Jako zabít ptáčka

Knih kritizujících rasismus jsem nečetla mnoho, a těch z nich, které ve mě vyvolaly nějaké větší emoce, je ještě méně. Důvod je prostý - ačkoli je toto téma tragické a děsivé, nepředstavuje pro mě nic osobního, nic, k čemu bych měla nějakou silnější vazbu, a tak u mě tyto příběhy nemívají hluboký citový účinek.
Jako zabít ptáčka je první proti-rasistická kniha, u níž jsem do tohoto tématu opravdu emocionálně pronikla. Je to nejspíš tím, jak dobře je do příběhu toto téma vloženo. V obsahu na zadní straně je napsáno, že kniha není o rasismu, což mi teda přijde vzhledem k tomu, že text je jedním z nejprodávanějších výtisků vůbec (své doby byl dokonce prodávanejsi než Bible) právě díky tomu, že je o rasismu, přijde dost úsměvné, ale vím, odkud tvrzení přišlo. Při čtení na vás stránky nekřičí:„Rasismus je špatný!” Zaobírá se něčím úplně jiným a při tom ukazuje, jak to tehdy bylo.
Hlavní hrdinkou knihy je 8 léta dívka Čipera, jejímž očima je příběh ještě zajímavější. Díky dětské mysli vnímáme děj mírněji, ale též mnohem citlivěji, než by ho nastavil dospělí vypravěč. Vidíme novou perspektivu, krásu, která se v ní ukrývá.
Ve spoustě recenzí převládá názor, že první polovina byla nudná, a až druhá, která se odehrává převážně v soudní místnosti, začíná být zajímavá. Mě však kniha bavila už od začátku - navíc první polovina je nesmírně důležitá pro pochopení a poslední události v knize. Navíc by vás nikdy nemohla tak dojmout, kdyby nebylo první části.
Jako zabít ptáčka je kniha, kterou její autorka vyloženě přeskočila dobu, a která zůstávala bestsellerem i 70 let po jejím vydání. Já si ji zamilovala. A vy si ji určitě zamilujete taky.

Jako zabít ptáčka patří k naprostým pilířům americké literatury a teprve teď chápu proč.
Poprvé jsem ji četla někdy v osmé třídě a tehdy mě upřímně příliš nebavila. Když jsem se k ní ale vrátila s odstupem let, otevřel se mi úplně jiný příběh - hlubší, vrstevnatější a překvapivě současný.

Autorka nechává celý román vyprávět očima osmileté holky Čipery, což mu dodává nádech dětské přímočarosti a upřímnosti. Právě tenhle pohled, dětský a nezkažený, dokáže odhalit věci, které dospělí často přehlížejí nebo si je nechtějí přiznat. Vyprávění tak přirozeně přechází od lehkých, bezstarostných momentů dětství k výrazně temnějším situacím, v nichž se odhaluje pokrytectví, pokřivená morálka a zakořeněné předsudky maloměstské Ameriky třicátých let.
Čiperin otec Atikus je postava, ke které jsem po celou dobu společně s Čiperou sama vzhlížela a osobně ho považuji za velmi vzorovou osobnost (i když smyšlenou)

Ačkoli je rasismus jedním z klíčových motivů, příběh je mnohem širší. Pro mě samotnou je to zejména kniha o lidskosti, o síle charakteru, o odvaze postavit se za pravdu ve chvílích, kdy se to vůbec nehodí. Dotýká se sociálních nerovností, spravedlnosti i toho, jak se rodí morální zásady a co všechno je může ohýbat.
Jsem ráda, že jsem se ke knížce po letech vrátila. Tentokrát na mě zapůsobila mnohem silněji a zůstane se mnou ještě dlouho.

Atikus, Jem a jejich hospodyně mi přirostli k srdci. Co se týče zbytku postav včetně Čipery to bylo už horší. Kolikrát jsem si říkala, že bych její postavu snad i vynechala. Ale bez ní to prostě nejde, když to vypráví celé z jejího úhlu pohledu, že. Takže nezbylo, než to nějak přežít.

Dost mě zaujalo, kolik je v knize odkazů na různé náboženské nebo historické osobnosti, či události z této oblasti USA a z historie. Osobně jich mnoho neznám a tak jsem asi po 3. nebo 4. referenci přestala tyto odkazy vnímat, protože jsem si je po pár stránkách už ani nepamatovala a reálně mi moc dané části příběhu stejně neosvětlily.

