Vejce a já
Betty MacDonald
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeoebecné nálady panující těsně po válce.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2004 , VyšehradOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Poslouchala jsem jako audioknihu. Úplně mi to zlepšilo náladu, trochu mi to připomínalo ženského Jamese Herriota. Život na vesnici, farmáři, jeden charakter zajimavější než druhý a všechno s nadhledem a strašně vtipně vyprávěné. Rozhodně se ke knize ještě někdy vrátím.
Manžel na pěst, spartánský dům, plno slepic a ujeté sousedky kdesi mezi lesy a k tomu obdivuhodná schopnost dělat si (nejen) ze sebe srandu. Číst to úplně sranda není, je to takový křivý úsměv skrz slzy, se mi zdá. Neměla to Betty lehké.
Celkem tři a půl hvězdy.
Velmi vtipne popsany priserny zivot na slepici farme kdesi v zapadakove na konci sveta. Autorka ma muj obdiv za to, jak to byla schopna zvladat a jeste to pak vtipne popsat. Ja bych s krikem utekla po tydnu.
Genialne nacteno T. Medveckou pro CRo.
Četla jsem kdysi dávno, aktuálně jsem poslechla ve formě audioknihy. V době, kdy jsem četla knihu, mi přišla obsahově tak nějak zábavnější (asi je potřeba trefit se do správné nálady či doby)...
Poslouchala jako audioknihu. Inu, zápisník ženy, která si potřebuje vylít cynicky kyblíček. Bavila jsem se, souzněla. Mám toho sice míň na práci, ale remcání teda stejně! Bezva kniha, oddychovka!
Tahle kniha si ke mně našla cestu v ten pravý čas. Jako velmi mladá a zaměstnaná maminka dvou synů jsem absolutně nestíhala a vše dělala v poklusu. Moje značně ideální představy naleštěné domácnosti, pestrého jidelníčku a večerů při čtení knih dětem se zbortily jako hrad z písku.
Tchýniny poučky jako třeba: "Pleny musí viset v 8 hodin" (automatická pračka později byla mým nejoblíbenějším členem rodiny), "Mužský se musí pořádně najíst" ( moje maminka přistupovala k vaření trochu bohémsky a i když můj sporák byl vzorný, jídlo nedosahovalo úrovně slibované obrázky v kuchařce),."Kolik druhů cukroví budeš péct na Vánoce? ( Bože), "Už jsi zavařila ty třešně" (všechno ovoce, které se dalo strčit do sklenice)?
Kniha Vejce a já byla moje Bible. Tedy tak 5 minut než jsem usnula a ráno se budila s vylisovaným rohem na tváři.
Ps: Naši sousedé byli moc hodní, ale jakmile vyrašila první travička, hnojili a postřikovali stromy a všechno co jim tam rostlo všemožným svinstvem proti škůdcům a plevelu a opřeni o plot mi radili. Ach jo.
Lehce humorné povídání o životě kdesi daleko od civilizace. Měli můj obdiv. Poslouchala jsem to jako audio a pracovala u toho a představovala si jak to ta chudera musela zvládnout. Hlavně vtipné bylo povídání o zavařování.
Slepičí podnikatel není v žádném případě svým pánem. Šéfuje mu slepice...
Knížku jsem poprvé četla už někdy v dětství a teď jsem se k ní po čase moc ráda zase vrátila. Betty MacDonaldová má podle mě dar brát i ty nejtěžší životní zkoušky a kopance s nadhledem a humorem sobě vlastním. V autobiografickém vyprávění ze slepičí farmy, kam se s manželem v prvních letech manželství odstěhovala, píše i o těch nejobyčejnějších maličkostech, ze kterých se většinou skládá náš život, neobyčejným způsobem.
Poslechnuto na ČRo a paní Medvecká to načetla parádně. Knihu jsem četla kdysi dávno (jako skoro všichni), a teď jsem si moc ráda bábinku, slepičí farmu, sporák, Boba atd. připomněla. Při poslechu mi i otravné práce utíkaly mnohem lépe, protože jsem si uvědomovala, že oproti Betty vlastně nic nedělám.
Audiokniha Čro. Moc milé povídání o nelehkém, ale určitě zajímavém životě. Kdysi dávno jsem to četla a líbilo se mi to víc, než mluvená verze.
Vejce a já byla oblíbená kniha mé maminky. Několikrát jsem se snažila ji přijít na chuť, ale nikdy jsem nepokročila dál než k pár kapitolám. A byla to škoda. Nyní se mi podařilo díky audioknize tuto knihu "dočíst" a nebylo to špatné. Život na středozápadě USA nebyl jednoduchý a vlastnit slepičí farmu asi také nebyl pro Betty MacDonald vysněný sen. Ale poprala se s tím a zvládla to. A napsala o tom knížku, která ji proslavila po celém světě.
