Jako zabít ptáčka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/38_/388979/jako-zabit-ptacka-Mia-388979.jpg 4.52076
Série

Jako zabít ptáčka 1.

Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Mladá fronta
Orig. název

To Kill a Mockingbird, 1960

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (433)

Kniha Jako zabít ptáčka

Přidat komentář
aktijnov
20. ledna

Trvalo mi delší dobu, než se mi podařilo dočíst a vlastně nedokážu popsat proč. Musela jsem si knihu "dávkovat". Je v ní moudrost, smutek i smích. Spousta kontrastů - svět dětí a ten dospělých, dobro a zlo, zažité zvyklosti maloměsta se spoustou předsudků i touha po nespoutanosti, přátelství i nenávist... Pro mne i obrovská beznaděj...

rodak
14. ledna

Také mi kniha svým stylem moc nesedla Myslím styl psaní.Obsah zajímavý,ale již několikrát zde zmíněný Černobílý svět výrazně vede

DK_Ronie
02. ledna

Ustrednim motivem je dulezita otazka. Kniha je velmi ctiva a tak nejak "mila". Ale vlastne to ve mne nic moc nezanechalo. Cetl jsem relativne nedavno a uz si to skoro nepamatuju.

linhi22
01. ledna

Úžasná knížka, čtivá, a přitom hluboká, smutná, a přitom lidsky pozitivní, drsná, a přitom plná naděje... Co mi ale vadilo, je redakční "práce" (Mladá fronta, 2018), která zejména u dialogů nutila číst danou pasáž znova, aby vůbec bylo jasné, kdo co říká.

Jandýs
29.12.2019

Na knihu jsem narazila díky zmínce v jiné knize a doporučenou četbu v jednom seznamu.. Určitým příběhům z minulosti jsem se dlouho vyhýbala, poněvadž pro mne byly psané ne příliš poutavě a možná jsem jim ani nedokázala dost dobře porozumět a proniknout do hloubky samotné duše knihy.. Ale právě tato kniha dokázala zbořit můj vlastní mýtus, že to bude nuda..
Kdyby příběh nebyl vyprávěn tak, jak byl, asi by to byla tuctová záležitost.. Ale autorka pozvedla celou svou věc tím,že z pohledu dítěte se pomalu zasvěcujeme do reality případu a také do života a mezilidských vztahů.

Musím také podotknout, že ve mně autorka Lee vzbudila stejne silné pocity a emoce jako Rowlingová a Backman.. Mravní podtext, soucit, laskavost, dobro vs zlo..
Opravdu silný příběh, krásně a mile napsaný, doporučuji..

ZuKo
26.12.2019

Ja nějak knihám co vyhrály cenu nemůžu přijít na chuť. Dala jsem to do 100 stánky. Jedna z knih u které nebudou další pokusy o čtení.

ujira
25.12.2019

Kontrast mezi barvou pleti jako základní téma. Kontrast mezi dětským čistým, jasným a pokřiveným a společenskými kompromisy zatíženým pohledem na pojetí práva mezi bělochy a barevnými na jihu Ameriky ještě ve třicátých letech min. století. Dobrý román o rasové snášenlivosti, o tom, že i celkem vyspělá společnost potřebuje zrát,vzdělávat se a poznat své nedostatky, než je přijme a bude je umět zpracovat. A dokonce i dnes aktuální myšlenky pro středoevropského docela dobře vzdělaného, mnohdy i křesťana. V Americe asi povinná četba, já jsem se k ní dostala až nyní, ale i tak si myslím, že stojí zato si ji přečíst, dnes možná je to aktuálnější(když našimi končinami provívají rasistické nálady).

thorir
22.12.2019

„Porosteš a budeš po celý život dennodenně vídat, jak běloši šidí černochy, ale něco ti povím a na to nezapomeň – když běloch ošidí černocha, pak bez ohledu na to, kdo to je, jak je bohatý nebo z jak vznešené rodiny pochází, je ten běloch darebák.“

„Nic mi není odpornějšího než bílý ničema, který zneužije nevědomosti černocha. Jen si nemyslete – všechno se to sčítá a jednou účet zaplatíme. Doufám, že se toho vy děti nedočkáte.“

Četbu klasik jsem dlouhá léta odkládal, ignoroval, považoval jsem je za překonané a vlastně zbytečné pro vnímání moderního světa. Zpětně si říkám, že jsem se nemohl víc mýlit. Skrývá se mezi nimi mnoho a mnoho literárních pokladů, skvostů, které lze číst bez ohledu na to, kdy byly napsány a vždy si z toho něco odnést. To je přesně případ Leeové Jako zabít ptáčka.

Text je naprosto geniální a odzbrojující, kontrast mezi dětským pohledem a dospělým světem je propastný a intenzivní. Hutná scéna před věznicí dokonale vystihuje téma a náboj knihy. Svět bez předsudků, to je ten dětský pohled. Ale předsudky nelze černobíle odsoudit a odhodit jako špatné a nepotřebné. Předsudky lidem pomáhali přežít tisíce a milióny let od prvopočátků lidského rodu. Ale o tom kniha není.

Kniha je vyzdvihována jako etalon kritiky systémového rasismu Ameriky třicátých let minulého století. Možná ano, příběh k tomu čtenáře vede. Přesto si myslím, že kniha je více o prosté lidskosti, prosté spravedlnosti a slušnosti. Ti nejvíc uřvaní rovnostáři bývají ti největší pokrytci. Protože postrádají lidskost, jsou jako mechanické stroje, naučení odpovídat tak, aby z vnějšku vypadali dobře a ctnostně. Naučení, aby signalizovali své ctnostné vlastnosti. Uvnitř jsou však zkažení jako peklo samo. Stačí si všimnout, jak se chovají ti nejvíce hlasití aktivisti všech politických ideologií, hlasitě prohlašují, jak je třeba žít ve světě bez předsudků a sami přitom s předsudky pokrytecky žijí, a uměle je na venek korigují a je to poznat. Tohle je ta kognitivní disonance, ten divný pocit, že něco nesedí. A příběh ukazuje ještě jednu věc, o které se moc nemluví ani dnes, totiž absolutní nerovnováhu v systému spravedlnosti mezi obviněním chlapa ze znásilnění a křivým obviněním chlapa ze znásilnění.

Ale zpět k citaci na začátku. S ohledem na identitární roztříštěnost západního světa se domnívám, že již platíme. Rozhodně doporučuji všem.

1 ...