terimila přečtené 991

Tajemství všech tajemství 2025, Dan Brown

Celkem spokojenost a slušné hodnocení. I když se přiznám, že kvůli místu děje jsem čekala, že budu nadšenější... To usazení do Prahy drobet zklamalo: místní reálie a děje mi přišly dost přitažené za vlasy (vědecká přednáška ve Vladislavském sále, unáhlenosti místních orgánů a diplomatů, eee, cože?). Když ale člověk tyto nešvary ignoroval a dal tomu šanci, celkem se to rozjelo a docela to odsýpalo - zejména jsem si užívala pátrání na Folimance, to bylo fajn. Vůbec samotná nosná myšlenka a ono "tajemství" se mi líbilo, vědecké prostředí mi je blízké. Odhalení se Sašou mě příliš nepřekvapilo, asi půl knihy jsem to čekala (i když na trošku jiné úrovni). Konec takovej na Browna poněkud happy-endovatej, ale vlastně to nijak nepohoršovalo... a jsem ráda za kočky :)) Když to tak píšu, říkám si, že by to měly být tři hvězdy. Jenže to by to nesměl být Brown, kterej prostě psát umí a je to brutálně čtivý. Takže nakonec ve výsledku čtyři. A čtenářská výzva - kniha odehrávající se během jednoho měsíce.... celý text

Tvář vody 2018, Guillermo del Toro

Zvláštní, křehký a přitom obrovsky barvitý příběh. Vlastně je to moderní pohádka. Pohádka o boji dobra se zlem, o jednoznačných a srozumitelných postavách a jejich potýkání. A hlavně o vítězství toho dobrého. Kontrast přírody, síly, přirozenosti na straně jedné a šílenství, pomsty a moci na straně druhé na mě zafungoval. Zejména nesmírně živým líčením: skoro jsem cítila bolest ran rozseklých drápy nebo experimenty, šplouchání vody v setmělé laboratoři, škrábání a lesk šupin, vůni barev v Gilesově ateliéru. I postavy mi celkem seděly. Dovedla jsem se vcítit do jejich emocí a nasát je, což je za mě příznak dobře napsané knihy. Samozřejmě ano, má to slabiny. Je to schematické, je to unáhlené a místy kulhá logika... ale to pohádky dělají. Četla jsem hodně dlouho, snad dva-tři týdny po večerech... ale ne proto, že by se mi nelíbila nebo nebavila, ale proto, že k některým dílům prostě sedí pomalé plynutí. A tohle k nim patřilo. Budu přemýšlet, zda si ji nepořídím do své domácí knihovny. Uvidíme, ono si to řekne. PS: Čtenářská výzva 2026 - kniha, která se odehrává na jiném kontinentu.... celý text

Otilie Vranská - Jak to bylo doopravdy s její vraždou? 2024, Radek Galaš

Vyčerpávající pojednání o jedné z nejznámějších československých vražd. Tyhle věci mě vždycky obrovsky zajímaly, takže jsem sledovala přibližování autora k odhalení, hlavně prostřednictvím reportáží J. Mareše, a na knížku jsem se těšila. Parádně odvedená práce - a tím nemyslím napsání knihy, ale to projítí a zpracování tisícovek listů dokumentů a všeho toho okolo (jak autor píše, nešlo jen o zpracování archivu případu Vranská, ale i o detaily ohledně fungování policie a četnictva v té době a podobně). A to ověřování míst podle dobových fotek a podobně... fíha. I když se badatelům nepovedlo s naprostou jistotou ukázat prstem na vraha a říct "ano, byl to on a víme to na 100 %" (protože to, co mohou říci dochované důkazy, je bohužel prostě omezené), jedná se o vynikající práci. Všechna čest a dík! PS: Nakonec se mi hodí i do Čtenářské výzvy - díky malému, mně dosud neznámému nakladatelství NASTOLE.... celý text

