Postav hlídku

od:

Postav hlídku

Nová kniha, která byla napsána již před vydáním fenomenální „Jako zabít ptáčka“ a odehrává se dvacet let poté… Šestadvacetiletá Jean Loiuse Finchová (Čipera) se vrací z New Yorku do Maycombu v Alabamě, aby navštívila svého stárnoucího otce Atticuse. Doma zjišťuje, jak se její město i blízcí lidé pod tlakem politických i rasových motivů změnili. Najednou se jí začnou vybavovat vzpomínky na dětství, a to, čemu vždy věřila, se začíná drolit. Prožívá také vztah se svým vyvoleným, který vzhlíží k jejímu otci. Ovšem ona sama si přestává být jista, zda je to stále ten neochvějný hrdina, jenž stojí vždy na straně práva a spravedlnosti, jak se jevil v mládí…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/278142/postav-hlidku-YgY-278142.jpg 3.588
Série:

Jako zabít ptáčka (2.)

Originální název:

Go Set a Watchman (2015)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (33)

Přidat komentář
lencin
14. září

Dobré a dojemné, velmi velmi relativizující dokonalého Attica z Jako zabít ptáčka. Líbilo se mi dospělé prozření Čipery,ale na JZP to nemělo.

ssyyllvvaa
22. srpna

Pro obdivovatele knihy Jako zabít ptáčka rozhodně doporučuji, protože jde o pohled na Maycomb a jeho obyvatele ze značně odlišného úhlu. Pohled dítěte a mladé ženy na svět kolem sebe je nutně jiný, a to nejen v důsledku politických změn, ale i se zřetelem na dobu napsání a vydání knihy a zřejmě i na práci redaktora před jejich vydáním, jak ve svém komentáři upozorňuje "kní". Ale přiznám se popravdě, že kdybych neznala "ptáčka", asi bych tuto knihu nedočetla, protože spád měly jen části obsahující vzpomínky na dětství, ostatní mi přišlo příliš vyumělkované a přehnané a dočítala jsem už jen vedena snahou zjistit, jakou pointu autorka pro změnu postojů hlavních postav vymyslela.

Sirael23
20. srpna

Zajímavý návrat do Maycombu a ke známým hrdinům. Popravdě se nedivím, že ve své době román nebyl v této podobě vydán. Leccos tomu chybí a leccos přebývá. Ten, kdo s autorkou spolupracoval na Jako zabít ptáčka, musel být vážně dobrý.

Nielada
13. srpna

Jako nadšenná čtenářka "ptáčka", jsem se na tuto knihu neskutečně těšila. Oproti prvně jmenované na mě ovšem působí nevyrovnaně, nepřehledně a až nudně. Určitě k tomu přispívá fakt, že se nevyznám příliš v otázkách rasových bojů probíhajících v Americe tehdejší doby, často jsem se v textu ztrácela a to, co mělo působit jako zlom příběhu mi přišlo špatně nepochopitelné. Ale to, že to nechápu já, nevypovídá nic o příběhu a autorovi. Styl autorčina vyprávění si čtenář sice může vychutnat, ale řekla bych že je to jen taková malá ochutnávka. Už bych si to znovu nedala.

Jane333
12. června

Pro mě zklamání. Kdybych nečetla Jako zabít ptáčka, nikdy bych si tuhle knihu nekoupila. Hlavní hrdinka strašně přechytralá, protivná. Poetika a atmosféra z Jako zabít ptáčka nikde. A kde se najednou vzal kamarád z dětství Hank ? Když o něm v JZP nebyla ani zmínka. Chvílemi jsem měla pocit, že to snad psala jiná autorka.

