Žítkovské bohyně

od:


KoupitKoupit eknihu

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/84_/84764/zitkovske-bohyne-vRs-84764.jpg 4.43438
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (778)

Přidat komentář
Nomia
včera

A pak ať mi ještě někdo říká, že mladí čeští autoři neumějí psát. Klobouk dolů!
Neskutečně zajímavá kniha a skvělé téma, na Žítkovské bohyně i jejích autorku mě teď napadají jen samé superlativy. Rozhodně doporučuji přečíst.

martina2704
12. října

Z téhle knížky se vyklubovalo strašně milé překvapení. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem se k Žítkovským bohyním dostala - podle názvu a "hypu" kolem mě knížka vůbec nelákala. Ale nakonec i na ni došlo.

Za co autorku chválím je zpracování a vůbec celý nápad. Jako někomu, kdo studuje historii a archivařinu, se mi fakt líbila myšlenka zpracovat archivní bádání jako román. Z první půlky jsem byla nadšená, ta se mi četla jedním dechem. Ke konci jsem se začínala trochu nudit, přišlo mi, že spousta věcí se opakuje. Ale i tak můžu jenom doporučit, dokonce bych řekla, že Žítkovské bohyně jsou lepší než Gerta (a to je co říct!)

PetraChvílová
08. října

Tato kniha by klidně mohla být návod jak cestovat v čase .... dostanete upozornění, že se vám místy bude dělat zle od žaludku, chvílemi bude pociťovat euforii, vzrušení a napětí. Za mě level "Jedním dechem".

Sireen
07. října

Určitě zajímavé, ale stopu nezanechala. Očekávala jsem asi více. Líbilo by se mi mít možnost víc "prožít" ono období bohyň a ne se jen zpětně ze součanosti ohlížet za osudy.

kalinka99
06. října

Kniha krásná, čistá příroda, protkané osudy a především chytlavě napsané. Až na ten konec, který jsem opravdu nečekala.

anamor.avonoz
06. října

Úžasná knížka, KONEČNĚ jsem ji ulovila v knihovně.
Nešlo se od ní odtrhnout.

Zuzkanka
05. října

Knížka mě úplně pohltila. Moc zajímavé téma a a zejména ze začátku se mnou cloumal vztek a jsem ráda, že jsem nemusela žít v té šíleně komunistické době.. Kolik zla a utrpení dokáže způsobit jeden zakomplexovany chudák.. A ještě se sebou je spokojený..
Celý děj knihy, kdy Dora rozpleta pečlivě strezene tajemství, jsem četla plně zahloubana a stránky ubyvaly jak nic.. O to smutnější jsem teď, když jsem knihu dočetla a o happy endu se zrovna mluvit nedá..

Sorrow
05. října

Úvodní třetina knihy pro mě byla emocionální bombou, během 150 stran se Kateřině podařilo mě hned dvakrát rozbrečet. Proces se Surmenou a popis Jakoubka mi daly prostě zabrat. Pak bohužel nastala trošku pomalejší druhá třetina, která je sice zajímavá a oceňuji, kolik autorka vložila do rukopisu píle, nicméně s nábojem předchozí části se nedá rovnat. Finiš knihy ovšem opět nabírá spád a taky docela nečekaný směr a úplný závěr mě dostal do kolen.
Poslouchala jsem audioknihu neskutečně skvěle namluvenou mojí oblíbenkyní Terezou Bebarovou, které sekundoval (taky skvělý) Miroslav Táborský, a poslední minuty jsem úplně hltala. Poslední kapitolu jsem si dokonce pustila dvakrát, protože jsem nebyla schopná uvěřit tomu, že mě Tučková tak utřela :D
Zvuková stránka je vůbec výborná - kromě dvou předních narátorů, se můžete těšit na speciální efekty v případě čtení archivních spisů a dopisů a houslové předěly jednotlivých částí.
Vynikající záležitost! Těším se na Gertu!