Cizinky ve vlaku 2021, Lisa Unger

Moc mi to nesedlo. Ze začátku to je zdlouhavé, otravné a odehrává se to v prostředí, které mi vůbec není blízké a je mi z principu v knihách protivné - v navenek úspěšné nablýskané rodince se dvěma spráťatama, co zevnitř pěkně hnije a všichni se jen plácají pozlátkem navenek. Selena mi od začátku přišla jako hloupá, povrchní husa, která si o polovinu z toho, co se jí děje, pěkně koledovala, a dobře jí vlastně tak. A když mě všecky takhle postavy sejří už od začátku, není to dobrej čtenářskej start. Postupně se to naštěstí lepšilo - s čím dál větším zapojením Pearl a dalších postav, jejich rozplétáním a propojováním. Takže nakonec jsem to dočetla jakštakš s chutí. Ale ten nepříjemně pomalej a nesympatickej začátek to prostě nepřebilo. Trošku horší průměr a sem se už asi vracet nebudu.... celý text

Praktická příručka o kočkách 2014, Thomas Stearns Eliot

Přečteno jako jednohubka na večer. Protože kočky a protože Cats (a čtenářská výzva). Poezie není můj šálek a když už poezie, tak ve formě písňových textů. Což u Koček jaksi jde samo-sebou. Takže jsem u většiny básniček měla problém v tom, že jsem se snažila si je nějak pozpěvovat a hrozně mě vytáčel nesedící rytmus. Občas mě tahaly za uši i divné rýmy. Když člověk má srovnání s fantastickým přebásněním libreta Cats od Michaela Prostějovského, tak to prostě je těžký. Obsahově básničky povětšinou lehce úsměvné, i když ten humor místy na můj vkus trošku tlačí na pilu. Bylo fajn sledovat podoby a odlišnosti s muzikálovým ztvárněním A. L. Webbera, který to ale vyšvihl na úplně jinou úroveň doplněním vážné linky s Grisabellou. Ale to už je jiná kapitola. T. S. Elliott odvedl dobrou práci tím, že vůbec tak hezké dílo inspiroval. A já jsem moc ráda, že mám splněn ne úplně lehkej bod čtenářské výzvy (kniha, podle které vzniklo hudební dílo).... celý text

Klaud 2025, Anna Mauci

Nečekala jsem, že se někdy takhle začtu a takhle nechám strhnout do knížky pro mladé. Rozhodně nejsem cílovka - věkově bych spíš spadala do kategorie rodičů hlavních hrdinek a hrdinů. A sama bych se ke Klaud nikdy nedostala, kdyby autorka už pár let nepatřila mezi mé blízké známé a nevěnovala mi ji. To jen tak na úvod. Tak jsem si jeden večer na chatě uvařila čaj, zatopila v krbu a otevřela ji... a četla na jeden zátah asi do jedný. Protože jsem chtěla vědět, jak to s hrdinkou dopadne. Mrazilo mi z jejího vyprávění, střídavě jsem se do ní vžívala, protože vzpomínky na láskový trable z období gymplu jsou živý, jako by to bylo včera... a střídavě jsem měla obrovskou touhu ji tetkovsky a dospěle obejmout a říct jí "holka, co blbneš, vždyť to takhle vůbec není, copak to nevidíš". A strašně jsem doufala, že na to přijde sama. A ona na to nakonec přišla, což mě hrozně potěšilo. :) A nakonec mě potěšil i ten konec (a to mi obvykle tento typ konců knihu spíš kazí, protože jsem staré čtenářské cynické hovado, ale občas tu výjimku udělám - jako třeba tady). Klaud se zatraceně povedla. Je čtivá, je vtahující, je drásavá a dost do hloubky ukazuje, s čím se "děcka" mohou prát a jak nelehký to pro ně je... ale že i z toho se dá dostat a i takhle těžký situace mohou dopadnout dobře. Dávám do čtenářské výzvy (nejprve O překonávání překážek, a po mírném přešupačení Dnes přidané knihy - letos to dozajista v některém dni Dnes přidaná kniha byla :) a hodně doporučuju. A ne, fakt to není proto, že se s autorkou známe. A moc se těším na další knížky, Aničko! :-)... celý text