IvaKo
07. června

I když jsem znala historii vydání této knihy, byla jsem zvědavá na to,z čeho autorka vycházela při tvorbě "Jako zabít ptáčka. " A překvapení se dostavilo, bohužel, spíše nepříjemné. Vyprávění příběhu působí spíše nudně a z hlavních postav se staly takřka odpudivé osoby. Zajímavější jsou pasáže vzpomínek na dětství a vývoj řešení rasistické otázky na americkém jihu.

kní
22. května

Pozor, pozor, tato "nová" kniha je nezredigovaný rukopis textu, který roku 1957 skončil v rukou redaktorky Tay Hooffové, pracující tehdy pro dnes již neexistující nakladatelství J.B. Lippincott Co. Hoffová měla dar rozpoznat značný talent autorky, na předloženém rukopisu si cenila zejména pasáží pojednávajících o hrdinčině dětství. Přesvědčila autorku, aby je rozšířila, po dva roky pečlivě komentovala všechny další verze a navrhla změnu názvu. I jejím přičiněním tehdy spatřila světlo světa kniha Jako zabít ptáčka.

exitus
26. dubna

Knihu jsem četla jen ze zvědavosti a bohužel mě nezaujala. Je důležité si uvědomit, že to není pokračování, ani předchůdce Ptáčka, je to prakticky původní draft. Na knize je nejzajímavější fakt, nakolik může vydavatel ovlivnit výslednou podobu díla, protože Harper byla vyzvána, aby Postav hlídku přepracovala a tak vzniklo Jako zabít ptáčka a musím říct, že to byl zásah skoro shůry. Zejména to, že se rozhodla Ptáčka vyprávět z pohledu dítěte byl skvělý tah, protože momenty, kdy se Čipera v Hlídce vrací do dětství, jsou jednoznačně nejlepší. Jinak je knížka celkem nudná a co se týče rasové historie v Americe pro ne zcela informovaného čtenáře (přiznávám se) náročná. Kniha navíc často popírá fakta z Ptáčka, což je pochopitelné vzhledem k chronologii psaní a k přepracování, nicméně to z ní činí prostě zbytečné dílo, které mělo zůstat v šuplíku.

pajaroh
20. dubna

Postav hlídku není autorčin první román, jak by se mohlo zdát z některých komentářů i ze stručného popisu knihy (komerční tah?). Tento román byl napsán před vydáním Jako zabít ptáčka nikoliv před jeho napsáním.

daniela8978
19. dubna

Já jsem byla nadšená. Strašně ráda jsem se vrátila za Čiperou a Jemem, Atikem i Kalpurnií. Ano, nedá se to srovnovávat s Jako zabít ptáčka, ten je pro mě nedostižný, ale i tak mě svým vyprávěním autorka opět ihned zatáhla do dění. Prostě se mi to četlo samo, její vypravěčský um je neuvěřitelný. A je dobré podotknout, že nejde o pokračování Jako zabít ptáčka, ale o autorčin první román, který byl vydán až před pár lety. Je to vlastně její prvotina, která nebyla dosud publikovaná. Jsem ráda, že jsem si to přečetla. A teď můžu říct, že mám veškeré dílo této autorky přečtené. A takových moc nemám. :) :)

kh123
16. dubna

Jako kdyby tuhle knížku napsala úplně jiná autorka než "Jako zabít ptáčka", zklamala mě svou všedností, asi jsem čekala moc.

book74worm
13. dubna

Odloženo na straně 85, bohužel. Hodně jsem se těšila, ale Ptáček 2 to prostě není, i když je fakt, že jsem ho četla před lety. Přesto si nemyslím, že bych tehdy dokázala louskat cokoli, co by mělo tak nepříjemnou hlavní hrdinku, prakticky nulový děj a šroubované dialogy.

Dorrinka
31. března

Čekala jsem od knihy hodně, zklamaná jsem nebyla, ale takový neurčitý pocit nenaplněnosti mám. Přiznám se, že bylo pár stran, kdy jsem se skoro nudila, ale byly bohatě vyváženy skvělými a vtipnými scénami, hlavně vzpomínkami na dětství hlavní hrdinky. A hlavně díky tomu, že právě vzpomínkové pasáže byly zdaleka nejvtipnější, nejčtivější a jednoduše nejkrásnější z celé knihy, jsem nabyla dojmu, že Jako zabít ptáčka je tak obrovsky kouzelná kniha právě proto, že popisuje tu drsnou jižanskou realitu dětskou optikou. Šíleně mě mrzí, že jsem tu knihu četla tak dávno (no páni, 15 let to bude...), až se mi po ní začalo stýskat.

