1. Domů
2. Autoři
3. Kateřina Tučková
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 19
• Bazar 22
• Životopis
• Citáty 15
• Diskuze 51

Připravovaná kniha Kateřiny Tučkové

Velký atlas brněnských pověstí a strašidel

Žijí mezi námi: průvodce Brnem plným strašidel, přízraků, pověstí a jiných tajemství Brněnského draka či kolo na Staré radnici zná každý — ale co další strašid... detail knihy

Populární knihy

/ všech 19 knih

Nové komentáře u knih Kateřiny Tučkové

Vyhnání Gerty Schnirch

„Tady půjdu silně proti proudu. Bohužel mi vůbec nesedí autorčin styl a nepodařilo se mi pořádně začíst.“
— baji42

---

Bílá Voda

„Bylo to opravdu čtivé, ale zároveň hodně těžké a znepokojující čtení. Děj plyne spíše pozvolna, jenže k tomuto typu příběhu to prostě sedí. Text je proložený různými dopisy, zápisky z deníku nebo úředními spisy. Tyhle archivní materiály působí neuvěřitelně autenticky a celému vyprávění dodávají skvělou atmosféru. Co mě osobně trochu brzdilo, byly některé latinské výrazy a církevní názvy, u kterých jsem zpočátku vůbec netušila, co znamenají. Znáte třeba fortnu nebo naviculu? Já jsem si to musela najít, ale ve výsledku mi to vůbec nevadilo. Naopak, díky tomu jsem se dozvěděla spoustu nových věcí o církevním prostředí i o naší historii. Příběh Leny i starých sester, jako byla neuvěřitelná sestra Evarista, byl postupně odkrýván. Bylo strašné číst o tom, jak se tehdejší režim k řeholnicím choval a čím vším si musely projít. Plyne z toho ponaučení, že za to, co je správné, má smysl bojovat, i když proti vám stojí celý svět nebo systém, který vás chce zničit. A i když je většina postav fiktivních, mají své reálné předobrazy. Bílou Vodu doporučuji všem, kteří mají rádi silné příběhy inspirované naší historií a nebojí se náročnějších, hlubších témat. Určitě ji nemusí číst jen věřící lidé – mě to pohltilo úplně stejně, i když se v náboženských věcech normálně nepohybuji.“... celý text
— zuzi.cte

---

Bílá Voda

„Bílá voda je mou třetí knihou od autorky. I přesto, že mě ze všech tří pohltila nejméně, nemění to nic na tom, že je to opravdu silný příběh, který vám představí část českých dějin, o které se ne úplně často mluví a kterou bychom určitě měli znát a neměli na ni zapomínat. Do knihy jsem se možná tolik nezačetla z toho důvodu, že se věnuje tématu církve, které mi není blízké. Abych byla ale úplně přesná, věnuje se především církevní perzekuci za komunistického režimu. Přestože k církvi nemám žádný vztah, perzekuce kohokoliv na základě jeho víry, rasy nebo toho, kým je, je za mě absolutně neodpustitelná. A to, co se tady dělo za komunistického režimu, by mělo být neustále připomínáno. Kniha je oproti ostatním od autorky velmi dlouhá, má téměř 700 stran a skoro každá z nich je plná náročných témat a nelehkých životních osudů postav, které se v příběhu objevují. Odvaha a odhodlání Evaristy ve mně zůstanou hodně dlouho. Pokud máte rádi knihy Kateřiny Tučkové nebo rádi čtete o historických událostech v Česku, knihu rozhodně doporučuju přečíst.“... celý text
— Martinasbook

---

---

Vyhnání Gerty Schnirch

„Knihu jsem právě odložila. Komentář musím napsat ve chvíli, dokud ji mám nejen v hlavě, ale vlastně v celém těle... První věc, kterou je potřeba si uvědomit je, že paní Tučková napsala tento příběh ve svých necelých dvacetidevíti letech. Mladá spisovatelka se chopila velmi těžkého tématu, který zpracovala citlivě a s dokonalým popisem pocitů a životů všech postav, které se v knize vyskytovaly. Druhá věc - odsun Brněnských německých obyvatel těsně pokonci 2. světové války - to je opravdu velmi těžké téma. Navíc je důležité ho otevírat a snažit se pochopit všechny ty křivdy, které se s válkou pojí. Nikdy není nic černobílé, ale lidé nejsou černobílí a bohužel některá rozhodnutí mohou trvale ovlivnit život někoho druhého. Stále se to na světě děje, stačí se jen podívat na historii 20. století a různé světové konflikty. Je potřeba o tom psát, mluvit, připomínat si to, abychom se i v dobách, které nejsou zrovna jednoduché, chovali jako soucitní lidé... Co je opravdu smutné je fakt, že za tyto události nikdy nepadla omluva... (alespoň se domnívám). Život Gerty Snirch byl plný hořkosti, a jak zaznívá v závěru knihy, vlastně byl úplně "prázdný" a zbytečný, nenaplněný. Odsun tento smutný osud odstartoval, ale pak nastala 50. léta, normalizace... a pro "lidi bez domova a vlasti" nikdy nepřišla doba, kdy by se nemuseli cítit na okraji společnosti. Jako něco nežádoucího. No, je to smutný příběh, ale určitě je potřeba si ho připomínat. A prožít, i když pouze psanou formou.“... celý text
— Amazonka72

---

Co skrývá les

„Bohužel se mi nelíbily ilustrace, ani mě nezaujalo dětské veršování. Syny kniha nezaujala vůbec.“
— Zupote