Terror

Fascinujúce dielo.

O historickej rovine príbehu som pred čítaním nemal ani páru, pravdupovediac, anotácie už vôbec nečítam (páčila sa mi obálka) a o autorovi som počul len v súvislosti so sériou Hyperion a nedávnym úmrtím.
Páčil sa mi denníkový spôsob rozprávania, vďaka ktorému sa môžeme nechať terrorizovať z rôznych pohľadov. Páčili sa mi historky morských vlkov, pestré portfólio postáv, ako aj kvetnatý autorov jazyk. Bol som upozornení na akúsi inuitskú mystiku v závere, ktorá by ma snáď mohla odradiť, no o to viac som si ju užil, keď na to nastal vhodný okamih. A veľmi sa mi páčila sugestívna naliehavosť vypovedaného; úplne som cítil, ako mi kosti praštia neľudskými podmienkami, ktorými boli obe posádky vystavené.

V zásade môžem povedať, že okamžite po dočítaní tejto knihy som pána Simmonsa zaradil medzi obľúbených autorov a v súčasnosti už hltám ďalší jeho majstrovský kúsok.
Odporúčam predovšetkým trpezlivým čitateľom, ktorí ocenia neopakovateľnú atmosféru diela.

Autor je mým oblíbeným, i když jsem nepřečetl zdaleka všechny jeho knihy…

Doporučuji číst v teplé letní noci.
U téhle knížky si člověk uvědomí, že největší hrozba není to, co číhá venku v ledu, ale samotný led, hlad a strach.
Knížka se může zdát zbytečně dlouhá, ale já si ji svým způsobem užila. Mám docela ráda obšírnější popisy. Díky tomu jsem měla pocit, že jsem na lodi uvězněná s posádkou. Tuunbaq je sice důležitou součástí příběhu, ale skutečný horor pro mě byla proměna lidí, kterým docházely síly i naděje. Fajn bylo zobrazení, jak si s tím každý na lodi snažil vyrovnat po svém. Bylo to velmi mrazivé a vnitřně stahující čtení.

Arktická jízda, která se stala. Vůbec jsem jim jejich cestu na lodi Terror a Erebus nezaviděla. Četla jsem článek o expedici a zjistila jsem, že do dnešních dní pokračuje identifikace námořníků, letos byly identifikováni tři. Je to zajímavé a poutavé a děkuji, že si dal někdo tu práci a zpracoval to v knihu.

Strojník sám je vysvlečený do tílka s dlouhými rukávy a manšestrových kalhot a hází lopatou uhlí spolu se stařičkým sedmačtyřicetiletým topičem jménem Bill Johnson.
arktický bílý medvěd - Ursus maritizmus
Crozier nikdy řádně nezvládl pochybné umění nezávazné spoločenské konverzace a vůbec už pak nebyl schopen zasvěceně diskutovat o tom, jaká by měla být odpovídající výše sazeb za půjčování trestanců na kopání kanálů.
Přirozený výběr, který je výsledkem soupeření v rámci nesčetných druhů (Darwin)
Dav obvykle nepřemýšlí
Zbraní smrti je hřích a hřích ma svou moc ze zákona.
Uprostřed života jsme uprostřed smrti.
Pomsta je jednou z nejvšeobecněji rozšířených motivací lidského konania.
Svědomí že všech dělá zbabělce.
Od onoho dne, kdy zemřel poručík Hodgson, jsem několikrát opakovane odmítl posloužit jako řezník, vinou čehož jsem přišel o osm zbývajících prstů na nohou, jedno ucho a předkožku.
Život je osamělý, ubohý, ošklivý, krutý a krátký. Není v něm žádný zaměr, žádný smysl, žádná skrytá tajemství, která by vynahrazovala všechna jeho až príliš zřejmá utrpení a banality.

Na úvod řeknu, že jsem člověk, kterému je pořád zima, a že jsem knížku četla, když mrzlo. Taky mě vůbec neberou lodě.
Jak už to u tak rozsáhlych děl bývá, začátek je pozvolnější a člověk se ztrácí ve všech postavách a jménech (a že jich tady je!). Pak se to nicméně rozjede, a člověk jen trne hrůzou, komu dalšímu a jaká končetina umrzne, až nakonec doufá, stejně jako posádka, že to hlavně celé nějak rychle skončí. Ale ono to rychle vůbec nekončí…. Závěr knihy je možná až moc nadpozemský, to za mě knížku lehce sráží, ale i tak jí nejde odepřít 5 hvězd.
Vážně to doporučuji všem zimomřivým lidem, já si na terror vzpomenu hned, jak vyjdu ven, a je lehce pod 20 stupňů, nebo když otvírám plechovku fazolí, a to jsem ji četla už před víc než půl rokem. A především doporučuji přečíst si ji v zimě, a až je za okny tma.

