terimila komentáře u knih

Nádherná knížka, jedna z nejnádhernějších, co mi kdy v dětství přišly do spárů :) Sice mi ji musela podstrčit až kamarádka v kdoví-kolikáté třídě, jinak bych na ni sama snad nenarazila... ale pak to byla láska. Kolikrát jsem to četla a představovala si, že jsem u těch dětí v Bullerbynu na prázdninách, s kým bych se kamarádila nejvíc, co bych v jaké situaci udělala! Spoustu drobných motivů si pamatuju dodnes - buzení kamarádů pomocí nitě, přivázané na palec u nohy, a vedoucí z okna ven. Stavění chodeb ve stodole se slámou. Kousek falunské uzenky, té nejlepší! A další a další. Málokterá jiná knížka ve mně budí tolik zapomenutejch pocitů, úsměvů, nádhernejch chvil a optimismu. Musím si ji pořídit, tohle je klasika, která patří do každé knihovny, co má trošku stát za to. :-)

53 28.10.2020

Uf. Dlouhé roky čekání se vyplatily, tohle se Tučkové (už zas) povedlo. Zatraceně povedlo. Dobré a propracované postavy, dechberoucí a uvěřitelné osudy. I když si Tučková řád Panen svaté Anežky i hlavní postavy vymyslela, naprosto to zapadá do proticírkevních odporností páchaných v 50. letech režimem. Nahnání řeholníků na jedno místo, na práci, kterou nikdy nedělali, soudy a věznění kvůli naprostým nesmyslům, věčná buzerace a cílené deptání jejich duchovního a duševního života. Jen z knižního náhledu do té odporné doby se člověku dělá zle. V tomhle ohledu - populární a čtivou formou seznamovat s méně známýma a nepříjemnýma kapitolama naší historie odvedla Tučková fantastickou práci a patří jí za to čest.

Extrémně mě vtáhla linie s Evaristou a Felixem, k těmto tématům mám velmi silný osobní vztah (studovala jsem teologii a právě přístup katolíků k ženám mě dovedl k praktickému odklonu od rodné církve - hnusí se mi jejich opovrhování polovinou lidstva a nesmírně si vážím všech katolíků, kteří mají sílu ozvat se proti tomu). A navíc... v době, kdy biskup Felix působil v brněnské dětské nemocnici, jsem tam bojovala o život a tajně mě v inkubátoru nouzově pokřtila zdravotní sestřička. Strašlivě by mě zajímalo, jestli ta mladá žena se svým tajným posláním víry nebyla s biskupem v kontaktu. Skoro bych se vsadila, že ano, ti lidé o sobě museli vědět... Uf, no. Musím si o těch (skutečných) lidech zjistit víc. Stejně jako o svaté Vilemíně a jejích následovnících.

Líbilo se mi i vedení příběhu - prolínání dvou linií, prolnutí příběhu těžkostmi zmítané utíkající ženy v současnosti a jejího pátrání po starých osudech - není nic nového, ale je to skvěle uděláno. Leny mi bylo líto, soucítila jsem s ní, šíleně jsem jí přála očistění a úlevu, trnula jsem spolu s ní úzkostí, co vlastně ta nešťastná žena provedla a před čím utíká. Nemám moc ráda happyendy, ale Leně jsem ho přála ze všech sil.

Zaregistrovala jsem i pár drobných slabin. Některé věci mi přišly trošičku přitažené za vlasy - zejména odhalené intenzivní propojení a vazby mezi některými postavami. Jedna by se snad snesla, ale hned několik a takových? Ale no tak. Nebo mě vysloveně vytáčela dozorkyně Saulová a její následující osud - tedy ne ten osud, ale to jméno... Přišlo mi to jaksi laciné, nemůžu si pomoct.

Ale to jsou opravdu jen naprosté drobnosti, jen aby to nevypadalo, že knihu nekriticky adoruju :-) Celkově se to fantasticky povedlo. Úžasné téma, vynikající zpracování (skoro 700stránkovou bichli jsem zhltala během dvou dnů), vtažení do místa a jeho okolí (píšu si do seznamu další místo, kam se musím na pár dní vypravit - ke Kopanicím přibývá Bělovodsko... tohle se mnou umí udělat ještě Klevisová a tím to končí). Prostě... skvělá práce a obrovský dík.

