Co život dal a vzal

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autorka ve volném pokračování slavného románu Vejce a já vypráví o třech důležitých etapách svého života - o období nezaměstnanosti, o době, kterou prožila jako pacientka plicního sanatoria, a konečně o obtížném údobí, kdy pečovala o dospívající dcery a snažila se o literární kariéru. Náměty čerpá výhradně z vlastního života a s ironickým nadhledem líčí, co ji v něm potkalo dobrého či zlého. Optimismem, bezprostředností, upřímností a vírou v člověka a jeho schopnosti překračují její romány běžné hranice jak humoristické, tak i ženské četby....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113139/big_co-zivot-dal-a-vzal-lzx-113139.jpg 4.61010
Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry

Vydáno: , Vyšehrad
Originální název:

The Plague and I, Anybody Can Do Anything, Onions in the Stew, 1950


více info...
Nahrávám...

Komentáře (158)

Kniha Co život dal a vzal

Monačte
17. května

Chápu, proč jsou knížky Betty MacDonaldové mezi ženami tak populární. Bylo by ale velmi nefér je šoupnout jen na poličku se čtením pro staré báby. Ale popořadě (nebo spíš po třetinách): Kdokoliv může dělat cokoliv je neskutečně barvitým popisem života v Seattlu za hospodářské krize. Možná je to tím, že jsem Seattle navštívila (i když o téměř 100 let později) a po stejných chodnících jako mladá Betty jsem chodila. Ale i kdyby ne – ten život, kdy se mladá holka potlouká po prvních zaměstnáních, vesměs podřadných, ve velkoměstě, ten dobře znám. A upřímně – velká hospodářská krize a ekonomická krize v roce 2008 (kdy jsem to žila já) mají ledacos společného. Část s názvem Morová rána pak dostává zcela nový rozměr, když ji čtete po dvou letech světové pandemie covidu, jehož průběh má s tuberkulozou také pár podobností. No a nakonec Dusím se ve vlastní šťávě, který beru jako reklamní text lákající na návštěvu ostrova Vashon. Betty a její popisy přírody mě uhranuly už v knize Vejce a já a tady své umění jen potvrdila. A vlastně i jako reklamní text na to pořídit si děti, nejlépe dcery a těšit se, až budou v pubertě. Každopádně – až budu příště v Seattlu, chci na Vashon!!!

Micconda
04. března

Kniha, která je i přes to, jak je stará, pořád platná... Lidé se nezmění :) Čtu ji občas znovu, třeba jen úryvky.


Michelleee
18. února

Čtivé s humorem.

helena8303
11. února

Výborná knížka prakticky založené ženy.
Jedno z důležitých poučení : Puberta dětí se musí nějak přežít. Ústupky nemají velký význam, pubescenti se prostě potřebují vymezovat a šprajcovat, jinak to nejde.
( A hlavně samo to přejde. ‘
( Teda, ve většině případů, že...)

Dimas
30.12.2021

Když mi bylo …náct, přečetla jsem téměř všechno, ale Vejce a já mě tehdy vůbec nezaujalo (divila jsem se lidem, kteří o ní mluvili s úžasem) a asi ve třetině jsem knížku odložila. V období bilancování jsem narazila na Co život dal a vzal a dala jsem paní McDonaldové druhou šanci. První třetina mě opět moc nezaujala, ale už mám větší trpělivost a knížku jen tak neodložím. Vyplatilo se a pak přišlo to kouzlo dobré knihy! Určitě i Vejci dám druhou šanci. Dobré věci musí prostě uzrát…

Bustedka
25.11.2021

aneb jak se z toho nepo... O tom, jak se žilo v USA za velké hospodářské krize, jaký byl 10ti měsíční pobyt v sanatoriu s TBC i jaké to je žít na ostrově s mužem a pubertálními dcerami.
Betty píše s humorem sobě vlastním a s nadhledem. Je to milé, úsměvné i dojemné. Na mě to bylo jen místy zdlouhavé.

pohoda58
28.10.2021

Starší, čtivé a humorné, dobré pro odpočinek, super knížka.

u_marketa
13.09.2021

(+ SPOILER) Betty se s životem nepárala. Přesnější by pro tuhle knížku byl doslovný překlad původního názvu, tedy Každý může dělat cokoliv. Prostě jednoho dne sbalila děti, naškrábala manželovi rychle vzkaz (její slova), že ho opouští, a vrátila se domů. Matka a všechny sestry ji vesele přijaly, a tak začal mejdan. Jejich rodina byla na jednu stranu skvělá, jak držela pohromadě a nikdy neodmítla nikoho, kdo šel kolem, všechny měly rády a všem pomáhaly. Na druhou stranu vedly tyhle ženy hospodaření od desíti k pěti, věčně neměly co jíst a byly v dluzích, ale stejně kupovaly aušusové zboží od podomních prodejců, aby jim přilepšily. Živily nespočet zvířat a vzdálené kamarády braly domů na dlouhé měsíce. Nejstarší sestra Mary dokázala i během krize neustále všem členům rodiny zajišťovat příležitostná zaměstnání, takže nekvalifikovaná Betty každej týden jinde něco opisovala nebo zakládala karty. Škoda že jsme se nedozvěděli, jak splatila obří dluhy, ale nějak rozhodně, když si s druhým manželem začala půjčovat nanovo, tentokrát aspoň na dům.

Líbí se mi, s jakou lehkostí a vtipem MacDonaldová píše, i o těžkém období nemoci, kdy ležela přes rok v sanatoriu. Nedokážu ale sympatizovat s její osobností, kdy několikrát otevřeně přiznává lhaní, aby se dostala k výhodám. Chápu, že žila v těžké době, že velká finanční krize nutila lidi dělat zoufalé věci. Ale když sháněla dům, krize byla dávno pryč a ona přesto byla připravená prolhat se k tomu, aby jí staří manželé dům prodali, napovídat jim pohádky o své práci a penězích a pak teprve začít shánět, kdo jí ty smyšlené peníze půjčí. Otázka samozřejmě je, jak moc je kniha biografická, třeba měla ve skutečnosti plnou matraci dolarů a tohle je jen příběh pro pobavení čtenáře. A i kdyby ne - když jí to všechno nějak vyšlo, tak už si z toho koneckonců mohla dělat srandu, abych tady zas jen nemoralizovala. Myslím, že si přečtu i Vejce a já, ona je to vlastně docela oddechová četba.

1 ...