Hodně dobrá kniha. Vzal jsem ji do ruky po vícero pochvalných komentářích od známých a rozhodně nelituji.
Největší devízou této knihy je rozhodně atmosféra, která je skvělá od začátku do konce. Zima, hlad, nemoci, utrpení a k tomu záhadná Věc na ledu. Jednoznačně kladné body dávám i za důkladné rešerše, které z díla naprosto čiší. A to jak ohledně Arktidy mořeplavby nebo třeba Eskymáků. Moc se mi také líbilo, že si autor nebere servítky a jde zcela otevřeně do brutálně krvavých scén. Ty ovšem mistrně kombinuje s nebezpečím pomalým a plíživým. Tím vzniká naprosto boží mix. Ten je ještě doplněný sobdou do myslí jednotlivých členů expedice. Silný závěr knize také rozhodně přidává plusové body. Některé z postav jsem si velmi oblíbil a bylo smutné sledovat, jak se blíží svému nevyhnutelnému konci.
Na druhou stranu trochu přetrvává pocit, že postav, kterým se autor věnoval bylo až příliš a ne všechny byly úplně zajímavé. A zejména v první části knihy to spolu s různými "backstories" jednotlivých protagonistů bylo trochu matoucí. Určitě by se dal jeden až dva popsaní protagonisté ubrat a jejich stránky věnovat k prohloubení ostatních. Umím si představit, že by v první polovině knihy měl více prostoru záporák Hickey. Občas je také autor poměrně dost popisný na úkor tempa.
Každopádně jsem si Terror užil hodně a to přesto, že jsem ho četl během teplého května. V zimě musí zapůsobit ještě víc. Mám prostě rád různá námořní dobrodružství a expedice, do čehož Terror naprosto přesně zapadnul. Není to kniha bezchybná a perfektní, ale i tak je skvělá.

Tak tohle bylo dlooouhých a studených 650 stran. Když jsem se do knihy pouštěla, myslela jsem si, že je na základě historických událostí a nečekala jsem vůbec mystickou linku. Vlastně jsem si říkala, že se knihou dovzdělám, jestli a jak někdo z Franklinovy expedice přežil. No tak teď už vím, že nepřežil a na základě kusých informací byl vystavěn tento příběh.
Nemohu říci, že by to byla špatná kniha, to rozhodně ne, jen mi při ní bylo zima už jen z popisu toho, v jakých podmínkách ti chlapi fungovali. A že fakt fungovali, stejně jako stovky dalších polárních badatelů, kteří dokázali to, co dokázali bez všeho našeho hi-tech vybavení, bez péřových spacáků, izolovaných karimatek s vysokým koeficientem tepelného odporu, bez péřových bund a pořádného oblečení... Vlastně stejně jak naši bežkaři Vrbata s Hančem - to taky člověk úplně čubrní, v čem a na čem lyžovali a fungovali.
Ta mystická linka na mě byla chvílemi velmi mystická, chvílemi OK. Líbí se mi interpretace kohosi na Redditu (odkaz je zde v zajímavostech) té mrtvé postavy, mě samotnou to takhle nenapadlo, ale smysl to dává.
Pozdější nalezení obou lodí - Erebu i Terroru - do Simmonsovy fabulace vnáší trochu hokej, ale vlastně i tak mě kniha dovzdělala, protože jsem si o Franklinově výpravě dohledala spoustu informací a konečně si i s touto výpravou spojila píseň Franklinova výprava od Paběrek.

Silné dílo po všech stránkách. Simmons je geniální vypravěč a jeho důsledná příprava je znát na každé stránce. Je to bezútěšné, drsné a špetka eskymácké mystiky tomu dodává krutě mrazivý nádech.

Občas jsem při čtení otevřel i mapu a o to víc si uvědomoval, že se vlastně jedná o rekonstrukci skutečné události. Ledově drtivý příběh se skvělým závěrem, určitě jedna z letošních top knih. Možná zkusím i seriál.