41 21.08.2022

Přečteno podruhé, s velkým časovým odstupem od čtení prvního. Nakoplo mě shlédnutí představení v Divadle Pod Palmovkou. No a i podruhé přečteno rychle, s totálním ponořením do příběhu i atmosféry toho místa neznámého, trochu tajemného, a přitom syrového a drsného.. Tentokrát jsem to už nečetla se zvědavostí, jak to Dora rozmotá a jak to dopadne, ale četla jsem to jako smutnej příběh o hrůze a těžkostech ženství, ženské síly a jak bojovat s ní... nebo proti ní. Takhle se u mě pozná skvělý dílo, že ho čtu víckrát a pokaždé v něm najdu něco nového.

Líbí se mi na tom snad všecko. Soucítím a trošku se v něčem vidím v Doře, která kvůli šrámům z dětství nedokáže vést úplně běžný život, i když se s tím poprala úžasně a vytěžila z toho to nejlepší, co mohla. Vidím se v Surmeně, která se záměrně některých věcí vzdala, aby ochránila sebe i své blízké, ale nakonec na ni osud stejně přišel, i když odjinud, než možná čekala. Líbí se mi i vsazení příběhu fiktivního, ale naprosto uvěřitelného (podobné příběhy msty, převlékání kabátů, ubohosti a zoufalosti se děly) do prostředí skutečného, velmi dobře nastudovaného a s využitím skutečných postav. Vím, že příbuzní Irmy Gabrhelové měli vůči jejímu objevení v knize výhrady, ale mně to špatné nepřijde. Tučková připomněla památku neobyčejné ženy, která je v knize vylíčena jako žena dobrá, silná a laskavá. Nepřijde mi to jako něco špatného.

37 21.03.2022

Silná knížka. Je to silný, je to dobře odvyprávěný, je to neveselý čtení a je to strašně potřebný čtení. Mně se ale trošku zdálo, jako by ten příběh dvou krutejch osudů - jak děvčete, které při epidemii přijde o celou rodinu kromě podivínské tety, a pak příběh tety, která si s sebou nese dědictví hrůz a hlavně strašlivé viny - byl podanej jaksi trochu s odstupem. Na mě působila hlavně strašná nevyhnutelnost a postupnost těch hlavních tragickejch událostí, to, jak k nim věci spěly, bylo fakt jako pomalu se rozjíždějící vlak. Ale když pak k nim došlo, bylo to jaksi zahalené jakýmsi oparem, milosrdností rychlosti, raději se u věcí moc nezastavovat a jet dál, protože život prostě dál jede, ať chceme nebo ne. Ale zároveň jsem z toho měla pocit, že tam proto něco chybělo, že některé věci vyžadovaly víc prostoru a času, i když by to bylo samozřejmě šeredný a bolestivý vyprávění. No a já osobně bych tam oželela i část těch vztahových linií, hlavně ta Miřina s Gustavem. U Hany a Jaroslava to mělo smysl a mělo to důsledky, ale u Miry mi to přišlo celkem zbytečné.
Strašně zvláštní kniha. Dlouho jsem se na ni těšila a jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně dostala, ale do svojí knihovny si ji asi pořizovat nebudu. Hodně dlouho jsem váhala, jestli budou "jen" čtyři hvězdy nebo pět, ale nakonec těch pět zatím nedám. Možná to časem změním. Uvidím, co s dojmem z knihy udělá čas.

37 21.04.2021

Krásná knížka. Vyprávěno překrásným, půvabným stylem z pohledu malé holky, treperendy s dobrým srdcem. Její pohled na svět, na lidi v okolí a na dramatické události je svěží a obohacující. Skoro stejně jako hlavní dramatická linka se soudním procesem s obviněným černochem se mi líbily linky vedlejší - dětská fascinace sousedovic synem, který nikdy nevychází z domu, a z něhož dětská fantazie dovede vytvořit neskutečné legendy... linie s protivnou starou dámou ze sousedství, k níž děti chtě nechtě docházejí... báječná starší paní z domu odnaproti, která i když přijde o střechu nad hlavou, jen konstatuje, že ji ten dům vlastně štval a že je to tak dobře. Čiperu a jejího bratra světem provází tatínek Atticus, respektovaný právník, kterej je sice možná až moc velkej vzorňák a až moc velkej vzor všech ctností... ale je to pohled dítěte a které dítě nevidí své rodiče jako ty nej? :)
Všecko to je vyprávěno tak hezky, hladivě, optimistickou dětskou optikou... a do toho semtam přijde ťafka a srážka s realitou, jakou už čtenář ani nečeká. Celá ta hladivost a něžnost mu podvědomě slibuje happyend... a ono houby houby, zlatá rybko. A to je na téhle knize to báječný, že je uvěřitelná, skutečná a přitom nadějeplná. Do růžovýho dětství zasahuje drsná realita... a přitom svět jede dál, nezhroutí se, i ty děti dál mají svůj dětský pohled, jen už některé věci prostě vědí. Je to kontrast, ale je přirozenej a báječně vylíčenej.
Nádherná kniha, jejíhož poslechu jsem nelitovala. A když tak tu recenzi píšu a přemýšlím nad ní, tak tam nakonec dám pět hvězd. Není důvod šetřit.

