Les v domě
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Komentáře knihy Les v domě
Přidat komentář
Tak nevím, jestli mám dát jednu hvězdu nebo pět. Napsané skvěle, člověk se do příběhu ponoří, Cácory mi bylo moc líto, ale když vám to všechno dojde...
O této knize jsem při jejím otevření nic nevěděla. Bezmyšlenkovitě ji koupila, protože autorčiny knihy se dobře čtou. Ležela mi v knihovně a čekala. Pak jsem koupila ještě jednu jako dárek. Obratem jsem dostala hodnocení: No HROZNÝ!!
Tak jsem se dala do čtení.
Cácora začala očima dítěte vyprávět svůj příběh. Příběh o domě u lesa, ve kterém žijí tři generace. A musím říct, že naprosto souhlasím s popisem hrozný..ale život Cácory.
Příběh vypadá, že se zaměřuje na hrůzostrašnou babičku. Pak nevíte, kdo je horší, jestli babička nebo maminka. Sledujete jak se ty dvě vzájemně ničí. Vnučka s dědou tiše přihlíží. Čekáte, že děda konečně bouchne do stolu a udělá s ženskýma pořádek. A najednou vám to dojde. Dojde vám to dřív, než to autorka prozradí vyprávěním. Vy pak jen doufáte, že to tušíte špatně. A nakonec dostanete poslední tečku, u které zjistíte, že je to ještě horší.
Kniha jako vždy skvělá. Od první stránky mě naprosto pohltila. A nepustila až do konce. Doporučuji všem, kteří mají rádi, když v nich příběh ještě dlouho doznívá. Protože tento já nezapomenu.
Kniha plná toxických ľudí, ktorí namiesto pomoci malému dieťaťu si ofukujú vlastné bolesti a nik nie je schopný povedať DOSŤ.
Od začátku příběh velmi temný, smutný... až děsivý. Představovala jsem si, že takto opravdu žijou některé děti v našem světě a bylo mi až úzko :-(. Samozřejmě jako vždy paní Mornštajnová nezklamala čtivým příběhem!
Úžasně napsaná knížka. Skvěle zpracovaný příběh i psychologie postav. Jako žena a matka tří holčiček chápu tragédii života té malé cacorky. Bylo mi to moc líto a děsí mě, že tohle někdo žije i ve skutečnosti.
(SPOILER) Smutná kniha o nezájmu nejbližšího člověka, babičky, vůči dceři i vnučce. Diskutované téma, stále skrývané tabu, než by s ním mnozí, kterých se týká, vyšli na světlo světa...nejvíce snad mě dostala snaha vnučky o záchranu své sestry... za každou cenu zabránit tomu, aby ji prarodiče dostali do výchovy a aby prožívala to, co musela ona samotná snášet, až její úsilí nenávratným způsobem vygradovalo.
Zážitkem připomínajícím vstup do místnosti, kde se ticho tváří nevinně, ale přitom si už leští drápky, jsem se nechala unést s radostí ženy, která ví, že odvaha chutná nejlépe s příměsí zvědavosti a lehké drzosti. Každá stránka se přede mnou rozvíjela jako krajka s vlastní myslí, přičemž napětí pulzovalo podobně jako světlo lucerny, která se rozhodla tančit ve větru jen proto, aby provokovala. Humor tu krouží jako lišák s kapsou plnou tajemství, což dodává všem temnějším tónům zvláštní, téměř kořeněnou přitažlivost. Atmosféra se rozlila po mém vnímání způsobem, který připomínal přísloví o medu, jenž dokáže ulpět i na myšlence, která se zdráhá zůstat. Ironie místy pobaveně zamrkala, jako by věděla něco, co já teprve pochopím, a já jsem se ochotně nechala vést dál. Celkový dojem se nakonec usadil v hlavě i na srdci s lehkostí měsíčního prachu, který se vysměje každé snaze jej oprášit.
Wow... Tuhle tří set stránkovou knihu jsem přečetla během jediného odpoledne. A skoro celou dobu mi běhal mráz po zádech... Síla, nemám slov.
Silné...čtivé. Jen mi připadá, že se knihy této autorky velmi podobají, respektive hlavní postavy - nechtěné, nezapadající. Četla jsem tři a všude stejné, tak třeba mě ještě překvapí. A nebo ne.
Smutné rodinné drama o zvracené rodině a osudech. Kniha se čte na jeden zátah a zápletka velmi dobře schovaná, že z počátku není úplně jisté, kdo je antagonista. Velmi čtivý a silný příběh.
Jediný minus, který člověk vidí ihned jak otevře toto vydání je pro mě naprosto otřesné, hnusné a těžké na čtení písmo didot LT. Koho vůbec mohlo napadnout ho použit.
