Terror

V této knize se vydáme na hodně, ale hodně mrazivou výpravu do severních končin. Dvě lodě, Erebus a Terror, anglického královského námořnictva hledají "Severozápadní" cestu přes zamrzlou a nehostinnou krajinu.
Co všechno je na "plavbě" potká a s čím vším se budou muset vypořádat, je někdy až za hranicí lidských možností. Myslím, že až tady poznáme, co je skutečná zima, kdy teploty klesají až pod 50 stupňů Celsia a vyjít ven bez oblečení nebo s obnaženými částmi těla se rovná rozsudku smrti.

Ze skutečných událostí vycházejícího námětu se stal v mysli Dana Simmonse skvělý hororový příběh, který se odehrává v ne zcela typickém prostředí a podmínkách. Pokud mám vyzvednout hlavní dokonalost tohoto svazku, je jím bezesporu ta všeprostupující mrazivě-depresivně-bezvýchodně pochmurná atmosféra, z níž by člověku, který by si četl knihu u hořícího dřeva v krbu, zamrzl i horký grog. Četbu jsem si opravdu užil, titul doporučuji číst hlavně v průběhu horkých letních měsíců.

23.09.2025

„Všechno to utrpení, které k životu přirozeně patří,“ pronesl znenadání doktor Goodsir. „Proč k němu ještě musíte něco přidávat? Proč náš druh vždycky vezme svou danou míru bolesti, hrůzy a smrtelnosti – a ještě ji dokáže zhoršit? Umíte mi na to odpovědět, pane Hickey?“

Kniha při jejímž čtení či poslechu jste rádi i za našich -5 stupňů v zimě. Terror jsem poslouchal v audio verzi. Skvělé. Ta bezvýchodnost, beznaděj, bezmoc a utrpení. A přesto šli ti muži dál. Vůbec si ani nechci představovat být toho součástí. A jako by to nestačilo, ještě je nahání příšera.

Podvečerní poslech měl výbornou atmosféru. Měl jsem počkat na podzim/zimu a bylo by to ještě lepší. Mistrovství pánů Stránského, Novotného, Beneše a dalších.

Rozhodně nejsem cílová skupina, kterou by byvilo číst bichličku o plavbě, námořnícich , moři, oceánu a objevování.
Vlastně ani nevím, jak se mi kniha ocitla v knihovně. Ale už ji mám pár let doma. Díky losovačce na ní přišla řada.
A zase ten typ knížky, kdy jsem 200-300 stran naprosto trpěla. Motala si jména. Nudou usínala u čtení. Každopádně to, že je kniha inspirována skutečnou událostí mě motivovalo číst dál. A nakonec jsem se dočkala odměny. Bylo to skvělé čtení, sice někdy s úplně zbytečnými vycpávkami příběhů z osobního života. Ale skvělá. Vůbec si nedokážu představit zažít takovouhle situaci.
Takže dohromady. Tvoří kniha opravdu skvělý příběh o objevování severozápadní cesty po otevřené vodě.

Tak tahle kniha je pro mě letošním překvapením. Zadní strana přebalu slibovala, že i přes svou rozsáhlost se nebudu nudit, o čemž jsem měla dost velké pochybnosti. Ale já se opravdu na 600 stranách nepřistihla nudit. Naopak. Tenhle doslova mrazivý příběh inspirovaný skutečnými událostmi mě k sobě přikoval. Franklinova expedice - hledání severozápadní cesty a následné uvíznutí v nepředstavitelných podmínkách, teploty mínus 50°C, nedostatek potravin, počínající vzpoura,... Nestačí? Autorovi to zřejmě přišlo málo a ještě přidal prvky mysteriózna v podobě netvora a mlčenlivé Eskymačky a z děsivého příběhu vytvořil skvostný mysteriózní horor, který si řadím do své letošní top pětky.

Mám jedinou výtku - ta bichle se nedá dlouho držet, ale ani odložit.