37 06.02.2020

Uf, tohle byl zážitek. K přečtení mě navedla Čtenářská výzva 22, neb paní autorka je přesně o 22 let starší než já. Ne že bych se k tomu jinak nedostala, on by ten čas přišel, ale výzva to urychlila.
Byla to možná nejrychleji přečtená knížka za tenhle rok - trvala mi asi 4 hodiny. Přispělo k tomu, že je krásně, čtivě a plynule psaná... a děj je nesmírně přirozenej. (V jedné chvíli jsem si řekla "počkat, to jako fakt?" a jala se listovat celou knihou nazpět - jen abych ověřila, že to tak fakt je. A ono jo. Něco tak divnýho a přitom podanýho tak nesmírně přirozeně, že si toho ani nevšimnete? To je hodně velkej autorskej kumšt.)
Co mě ale hlavně hnalo dál, byla nesmírná touha rozplést osudy té divné a smutné rodiny. Nebudu říkat, že mi to v něčem hrozně nepřipomínalo rodinu moji. Rezonovala tam témata, která mi jsou blízká - vztah otce a dcery, touha po klidu a tichu, otázky rodičovství, osamělosti, smutku, zatvrdlosti a odhánění od sebe. Mám nesmírně ráda knížky, v nichž postavy řeší to, co já, projdou si proměnou... a já tu proměnu jdu s nimi a vidím, že když to jde někomu jinému (byť třeba v knize), tak to možné je... a třeba to jednou čeká i na mě. Jen ta moje cesta bude jiná... ale to neznamená, že nemůže vést k něčemu podobnému.
Nádherná a přitom syrová a jaksi pravdivá knížka. Už dlouho se mi nestalo, aby se mi při čtení objevilo v očích něco jako zvlhnutí. Tady jo. Pět hvězdiček a seznam toho, co si chci koupit.

36 16.12.2022

Opět perfektní jízda od začátku do konce. Uvěřitelný a vlastně celkem milý postavy (u mnoha jsem trnula, aby se nakonec některá podezření nepotvrdila, protože by mi jich vlastně bylo fakt líto)... a hlavně perfektně vylíčené prostředí malé vesničky, kde si každý vidí doslova až do talíře. A v takové díře se začne dít hned několik podivných událostí najednou. Každá rodina si řeší své starosti, někdo větší a někdo menší, ale všecko se definitivně převrátí vzhůru nohama, když je mladá žena, která se vrátila k rodičům, nalezena mrtvá.
A pak už to je jízda až do konce. Stopy se zaplétají a rozplétají dostatečně přehledně na to, aby čtenář držel krok a trošku tušil, odkud vítr vane, takže tam je takové to báječně uspokojivé detektivkové vzrušení, že už asi vím, co a proč...
Dostatečně vypovídající o této detektivce je myslím to, že jsem ji rozečetla asi v šest odpoledne... a neskončila jsem do tří do rána, než jsem dočetla poslední stránku. To mi běžná knížka neudělá. Takže opět klobouk dolů, paní Klevisová. Jste mistryně detektivkářského řemesla.

