Postav hlídku

od:

Postav hlídku

Nová kniha, která byla napsána již před vydáním fenomenální „Jako zabít ptáčka“ a odehrává se dvacet let poté… Šestadvacetiletá Jean Loiuse Finchová (Čipera) se vrací z New Yorku do Maycombu v Alabamě, aby navštívila svého stárnoucího otce Atticuse. Doma zjišťuje, jak se její město i blízcí lidé pod tlakem politických i rasových motivů změnili. Najednou se jí začnou vybavovat vzpomínky na dětství, a to, čemu vždy věřila, se začíná drolit. Prožívá také vztah se svým vyvoleným, který vzhlíží k jejímu otci. Ovšem ona sama si přestává být jista, zda je to stále ten neochvějný hrdina, jenž stojí vždy na straně práva a spravedlnosti, jak se jevil v mládí…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/278142/postav-hlidku-YgY-278142.jpg 3.5115
Série:

Jako zabít ptáčka (2.)

Originální název:

Go Set a Watchman (2015)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (42)

Přidat komentář
Vera Silent
02. července

Hm, tak mne tato kniha dostala i vice nez ta predesla. Bavilo me, ze postavy jsou uz dospele, ze je tu motivem nejenom rodicovska ale i partnerska laska a ze jsem usetrena dlouhych popisu her na Toma Sawyera nekde v pampe. Jean Louise mi neprisla neobvykle nabubrela, naopak jsem ji docela chapala, i kdyz podobnymi emocionalnimi turbulencemi jsem si prosla uz nekde v 15 a v jejim veku se mi to zdalo trochu opozdene. Ale pro me to je rozhodne uveritelna postava a jako fanynka prvni knihy jsem se hrozne rada dozvedela neco vice napr. o jeji matce. Polemika k problemu souziti se mi zda mnohem aktualnejsi nez v prvni knize: nejde o zlocin a otazku spravedlnosti, ale o kazdodenni zivot, o schopnost zit a nechat zit, toleranci, a to nejenom mezi rasami ale i vekovymi generacemi a mestaky/vesnicany. Naprosto inteligentni a komplikovane uvahy, ktere se nam nikdo nesnazi prodat jako moralni kodex, ale spise jako pokus o logickou interpretaci sveta kolem nas. Az me desi, jak je v dnesni dobe tato diskuze stale aktualni, jak se jako lidstvo motame v kruhu tolik let kolem naprosto zakladnich otazek mezilidskeho souziti.

Konecne, kdo tuto knihu chape pouze jako prispevek k diskuzi o rasismu, hodnoti prave tak cerno-bile. Je tu mnohem vice facet. Mne napriklad bavil portret tehdejsiho zivota zen: viz komentare dam typu "ja sice nevim nic o ekonomice ani politice" a v zapeti docela dobra znalost historie a konstituce, takove to "jeji nazory jsou jejiho manzela", posedlost po snatku jako spolecenske nutnosti nebo muzske uvody rozhovoru s damou typu "snazim se ti to vysvetlit zjednodusene tak, abys to dokazala pochopit". Dalsi zajimavosti je pomerne pozitivni pohled na koureni. Nebo na pokrytectvi a hrdost, coz jsou vlastnosti, ktere ma Jean i Atticus, pouze s tim rozdilem, ze Atticus si je vedom svych nedostatku a Jean sebe a svuj nazor povazuje za dokonaly a teprve ke konci ji zacnou dochazet limity vlastni osobnosti. Ne, ze by se kvuli tomu clovek musel prevychovat na nepokrytce, ale staci, pokud se stane schovivavejsi k ostatnim pokrytcum kolem sebe. A prave k takovymto uvaham vas toto dilko dokope, pokud mu date sanci.

To, ze neexistuji dalsi knihy teto autorky, je tragedie.

Adriana.82
18. června

nebavilo mě to,přeskakovala jsem odstavce a hledala " TO " co bylo v prvním díle,který jsem nedala z ruky ...

