Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4073
4073
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Za mě další silný příběh od autorky. Je mi z knihy docela úzko a jen tak asi knihu z hlavy nevyženu.
Tahle kniha je vcelku jízda. Autorka umí psát, vystihnout atmosféru, pár črty charakterizovat postavy a navíc je nenechá jen tak zahálet, ale snaží se i o jejich další vývoj. Také téma knihy je vybráno velmi dobře, lze na něm dobře vystihnout psychické rozpoložení i celkový duševní vývoj dítěte. Otázka je, jestli autorka nešlápla vedle se zde popsanou nečinností státní správy. Jako učitel určitě nesouhlasím, že by učitelský sbor ve škole jen tak přehlížel jasné znaky zneužívání a i přes nesouhlas matky nepodal podnět na OSPOD. A v závěru knihy jednání pracovnice zmíněné instituce by již nahrávalo trestnímu oznámení či minimálně vnitřnímu šetření věnované její práci. Nicméně, autorčin vypravěčský styl je mi velmi blízký, knihu jsem přečetl rád a určitě ji mohu doporučit i přes některé výhrady.
Každému čtenáři se líbí jiné knihy. Já jsem si oblíbil i knihy Aleny Mornštajnové.
Už podruhé jsem ale u této autorky narazil na to, že kniha je psána rozvlekle a pro mě nudně. Také asi nejsem tak úplně cílová skupina..... i když kdo ví?? :-) Pár křížků už mám na krku a lesík za okny.
V tomto případě nesouhlasím s hodnocením mnoha čtenářů, kteří dali 5*.
Komentáře mých oblíbených čtenářů si za chvíli rád přečtu, abych se podíval, co se na knize líbilo ostatním.
Komentář, který jsem viděl hned nahoře ze včerejška od Alma-Nacida z větší části vystihuje i mé pocity z knihy.
Jen bych ještě dodal, že se mi nelíbí ani zpracování tohoto vydání knihy. Řídké řádkování, před každou kapitolou vynechána jedna i dvě strany. Pokud by se kniha vytiskla běžným způsobem, tak by měla tak do 150 stran.
Kdysi se tak dělaly diplomky, aby se naplnil počet předepsaných stran. Že by se autorka tímto inspirovala?
Na knihu už renomované spisovatelky je tam toho hodně málo a téma málo využité. Teď už chápu tu mediální kampaň provázející vydání této knihy. Články, rozhovory, besedy. Jedné z nich jsem se také zúčastnil. Po cca 20 minutách se beseda zvrhla v podpisování knihy, kterou si účastníci besedy hned na místě kupovali.
Věřím, že další svojí knihou mě autorka opět více zaujme a potěší.
Alena Mornštajnová umí psát a co s člověkem udělá dlouhodobé zneužívání v dětství je určitě téma sice hnusné, ale na druhou stranu poskytuje materiálu na deset takových knih. Tyto věci se bohužel děly, dějí a jistě i budou dít, ať už jsou učitelky a okolí sebevnímavější. Ke konci roste napětí a příběh dostává rychlejší spád a čtenář už jen dumá, jaký konkrétní špatný konec ho čeká. Ale je to už trochu moc. Moc liknavosti úřadů a policie, moc sousedských klepů v závěru (kdo by soudil cácoru za její čin ve světle toho, co odhalil). Tím to pro mě nějak ztrácí na věrohodnosti. Takže celkem tři hvězdy s odřenýma ušima. ;)
Kniha mě upřímně řečeno příliš nenadchla. První polovina tohoto utrpenífestu se vleče jako smůla. Ve druhé polovině příběh sice nabírá šťávu, ale poté, co hrdinka provedla nevinnému Jakubovi, ze mě naprosto vyprchal jakýkoli soucit, který jsem k ní mohla cítit. Kniha obsahuje neuvěřitelně depresivní a bolestné motivy, ale ještě v kombinaci s kauzou, která ji doprovází, to ve mě vyvolává pocit laciného způsobu, jak si získat sympatie čtenářů.
Tuto nejnovější knihu od Mornštajnové jsem si chtěla přečíst od doby co vyšla. Díky humbuku který kolem ní byl, jsem čekala až bude správná doba. Nejdříve jsem ji začala poslouchat v audio verzi, ale pak sem to na 1,5 měsíce odložila a přečetla jsem si ji ve čtečce. Je to bolestné a poutavé čtení, které vás chytne a už nepustí. Věděla jsem o čem ta kniha, ale jakmile jsem začala po delší době číst, chtěla jsem vědět jak to bude dál a dál a dala to za ani ne půl dne. Příběh hlavní hrdinky je silný, na jednu stranu mi ji líto bylo a na druhou stranu ne. Upřímně musím říci, že mě příběh přišel nedotažený a i mi chyběli detaily některých událostí. Od autorky jsem četla všechny knihy a tahle za mě mi přišla jedna z těch z slabších. Stejně tak nevím co si o této knize myslet zanechala ve mě smíšené pocity.
