Jako zabít ptáčka
kniha od: Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14499/bmid_jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg
4.5
2971
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)
Originální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
více info...
Komentáře (630)
Komentáře 630 Recenze 17
Tohle mě dost potrápilo. Rozjelo to pro mě posledních 50 stránek, nakonec jsem ale ráda, že jsem to nevzdala :).
První kapitola byla pro mne utrpením, vůbec jsem si nemohl zvyknout na styl a po celou knihu pak hlavně na překlad (vydání od MF), který se snaží čtenáře poučovat, jako by si sám nebyl schopen udělat správný obrázek. Místo amerického fotbalu rugby, místo milí km a bylo toho mnohem víc, ale nejhorší byla Štěpánka Crawfordová. To už tam chyběla jen Ornella Štiková :-D
Jinak příběh super a dávám 5* Víc nemá cenu psát, všechno už napsali Ti přede mnou.
Velice milé čtení o životě na americkém jihu ve 30. létech 20.století. Příběh vypráví osmiletá Čipera, kluk v sukních, tím je příběh prosycen dětsky nevinným smýšlením a city. Přecejen se našli i lidé se srdcem v hrudi a nejen s pusou plnou bílé arogance.
Laskavý otec - právník, dvě zvídavé děti, tajemný dům v sousedství, vztahy mezi bělochy a černochy někde na jihu. Krásný příběh. Jelikož jsem dříve viděla film, při čtení jsem měla před očima dokonalého G. Pecka. To pomohlo.
Z dnešního pohledu by byla kniha brána jako kniha o rasismu, ale to vás napadne až po dočtení. Při čtení se prostě jen setkáváte s tolerantními a netoleratními lidmi, s předsudky, lidskou malostí a primitivismem nebo naopak s vekorysostí a nezaujatostí, s laskavostí nebo s nenávistí. O rasismu toho tento příběh vypovídá a vysvětluje víc, než jakákoliv dnešní rádoby angažovaná literatura na toto téma.
(SPOILER)
Kniha jako cibule! ;D
Má tolik vrstev, a můžete je postupně sloupávat na jedno přečtení, nebo s odstupem. :)
První vrstva je román z pohledu malé Čipery, která mi velmi připomíná Lucii z Lucie postrach ulice :), která nám sděluje příběh o tom, jak si její bratr kdysi zlomil ruku a jaké události k tomu vedly. Je to roztomilé, hravé a dětsky naivní, prostě maloměstský život 30. let z pohledu chytrého, tvrdohlavého, ale sympatického děvčete.
Další vrstvou je černá a bílá, a tím nemyslím pouze barvy, ale zejména protiklady. Barva kůže, bohatství, vzdělání, etické zásady, stáří, inteligence, pohlaví, ... protikladů je zde mnoho a zakopáváte o ně na každé stránce.
Nakonec bych chtěla zmínit jednu speciální vrstvu. Když totiž oloupete všechno ostatní, zbyde Vám kniha věnovaná životem otesanému, moudrému, občas chybujícímu muži, který se, i přes veškerá životní úskalí, snaží držet svých přesvědčení a žít tak, aby na něj mohly být vlastní děti a vlastní svědomí hrdé.
Samozřejmě je kniha o velmi důležitých morálních otázkách, o lásce a nenávisti, o dospívání, o dilema a vlastním svědomí, prostě o životě samém. Ale zároveň je věnována Atikovi, ať už jím byl v autorčině životě kdokoliv. :)
Jako zabít ptáčka byla určitě jedna z nejhezčích knížek, kterou jsem kdy četla.
Ocitáme se v Alabamě, v době hospodářské krize a sledujeme vnímání života malým děvčátkem jménem Čipera, které není s to pochopit svět dospělých.
Tento výrazný kontrast provází celou knihu dětské nevinné vnímání světa, smysl pro spravedlnost a nepochopení dvojího metru versus svět dospělých, kteří si tvoří vlastní hranice, vlastní pravidla, která často nedávají smysl, ale zrovna se jim hodí.
Čipery otec je muž, který má srdce na pravém místě, stále věří ve své hodnoty a jako jeden z mála právníků se řídí srdcem a ne rozumem. To Čipeře vkládá ještě většího brouka do hlavy proč všichni dospělí nejsou féroví jako její otec?
Důležitá je zde i otázka rasové segregace. Například ve chvíli, kdy paní učitelka vysvětluje dětem, že to, co udělal hitler Židům bylo nesprávné, načež se ozývá Čipera a ptá se, jaký je rozdíl mezi Hitlerem a Židy a učitelčinou nenávisti k černochům.
Kniha je vcelku náročná ke čtení, ale nese tolik krásných myšlenek, že stojí za to si ji přečíst.
Ze začátku jsem se nějak nemohla začíst. Pak mě to ale chytlo.Nadčasové myšlenky.
No, velkou část knihy jsem měla pocit, že je to nudné čtení, hodně mě vtáhnul do děje až soud, pak zase vlažné, ale ke konci to nabralo obrátky a až na úplném konci jsem pochopila smysl celé knihy.. takže nakonec palec nahoru :-)
Román má neskutečnou sílu. Ano,je zdlouhavější,ale o to víc se propojíte s postavami a uvidíte Maycmob jako na dlani. Po přečtení je o čem přemýšlet. A už jsem se bála, že nikdy nepoznám BuBu Radlyho , setkání s ním bylo velmi milé....
