Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
7054
7054
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha, dlouho jsem se opovrhovala českými autorkami (nechápu proč) a letos již podruhé jsem narazila na knihu kterou napsala žena a k tomu Češka a opět paráda. Příběh krásně vykreslen, člověk se opět dozví něco o historii svojí země o které nemá ani ponětí. Kniha mě opravdu nadchla a přečetla jsem jí ze zatajeným dechem jelikož jsem pořád potřebovala vědět jak to dopadne, kam se bude děj vyvíjet.
Čekala jsem román, ve kterém se dozvím něco víc o životě bohyní z Bílých Karpat, které byly známé svými léčitelskými a věšteckými schopnostmi. Místo toho jsem dostala komplikovaný osobní příběh, který se více než na samotnou praxi bohyní zaměřuje na historické křivdy. A musím říct, že mě to ve finále vůbec nijak nepobuřuje. Naopak bych chtěla pochválit originální téma i historický a etnografický výzkum, který autorka do knihy vložila. Děj plný magického realismu a temné historie regionu příjemně ubíhal a byl napínavý až do samého konce.
AUDIOKNIHA: Příběh opředený mystickou minulostí, jež se prolíná s tvrdou realitou bývalého totalitního režimu, odmítajícího tradiční, pro režim "nebezpečnou" kulturu dávných žítkovských bohyní. Vyprávění vystavěné kolem ústředního motivu Dory Idesové, která se snaží pochopit nejen svou minulost, ale i minulost své rodiny a prostředí, ze kterého vyšla,ač se s ním neztotožňuje. V knize je vše - zajímavé střípky málo známé historie i etnografie, napětí, tajemno, podněty k otázkám životní reflexe i vědomý obraz mezilidských vztahů na venkově. Pro mě byla kniha úžasnou procházkou krajem Bílých Karpat, ke kterým mám osobní (ač už trochu idealizovanou :) ) vazbu, a také proto knihu hodnotím plným počtem hvězdiček :) Audioverze vynikající !
Pár knížek od Tučkové už mám za sebou. Myslím si, že je důležité říct, že si vytvořila svůj osobitý styl psaní, vystavování celého příběhu a jeho plynulosti, což nemusí sednout úplně každému čtenáři. Já si ale tento její styl velmi zamilovala a stejně tak i příběh Žítkovských bohyní, který se mi velmi líbil.
Stejně jako i jiné její ostatní knihy jsou i Žítkovské bohyně velmi propracované a to sbírání informací je na tom velmi dobře vidět. Opětovné dělení na příběhovou a spisovou část příběhu je velmi příjemné a dobře uchopené, i "obyčejné" spisy a archivní materiály dokázaly dobře a kvalitně celý příběh posunout dál.
Prostředí Žítkové je velmi precizně vykresleno a stejně tak i postavy - i přesto, že se jich v jednu chvíli na scéně vynoří až moc a občas jsem měla trochu problém si jednotlivé rodinné příslušníky k sobě přiřadit.
Zpočátku mi trochu dělal problém styl psaní přímé řeči, chvíli mi trvalo si na něj zvyknout, ale nakonec to bylo zajímavé obohacení pro celou knihu.
Ve své poctatě tady bylo řečeno všechno. ALE určitě nemohu souhlasit, že to bylo povrchní, nudné a nezáživné čtení se spoustou odboček. V žádném případě...Nebylo to jednoduché čtení...ano. Mnoho postav, rozvazování uzlíků minulosti za 2 války a následně po válce a v době socialismu. Hlavní osoba mě byla sympatická a její nutnost se dozvědět o své rodině co nejvíc mi přišla oprávněná. Suma sumárům...já hltal každou stránku. O paní spisovatelce se ví, že nastuduje obrovské množství pramenů, než se pustí do psaní a všechno se snaží do knihy vložit. Mě to nevadilo. Proč by to jinak dělala :)
První polovina knížky mě chytla. Nevadilo mi ani přerušování děje spisy. Ovšem v druhé půlce už jsem se musela do čtení nutit, začaly se mi plést postavy a dočetla jsem to jen, abych to měla za sebou. Závěr mě nějak neohromil. Časem si to možná přečtu ještě jednou a třeba změním názor.
(SPOILER) Pro mě skvělá knížka. Četla se jedním dechem, od čtení jsem se vůbec nemohla odtrhnout. Zároveň jsem se díky ní dozvěděla něco víc o fenoménu Žítkovských bohyní. Styl psaní mi vyhovoval a různé vložené záznamy inspirované těmi opravdovými z archivů byly hodně zajímavé. Čtení ve mně také vzbuzovalo velmi silné emoce, protože takové množství nespravedlnosti, lidské zlomyslnosti a nenávisti, které provází příběhy bohyní, mi připadalo neskutečně smutné a nepochopitelné. Moc doporučuji přečíst
Kniha se mi líbila a velice dobře se četla. Je výborně zpracovaná. Děkuji za poznání bohyň a tamního kraje.
