Koupit knihy

Dan Simmons

americká, 1948


Nahrávám...

Nová kniha

Endymionův vzestup

Endymionův vzestup - Dan Simmons

Opět zavítáme do spletité budoucnosti, jež se zrodila z chaosu po zániku lidské Hegemonie, budoucnosti ovládané katolickou církví a umělými inteligencemi Technojádra. Zno... detail knihy

TIP: Jakmile váš oblíbený autor vydá novou knihu, upozorníme vás!

Populární knihy

/ všech 37 knih

Komentáře (16)

Lenka.Vílka
24.07.2021

Adhara: konečně rozumná slova v té poslední větě :)
Ano, myslím si, že ani vy už vážně nevymyslíte nic nového, leč si myslíte, že jo, protože to nejde, jenom se recykluje, roubuje a upgraduje, od určitě hranice to už nejde, a ta už byla překročena.
A jelikož tady nejsem měsíc, tenhle váš odkaz znám už nazpaměť.

Adhara
23.07.2021

Lenka.Vílka: Označíte niekoho s istým názorom za blázna (aj keď iba tak trochu, že), on sa urazí a za to je vzťahovačný? A trváte ďalej na svojom, pretože prečítať si argumenty oponenta je podľa vás trest? No, vidím, že je najvyšší čas túto diskusiu ukončiť.

Lenka.Vílka
23.07.2021

Adhara: já vás urazila? Nemyslím. Přeci jen, měla by jste být ráda, že tohle se vás netýká, ne? Víte, čeho má být kde a kdy to má přijít. Talentem políbený autor. A já za trest si musím přečíst váš článek? Nebuďte vztahovačná a netýrejte lidi svojí genialitou. Dík a představte si "sorry" a potom trochu chill, bylo by to třeba. Ale co, reklama je to taky dobrá, tak co plácám, že... :)
(Ale trvám si na tom, že nikdo už nevymyslí žádný nový námět. Pokud jo, bude něco naroubovaného na novou technologii, tj opět recyklace a za to se autor nemusí stydět. Naopak, já tohle považuji za dobrý tvůrčí postup a umím to následně ocenit, když se to autorovi dobře povede. To se potom čte moc hezky :) ...)

Adhara
23.07.2021

Lenka.Vílka: Ohrádzam sa voči urážkam ľudí, ktorí si myslia, že je možné vymýšľať námety, ktoré tu ešte nikdy neboli. Som totiž jedným z tých ľudí. A prečo si to myslím? Vysvetlenie tu: https://www.adhara.sk/?page_id=5943

Lenka.Vílka
22.07.2021

Zrovna se blížím ke konci knihy Pád Hyperionu a zjistila jsem dvě věci. Nemám autora v oblíbených. Napravit to je snadné. A tím pádem jsem k němu nenapsala ještě žádné to svoje "bla bla bla". To bude těžší napravit. Tak snad se povedlo ;)

Nebudu lhát, hodně dlouho jsem nechápala, co na tom Simmonsovi všechni mají. A je pravda, že jsem od něj zatím moc nečetla (začala jsem povídkama), ale z té trochu si už zvládnu udělat svůj vlastní názor. Jako první jsem od něj četla knihu Temné vize. Což mi přijde jako dobrý znamení. Právě v téhle knize jsou totiž povídky třech nejlepších spisovatelů poslední doby. Což jsem si po pár knihách od Simmonse potvrdila. Že on je ten třetí a ta moje teorie fakt sedí. (Jinde, nebudu se k tomu vracet.) A díky tomu jsem pochopila, proč zároveň tolika lidem jako autor nesedl.

Simmons má totiž hodně společného právě s Kingem. Toho jsem taky dřív nemusela a jak se to všechno naštěstí změnilo. A co že to mají společného? Mají talent z jednoduché zápletky udělat něco víc. Nebo si vezmou myšlenku, která sice už někde byla a přidělají ji, ale není to vykrádání. Pokud jste člověk který si myslí, že náměty lze stále dokola vymýšlet nové, které ještě nikde nebyly, jste buď:
- tak trochu blázen
- přečetli jste toho málo, takže nevíte, že všechno se za pomocí upgradů časem vrací
- jste spisovatel, co chce napsat první knihu s myšlenkou, že objeví Ameriku, a jde do toho s takovým elánem, že tam nafrká tolik novot, že sám v polovině neví, o čem kniha vlastně je, ale voni to nepoznaj, řeknu, že to byl záměr...

Mě totiž přestávají bavit díla, kde čtu 300 stran, něco se tam stane, a já na konci ani nevím, jak hlavní postava vypadala. Protože to není důležité. Je to generická postava jako z každého jiného románu. Sto stejných před ní a sto stejných po ní. Nebo kolikrát neznám její charakter, jenom popis pár vět. Asi aby to měl na konci autor snazší s vysvětlováním, že přepnul svým postavám v hlavě spínač a oni otočili o 180 stupňů. Jen tak, na dvou stránkách. (Fajn, poslední dobou jim stačí dva odatavce a dvacet stran na vysvětlení toho, na co nebyly celou dobu náznaky.) Tyhle twisty jsou jak z příručky pro špatné spisovatele. Ale dokud je poptávka...

Takže abych to nějak zakončila. I když, proč jako? Stejně to nikdo nebude číst...