Opatov
04. října

Drsny pribeh divky, ktera pochazela z rodu zen, kterym byly prisouzeny carodejnicke schopnosti. Minulost objevuje diky svazkum Stb v 90. letech. Jeji rod byl neuveritelnym zpusobem perzekuovan a velkym prekvapenim je, ze skutecnym duvodem byla obycejna lidska nenavist a osobni pomsta. Silny pribeh zen, jejichz jedinym provinenim byla moudrost a lecitelske schopnosti.

Elion
30. září

I přesto, že jsem knihu musela několikrát odložit abych ji, jak se říká "rozdýchala", je to pro mě jedna z knih která ve mě zůstane. A ano, je to silné čtení které se nehodí pro nedočkavce a lidi s malou trpělivostí. Až tuhle knihu přečtete možná to pro Vás bude jako s každou jinou knihou ale tahle se Vám brzy vrátí do mysli.
Tuto knihu skutečně vřele doporučuji.

mystika
29. září

Zajímavé téma, silný příběh.

swon
26. září

Zas a znova musím ocenit práci, kterou si Kateřina Tučková dala se sbíráním všech podkladů a na knize je vidět, že s rešeršemi a se všemi zdroji pracuje velmi pečlivě. Zároveň opět jí musím vyjádřit obdiv, protože je to pořád mladá autorka, přičemž její styl psaní je z mého pohledu velmi vyspělý.
Nicméně, jako čtenáře mě Žítkovské bohyně nebavily. A není to tím, že je kniha špatně napsaná. Jde spíše o to, že téma prostě není můj šálek čaje. Byly momenty, kdy jsem se opravdu začetla, ale moc jich nebylo.
Nebyla to pro mě Gerta Schnirch, kterou považuju za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla.

theMarty
26. září

Ale že to byla sakra dlouhá kniha.
Doporučuji všem příznivcům tajemna a lidové slovesnosti, nedoporučuji nedočkavcům.

KláraH.
25. září

Tak tahle kniha mě rozsekala. Zanechala ve mě velmi zvláštní pocit, který nejde slovy snad ani vyjádřit. Něco jako prázdno, ale přitom s kupou emocí, údiv, vztek, že je to pryč, prostě všechno tam bylo...
Ale moc, strašně moc se mi líbila...

Alizon
24. září

Jeste nekde na strane 100 jsem si rikala, ze toto nebude kniha uplne pro me, ale postupne - jak jsem se do knihy ponorila - me autorka donutila k tomu, ze pouze vnimam pribeh ... nehodnotim, nesnazim se tam napasovat logiku ... proste jen ctu. O lidske vire a nevire, zlobe, zavisti, lasce, pochybach, tradicich, kulture a odkazu nasich predku, nabozenstvi a nenavisti. Po pocatecnich pochybach jsem stravila s knihou peknych par veceru a zavirala ji se srdcem rozechvelym. Mnozi se tu vyjadruji k tomu, ze jim v knize vadili casti "z archivu". Myslim, ze ke knize patri a dotvari jakousi "druhou strohou stranu" pribehu. I kdyz je pravda, ze v prvnich kapitolach jsou dulezite pro samotny pribeh, kdezto nektere z casti o nacistech pribeh naopak trochy zpomalily .. nebo alespon me osobne vytrhly z urcite nalady. Celkove hodnotim vysoko.

Jana512
21. září

Žítková, v krásnem přírodním prostředí, skýtala nelehké životní podmínky. Autorka, jako hlavní hrdinka, se snažila hledáním historických souvislostí vykreslit dobu a život zdejších obyvatel a napsala tak román, kde poznáváme situace, které prožívá jak ona, tak i spoluobčané a s nimiž se chce podělit o jevy, které často jsou neznámé.

kykiryki28
20. září

ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ mi půjčila teta z Velkých Karlovic, a do teď jsem ji velmi vděčná, že jsem měla možnost si ji přečíst. Tak silný příběh o Moravských Kopanicích a bohyních, to je přesně to, co jsem dlouho hledala. Při této knížce si každý uvědomí, jak to bylo těžké pro takové "léčitelky" v období 2. světové války i v poválečné době (především při komunismu). Tento příběh by si měl přečíst opravdu každý!

hjindriska
20. září

Ze začátku nic moc, pak se mi moc líbila.