Někomu to přijde zdlouhavé, pochopitelně, kniha byla vydaná 1960. Literatura měla jiné tempo a mně je to takhle milejší, protože mi nepřebíjí myšlenky další a další a další akcí.
Kniha má velmi dobre hodnocení,ale mě až tak neuchválila. Sem tam jsem se ztrácela v postavách a začátek bych docela nuda, pořád jsem čekala na to velké soudní přelíčení. Co se mi na knize líbilo bylo vyprávění očima dítěte a ta dětská moudrost pro spravedlnost, jednoduchost života, nevinnost.
Tuto knihu jsem si dala za úkol přečíst, abych dohnala resty.
Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli se mi povede se do knihy správně začíst. Ale povedlo, vyprávění dětskýma očima dodává knize takový barevnější rozměr - vidění dětskýma očima, otázky jak a proč, dětská naivita i v mnohé nevědomosti větší spravedlnost a moudrost. To vše se mi na knize moc líbilo. Je to příběh o nespravedlnosti, rasismu, hašteření, společenských stereotypech i odlišnostech, to vše vyprávěné dítětem. Postavy jsou vykresleny moc hezky.
Z knihy mám pocit, že jsem tím dítětem asi zůstala napořád.
Naprosto skvělá kniha. Příběh vyprávěný dětskýma očima a snad proto v něm mezi řádky vykukují otázky a myšlenky, které bychom si pokládat měli, ale vlastně to už jako dospělí ani nedovedeme. Mravní síla, vztahy ve společnosti, společenské předsudky ve smyslu "nejsem rasista, ale... (doplň rasismus čistého zrna)", to je základ celé knihy. A pak je to, co děti dělá dětmi, a to ten dětský pohled na svět a na to, co je a není důležité. Z mého pohledu naprosto dokonalá symfonie a kniha, kterou mohu s klidným srdcem doporučit.
Tak upřímně, zklamání. Připadalo mi to spíš jako kniha pro mládež, o dětech a jejich světě, než jako soudní drama, které jsem čekala a které začíná až někde kolem strany 200. Předtím děj připomíná v podstatě něco mezi Astrid Lindgrenovou a Tomem Sawyerem - dětské dobrodružství. Chápu, že autorka staví atmosféru jižanského městečka a vztahy mezi postavami, ale dělá to zbytečně zdlouhavě a moc dětinsky. Kdysi jsem viděla film a mám pocit, že byl nějaký dospělejší. Čte se ale docela dobře a poslední třetina má i spád, závěr se mi líbil.
Čtenářská výzva 2023 - Kniha o boji za lidská práva.
Nějak jsem se do čtení nemohl pořádně zabrat. První polovina strašlivě unylá, začátek druhé poloviny měl náběh k dramatu, ale končilo to vlastně tak nějak... nijak. Neříkám, že to byla naprostá ztráta času, ale zkrátka se nejedná o nic, co bych mohl s klidným srdcem komukoliv doporučit. Škoda...
Četla jsem v rámci hodin angličtiny na SŠ a nemohu si knihu vynachválit. Čím více nad knihou přemýšlím, tím víc mám chuť ji cist zase znovu.
Kniha lehká i těžká, smutná i veselá, plná lásky, zla, nenávisti i naivity. Příběh odehrávající se ve složité době 30. let 20. století na jihu Spojených států vyprávěný očima dětí. Je fascinující sledovat jejich vnímání světa i to, jakým způsobem si kladou otázku Proč? a jak si na ni odpovídají. Autorka oprávněně získala za tento hluboký příběh Pulitzerovu cenu.
Skvělá věc ta čtenářská výzva. Díky ní čtu knihy, po kterých bych nesáhla, nebo o nich ani nevěděla, a tato by tam patřila. Nemůžu napsat, že jsem nadšená, ale příběh to byl určitě zajímavý a dobře se to četlo.
Tak jsem překvapena. Kniha mě zaujala, moc krásně se četla. Chytila mě od začátku až do konce. Ztrácela jsem se a ocitla se v příběhu. Krásný
Bála som sa tejto knihy, nemám veľmi rada knihy s černošskou problematikou, ale čítala som ju kvôli výzve a milo ma prekvapila. Je to veľmi pekný príbeh a príjemne sa číta.
Nebudu lhát, měla jsem trochu problém se začíst a četla se pomalu, ale tak to mělo asi být. Příběh je vyprávěn osmiletou holčičkou. Už tady bylo mnoho komentářů tak už nebudu psát co bylo psáno, ale jedno říct musím, tuto knihu si určitě někdy přečtu znova. Moc krásná kniha.
