Jako zabít ptáčka

1 05. května

Tak od této knížky jsem očekávala víc. Téma mne zaujalo, proto jsem se na četbu těšila. Ale většinu knihy zabralo dětské povídání, celkem o ničem. Vygradovalo se to až na závěr, ale to už celkový dojem z této knihy nezachránilo.

Asi jsem měla velké očekávání, což není dobré.

64 30. dubna

Musím říct, že jsem původně asi myslela, že to bude trochu o něčem jiném. Jana Louis si mě svým vyprávěním získala. Velmi mne bavil i Jem, jak hezky se choval ke své sestře a Atikus to je prostě paráda. Rovný chlap.

Někdo tuto knihu přirovnával ke knize Kde zpívají raci, ale mě spíš připomínala knihu a soud v knize Velké maličkosti. Rasismus, bílý proti černým.

Kniha se moc hezky poslouchala, konec byl moc dobrý. Určitě mohu doporučit ke čtení i k poslechu.

14 21. dubna

Kniha mi přišla úplně genialní a patří k mým nejoblíbenějším. Myslela jsem si sice, že bude především o znasilnění, ale vůbec mi nevadilo (naopak), že první část knihy byla vlastně jen Čiperino, Jemovo a Dillovo dětsví. Také jsem si myslela, že kniha na mě bude příliš složitá, což nebyla. (Je mi 12). Slyšela jsem o ni víckrát, ale přivedla mě k ní především povinná četba...
Knihu opravdu doporučuju!

31 10. dubna

Tuto knížku zmiňoval s velkým zaujetím několikrát v jiné knize J. Deaver a tak jsem se rozhodla si ji přečíst.
Poutavý a velmi citlivě psaný příběh z Alabamy třicátých let. Líbilo se mi, že většina byla z pohledu osmileté dívenky a postupně se příběh od dětských her přehoupnul k vážnému morálnímu dilematu. Na knížku budu dlouho vzpomínat už jen proto, že jsem si opět uvědomila hodnoty člověka, na které se pomalu zapomíná.

11 17. března

o téhle knížce jsem slyšela v minulosti několikrát. Ale až teď jsem se s k ní konečně dostala. Musím říct, že mě opravdu zaujala. Hezky se četla a konec byl překvapivý.

17 16. března

Zhruba do třetiny knihy jsem moc nechápala, co chtěla vlastně autorka tímhle počinem říct? Příběh mi přišel o ničem, jen takové vyprávění malé holčičky o každodenním životě její rodiny a sousedů, trampoty se školou, prázdninové hry... ještě z (pro mě) neznámého prostředí, kultury, doby... Ale nečetlo se to úplně špatně, tak jsem pokračovala. A aniž bych to postřehla, někde kolem poloviny knížky přišel zlom a já četla a četla. Až na konci pak člověku dojde, že úvod byl sice zdlouhavý a "jakoby" o ničem, ale zároveň byl nezbytný pro to, aby měl čtenář ucelený pohled na celou situaci a pochopil probírané téma ze všech úhlů. Musím říct, že jsem byla hodně překvapená, co se z Jako zabít ptáčka vyklubalo. Skvěle postavený a odvyprávěný příběh, nad kterým se prostě musíte zamyslet víc do hloubky. Jsem rozhodně ráda, že jsem k téhle klasice konečně dostala. Škoda jen, že na světě není víc tak rozumných, logicky a přitom lidsky uvažujících Atiků, jako byl ten v knize. Jeho promluvy jsou podle mě nejsilnější stránkou příběhu.

14 23. února

Docela mě zaráží, že nyní jsou v Americe a Anglii proti románu takové rozbroje a chtějí ji zakázat. "Jako zabít ptáčka" jsem četl v angličtině pro lepší pochopení jazyka a od první stránky jsem se do knihy ponořil kvůli nádhernému stylu psaní a hlavním postavám. Klobouk dolů pro autorku, když toto je její prvotina. Průběh děje je poněkud předvídatelný, ale to mu nic neubírá na kvalitě vzhledem k spisovatelským schopnostem autorky, díky kterým se vám kniha vryje do paměti. Velmi důležitý román popisující nelehkou historii minulého století.