32 28.02.2021

Tak tohle bylo neuvěřitelný čtení. Den po dočtení jen těžko hledám slova. Teď vím jen to, že mám další špičkovej hororovej román, kterej zaujme čestný místo v mojí knihovně po boku tak promyšlenejch věcí jako Kingovo To, Temná věž nebo Holdstockova série z Ryhopského lesa.
Fantasticky napsaný a odvyprávěný. Syrově, přitom s mírou pro přiměřenost (nikdy se mi u ničeho neudělalo vysloveně nevolno, a to si o to spousta motivů říkala). Perfektně vylíčená mrazivá atmosféra, člověk chvílemi cítí ten příšernej mráz, tmu, všudypřítomné vlhko a nepříjemno. Výborné a uvěřitelné postavy, které člověka nesmírně upoutaly, přál jim ze všech sil záchranu... i když věděl, jak to skončí. Ale ty občasné záchvěvy naděje byly tak silné, že věřím tomu, že je podobně museli prožívat i ti vyčerpaní muži. A když už jim člověk nemohl přát záchranu, tak aspoň co nejmilosrdnější konec.
Skvělým tahem byla mytická linka s nestvůrou. Půl knihy jsem přemýšlela, jestli nestvůra není jen kolektivním mámením vyčerpaných lidí, kteří začali dělat příšerné věci dřív, než si to dovedli připustit, a jestli z toho, co udělali sami, neviní nějakou abstraktní zrůdu. Ale ten závěr... V knize inspirované skutečnýma událostma bych tohle neodkývala každýmu autorovi. Ale Simmonsovi jo. Fantasticky zapracováno, fantasticky rozuzleno, fantasticky zakončeno.
Prostě... tahle kniha je absolutní špička. Jdu si ji objednat a už se neošklíbám nad cenou za celkem blbě dostupné vázané vydání...
PS: Odteď se dávám se na modlení, aby se Simmons jednou ujal beletristického zpracování příběhu Djatlovovy expedice. Přesně takovýho autora ten příběh potřebuje.

31 17.02.2022

Tak tohle je dobrý a na český poměry skvělý. Upřímně řečeno, nic moc jsem od toho nečekala, podle popisu mi to přijde cíleno na mladší čtenáře... a vlastně mě nalákalo jen rozpracování motivu Djatlovovy výpravy, což je téma, které mě ukrutně fascinuje. Ale knížku jsem otevřela, přilepila se a za dva večery bylo hotovo.
Celá ta knížka není dokonalá, ale je ve všech ohledech velice dobrá a nikde nemá natolik zásadní slabinu, aby mi to zkazilo požitek a hodnocení. Čímsi mi to připomnělo můj někdejší pocit ze seriálu Twin Peaks: bylo v tom strašně moc věcí, co mě lehce štvaly, zvláštní postavy, některé na lepanec, divné dialogy, občas něco fakt laciný. Ale celý to bylo tak skvěle vyvážený, že to člověka pohltilo a nepustilo. Prostě vás to rozumově pořád něčím drobně štve... ale po stránce dojmu a pocitu vás to strhne. A to umí jen pětihvězdový dílo.

Tady je to podobný. Stehlíková umí psát čtivě a umí strhnout. Dialogy a vyprávěcí styl nejsou úplně dokonalé, nebo spíš mně úplně dokonale nesedí - ale možná to je očima dvanáctileté vypravěčky. Postavy - no, mám ráda hlubší, propracovanější a složitější... ale stejně jsou fajn, čtete a najednou zjistíte, že je vlastně máte rádi. Možná i proto, že máte pocit, že už vlastně podobné postavy znáte odjinud. Téma a prostředí taky není cizí: post-apo svět rozdělený bariérou na zakázané nebezpečné zóny, z níž lezou záhadné věci, to není nic nového. Celý je to příjemně lehce originální, ale přitom jaksi známé... a proto se do toho světa velmi snadno vklouzne. Až snad teda na tu spoustu nových výrazů - já jich během čtení pochytila tak polovinu :-)

No a Djatlovova výprava a ty další horory, co nad ni Stehlíková nastavěla - to se povedlo. Překvapila mě odvaha - to líčení masakru je drsné, na to, že to je fantasy pro mládež. A závěr s nastereami - proč mám neodbytnej dojem, že to s nima nakonec bude úplně jinak, než si tam všichni myslej? Mám pocit, že v této knize vykouklo pár malých vrcholků ledovce, který se skrývá pod hladinou a všecko pojí. A taková díla, která mě nutí přemýšlet, hledat souvislosti a skládat si v hlavě řešení obrovské a mrazivé záhady, mám fakt ráda. Takže neváhám, dávám pětku a neskutečně se těším na další díly. A jen teda strašně doufám, že se Stehlíkové nestane to, co se stalo mnohým autorům u podobně skvěle našlápnutých děl - že zprvu vybudovali obrovskou a neodolatelnou mlhu záhady... a když ji nechali rozpustit, nic moc se neukázalo a zbylo obrovské zklamání. To ne. Otorten nemůže zklamat.