Jako první knížku od Simmonse jsem si koupila Flashback. Hned jak vyšla, líbila se mi obálka, anotace a neměla tušení, kdo to je, a mám jí celou dobu nečtenou na poličce. Teda, začala jsem jí několikrát číst, ale už jsem v té fázi, kdy si to raději přečtu v originále. Všichni víme, o co jde. A je to fakt škoda, že tak uznávaný spisovatel trpí tím, že my to dostaneme, jak to dostaneme, a kvůli špatnému překladu je odsouzena celá kniha. Kniha Black Hills z frcu za 10 kč, která stojí hned vedle Flashbacku, se zoufale směje. Ale mezitím se sbírka trochu rozrostla a já jsem za to fakt ráda.

Málem jsem zapomněla napsat, co jsem sem chtěla původně napsat. (U mě klasika.) Proč mám Simmonse ráda. Jsou to emoce a rozepsané postavy. Protože já to v knížkách potřebuju. Přidává to uvěřitelnosti a potom jsem ochotná odpustit (ne vždy pochopit) chování a určitá rozhodnutí postav. Čím se dostávám zpátky ke generickým postavám. (Tam jsem chtěla psát tohle, ale nějak mi to uteklo a plácala jsem místo toho nepodstatný kraviny.) Asi je nejvhodnější přirovnání k filmům z osmdesátek, hlavně k hororum, a jejich některým současným remakům, protože tam to jde vidět nejlíp. Nenáviděla jsem film Halloween. Jako brutálně. A nechápala jsem jeho pointu. Protože to pointu nemělo žádnou. A je pravda, že jsem ani neviděla žádný z dalších dílů (patřící k původní verzi). Ale remake? Celá první hodina je vo Mikovi. A ne že na konci nějaká "blonde bimbo" řekne větu: "Někdo ti na pískovišti rozšlapal bábovičky?" a víc se o postavě nedozvíte. Protože já mu to v nové verzi přála. Aby všechny vykosil, našel svojí sestřičku a šli za svojí maminkou. (Dokonalej rodinnej film.) A o tom to všechno je. Když nepracujete s postavami a ty jsou jenom figurky, který se chovají, jak to autor potřebuje, ubýrá to uvěřitelnosti. A proto potom máte víc stran. Ale pokud neumíte psát, neudržíte si čtenáře. To tam potom musíte rvát jeden šok za druhým. A občas se na konci stane, že je mi jedno, kdo skončil mrtvej. Hlavně, že už zavřel hubu nebo si nemusím číst jeho psycho myšlenky.

Jenom bych se krotila s termínem "přeceňovaný autor". Tohle je čistě můj náhled. Ale přeceňovaný autor je ten, kdo napíše první knihu, všichni si z ní sednou na zadek, a on v dalších knihách těží právě z toho úspěchu. Zneužívá toho, začne všechno flákat. Bohužel měl Simmons tu smůlu, že už jeho první román byl tak úspěšný. "Píseň Kálí je prvotina. Problém (?) je v tom, že kdyby mi to nikdo neřekl, nepoznám to. Řeknu si, že čtu knihu zkušeného a vypsaného spisovatele. Možná by bylo fajn se občas zamyslet, než si někdo řekne, že chce taky psát a něco splácá, bez studia věci a načtení knih kvůli slovní zásobě a zkušenostem. Za pár let o tom nikdo nebude ani vědět. Ale o tomhle bude..." Tohle jsem ke knize napsala, stále to platí a trvám si na tom.

Takže jo, dík. Zase někdy.

tomas4489
03.02.2021

Dan Simmons je Hyperyon mého Olympu.

lazarus
23.10.2019

Jak říká uživatel "mutace" , přeceňovaný autor...
Docela by mě zajímalo proč přeceňovaný.
Co Simmons napíše, to se čte jedním dechem a na posezení. I když ne každá jeho knížka je nejlépe hodnocená, stejně i ta slabší je zábavnější než většina literatury.
Jde totiž o jazyk a myšlenky. Jazyk pan autor má hodně vytříbený, to bude asi jeho vzděláním, a jeho příběhy jsou plné nápadů a myšlenek pro další zamyšlení.
Je pravda, že Simmons občas použije cizí dobrý nápad, ale dokáže jej rozvést do jiné roviny a z jiného pohledu. V tomto ale není sám a třeba King dělá úplně to samé a stejně úspěšně. Oba jsou tak mistry svého řemesla a oba mají občas slabší období kdy vyplodí tu menší, tu větší dílko. A že jsou Simmonsovi knihy tlusté a mají hodně stran? Vyjma Ilionu, kde dostal obyčejný spisovatelský průjem, jsem u každé byl nešťastný když příběh skončil, protože bych se u něj bavil dál a dál.
V každé jeho knížce je navíc poznat dlouhá a důkladná příprava. Je to očividné u Terroru, je to očividné u Hyperionu.
Navíc, jeho knížky jsou ve větší míře nádherně zpracované co se nakladatelství týče. Viz Kantos Hyperionu, Hladové hry, Pustá duše, nebo poslední Zimní přízrak

Adhara
08.01.2019

Simmons mi ako autor celkove nesadol. Áno, má obdivuhodný rozsah tém aj znalostí k nim, taktiež veľkú, inovatívnu fantáziu. No dielo od diela mi jeho postavy pripadajú nesympatické a nepochopiteľné, jeho vysvetlenia majú zjavné trhliny (menovite v Terrore - prečo raz nadprirodzenú obludu zastaví fyzická prekážka v podobe ľadu a inokedy nie?). Tiež sa musím pousmiať nad tým, ako v žiadnej jeho knihe nechýba krásne mladé dievča, ktoré priam nasilu dotiahne do postele chlapa, v drvivej väčšine prípadov takého starého, že by jej mohol byť otcom ak nie dedkom...

1