Dixinka
17. září

Knihu jsem již 2x odložila. Konečně dočteno. Posledních 50 stran stálo za přečtení. Velké zklamání.

HDosoudilová
17. září

Žítkovské bohyně už jsem zkoušela číst před lety, ale až teď jsem knihu úspěšně dočetla. Tenkrát mi totiž neseděl styl autorky a asi ani téma. Po přečtení autorčiny první knihy (Vyhnání Gerty Schnirch) jsem se však odhodlala znovu to zkusit. Čtení mě bavilo, ale musela jsem tento náročný děj prokládat oddechovou literaturou a chvilkama jsem měla pocit, že je vše až moc natahované. Ale ono to tak vlastně má být a spousta archivních dokumentů v textu doplňuje tu realitu příběhu. I když údajně jich mělo být mnohem více v knize. Musím říct, že jsem o "bohyních" téměř nic nevěděla a teď mám tendenci si o nich zjistit více. Je to ponuré, syrové a myslím, že spousta čtenářů se při čtení několikrát pozastavila nad hrůzami některých lidí stejně jako já. Každopádně jsem ráda, že jsem knihu dočetla až do konce, který mě dost šokoval. Klobouk dolů před autorkou!

Adelajda_4
17. září

Moc hezká kniha. Ačkoli různé homeopaty a domácí léčitele v lásce nemám, tahle "lidová moudrost" mě oslovila. Postavy byly hezky vykreslené, je zajímavé, že jsou to skutečné ženy , které autorka ve své knize použila. Malinko mi ale vadil konec, ten byl velmi zvláštní a na můj vkus moc rychlý.

gonegirl
16. září

Kniha mě trochu zklamala, jelikož mi byly do hlavy nahuštěny všechny ty nadšené recenze, lidé tuto knihu vyzdvihují do nebes, ale já čekala trochu víc. To však neznamená, že se mi kniha nelíbila! Po přečtení Gerty (která mě oslovila daleko víc!) jsem byla zvědavá na toto autorčino veledílo. Příběh byl beze sporu zajímavý, jen mě občas nudily dlouhé pasáže přiložených dokumentů (chápu ale, že bez nich by se příběh neobešel) a ztrácela jsem se ve jménech. Obrovské plusové body dávám autorce za to, že strávila tolik času sháněním informací! Nejpůsobivější je pro mě ve finále fakt, že kniha vychází ze skutečných příběhů skutečných žen a spisovatelka jen dotváří dějové linky jejich životů.

Zanynka
12. záříodpad!

Za mne zustalo nedocteno... nesedi mi styl jakym je kniha psana. ale chapu, ze nekoho muze oslovit. Ja to nejsem

Starllete.
11. září

Žítkovské bohyně mě okouzlily. A to musím říct, že nejsem člověk, který by věřil v léčitelství a bylo by mu takové téma blízké. Přesto mě příjemně zasáhla magická amtosféra Hrozenkova a jeho léčitelek. Navíc oceňuji, kolik témat autorka do příběhu zahrnula, aniž by to působilo překombinovaně. Nejde jenom o léčitelství, ale i osudy jednotlivých bohyň a útrapy doby, ve které žily.
Ano, člověk musí číst pozorně, aby se nezačal ztrácet ve jménech a detailech, ale existují i daleko náročnější knihy.
Jediné, co mě mrzí, že jsem nečetla knihu na nějakém příhodnějším místě, než v metru cestou do práce.

veamertl
10. září

Líbilo, moc. Příběh, reálie..všechno silné. Je znát, že autorka je perfekcionistka a věci si ověřuje, připravuje, zkrátka ví, o čem je řeč. Možná pro mě nenaplnila ty super superlativy, co jsem slyšela, ale problematika tématu mě pohltila a přivedla k dalšímu zájmu.