PS: Ten paradox s povýšením otroka na mazlíka celé party mi zas až tak scestný nepřijde; za prvé je to pořád dítě, dítě cenné, bystré a originální... a pětadvacítka jsou elita, protřelí a inteligentní chlapi, co toho mají dost za sebou (někde se tam mluví o jejich věku) a uvažují jinak než zbytek společnosti z nížin. A je to parta bojovníků, kteří jsou na sebe odkázaní, ví, že si musí věřit a že bez vzájemné důvěry by toho moc nesvedli. A koho jinýho přijmout mezi sebe, než toho, kdo jim může dát to, co nejvíc potřebujou a sami nedokážou.

29 14.10.2020

Řbitov je svým způsobem jedna z nejsilnějších kingovek. Četla jsem ji už mockrát pořád dokola a pořád mi neuvěřitelně trne ve chvílích, kdy se Louis s Juddem vydávají do hlubin lesa, kde jsou divná místa a divné věci, a kde se ozývají divné zvuky... "JSOU TO JEN POTÁPLICE TAM DOLE U PROSPERU. TY ZVUKY SE NESOU..."
Jo, nese se to, a nejen zvuky. Něco tam je, chce to ven a pak tomu stačí málo, aby to roztočilo víry šílenství, v němž je člověk schopen udělat cokoli. Já osobně děti nemám, ale máma, kterou jsem jednu dobu kingovkami slušně zásobovala, Řbitov považuje za nejděsivější Kingovu knihu.
Protože brnká na ty nejcitlivější struny u velké části populace. Když vaše dítě poprvé zažije bolest a trápí se, uděláte hodně, abyste mu ulevili. Ale když o to dítě přijdete, udělali byste cokoli, co vám dá naději, že to vaši bolest vymaže. Cokoli. Ať už to je třeba pomsta... nebo pokus dostat zpět to, co jste ztratili. Všecko ostatní je vám jedno. A člověk, kterýmu je všecko jedno, může rozjet příšerný věci. Milující člověk, kterej ztratil, co miluje, je snad nejnebezpečnější tvor na světě. Zranitelnej, zneužitelnej, šílenej bolestí, brána k čemukoli.
A z tohohle pohledu King napsal neuvěřitelně pravdivou a strašlivou knížku. Doteď vlastně nevím, jestli mě na Řbitově víc děsí to tajemno a příšerno, nebo to, čeho jsou zoufalí lidé schopni. Vždycky mě u toho napadá citát z jiné Kingovy knihy, kterej považuju za jeden z nejgeniálnějších výroků vůbec: "A myslím, že tak skončí svět, spíš jako oběť lásky než nenávisti. Protože láska je mnohem ničivější zbraň, jistě."
King je prostě král hrůzy a vhledu do lidskejch duší, a tady to opět dokázal.

28 15.06.2020

Betty musela být neuvěřitelně obdivuhodná ženská. Projít tímhle vším... a ještě na to umět vzpomínat s takovým humorem a úsměvně, to je neskutečný. Přesně tohle je ten druh humoru, kterej mi sedí... a knížku jsem si užívala po kapkách a neustále mi cukaly koutky. A to jsem někdo, kdo k pokornému ženskému údělu, následování manžela a nekonečné péči o domácnost a rodinu má neuvěřitelně obrovský odpor a obvykle mi taková knížka nesmí přes práh. Ale tohle... tohle je něco jinýho. :)
Když nad tím tak přemýšlím... tak Betty by byla jedna z málo spisovatelů, se kterýma bych se chtěla setkat i naživo, nejen prostřednictvím knih. Je obrovská škoda, že toho stihla tak málo.
Pět hvězd a doporučení, tady to jinak nejde. A navíc se mi to hodí do čtenářský výzvy (uf!). :)

