terimila terimila přečtené 928

☰ menu

Černá smrt

Černá smrt 2022, Franck Thilliez
4 z 5

Hodně dobré. Začátek je naprosto strhující. Rozmotávání Gabrielova tajemství a toho, co dělal posledních 12 let, je totálně dechberoucí. Když se dostal do trezoru u své matky a našel tam, co tam našel, myslela jsem, že vyletím z kůže. Paráda. Wow-dojem, učiněnej první polovinou, mi ale trochu zkorigovala půlka druhá. Několikanoční pátrání, kdy oba bývalí parťáci překvapivě snadno proletěli několika setkáními, místy a odhalili, co se odhalit dalo, ty jsem ještě nějak snesla... i když přitažené za vlasy to bylo dost. Ale ty dva Gabrielovy úniky a vyřešení problémových osob, jakož i řešení situace ze strany těch dalších... to už mi přišlo moc. Trochu narychlo a trochu moc unáhlený. Taky jsem na konci postrádala vysvětlení toho, co a proč se vlastně stalo Gabrielovi - proč právě tehdy, proč právě tohle... a co ti ptáci? Ale celkově to stálo zato a bylo to to hodně dobré seznámení s autorem. Myslím, že sáhnu i po dalších.... celý text


Den popela

Den popela 2023, Jean Christophe Grangé
4 z 5

Parádní setkání s Niemansem a jeho parťačkou Ivanou. Nejsou to Purpurový řeky (už zase, já vím), ale je to hodně dobrý. Čtivý, perfektně vylíčený prostředí, známé a osvědčené postavy. A lákavý prostředí sekt a uzavřenejch komunit - to musí vtáhnout snad každýho milovníka mysteriózních thrillerů. Takže zhltnuto za dva večery. A teď drobné slabiny: Rozjezd mi přišel pomalejší (rozuměj trochu málo drastickej) a rozdělená vyšetřovatelská dvojka byla jaksi neslaná... ale pak se to rozjelo. Zápletka a motiv nezafungovaly tak, jak by asi měly - kdo četl předchozí, bude vědět proč. Nicméně oproti Purpurovým řekám to je i jakštakš uvěřitelný. Jo a taky už mě docela štval Niemans, začíná z něj růst starej chlupatej oslizlej kocour, což není úplně můj oblíbený typ hrdiny, ale co už...uvidíme, zda a co bude dál. Také mě malinko tahaly drobné nelogičnosti - zejména chování vraha mi po značnou část děje přišlo dost matoucí až nesmyslný. Proto tedy "jen" čtyři hvězdy.... ale i to je dost dobré vysvědčení.... celý text


Napsáno krví

Napsáno krví 2020, Chris Carter
4 z 5

Za mě trochu slabší díl, brzy mi myslím splyne s dalšími carterovskými "čtyřhvězdičkami", kde se nedělo nic zásadního ani extra zajímavého (rozuměj drastického). Nejzajímavější z celé knihy byla bezesporu Angela, ta to docela zajímavě oživila. Superschopnej vrah, co nenechává stopy, ale přitom má poruchy paměti... ten mi tentokrát hrubě nesedl. Ani jeho minulost, ani činy, ani osobnost a motivace. A poněkud uhozenej mi přišel i ten závěr - aby se někdo takovej dal jen tak ukecat k tomu, k čemu se ukecat dal? No, já vám nevím. Tohle je spíš trochu čtyřka z milosti, protože to je božsky čtivej Carter a protože se povedla Angie. Jinak nic moc. Na super-kusy jako Genesis, Sochař smrti, nebo i lucienovské díly, se to dívá s hodně velkým odstupem.... celý text


Nenávist

Nenávist 2019, Chris Carter
5 z 5

Další hunterovsko-lucienovská jízda. Sedlo mi snad víc než Zloba, zhltla jsem to za dva večery. Strhující, čtivý, s proměněným Hunterem. Brrrr. A ultraošklivé vraždy - ten jeden popis mi způsobil něco jako pomyšlení na mírnou nevolnost, přiznávám. Takže carterovská úroveň splněna. Ano, stále platí, že mě sejří ultrageniální superplánovací zločinci, jejich egohoničský proslovy a zázračné zásahy na poslední chvíli, ale tady se to tak nějak i snese, člověk s tím počítal a tady to bez grandiózního finále prostě nešlo. Lucien je, jakej je, a Hunter a jeho tým taky. Hunterovo řešení jistého problému mě koneckonců napadlo taky, ještě než je provedl, takže to mě nepohoršilo: co dovedu vymyslet já, to by měl vymyslet špičkovej detektiv taky. :) Dobrý, hodně dobrý. Jsem hodně zvědavá na další díl a na to, jak se Robert (a nejen on) vrátí. Ohledně Luciena si nejsem vůbec jistá - jedna věc je uspokojení čtenáře ze spravedlnosti, druhá věc je, že tenhle jedinec je zárukou těch lepších hunterovských dílů. Tak uvidíme. Každopádně za mě velká spokojenost.... celý text