MichelleS
17. února

Postav hlídku se mi hodnotí velmi obtížně. Nedokážu nesrovnávat s "ptáčkem", jinak bych dala možná i 4 hvězdy. Některé části se mi líbily, třeba návrat domů, spory s tetičkou, Kávička; jiné méně - scéna v kostele, dialogy s Hankem. Dokonalé byly návraty do dětství - těhotenství, školní ples - to bylo to kouzelné, proč jsem si zamilovala Čiperu a ostatní. Teprve v polovině došlo k zásadní události a začalo jít o víc než o rodinnou návštěvu. Tak jak jsem v "ptáčkovi" Čiperu milovala, tady to bylo úplně jiné. Já vím, je dospělá, což se pořád zdůrazňovalo, ale to , co je okouzlující u dítěte, nad čím přimhouříme oči u náctileté, to u dospělé nefunguje. Působila spíš jako sobecká rozmazlená princeznička, ten strýčkův ruční argument jsem jí přála. Postrádala jsem neopakovatelnou atmosféru Maycombu, jak jsem si ji zamilovala. Nelituji, že jsem tento pokus četla, ale znovu už sáhnu jen po úžasném "ptáčkovi".

pajaroh
03. února

Pokračování klasiky Jako zabít ptáčka považuji za průměrný doplněk, který mě nenadchl, neurazil. Chápu, že autorka chtěla popsat Čipeřin posun a další fázi dospívání a prozření, ale zabedněnost této postavy mi lezla na nervy. I když ani původní kniha není podle mě výrazná, ke čtení postačí nulová fantazie a nedá se nic vyhledat "mezi řádky", děj i morální otázky jsou naservírovány na zlatém podnose - to vše se dá ještě vysvětlit naivním dětským pohledem. O ten se už kniha Postav hlídku opírat nemůže, přesto jednoduchost zůstává. Ano, a takto jednoduše Harper Lee sebrala hlavní morální zásady lidstva a použila je v knize, čímž ji učinila pro většinu čtenářů čtivou a chytlavou (podtrženo tragickým osudem Jema a postavou Atticuse). Zbytečné hledat více.

9098
17. ledna

Rozhodně jedna z nejlepších knih v roce 2016.

iveta3689
04.12.2016

Stejně tak jako nesdílím nadšení z Jako zabít ptáčka, tak i takto dopadlo tato kniha. Je to normální (až tuctový) společenský román. Není to špatné čtení, jen je to prostě jedna z mnoha knih na trhu.

kejty91
10.11.2016

Bylo to jiné, než "prvotina, která byla napsaná jako druhá". Tato kniha je totiž vyprávěna z pohledu dospělého člověka a je jisté, že dospělý člověk, vnímá věci jinak než dítě. Dětský pohled byl mnohem více procítěnější a mnohem méně nesobecký. Tady bylo samé já, já, já až jsem souhlasila nakonec s doktorem Finchem, který ji řekl aby se konečně vzpamatovala.
OPět popis situace černých a bílých, jež byla druhým hlavním motivem této knihy (první byla Jana Luisa).
No, za přečtení stojí. Každý si na tu knihu musí udělat svůj názor. Mě se to líbilo jako hezký průměr.

kuruteku
09.10.2016

Nějak si nedokážu představit, že tato knížka byla napsána jako první. Ale koneckonců Steinbeck také nejdřív napsal Bitvu a až pak Hrozny hněvu. Rozhodně chronologický postup - nejdříve si přečíst Jako zabít ptáčka a pak Postav hlídku - je užitečný. Člověk pochopí mnohem víc - například proč u nás lidé volí tak, jak volí. Věci nejsou a nikdy nebyly černobílé, jen děti je tak potřebují vidět. A skutečně dospělý musí ty odstíny rozlišovat, hledat svou cestu, vnímat obavy, předsudky, tradice i špatné zkušenosti jiných, aby s nimi dokázal diskutovat. Svoboda, právo, spravedlnost - velká slova, ale každé znamená něco jiného. Má jedno přednost před ostatními? A mám právo nějaké z nich preferovat? Pro mne skoro kniha roku.