26 12.12.2022

Dvořáková umí. Přemýšlím, jestli existuje další český autor, který umí tak čtivé a uvěřitelné každodenní příběhy.
Chirurg je výbornej. A to říkám i přesto, že mi neseděla skoro žádná představa (snad krom nešťastné Aničky). Hlavního hrdinu jsem chápala, ale stejně mě nesmírně vytáčel některejma způsobama řešení situací. Takhle se to prostě nedělá a mně se tím dost hnusil. Markéta je protivná jako mraky (strašně se divím, že mezi nima za celou dobu děje nepadlo ani jednou slovo o rozvodu). Jáchym na lepanec. Kolegové z nemocnice... no, říkám si, že mi seděli ti, o kterých se tam moc nemluvilo, takže Lenka a Havlát. Kdyby se o nich mluvilo víc, kdoví, co by z nich vylezlo. Dvořáková ty postavy nedělá příjemný a nemaže čtenáři med kolem pusy.
Ale dějově je to jedna radost. Když se to sype, tak se to sype... ale tady se to sype jaksi uvěřitelně. A já, pokud zrovna nečtu horor nebo detektivku, chci uvěřitelný knihy. Závěrečný Hynkovo vzchopení se je sice sympatický, ale... ale.
Výborně napsanej, uvěřitelnej a poutavej, i když nepříliš příjemnej příběh. A to je kumšt, tohle napsat.

26 07.06.2021

Krásná kniha ve všech ohledech. Silné osudy zajímavých a svérázných lidí. Šibík se svým objektivem umí zázraky, Palán se zpovídaným jaksi umí dostat na dřeň a ti lidi umí jednoduše popsat věci, o kterých spousta z nás možná přemýšlí, ale ve zmatku každodenního života ve společnosti to nedokážeme vystihnout. Oni to ve svým tichu a samotě dokázali a dovedou to říct jasně a srozumitelně. A to je největší přínos celé knížky. Už v první kapitole jsem zjistila, že tady udělám výjimku a nebudu si vypisovat zajímavé úryvky... že to bych té knihy musela přepsat půlku.
Když jsem se na knížku chystala, přemýšlela jsem o podivínech. Nakonec jsem zjistila, že to vlastně nejsou podivíni (snad až na jediného, tuším Rudu, který vykládal naivní řeči o slovanské kolektivnosti a další teorie, to bylo jediné místo, kdy jsem měla chuť knihu zaklapnout), ale spíš poustevníci, lidé, kteří rozhodně mají co sdělit.
Nádherná kniha, kterou nelze nedoporučit, pokud patříte ke čtenářům, kteří o názorech rádi přemýšlejí, nechávají je doznít a splynout s vlastními myšlenkami.

26 14.02.2021

Nejlepší umělecké ztvárnění operace Anthropoid, co znám. A to jsem v poslední době shlédla snad všecky filmy, které existují. Ale Šulcově knížce se rovnat nemůžou. Autor odvedl skvělou práci. Knížka je úžasně čtivá, strhující, místy drsná, místy nesmírně citlivá. Umí přitlačit tam, kam to patří (některé scény z mučení na gestapu jsou šílené), jinde zase povolí a dovolí postavám i čtenáři kus úsměvu nebo i zasmání.
A touto skvělou formou seznamuje čtenáře s obrovskou spoustou historických faktů (ať už potvrzených nebo velmi pravděpodobných) nejen o samotném útoku na Heydricha, ale i o výcviku parašutistů v Británii, přípravách v protektorátu, spolupráci s odbojem a dalšími skupinami,o každodenním životě v okupované zemi, seznamuje s hlavními reprezentanty protektorátní správy, SS, gestapa.
Do toho Šulc geniálně, citlivě, věrohodně a neokázale zapracoval psychologii a lidské stránky hlavních hrdinů. Ukázal ty kluky jako lidi - se všema slabostma, pravděpodobnýma obavama, ale i s jejich zoufalou snahou žít a něco si užít, protože sami dobře věděli, že jim čas neúprosně utíká. Jo a hodně se povedl Čurda. Jeho vykreslení jako nešťastného váhajícího člověka, který podlehl strachu a tlaku okolí, mi přijde pravděpodobnější než to klasický pojetí prohnilýho zrádce, který byl vždycky divnej, slizkej a špatnost v sobě měl odjakživa.

Jedinou drobností, kterou by bylo možné vytknout, je občasné odchýlení od historických skutečností. Co vím, tak nacisté při boji v kostele měli pouze zraněné, žádné mrtvé, kdežto Šulc nechal nácků pomřít docela dost. V závěru zmiňuje, odkud čerpal, ale očividně to ten nejlepší zdroj nebyl. Také není potvrzena přítomnost Josefa Valčíka na místě útoku. Na druhou stranu, Šulc odolal několika silným klišé, která se o útoku zažila z jiných uměleckých ztvárnění, například sedmi statečným do kostela nedal sten-guny.