callahanh
07. června

Je poznat, že Postav hlídku byla napsána dřív než "Ptáček", protože je hodně zvláštní a těžkopádná. Zatímco pasáže z Čipeřina dětství jsou čtivé, úžasně dětsky nevinné, vtipné a nápadité, linie z dospělosti se čtou mnohem hůř a nejsou tak strhující. Celkově je problém v tom, že knize chybí podobně silné téma, jakým byl v "Ptáčkovi" soudní proces. Tím pádem se příběh mění v dlouhou řadu dialogů o tématu rasismu, pokrytectví a vzájemného nepochopení, což je pro Evropana zdlouhavé a zbytečné, protože se jednak moc neorientuje a jednak má na tuto problematiku komplexnější pohled, takže se mu tím pádem může zdát dospělá Čipera nabubřelá, rozmazlená a nesympatická. A vlastně to není daleko od pravdy, protože její chování je chvílemi velmi zvláštní a nekonzistentní a je těžké s ní jakkoli soucítit. Na druhou stranu se ale dá z dnešního pohledu říct, že na jejím příkladu je přesně poznat, jak funguje aktuálně společnost nejen v Evropě, kdy lidé z velkoměst nechápou život mimo jeho hranice a nedokáží komunikovat "s vesničany", kteří se pak do nich s chutí a pohrdavě naváží, což nevede k ničemu dobrému. Je asi dobře, že Jako zabít ptáčka vyšlo mnohem dřív, protože Postav hlídku je tak trochu rozpačitá kniha, které chybí nosné téma, větší spád a zajímavé postavy (on i ten Atticus je vlastně slabý odvar sama sebe). 60 %
PS: České vydání by zasloužilo trochu lepší podobu, protože dát vysvětlivky a poznámky textu na konec knihy bez ladu a skladu a neoznačit, co k čemu patří, není šťastné řešení.

GraceC
24. března

První díl byl jednoznačně lepší. V této knize mě Jana Luisa mnohdy nevýslovně štvala svou sebestředností a naivitou. Sice bylo zajímavě rozebráno téma politiky, rasismu a vlastenectví. Ale jinak se v knize ani nic moc záživného nestalo. Harper píše poměrně čtivě, což je asi jeden z důvodů, proč jsem knihu neodložila. Také bych ráda zmínila to, co z této knihy na konci vzešlo - všichni jsme jen lidé, nikoho bychom neměli uctívat jako dokonalou osobu, každý dělá chyby. A mně samotné občas dělá problém až nábožně nevzhlížet k jedné osobě. Myslím však, že tato kniha mě toho zbavila, což je jedno velké plus.
Shrnutí: moc od knihy nečekejte, zvlášť pokud požadujete něco stejně dobrého jako předešlý díl, protože bohužel to tato kniha není (samozřejmě váš názor může být jiný, třeba jsem pouze ještě moc mladá na to, abych těmto tématům rozuměla)

druzickaster
23. března

Hlídka už není tak dojemná jako první díl, ale je tam krásně vyobrazeno rozvrstvení poválečné společnosti na jihu Ameriky. Nevím, jestli si zrovna takto představuji baštu demokracie, ale kniha se mi líbila a otevřela mi zase další obzory.

ivca7818
16. března

Musela jsem se hodně přemáhat, abych knihu už ve čtvrtině neodložila nedočtenou. Volné pokračování světového bestselleru Jako zabít ptáčka, který by se dal přirovnat ke kultovní Chaloupce strýčka Toma, je plytké a nezáživné, přičemž myšlenkové pochody hlavní hrdinky i autorky je obtížné dešifrovat z pohledu evropského čtenáře. Tohle je spíš kniha napsaná Američankou pro Američany o rasové segregaci černochů. Kdo nemá do problematiky patřičný vhled, bude mu kniha připadat velmi nezáživná, nepochopitelná a v některých pasážích se bude úplně ztrácet. České vydání by si zasloužilo navíc vysvětlující poznámky rovnou pod čarou a označené čísly a nikoli až na konci knihy a bez čísel halabala naskládané. To také výrazně ubralo na srozumitelnosti textu. Za mě slabší průměr a tři hvězdy.

hanča34
30. ledna

Nečetla jsem ptáčka, ale místy mně kniha nudila, jen závěr mi připadal zajímavý.

Marcela52
12.11.2017

Kniha mě zaujala, ale musím přiznat, že román "Jako zabít ptáčka" se mi líbil víc. Autorka má velmi čtivý styl, ale v tomto pokračování mi vadila přehnaná "adorace" hlavní hrdinky, která jediná je ta spravedlivá a všechny ostatní mladé ženy jsou jen hloupé jižanské slepice. Někdy je méně více, a v tomto případě to uškodilo, dle mého názoru, jinak poměrně zdařilému příběhu, který se zabývá černošskou otázkou.

