Zelená míle

Masterpiece. Doposud nejlepší knížka, kterou jsem od Kinga četl. Emocionální jízda s vrcholy a pády. Skvělé postavy, ke kterým si člověk vybuduje vztah. Tak akorát nadpřirozena. Myslím, že knížce rozhodně prospělo, že byla původně napsaná na pokračování. Každá z šesti částí má své vyvrcholení a zakončení. Dobré dávkování. A člověk z některých pasáží až mrazí. Jednoznačně doporučuji!

Postava brečícího obra, který cítí všechno lidské utrpení, ach ano. Těžko uvěřit, že s touto postavou přišel zrovna Stephen King. (Anglicky.)

Tahle kniha je nepopsatelná. Stejně jako ty pocity, co během čtení a po dočtení přicházejí. Už jsem knihu kdysi četla a film znám dobře (jsou tam trošku odlišnosti mezi filmovou a knižní verzí). Zatím na mne v životě tak hluboce zapůsobily dvě knihy - Lovec draků a tato. Mohla bych toho napsat tolik a přece by to bylo málo. A proč taky? Raději přečtěte a uvidíte sami.

Otevírám knihu, jejíž děj znám z filmu.
Popis příběhů jednotlivých vězňů, jednotlivých případů, jednotlivých dozorců - tak to je excelentní. Propadám se do 30.let. Tolik soucítím s Coffeym. Popis věznice i poslední místnosti mi splývají s filmem, ale neruší to. Lidské charaktery a pohnutky života jsou vypsány tak zdařile! Chvílemi utírám slzy po tváři.
Tato kniha otevře oči a mysl, patří do mé TOP 10.

Když se řekne Zelená míle, všichni si pravděpodobně představíme myš a Johna Coffeyho. V této knize jde ale o mnohem víc!
Kdybych měla knihu shrnout jen jedním slovem, napsala bych, že je skvostná. A to i přesto, na jaké hrůzy v ní narazíte. King je jedním z mých nejoblíbenějších autorů, možná nejoblíbenější vůbec, i přesto, že rozhodně nemám přečteno vše, co napsal (šetřím si). Jeho styl psaní je tak osobitý, tak jedinečný, že ve mě s každou další knihou rezonuje o něco víc. A tohle nebyla výjimka.
Skvěle zasazuje nadpřirozeno a tajemno do skutečného světa, vše propojuje s dobovými okolnostmi. Navíc naprosto skvěle vykresluje vězeňské prostředí, ve kterém se kniha z velké části odehrává.
Postavy si zamilujete, autor vás dokonce přiměje litovat někoho, kdo si to na základě svých činů ani nezaslouží, naopak vám ale dává i prostor někoho nenávidět. Každý v knize hraje svoji roli.
Ačkoli John Coffey je výraznou postavou, autor dává prostor všem. Celý příběh je ale vyprávěn z pohledu hlavního dozorce, prostřednictvím jeho vzpomínek, jeho zážitků.
Kniha skvěle ukazuje, jak složité je určit hranici mezi dobrem a zlem, jak systém ne vždy funguje tak, jak se od něj očekává. Výrazná je zde i otázka trestu smrti, toho, jak jednoduché je odsoudit člověka jen na základě toho, jak vypadá a odkud pochází.
Můj čtenářský zážitek je v případě knih S. Kinga vždy stejný. Mají pro mě specifickou atmosféru a taky je čtu úplně jinak a jiným tempem, než jiné knihy. Moc jsem si čtení užila. Bylo to napínavé, šokující, vyvolalo to ve mně nespočet emocí. Na seznam mi přibyla další kniha, která mě rozplakala.
A jak pyšná na sebe můžu být, že jsem opravdu počkala na přečtení knihy, než jsem se pustila do filmu? Bojím se teď srovnání, ale určitě se na něj podívám!
Očekávání byla vysoká, ale naprosto naplněná. Dokonce jsem si užila i autorův popis zánětu močového měchýře, to už o něčem vypovídá, co?
Rozhodně doporučuji dát knize šanci, bez ohledu na to, zda čtete horor nebo ne. Tohle možná horor je, ale rozhodně ne s nadpřirozenými příšerami. Tady se hrůza skrývá jinde. Ve skutečných lidech, předsudcích a nastavení společnosti.