Od této knížky jsem měl až nezdravá očekávání, což bylo dáno více věcmi. Za prvé to byla autorova kniha Temné léto, která byla jedna z nejlepších, co jsem si do loňské výzvy zařadil. Zadruhé mám tohle prostředí rád už odmalička, kdy mi mamka četla Trosečníky na kře ledové od Běhounka. Dál je můj nejoblíbenější filmový horor Věc, kde opět v tomto prostředí řádí neznámý "tvor" a v neposlední řadě samotná reálná expedice je nesmírně zajímavá . . .

S ohledem na vše zmíněné jsem se bál, že budu zklamaný, ale stal se přesný opak a čtení tohoto románu mi připomnělo, proč mám tak rád knížky a čtení a suverénně se řadí na první místo prozatímní letošní výzvy. Autor nás donutí milovat i nesnášet postavy naplno, proti mrazivé a tíživé atmosféře jsem nebyl odolný ani s létem za okny a s Crozierem jsem si pravidelně večer dával sklenku (proti jeho lahvi opravdu jen sklenku) whisky a užíval si to od začátku do konce. Můžu jen doporučit a mrzí mě, že tento zážitek mám už za sebou.

Na začátku jsem byl nadšený, říkal jsem si: "pozvolný start pro vybudování atmosféry, skvělé.. navíc dost originální prostředí lodí a námořnictva." Jenže ono se to prostě za celou dobu nerozjelo, nebo jsem si toho aspoň nevšiml. Od půlky jsem to projel takovým rychločtením a Dan Simmons asi není autor pro mě.

Kdyby knížka byla tak o polovinu kratší, byla by skvělá.
Ale i tak - těžko si představit, čím vším museli námořníci projít. Já bych rozhodně byla jedna z prvních, kdo by umřel. Zimu nesnáším. Jak se do takového podniku může někdo dobrovolně přihlásit?
Ale Crozier byl sympaťák.

(SPOILER) Celé se to dobře četlo, ale trochu mě zklamalo, že ty alegorické vidiny nakonec měly kořeny v eskymácké mytologii, i přesto, že tuto mytologii posádka neznala. Ani ta poslední halucinace kapitána není nijak opodstatněná (ten námořník s velkými zuby na jeho posteli), protože nezažil lidožroutství své posádky.

Mrazivá, tíživá a extrémně atmosférická kniha. Dlouhá a rozvláčná, ale právě tím buduje napětí, které se tiše vkrádá pod kůži. Nejde jen o horor, spíš o přežití, lidskou bezmoc a chlad, který cítíte až do kostí. Není to pro každého – chce to trpělivost – ale ten pocit zůstane dlouho.

(SPOILER) Dvaadvacetiletý palubní důstojník Charles Des Voeux vede zbytek námořníků na dlouhou plavbu po Backově řece. Každý, kdo zná opravdový osud posádky ví, že nikdo z nich se domů nevrátil. Navzdory tomu, že osudy mužů jsou předurčeny realitou, se Terror snaží dávat čtenáři naději, že někteří muži zvládnou přežít. Simmons má největší úspěch v okamžicích, kdy popisuje opravdové osudy těchto postav.
Spousta lidí kritizuje přidání neznámého stvoření, které pronásleduje expedici po celou dobu. Já si myslím, že Tuunbaq dělá tuto knihu o to méně předvídatelnou. Kapitola, ve které je poručík Little se svou skupinou na ledových průrvách a nakonec skončí všichni brutálně zavražděni Tunnbaqem, je extrémně vydařená a skvělý příklad Simmonsovi práce s atmosférou.
Upřímně mě trápí, že kniha nemá dalších 200 stran navíc, jelikož bych si rád přečetl více rozhovorů mezi jednotlivými členy expedice. Při každé scéně mezi Crozierem a kapitánem Fitzjamesem jsem se musel usmívat. I přestože je Fitzjames spíše vedlejší charakter, tak jeho dynamika s Crozierem je dokonale napsána.
Skvělá volba bylo využít postavu doktora Goodsira a vyprávět jeho příběh pomocí zápisů v deníku. Goodsir působí po většinu díla jako silný stoik, který všechno bere s objektivním nadhledem. Ovšem jeho poslední kapitola, ve které se kompletně sesype je o to více šokující a poukazuje na jeho zoufalý stav v jeho posledních dnech.
Jediná má výtka je, že posledních cca 50 stran věnovaných Crozierovi a Inuitské kultuře je velice pomalých. Simmons prudce dupne na brzdu, což po přečtení 600 nadupaných stran působí únavně.
Terror můžu doporučit všem. Především fanoušci horroru, historické fikce či fanatici do polárních výprav zklamáni rozhodně nebudou.
Pozn.: seriál je o krapet lepší, doporučuji obojí

