Betty MacDonald

Jedna z mých nejoblíbenějších autorek.
K jejím knihám se stále vracím - pohladí na duši v dobách smutku i štěstí.
Její laskavý humor a umění dělat si legraci i z věcí vážných vás chytne za srdce a nepustí.
Jen škoda, že nestačila napsat více.

Její knihy jsou milé pohlazení po duši, čtu vždy s úsměvem na rtech, ať už její "životopisná" dílka nebo Paní Láryfáry. Snad jen škoda, že toho nenapsala víc...

Moje milovaná Betty ... kdykoli se mi v životě cokoli neblahého přihodilo, vždycky byla po ruce. A je stále....Občas nějakou "chuťovku" předčítám manželovi a kupodivu, Betty zabírá i na něho. Nejvíce miluje dědečka spávajícího s kloboukem na hlavě, aby nenachladl. Manžel taktéž nosí klobouky, naštěstí nikoli do postele - inspiraci nepodlehl :-)

Betty MacDonald = moje najpreferovanejšie ANTIdepresívum! :) :) :)

Protidepresívní a oddychové čtení. Vracím se k nim tak jednou ročně. Poprvé mi dala mamka Vejce a já někdy ve 13 a to mi přišlo jako děsný blbina. Musela jsem do Betty dorůst. Od 20 let ji miluju.

Za mne už všechno napsala magnolia, já jenom dodávám, že knihy Betty MacDonaldové jsou "můj vyprošťovák".

Co život dal a vzal - knížka, kterou mohu otevřít kdekoli a začtu se, i když ji mám přečtenou celou několikrát. Ke knížce mám velmi osobní vztah, díky tomu, že vyšla již dříve - provází mě životem. Vždy, když si chci odpočinout od těžké četby nebo nějakých chmur, je tu Betty a její úžasný pohled na život. Její líčení dětství s bábinkou, sourozenci a ostatními lidmi kolem sebe, stejně jako pozdější život na ostrově - miluji a závidím. Je nejlepší a nenapodobitelná.