Už tady bylo o knize napsáno asi úplně všechno. Prostě literární dokonalost.

Kdo nečetl, nechť dál nečte!!
Ano, kniha má tady vysoké hodnocení, je napsána dobře. Autor psát umí.
Já se ovšem v nejmenším nemůžu ztotožnit se závěrem. Autor na něj má pochopitelně právo ale mně ten závěr přijde úchylný. Ti policisté neuvěřitelně zbabělí, nelidští. Nic na tom nemění to, že ronili nějaké ty slzy. Ještě aby ne, vždyť napomáhali vraždě nevinného člověka. Možná je to americká realita té doby, kdy hrdinové knihy v souladu nevím s čím, nedokáží vykonat vše proto, aby došlo k nápravě justiční vraždy. Nedokážou prozradit skutečnost, že je nevinný ani šéfovi věznice, kterému ten nevinný zachránil manželku. To je zcela mimo mé chápání.
Rozumějte. Kdyby se dozvěděli někdy, že je nevinný až po vykonání popravy, tak ano, tam se slzy dají pochopit. Takto ne.
Na film se určitě dívat nebudu. Lomcoval by mnou vztek!!

Zelená míle (a to včetně filmového zpracování) je vrchol Kingovy tvorby. Neuvěřitelně silný příběh, kde si budujete vztah i nenávist k postavám. A závěr, kdy je přes slzy velmi těžké pokračovat ve čtení.

Možno nie najlepšia- na tom mieste u mňa stále zostáva The Stand-, no rozhodne najdojímavejšia a najemotívnejšia kniha od Kinga. V prvom rade vyhrávajú komplexné a ľudsky vykreslené postavy, v čom je Stephen ako autor vždy úžasný a až potom ich dokresľuje pútavo vystavaný príbeh, ktorý síce je komorný a relatívne jednoduchý, no o to viac zasiahne. Jeho výpovedná hodnota nespočíva vo zvratoch alebo šokujúcich odhaleniach, skôr stojí na jednotlivých vzťahoch medzi postavami, ich motiváciách a snahe konať dobro a to, čo je správne, i za cenu rizika, že zlyháme. Asi prvá kniha v mojom živote, ktorú som zatvoril a zatlieskal som autorovi.

Jde o mou první knihu od Stephena Kinga a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla, i když jsem díky filmu znala pointu. Autor má velmi poutavý vypravěčský styl a rád nechává čtenáře v napětí - říkala jsem si, jak muselo být v době vydávání jednotlivých částí této knižní série nervy drásající čekat na další díl.

Famózní "kingovka" u níž jsem viděl prvně filmové zpracování a myslel si, že půjde o jeden z ojedinělých případů, kdy je film lepší než kniha, nicméně mýlil jsem se. Zelená Míle je od začátku do konce epesní záležitostí, kde každá věta je precizně vycizelovaná a nenajdeme v ní slabých míst. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy za život četl a nadšen kingovým tvůrčím umem se rád vrhnu na další jeho díla.