ipe
22.09.2016

Měla jsem pár moc pěkných dní s touhle knihou. Moc se mi líbila. V závěru knihy jsem obdivovala skoro filmový styl vyprávění. Vzrušené dlouhé rozhovory, čtenář musí dát pozor, aby mu neunikl smysl, ale zase se povedlo věrohodně vyjádřit sdělení. Křehké téma vztahů dospělé mladé ženy k nejbližším v rodině. Není to jen o dospívání, ale i o dospělých. Ani oni to nemají lehké a že nikdo není bez chyby je nasnadě. Takže vlastně moudrost, osobní statečnost a tolerance a hlavně láska, to je myslím, poselství. Aspoň já si to z příběhu beru.
Dala bych plný počet bodů, ale nemálo mě rozčilovaly vysvětlivky. V textu je spousta odkazů na literární díla nebo reálie, v našem prostředí je běžně neznáme. Vysvětlivky však nejsou očíslované ani v textu ani v seznamu, takže čtenář značně tápe. Snad čísla vypadla? Nevím, ale na něco takového jsem ještě nenarazila. Očekávala bych taky fundovaný doslov, to mi chybělo. Tyhle připomínky patří nakladateli (Mladá fronta), při čtení mě to štvalo.

iška
31.08.2016

Souhlasím že "Jako zabít ptáčka" bylo pěknější. Ale moc pěkně je tu zobrazeno, jak nelze na věci nahlížet jen černobíle. A myslím, že některé postřehy platí i pro dnešní dobu.

ChSleepwalker
30.08.2016

Postav hlídku je třeba brát jako první pokus o vytvoření Jako zabít ptáčka, není to žádné jeho pokračování. Tahle kniha nebyla v padesátých letech vydána z určitého důvodu a tak to zřejmě mělo zůstat. Přestože to není špatné, nedosahuje to geniality mého milovaného Ptáčka. Od prvních stránek jde poznat, že je kniha prvním konceptem, který si nakonec vyslouží důkladnější přepis. Nejsem zklamaná, neovlivnilo to mou lásku k Jako zabít ptáčka a rozhodně to nebyla ztráta času. Naopak bylo hezké podívat se, z čeho ta perfektní kniha vzešla.

dadako
19.08.2016

Hezký návrat do Maycombu. Ne tak pěkné jako ptáček, ale určitě stojí za to si přečíst.

Odehnalka
09.08.2016

Na Jako zabít ptáčka to nemá, to se mi líbilo o něco více. Nemůžu říci, že by mě kniha zklamala, to ne. Byla trochu vážnějšího rázu a tentokrát jsem více postrádala historický kontext, přeci jen to nejsou dějiny, které se učíme ve školách tady.
I tak se mi ale příběh líbil, dobře se to četlo. U vzpomínek Čipery jsem se tu a tam zasmála, u její bezmoci skoro brečela. Ale na pět hvězdiček to u mě není, něco tomu chybělo.

Leenah
31.07.2016

Knížka mě trochu zklamala, po přečtení Jako zabít ptáčka jsem asi měla příliš velká očekávání. Určité pasáže jsem si musela přečíst třeba dvakrát, abych se v nich trochu vyznala a pochopila souvislosti, což mi narušovalo celkový dojem z hlavní myšlenky knihy. I přesto knihu zařazuji mezi mé oblíbené a určitě se k ní někdy vrátím. Možná si ale předtím ještě trochu prostuduji historické souvislosti :)

Tesset
16.07.2016

Nějak mi to k Jako zabít ptáčka nesedělo. Jako by to byly úplně jiné postavy, pro mě nesympatické. Děj celkem o ničem a náhle prozření mi k hlavní hrdince taky moc nesedělo. Ale i přesto musím říct, že mě kniha zaujala a někdy si ji přečtu zase.

wiix
05.07.2016

Samozrejme, že na Jako zabít ptáčka to nemá. To asi máloktorá kniha. Ale pokračovanie príbehu Attika a veľkej Čipery bolo príjemné, avšak melancholické a prudko filozofické. To možno čitateľa odradí, zamotá. Ale treba vytrvať dokonca, pretože tam čaká sladká odmena v podobe rozkvitnutia a dokončenia charakteru jednotlivých postáv a to nám povie veľa o tom, prečo je Maycomb taký aký je, prečo sa Amerika a vidiek vyvíjajú tak ako sa vyvíjajú a prečo sa každá postavička z knihy správa presne tak a nie inak.