Sečteno, podtrženo - tohle je skvělá a nesmírně přínosná knížka. Jak říká Mike99, tohle by měla být povinná četba na školách. I když se na ní dá najít pár drobných pih na kráse, nelze hodnotit jinak než plnou palbou. Díky, pane Šulci.

26 31.05.2020

Jedna z mála "jiných" kingovek. Nenajdete v ní monstra v děsivé podobě příšer, ale jen monstra schovaná do lidských těl. Je to knížka plná paradoxů - odporných zločinů a viníků, kterých vám nakonec snad i je líto... odsouzení a pomoci... atmosféry čekání na trpký konec a každodenního života i s malými a úsměvnými momenty. Dlouho to vypadá celkem normálně... a pak se začnou dít věci a Velkej kluk John C. se nakonec stane jakýmsi novodobým Kristem z kriminálu. A nakonec zbývá otázka, jestli jeho dary a dary, jimiž byl i on obdařen, jsou vlastně dary nebo prokletí.
Je to pohádka, ale pohádka detektivní, fantastická, krutá a přitom milosrdná.
A snad jediná kniha, u níž mě nenaštvala filmová adaptace. Prostě... Míle se povedla na všech frontách.

26 07.05.2019

Pohlcující knížka. Sympatická hlavní postava, která v rámci výzkumu začne pátrat po věcech a faktech, které ji formovaly, v nichž vyrůstala a co ji dalekosáhle poznamenaly a ovlivnily. Moudré, silné a mnohdy nakonec i zlomené ženy; slabí a k alkoholu a násilí utíkající chlapi, z nichž Dořin duševně chorý bratr je vlastně ještě nejsympatičtější... a do toho víra, víra v Boha, kouzla, určitá naděje... která je ovšem často krutě uťatá. Ať už krutýma činama jedinců, nebo odporně neosobní mašinérií totalitního režimu a vůbec změn, které na ten skorozapomenutý kraj kolem Žítkové taky přišly.
Hrdinka rozmotává nejen spletenec tvrdejch osudů své rodiny a zejména tety Surmény za minulýho režimu, ale dostane se až do dob války a snad i ještě dál... Knížka je fascinující a člověk přemýšlí, kde končí skutečné příběhy a kde začíná autorčina fantazie. Výsledek je skvělý. Závěr čtenáři nedá odpovědi, jen cosi mlhavě naznačuje. A zůstane jen mlha tajemství, otázek, stínů a smutku, které už asi nikdo nikdy neprojasní.

26 07.05.2019

Tak tohle mě dostalo do kolen. Pro mě, která jsem vždycky milovala věci typu H. P. Lovecrafta, Stephena Kinga, Twin Peaks, Lost a kdysi i Akta X a dodnes mě fascinují ponuré příběhy typu Djatlovovy výpravy na Ural, to byl naprosto dokonalej, vyváženej a opíjející koktejl tajuplnýho příběhu o normálních lidech tváří v tvář něčemu, co těžce přesahuje naše chápání, ale přitom to nelze označit za zlo. Je to jen... jiný. Natolik jiný, že dvě a dvě se najednou nerovnají čtyři. Ale vám to hrozně dlouho ani nepřijde divný...

V příběhu splývá skutečnost, mystifikace a autorova fantazie. Neskutečně dobře vykreslená atmosféra, místa, perfektně vylíčený a uvěřitelný postavy (který mě samozřejmě děsně s*aly svou otravností až nesnesitelností, ale právě to je dělá tak uvěřitelnejma). Po báječně rozjetým a šlapajícím úvodu a zápletce s výpravou jsem se trošku bála, jak autor zvládne finále, protože ten příběh svádí k velkému ulítnutí do fantazie až fantasmagorie... ale Karika to zvládl fantasticky. Nelíčí velké hrůzné podívané, neohání se spiknutími a ufouny, jen popisuje náznaky a důsledky něčeho děsně divného. Je naprostým balzámem číst o čemsi nepochopitelném a proto děsivém, co ale do našeho světa prostě možná patří, není to nic zlého a krutého samo o sobě... ale umí to zabít nebo vám ukrást rozum, podobně, jako vás umí zabít propast, která taky není zlá a děsivá, ale stane se pro vás tou nejpříšernější věcí na světě, pokud do ní spadnete.

Nejprve jsem slyšela rozhlasovou adaptaci (taky skvělá práce) a když se mi u ní tajil dech až do konce, okamžitě jsem padala do knihkupectví pro knížku. A to se fakt nestává často. Už se těším i na další Karikovy věci.

