Bílá Voda

Nevím čím začít ,ale musím napsat ,že kniha je geniální .Není to vůbec žánr ,který bych četla ,ale spisovatelka ví jak vtáhnout do děje a jedním slovem svoje řemeslo umí .Skvěle napsané a mohu jen doporučit .

Rok 2026 jsem chtěla začít s knihou, kterou mám už dlouhou dobu na mém seznamu k přečtení a jsem ráda, že jsem jako první zvolila právě Bílou vodu.

Román se věnuje historii Bělovodského kláštera s početnou řeholnou komunitou. Hlavní zprostředkovatelkou dění je Lena Langerová, která v roce 2007 přijíždí do kláštera, aby se skryla před svou minulostí a během svého pobytu nachází deník jedné ze sester vracející se zpátky do událostí 50. let minulého století.

Autorka rozplétá vztahy mezi státem a církví za dob komunismu, což pro mě osobně bylo nové téma. Jde vidět, že je za ní velké množství práce a bádání, které oceňuju.

Přestože se mi titul líbil, bylo v něm na můj vkus až příliš mnoho dopisů a záznamů, které sice dodávaly potřebnou autentičnost, ale na mě - obyčejného čtenáře, který není historik - už toho bylo chvílemi příliš a ztrácela jsem se.

I tak titul ráda doporučím a budu se těšit na další autorčinu práci.

Nesmírně zajímavá kniha, skláním se před veškerou prací, která byla nutná udělat ještě před započetím psaní. Mám obrovský respekt před všemi, kteří si v těch nelehkých dobách dokázali udržet důstojnost a bojovali za svůj názor. Jedné linii v knize ale nerozumím - proč Evarista tak bojovala o emancipancipaci žen v rámci katolické církve? Není právě celibát a celebrování muži jednou z jejích výchozích doktrín? Není mi jasné, proč tuto jistotu chtěla mnohým věřícím brát a proč nepřešla k evangelíkům či do jiné církve, kde by mohla sloužit mše? Jsou to proboha přece také křesťané! Nebo má křesťanstvím proklamované porozumění, pochopení a snášenlivost zde své limity?

Tímto opusem jsem zakončila svůj čtenářský rok 2025 a rozhodně šlo o skvělý konec. Úžasný příběh, skvělé propojení s historií. Co nejdříve musím vyrazit do míst příběhu a zažít atmosféru na vlastní kůži.

Román se četl dobře, až na ty skutečnosti, které tolik připomínaly tu nelehkou dobu. Autorka nám na příběhu hlavní hrdinky dává poznávat proměnu místa, kde byly internovány řeholní sestry, které se věnovaly zčásti i léčbě lidí, kteří v důsledku svých životních zklamání potřebovali pomoc. Román zachycuje dlouhé období, ve kterém se nachází jak klady, tak i nedostatky. Ze všeho se můžeme poučit a snažit se vnášet do současné doby ty ideály, které posilovaly nás v době, kterou spisovatelka popisuje. Snad i nová generace pochopí, že to nebylo lehké a že každá doba přináší nové nároky, které je třeba zvládat. Ale nejsme na to sami!
Jana"12 - 23. 5. 2022

Četl jsem to neskutečně dlouho a byla to chyba, velká chyba. Tohle prostě není čtení, které by se dalo dávkovat po kapitolách, lepší je zašít se na víkend někde na chalupě, navařit čaj, nakoupit jídlo, roztopit v krbu, sednout si a číst. V opačném (mém) případě, Vám dlouhosáhlé popisy schůzí, natočených rozhovorů a prohlášení budou připadat nepřiměřené a zbytečné a budou dějovou linku spíš rušit než rozumně doplňovat. V rámci spravedlivé sebereflexe ale musím přiznat, že jde tohle rozostření za mnou. Číst Bílou vodu na etapy a prokládat ji hromadou dalších textů je prostě koncept, který dobře fungovat nemůže. Zpětně hodnoceno je to škoda. Autorka je zase zcela precizní, vyvolává pocit, že má skvěle prostudovaný každý odstavec a maximálně využívá možnosti českého jazyka. Pro mě je mimořádným literárním generačním talentem. Pět hvězdiček jí patří a těším se na další počiny. A budu se snažit polepšit jako čtenář.