Jeanie
25.06.2016

Čipera se vrací do Maycombu za stárnoucím otcem Atticem a nápadníkem z dětství Hankem. Jako dospělá 26-letá žena zjišťuje, jak se její blízcí i ostatní obyvatelé díky politice změnili a často vzpomíná na dětství.

Makropulos
21.06.2016

Když jsem vloni na podzim přečetla Jako zabít ptáčka a zjistila, že existuje ještě další kniha, moc jsem ji chtěla přečíst. Ovšem ještě nebyla v češtině. Koupila jsem si tedy originál. Ale na úžasný jazyk paní spisovatelky moje angličtina nestačila. Věděla jsem, co se v knize děje, ale unikaly mi významy těch krásných vět, psaných autorčiným hravým jazykem, kterým už teď přesně rozumím díky skvělému překladu paní Jany Hejné. Prostě na Harper Lee v angličtině nemám. Vlastně jsem tedy tu knížku přečetla dvakrát a stálo to za to. Tento příběh skvěle doplňuje nebo dokresluje život Čipery – Jany Luisy, její nekritický vztah ke zbožňovanému otci i k příteli z mládí Hankovi, který by se mohl stát jejím životním druhem – „Miluj si koho chceš, ale vezmi si někoho ze svých“.
Teprve tady na základě postojů jejích nejbližších ke změnám probíhajícím v americké společnosti kolem roku 1955 má Jana Luisa šanci dospět a zbavit se závislosti na vzpomínkách na úžasné dětství a začít žít svůj vlastní život.
Doporučuji těm, co znají Jako zabít ptáčka si tuhle knížku přečíst. U někoho může dojít k tomu, že bude pošpiněn jeho ideál Atikus. Musíme ovšem vycházet z toho, že tahle kniha byla vlastně jakousi první verzí „Ptáčka“ , takže autorka posunula charakter Atika ve svém finálním díle od „normálního suchara k jemnému ušlechtilému hrdinovi.

milunka21
18.06.2016

Když jsem ji včera večer dočetla,tak ještě včera o půlnoci jsem si musela zapsat něco o knize dokud to mam čerstvě v sobě.Ale to jsem nakonec nemusela,protože jen kvůli té knize jsem nemohla vůbec spát a pořád jsem toho plná.Takže jak to napsat?Asi bych měla začít u Jako zabít ptáčka,kterou jsem četla před pár měsíci.Myslím si že nejsem jediná v tom,že Atikus byl ztelesněním spravedlnosti a že takového tátu by chtěl každý.Měla jsem ho v knize nejradši a strašně jsem ho obdivovala.Proto pro mě bylo těžký číst Postav hlídku.Čipera která bydlí v New Yorku, a je už dospělá žena,se vrátí na náštěvu za otcem do rodného města.Jenže tam sí jí pomalu začne hroutit její svět na který byla zvyklá,nic neni jak bylo , nikdo není takový jaký byl a to jí dost zasáhne.Nejvíc ze všecho ale její otec,kterého viděla na schůzi kde se nadávalo na černochy.A to zasáhlo i mě,přeci jen byl to můj oblíbenec a v hlídce se z něj stal najednou úplně cizí člověk.Takže většinu knihy jsem probrečela.Ale konec knihy byl pro mě jak facka.Takže kdo četl ptáčka musí si nutně přečíst i hlídku,protože se v ní uzavírá něco otevřeného.Je skvěle napsaná jako ptáček a stejně čtivá.Místama se Čipera vrací do dětství a ty vzpomínky mě většinou rozesmáli,hlavně ta příhoda s Jemem a autem. :-D No a samozřejmě se nakonci dovíte jestli se vdá nebo ne,takže neváhejte a šup do ní.



Štítky

Amerika

Autor a jeho další knihy

Harper Lee

Harper Lee
americká, 1926 - 2016

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených3x
v Přečtených117x
v Čtenářské výzvě19x
v Doporučených6x
v Knihotéce45x
v Chystám se číst109x
v Chci si koupit16x