Zelená míle je dalším ze známých děl ještě známějšího Stephena Kinga, a já už si ji dlouho toužila přečíst. Je jenom dobře, že jsem se k ní konečně dostala!
Fakt, který jsem minimálně já - a věřím, že i spousta jiných čtenářů - původně nevěděla, je, že kniha původně vyšla po šesti částech jakožto takový projekt Kinga a jeho redaktora. Toto vydání je tak spojení těchto částí, a je to hodně vidět. Pravda je, že mě svým způsobem mrzí, že jsem nezažila to nedočkavé dychtění po dalším díle, protože tak by příběh fungoval ještě mnohem lépe.
I přesto, že dle mého názoru mohl autor text trochu přepracovat, aby běžné knižní formě seděl, jsem však knihou naprosto uchvácena. Nejedná se o úplně typický horor - a spousty tak knihu ani nesnaží ani - plný magických zlých bytostí a postupně budovaného napětí, pro Kinga tak typického. Ne, tento příběh je temnější. Smutnější. Je to horror, který vás nevyděsí něčím neexistujícím, naopak vám ukáže realitu dob minulých. Nebojíme se příšer, ale toho, jakým způsobem lidé umíraly, jak nechutně se s nimi zacházelo - a někde stále zachází.
King se jednoduše rozhodl vsadit na city. To se mu podařilo, a tak stvořil příběh o vězeňském oddělení, kde si zločinci sedají do elektrického křesla.
Čtenář tedy prochází příběhem a postupně začíná soucítit se zločinci, trpět nad osudy těch, jež byli obvinění nepravém, zkrátka se prodírá tím nejhorším, co 30. léta 19. století v Americe zažila. Brilantní ukázka lidské povahy, Kingovy (předpokládám) představy dobra a zla i nevyhnutelnosti osudu - to vše představuje Zelená míle. Nebudete se bát, ne, to ne. Budete ale cítit. A to hodně.

28.12.2025

Na tuhle ikonickou knihu jsem se hodně a dlouho těšil. Nespěchal jsem na ni. Nechal jsem si to v sobě pěkně uzrát a konečně se do ní pustil. A to formou audioknihy, kterou načetl Vladislav Beneš. Skvělá volba - na přednes nemůžu říct ani Ň. Ani Ř. A ani H s háčkem. Zaháčkovalo si mě to od začátku až do konce a byla radost to poslouchat a prokousávat se dějem s jeho hlasem v uších.

Nevím, jestli je to náhoda, ale vyprávění z pohledu první osoby Kingovi jde asi ze všeho nejlíp (viz Dolores Claiborneová). Ale co je nejhlavnější - necpe nám hromadu zbytečné vaty - vše, co v knize je, tam být má a to je věc u Kinga hodně nevídaná, nečítaná, neslýchaná.

Ani se to nehemží hromadou odkazů na americkou kulturu, historii, popkulturu, zeměpis. Vyzdvihuji dokonalé vykreslení doby 30. let v USA a hlavně to originální prostředí, ve kterém se děj odehrává. Je to nezaměnitelné s čímkoliv jiným a hlavně nám přiblíží život v celách smrti a smrt na elektrickém křesle.

Ale to všechno je jen kulisou pro samotný děj a to je teprve ta pravá síla románu. Na jednu stranu zde máme lidské zrůdy a vrahouny, na druhou stranu je vám některých z nich přesto líto. Vraždy malých holčiček a jiné smutné skutky. Dobrou partu dozorců s jednou černou ovcí mezi nimi. A k tomu i lehké nadpřirozeno - jen tak hezky okrajově, s jednou zásadní zázračnou schopností, a žádné psycho nápady a abstraktní zlo, jaké od spisovatele známe z jiných knih.

Kniha obsahuje řadu emocí, ze kterých nakonec zvítězí smutek. Z toho, jak je svět nespravedlivý, plný zlých lidí, kteří v životě všem dokážou všechno nějakým způsobem podělat a zkomplikovat a dělat peklo. Ale také obsahuje naději, že ti zlí na to vždy nějak dojedou. Dobří dojedou taky, ale tak nějak lépe.

Zfilmovaná verze se také velmi povedla a od předlohy se v ničem zásadním neliší. Režisér Frank Darabont to dokázal už u Vykoupení z věznice Shawshank a je vidět, že s Kingem si umí poradit tím nejlepším způsobem.