Slepé cesty 2025, Kateřina Surmanová

Málokdy se mi stává, že prostě NEVÍM, jestli se mi knížka líbila nebo ne. Tohle dlouho byl jeden z těch vzácných případů. Je to děsně divná knížka, a to i na poměry horroru. Sice se mi to extrémně líbilo tím, že dobře znám místo, kde se vše odehrává (na Vodolku jsem svýho času jezdívala za chlapem, Kobylisy mám prochozený skrz naskrz, úplně jsem přemýšlela, kde by mohlo být to divný hřiště, kde Zdeněk vždycky vyjde (a mimochodem, Kateřino, víte, že když jsem se kdysi do Kobylis stěhovala, byla jsem pevně rozhodnutá projít to jednou večer za mlhy s foťákem a nafotit sérii zátiší s názvem "Crouch End" a šeptat si u toho Iee, Shub-Niggurath? ;) Ale zpět ke knize: spousta věcí mě tu drala. Plochý postavy, jako obšlehnutý od jinejch autorů, předvídatelný, schematický, protivný. Hrozně moc postav, co se pletou. Spousta věcí nedává smysl. Nečte se to úplně lehko. Jednoznačná a předvídatelná zápletka. Jenže... jenže. Pak se něco zjistí a všecko najednou dává úplně jinej smysl - hlavně to, co ho dosud nedávalo. Najednou mě určitej aspekt knihy přestal rozčilovat a naopak jsem si začala užívat, jak s ním autorka pracuje. Ale to už všecko spěje k závěru - extrémně překotnýmu závěru. Celkově mi kniha přijde trošku šitá horkou jehlou a nejsem si jistá, zda zrovna to byl úmysl. Hlavně ten závěr. (A poslední stránku bych SMAZALA. Ale to je můj obecný problém u spousty knih.) Knížka mě ale ohromně chytila z pohledu někoho, kdo také občas (pro vlastní zábavu) píše. Snad každej, kdo někdy vytvářel příběh, v určité chvíli začne pozorovat určitý jev... (jak to říct a příliš nespoilovat :) Slepé cesty mě v tomhle ohledu přiměly k úvahám, přemítání o autorství a tvoření... a hlavně kvůli tomu za to ta knížka stála. Je to vlastně kniha + kniha o knize, dva v jednom. A když tu recenzi takhle píšu, tak asi zvednu hodnocení na 4 a dám ji do seznamu knih, které chci (když už mám od Surmanové všecko). Ale vyšvihl to tenhle aspekt. A dokonce, koukám, se to dá narvat do Čtenářské výzvy, a to hned několikrát. Mně se velice hodí "boj za svobodu", který tam za mě jednoznačně je. Takže díky!... celý text

Vražedná temnota 2023, Lisa Regan

Tento díl mi sedl víc než předchozí (zejména Matčin hrob a Nečekané přiznání, které jsem četla těsně před tím), aspoň se tam nerecyklují pořád ty samé náměty. Tady to bylo celkem fajn: Josie se učí plně fungovat v novém vztahu, dál bojuje se svou minulostí a vztahem k "matce"... a do toho případ. Zajímavý případ. Jinej než ostatní - zasazenej do přírody do země nikoho, do toho místní sekta podivínů... a pár pěkně zamotanejch vztahů. Fajn. Hodně postav a propletenců, zase na můj vkus až trošku moc... ale jinak dobrý. Potěšil úplný závěr a Josiin posun, jsem zvědavá, kam se bude vyvíjet dál... Dobré, nezklamalo, splnilo očekávání - oddych na pár večerů.... celý text

