Chirurg

Po těžších knihách Duch Pankráce, či U severní zdi to bylo velice příjemné odlehčení. Četla se dobře a bavila mě.

Mě se to líbilo. Mudr. Grábl zvoral co mohl a plácal se v tom docela reálně se vším co k tomu patří. Nic přeslazeného a nic nereálného. Pro člověka znalého chirurgického prostředí je to hodně uvěřitelné. Něco je přesně tak jak je v knize.

Knihu jsem měla ve své knihovničce dlouho a stále ji odkládala. Oproti jiným knihám Petry Dvořakové má tato nic moc hodnoceni od čtenářů. Hlavni postava chirurga Hynka Grábla mi byla celkem sympatická, i přes pár excesů, nebudu spoilerovat. Pro člověka, který se nepohybuje v nemocničnim prostředi, bylo zajimavé poznat, jak to tam chodí, za mě to bylo vykreslené uvěřitelně a pokud někdo pracuje v takovém prostředi, neustále pod stresem, musi to být hodně těžké. Mě se knížka libila moc a určitě nezklamala, četla se dobře.

Jsou knihy při jejichž čtení si přeješ, aby nikdy neskončily. Chirurg patří do jiné kategorie.
PS: Slovo KOMPL někdo používá, nebo se autorka snažila být tak moc IN, až se stala OUT?

Another wonderful book from Petra Dvořáková. In the beginning the first-person narration allows the reader to sympathize with the main character. He has made mistakes in the past (and is making them in the present—s chlastem, s ženskejma a s prachama). He seems to be beset from all sides—a harridan of a wife, insensitive and profit-motivated superiors, and a past that haunts him and is slowly catching up with him. It's like a train wreck happening in slow motion.

Udržet se v životě nad hladinou je pro člověka nemožný.

Já se přiznávám, že mě rozčilovalo, jak je hlavní hrdina i v myšlenkách ukecaný - prostě jako ženská. Škoda, že paní autorka zvolila za hlavního hrdinu muže a ne ženu.

Dobrý námět, příběh, psáno čtivě - vhodné pro rychločtení na částečnou mozkovou kapacitu po práci. Pro vysší hodnocení mi chybí preciznější stylistika, logičtější jednáni postav a hlubší zamyšlení.

Nebýt to v audiu, ani bych nedočetla. Tuhle rádoby oborovou knížku v audiu pozvedl Pavel Batěk, jinak je to pro člověka alespoň trochu znalého lékařského prostředí taková pohádečka.

Omlouvám se, ale nesdílím téměř jednoznačný názor tady většiny. Je to určitě má anomálie, ale mně se to ani nelíbilo a ani mi to jakoby nic nepřinášelo i když mám autorku ráda. Třeba její dílo Vrány.....bomba...

Poznáte, že autorka prošla profesně nemocnicí. Zná postupy, hierarchii na sále, "cvrkot" na chýře. Mě se to líbilo, i když postavu chirurga bych "připleštila".

Mě se to líbilo. Kniha je čtivá, a hlavní postava působí poměrně autenticky. Místy podléhá slabosti, místy se snaží pochlapit a vyhrabat ze sraček. Ten závěr byl trochu přitažený za vlasy, ale jinak me to bavilo. Mám tuhle autorku ráda a rozhodně nezklamala. Když se řekne chirurg zní to vznešeně...a přitom to jsou takové švadleny lidských orgánů...

Vcelku čtivá knížka z nemocničního prostředí s pro autorku typickým skvěle podaným obrazem hlavního hrdiny zmítajícím se v kritickém světě vnitřních démonů a problémů. Konec nebyl úplně z reálného světa, ale ty stavy úzkosti a vnitřních děsů umí Petra Dvořáková zahrnout do svých knih velmi dobře. Za ně hodnotím nadprůměrným hodnocením 3,5*.

Knihu jsem si půjčila na doporučení kohosi z jedné skupiny na facebooku a kupodivu dočetla do konce - možná jen proto, že mi nebylo dobře a neměla jsem sílu hledat něco jiného ke čtení. Je to moje první setkání s autorkou, a musím říct, že jsme si nesedly. Zřejmě nejsem ta správná cílová skupina. Vše je vlastně řečeno už v anotaci. MUDr. Grábl si zvoral, co se dalo, a teď se diví, že tomu tak je. A dokonce i nechutné detaily z opračního sálu se jaksi zrácejí v přemíře vulgarit. Napsané je to tak, jako by to někdo vyprávěl v podřadné hospodě u piva.