Nádherná kniha, četla jsem ji před lety a nyní poslouchala jako audioknihu a rozhodně se k ní ještě několikrát vrátím.
Obdivuju s jakou noblesou dokáže autorka popsat velmi těžký život na farmě, že se člověku chce smát i plakat zároveň.
Její dokonalý a veselý popis situací mám moc ráda a vždy mi spolehlivě zvedne náladu nehledě na to jestli čtu tuto knihu a nebo některou z dalších dvou, které jsme už také četla ( Co život dal a vzal a Morová rána).
např. popis zkoušky korzetu : ona mě ohnula, navlíkla ramínka na ramena a trhem mě postavila zpatmo. Vypadala jsem přesně jako zkumavka z níž nahoře něco vybublává ...
Perfektní kniha, která vás pobaví, já jsem ji poslouchala jako audioknihu v podání paní Medvecké, která zážitek určitě umocnila. Takže jestli hledáte vzpruhu a chcete si zlepšit náladu, nenechte si zážitky ze slepičí farmy ujít, určitě nebudete zklamaní.
Autobiografický příběh mladého, městského děvčete zvyklého na velkou rodinu, bohatý společenský i kulturní život, jež se provdá za "staršího pána", kterého následuje do divočiny, na samotu v horách, kde založí slepičí farmu. Kniha plná dobrých postřehů vyprávěných s humorem nabízí oddechové čtení. Mé babičce bych ji určitě doporučila. Pokud máte času nazbyt pro tuto knihu, stáhnete spíš po úžasné audioverzi na Dvojce.
Po dlouhé době jsem se ke knize vrátila, protože jsem ji našla k poslechu na ČRO. Táňa Medvecká je skvělá. Přidala tomu nový rozměr. Jsem nadšena.
Niekedy, keď som mala cca 17-18 rokov som ju čítala a je to kniha, ktorá mi ostala v pamäti, preto som využila možnosť vypočuť si ju na rádiu ČR. Musím povedať, že som ju teraz vnímala úplne inak. Vnímala som teraz viac, aké ťažké to pre Betty muselo byť na slepačej farme, keďže bola zvyknutá na úplne iný život pred svadbou. Taktiež ten vzťah manželov bol suchý a bezemočný.
Knihu Vejce a já jsem četla kdysi dávno, hodně dávno a moc se mně líbila, proto jsem využila možnost poslechnout si audioknihu, "Čtení na pokračování", v rádiu Dvojka. Audio je krásně načtený pani T. Medveckou a je to velký zážitek.
Vejce a já je klasika, ke které se čas od času vrátím. Nemusím tu knihu číst celou, ale stačí pár kapitol. Připomenu si Betty a její život na slepičí farmě. Život, na který nebyla zvyklá. A přece mnohé ze svého života dokázala popsat s humorem sobě vlastním. Nelehké živobytí, zapadlý kraj, kde lišky dávají dobrou noc a snaha přenést se přes ty těžké chvíle humorem a kráčet životem dál. Ne vždy nám život ukazuje tu vlídnější stranu. Určitě k zamyšlení.
Knihu jsem si zvolila s vidinou prázdninového čtení. Bohužel mě však zklamala. Nebavila mě, do čtení jsem se musela nutit. V dnešní době bychom tento typ literatury označili jako takové blogové či deníkové zápisky. V knize není žádná stěžejní dějová linka, což mi vadilo. Vtipné mi to přišlo jen zřídkakdy. Zcela nepochopitelný mi přišel její vztah ke svému dítěti, občas jako by snad ani neexistovalo. Asi jiná doba.
Autorovy další knížky
2004 | Vejce a já |
2010 | Paní Láryfáry |
1987 | Co život dal a vzal |
1993 | Čáry paní Láryfáry |
2008 | Morová rána |
Poslouchala jsem na ČRo. Taťána Medvecká naprosto skvělá, nejen díky ní, ale především díky autorce jsem každou kapitolu poslechla aspoň 10x. Živě jsem viděla všechny ty události, které Betty McDonald potkaly a které s neskutečným nadhledem uměla po letech zaznamenat do knihy. Přemýšlela jsem, jestli čas vše obrátil do nadhledu nebo nadšené naivní mládí umí spoustu příhod s úsměvem na rtu přejít. No to už mi zůstane asi tajemstvím. Ve své knihovně jsem se na tenhle skvost dívala celých 30 let. Když já se asi trošku bráním těm vychvalovaným knihám, anebo si prostě musela počkat na správný čas.