Velké díky autorovi za strhující dílo! Jsme pozváni do věznice, kde zločinci čekají na trest smrti. A dějí se zde velké věci! Zde člověk poznává realitu života, se kterou se musí každý vyrovnat, zvláště před smrtí. O dobré prostředí, i v tak obtížných situacích, se snaží i jejich nadřízení. Na tuto práci ve věznici vzpomíná jeden z nich.
Jana"12- 1.12.2023

Když vám někdo řekne, že smrt může být krásná a zároveň těžko snesitelná, tahle jízda vás přesvědčí, že slzy a smích mohou klidně sdílet jednu místnost, aniž by se tam cítily trapně. Je to jako když na vás přijde nečekaný záchvat emocí a vy najednou zjistíte, že i těžké chvíle mohou mít šmrnc, co vás nenechá chladnou. Ta kombinace síly a něhy vás udrží ve střehu víc než kafe, a přitom vám ukáže, že lidskost má mnoho tváří, které stojí za to poznat. Pokud rády oceníte, jak se zdánlivě neslučitelné věci mohou spojit v něco, co vás chytne za srdce a ne a ne pustit, tady jste přesně na správném místě. Je to jako když vám někdo nabídne pořádnou dávku empatie a nečekané naděje, a vy se tomu jen s úsměvem a trochou rozpaků podvolíte. Tahle jízda má váhu, která vám zůstane i po poslední stránce, a zároveň vás naučí, že i ten nejtemnější kout může nést světlo, pokud mu dáte šanci. Takže připravte kapesníky, ale taky otevřenou mysl, protože tady se smutek potkává s krásou tak, že to prostě musíte zažít.

Zelená míle; je příběh o vězeňském prostředí hl. Je o coffeem a dozorců policistů. na tuto knihu jsem včera narazila v antikvariátu Beneš v Plzni. Doporučuji tento antik navštívit kdo miluje knihy i když nejsou nové ale z druhé ruky. Přesně tohle vydání se špatně shání. Knihu jsem dnes rozečetla a určitě se bude číst jedním dechem i film určitě někdy zkouknu!. Doporučuji tuto knihu od Stephen King.

