Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70246/bmid_jako-zabit-ptacka-Hjy-70246.jpg
4
3285
3285
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird, 1960
více info...
Přidat komentář
100% - "Snažím se, seč jsem, milovat všechny lidi... někdy to znamená velké přemáhání - když o tobě řekne někdo něco, co považuje za nadávku, děvenko, to není urážka. To jen dokazuje, jaký je ten člověk ubožák, to tě nemůže ranit." (Atikus Finch)
Opravdu málokdy dávám maximální hodnocení, ale pravdou je, že takhle čistou a pravdivou knížku jsem už dlouho neměla v ruce. Je v ní tolik moudra, upřímnosti a poctivosti, zjevně i díky stylu vyprávění, který autorka zvolila, tedy že jsou všechny události popisovány ústy malé ale vnímavé školačky Čipery Finchové, dcery čestného právníka Atika Finche, který sice jako otec samoživitel nemá na ni a jejího staršího bratra Jema zas tak moc času, ale to, jakým způsobem jim předává své životní postoje, je snad až moc idealistické. Však je také literárním vzorem pro celé generace amerických právníků, kteří chtějí svoji práci vykonávat se ctí.
V dětských hrách Čipery, Jema a jejich kamaráda Dilla je určitá starosvětská nevinnost 30. let 20. století, kdy v USA vrcholí hospodářská krize a už i tam se s obavami vyslovuje jméno Hitler. Úsměvné postavičky jižanského maloměsta, které ještě nezapomnělo na válku Severu proti Jihu, často pobaví, dokud z nich nezačne mrazit v okamžiku, kdy dojde na proces s černochem Tomem Robinsonem, neprávem obviněným ze znásilnění bílé dívky (která se tímto obviněním snaží zamaskovat to, že ho sama sváděla), kdy je i přes vynikající Finchovu obhajobu předem jasné, jak to v této příkladné demokracii dopadne. Atikus je ale o svém postoji natolik přesvědčen, že slepě přehlédne i nebezpečí, které od pobouřených spoluobčanů hrozí jeho vlastním dětem. Jak sám říká: "Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří." A také: "Abych já mohl žít s ostatními lidmi, musím se napřed vyrovnat sám se sebou. Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."
A je to přesně tak, že se v téhle knížce najde každý čtenář, který někdy pocítil, že stojí mimo většinový názor (a nemusí být ani černochem, vůči němuž automaticky směřují předsudky, nebo podivínským sousedem zavřeným doma jako Artur „Buba“ Radley). Bylo by zkrátka fajn, kdybychom dokázali odlišit, kdo představuje opravdové zlo a kdo je jen malým ptáčkem, který nikomu neškodí, jen hezky zpívá. Koneckonců „s nejrůznějšími lidmi mnohem lépe vyjdeš, když si osvojíš jednoduchý trik. Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud (…) si nevlezeš do jeho kůže a nechodíš v ní.“
Po dočtení jsem zkoukla i černobílý film s výborným Gregorym Peckem v roli Atika Finche – tam ale dost zamrzelo, že se z toho stalo spíš soudní drama (a ten dětský pohled tam pak vyzníval občas dost mimo) – důležité dějové linky z knihy jako např. požár u sousedky Maudie, návštěva dětí v kostele jejich černošské hospodyně Kalpurnie nebo předčítání umírající morfinistce se do filmu vůbec nedostaly.
Tak tohle bylo vážně výborný!
Už od začátku jsem se naladila na správnou vlnu, četlo se to fakt výborně, dětské radosti, hrátky, přátelství.. tady se opravdu odráželo to klasické dětství. Atikus je výborná postava, otec. Čipera byla skvělá, jak nad vším přemýšlela. Jem byl skvělý bratr. I přes to všechno. Bubu Radley.. výborný. Výborný popis situací, charaktery lidí, pocitů a myšlenek.
Příběh obsahuje opravdu spoustu myšlenek, které teď ani nejsem schopna popsat. Je to tak skvěle napsané, že jsem ani nechtěla věřit, že je to autorky prvotina. Neuvěřitelný.
Jsem, a budu toho příběhu plná ještě hodně dlouho. Asi to miluju.
Doporučuju!
Ze začátku jsem se do knihy nemohla nějak začíst, moci neseděl styl vyprávění malé holčičky, ale jak příběh postupoval, četlo se mi to lépe. Nakonec knížku hodnotím velice kladně, moc se mi líbila. Příběh je jednoduchý, ale silný. Moc se mi líbila postava otce a styl jakým vychovával svoje děti. Mám v plánu podívat se v nejbližší době i na film a přečíst si i druhý dil
Hodně čtivá kniha psaná očima malé 8-leté dívenky. Spolu se svým starším bratrem, otcem a hospodyní prožívá své dětství a popisuje události na malém městě. Zápletkou je trestný čin, údajně spáchaný mladým postiženým černochem, kterého otec Atik zastupuje při soudním přelíčení. Příběh nedopadne dobře, ale to se ve zmíněné době dá předpokládat.
