Co život dal a vzal

Kniha je rozdělena na tři části. První mě nebavila, druhá byla smutná ( u Betty McD. nezvyklé ) , ale u třetí části jsem se smála nahlas. Mám ráda její humor a nadsázku s jakým život brala...

Nejdůležitější, co si stále pamatuji....pubertu dětí člověk musí jenom přežít. Úžasně popsáno a podáno, kniha má příjemný švih života. Dokonce i rok proležený v santoriu uteče příjemně rychle.

To jsem četla jako malá a zdálo se mi to vtipné, až jako dospělá jsem si uvědomila, že vlastně popisuje velmi těžký život.

" Kdokoli může dělat cokoli " , mé oblíbené rčení v určité věkové etapě. Kniha je prodchnuta optimismem, podobně jako Vejce a já. Autorka mě opakovaně utvrzuje v tom, že i v těžkých životních situacích máme na výběr. Řešit je s lehkostí a humorem, to je ta těžší cesta a nebo se všemu poddat. Nebudu zde rozebírat jednotlivé kapitoly, protože si na knize nejvíc cením postřehy autorky, ať ji v životě potká cokoli / zemřela v padesáti letech / nepropadá nikdy do beznaděje, sebelítosti, pesimismu, ale naopak nevzdává se, svou činorodostí se snaží překonat překážky a neztrácí víru a naději. Knížky od Betty Mac Donaldové mají čestné místo v mé knihovně. Doporučuji hlavně ženám k přečtení.

Kniha se skládá ze tří částí: Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě. Nejvíce mě zaujaly první dvě, kde autorka s humorem a nadhledem popisuje život s rodinou v době nezaměstnanosti i pobyt v léčebně. Její styl je čtivý, vtipný, překvapivě optimistický a plný trefných postřehů. Třetí část pro mě byla o něco slabší, ale celek rozhodně stojí za přečtení.

Po letech jsem se opět dostala k téhle klasice, která prostě neomrzí nikdy. Betty patří k mým oblíbeným autorkám, tuhle knihu mám od ní nejradši. Tři výborné příběhy, které ukazují, že s humorem se dá zvládnout i ta nejhorší situace.

Poznámka na úvod: knihu je třeba přečíst, klidně několikrát, než si to pustíte. Protože i když je audioverze fajn, spousta tam toho chybí a někde to ani nedává smysl a je jasně patrné, že bylo něco vynecháno. Ducha té knížky to hodně sráží.

Betty čtu od puberty vždy jednou za několik let, znám ji prakticky zpaměti a u nás v rodině se ustálilo mnoho hlášek a situací, jimiž glosujeme různé situace. Vejce a já i Co život dal a vzal, ovlivnily můj život zřejmě více než si uvědomuji. Pozitivně ovlivnily. Ať se stane cokoli, člověk, který je schopen nadhledu, humoru, vždy ho něco těší a vždy vidí nějakou naději, vždy proplouvá životem snadněji. Betty mi také pomohla ke schopnosti komunikovat od mládí prakticky s kýmkoli a kdekoli ("lidé, kteří přicházeli byli zábavní, mlčenliví, zoufale nudní, chytří, hloupí...") a v současné době mi pomáhá zvládnout pubertu mé dcery. Je až s podivem, jak se za skoro sto let ti haranti nezměnili :) No a pak také miluji Bettyinu kuchyni.
Mimochodem, kolik z vás vědělo, že Kimi Sanbo z TBC sanatoria skutečně existovala a zemřela až po devadesátce v roce 2011? ;)

Spisovatelka píše prostě fajn nic víc k tomu nedodám.

Paní Betty má perfektní styl, kterým dokáže zaujmout, ať už píše o čemkoliv. Asi jsou její knihy především pro ženy, pro mě představovaly a představují takovou vnitřní pohodu. K takovým knihám je nemožné se nevracet. Nádhera, děkuji paní Betty a tiše se ukláním...

Autorčin autobiografický román Vejce a já doslova miluji. Co život dal a vzal je dalším pokračováním jejího života, opět pěkně napsáno.

Mám ráda styl, kterým Betty píše. S nadhledem a humorem popisuje velmi náročné životní situace. Kniha se skládá ze tří částí, první dvě mě dost pohltily, do třetí už jsem se musela trochu nutit. Oproti Vejce a já mi celkově kniha trochu méně odsýpala, rozhodně ale stojí za přečtení.

Stejně jako u "Vejce a já" kniha mého mládí, ale milovala jsem ji ještě více než Vejce a četla mnohokrát.

Jedna z mých nejmilejších knih a vychutnávám si ji pokaždé stejně, jako když jsem ji četla poprvé. Je to pohlazení na duši, psané s humorem a nadhledem, jak to paní autorka tak skvěle a lidsky umí.

Protože jsem se bavila u autorčiny knížky Vejce a já, pustila jsem se i do četby této knihy. Jde vlastně o tři úseky ze života Betty MacDonaldové.

V první části se snaží Betty nalézt vhodné zaměstnání v době hospodářské krize. No, moc se jí to nedaří, teď by se řeklo, že byla finančně negramotná. A zbytek rodiny na tom byl podobně. V druhé části se Betty léčí s tuberkulózou. Tam mně nedělalo úplně dobře prostředí sanatoria, i když jej Betty líčí s humorem sobě vlastním.

Takže asi nejvíc se mi líbila třetí část, kde se Betty stěhuje i s manželem a dcerami Ankou a Jankou (ten český překlad jmen mi trochu vadil) na ostrov poblíž Seattlu. Tato část se mi líbila nejvíc, způsobem psaní mi to připomínalo knížku Vejce a já. Do všeho se Betty vrhala po hlavě, s nadšením, jen ten konec se občas nevyvedl tak, jak by si přála (např. vánoce).

Tuhle knížku četly snad všechny ženy v mojí rodině a doporučovaly mi ji. Je vtipná. Taková opravdu ženská, asi. Úplně můj hrníček to není.

Betty MacDonaldová a Co život dal a vzal je bez nadsázky součástí mého života. Žádnou jinou knížku jsem nevzala do ruky tolikrát. Jak už tu bylo napsáno, nikdy neomrzí :-)

Kniha se četla jedním dechem, fascinovalo mě, že problémy, které jsou v knize popisovány, jsou i dnes aktuální a ani by mě nenapadlo (resp. Až na pár pasáží), že se děj odehrává v první polovině minulého století

Vtipná, humorná ,nadčasová kniha, jejíž jednotlivé díly se neodehrávají v klidných, bohatých a bezpečných podmínkách našeho věku, ale na počátku 20. století, v období velké hospodářské krize a pod tíhou tehdy smrtelné choroby - tuberkulózy, a přesto jsem se většinu času smála nebo aspoň usmívala, protože autorčin pohled na život nepřipouští škarohlídství, naříkání , vzdání se nepříznivým okolnostem. Tím, že hledá ty pozitivní aspekty života a uchovává si smysl pro humor, posiluje trvale všechny své čtenáře.

Betty je prostě úžasná. Skvělé pokračování knihy Vejce a já. Opět jsem se pobavila a musím říct, že je až k neuvěření, jak jsou tyto knihy nadčasové :-) . Určitě všem ženám doporučuji, jako oddychové čtení. Obě knížky jsem si také koupila v audio verzi..