Žítkovské bohyně

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/big_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg 4.35117
Nahrávám...

Komentáře (1147)

Kniha Žítkovské bohyně

Aribana
17. září

Mě knížka zaujala, alespoň zase něco jiného, než jen klasické detektivní příběhy, kterých je všude dost. Je to zcela zajímavý žánr alespoň pro mě.

simonit
14. září

Krásná knížka...moc se povedla...


stejsdan
09. září

Knížka se mi nečetla úplně snadno, ale téma mě strašně zaujalo.

Dvacet let mě živí klasická medicína, ale vím, že existuje něco mezi nebem a zemí, že zázraky se dějí a nejednou jsem byla překvapená až šokovaná, co všechno je možné...
Každopádně tahle knížka stojí za přečtení, za zamyšlení, za zastavení, určitě doporučuji a časem si přečtu něco dalšího od této autorky.

Monačte
09. září

Málo Bohyň, hodně "za všechno můžou komunisti." Detektivní pátrání v historii a historických dokumentech je zajímavá forma románu. Možná ne pro každého, mě ale nevadila. Ráda se probírám starými dokumenty a tady to podporuje dojem autenticity. Nebo spíš iluzi autenticity, protože je to fikce. I když možná na motivy skutečných událostí, ale pořád fikce. A to je spolu se zvolenou formou matoucí. Bohužel díky té formě je tam málo samotného čarování, bylinkaření a vůbec praxe Bohyň. Což je škoda.

otesánek
08. září

Pokud píše autorka o reálných postavách má jim nechat reálný osud a příběh a ne to matlat s fikcí. Části kdy Dora hovořila s bohyněmi byly úžasné, vtahující, zajímavé. Části kdy pročítala archivy běs a hrůza a utrpení. Měla jsem pohnutky tyhle kusy prostě přeskočit. Za mě to šlo uchopit lépe. Být to vyprávěním o životě lidí na kopanicích asi si z toho odnesu víc. Škoda. Těšila jsem se když jsem knihu otvírala a teď jsem ráda, že mam dočteno a tentokrát budu mít snad šťastnější ruku při výběru

KnihovniceVěra
06. září

Z knihy mám rozporuplný pocit, autorka ve velké částí popisuje postup psaní diplomové práce a pátrání po dokumentech v archivech, navíc vkládá dokumenty z archivů StB, ovšem podotýká, že s pozměněnými jmény a daty - to už mě vůbec nebavilo číst a ztrácí to smysl. Zaujala mě svým románovým vyprávěním, pokud by se držela jen toho, byla by kniha sice tak o dvě třetiny kratší, ale zato strhující.

inkara
05. září

Po mnoha nadšených recenzích jsem se na knihu moc těšila. Lidové léčitelství zpracované do románu pro mě bylo velice slibné téma. Bohužel kniha se týkala mnohem více psaní diplomové práce a svazků STB a nikoli života bohyní samotného. Rozplétání osudů sice bylo zajímavé, nicméně nekonečné čtení spisů bylo ploché, bez emocí a děj nikam neposouvalo. Nejvíce jsem se vždy těšila na rozhovory s bohyněmi, které dokázaly vtáhnout. Abych to jen nehanila, tak závěr byl velice dobrým vyústěním a jsem ráda, že jsem knihu dočetla do konce.

witiko
31. srpna

Nedočetl jsem, takže nehodnotím, ale komentář si neodpustím. V poslední době se stalo oblíbenou praxí oživovat v literárních i filmových dílech skutečné postavy pod jejich pravými jmény a přitom jim dávat úplně fiktivní příběhy. Zcela bez ohledu na žijící rodinné příslušníky, ale i na památku těchto nedávno žijících lidí. Shodou okolností se mi tato zkušenost zopakovala i u filmu Šarlatán, a to už mě tolik naštvalo, že jsem knihu prostě sklapnul a odmítám jí dávat druhou šanci. Jestli chcete temné dobové drama na atraktivní téma vypjaté jak řemen, knihu si přečtěte, chcete-li se ale dozvědět o fenoménu žítkovských bohyní něco opravdového, raději sáhněte po Žítkovském čarování od Jiřího Jilíka nebo Žítkovských bohyních od Dagmar Pintířové Dobšovičové – pokud vám tedy autenticita nebude připadat nudná. Neupírám autorce literární kvality, ale tvrdím, že svojí takřka thrillerovou stylizací posunula fenomén lidové magie na Kopanicích někam úplně jinam a udělala z ní něco, čím nebyla – příměrem řečeno, udělala z motýla vycpaného netopýra. To si troufám tvrdit i proto, že jsem se právě vrátil z dovolené na Kopanicích, kde jsem poznal, jak jsou z podivné popularity, kterou jim tahle literární fikce přinesla, upřímně nešťastní. Dovedu si představit, že nejen místní, ale i samy žítkovské bohyně by většinu nadšených čtenářů této knihy vyprovodily ze světnice asi tak jako Gabru v (daleko pravdivější) knize Gabra a Málinka v Čarovné zemi.

1 ...