Galerie mrtvých

Galerie mrtvých 2018, Chris Carter
4 z 5

Špičkovej thriller, ovšem na Carterově fantastické úrovni to řadím k těm malinko slabším. Trochu překvapilo odhalení vraha - hodně dlouho jsem si myslela, že to bude někdo, kdo se už objevil dříve. To měnění podob, bohorovný klid jistého zadrženého a jeho pár slov poté, co konečně začne mluvit... hodně velký deja-vu. Anebo tak trošku opakování (viď, Chrisi, i ti nejlepší z nás holt mají každý svou drobnou slabinu...). Je to hrozný, ale trošku mě zklamalo to provedení vražd, stále hnusných na pohled, ale od předchozích dílů poněkud odlišných. A taky výsledek střetu a střelby v odlehlé končině (zase, viď, Chrisi, já vím). Takový to, jak čtete a mělo by to bejt děsně napínavý... ale vlastně není, protože už jste něco podobnýho četli několikrát. A též mi přišel poněkud nudný a nezajímavý sám vrah, to vysvětlení jeho obsese bylo takové neuspokojivé. Ale abych jen nekritizovala, pač to u čtyřhvězdový knihy vypadá trochu divně... jinak je to velká paráda. Čtivý, strhující, propracovaný. Skvěle napsaný, kvalitní postavy... super. Jinej autor by za tohle měl těch hvězd pět. A samozřejmě cliffhanger jako kráva - hned frčím dál na Nenávist. PS: Čtenářská výzva 23 - kniha s místností v názvu. Těší mě to, jak si pěkně Carterem zaplňuju letošní výzvu, z knižního hlediska je rok 2023 rokem Chrise Cartera. Může bejt. :)... celý text


Zahrada

Zahrada 2022, Petra Dvořáková
5 z 5

Silná a strhující kniha. Dvořáková umí skvěle psát takové ty neviditelné, ale obrovsky dramatické, silné a hlavně uvěřitelné osudy. Zahrada se mi ze všech jejích knih zatím líbila nejvíc. Nejen že měla jasnou linku a výborně se to sledovalo (oproti proplétání osudů v Dědině), ale hlavní hrdina mi byl neuvěřitelně sympatický (oproti Chirurgovi). Přišlo mi šílený, jak ho doháněly a ničily dozvuky bytí v církevním prostředí - a to je to, co mě na katolictví odrazuje, ten důraz na to, aby hlavně navenek vše vypadalo dobře a spořádaně, a že to uvnitř hnije a trpí, to je jedno (v lepším případě, v horším případě je to dobře, pač trpět se má, velebníček, mučedníček, služebníček, díky, nashle). Jak tam na jednom místě Jaroslav trefně říká - to jsou lidé, kteří k přátelství potřebovali faráře, ne člověka. Celou knížkou se vinuly dvě emoce - lítost a vztek. Obrovská lítost k někomu, kdo se pro svou odlišnost nerozhodl, nikomu nikdy neublížil, má kvůli tomu šíleně komplikovaný život, protože ví, že nikdy nebude moci mít to, co by mu dělalo dobře... a ještě ten hnus, co se na něj slétl. Měla jsem obří chuť nakopat všecky, od sousedů (ano, i ty! Chápu jejich strach, ale jakmile strach přeroste v agresi, moje pochopení končí. Nestačilo by prostě jen říct si doma pár slov, dávat pozor, nepouštět děti samotné?) až po policajty. To projítí a překonání Jarkovy temné noci a následné denní setkání sice dává do závěru určitou naději... ale na jak dlouho? Nevim. Možná bych měla Dvořákovou číst opatrně, vlastně ve mně budí dost silnou nenávist k český společnosti jako celku. :))) Ale když mě něco takhle nadzvedne, znamená to, že ta kniha je naprosto skvěle napsaná. Tohle se moc povedlo.... celý text


