terimila

Profil

Poslat zprávu

Terimila (žena) · statistiky· web

Aktivní: včera v 19:39·poprvé 07.08.2018
Body:664·1 autorů·4 knih
Palce:1 470 za komentáře·1 014 ostatním

Právě čtené knihy 4

Dveře do létaZajímavé časyAnatomie láskyBible

Kdo jsem

Slečna z knihovny pro vědátory, třicátnice. Někdejší žurnalistčí mládě na vratké, leč volné noze. Málem věčná studentka praxe a teorie, jak zacházet se slovy a obrazy, s informacemi a myšlenkami. Černá skříňka a příslušnice akce Velký přelet. DisasTerka milující dlouhé samotářské pěší výpravy, geocaching, letadla, cestování, zázraky přírody, kočky, kytky, knížky, kytaru, kameny, spánek, své přátele, čaj, kafe a alkohol, pocit informovanosti a úžas nad tím, co všechno život přináší.


Výpisky a citáty z dobrých knih přidávám čas od času zde na blogu: http://terimila.blogspot.com/search/label/čtenářský%20deník

Číst jsem se naučila snad v pěti letech a od té doby žiju s knížkami. V dětství jsem četla, co jsem našla v knihovně a co mi dali, později jsem se našla v dobrodružných příbězích, verneovkách, foglarovkách. V období dospívání jsem hltala postupně Remarquea, Hemingwaye, Simmela, Kerouaca a biografickou a vzpomínkovou literaturu o beatnicích a 60. letech v USA. Z českých jsem dosti mohla Škvoreckého. Dospívání je z principu více či méně sobecké a člověka přitahují díla o jiných sobeckých, sebe sama hledajících fraccích.

Dnes si u knížky si chci hlavně odpočinout. Čtu zejména propracované detektivky, thrillery a horory, občas zabrousím do krajin fantasy. Mám ráda dobře napsanej brak s vnitřní logikou, a ráda v ponurých ulicích a potocích krve hledám dobře ukryté perly v podobě nečekaně pěkných myšlenek. Semtam nepohrdnu dobrým psychologickým či historickým dramatem nebo klasickými díly zejména 20. století, válečnou literaturou, inteligentní oddychovou literaturou. Nemám ráda zamilované zápletky, ty mi dovedou zkazit požitek z většiny jinak dobrých děl.

Autoři beletrie a jejich díla jsou pro mě jako kytky v zahradě. Přijdu k nim v určitém období a zrovna překrásně kvete jeden druh květiny čili jeden spisovatel, užiju si jejich nádhery a krásy a pomalu jdu dál. Přejdu jinam a přejde roční období. A když se za nějakou dobu podívám zpět, zjistím, že někdejší krása odkvetla a uvadla a dnes už žije jen v mých vzpomínkách... ale přesto bylo krásné s ní tu chvíli prožít. Je však pár autorů - trvalek, kteří v mé knižní zahradě vykvétají stále nebo opakovaně.

V mé literární zahradě dodnes kvetou tyhle trvalky: Stephen King, John Irving, Richard Bach, Antoine de Saint-Exupéry, H. P. Lovecraft, Arthur Hailey. A staří detektivkoví bardi jako Agatha Christie, A. C. Doyle, E. S. Gardner. Ze současných autorů mají největší šanci dostat se mezi stálice Läckbergová, Nesbo, Adler-Olsen; z česko-slovenských Tučková, Klevisová, Karika. Aktuálně jsem okouzlena objevením Roberta Holdstocka.

Z odborné, naučné a poučné literatury mě zajímá oblast letectví, techniky, technogenních nehod a havárií; knihy o historii zejména 20. století, 2: světové válce a československém odboji, knihy o historii sportu a mých oblíbených muzikantech; literatura lehce psychologická, teologická a religionistická, občas s nádechem do ezo a tajemna; literatura o místech, přírodě, zemi a kamenech (z této kategorie především Václav Cílek; s ním se toulat krajinami je jedna radost).

Jak hodnotím:
PĚT hvězd - špička. Knížka se mi vryla do paměti, čtení byl zážitek a s největší pravděpodobností jsem si ji pořídila do své domácí knihovny. Už jsem ji četla víckrát, nebo se k ní rozhodně vrátím.
ČTYŘI hvězdy - super. Čtení jsem si užívala, knížka byla zajímavá, poutavá, podnětná... ale něco málo jí k dokonalosti chybělo. Obvykle neměla nezapomenutelnej závěr, což dělá pětky pětkama. Pravděpodobně se k ní vrátím.
TŘI hvězdy - slušný průměr. Nenadchne, ale neurazí, čte se to dobře, ale časem splyne s ostatníma, neutkví. Obvykle to má víc slabin (nic moc děj / nesympatické postavy / faktické chyby a kopance v překladu / forma, která se mi mizerně četla / patetičnost, nereálnost... a tak dále).
DVĚ hvězdy - špatný, dočíst to chtělo kus vůle, ale přesto mě tam aspoň něco zaujalo a chtěla jsem vědět, jak to dopadne.
JEDNA hvězda = bída a utrpení, nenašlo se tam žádné světlé místo. Většinou ale platí, že jsem to dočetla, protože se snažím dočíst, co se dá, vždycky mě zajímá závěr... a vždycky je aspoň malá šance, že tam aspoň něco, třeba i v závěru, povede.
ODPAD: příšernosti, co se nedaly dočíst a navíc to všeobecně je považováno za hovadinu. Nebývá jich moc, mám na knihy celkem čuch a po odpadu většinou nesahám. :-)