terimila diskuze u autorů

Neskutečně inspirativní a schopný člověk a autor. Rozervanec, snílek, nešťastnej člověk toužící po dobrodružství, lásce, kráse... a celej život dostávající jen střípky toho, co chtěl, a proto hledající únik v návratech do dětství, které si dosti idealizoval. Přesto z toho nešťastného koktejlu dokázal vytavit nádherný úvahy a slova, který dodnes mají co říct. Některá jsou skoro pro každého (Malý princ), jiná pro lidi se zájmem o společnost (Citadela), jiná osloví toho, kdo jako Saint-Exupery zažil samotu, odlehlost, snivost a nebezpečí létání a jiných činností, kde jste odkázáni sami na sebe.
Smekám, Antoine, souputníku na nočních letech.

Neuvěřitelně originální autor, kterej dokázal téměř neskutečný - objevit úplně novej, nezmapovanej, originální a přitom úžasně přirozenej a logickej fantasy svět, v němž se to nehemží otřepanými trolly, elfy a draky a superhrdiny, ale mýty, sny a touhami. Svět živoucí, hemžící se, děsivý a přitom fascinující, kde se dá ztrácet i nacházet, hledat, rodit i umírat... Cyklus z Ryhopského lesa, to je rozervaný kolísání od odvěké touhy vnímat, snít a hledat a dát se vést intuicí a pocity, versus potřeba rozumět, pochopit, analyzovat, jít na to vědecky - což Holdstock coby zoolog asi dobře znal.
Vzniklo fascinující, i když náročný dílo. Když jsem poprvé otevřela povídky Les kostí, divila jsem se, že jsem o tomhle nikdy neslyšela. U Lavondyss jsem pochopila, tohle je náročná fantasy pro náročného čtenáře. Ale neuvěřitelně se odmění. Ryhopský les se vám dostane do hlavy a už nikdy z ní úplně nezmizí. Sice vám do ní zanese i pár nepříjemných brouků, ale rozhodně vás obohatí.
A za to buď Holdstockovi obrovská čest a dík. Čím dál do ryhopského cyklu pronikám, tím víc mě mrzí, že už nikdy nic nenapíše. Díky Vám, pane Holdstocku. Ráda bych řekla, že v Ryhopském lese budete žít navždy, ale nějak nevím, zda je to něco, co by člověk měl někomu přát. Ať je k Vám tedy les dobrý.

Irving, respektive jeho nejlepší věci, patří k mým stálicím. I když okouzlení z prvních čtených knih - Garp a zejména úžasná, křehká a nádherná Modlitba za Owena Meanyho - se už nic nikdy nevyrovnalo a nevyrovná. Irving má dar vymyslet si fakt šíleně divné hrdiny, občas až hnusně divné... a stejně vás je přiměje mít je jaksi rád. A to je zatracený umění. O tom, že to je povětšinou velice čtivý, o tom ani nemluvě. Takže prostě furt jo, Irving sice píše fakt divný věci, ale ty divný věci jsou... krásný. :)

PS: Nebo až donedávna byly. Irvingovy poslední věci (Ulice Zázračných tajemství) mě bohužel dovedly k závěru, že Irving už netvoří nové postavy a zázraky, jen mele dohromady příměsi z toho, co se mu osvědčilo už dřív jinde. Akorát že už to není originální a je to splácané v nedobrých, nechutnajících poměrech a kombinacích. Mrzí mě, jak může člověk ztratit dojem z donedávna uctívaného autora.

Autor pohodových, slušných a čtivých detektivek se zajímavými zápletkami a zajímavými hrdiny. A jo, umí děsně strhnout... když jsem prohlížela svý výpůjčky z knihovny ve vysokoškolských letech, tak jsem jednu dobu jela skoro výhradně Deavera. A taky u mě vede Rhyme. :)

Pan Ivanov byl nesmírně poctivej badatel - dříč. Obstarat, zjistit, pročíst, prostudovat, sehnat odborníky a pamětníky, zasvěceně s nimi mluvit, a pak to zpracovat věrnou (asi, to nemohu soudit) a poutavou formou... to vše zvládal, a to hned v několika oblastech. Neskutečnej člověk. Jen byla škoda, že působil v době, v jaké působil; občas v jeho knihách jsou patrné politické vlivy, které dnes čtení jeho knih znepříjemňují a otravují. Což ale v žádném případě nebyla jeho vina.

King je král. Žiju s ním snad déle než polovinu života a přečetla jsem většinu jeho věcí, což z něj dělá mého vůbec nej autora.

Nechápu, jak lze za jeden lidskej život vymyslet, prožít a projít se svými hrdiny a zapsat tolik rozsáhlejch příběhů, světů a krajin. King má dar neuvěřitelný, až ďábelský fantazie, která s klidem pracuje v místech, o kterých ostatní ani netuší, že by taková místa vůbec mohla existovat. Je precizní, přesný, ve svých složitých hromadách postav, vztahů a míst si je absolutně jistý, neztrácí se a dovede svými světy s jistotou provést i čtenáře - aniž by tento ztratil orientaci a přehled.

Má jakejsi cit pro přiměřenost - i když už jsem od něj četla spoustu nesmírně nechutných scén, žádná mě nikdy nezhnusila natolik, abych knihu zahodila (a že už se mi to u jiných autorů párkrát stalo). A zjistila jsem, že kingovky jsou jaksi bezpečné - jsou to knihy, které zůstávají v knize a když je zavřu, je po horroru. Jeho knihy strhnou, trošku vylekají a zhnusí a přimějí k zamyšlení, ale nezalezou do těch špinavých koutků mysli, odkud mívají zvyk vykouknout za temných nocí a hnusných snů. Což je obrovský plus. Mám ráda horory, které umí zůstat tam, kam patří.

Má zdravou drzost prezentovat čtenáři naprosto neuvěřitelný hovadiny takovým stylem, že je prostě čtenář musí přijmout a brát zcela vážně, i když jsou tak absurdní, že to hlava nebere.

A samozřejmě je to král spisovatelského řemesla, píše čtivě, občas do toho zapracuje zajímavou myšlenku ala takové to milé, pěkné a laciné moudro o životě... :) A báječně pracuje s postavama a jejich psychologií - jsou lidské, mnohovrstevné, živé, člověk jim rozumí a věří... a musí je mít rád.
Prostě... King je král.

1. To
2. Temná věž - celá série, zejména ale 7.
3. Černý dům
A další nehodnotitelné, které se mi ale zažraly do hlavy, do srdce a do knihovny: Z Buicku 8, Řbitov zviřátek, Holčička, která měla ráda Toma Gordona, Zelená míle, Ostrov Duma Key, Pod kupolí, Dlouhý pochod, Noční směna, Časožrouti.

Pan Bach je neuvěřitelnej. Říká se, ze letci se dotýkají nebe a cítí věci, které jsou pozemské kryse skryty, ale on to poznání a jeho sdílení dotahl nejdál. A i když nejste letec mystik, tak jeho klasičtější letecké povídky a příběhy musí chytnout za srdce každého, koho volá obloha, pokud tedy dotyčný není kus šutru bez duše. :) Díky za všecku tu inspiraci a krásné myšlenky, Dicku!

Paní Klevisová je úkaz na českým detektivkářským nebi! Inteligentní, parádně napsaná, dobrou zápletku mající detektivka skandinávského stylu... já fakt nevěřila, že čtu knížku českého autora. Tohle je světový psaní.