle kniha pro mě byla svým způsobem taky silná. Doporučuji přečíst
Nádherná kniha, je zde mnoho výstižných komentářů napsaných pode mnou. Snad jen poznámka na odlehčení, že vlastně díky Fr. Josefovi, který trpěl nespavostí, pracujeme od cca šesti ráno. To jsme se moc za ty roky dopředu neposunuli...
Začátek mě vůbec nebavil. Vím, je to strašně silný příběh,ale nemohla jsem se prostě začíst. Konec to vylepšil,ale znovu si knihu nepřečtu.
Hanu jsem četla před několika málo lety a její obsah mi zůstal hluboko v duši. Tragičnost celého příběhu je v tom, jak strašlivě moc je reálný. Život, který začína jak rozkvetlé louka v létě a končí smutným padáním podzimního listí. Kolik ale takových příběhů v době holocaustu bylo opravdových...
Měla jsem v životě to štěstí, že jsem vyrůstala v láskyplné rodině, moje děti se narodily do doby, kdy jsem se nemusela bát toho, že mi je z náručí někdo vytrhne a jejich dětská dušička bude někde o samotě bloudit neznámým, zlým světem. Moje návštěva Březinky a Osvětimi a sálu s dětskými botičkami a kufříky popsaným čísly mi přesto neodpověděla otázku PROČ...Jaké bytosti, byla-li to lidská bytost dělalo dobře takovéto neskutečně lidské utrpení....
Na konci sem měl v očích slzy. Měl. Přiznáme se. Ustřední postava je Hana. Teta, sestra, matka, dcera. A především trpitelka, která si během následného vystěhování (Terezín a Osvětim) zažila své. Kniha vychází ze skutečných událostí z Valašského Meziříčí. Kniha má tři části a po přečtení té poslední se nám kniha hezky spojí a utvoří krásný i smutný celek, který na mě působil velmi pozitivně. První část na mě působila asi nejvíc uceleně. Další dvě trochu dějově skákaly, ale to mi rozhodně nevadilo. Vše plynulo nenuceně a člověk - čtenář - dostal pohled na obyčejný život na obyčejné lidi. A když to byl většinou smutný pohled.
Tak tohle je pro mě opravdové překvapení! Knihu jsem si koupila díky hodnocení zde na databázi knih, protože je zde jako 3. nejlépe hodnocená kniha. Přečteno cca za 3 dny.
Kniha je neskutečně čtivá. Nemohla jsem se od ní odtrhnout až do pozdních večerních hodin. Autorka píše opravdu s jakousi příjemnou lehkostí a bez zbytečných zdlouhavých popisů všeho možného. Dokáže životní tragédii shrnout v jedné krátké větě na konci kapitoly a já pak mám problém knihu odložit.
Knih na tohle téma je opravdu hodně, ale takhle kniha je pro mě skutečně něčím speciální. Líbí se mi soustředění děje hlavně na ženské postavy a jejich pohled na celé dění.
Jediné mínus je pro mě občasné skákání v čase, to já obecně v knihách moc nemusím.
Od autorky si toho v budoucnu budu rozhodně chtít přečíst více!
No, čekal jsem trochu něco jiného. Zajímavé čtení to ale je. Jde o ságu rodu dvou hlavních hrdinek, která popisuje život v Československu před, během i těsně po 2. světové válce.
Kniha je skvělá, často srovnávaná se Zuzaniným dechem (či spíše naopak). Vzhledem k výraznému nadšení a převysokému hodnocení (94 % z 13,5 tis. hodnocení, můj ty Tondo...) jsem ale asi čekal o trochu víc, než jsem dostal. Příběh silný, závěr emotivní, postupná gradace - tak, jak to prostě Mornštajnová umí.
Nejde mi nějak pod fousy, že by nebyla Hana schopna alespoň trochu projevit emoce ke svým nejbližším. Lidské mysli sice nerozumím jako profesionálové, ale z toho, jak si Hana své myšlenky sumíruje ve vlastní pasáži, mi vyplývá, že si je toho vědoma, jen se jí asi nechtělo..? Přijde mi to podivné. S kým jiným mluvit otevřeně, pokud jsem stále víceméně při smyslech a komu jinému projevit řádně svůj vděk?
Moje první kniha od paní Mornštajnové a musím říct, že je naprosto úžasná. Silný příběh, který je navíc úžasně vyprávěn a rozuzlení na konci mi do očí vhrklo slzy. Poslouchala jsem jako audioknihu a obě interpretky jí načetly opravdu úžasně. Procítěné, bolestné a tak reálné. Asi se porozhlédnu i po dalších knihách od autorky.
Moje nejoblíbenější kniha od Mornštajnové. I když je smutná rozhodně za to stojí. Kniha se četla krásně, i když byli pasáže kdy mi ukápla slza. Člověk, který to nezažil si uvědomí jak se má dneska dobře.
Naprosto tuhle knihu miluju.
Jen jsem měla potřebu ji přečíst na jeden zátah, abych se neztratila v ději. Velmi smutná a dlouho ji budu vstřebávat.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Hana
Úžasná kniha...jedna z nejlepších které jsem četla. Příběh budu mít dlouho v hlavě. Knihu bych určitě zařadila do seznamu povinné četby...