Terror je vynikající román, v němž Simmons dokázal na skutečné tragédii Franklinovy expedice vystavět silný příběh s dramatickým, hororovým i lehce mytickým přesahem. Historický základ tvoří pevnou kostru vyprávění, na niž autor přirozeně vrství strach, hlad, bolest i postupný rozklad lidské důstojnosti. V nemilosrdné Arktidě sledujeme nejen boj posádky o přežití, ale také pád civilizační sebejistoty. Muži, kteří přijeli s technikou, pravidly, hodnostmi a pocitem převahy, se ocitají v prostoru, který se nedá ovládnout. Dá se mu nanejvýš porozumět — ovšem pouze za cenu obrovské pokory. Simmons výborně pracuje s otázkou, co je v příběhu vlastně nejděsivější: samotný netvor, nebo hlad, kurděje, zima a zoufalá rozhodnutí, k nimž je posádka donucena, aby mohla přežít? Právě tato dvojí rovina hrůzy dává knize mimořádnou sílu. Mrazivý, krutý a chvílemi až fyzicky nepříjemný příběh, ale zároveň naprosto brilantně odvyprávěný. Terror je precizně napsaná kniha, která ukazuje, že skutečná hrůza nemusí přicházet jen zvenčí, ale i z člověka samotného.

8/10. Audiokniha. Že by takový zvláštní druh fanfikce? Vycházet ze skutečných událostí je naprosto běžná věc, přesto jsem tady měl zcela jiný pocit. A to hlavně díky konci, kde je do příběhu vetkán mysticismus a mytologie domorodců, což mi změnilo pohled na celý příběh. Z dobrodružné báchorky se tak stává něco komplexnejšího, přesto to pořad zůstává dosti naivní bachorka. Trochu paradox, přesto fungující a zábavný paradox.

(SPOILER) Terror začne velmi slibně. Představí se nám nebezpečné smrtící prostředí plné mrazu a tmy. Postupně se seznamujeme s hlavními postavami, kdy každá je velmi propracovaná. A aby toho nebylo málo, pronásleduje je smrtící zlo, které se v podstatě nedá nijak definovat.
Bohužel jsem od půlky knihy začal cítit velké opakování vzorce, kdy se náhodně zjeví monstrum, zabije pár postav a zmizí. Toto se opakuje v celé knize snad dvacetkrát, až to začne být celkem nudné a hlavně předvídatelné. A ten konec kde se vysvětluje úplně všechno, mě bohužel moc nenadchnul.

Na túto knihu som sa dlho chystala a ako dobre! Najprv som videla seriál, ktorý teraz vnímam ako pomerne usekaný. V knihe sa toho skrýva oveľa viac, najmä život Eskimákov a ich mytológia.
Ja som aj pochybovala, či ma to chytí a či ma to nebude nudiť, ale vôbec nie. Tá zima až lezie pod nechty z každej strany knihy. A vôbec to nie je nudné, naopak. Jediné čo mi vadilo bolo to prílišné "gentlemanstvo" - ak sa toto tiahne Britániou aj dnes, budú mať so sebou ešte čo robiť. Hrať etiketu na Arktíde je nezmyselné... A veď to tak aj dopadlo, všakže? Super, fakt super kniha. Až mám chuť ostať pri tomto žánri aj pri tej najbližšej...

08.02.2026

Další z knih Dana Simmonse, která mě dostala do kolen. Možná ještě víc, než Drood (a to je co říct). Pokud bych ji měla popsat jen jedním slovem, nemohla bych si vybrat - mrazivá? Napínavá? Děsivá? Mystická? Obohacující? Skvělá? Nene, to správné slovo je komplexní. A skvělá samozřejmě taky. Čtenáři/posluchači se v ní dostane jak zajímavého děje, tak spoustu informací, které sice asi patří ke všeobecnému kulturnímu přehledu, ale kdo by si to od školy držel v hlavě, že? A pak proplouváte dějem (škoda, že hrdinové nemohou - doslovně) a více méně mimochodem si zopakujete Darwinovy začátky nebo se dozvíte o počátcích potravinových konzerv . A to nemluvím o oblasti doteď absolutně neprobádané - eskymácké (inuitské - taky teď aspoň vím, co to slovo znamená) mytologii. Simmons udělal z reálných postav téměř zapomenuté historie literární postavy, jejichž charaktery jsou absolutně uvěřitelné a některé z nich si nejde neoblíbit. Stejně, jako jiné nenávidět.