Kniha jako celek však funguje velmi dobře a nese v sobě mnoho ohromně moudrých vět a opravdu hezkých chvil a překvapivých nebo milých příběhů. Stejně tak nese mnoho zlých a nenávistných vět, situací a vyobrazení té doby v USA a opravdu silně odráží to, co se tehdy dělo běžně a jak se byli lidé v nejen USA a nejen v té konkrétní době chovat k lidem, kteří zrovna nezapadají do škatulky většiny.

Příběh, odehrávající se v 30. letech 20. století, je vyprávěním osmileté holčičky, kterou okolí nenazve jinak než Čiperou. Má staršího bratra Jima. Oba vychovává jejich otec Atikus Finch, který zde vystupuje v roli spravedlivého a moudrého právníka. V tomto příběhu obhajuje nespravedlivě odsouzeného černocha, který se měl dopustit násilí na ženě.
Příběh popisuje prostředí, v němž obě děti vyrůstají, jejich dětsky naivní náhled na lidi, s nimiž se potkávají. Kdy konkrétně o jednom ze sousedů kolují pomluvy, děti z něj mají strach, s obavami chodí okolo jeho domu, přičemž v závěru jim právě tento obávaný muž zachrání život.

Knihu mám už dlouho na seznamu, nicméně až letos jsem se k ní dostala díky výzvě. Příběh je velmi čtivý a o to více zajímavý, že si čtenář musí domýšlet, co se vlastně v knize děje, protože malá vypravěčka popisuje situace ze svého pohledu a často jim nerozumí. Příběh je dle mého hlavně o předsudcích, o svobodě a o mezilidských vztazích. Určitě se chystám podívat na film a jsem ráda, že jsem se o tento literární skvost nenechala ochudit.

Někdy se stane, že jedno dílo svým kouzlem vytáhne oči z důlků a pošle je na toulky, kde i ten nejotrlejší cynik ztratí mořské oko a nechá se unést vlnou nečekané jemnosti, která se tváří jako drsný veterán. Vzduch je tu tak hustý emocemi, že by se z něj dala krájet atmosféra na kráječi bez toho, aby se něco rozbilo nebo ztratilo, a přitom si stále drží jiskru, která by rozveselila i kamennou sochu unavenou od čekání. Trochu jako když ti k snídani naservírují nejen pořádnou porci moudrosti, ale i špetku laskavé ironie, co zanechá chuť na víc a taky trochu svěží melancholie, která se nevtírá, ale pěkně zakřičí na verandu. Výbuchy ticha a slov tu tančí jako starý pár na parketu, kde každý krok je precizní a přesto bez zábran. Nikdy by se neřeklo, že se někdo může takhle elegantně proplést mezi otázkami, které si přeješ položit, a odpověďmi, co zní jako šepot v bouři. Láska k detailu tady drží otěže pevněji než zkušený jezdci na divokém mustangu, a to všechno s grácií sobě vlastní, co tě nenechá v klidu, i kdyby si chtěl. Kdo zvládne naslouchat mezi řádky, objeví poklad, co se neomrzí ani po stovce nočních hlídaček.

Tyto příběhy mě nepřestanou bavit. Příběhy, ve kterých se najdou lidé bojující za spravedlnost a uvědomující si, že barva kůže neurčuje hodnotu člověka.
Atikus mě mile dojímal. Atikus je spravedlivý, čestný, laskavý, pevný ve svých názorech a s vytříbeným smyslem pro humor. Jen víc takových lidí v reálném světě.

Kniha má 300 stran... Prvních 160 stran je naprosto zbytečných, kde se jen popisuje jak děti tráví svoje dny. Soudní proces byl fajn, ale všechno po něm už bylo zase o ničem. K dočtení jsem se musela vyloženě nutit.

Nebýt výzvy tak by tato kniha stále čekala ve frontě na přečtení. Příběh o nelehkém soužití bělochů a černochů, kdy černoch= stále otrok a méněcenný člověk, bělochovi se věří vše, černoch lže apod. Nejdříve mi přišlo vyprávění holčičkou Čiperou příliš viděné dětsky, ale pak mi došlo, že je to záměr. A táta Atikus byl naprosto skvělý člověk naplněný láskou ke spravedlnosti.

Nyní chápu, proč kniha nese ocenění Pulitzerovy ceny.
Příběh je to nádherný a vyprávění mu ústy dospívající 8 leté holčičky dodává jiný pohled, se kterým se v mnoha knihách nesetkáme. Ano, Čipera byla velice chytrá a svými názory působila spíše jako dospělá žena, ale takovou ji autorka stvořila a takovou pro mě Čipera byla. Je to další knížka, kterou budu doporučovat mnoha lidem, když se mě zeptají a taky příběh, který semnou zůstane snad až do smrti. Zakončím svůj komentář slovy, že svět potřebuje mnohem více Atticus Finch.