Přečetla jsem Palinův Erebus a viděla jsem i seriál Terror, takže Franklinova expedice pro mě není neznámým pojmem. Seriál byl skvělý, knižní předloha mě ovšem také lákala, ačkoliv už jsem věděla, jak to skončí. Závěr se ale trochu liší a musím říct, že ten v knize se mi líbil víc. Celkově mě poslední třetina knihy uchvátila tak, že jsem ji jen těžko odkládala. Najednou bylo těch 600 stran za mnou ani jsem se nenadála.
Není lepšího čtení do mrazivých zimních dní než román z Arktidy. Rázem se těch venkovních mínus pět stupňů zdálo snesitelnější :)

Nemůžu jinak, než plný počet hvězd. Mám ráda ponuré příběhy. Zimu, tmu, hlad, beznaděj. Tady jsem všeho dostala požehnaně. Kniha je pořádná bichle, ale neustálé popisy brutálního mrazu a ledu neomrzí, nezevšední. Z každé stránky čiší chlad a sype se jinovatka. Pro mě jeden z nejdepresivnějších příběhů, přesto mě nepřestávala fascinovat disciplína lodních důstojníků, kteří ani po takové době uvěznění lodí v zamrzlém moři nepřestávali plnit svoje povinnosti a jednoduše se z toho všeho kolem nezbláznili. Dějová linka ohledně bytosti z ledu mě nijak zvlášť nerušila, i když poměrně dlouho nebyla ta nejpodstatnější. To se mění ke konci, poměrně zajímavou sondou do eskymácké mytologie. Skvělá kniha, doporučuji k přečtení v horkém létě :-)

Když někdo dokáže zpracovat téma žití v extrémní situaci tak, že když jim je zima, mně je zima, když mají hlad, mám hlad a když mají strach, já zrovna tak, potom je jeho kniha dar. Takové tvoření slovem. V určitou chvíli, kdy bylo hodně jasné, že pravda a láska nějak ne a nevítězí nad ničím, jsem si vyhledala dostupné informace o té výpravě, jak to bylo, jak to nejspíš dopadlo, abych si ujasnila, co mě ještě čeká. Autor celý příběh naprosto. brilantně vyhrotil, aby najednou udělal střih a objevilo se cosi úplně nového, nová kniha v knize, jiný úhel pohledu. To bylo pro mě fascinující!

Kniha je opravdu mrazivá, hodně mrazivá. Je to pomalé, detailní a mrazivé. Horor sám o sobě, a to by tam ani nemuselo být nic nadpřirozeného. Opravdu skvostný mysteriózní horor!
Příběh se odehrává v extrémně nehostinném prostředí Arktidy, které samotné působí jako další „postava“ knihy. Ta izolace, ticho, a nekonečný led způsobují, že atmosféra houstne každou stránkou. Postupné odhalování toho, co se skutečně stalo, vás nenechá odtrhnout oči.
Dan Simmons odvedl skvělou práci v propojování historických faktů s fikcí a jeho popisy vás vtáhnou přímo do děje. Doporučuji všem, kdo milují napětí, tajemno a atmosféru, která vás nutí zkontrolovat, jestli máte doma dost tepla.