Jako zabít ptáčka je příběh, jenž překypuje mnoha viditelnými i skrytými protiklady. Ten, který se bezpochyby nabízí nejvíce, je čtenáři zřejmý již na první pohled, a to protiklad ztělesněný v americkém rasismu. Projevy tohoto nekončícího problému jsou pak v tomto románu pravděpodobně nejzřetelněji patrné v rámci maycombského soudního procesu. Avšak vnímat toto vyprávění pouze jakožto příběh pojednávající o rasové otázce by bylo dle mého názoru do značné míry příliš povrchní. Boj, ať už metaforický či doslovný, je zde veden na mnoha rozdílných frontách. Harper Lee čtenáři představuje svět plný kontrastů, v němž se střetává mládí se stářím, chudoba s bohatstvím, nevzdělanost s kultivovaností a stejně tak je zde i vykreslena propast mezi sférou žen a mužů. Na jedné straně tu tak například stojí dětská zvídavost, volnost, hravost i nevyhnutelná naivita a na straně druhé můžeme vidět umírněnost, moudrost, poctivost ale i hloupost, krutost a faleš světa dospělých. Jedná se o příběh, v němž se empatie mísí s bezcitností, důvtip a rozvaha válčí spolu s nenávistí a čest nastavuje druhou tvář zášti a zlobě. I přes to se však domnívám, že tento román pojednává především o otázkách nevinnosti a viny.
Veľmi zaujímavo poňatá kniha a dobre sa čítala, mala hlboké myšlienky a postava Atikusa je vykreslená tak, že každý bude dúfať, že v živote stretne toho svojho.
Len si myslím, že to slovenský čitateľ neocení.
Prostredie, kde sa odohráva totiž zohráva veľmi významnú úlohu v tejto knihe a človek cez oceán to dostatočne nezažil.
Okrem toho je nosná téma knihy najmä podľa mňa detstvo a nie súdny proces.
Takže každý je pripravený na inú knihu, než ňou v skutočnosti je.
V Amerike je určite povinným čítaním, čo chápem vzhľadom k téme, ale aj tá alegória je tak hlboko a vyznenie šité pre ľudí z juhu Spojených Štátov, že pre rekreačného čitateľa bude veľmi nedoceňovanou.
Ja sama som v rozpakoch ako ohodnotiť a idem to uzavrieť teda tak, že "rozpačité" je asi to správne slovo pre túto knihu a dávam silné 3 hviezdy.
Je to příběh z politicky a společensky náročné doby, 30. léta 20. století akcentovala nejen rasovou problematiku, ale i postavení žen bylo někde jinde, než si v dnešní době dokážeme vůbec představit.
Nebyla jsem schopná se prokousat začátkem, neustále jsem knihu odkládala a zase se k ní vracela a četla ji tímto způsobem více než rok. První třetina byla holé utrpení, potom se děj stal trochu poutavějším, ale celkově knihu považuji za přeceňovanou a nepříliš čtivou. Zaujala postava Attikuse Finche - jeho charakter, vyznávané hodnoty, vztah s dětmi, přirozená autorita, zkrátka vše okolo jeho postavy patřilo v příběhu k tomu nejlepšímu.
Knihu jsem si osobně zařadila mezi ten druh literatury, která má sice zajímavé a podnětné myšlenky, ale je prostě stará a její zpracování je v dnešní moderní (rozuměj rychlé) době příliš rozvláčné a popisné. Asi jako knihy Julese Verna, které jsme kdysi hltali, ale dnes ty zdlouhavé popisy spíše odrazují, stejně jako jsou Vernem popisované vynálezy již dávno překonané a pro dnešního člověka vlastně směšné.
Tak nejak jsem od toho ocekavala vice. Uz pred cca 20ti lety mi spoluzacka doporucovala, ze to je uzasna kniha. Nevim, ja doporucovat nebudu, nenadchla mne a ani mne nebavila.
Čtenářská výzva - opět jsem dal na hodnocení a nemohu souhlasit s nadšením ostatních. Pravda, poslední třetina knihy zachránila jinak tutový propadák, kde děti popisují své příhody a život. Byl to plochý, na místě prešlapující, nic neříkající dej, dalo-li by se to tak nazvat. Očekávání jsem měl velké, ale zklamání bylo větší. Osobně knihu doporučovat nebudu.
Velmi dojemný příběh, který je výprávěn očima malé holčičky. Připomínka toho, jak lidé mohou být krutí...
Asi jsem od knihy čekala něco víc... O případu obviněného černocha, jeho příběhu a soudního procesu bylo napsáno bohužel méně než jsem doufala. Představila jsem si, jak asi lidé v té době žili a pochytila jsem i hlavní myšlenku, nicméně mě kniha moc neoslovila. Vyprávění z pohledu malé slečny a styl psaní nebyl můj šálek čaje. Kdyby se autorka více rozepsala o případu černocha a psala méně o tom, jak děti prožívají léto, určitě by to bylo zajímavější. Za mě akorát mnoho povyku pro nic.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Kniha Jako zabít ptáčka je v
| Právě čtených | 120x |
| Přečtených | 4 124x |
| Čtenářské výzvě | 1 434x |
| Doporučených | 395x |
| Knihotéce | 1 057x |
| Chystám se číst | 2 213x |
| Chci si koupit | 353x |
| dalších seznamech | 50x |