tomas5557
21.10.2017

Musím říct, že bývám skeptický vůči druhým dílům (pokud se nebavíme o Pánovi Prstenů nebo knihách jako je Hrabě Monte Christo atd., které jsou rozdělené jen proto, že by je člověk neudržel najednou v ruce). Ale tohle se docela povedlo, více: https://tomasstambera.cz/clanek/postav-hlidku-harper-leeova/35

lencin
14.09.2017

Dobré a dojemné, velmi velmi relativizující dokonalého Attica z Jako zabít ptáčka. Líbilo se mi dospělé prozření Čipery,ale na JZP to nemělo.

ssyyllvvaa
22.08.2017

Pro obdivovatele knihy Jako zabít ptáčka rozhodně doporučuji, protože jde o pohled na Maycomb a jeho obyvatele ze značně odlišného úhlu. Pohled dítěte a mladé ženy na svět kolem sebe je nutně jiný, a to nejen v důsledku politických změn, ale i se zřetelem na dobu napsání a vydání knihy a zřejmě i na práci redaktora před jejich vydáním, jak ve svém komentáři upozorňuje "kní". Ale přiznám se popravdě, že kdybych neznala "ptáčka", asi bych tuto knihu nedočetla, protože spád měly jen části obsahující vzpomínky na dětství, ostatní mi přišlo příliš vyumělkované a přehnané a dočítala jsem už jen vedena snahou zjistit, jakou pointu autorka pro změnu postojů hlavních postav vymyslela.

Sirael23
20.08.2017

Zajímavý návrat do Maycombu a ke známým hrdinům. Popravdě se nedivím, že ve své době román nebyl v této podobě vydán. Leccos tomu chybí a leccos přebývá. Ten, kdo s autorkou spolupracoval na Jako zabít ptáčka, musel být vážně dobrý.

Nielada
13.08.2017

Jako nadšenná čtenářka "ptáčka", jsem se na tuto knihu neskutečně těšila. Oproti prvně jmenované na mě ovšem působí nevyrovnaně, nepřehledně a až nudně. Určitě k tomu přispívá fakt, že se nevyznám příliš v otázkách rasových bojů probíhajících v Americe tehdejší doby, často jsem se v textu ztrácela a to, co mělo působit jako zlom příběhu mi přišlo špatně nepochopitelné. Ale to, že to nechápu já, nevypovídá nic o příběhu a autorovi. Styl autorčina vyprávění si čtenář sice může vychutnat, ale řekla bych že je to jen taková malá ochutnávka. Už bych si to znovu nedala.

Jane333
12.06.2017

Pro mě zklamání. Kdybych nečetla Jako zabít ptáčka, nikdy bych si tuhle knihu nekoupila. Hlavní hrdinka strašně přechytralá, protivná. Poetika a atmosféra z Jako zabít ptáčka nikde. A kde se najednou vzal kamarád z dětství Hank ? Když o něm v JZP nebyla ani zmínka. Chvílemi jsem měla pocit, že to snad psala jiná autorka.

IvaKo
07.06.2017

I když jsem znala historii vydání této knihy, byla jsem zvědavá na to,z čeho autorka vycházela při tvorbě "Jako zabít ptáčka. " A překvapení se dostavilo, bohužel, spíše nepříjemné. Vyprávění příběhu působí spíše nudně a z hlavních postav se staly takřka odpudivé osoby. Zajímavější jsou pasáže vzpomínek na dětství a vývoj řešení rasistické otázky na americkém jihu.

kní
22.05.2017

Pozor, pozor, tato "nová" kniha je nezredigovaný rukopis textu, který roku 1957 skončil v rukou redaktorky Tay Hooffové, pracující tehdy pro dnes již neexistující nakladatelství J.B. Lippincott Co. Hoffová měla dar rozpoznat značný talent autorky, na předloženém rukopisu si cenila zejména pasáží pojednávajících o hrdinčině dětství. Přesvědčila autorku, aby je rozšířila, po dva roky pečlivě komentovala všechny další verze a navrhla změnu názvu. I jejím přičiněním tehdy spatřila světlo světa kniha Jako zabít ptáčka.