Nečekané přiznání 2022, Lisa Regan

Jako oddychovka dobré. Je to čtivé, poutavé, ale... Výtky jsou pořád stejné, jako u předchozích dílů. Jen se mění, který nešvar zrovna dominuje. Tady je to: extrémní komplikovanost a nepřehlednost, nedůvěryhodná motivace (postava vraha a jeho rozhodování, co bude dělat, kdy bude a nebude vraždit a na kom to závisí mi přišla totálně ujetá)... Gretchenina motivace k tomu, co dělá, a že věří tomu, komu věří... policajtka? Jako fakt? A ta zápletka se dvěma dětmi. Jako taky fakt? Už zase? To autorku fakt nic jiného nenapadne? Nevím, no. Aspoň že nenatahuje kaši kolem Josie a Noaha. A celkem se povedlo rozpletení toho, co se dělo s Gretchen v mládí, zejména ty jizvy dávaly smysl, když člověk zjistil, oč šlo. Ale jinak mě tento díl nechytil. Čtivé to bylo velmi, zvládla jsem to za den... ale to je tak asi všecko, co bylo výrazně pozitivní. Takže tři hvězdy (průměr - obsah a zápletka 2, forma a čtivost 4), díky a jdu na další.... celý text

Matčin hrob 2021, Lisa Regan

Dobré, čtivé, ale... Na můj vkus příliš překombinované a příliš mnoho postav. Samotná Josie na mě působí čím dál víc nevěrohodně, čím víc ji poznávám. Nezdá se mi, že by člověk s tak extrémně ztraumatizovanou duší mohl dělat takhle odpovědnou práci, narážet na čím dál horší (a jemu bližší a víc zraňující) případy a úplně se z toho nezhroutit. U Josie bych buď malinko ubrala na hrůzách, nebo přidala na věrohodnosti. Ale čte se to dobře a to je to hlavní, co od detektivky chci. Takže tři hvězdy, díky a jdu na další.... celý text

Ďáblovy dveře 2023, Lee Mountford

První dojem - laciná napodobenina Kingova Osvícení. Manželskej pár v krizi přijíždějící do odlehlého hotelu, který dostane do správy... akorát že tady tím problémovým článkem není otec alkoholik, ale maminka workoholička ve finančních trablích, a sleduje to malá holčička knihomolka, nikoli chlapeček jasnovidec. A kolem se nemotá laskavej černošskej týpek, co se snaží pomoct, ale ďábelskými vlivy posedlá dvojice divnejch týpků. Jen co jsem se s touhle vykrádačkou smířila a potvrdila jsem si, že se to i přesto dá číst (to je jediné pozitivum této věci, že to je DOST čtivý a člověk u toho z hlediska formy netrpí), rozjelo se vše směrem ke gradaci a závěru. Eh... takže to přerveme strašidly, nechuťárnami, pořádně to zamotáme, aby se v tom nedalo vyznat, co který démon vlastně chce a o co komu jde. Postavy se chovaj divně, nelogicky, nesmyslně a vyvrcholí to tou vsuvkou s Ritou a panem domácím... eeeeeh. Závěr mě nepřekvapil, ale nechal mě totálně chladnou. Totálně. Takže dost bída. Jedinej, kdo mě vlastně v tomto příběhu tak trochu oslovil a vyvolal záblesk pocitů, byla ta ze dvojice kamarádek, která se zdržela o noc déle. Jinak nic, nula, nothing, nada. Nashle a ani moc neděkuju. Jen jsem ráda, že mám odškrtnutou čtenářskou výzvu - kniha se slovem DVEŘE v názvu. Kvůli ní jsem po tom sáhla a opět se mi potvrdilo, že vydavatelství Fobos, ačkoli jsem hororožrout, asi fakt není pro mě. Už několikáté zklamání nebo nicmoc z jejich produkce.... celý text