Audiokniha.
Siahodlhý, veľkolepý román o zmiznutej expedícii sira Franklina. Jej cieľom bolo nájsť severný prejazd nad Amerikou - z Atlantiku do Pacifiku.
Nie je to horor v tom pravom slova zmysle. Je to príbeh o stupňujúcom sa zúfalstve, nešťastí, vyčerpaní námorníkov, snažiacich sa o záchranu zo zamrznutých lodí Erebus a Terror. Až na tú príšeru...
Priebežne som si dohľadávala, ktorá časť príbehu sa zakladá na reálnych skutočnostiach a ktorá je výplodom autorovej fikcie.
V poslednej tretine knihy som zažila krízu (jedná sa takmer o 36 hodín počúvania). Tá beznádej, prekliatie boli už nad moje sily. Zvlášť deprimujúco pôsobili stále menej a menej okázalé pohreby mŕtvych námorníkov.
Záver ma prekvapil. Knižka neskončila tak, ako som očakávala, a to je dobre.
Celkovo, je to ohromujúci príbeh s temnou, mrazivou atmosférou.
5 hviezdičiek si oprávnene zaslúži.

Bestiálně temné, pomalé, mrazivé. Opět jiný Simmons, než jsem ho znala, mistr sta různých stylů a když se pak dozvíte, že to vše je založeno a skutečných událostech...Nedovedu si představit moc lepších knížek na zimní večery.

Co si asi tak počít s knížkou, která vás na několik dlouhých večerů připoutá do křesla a rozechvěje vás chladem až do morku kostí? Co s knížkou, která vás přenese do nehostinných arktických plání, kde společně s posádkou bojujete o život? Co s knížkou, která vás nutí hledat v mapách a pídit se společně se strýčkem Googlem po dalších a dalších detailech?
... No přece - dát jí 5 hvězdiček :)

Úžasné čtení, bylo by dostatečně strašidelné i bez mystické vsuvky, ale respektuji autorovu verzi.

Nemohlo to varování před globálním oteplováním být trochu kratší? :-D

Říct, že mě kniha zklamala, by nebylo úplně přesné. Neměla jsem žádná přehnaná očekávání, s autorem jsem dosud neměla tu čest, ovšem anotace vypadala zajímavě, a recenze byly vesměs příznivé. Ovšem už první kapitola mě málem odradila. Spousta pojmů, které jsem neznala (vysvětlivky by se fakt hodily), a dlouhá souvětí, která jsem občas musela číst dvakrát, abych je pobrala. Ale neutíkám před bitvou a dala jsem tomu šanci.
Za celou knihu se mi bohužel nepodařilo se pořádně začíst, a tentokrát za to nemohla skutečnost, že bych četla po malých částech, protože jsem četla po větších částech. Ale je to plné vaty, dost věcí by se dalo vynechat, třeba flashbacky do Crozierovi minulosti mi přišly zbytečné. Zajímavé části byly od sebe většinou odděleny balastem. Navíc je to celé jaksi moc popisné, necítila jsem z toho žádné emoce, a že by jich tam logicky musela být spousta! Zoufalství, bezmoc, strach, síla, odhodlání, vůle žít... Kde nic, tu nic.
Když jsem se ke konci knihy dostala ke kapitole plné slov, co nešly ani přečíst, natož vyslovit, byla jsem dost rozladěná. Tuhle kapitolu jsem navíc četla jako poslední před spaním a hlava už mi to moc nedávala, a protože tato kapitola toho dost vysvětluje, musela jsem si dát druhý den repete. A zbylých cca 60 stran pak definitivně rozhodlo o tom, že 4 hvězdy dávat nebudu, konec mi totiž přišel dost divný a nehodil se mi tam, navíc tam byly nějaké věci nevysvětlené (pokud jsem to vysvětlení nějakým nedopatřením neminula), že to došlo Crozierovi, ještě neznamená, že to pochopí všichni (ano, přiznám se, já jsem pár věcí nepochopila).

Jestli mi ještě někdy přijde pod ruku nějaká další autorova knížka, asi budu dost váhat.