exitus
26.04.2017

Knihu jsem četla jen ze zvědavosti a bohužel mě nezaujala. Je důležité si uvědomit, že to není pokračování, ani předchůdce Ptáčka, je to prakticky původní draft. Na knize je nejzajímavější fakt, nakolik může vydavatel ovlivnit výslednou podobu díla, protože Harper byla vyzvána, aby Postav hlídku přepracovala a tak vzniklo Jako zabít ptáčka a musím říct, že to byl zásah skoro shůry. Zejména to, že se rozhodla Ptáčka vyprávět z pohledu dítěte byl skvělý tah, protože momenty, kdy se Čipera v Hlídce vrací do dětství, jsou jednoznačně nejlepší. Jinak je knížka celkem nudná a co se týče rasové historie v Americe pro ne zcela informovaného čtenáře (přiznávám se) náročná. Kniha navíc často popírá fakta z Ptáčka, což je pochopitelné vzhledem k chronologii psaní a k přepracování, nicméně to z ní činí prostě zbytečné dílo, které mělo zůstat v šuplíku.

pajaroh
20.04.2017

Postav hlídku není autorčin první román, jak by se mohlo zdát z některých komentářů i ze stručného popisu knihy (komerční tah?). Tento román byl napsán před vydáním Jako zabít ptáčka nikoliv před jeho napsáním.

daniela8978
19.04.2017

Já jsem byla nadšená. Strašně ráda jsem se vrátila za Čiperou a Jemem, Atikem i Kalpurnií. Ano, nedá se to srovnovávat s Jako zabít ptáčka, ten je pro mě nedostižný, ale i tak mě svým vyprávěním autorka opět ihned zatáhla do dění. Prostě se mi to četlo samo, její vypravěčský um je neuvěřitelný. A je dobré podotknout, že nejde o pokračování Jako zabít ptáčka, ale o autorčin první román, který byl vydán až před pár lety. Je to vlastně její prvotina, která nebyla dosud publikovaná. Jsem ráda, že jsem si to přečetla. A teď můžu říct, že mám veškeré dílo této autorky přečtené. A takových moc nemám. :) :)

kh123
16.04.2017

Jako kdyby tuhle knížku napsala úplně jiná autorka než "Jako zabít ptáčka", zklamala mě svou všedností, asi jsem čekala moc.

book74worm
13.04.2017

Odloženo na straně 85, bohužel. Hodně jsem se těšila, ale Ptáček 2 to prostě není, i když je fakt, že jsem ho četla před lety. Přesto si nemyslím, že bych tehdy dokázala louskat cokoli, co by mělo tak nepříjemnou hlavní hrdinku, prakticky nulový děj a šroubované dialogy.

Dorrinka
31.03.2017

Čekala jsem od knihy hodně, zklamaná jsem nebyla, ale takový neurčitý pocit nenaplněnosti mám. Přiznám se, že bylo pár stran, kdy jsem se skoro nudila, ale byly bohatě vyváženy skvělými a vtipnými scénami, hlavně vzpomínkami na dětství hlavní hrdinky. A hlavně díky tomu, že právě vzpomínkové pasáže byly zdaleka nejvtipnější, nejčtivější a jednoduše nejkrásnější z celé knihy, jsem nabyla dojmu, že Jako zabít ptáčka je tak obrovsky kouzelná kniha právě proto, že popisuje tu drsnou jižanskou realitu dětskou optikou. Šíleně mě mrzí, že jsem tu knihu četla tak dávno (no páni, 15 let to bude...), až se mi po ní začalo stýskat.

MichelleS
17.02.2017

Postav hlídku se mi hodnotí velmi obtížně. Nedokážu nesrovnávat s "ptáčkem", jinak bych dala možná i 4 hvězdy. Některé části se mi líbily, třeba návrat domů, spory s tetičkou, Kávička; jiné méně - scéna v kostele, dialogy s Hankem. Dokonalé byly návraty do dětství - těhotenství, školní ples - to bylo to kouzelné, proč jsem si zamilovala Čiperu a ostatní. Teprve v polovině došlo k zásadní události a začalo jít o víc než o rodinnou návštěvu. Tak jak jsem v "ptáčkovi" Čiperu milovala, tady to bylo úplně jiné. Já vím, je dospělá, což se pořád zdůrazňovalo, ale to , co je okouzlující u dítěte, nad čím přimhouříme oči u náctileté, to u dospělé nefunguje. Působila spíš jako sobecká rozmazlená princeznička, ten strýčkův ruční argument jsem jí přála. Postrádala jsem neopakovatelnou atmosféru Maycombu, jak jsem si ji zamilovala. Nelituji, že jsem tento pokus četla, ale znovu už sáhnu jen po úžasném "ptáčkovi".