26 07.05.2019

Neuvěřitelně silný čtení o neuveřitelně silný ženě. Kdybych nevěděla, že to je životopisný román, zahodila bych to někdy v polovině knihy, po šťastném zamilování úspěšné a kurážné doktorky do sympatického italského vdovce... jako přehánivou zkazku smrdící červenou knihovnou. On i ten přebal tohoto vydání nějaký ten romantický příběh tisíce a jedné noci připomíná. Jenže...
...jenže na příběhu paní doktorky Kálalové - Di Lotti se ukazuje, že někdy život vymýšlí ještě neuvěřitelnější příběhy, než jaký si dovede vymyslet jakákoli fantazie. Příběh doktorky Vlasty je neskutečnej. Odvážná, odhodlaná zasněná holka pár let po dostudování medicíny se sebere, vyrazí do úplně jinýho světa, a nejenže se tam nerozpustí v prvním letním vedru, ale získá si úctu tamních lidí, prosadí se... a i když si od toho v tomhle směru nic neslibuje, najde i kus osobního štěstí. Pak návrat domů, celkem fajn časy s rodinou... a pak válka a její hrůzy. V doktorčině případě ještě hrůznější proto, že přišly, když už je nikdo nečekal... A pak už jen neustálé bytí na cestě, hledání někoho nebo něčeho, strach z prázdnoty, před kterou se nedá utéct... ale před kterou umí do značné míry zachránit přátelství, lidskost, zájem, radost z poznávání a sdílení. I když mi z poválečné části bylo neustále smutno, žasla jsem, jak to ta paní všecko zvládala.
Smekám jak před životem paní doktorky, tak před perfektní prací paní Borské, která ten příběh zachytila úžasně - nepateticky, ale přesto nesmírně citlivě. Pět hvězd, nelze jinak.

25 25.10.2020

Klevisová ve svý nejlepší formě. Obrovsky mi to připomínalo Drak spí, hlavně v tom dobrým. Vysídlený a znovuobydlený pohraničí, díra, kde se každej s každým zná až moc dobře, vracející se ženy, odhalování propletenejch rodinnejch tajemství, láska k přírodě a divočině, kočky. A škaredej, nepříjemnej zásah toho špatnýho, co se v lidech skrývá. Spolehlivej recept na dobrou napínavou detektivku, která vám dá, co chcete. I když tady vlastně nefiguruje žádnej detektiv a nesledujete vyšetřování... ale jen rozmotávání. Ale i to je fantastický.
Postavy se mi tentokrát hrozně líbily, povedla se jak Linda, tak i Žofie i Gerda. A krásná perla v podobě bratrů Jury a Ladi (kdo z vás v nich ještě viděl samotáře, jako vystřižené z Palánova Raději zešílet v divočině? :) . Nejvíc mě nakonec dojal a dostal příběh Žofie, samozřejmě. A ten konec... uf.
Sečteno, podtrženo... tohle je paráda a zaslouží si to plnou palbu.

24 18.08.2023

Fíha, tak to byla jízda. Moje první seznámení s Carterem... a hned plná palba. Otevřela jsem v sedm večer a dočetla v jednu v noci. Sama na chatě, vzhledem k průběhu vražd vskutku skvělý nápad.... ano, několikrát jsem si kontrolovala, že mám zamknuto :-D.
Zhltnuto během několika hodin, takže fakt něco, od čeho se nedá odtrhnout. Skvěle psáno, nehorázně živá líčení, dobré a uvěřitelné postavy, luxusní vtažení do děje a obrovskej soucit s oběťma. A samozřejmě ten uspokojivej pocit z odhalování tajemství, co za tím vším stojí. Rozmotává se to právě tak akorát rychle. Prostě... paráda.
Carter se toho nebojí. Takhle hnusný vraždy jsem četla naposled v nejbrutálnějích časech Harryho Holea. Tady je to navíc akcentovaný nevinností obětí. Fuj, tenhle způsob "srovnání účtů" z pohledu vraha je naprosto děsivej, odpornej... a vlastně do značný míry pochopitelnej, což je na tom nejděsivější. Mám pocit, že tady Carter vyhmátl něco příšerně pravdivýho... a i proto ta knížka tak skvěle zafungovala.
Výborná práce a těším se na další. Myslím, že budu mít dalšího oblíbenýho autora thrillerů.
PS: Čtenářská výzva - nová kniha 2023.

24 09.05.2023