Upřímně jsem nečekala, že se mi knížka bude tak líbit. Do povinné americké literatury se ale řadí právem.
Knížku jsem četla v angličtině, a chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na přízvuk.
Atmosféra amerického maloměsta je nastavena velmi dobře - poměrně rychle jsem v hlavě měla obrázek sousedství, kde se děj odehrává. Zároveň je ze stylu psaní jasně vidět, že vypravěčem je dítě a jeho perspektiva. Také se autorce povedlo ukázat, že děti, i když jsou malé, vnímají a chápou věci ze světa dospěláků - i když si to jako dospělí nemyslíme.
Doporučuji se po přečtení podívat i na rozbory díla, které můžou dodat lepší kontext, hlavně co se týče Atticuse Finche. Zároveň doporučuji se podívat na film (1962) - závěrečná Finchova řeč k případu obviněného je působivá i na papíře, ale Gregory Peck odvedl při recitaci obdivuhodný výkon.
Audiokniha, skvěle načtená Klárou Issovou.
Ano, je to prvoplánově napsané s cílem zahrát čtenářům na city. Nicméně tu oceněnou kvalitu v tom díle vidím... málokdo by to uměl napsat tak jednoduše, až kýčovitě, ale aby to mělo ten morální přesah a této spisovatelce se to určitě povedlo.
Dětský hlas Kláry Issové se krásně kloubí s vyprávěním osmileté holčičky, tady tedy děkuji za skvělý výběr interpretky.
S dovolením se odkazuji na dřívější recenze. Ta od jarynek (VIII.24) se trefila - dítě vypráví jako by bylo dospělé, má názory a hloubku myšlení dospělého - to je to co mi tady nesedlo!! To, co mělo být vážné mi bohužel přišlo jako fraška:-((
Několikrát bylo vypravěčem v přečtené knize dítě, líčilo příběh svým pohledem, ale tady to bylo neúměrné, mimo jistou dětskou perspektivu. Jen v některé pasáži mi to přišlo přirozené, ale těch vyumělkovaných bylo až moc. Příliš, aby mé hodnocení bylo lepší.
Možná je to mým chápáním, že jsme se s autorkou minuli, možná ne, ale nemusí se přece lidem líbit stejné věci. Řada čtenářů je knihou nadšena, tak jim to nebudu brát a jen sáhnu po jiné knize:-))
Poslední kniha do Čtenářské výzvy poslouchano jako audiokniha. Příběh je krásný. Doporučuji.
O'Connorová ji ohodnotila takto: "Myslím, že jako dětská kniha je dobrá. Je zajímavé, že všichni ti lidé, kteří si ji kupují, nevědí, že čtou knihu pro děti."
Naprosto s ní souhlasím. Moc si přeji, aby ji četla má dcera, až jí bude okolo dvanácti let. Ta kniha je totiž krásná, ale zároveň lehce naivní a až moc doslovná - a to nejen vnímání hlavní hrdinky jako dítěte, ale i když vidí "dospěle".
O knize jsem už dávno slyšela a když jsem ji našla v knihovně mezi vyřazenými knihami, vzala jsem si ji domů a dlouho tu ležela. Teprve Čtenářská výzva mě přiměla ji přečíst. Je to opravdu něco jiného, než jsem čekala. Jde víc o pohled na život na americkém jihu, jak ho vidí malé děvče svým čistým, trochu naivním pohledem. Vnímá nespravedlnost v chování dospělých a navzdory tomu si zachovává svou čistou mysl. Zajímavá kniha, dnes už možná ne tak rozšířená, ale ve své době musela vzbudit velký zájem.
Původně jsem si myslel, že kniha bude pouze o procesu plném rasismu a předsudků. Mýlil jsem se? Ano, mýlil. :D Tak do poloviny knihy o procesu uslyšíte jen jemné narážky, totiž kniha je vyprávěná z pohledu osmileté dcery onoho obhájce Afroameričana. Čekejte knihu plnou částí o životě průměrného amerického dítěte, a i když k samotnému procesu dojde, nepřijde mi zas tak úžasný, jak jsem podle známosti knihy čekal. Kniha je jistě příjemná a při čtení jsem se bavil, ale pravděpodobně si ji dlouho znovu nepřečtu. 78/100, rozhodně není pro každého (Trošilinku nudná)
Ať žije Čtenářská výzva na Databázi knih! Jinak by mi totiž kniha jen další roky ležela v knihovně a nejspíš bych se k ní nikdy nedostala, a to by byla obrovská škoda. Kniha není nikterak napínavá nebo strhující, nečte se zrovna snadno nebo rychle, ale je plná neuvěřitelně silných myšlenek platných v každé době.
Zvídavá je tato Čipera a s Jemem a Dillem si to umí užít, i když žili ve složité době.