pajaroh
03.02.2017

Pokračování klasiky Jako zabít ptáčka považuji za průměrný doplněk, který mě nenadchl, neurazil. Chápu, že autorka chtěla popsat Čipeřin posun a další fázi dospívání a prozření, ale zabedněnost této postavy mi lezla na nervy. I když ani původní kniha není podle mě výrazná, ke čtení postačí nulová fantazie a nedá se nic vyhledat "mezi řádky", děj i morální otázky jsou naservírovány na zlatém podnose - to vše se dá ještě vysvětlit naivním dětským pohledem. O ten se už kniha Postav hlídku opírat nemůže, přesto jednoduchost zůstává. Ano, a takto jednoduše Harper Lee sebrala hlavní morální zásady lidstva a použila je v knize, čímž ji učinila pro většinu čtenářů čtivou a chytlavou (podtrženo tragickým osudem Jema a postavou Atticuse). Zbytečné hledat více.

9098
17.01.2017

Rozhodně jedna z nejlepších knih v roce 2016.

iveta3689
04.12.2016

Stejně tak jako nesdílím nadšení z Jako zabít ptáčka, tak i takto dopadlo tato kniha. Je to normální (až tuctový) společenský román. Není to špatné čtení, jen je to prostě jedna z mnoha knih na trhu.

kejty91
10.11.2016

Bylo to jiné, než "prvotina, která byla napsaná jako druhá". Tato kniha je totiž vyprávěna z pohledu dospělého člověka a je jisté, že dospělý člověk, vnímá věci jinak než dítě. Dětský pohled byl mnohem více procítěnější a mnohem méně nesobecký. Tady bylo samé já, já, já až jsem souhlasila nakonec s doktorem Finchem, který ji řekl aby se konečně vzpamatovala.
OPět popis situace černých a bílých, jež byla druhým hlavním motivem této knihy (první byla Jana Luisa).
No, za přečtení stojí. Každý si na tu knihu musí udělat svůj názor. Mě se to líbilo jako hezký průměr.

kuruteku
09.10.2016

Nějak si nedokážu představit, že tato knížka byla napsána jako první. Ale koneckonců Steinbeck také nejdřív napsal Bitvu a až pak Hrozny hněvu. Rozhodně chronologický postup - nejdříve si přečíst Jako zabít ptáčka a pak Postav hlídku - je užitečný. Člověk pochopí mnohem víc - například proč u nás lidé volí tak, jak volí. Věci nejsou a nikdy nebyly černobílé, jen děti je tak potřebují vidět. A skutečně dospělý musí ty odstíny rozlišovat, hledat svou cestu, vnímat obavy, předsudky, tradice i špatné zkušenosti jiných, aby s nimi dokázal diskutovat. Svoboda, právo, spravedlnost - velká slova, ale každé znamená něco jiného. Má jedno přednost před ostatními? A mám právo nějaké z nich preferovat? Pro mne skoro kniha roku.

ipe
22.09.2016

Měla jsem pár moc pěkných dní s touhle knihou. Moc se mi líbila. V závěru knihy jsem obdivovala skoro filmový styl vyprávění. Vzrušené dlouhé rozhovory, čtenář musí dát pozor, aby mu neunikl smysl, ale zase se povedlo věrohodně vyjádřit sdělení. Křehké téma vztahů dospělé mladé ženy k nejbližším v rodině. Není to jen o dospívání, ale i o dospělých. Ani oni to nemají lehké a že nikdo není bez chyby je nasnadě. Takže vlastně moudrost, osobní statečnost a tolerance a hlavně láska, to je myslím, poselství. Aspoň já si to z příběhu beru.
Dala bych plný počet bodů, ale nemálo mě rozčilovaly vysvětlivky. V textu je spousta odkazů na literární díla nebo reálie, v našem prostředí je běžně neznáme. Vysvětlivky však nejsou očíslované ani v textu ani v seznamu, takže čtenář značně tápe. Snad čísla vypadla? Nevím, ale na něco takového jsem ještě nenarazila. Očekávala bych taky fundovaný doslov, to mi chybělo. Tyhle připomínky patří nakladateli (Mladá fronta), při čtení mě to štvalo.

iška
31.08.2016

Souhlasím že "Jako zabít ptáčka" bylo pěknější. Ale moc pěkně je tu zobrazeno, jak nelze na věci nahlížet jen černobíle. A myslím, že některé postřehy platí i pro dnešní dobu.



Štítky

Amerika

Autor a jeho další knihy

Harper Lee

Harper Lee
americká, 1926 - 2016

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených3x
v Přečtených149x
v Čtenářské výzvě40x
v Doporučených7x
v Knihotéce54x
v Chystám se číst124x
v Chci si koupit22x