Čteno, viděno i slyšeno. Stephen King ve své vrcholné formě. Vyprávění dokáže vtáhnout do děje, uhranout, z příběhu se nevynořím dokud neotočím poslední stránku (dokud titulky nevystřídá černá obrazovka). Vlastně vězím v něm i poté, uchvácená a uspokojená, že temnota nepřevládla, netriumfovala – i když se hodně, hodně snažila. A to jí bylo prostředí, v němž se děj odehrává, nápomocno. Prostředí věznice (obdobné prostředí je kulisou i pro jiný Kingův majstrštyk – „Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank“), úsek vyhrazený pro vězně, kteří jsou za své násilné skutky odsouzeni k trestu nejvyššímu, jsou čekateli na svou cestu poslední, cestu po „zelené míli“ k nástroji své smrti. (Vězně, zde umístěné, si netřeba idealizovat, nicméně ti již platí (svým strachem) a ještě zaplatí … . Jenže ne všechny zvrácené duše jsou na té správné straně mříží.) Prostředí domova pro seniory, který je pro své obyvatele svým způsobem též takovou zelenou mílí (i zde se žel mezi zaměstnanci vyskytují bídní, zakomplexovaní jedinci, kteří si na lidech jim svěřených, kompenzují svoji ubohost ). Román „Zelená míle“ se neobírá záležitostmi příjemnými, veselými. Naopak. Zlé skutky, věznice, domovy pro seniory, … . Neskrývá skutečnost, že člověk je bytost smrtelná. Bytost, jejíž pozemskou pouť může ukončit nehoda, nemoc, prosté plynutí času. Bytost, jejíž pozemskou pouť může ukončit zvůle jiné (jiných) lidské bytosti (a její blízcí mohou jen doufat, že se zlovolníkovi (zlovolníkům) dostane trestu od spravedlnosti pozemské (těm nekajícným pak i trestu od spravedlnosti věčné)). Bytost, jejíž pozemskou pouť může ukončit zákon, který v dané společnosti, v daném čase platí. Román Zelená míle neskrývá ani tu skutečnost, že si lidé dokáží své putování (nejen) po zelené míli ztížit, sobě i/nebo druhým. Přičemž některé exempláře člověka činí životní pouť jiných lidských bytostí přímo nesnesitelnou, pekelnou, ať již z pouhé hlouposti nebo přímo ze zlé vůle; někteří ji navíc násilně zkracují. Jenže, jenže, říká nám autor v tomto svém románu, jsou naštěstí i lidé, kteří výše zmiňované vyvažují a vychylují váhy soupeření zla a dobra ve prospěch dobra – v sobě samých a tím i navenek. Ve světě se díky tomu dá jakžtakž spokojeně žít. Přesněji - mohou v něm jakžtakž spokojeně žít lidé, kteří na svých bedrech nenesou takový dar, jaký byl propůjčen muži, který se nešťastnou shodou okolností ocitl L.P. 1932 ve vězeňském bloku odsouzenců k trestu smrti. Co říci závěrem. Bylo (a ještě bude) napsáno nesčetně románů, které tematisují zlo, zločinnost, prostředí věznic, jejich „hosty“ a jejich činy. Je jen jeden román jako Kingova „Zelená míle“. Je v něm přítomna smrt, lidské zlo i ZLO. Je v něm přítomno, a dostává se mu mnohem více prostoru, i lidské dobro. Konečně je v něm přítomno i Dobro, a toto Dobro, které máme tendenci nevnímat (zpochybňovat, ba vysmívat se víře v něj) se zde viditelně projevuje.
„Jsem přesvědčen, že na světě existuje dobro a že všechno proudí tím či oním směrem z milujícího Boha. Ale jsem přesvědčen i o tom, že existuje ještě jiná síla, každým coulem skutečná jako Bůh, k němuž jsem se modlil celý život, a tato síla vědomě působí tak, aby přivedla všechny naše poctivé snahy ke zmaru. Není to Satan, Satana tím nemyslím (ačkoli věřím, že i ten je skutečný), ale jakýsi démon sváru, zlomyslný a hloupý tvor, který se chechtá škodolibou radostí, když nějaký stařík začne hořet při pokusu zapálit si dýmku nebo když si milované nemluvně strčí do úst svoji první vánoční hračku a udusí se jí. … - a ať už proti oné ďábelské síle působí kdovíjaký tlak, té noci proudil Johnem Coffeym. … situaci opanoval právě tento protichůdný živel – něco bílého; tak si ho představuji, jako něco bílého. Zlomyslná síla se nevytratila, ale viděl jsem ji, jak se stahuje jako stín v náhlém prudkém světle.“
Však osud člověka, kterému byla částečka moci Dobra na chvíli propůjčena, je nezáviděníhodný.
„Jsem už pořádně unavenej bolestí, kterou slyším a cítím. Jsem unavenej z cestování, z toho, jak jsem sám jako kůl v plotě. … Jsem unavenej z toho, jak jsou lidi na sebe oškliví. V hlavě to cítím jako střepy. Jsem unavenej … hlavně je to ale ta bolest. Je toho moc.“

Možná má nejoblíbenější kniha od Kinga. Jeden se nad těmi řádky musí zamyslet nad mnohým, zpracovat emoce, které jsou tak silné, že občas nejde hned číst dál.
Spravedlnost někdy není slepá, kat nemusí být krutý, odplata má více tváří a i dar života může být prokletím.

ČV 17/19. Veľmi dlho som sa chystala prečítať si ju a skutočne neľutujem. Samozrejme, film si pamätám, aj ako som so svojou vizuálne citlivou povahou zatvárala oči pri istých scénach. Asi nevymyslím nič prevratného ako pochvalu, čo by tu už nepadlo v predošlých komentároch, takže nebudem zdržovať a skrátka - BRAVO! (moja prvá kniha od Stephena Kinga a určite nie posledná)