raffi
07. září

Veľmi príjemne prekvapenie, že česká literatúra môže byť aj takáto. Čítanie som odsúvala, čo to šlo a podvedome čakala sklamanie. O to väčšiu radosť mám z toho, že sklamanie sa nekonalo a môžem chváliť a preháňať :)
Zaujímavá téma, prelínanie niekoľkých časových rovín, kombinácia dokumentu a beletrie. Všetko spracované a podané čtivou formou, zasadené do nádherného prostredia (Drietoma je môj obľúbený hraničný prechod medzi ČR a Svk, vždy sa mi to tam páčilo)... A pri tom je to hlboko ľudský príbeh o jednom období našej histórie, ktoré malo, má a stále ešte bude mať dopad na mnoho ľudských osudov.

novecento
04. září

Každý z nás si přeje složit balvan svého trápení na prahu chalupy nějaké bohyně s nadějí a vírou, která uzdravuje: Oni věří, že jim pomůžu, to není podvod, ale chytrá pomoc, říká Surmena v tajemné a dobře napsané knize spisovatelky Kateřiny Tučkové. K dobře napsaným knihám se mají čtenáři vracet, stejně jako se člověk má vracet na místa, kde se cítí dobře. Chápu, že místní lidé na Žítkové nemají rádi zástupy turistů, kteří jim odhrnují záclony a nahlížejí do oken. Doporučuji ale, projít si cestu po kopanickém hřebeni od lesa na Bedové, Koprovas, kolem uzavřených Potravin na Žitkové, nahoru podél Žitkovského vrchu k samotám Pod Lokovským vrchem. Dále magickým Lokovským bukovým lesem a loukami do Krhové a Bojkovic. Je to cca 16km s úžasnými výhledy do krajiny Bílých Karpat. Bojkovice jsou nyní opravené a působí jako malé Luhačovice s vynikající kavárnou na pěší zóně. Imaginace je stále nejlepší cestovní kancelář. Intenzivnější prožitek získáte pří opakovaném poslechu této knihy na CD. Bohyně v chalupách na Žitkové nehledejte, stačí pocítit genius loci v jejich bývalé krajině.

Malarkey
04. září

Tématicky velice zajímavá kniha, která do příběhu Žítkovských bohyní místy jde až moc do hloubky, ale na druhou stranu ji to vlastně ani nemám za zlé. Sice ta hloubka knihu notně prodlužuje, což mě místy vysloveně nebavilo (celá řada podrobných spisů ať už komunistických nebo nacistických), ale v tomto případě vše má své opodstatnění. V hodnocení sice dávám tři hvězdy, ale za zajímavé téma a silný závěr si kniha svoji pozornost rozhodně zaslouží.

Kateřin-a
04. září

Ke Kateřině Tučkové jsem se dostala až nyní a její počin mě velmi mile překvapil.. kniha splnila má očekávání. Oceňuji živý styl psaní, historicitu příběhu a originální zapracování protokolů a úřednících záznamů, které knize dodávají na uvěřitelnosti. Výhrady mám k jejich použití v daném rozsahu, místy mě to odvádělo od příběhu. Ve vedlejších postavách i příbuzenských vztazích jsem se ztrácela a konec mě velmi zklamal. Souhlasím i s názorem, že Tučková se zabývá především propracováním příběhu a jeho vyprávěním na úkor psychologie postav. I Dora je z tohoto pohledu trochu plochá. Proto čtyři hvězdičky. Pro mě přínos i z hlediska popisu situace za války v době poválečné.

Glivuska
29. srpna

Knížku jsem četla na základě doporučení kamarádek, které z ní byly nadšené. Já osobně jsem z ní byla trochu v rozpacích. Místy jsem přeskakovala, nakonec jsem ji nedočetla. Hodnotím poměrně vysoko, protože téma a jeho zpracování bylo vynikající, evidentně lidem kolem mě sedlo :) kdo to cítí stejně jako já a ještě nečetl Vyhnání Gerty Schnirch, vřele doporučuji, jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.