Na 127. straně knihu odkládám a dávám do nedočtených. Pro mě osobně je kniha napsaná nezáživným stylem a hodně těžkopádně. Téměř žádná přímá řeč, spousta spisů z archivu, skákání v čase a celkově na mě text působil tak nějak nesouvisle, nebo nevím jak to popsat.
Je to sice zajímavé téma, ale za mě napsané takovým stylem, že absolutně nemám chuť to dočíst.
Na začátku jsem si říkala, že někdo publikoval svou diplomku, tak suše to bylo napsané. Ale v určitém bodě se začal odvíjet příběh a to i docela zajímavý. Uznávám, že kniha krásně dokumentuje a popularizuje jinak zapomenutou část naší kultury. Jen holt postavy byly všechny celkem nesympatické a nebyl tam jediný osud, který by nešel do extrému. No, nebylo to celkově špatné a ke konci se mi to četlo i docela plynule, ale můj osobní favorit to asi nebude.
Některé knihy, ač jsou sebečtenější, prostě nejsou pro mě. Bohyně mě nechytly už od počátku a to jsem se snažila dát jim šanci přes sto stran.
Šel jsem do toho s obavami. Nebude to nějaká adorace léčitelství? Nebude to „literatura pro ženy“? Nebude to nějaká až agitace? Člověku s takovými pochybami se do 450 stránek moc nechtělo.
Ale obavy nebyly namístě. Bylo to skvělé. Syrové, plné úředních spisů z dob socialismu i nacismu, novinových výstřižků apod., ale skvělé. Výsledku ubírají typografické chyby a autorčin styl jednoznačně odmítající přímou řeč. V románu se střídají časové roviny a ne vždy člověk ví, kde zrovna je.
Ale suma sumárum fakt dost dobré!
Nerozumím té adoraci a cenám (Magnesia Litera), text mi přijde povrchní, až skoro naivní. Je to román v zásadě o dvou postavách. O starší léčitelce a její neteři, která pátrá po důvodech jejího zatčení a umístění na psychiatrii. Čerstvě plnoletá dívka se velmi diví praktikám StB, zavilá osobní msta jednoho člověka je vyobrazena jako portrét arci zla. Žádné pochyby, žádné složitosti, přímočarý děj až do konce.
Kniha se četla ne úplně snadno. Mám ráda příběhy od A do Z a tento reportážní styl psaní není úplně můj šálek čaje. Ale velmi obdivuji paní Tučkovou za vytrvalost, se kterou sežene všechny dostupné informace než se pustí do psaní.
Byla jsem na besedě s ní a Bílou vodu chystala 10 let. Nevím jestli se do ní pustím, podle ukázky to bude nelehké čtení.
Moc dobré téma, která není úplně známé. Byla jsem moc spokojená. Jsem ráda, že jsem si tuto knížku vybrala jako audio knihu, protože byla těžší na čtení. Každopádně doporučuji a román je to velice povedený.
Knížka je to zajímavá, hlavně tématem o kterém se toho moc nenapsalo (teda alespoň co já vím). Člověk se zase dozvěděl něco nového a o tom čtení knížek je :) Nicméně tam bylo pár pasáží, úryvků z vyšetřování, které jsem trošku rychleji preletla. Ale celkový dojem dobrý :)
Žítkovské bohyně jsem brala jako román, nikoliv dokument, a to velmi zdařilý. Při čtení je znát, že příprava knihy stála spoustu práce a sbírání informací, které na mě v románu působily uvěřitelně a jsem ráda, že na mě vykoukla z police v knihovně. Sama bych si ji ke čtení asi nevybrala, ale díky čtenářské výzvě jsem se naštěstí nepřipravila o tento mrazivý zážitek, který vyvolává spoustu otázek. Snad se mi podaří alespoň nějaké z nich si zodpovědět.
První polovina byla fajn a docela mi to i utíkalo, ale té druhé jsem se zasekla asi na dva měsíce. Nakonec jsem knihu dočetla přeskakovacím stylem, čtu jen přímé řeči a hlavní věci. Celkově ale hodnotím knihu pozitivně. Myslím, že dobře popisuje životy venkovského obyvatelstva ve 20. století.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Vše podstatné už tu bylo napsáno. Já mohu jen dodat, že tohle je kniha, která mi po přečtení zůstala v hlavě ještě hodně dlouho.