Dívka beze jména 2021, Lisa Regan

Tenhle díl mi moc neseděl. Už od začátku jsem se do něj nemohla začíst a ani dál to nebyl žádný zázrak. Obecně mi celý díl přišel dost přitažený za vlasy - to, že policistku nechají vyšetřovat zmizení jejího snoubence... ehm? Postavy se v tomto díle chovají tak nějak všechny zvláštně, Josie kolísá mezi superženou a polozhroucenou příbuznou, Luke je najednou úplně někdo jinej než v předchozím díle, Noah Josie dělá v podstatě chůvu... jediná normální, kdo však neměl skoro žádnej prostor, byla Gretchen. No, snad to byla anomálie jednoho dílu. Neseděly mi ani ostatní postavy - oběti, pachatelé, propletence vztahů ve městečku. Navíc jich bylo hlavně v závěrečné části už fakt hodně a já se začala ztrácet. Motiv a nosná linka mi přišla hodně přitažená za vlasy. A finále... no, nějak mi to bylo jedno. Zvláštní díl - neučesaný, šíleně zapletený a ne moc dobře odvyprávěný. Ze tří, které jsem zatím z této série četla, bezkonkurenčně nejslabší. Uvidíme, co ty další...... celý text

Křídločky (modrá obálka) 2024, Ursula K. Le Guin

Nádherná knížka nejen pro děti. I snivým a citlivým dospělým se může hodně líbit :) Je to kolekce čtyř kratších příběhů o trochu netypických kočičích sourozencích. Je to nádherně čtivé, laskavé, občas posmutnělé, občas moudré, občas i vtipné (když paní Mourková posílala děti do světa se slovy "chci se vdát a mít další koťátka a vy byste mi tu překáželi", vyprskla jsem smíchy). A ilustrace, ty nádherný ilustrace!!! Kočičí dobrodružství jsou taková jemná, osobně jsem čekala trošku víc napětí a akce, ale asi rozumím. Takže nakonec jediné, co mě na knize maličko zklamalo, bylo, že byla příliš krátká :-) Hodně se mi líbila nádherná, jemná linka s paní Mourkovou a jejím životem ve městě. I malá Jana se povedla :) Nemohla jsem v ní nevidět svou černou kočičí bestii, kterou po přečtení této knihy podezírám, že to je taky křídločka a má někde pod srstí na zádech maskovaná křídla, jinak by kdysi nemohla tak elegantně zvládnout svůj skokopád z 5. patra. Na tuhle knížku jsem se hodně dlouho hodně těšila, fakt hodně moc. A nezklamala. Pořídím si ji do své knihovny o kočkách a jiných běsech a myslím, že vykoupím polovinu zbylých výtisků, abych mohla podělit všecky děti svých kamarádek - jestli něco mají mít jako památku na praštěnou tetu, co má ráda kočky, letadla a volnost, tak ať je to knížka o nespoutaných létajících kočkách. :-) PS: Čtenářská výzva - NEJPRVE kniha z vydavatelství, od něhož jsem ještě nic nečetla. Když máte už něco načteno a nacpali jste sem všecky knihy od dětství, na něž si pamatujete, je docela boj najít něco nového. Takže vydavatelství Gnóm! pro mě bylo jako dar z nebes. :) PPS: Později, když jsem náhodou narazila na ještě další knihu z nového dosud nečteného vydavatelství, jsem Křídločky posunula do Knihy o překonávání překážek. Protože ty křídlaté potvory té knize nic jiného, než že překonávají překážky, nedělají - ať už obrazně či doslovně. :)... celý text

Hlad / Žízeň 2022, Jozef Karika

Za mě perfektní počtení a skvělá (i graficky krásně a neotřele zpracovaná) kniha. Parádně to doplňuje jiná Karikova díla a vnáší to do nich na jedné straně kus smyslu, souvislostí a vazeb; na straně druhé další kus mystifikací a zmatků... Z dřívějška jsem znala povídku Samota z rozhlasové dramatizace, která je perfektní atmosférou, nechutností a závěrečným rozuzlením; a nyní se k ní připojily další velice podobné kusy. Výsledek tak nenabízí nic šokujícího, příběhy jsou si naopak velice podobné, doplňují se, navazují na sebe a svým způsobem se opakují... ale právě o to, podle mě, jde. A funguje to. Takže chtě nechtě pět hvězd, Karika na mě prostě umí. A těším se na další kusy. I když teda... pokud bude autor dál pokračovat v jakémsi stupňování nechutností a nepříjemných výjevů, tak nevím, jak dlouho s ním ještě budu držet krok. Ale uvidíme. :) PS: Čtenářská výzva - kniha, u níž jsou autorovy iniciály abecedně... celý text