Po přečtení Žítkovských bohyň jsem si chtěla přečíst další autorčinu knihu. A zaujala mne právě Bílá Voda tématem o řeholnicích - to jsem ještě nečetla. Musím říct, že kniha mne vtáhla, i když chvíli trvalo, než jsem si zvykla na rytmus kapitol, změny času i psaného jazyka právě v různých časových rovinách. Dobré 2/3 knihy jsem pročetla skoro na jeden zátah, pravda je, že ta zbylá třetina už byla moc rozvleklá, ztrácela jsem se v celém tom kolotoči náboženství. Ale ke konci se to zase rozběhlo - jen možná až moc rychle. Chybělo mi velmi, jak to dopadlo se sestrami (ano, některé zmíněny byly) a s otcem Janem; co tak nějaká malá satisfakce s těmi havrany? Bylo to opravdu náročné čtení a já pořád nemohla uvěřit, že po druhé světové válce a těch zvěrstev, to bylo v padesátých šedesátých letech takhle promyšleně kruté, co si jsou schopni lidé dělat, inu nečetlo se to lehce. Lena mi byla většinu knihy strašně protivná :o) Určité rozklíčované věci příběhu se mně opravdu hodně dotkly a je vidět, že všechno se vrací do stejného bodu. Kruh se uzavřel. Nebo ne? Opravdu zajímavé čtení. Kloubouk dolů autorce za tak letitou a jistě spletitou cestu psaní tohoto románu.

Úžasně propracovaná knížka, perfektně napsaná, ale bohužel mi moc nesedla.

Má to v sobě tu správnou dávku napětí a emocí, takže jsem se cítila jako na horské dráze bez bezpečnostních pásů. A přiznám, že občas jsem si říkala, jestli bych taky dokázala přežít v takové vodě, nebo bych skončila jako oběť selfie s kapkami vody všude.

Kdyz se clovek na neco velmi tesi, casto byva zklaman. A toto presne se mi stalo s Bilou Vodou.
Nebudu psat, co mi na knize vadilo, at neodradim dalsi ctenare, bylo toho ale mnoho. To, co jsem u Bohyni a Gerty mela tak rada, tady prislo vnivec. Skoda.

Kniha byla hodně zajímavá, ale na můj vkus méně je někdy více.
Nejsem ten typ, který by měl problém s tím, že musí přelouskat přes 600 stran informací, ale zde jsem se chvilkami topila. Zbytečně moc dopisů a záznamů. Chápu, že právě toto má dávat knize tu pravou autentičnost, ale mně to spíš tlumilo dojmy ze samotných příběhů řeholnic.
Uznávám, že zkompletovat tuto knihu muselo dát autorce velkou práci, a smekám před tím. Přesto bych byla radši, kdybych příběh Evaristy a jejích řádových sester mohla číst více souvisleji bez některých doplňkových dokumentů...
Závěrem musím podotknout, že nelituji času, který jsem věnovala každé stránce, ale podruhé už se do Bílé Vody pouštět nebudu.

Díky Bílé vodě jsem nahlédla do vztahů mezi státem a církví za komunismu, což je pro mě poměrně neprobádané téma. Za knihou muselo stát neuvěřitelně mnoho práce. Knihu určitě doporučuji, vzbudila ve mě zvědavost se do Bílé Vody podívat, zároveň to ale není literatura pro každého. Musím říct, že tloušťka knihy mě několik let odrazovala od četby, knihu jsem pak četla několik měsíců a není to jednoduchá čtení na jeden večer. Náboženské a latinské výrazy, zdlouhavá úřední lejstra... Jediné, co mě trochu zklamalo, byl příliš rychlý a pohádkově jednoduchý závěr.

Je to neskutečná kniha a muselo to dát neskutečnou práci. Ale zároveň mi to přišlo letem světem, každá dekáda i příběh každé postavy by vyšel na samostatnou knihu. Než jsem se vůbec dostala do 80. let, tak jsem skoro knihu odložila, za mě by to byla super série. Další s čím bojuju, že to bylo fajn dokudrama, líbilo se mi mísení žánrů, ale někdy těch informací bylo až moc na úkor příběhu, což mi přišla škoda. Trochu mě zklamala linka s otcem Janem. Na tuhle knihu člověk musí mít asi trpělivost

Kniha rozhodně stojí za přečtení, ale má svá ale. Po strhující první polovině, která je opravdu skvěle napsána - až by jeden vstupoval do katolického řádu - se příběh rozvolňuje a příliš se rozpadá do mnoha linií. I když jsem dílo přečetl za měsíc a něco, tak stále se mi stávalo, že jsem večer otevřel knihu a musel hledat, kde to vlastně v ději jsem a jak to spolu souvisí.
Druhá věc, jak v Žítkovských bohyních do sebe zapadnul konec tak, že jsem jen seděl se zavřenou pusou a musel o tom celém přemýšlet, tak zde jsem si říkal spíš: proboha už ne, už ten příběh spolu neprovazujme, je to zbytečné. Kniha je tak zbytečně moc dlouhá.
Celkově tedy kniha rozhodně stojí za přečtení, ale není v mých očích rovna Bohyním. To ale neznamená, že autorka neodvedla nadstandardní práci. Jen někdy je lepší jednoduchý závěr, než komplikovaný. Alespoň v mých očích.