Vražedné léto

Vražedné léto 1984, Sébastien Japrisot (p)
4 z 5

Hodně zajímavá a dobrá kniha. Pro mě navíc hodně okořeněná tím, že jsem ji kdysi v dětství, snad v deseti jedenácti, našla někde v poloopuštěném baráku, kam jsme si chodili hrát s kamarády, já ji našla, zalezla si někam do kouta pryč od ostatních děcek, začetla jsem se a dodnes si pamatuju na ten úžas z celkem otevřeného popisu sexuálních scén :)) Vlastně to bylo moje první setkání s dospělou literaturou se vším všudy. Od té doby mi kniha utkvěla v paměti a měla jsem ji zapsanou jako trochu podivné dílo výhradně o sexuálních eskapádách, skoro znásilňovačích a šmírácích. Jaké bylo moje překvapení, když jsme si ji teď dovezli z pozůstalosti, já mrkla sem a koukám, že to je něco úplně jiného... Tak jsem neváhala. Ze začátečního ospalého líčení tak-trochu-buranů na francouzském venkově, kteří jako by se jen poflakovali, buzerovali ostatní a řešili, kde si štrejchnout, se vyklube strhující rozplétání starých tajemství a hrůz, předsudků, studu a obav. Do dvou třetin knihy mi byli skoro všichni aktéři (včetně Florimonda a Eliany) dost protivní, ale v závěru (od Mickeyho závodů) se to zlomilo a strašně jsem jim přála, aby to dospělo jinam, než k tomu neodvratnému. A stejně mě ten (skoro)závěr šokoval. Tahle knížka je jako pomalej valící se vlak. Nejprv je nudnej a neohrabanej... ale pak už z něj nejde vystoupit a vy jen čekáte na náraz. Čtyři hvězdičky za to, že to je přeci jen už malilinko zaprášené a trošku obtížněji se to čte... ale stojí to zato.... celý text


Hovor se smrtí

Hovor se smrtí 2020, Chris Carter
4 z 5

Na Carterovy poměry slabší díl, skoro možná nejslabší. Hodně věcí se tu opakuje: sledování vraždy na dálku, zapojení dalších osob, no a pak hlavně samotná motivace vraha. Hernajs, ta mě fakt naštvala tak, že jsem si poprvé u Cartera myslela, že dám snad jen tři hvězdy. Jako když jsem to četla poprvé, kecla jsem na zadek. Podruhé už jsem si připadala malinko ošizeně. Ale potřetí??? Jestli to ještě jednou uvidím, Chrisi, tak tu trojku fakt dostaneš. Hodně vyhaluzený mi přišel i závěr. Odhalení vraha bylo hoodně narychlo a dost haluzácky náhodou metodou. Nicméně stále to mělo většinu carterovských pozitiv - neuvěřitelně skvělá čtivost, hnusné vraždy (hlavně druhá, ou) a tradičně kvalitní hlavní postavy. Takže nakonec čtyři, ale slabší. Ale nic to nemění na tom, že velice doporučuju celou sérii.... celý text


Já jsem smrt

Já jsem smrt 2020, Chris Carter
4 z 5

Tohle bylo v porovnání s ostatními hunterovkami malinko slabší. Carterovskou úroveň odpornosti vražd tady splňovala snad jedna, jinak to bylo takové... občas skoro až normální. (Já vím, kdo má pořád ty nechuťárny vymýšlet, ale holt když si nasadím laťku vysoko, tak to pak je boj.) Linka s únosem chlapce je hodně povedená a jeho psychický rozklad... brrr, to se myslím povedlo. Závěr a odhalení vraha dobré, absolutně jsem tuto osobu netipovala a rozpletení celého příběhu už vůbec ne. I když mi to nepřijde moc uvěřitelné, a to ani na carterovské poměry. Takže tentokrát "jen" čtyři hvězdy.... celý text


Zloba

Zloba 2020, Chris Carter
5 z 5

Hodně, hodně dobrej díl. I když musím přiznat, že jiné mi seděly víc. Opět zhltáno za cca 1 den, takže paráda. Obecně teda musím říct, že mě malilinko štvou supergeniální zločinci, kteří všecko dovedou a na všecky vyzrajou, takže Lucien jako takovej mi knihu spíš velmi mírně kazil... ale drobné detaily jako osud spolužačky (ou!!!) nebo obsah trezoru to vytáhly k pětce. Hunterovo soukromí a minulost mě úplně neberou (jak se ten základ opakuje v každým díle, tak už mě to spíš malinko nudí a přidané nové střípky na tom asi nemůžou nic změnit), ale nerušily, což je fajn. Velmi dobrej díl a těším se na další.... celý text


