Slepá mapa

Kniha se mi moc líbila, Knihy tohodle typu mám rád, proto jsem se do toho pustil a nezklamalo mě to.Jsem rád,že se zase objevují mladí autoři, kteří píšou i o době po válce. Bez připomínek dávám plný počet bodů.

Knihu jsem otevírala s jistým nadhledem, přeci jenom se jedná o autorčinu prvotinu a vlastně jsem si původně říkala, že ji možná číst ani nebudu, právě kvůli nízkému očekávání. Jenže po dočtení Času vos jsem měla na další autorčinu knihu vyloženě chuť a jiná už mi nezbyla. Tak jsem po ní sáhla a nemohla jsem udělat líp. Za mě rozhodně nejlepší autorčina kniha. Celá rodinná sága byla napsána velice poutavě. Životní osudy a charaktery jednotlivých postav byly zvládnuté bravurně. Je zde znát autorčin přehled, jak historický tak sociologický. Nejvíce mě bavila první část o Anně a Antonínovi. Jeho okouzlení jejími holými hýžděmi mě donutilo se začervenat. A co už, z Boženky a Hanse jsem měla vyloženě radost. S blížícím se koncem jsem se přistihla, že každou stránku čtu pomaleji a pomaleji, vyloženě jsem se totiž bála toho, co přichází. Kdo četl, ten ví a kdo nečetl, tak by měl.

Příběh tří žen - ANNA, ALŽBĚTA, ANEŽKA.
Jedna rodina, tři generace.
První světová válka - StB, komunismus - budoucnost.
Tři silné osobnosti, které se nevzdávají bez boje.
Tři ženy, které mají co říct.
Tři ženy, které se vzepřely osudu.

Anna Alžběta Anežka, tři ženy, tři prvorozené dcery, tři A, tři generace.
Příběh je vyprávěn Anežkou, začíná před 1.sv.válkou, kdy babička Anna odchází se svým Antonínem do pohraničí na severu Čech.
Druhá fáze příběhu, matka Alžběta prchá před německou armádou zabírající pohraničí. A pak příchází příběh samotné Anežky, zapleténé do sítí StB.
Příběh tří žen, příběh životní vůle po nových začátcích srážené bezmocí vůči dějinám.

Ve světě, kde byste čekali jenom šedé záhady a tiché šeptání, se objevuje něco, co vás nenechá v klidu ani na vteřinu, protože tady se míchá tajemství s nečekanými zvraty tak šikovně, že i největší skeptici si budou muset připustit, že se dá napsat něco, co vás donutí sledovat každou stránku jako detektiv v akci. Humor plíživý, ale trefný, dodává všemu šmrnc a vzduch lehkosti, aniž by to ubíralo na vážnosti situací, které by mohly být klidně i noční můrou. Jako když v ruce držíte něco, co voní starým papírem, ale zároveň vás žene kupředu jako rychlý vlak, co nejde zastavit. Po přečtení si budete říkat, jak je možné, že něco tak promyšleného dokáže být zároveň tak přirozené a s nadhledem, že se usmějete i nad sebou samou. Pro všechny, kdo milují napětí okořeněné špetkou ironie, je to přesně ten druh čtení, který vás potěší a ještě přiměje přemýšlet. Něco, co si můžete dát jako sladkou odměnu po dlouhém dni, ale pozor, jedno posezení vám stačit rozhodně nebude. Když se řekne napětí s grácií, tady je jasný příklad, jak na to.

Mornštajnová měla smůlu, že první kniha, kterou jsem od ní přečetl, byl Listopád. Tahle agitka by mě navždy odradila, kdybych si s jednou rehabkou v Lázních Mšené nepovídal o literatuře a ona mi nedoporučila Hanu. Přečtení Hany mě s ní smířilo a další knihy následovaly. Antikomunismus je dnes poněkud kluzké téma a lehce se po něm uklouzne. V tomto případě je však dotyčná linka dobře vyvážená a víceméně odpovídající pravdě. Na prvotinu skvělé, vyzrálé a čtivé.

Mornštajnová ve formě a šťastný konec, skvělé počteníčko!

Moje druhé setkání s autorkou, kterémuž jsem se dlouho bránila. Nechtěla jsem si Hanu nechat ničím “zkazit”, protože to byla pro mě úžasná kniha. Ale nakonec jsem si přečetla Slepou mapu kvůli čtenářské výzvě. Ta mi Hanu v lecčems připomínala (příběh o generaci, téma války). Je to hodně čtivé (přečteno za 3 dny), ale taky místy hodně smutné, na což já si tolik nepotrpím( hlavně to téma války). Je to dobře napsaná kniha a překvapilo mě, že je to autorky prvotina. Jediný co mi tam neštymovalo byl Anežčin čin. Přemýšlela jsem nad tím, jestli by to mohla vyřešit jinak, s tím co chtěla. A možná asi ne. Ale stejně mi to přišlo divný. Nevím. Ale jinak jsem Anežku dokázala pochopit, její povahu.