(SPOILER) Ufff.... Tak to jsem nečekala... Před pár minutama jsem knihu dočetla a hned začerstva píšu recenzi, ale nějak nenacházím slov... Hlavně z posledních stránek mi bylo psychicky nejhůř... Její odporná matka se vykreslila v ještě horší podobě... Trošku jsem nepochopila, kdo byl pravým otcem cácorky - byl to její děda? V tom případě by to bylo jako v kauze Amstetten! Fascinovalo mě a zároveň děsilo, jak se ve mně střídaly emoce - čtete a čtete, nějak si domýšlíte konec stránky a pak BUM! Jeden původně "skorobratr" skončí v pasťáku a druhej brutálně zmlátí malou holku... Fujtajbl! Jednu dobu jsem si myslela, že je "lesem" její "otec", respektive muž, o kterém si to myslela. Bylo mi té dívenky neskutečně líto... Měla jakýsi svůj vnitřní svět, vytvořený nutnou snahou zůstat svobodná, ale přitom byla vězněm v domě, kde se děla taková zvěrstva! Moc jsem jí držela palce, aby se z toho "vyhrabala" a měla lepší život. Kniha je moje pátá od autorky a je těžké ji zařadit dle - dejme tomu ne oblíbenosti, ale spíše dle toho, jak silné emoce ve mně vyvolala. Příběh by se jistě vnímal úplně jinak, kdybych měla děti, ale i tak mě silně poznamenal... Knížka byla čtivá, odhalila bolavé emoce, s cácorkou jsem prožívala chvíle bezmoci i střípků naděje... Bylo až kouzelné vnímat v textu tu dětskou naivitu, nevinnost a pak si postupně stránku za stránkou uvědomovat, že to dítě vůbec nevyprávělo o lese... Paní Mornštajnová, smekám před Vámi - sama jsem chtěla být spisovatelkou - prosím, pokračujte s psaním, máte neobyčejný dar!
Asi mě příliš ovlivnilo, že jsem se díky kauze při vydání knihy dozvěděla, o co tam jde. Kniha nebyla zlá, paní Mornštajnová je opravdu dobrá spisovatelka. Ale mě tentokrát vůbec neuchvátila. Chyběl mi tam asi ten aha efekt. Oproti Listopádu a Haně pro mě prostě slabší kousek.
Přečteno za den. A není mi z toho dobře. Hlavně, když si člověk uvědomí, že tyto pro většinu "normálních" lidí naprosto neuvěřitelné příběhy se opravdu dějí a není jich málo...
Tušila jsem konec cca od půlky knihy, ale posledních pár vět mě ještě docela dorazilo.
Tak to byla síla. Vědět to, asi bych neměl odvahu se do knihy pustit, ale jakmile se ten vlak rozjel...
Drsné, hodně drsné. Matka, babička, kamarádka, učitelky, psychložka, sociální pracovnice, samé ženy, vytvářejí příběh malé Cácorky. O mužích se jen mluví a na malém prostoru. Záměrně.
Připomnělo mi to dánský film Hon s Mads Mikkelsenem (2012), kde malá holčička svojí cílenou lží chce potrestat odmítnutí svých citů. Dospělí pak rozjedou peklo na zemi pro obviněného.
Zde však kniha podrobně popisuje pocity a vnitřní svět malé (nechtěné) holky vyrůstající jen s matkou, babi a ... dědou v domě u lesa. "Co se doma uvaří, to se doma i sní", káže babi. Od poloviny knihy se valí na čtenáře jedna událost za druhou, začínáte tušit, ale konec vám stejně vyrazí dech. Už jen tím, že si uvědomíte, že takové příběhy píše i život sám. Neveselé, ale potřebné čtení, kde nahlédneme do nejedné domácí kuchyně. Za to patří Aleně Mornštajnové velký dík. Začtěte se do příběhu Cácory, holky beze jména. Nebudete litovat.