Vraní oko

Vraní oko 2023, Michaela Klevisová
ekniha 4 z 5

Klevisové klasika - perfektně napsaná detektivka, osazená uvěřitelnýma postavama a zasazená do skvěle vylíčenýho prostředí. Přiznám se, že prostředí jihomoravských lužních lesů mě moc nevtáhlo, už jsem s Bergmannem navštívila místa, která mi seděla víc :-) Zápletka dobrá, i když jsem asi autorce sežrala návnadu a viděla zápletku v nepřiznaném otcovství jedné z postav. Rozuzlení tedy malinko překvapilo, ale je to dobré. Celkově mi to přišlo méně strhující než některé dřívější díly, proto dávám "jen" čtyři hvězdy. Ale i čtyři hvězdy jsou myslím parádní hodnocení.... celý text


Zlý měsíc

Zlý měsíc 1997, Robert Lawrence Stine
3 z 5

Tohle byly snad moje první papírově přečtené Stopy hrůzy, které jsem si v těch sladkejch 12 koupila a přečetla :-) a tehdy jsem z toho byla asi dost unešená, neb jsem si až dosud, což už je víc než 20 let (!) pamatovala text ústřední Danieliny písně.... Takže jsem se na to teď hodně těšila. Ale zklamalo to. Příběh sice ucházející, zápletka s vražděním a vlky fajn... ale ten závěr, sakryš, ten to úplně zabil. Něco tak stupidního - rádoby děsivýho, konspiračního a červenoknihovnovýho - se jen tak nevidí. Takže tři hvězdy spíš s odřenejma ušima a ze sentimentu.... celý text


Jsi frajer, Bobby

Jsi frajer, Bobby 1997, Robert Lawrence Stine
2 z 5

Slabota i na Stopy hrůzy. Zápletka úsměvná (dvě hvězdičky jsou za ni), ale postavy tak stupidně schematický, že se to skoro nedalo číst. Možná by to fungovalo jako parodie, ale to Stopy hrůzy, pokud vím, být neměly.... celý text


Čtenář myšlenek

Čtenář myšlenek 1997, Robert Lawrence Stine
3 z 5

Ale jo, to nebylo špatný. Celkově teda tuhle sérii sráží horší překlad (to věčný hůůůů a hovorová puberťácká hantýrka i mimo přímou řeč se mi už pomalu zajídaj)... ale tady byl celkem fajn příběh. Ověšeno sice duchařinou, ale pod tím celkem slušná detektivka s pár zvraty a kus napětí. Odhalení vraha fajn. Odpustila bych si to happyendové poznání, že jsou oba výjimeční... ale jinak dobrý.... celý text


Tajuplná vražda - Případ Leopolda Hilsnera

Tajuplná vražda - Případ Leopolda Hilsnera 1994, Jiří Kovtun
5 z 5

Jednou větou: Pokud chcete vědět něco o vraždě Anežky Hrůzové a tragédii Leopolda Hilsnera a chcete to mít velmi dobře podloženo, začněte Kovtunem. Natož pokud to chcete fantasticky zasadit do kontextu a dozvědět se něco o české společnosti od konce 19. do poloviny 20. století. 2022 - AUDIOKNIHA: Autor se hodně zaměřil spíše na sociální a společenský pohled, spíš než na samotnou záležitost vraždy. Jeho pohled dává smysl, informace se doplňují a potvrzují a to, k čemu vedou, je vlastně až děsivé. Já osobně jsem tam trošku postrádala víc pohledu "kriminalistického", chybí mi tam i nastínění možností, kdo mohl být skutečným pachatelem, a také mi chyběl bližší pohled na vraždu dívky Marie, která byla zavražděna asi rok před Anežkou. Ale každopádně je to počin výborný a doporučuji. Kupuju tištěnou a jdu si ji přečíst pořádně a pomalu. 2023 - TIŠTĚNÁ: Po dočtení papírové knihy měním hodnocení. Je mnohem obsáhlejší a obsahuje i to, co mi v audiu chybělo. Pan Kovtun odvedl fantastickou práci, zaměřil se na zmapování všeho, co se v dané době dalo k případu Hrůzová/Hilsner najít, a udělal to nesmírně poctivě, sepsal srozumitelně a v rámci možností i čtivě. Závěr je jasný, Hilsner to nebyl... ale kdo to byl - zbývají a dodnes se pletou dva motivy, rodinný majetkový vs. sexuální napadení. Moc mě tedy potěšilo, že se toho v současnosti ujal publicista Jaroslav Mareš. Jeho nedávný postřeh o obsahu žaludku mrtvé (a to, že podle všeho KRÁTCE před smrtí pojedla mléčnou kaši, tj. nejspíše došla DOMŮ) je zcela geniální, prostý a mohl by po těch stodvaceti letech konečně navést k finálnímu objasnění. Minimálně očištění chudáka Hilsnera by proběhnout mělo, tohle je ostuda naší justice. Obrovský respekt všem, kteří do té víc než staleté skládačky přiložili svoje dílky... a kniha pana Kovtuna, mám pocit, složila tu největší část. Takže nelze hodnotit jinak než skvěle.... celý text