(SPOILER) Trochu mi trvalo se začíst, ale stálo to za to. Příběh o lidskosti, lidské povaze, spravedlnosti a o tom, jak v těchto hodnotách vést i další generace a vést příkladem. Kniha ilustruje rovněž rasismus ve své nejhorší podobě, který jsme tedy u nás snad až v této míře nezažili, ale "svobodná" Amerika je ho dle mého plná dodnes, i když ne oficiálně.

Čtení byl trochu boj. Do poloviny knihy se v podstatě nic nedělo, pak už se děj trochu rozjel. Vyprávění očima dětí bylo celkem zajímavé, i vztahy bělochů mezi černochy. Jinak mě kniha moc nezaujala.

Knížka má co říct nejenom dětem, ale i dospělým : jak vychovávat své děti, jak vychovávat sebe a jak se naučit respektovat jiné lidi. Je vidět záměr : přijmout to základní lidské „desatero“. Příběh se odehrává v jiném prostředí, u nás jsme nemuseli řešit rasizmus v té nejhorší podobě a v tom rozsahu, v jakém to musela řešit Amerika, zejména Jih. Měli jsme „štěstí“...

Klasika, kterou mi doporučovalo již více lidí. I přesto, že nepatří mezi nejakčnější, rozhodně je velmi zajímavá, především z hlediska sociohistorického kontextu, a to především v otázce vztahu různých etnických skupin v Americe. Vypravěč vložený do úst 8leté dívky rozhodně dává zajímavou perspektivu.

....Levyova rodina vyhovovala všem měřítkům kladeným na ušlechtilé lidi: naložili co nejlépe s tím, co měli v hlavě, a po pět generací žili v Maycombu stále na jednom kousku půdy....

Americká klasika mě většinou moc netáhne, protože se k ní neumím tolik vztáhnout. Díky přečtení knihy https://www.databazeknih.cz/knihy/a-co-kdyz-jsem-blazen-221005 , kde hlavní hrdinka píše fiktivní dopisy právě Atikovi Finchovi, jsem dostala chuť si tuto knihu konečně přečíst. Asi jsem díky zmíněné knize čekala, že bude Atikus ještě větší klaďas. Z pohledu doby, kdy byla kniha napsaná jistě je, ale v dnešní době bych mu už pár bodů ubrala. Celkově v knize nebyl moc nikdo, s kým bych mohla sympatizovat, což mi vždy ztěžuje čtení, a také moc dlouho trvalo, než jsme se skrze popisy dětství a nekonečné pasáže o Radleyových dostali k ústřední kauze. Naštěstí i tyto pasáže byly celkem čtivé. Jakmile se děj dostane k soudu a k finále, jde o strhující četbu. Závěr má v sobě určité kouzlo, ale něco mi tam chybí.

Knihu mám doma společně s druhým dílem již několik let, ale až díky letošní čtenářské výzvě jsem se k ní konečně dostala.

Moc se mi líbí poselství této knihy. Některé věty a odstavce jsou jedinečné! Jsem upřímně zvědavá na pokračování, které však vyšlo ještě před vydáním samotného Jako zabít ptáčka.

Dlouho jsem se odhodlávala k přečtení tohoto titulu ....

Ale jako milovníku klasiky mi kniha nemohla uniknout .... a tak jsem se začetla do postřehů malé holčičky, která se dívá očima nevinnosti ....
A zdaleka ještě netuší, kolik zla a pokrytectví svět skrývá ....

Vždyť zničit lidský život je tak snadné - skoro jako zabít ptáčka ....

V knize dominuje postava Atika Finche a jeho morální zodpovědnost za funkci, pro niž se rozhodl ....
A téma lynče a rasismu ve 3O letech v jižanské Alabamě je vykresleno reálně ....
.... Ten, který zažíná oheň může být žhářem - ale i nositelem světla ....

Silný a úderný příběh - určitě stojí za přečtení.

(SPOILER) Precitane v ramci ctenarske vyzvy.. musim sa priznat ze prva polovica knizky ma uprimne nudila, docela sa to tiahlo a slo to z tuha, az som sa dostala do zaujimavejsej casti spojenou so sudom, vrazdou a to uz sa citalo jedna basen.. suhlasim s ostatnymi komentarmi, ze Atikus Finch je jedna z najkrajsich liternanych postav. Doporujem k precitaniu, su tam dobre a bohuzial stale platne myslienky.