Tato kniha pro mě byla těžší než třeba Žítkovské bohyně. Obsahuje spoustu faktů a pasáží, které pro mě byly hůře uchopitelné, až méně srozumitelné. Což není chyba knihy! Jsem neznaboh. Avšak přes mou vytrvalost, mě děj strhl a Bílá Voda mě nadchla.

Věděla jsem, co se v knize dočtu, neboť jsem viděla mistrovskou divadelní hru Bílá voda v režii Doda Gombára. O to více jsem docenila, jak je možné takovou obsáhlou a pohnutou historii přenést do jedné divadelní hry. Tato kniha líčí poměrně nedávné mrazivé události poukazující na zrůdnost minulého režimu. Člověku se ani nechce věřit. Jsem moc vděčná za tyto díla, za práci, kterou autorka odvedla.

Knihu jsem četla již před delší dobou, zanechala ve mně však hluboký dojem o jedné kapitole naší historie, o které jsem toho příliš nevěděla. Všechny postavy byly perfektně vykreslené, klášterní prostředí mě zajímá, ráda kláštery navštěvuji ač nejsem věřící. To, co si za totality řeholní sestry a bratři museli zažít a jakým způsobem se minulý režim choval k církevním památkám, je naprosto zrůdné a myslím, že v této knize je to působivě popsáno. Co mi vadilo a mnozí to zde zmiňují, je míchání skutečnosti a fikce. Já toto nemám obecně ráda. Když už si autorka dala tolik práce s rešerší a do knihy uvedla tolik ověřených skutečností a faktů, vadí mi, že tam jsou pak věci, které se za pravdu jen vydávají. Jsem pak zmatená a přijde mi to zbytečné. Chápu, že si autorka vymyslí postavy, že postavy mohou být inspirovány skutečnými lidmi...ale v této knize byly vyloženě věrohodně popsané události nebo i psané záznamy, které skutečné nebyly a to mi trochu vadí. Jinak perfektní kniha.

První, co musím napsat, je: wau – to muselo dát obrovskou práci! Nejen sepsat tak obsáhlý román, ale zároveň dohledávat a propojovat různé historické prameny. Ano, stále je to román a místy je to znát na až fantazijních prvcích, ale přesnost a i bohatost faktů je naprosto úchvatná. Bavilo mě to od prvních stránek a u každé postavy jsem byla zvědavá, kam se její příběh posune. Souhlasím i s některými komentáři, že prokládání textu archivními dokumenty, zápisy ze schůzí funkcionářů či několikastránkovými dopisy bylo někdy náročné číst. I mně se občas stalo, že jsem očima jen přejížděla řádky, přesto musím říct, že je to natolik osobitý styl autorky, že mě to ve výsledku vlastně bavilo. Samotný příběh je silný a bolestivý. Je smutné, že podobné osudy bývají v narativu o komunismu často opomíjené. A i když se už opakuji, vždy mě znovu překvapí zrůdná vynalézavost minulého režimu a způsoby, jakými dokázal ničit životy napříč společností. Oceňuji, že má příběh svůj dobrý konec. Přečtěte si to, budete se jako já chtít jet do Bílé Vody podívat na vlastní oči!

(SPOILER) Zajímavá kniha o perzekuci řeholnic a některých církevních hodnostářů, kteří se minulému režimu nehodili, protože byli jiní/nedrželi hubu a krok/na co je totalitnímu režimu církev, aha, ano, majetek, tak ji zničíme, soudruzi...
Musím se přiznat, že dokud jsem po knize nesáhla, netušila jsem, že v Bílé Vodě byl nějaký klášter. Věděla jsem, že církev to neměla za "totáče" jednoduché, ale tohle bylo až šílené. Osudy jednotlivých postav, inspirované těmi skutečnými, byly kolikrát tak plné bolesti a utrpění, a přesto se tito lidé dokázali zvednout a jít dál. Obdivuhodné.
Co mi někdy trochu vadilo, byly dokumenty vložené do děje. Chápu, že měly své opodstatnění, ale přiznám se, že jsem jich řadu vynechala, občas to bylo na jedno brdo.
Ale co mě opravdu hodně zarazilo, byl prvek nadpřirozena - setkání s Marií. Přišlo mi to nepatřičné a nevěrohodné.