Úžasná kniha popisující život v jižanských končinách USA ve 30.letech minulého století. Příběh je vyprávěn očima dítěte, o vztazích, diskriminaci a porozumění lidských skutků.
Byla jsem velmi mile překvapená. Kniha mi dlouho ležela v knihovně a upřímně obálka mě nikterak neoslovila a příběh, no co si budeme dala jsem to do knihovny a nedostala se k tomu. Teď jsem knihu vytáhla kvůli čtenářské výzvě a nelituji. Je to moc krásně napsané, příběh vypráví Čipera, malá osmiletá holčička a na vše se kouká pohledem dítěte a upřímně někdy by se dospělí měli koukat na svět právě těmi očima. Ta doba tenkrát byla pro jisté lidi nepříjemná a je dobré si to připomínat.
Doopravdy kniha krásná a upřímně se těším až se na ní vrhnu zase někdy....
Nejlepší knížka jakou jsem za poslední dobu četla. Opravdu hodně na mě zapůsobila. První půlka skvěle ukázala nejen prostředí v jakém se odehrává, ale i hlavní povahové rysy jednotlivých postav. Vyprávění z úst a z pohledu dítěte skvěle a hlavně upřímně ukázalo, jak je svět dospělých nelogický a že spousta věcí, které zůstanou nevysvětleny, si každý může vysvětlit po svém.
Někde v komentářích jsem četla názor, že vypravěčka má až moc dospělé názory. Já si to nemyslím. Má názory, které ji vštěpoval moudrý otec, ale zatím je chápe po svém. Má ještě nezkažený pohled na svět ovlivněný trochu jinou výchovou.
Část se soudním procesem jsem četla se značnou úzkostí, jelikož jsem věděla, jaký bude konečný výrok. A po celou dobu jsem si říkala "jak by to mohli takhle nechat skončit?".
Ještě bych vytáhla malou zmínku o Hitlerovi a židech, kde bylo krásně ukázáno, jak lépe vidíme a dokážeme se kriticky postavit k problému, který je vzdálený a nás se přímo nedotýká, na rozdíl od problémů nám blízkých u kterých jsme prostě zaslepeni.
Název knížky je trošičku zavádějící. Když jsem se s knížkou setkal poprvé, považoval jsem ji za sadistickou příručku pro myslivce a pytláky. Mylný název „Jak zabít ptáčka“ se mi tudíž na několik let zaryl do paměti. Můj nevědomky upravený název doprovázela představa myslivce, který na nevinného ptáčka míří puškou. Jako zabít ptáčka ve skutečnosti nabízí mnohem víc než sadistický návod na zabíjení ptáčků.
Americká soudní dramata mě vždycky přitahovala. U filmů a dokumentů ze soudního prostředí se pokaždé dokážu ponořit do dramatického boje o spravedlnost. Jako zabít ptáčka sice nabízí drama z prostředí amerického soudu, ale ve skutečnosti je rodinným dramatem, kde soudní spor nehraje velikou roli, zato má ale veliký vliv na jednotlivé postavy a obyvatele fiktivního městečka Maycomb.
Děj knihy zpočátku vytváří iluzi příběhu pro mladší čtenáře. Dětský svět postupně střídá svět dospělých, na který Čipera nahlíží svýma dětskýma (a zároveň dospělýma) očima. Již během prvních stránek jsem se vcítil do světa Čipery, která příběh vypráví s dětskou naivitou a grácií. Její dětská dobrodružství se postupně prolínají s dospěláckým „dobrodružstvím“ jejího otce a ostatních obyvatel městečka Maycomb.
Postava starostlivého otce Attica Finche mi přirostla k srdci. Kdykoli zaznělo jeho jméno, vybavila se mi tvář Gregoryho Pecka, který postavu ztvárnil ve stejnojmenném filmu. Atticus je nejen pro své děti, ale i pro obyvatele Maycombu strážným andělem a symbolem spravedlnosti, který se za každou cenu snaží udělat správnou věc. I když je postava otce mnohými čtenáři oblíbená, někteří v ní nemusejí najít zalíbení. Atticus Finch je totiž ztělesněním dokonalosti samotné. S každou věcí si poradí a pro každou otázku má správnou odpověď. Postava místy působí nadpřirozeně a vytváří představu stoprocentní kladné postavy, která nezná neřestí.
Jako zabít ptáčka je literárním skvostem, který nabízí moralizující příběh z pohledu dětské postavy. Kniha je nejen pestrým záznamem mladých dětských let, ale také trablí a nesnází obyvatel jednoho fiktivního městečka.
Klasika, která mi zůstala v hlavě ještě dlouho po dočtení. Příběh, který je nejen o soudech a předsudcích, ale i o tom, co to znamená stát za tím, co je správné. Atticus Finch je pro mě jednou z největších literárních ikon, a celkové poselství knihy je silné, pravdivé a nadčasové. 5 hvězd za nádherný, silný příběh, který se nikdy nevytratí z naší historie.