Docela jsem se bavila od první stránky. Příjemná oddechová kniha ze života. Od prvních vět mi v hlavě naskakoval hlas doktora Štrosmajera a sestry Huňkové
Genialita knihy mi došla až po jejím úplným dočtení.

Četla jsem v r. 2020 a tehdy jsem napsala: Druhá kniha, kterou jsem přečetla od Petry Dvořákové ( nejdříve jsem četla Dědinu = pěkná) Příběh je výborný, věřím, že to tak chodí i v životě. Četlo se to samo, ale jednu hvězdu dávám dolů za vulgaritu, které bylo až moc, a za výraz kompl, který mě tahal za oči! Většinu pracovního života jsem pracovala mezi počítači jako ajťák a výraz kompl, jsem neslyšela. Ale není to zde o výrazech, knihu hodnotím velice kladně a mohu ji vřele doporučit.

Nelíbilo se mi to, asi jde o poslední pokus co jsem věnovala Petře Dvořákové. Mám ráda nemocniční prostředí, ale tady tomu nepomohlo ani to. Autorka dle mého píše hrozně bezútěšně, z jejích knih načerpám vždy akorát mnoho negativní energie a ztratím víru v lidstvo. Nejvíce mi, ale asi vadí její sloh, nespisovnou češtinu nedávám a to především v knihách, opravdu ne. Co ale ocenit musím, je, že autorka, žena tak dobře popsala mužskou hlavni postavu a dokonce si myslím, že docela věrně. Přesto za mě ne.

Nejprve jsem chtěla ohodnotit hůře, protože mne rozčilovala hlavní postava lékaře, jeho chování, které nakonec i člověk pochopil a otevřeli se mu i lepší stránky, ale kniha si dle mého názoru zaslouží plný počet za bravurně napsanou knihu křehkou autorkou, která Vás naprosto přesvědčí, že jí napsal neomalený, nesympatický chlápek.

Od autorky první kniha, co jsem četla. Musím se přiznat, že mě celou dobu vadila jednoduchá čeština, kterou je příběh psaný. V důsledku toho kniha působí jak kdyby ji psal puberťák. Možná záměr, to nevím. Hlavní postava toho má v příběhu naloženo na bedra až až, což celou knihu hází trochu do negativní světla. Vlastně ani nevim, jestli bych ji doporučila.

Do knihy Chirurg jsem se pouštěla s určitými očekáváními, ale i obavami, protože autorčiny Vrány nasadily neuvěřitelnou laťku. A obavy byly oprávněné, protože tohle pro mě zkrátka nefungovalo...
V knize sledujeme lékaře, chirurga, který se potýká s problémy v osobní i pracovní rovině, osud s ním hází ze strany na stranu a nedá mu chvilku odpočinku.
Děj se rozbíhá do různých směrů. Do lékařovi temné minulosti, která následně značně ovlivňuje jeho současný život a obzvlášť jeho vztah s manželkou. To vše se navíc promítá do složité finanční situace, rodinných i závislostních problémů. A řekněme si narovinu, je toho dost. Je toho na jednu knihu možná až příliš. A i když to není nereálné, na tak malém počtu stran vše působilo nepřirozeně, roztříštěně. Chyběly mi detaily, chyběl mi mnohem hlubší pohled do hrdinovy minulosti. Postavy mi byly tak nějak jedno, přestože to, co se jim dělo, dokáže v jiných příbězích zasáhnout, tady se to nepovedlo. K srdci mi přirostl snad jen hrdinův otec.
Autorka zde otevírá mnoho důležitých a složitých témat, bohužel je ale nezpracovává tak, aby dokázaly čtenáře zasáhnout a připoutat k ději.
Ocenila bych i prostředí malé nemocnice, celkově mě příběhy z nemocničního prostředí dost baví, tady ale bylo popsáno tak mdle, že ani to v mém případě knihu nezachránilo.
Knihu jsem přečetla velmi rychle, přestože mě na jejím začátku dost zarazila absence kapitol. Myslím, že je ideálním paperbackem na dovolenou k moři, ale vystačí vám jen na jedno odpoledne.
Abych ale nebyla jen negativní, musím vyzdvihnout to, jak autorka pracuje s lékařskými termíny a jakýmsi doktorským slangem. To knize dodalo na specifické atmosféře.
Po Vranách je tohle pro mě prostě jen průměrná kniha, a i když otevírá spoustu témat, vše vyznívá tak nějak naprázdno.
Neurazí, nenadchne. V záloze mám ale ještě jednu autorčinu knihu, takže tohle určitě nebylo poslední setkání!