Vražda před maturitou

Vražda před maturitou 1996, Robert Lawrence Stine
2 z 5

Tohle bylo slabý i v rámci Stop hrůzy. Od začátku do konce blbý - protivná hysterická hrdinka, sobecká šprtka, co ji zajímá jen být ta nej nej nejlepší, bude se kvůli tomu ponižovat a doprošovat... a všichni se na ni přesto lepí jako na cumel. Pak to někdo vezme za blbej konec a hodí to na tuhle holku, která začne reagovat tím naprosto nejstupidnějším způsobem. Že je blbá ona, to chápu, ale že jsou v knize úplně blbí všichni, včetně dospělejch a policie, to je trochu moc. A nakonec se samozřejmě vše vysvětlí a máme tu happyend. Samý velký špatný. No, nic, tenhle díl se nepoved.... celý text


Cesta do pasti

Cesta do pasti 1996, Robert Lawrence Stine
4 z 5

V rámci Stop hrůzy to patří k tomu lepšímu. V porovnání s normální detektivkou či hororem by to samozřejmě spadlo minimálně o hvězdu dolů, ale tohle prostě člověk čte proto, že je to taková ta roztomilá blbost pro dvanáctiletý děti, co si chtěj připadat hrozně statečně, že už nečtou pohádky... a čte to proto, že to číst chce. A číst cíleně brak a pak mu dát jednu hvězdu s brekem, že to byl brak... to by byl čtenář tak trochu pako. :-) Takže čtyři hvězdy. Slušná zápletka, pár zvratů (i když žádný vau-překvapení), místy i docela atmosféra. Spokojenost.... celý text


Klub děsu

Klub děsu 1996, Robert Lawrence Stine
2 z 5

Nic moc. Hodnoceno s malým odstupem a vlastně už si nepamatuju závěr a rozuzlení. I na poměry Stop hrůzy trochu nepovedené. Ale neva, jedeme dál :)


Smrt záchranářů

Smrt záchranářů 1996, Robert Lawrence Stine
3 z 5

Stopo-hrůzovej průměr, pohodová duchařina na odfrknutí po práci. Nenadchlo, neurazilo, Myš jsem nejprve hledala jinde, i když určité osoby mi od začátku byly podezřelé. Jedno rozuzlení se velice podobalo jinému z předchozích SH. A těch shod a následků "tajemství loňských lét" tam bylo trošku moc, takže jen průměr.... celý text


Konec hry

Konec hry 2020, Daniel Cole
ekniha 2 z 5

Dost velký trápení, ale dočetla jsem. Vůbec mi to nesedlo. Kdysi jsem četla Hadrového panáka a ten byl pohodovej, ale tohle... ne. Jak už tu opakují ostatní, jako kdyby autor nevěděl, co vlastně píše. Moc tlačí na pilu s vtipností a vůbec to nefunguje. Děj mi přišel šíleně zmatenej. Ano, uznávám, moje chyba, že jsem Loutkáře četla buď děsně dávno, nebo možná vůbec (neutkvělo mi z něj vůbec nic, ale to ani z Hadrového, a toho jsem četla prokazatelně)... ale i tak by děj měl být přehlednější. Milion postav, jejich zamotaný vazby, kdo s kým konspiruje a kdo je komu zavázán... ehm. Postavy až na výjimky (Maggie a Finlay s Christianem zamlada) jsou v lepším případě nevyzpytatelné (Wolf, Rouche), v horším na facku (Baxterová, Andrea). Šílené nelogičnosti v ději - Wolf chodící si do vězení jen na noc, to jako kurňadrát fakt? Ach jo. Samotné rozuzlení vraždy nakonec nebylo tak zlý, ale ta omáčka kolem.... a ten závěr, ten mě znechutil totálně. Vůbec celá vztahová zápletka je laciná a trapná. Nic, s Colem asi končím, je mi líto.... celý text