Poslouchala jsem jako audioknihu. Provedení naprosto perfektní. Snad jen s výjimkou pánů Peglara a Bridgense. Jako nejlepší hodnotím načtení postav kapitána Croziera (Martin Stránský) a doktora Goodsira (David Novotný).

V této knize se vydáme na hodně, ale hodně mrazivou výpravu do severních končin. Dvě lodě, Erebus a Terror, anglického královského námořnictva hledají "Severozápadní" cestu přes zamrzlou a nehostinnou krajinu.
Co všechno je na "plavbě" potká a s čím vším se budou muset vypořádat, je někdy až za hranicí lidských možností. Myslím, že až tady poznáme, co je skutečná zima, kdy teploty klesají až pod 50 stupňů Celsia a vyjít ven bez oblečení nebo s obnaženými částmi těla se rovná rozsudku smrti.

Ze skutečných událostí vycházejícího námětu se stal v mysli Dana Simmonse skvělý hororový příběh, který se odehrává v ne zcela typickém prostředí a podmínkách. Pokud mám vyzvednout hlavní dokonalost tohoto svazku, je jím bezesporu ta všeprostupující mrazivě-depresivně-bezvýchodně pochmurná atmosféra, z níž by člověku, který by si četl knihu u hořícího dřeva v krbu, zamrzl i horký grog. Četbu jsem si opravdu užil, titul doporučuji číst hlavně v průběhu horkých letních měsíců.

23.09.2025

„Všechno to utrpení, které k životu přirozeně patří,“ pronesl znenadání doktor Goodsir. „Proč k němu ještě musíte něco přidávat? Proč náš druh vždycky vezme svou danou míru bolesti, hrůzy a smrtelnosti – a ještě ji dokáže zhoršit? Umíte mi na to odpovědět, pane Hickey?“

Kniha při jejímž čtení či poslechu jste rádi i za našich -5 stupňů v zimě. Terror jsem poslouchal v audio verzi. Skvělé. Ta bezvýchodnost, beznaděj, bezmoc a utrpení. A přesto šli ti muži dál. Vůbec si ani nechci představovat být toho součástí. A jako by to nestačilo, ještě je nahání příšera.

Podvečerní poslech měl výbornou atmosféru. Měl jsem počkat na podzim/zimu a bylo by to ještě lepší. Mistrovství pánů Stránského, Novotného, Beneše a dalších.

Rozhodně nejsem cílová skupina, kterou by byvilo číst bichličku o plavbě, námořnícich , moři, oceánu a objevování.
Vlastně ani nevím, jak se mi kniha ocitla v knihovně. Ale už ji mám pár let doma. Díky losovačce na ní přišla řada.
A zase ten typ knížky, kdy jsem 200-300 stran naprosto trpěla. Motala si jména. Nudou usínala u čtení. Každopádně to, že je kniha inspirována skutečnou událostí mě motivovalo číst dál. A nakonec jsem se dočkala odměny. Bylo to skvělé čtení, sice někdy s úplně zbytečnými vycpávkami příběhů z osobního života. Ale skvělá. Vůbec si nedokážu představit zažít takovouhle situaci.
Takže dohromady. Tvoří kniha opravdu skvělý příběh o objevování severozápadní cesty po otevřené vodě.

Tak tahle kniha je pro mě letošním překvapením. Zadní strana přebalu slibovala, že i přes svou rozsáhlost se nebudu nudit, o čemž jsem měla dost velké pochybnosti. Ale já se opravdu na 600 stranách nepřistihla nudit. Naopak. Tenhle doslova mrazivý příběh inspirovaný skutečnými událostmi mě k sobě přikoval. Franklinova expedice - hledání severozápadní cesty a následné uvíznutí v nepředstavitelných podmínkách, teploty mínus 50°C, nedostatek potravin, počínající vzpoura,... Nestačí? Autorovi to zřejmě přišlo málo a ještě přidal prvky mysteriózna v podobě netvora a mlčenlivé Eskymačky a z děsivého příběhu vytvořil skvostný mysteriózní horor, který si řadím do své letošní top pětky.

Mám jedinou výtku - ta bichle se nedá dlouho držet, ale ani odložit.