Rozhovor s AM.
https://www.irozhlas.cz/kultura/literatura/mornstajnova-les-v-dome-spisovatelka-lez-rodina-zlo_2304221034_kac
Naprosto dechberoucí a čtivé, úplně jsem se začetla a ponořila do děje, autorka mě neustále přesvědčuje, že její jazyk nelze jen tak opomenout, píše neuvěřitelně poutavě a její knihy jsou prostě zážitek. I když jsem na čtení kvůli dětem neměla tolik času a ke knize se vracela v dlouhých odmlkách, přesto jsem hned věděla, kde jsem a kde jsem přestala a kniha mě naprosto uchvátila. Bez zbytečných vytáček a nudných položek, tato kniha mě nutí chtít od autorky další čtivo.
Nevím co napsat. Mrzí mě, že jsem na to nepřišla v knize dříve než kolem strany 180. Na knihu bych měla úplně jiný pohled. Ale i tak to celé splnilo, to co to splnit mělo. Zážitek, překvapení a šok. Neskutečně silná kniha. Na konci bych ocenila klidně i 20 stránek navíc. Doporučuji knihu všema deseti, ale není pro každého.
Les v dome je veľmi ťažká a depresívna kniha. Miestami som mal pocit akoby som sedel a počúval rozhovor u psychológa, ktorý však nemám počuť. V jadre príbehu stoja ženské postavy – babka, mama a dcéra, ktoré sú veľmi dobre vykreslené a každá má v príbehu svoje nezastupiteľné miesto. Celou knihou sa nesie veľmi ponurá a tiesnivá atmosféra. Je to napísané veľmi pútavo, takže ma to nútilo čítať ďalej. Celé som to prečítal na trikrát, ale medzi tým som musel mať vždy niekoľko dní pauzu. Miestami mi z toho naozaj nebolo dobre. Temné tajomstvo okolo, ktorého sa celý príbeh točí, pozorný čitateľ odhalí relatívne skoro. Možno aj skôr, než by si to sama autorka priala. Kauza, ktorá sa odohrala tesne po vydaní knihy mala za následok, že som už od začiatku presne vedel o čo pôjde a tak som bol ešte o to viac ukrátený o prekvapivé odhalenie. Trochu ma mrzí záver. Autorka sa pokúsila o trilerové zakončenie a podľa mňa to knihe vôbec nesvedčí. Miesto prekvapenia z toho ostala pachuť neuveriteľnosti. Les v dome čitateľovi nedáva ani kvapku nádeje. Je to príbeh temnoty, hnusu a traumy. Knihu určite odporúčam, ale naozaj to nie je pre každého.
Věděla jsem, o čem kniha je, takže jsem se na to psychicky připravovala. Ale stejně jsem při čtení měla pocit, že se rozpláču nebo pozvracím. Je dobře, se autorka nebála otevřít toto téma. Napsala to hodně dobře a čtivě, ale já se ke knize už nikdy nevrátím a vím, že na ni nikdy nezapomenu.
Traumata z dětství, smutek, nepochopení, bolest, krutost.... Opět se ptám: Dá se to překonat bez následků? Smutný (až mrazivý) příběh, který po přečtení vyvolává pocit beznaděje. Pravda a lež: Jak tenká je hranice mezi nimi? Je těžké některé věci vyslovit nahlas, vzepřít se. Je těžké bojovat za pravdu a nelhat sám sobě. Bez pomoci to člověk sám nedokáže.
/Měla jsem ráda slovo "cácorka", jako označení malého děvčátka. Ale po přečtení příběhu už navždy bude připomínat, co hl. hrdinka příběhu Aleny Mornštajnové v dětství prožívala./
Knížky od Mornštajnové mě vždycky braly, ale tentokrát jsem narazila. K Lesu v domě v podobě audioknihy jsem se dostala, kvůli letošní čtenářské výzvě a musím říct, že to byl v tomto případě velmi bolestivý poslech. POZOR SPOILER! Bolelo to jako když čtete Tučkovou. Čtenářsky nezvládám zneužívání malých holčiček. Spíš než literární zážitek, byla tahle kniha trauma.
Achjo. Kdybych nevěděla, co mám čekat, jistě by mě to bavilo víc. Třičtvrtě knihy se hrozně táhlo, naopak konec by si zasloužil i stránek více...
Je smutné, že něco takového se musí dít na tolika místech ve světě a není se kam schovat, komu se svěřit.
Štítky knihy
zneužívání zrada tajemství pedofilie samota mateřství historické romány
O knihe som predtým nemal žiadnu informáciu. Počúval som audio knihu počas 2 dní v aute. Zo začiatku pomalý rozbeh, ale to som ocenil až keď sa dej rozvinul a všetko to do seba zapadalo. Skvele vystavaný príbeh. Stálo za to si to vypočuť. Výborný záver.