Záhada panství Bainbridge 2021, Laura Purcell

Horory o strašidelných domech moc nemusím (rozuměj Zkoušela jsem Darcy, ale hodně jsme si nesedly), ale přesto jsem po tom v knihovně v Dnes vrácených sáhla a nelituju. Nevím proč, ale nějak se mi vyvinul zvyk půjčovat si na léto trochu jiné horory z historie, tajemných domů a podobně - takový prázdninový decentní úlety :-) Tohle ale byl takovej trošku jinej strašidelnej dům a výrazně se mi v něm líbilo. Nápad se společníky je skvělej. A deníkové záznamy Anny byly naprosto perfektní, dávaly tomu šmrnc. Odhalení viníka super - tenhle typ "překvapení" mám hooodně ráda. Příběh je dobře odvyprávěný, Elsie si přes počáteční nedobytnost celkem získala moje sympatie a ke konci už jsem jí značně držela palce. Závěr byl jako na houpačce a já si chvíli říkala "ale to snad né", pak zase "ale jó..." A u uznalého "ale jó" už to nakonec zůstalo, zejména díky Sáře. Fajn počtení na léto, nic, co bych si nutně musela zopakovat, ale zkušenost dobrá. Možná příští rok zase něco od paní Purcell půjčím...... celý text

Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka (30 povídek) 1991, Miloslav Švandrlík

Nádherná, půvabná knížka o šílenostech dvou kamarádů, žáků základní školy v poněkud šíleném městečku. Takovej českej Tom Sawyer a Huckleberry Finn bez sociálního rozměru. Užila jsem si i ji, i když jsem ji poprvé četla teď na přelomu třicítky a čtyřicítky. Náhodou jsem na ni narazila v podstatě v nejtěžších dnech, co jsem kdy zažívala, a tahle upřímná vtipnost mi ty dny pomohla zvládnout. Vlastně jediná kniha, kterou jsem v tý totální chandře zvládla a měla jsem na ni chuť. A to je hodně dobrý vysvědčení. Takže díky, pane Švandrlík!... celý text

Čelisti 1992, Peter Benchley

Jedna z mála věcí, kde je film nesrovnatelně lepší než kniha. Kromě několika drsných scén se žraločími útoky a se závěrečným lovem to za moc nestálo. Město je plný divnejch, nesmyslně se chovajících lidí a ústřední postava Brody disponuje zpruzenou manželkou, která má obrovskou potřebu si na něco hrát (z toho jejího nablejskanýho večírku pro lidi, co se vůbec navzájem neznaj, jsem totálně nemohla) a pak bulí, že jí to nikdo nebaští. Její úlet je kapitola sama pro sebe, nedává smysl ani není důvěryhodnej. A jejich závěrečný prozření... no, hm. Postavy obecně jsou na lepanec jedna vedle druhý, jejich psychologie a propracovanost skoro nulová, sympatie nikde (jedině k obětem, což je hodně málo). Žralok je naprostý úlet a divím se, že takhle démonický pojetí v těch 70. letech ještě fungovalo. Musím si přečíst konečně Bílou velrybu - ale z toho, co jaký dojem jsem o té knize nabyla, mám pocit, že Čelisti jsou vlastně taková parafráze Velryby (vrcholící soubojem ďábelského mořského tvora a šíleného rybolovce posedlého pomstou a dočkajícího se toho, o co si koleduje, plus přeživšího zázračně vyváznuvšího svědka, který o tom všem pak vypráví příběh). Akorát že to je Bílá velryba mnohem mocnější doby, kdy takové příběhy můžou - a taky to někdy dělají - páchat šílenou paseku. Jo a příšerně mě dralo číst na každé stránce, kde se mihnul žralok, že to je RYBA. Být to občas v něčí přímý řeči, asi to přežiju, ale takhle... eh. Sečteno, podtrženo: jsem ráda, že to mám odněkud z knihobudky, peněz by mi za to asi bylo líto. Ale do mojí sbírky hororové a thrillerové klasiky to patří. PS: Čtenářská výzva - dílo, kde jsem dřív viděla film než četla knihu.... celý text