(SPOILER) Spoiler! : Strhlo mě to. Přečetla jsem ji za jediný den. Ale je mi z ní těžko, dost jsem tušila relativně brzo (bohužel i skrz kauzu kolem toho) a pořád doufala v jiný zvrat, v něco pozitivního, alespoň trochu lásky, trochu síly něco změnit ve vztahu s Jakubem, Terezkou… Ale udělala aspoň něco, aby to celé přerušila. Tolik by potřebovala lásku. Těžké, příliš těžké a bolestné…
Opět skvělá kniha a děsivé téma. Dost mě rozladila kauza okolo knihy, doufám, že to autorce neublížilo, nicméně už ke knize přistupujete s nějakým povědomím a očekáváním ústředního tématu, což je škoda. Nicméně i tak skvělý zážitek a rozhodně stojí za přečtení, stejně jako ostatní autorčiny knihy. Knihu mám ve své knihovně a s láskou ji půjčuji všem svým kamarádkám a známým.
Už douho jsem nečetla/neposlouchala nic tak strašně smutného, bezvýchodného a zoufalého. A přitom tak velmi dobře napsaného. Tak věrohodného, až to děsí.. Je mi velmi smutno z toho, že je takových příběhů pravděpodobně více. Že existují mladé ženy - no, vlastně ženy jakéhokoli věku, no a vlastně asi nejen ženy, které něco podobného musely zažít. Že žijí svůj život s trvalou nálepkou zcela nechtěného a nemilovaného tvora.. Kéž by tyto oběti dostaly sílu zlo pojmenovat a vystoupit z jeho stínu...
První polovinu knihy jsem si říkala, kdy už se to nějak rozklíčuje a najednou to jelo. Nepochybně nejlépe zpracovaná kniha od A. M. Děj strhující, perfektní slovní obraty, práce s myšlenkovou mapou a napětím. Perfektně popsané z popisu dítěte, až jsem měla pocit, že jsem já ta malá holčička a plynule přestoupeno na dospěláckou linku. Jestli nějaká kniha otevře dveře do dětství, tak tahle, ale jestli to bylo záměrem, to není úplně patrné. A jestli to je nebo není plagiátorství mi během čtení bylo jedno, ale ano, hodně jsem si pak googlila a byť mě to mrzí, nezmění to nic na tom, že je ta kniha perfektní.
Tuto knihu jsem přečetla v podstatě na jeden zápřah. Musím říct, že autorka má nesporný talent vystavět dějovou linku tak, že čtenáře vtáhne do příběhu a nepustí. Postavy jsou tak vytvořené, že jsou velmi snadno uvěřitelné a natolik reálné, že si člověk říká, že je klidně může potkávat na ulici. Dějová linka je tak postavena, že graduje z toho, co se na začátku zdá "jen" smutným příběhem, do něčeho, co reálně děsí. Nejednou mě napadlo, že po emoční stránce by tato kniha snad snesla i nálepku "horor" nebo alespoň drama. Protože označení román mi nepřijde dostačující. Každopádně přečtení této knihy ve mně bude ještě nějakou dobu doznívat.
těžká depka... asi do půlky byla pořád spousta možností, jak se vše vyvine... no nakonec jen soubor zničených duší a fakt depka...
U některých autorů, kam patří i moje oblíbená spisovatelka paní Alena Mornštajnová, záměrně nečtu anotace knih, vyhýbám se rozhovorům s autory a recenzím. Jejich knihy si ráda objevím sama. Rozhovory, autorská čtení a recenze si nechávám až po přečtení.
Les v domě je zvláštní už na začátku. Předmluva autorky je tajemná. Rozeznat pravdu od lži. Jak nesnadné je postavit se zlu... V předtextu knihy se na konci objevilo slovo les přeškrtnuté – místo něj se nad „s“ objevilo „ž“. Tedy lež v domě. Myslela jsem si, že půjde o detektivku. Zase jsem se spletla – a to mě baví.
Příběh je silný. Ano, tohle se opravdu stává. A bojím se, že to může být i horší.
Oceňuji, že autorka hlavní hrdinku neoslovila jménem, což muselo být technicky těžké. Ale právě tím, že si s tím autorka dala tu práci, ve mně postava hlavní hrdinky rezonovala o to víc. Na konci knihy jsem si uvědomila, že jsem možná jméno přehlédla – listovala jsem knihou několikrát. Ona opravdu nemá jméno. A právě tím byla její bezvýznamnost pro ty, kdo jí ubližovali, ještě větší.
Kladla jsem si otázku: Kdo byl nositelem největšího zla?
Za mě to byla „babi“.
A co bylo na celé knize nejlepší?
Poslední kapitola. Zadostiučinění.
Poselství knihy?
Nepřehlížejme zlo kolem nás. Nebuďme lhostejní.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Alena Mornštajnová také napsal(a)
| 2017 | Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2023 | Les v domě |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |

86 %
78 %

(SPOILER) Byla to má první kniha od této autorky, o knize jsem vůbec nic nevěděla, prostě jsem začala číst. Téma je těžké, smutné a extrémně citlivé. Věřím, že se to skutečných obětí zneužívání může bolestivě dotknout. Kniha se četla dobře a nechtěla jsem ji odkládat, ale mám z tématu i obsahu smíšené pocity.