Čtivě napsané. Ale přece jenom tomu chybí ta hloubka, která se objevila v Haně.
Nevím proč, ale M. mi svým rýpáním a kritizováním minulých režimů přestává být sympatická. I když vím, že v jádru má víc než pravdu, začínají mi její knihy připadat jako agitky.
Navíc jsem se ztrácela v tom množství postav, které se objevily, pak se ztratily, objevily se jiné, pak k nim přibily ty co se předtím ztratily… takové trochu nepřehledné.

Další ze smutných příběhů od paní Mornštajnové. Osudy 3 generací žen. Jako u každé z knih této úžasné spisovatelky i teď jsem příběh hltala a prožívala. Zatím žádná z knih od paní Mornštajnové mne nezklamala!

4,5*/5*
Moje druhé setkání s autorkou, po Haně jsem naštěstí věděla, co čekat, a knihu jsem si velmi užila.
Díky čtivému stylu a zájmu o postavy jsem ji zhltla za tři a půl dne, přestože doznívat ve mně bude ještě dlouho. Nejvíc mě bavila linka Anny a starších generací, okouzlila mě atmosféra městečka v Sudetách i popisy povolání (šití, lékárnictví).
Mám jen dvě malé výtky: Anežku jsem sice chápala, ale nenašla jsem si k ní cestu. A nechápu název - slovní obrat 'slepá mapa' se v knize nevyskytl. Pokud se jedná o metaforu, nepochopila jsem ji.
Alena Mornštajnová má své místo na maturitním seznamu a důstojně si zaslouží být řazena do novodobé klasiky.

Pro mě zatím nejslabší od paní Mornštajnové,ze začátku jsem se s tím trochu prala,ale pak jsem se začetla.Qpět bylo hodně postav a osudů,nejbližší mi byl příběh Anežky,knížka určitě stojí za přečtení.

Prvních pár stran pro mě bylo trochu zmatečných - co se postav týče - ale po chvíli jsem se začetla a až do konce hltala jednu kapitolu za druhou. Ačkoli může knížka v některých částech působit lehce uspěchaně, jako celek se jedná o velmi obsáhlý rodinný příběh. Charaktery jednotlivých postav jsou opět krásně popsané, stejně jako prostředí. Kniha je plná silných osudů i zvratů, které mě několikrát překvapily a vůbec jsem je nečekala. Potěšil mě i překvapivý konec, který jsem také neočekávala. Knihu hodnotím jako skvělou a přestože u mě na prvním místě stále zůstává Hana, bavila mě Slepá mapa více než Tiché roky. Určitě si postupně doplním i další autorčiny knížky.

To, co knize mnozí vytýkají, mě vlastně zaujalo. Shrnout X let do jediného smysluplného odstavce je umění a knize to rozhodně nijak neuškodilo. Mornštajnová ví, čemu věnovat pozornost a co stačí pouze pro dokreslení doby a atmosféry.

Opet brilantni pocin pani Mornstajnove.
Cteni to neni prijemne, ale vzdy si uvedomim, jak se mame dobre. Silne osudy

I přesto, že je to autorčina asi jediná kniha s vlastně šťastným koncem, jsem se po přečtení šťastná necítila.
Bylo to pomalé, zadrhávalo to, spoustu postav, hlavní “hrdinka” Anežka mi byla od začátku nesympatická.
3 hvězdy za popsanou minulost Anny a všechny vztahové linky předků + za brilantní popsání nechutnosti jednání všech soudruhů a komunismu.
Všechny knihy autorky jsou mnohem lepší

Po přečtení knížky Čas vos jsem se pustila do Slepé mapy. Uznávám je trochu slabší, ale vyplatí se přečíst. Více se o ní dozvíte v části "RECENZE"

Dana s books 22

Čtivé, ale zároveň přecpané rychloakcí. Průlet dějinami 20. století bez větších detailů, jen posbírat všechny dramatické prototypické příběhy a pospojovat je ve vícegenerační román.

Wau .....jsem plný dojmů , opravdu silný příběh, především uvěřitelný , vždyť s ním se může spousta lidí ztotožnit a to knize dodává velikou sílu. A to jsem šel na knihu s obavami , protože autorčinu Hanu , považuju za absolutně nejvíc přeceňovanou knihu. Slepá mapa je skvost , doporučuju audioknihu úžasně načtenou Veronikou Gajerovou , která příběh posunula ještě o stupínek výš.