Černočerné srdce 2024, Robert Galbraith (p)

Za mě super. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala - parádní vyprávění příběhu, řádnou porci napětí, posouvání se k odhalení viníka, špetku už ohranýho, ale očekávanýho (a vlastně i tak trochu chtěnýho, přiznejme si to :) kroužení Robin a Cormorana kolem sebe... a závěrečný překvapení. A klasicky super postavy, které přitahují sympatie a člověk jen trne, kdo bude na řadě jako další (jo, ten jeden mě hooodně zamrzel...) Hodně příjemně mě překvapila i komplexnost příběhu - Rowlingová tady vlastně stavěla dva světy, ten detektivní a vraždicí, a druhej o seriálu, komunitě, počítačový hře, virtuálnu. Mazec a smekám, jak slušně se to povedlo. V něktrých chvílích jsem se malinko ztrácela (zejména ve spárování diskutérů z chatu ve hře a reálných postav s reálnými jmény), ale dalo se to. Dost mě zahřálo na duši, že jsem odhalila jistý aspekt Anomieho dost dřív než detektivové i kniha - kvůli tomu ty detektivky čtem, žejo. :) I to, jaká je to bichle, mě spíš těšilo - užívala jsem si, kolik toho ještě mám před sebou a jak si ještě s touhle knížkou užiju. Sečteno, podtrženo - super a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Ta půlhvězdička šla dolů za tu očekávanou, ale stále drobet otravnou a puberťácky nedůvěryhodnou nerozhodnost ve vztahu hlavních hrdinů.... celý text

Mizející dívky 2020, Lisa Regan

Dobrá, čtivá detektivka a patrně i celá série (rezervuju si v knihovně další díly). Děj má spád a některé scény (smrt jistým nástrojem na stolování) měly celkem grády. Některé motivy mi tady trochu neseděly (hlavně Josiin vztahový život a jeho řešení popíjením a divokým sexem), ale samotná detektivní linka to napravila. Malinko přitaženej za vlasy mi přišel ten závěr, kde se zjistilo, kdo všecko v "tom" jel... jakože by se celé ty roky nikdo neprořekl a ostatní to tak děsilo, že by nedovedli udělat to, co Josie řekl šéf...no, nevím. Ale čtivé a poutavé to bylo velmi, a tak nakonec nechám čtyři hvězdy. PS: Čtenářská výzva - kniha s fialovou barvou na obálce.... celý text

Pohřbené kosti 2022, Lisa Regan

Parádní setkání s mně dosud neznámou autorkou - a na skoroplnej počet. Sáhla jsem po ní náhodou v knihovně a zase jednou to přineslo velkej požitek. Fajn postavy, děj má totální spád a naprosto čtenáře vtáhne. Vraždy, stará zmizení, několik zvláštních předmětů... Rozmotávání vztahů, příčin a důsledků je logický, dobře sledovatelný a napínavý jako ďas. Vraha Colette jsem teda fakt netipovala. Na kořeny zločinů v dávné minulosti a rodinná tajemství mě utáhnete vždycky, ale tady je to i parádně napsáno. Jediné, co mě malilinko tahalo a za co ubírám půlhvězdičku, je Ivan - ten mi prostě přišel nějakej nevěrohodnej a neseděl mi. Ale to fakt je jen kosmetická výtka. Jinak naprosto luxusní. A já už vím, s jakou detektivní sérií budu trávit letošní léto :) Jdu si do knihovny hodit rezervaci na 1. díl a budu se moc těšit.... celý text