Žítkovské bohyně

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/84_/84764/zitkovske-bohyne-vRs-84764.jpg 4.43142
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (719)

Přidat komentář
Luciii4176
18. května

Na můj vkus až moc smutné, ale s takovou atmosférou jsem musela počítat, když sáhnu po Gertě po další knize této autorky ;-) Místy to byl pro mě trochu chaos a někdy se mi to zdálo zbytečně natahované, ale ve výsledku příjemně zpracované řemeslo českou autorkou.

v.kalabova
15. května

Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy a jinak bych po takové volbě asi sama nesáhla. Příběh zajímavý, smutný, ale to je asi tak všechno. Nenadchl mě tak, jak jsem doufala. Nicméně se mi velmi líbila po jazykové stránce.

agatha2
11. května

Knihu jsem četla již před lety, hned jak vyšla v klasické papírové verzi. Nyní jsem se ke knize vrátila podruhé formou audioknihy namluvené paní Bebarovou a panem Táborským a bylo to opět krásné setkání. Bohyně mě fascinovaly už od dětství, pamatuji, že poprvé jsem na ně narazila v Gabře a Málince, znám ten kraj, kde bohovaly, mám ho moc ráda, každoročně se tam vracím, je to má srdcová záležitost. Asi i proto na mě kniha pokaždé velmi zapůsobila.

1.Agness
08. května

Je mi to líto, ale v knize jsem se vůbec neorientovala. Nedočetla jsem, i když to většinou nemám ve zvyku, prostě to bylo moc dlouhé... Zajímavé téma pro mě bylo celkem chaoticky zpracované. Vůbec jsem netušila, co je skutečnost, co není, co vše se tam odehrává a kdo jsou popisované postavy. Nechápala jsem, jak mohla knížka mít takové ohlasy. Pak jsem ale viděla divadelní představení, které mě nadchlo, až z něj jsem děj pochopila, a tak se chystám dát i knížce druhou šanci :)

Aerine
07. května

Je to jiné. Líbí se mi kombinace příběhu s dokumenty. Díky tomu je poměrně jednoduché orientovat se v čase, když se Dora dostává hlouběji a hlouběji do historie své rodiny. Surmena je silná a nezdolná žena z hor. Dora z ní hodně získala. A její nešťastný osud.... Kdyby to skončilo jinak, byla bych naštvaná.

ikorka
02. května

Měla jsem docela problém zorintovat se v postavách kdo je kdo, ale nakonec mi vše zapadlo do příběhu.

Zorrander
02. května

První polovina mi přišla strašně zdlouhavá a nudná.
Druhou jsem přečetl jedním dechem a pátrání Dory mě celkově pohltilo..

Nočnípták
02. května

Knihu jsem dočetla na začátku dubna. Četla jsem ji již podruhé. Přesto jsem nedokázala napsat hned komentář. Některé knihy musím napřed "zažít". Je zajímavé, že jsem ji četla na jeden zátah, hltavě a přesto pomalu. Taky Vám to zní jako blbost? Mě ano. Přesto to tak bylo. Poprvé i podruhé. Jediný rozdíl byl v tom, že podruhé mě nepřekvapil konec. Řadím ji mezi ty, kde 5* nestačí.

Nechápu, proč je zařazena jako román pro ženy.

terijans
27. dubna

Na knihu jsem slyšela ódy, autorka je mi sympatická, ale bohužel jsem nedočetla, nebavilo mě to vůbec. Téma samotné je ovšem velmi zajímavé.

Bůchmótte
26. dubna

Četba tohoto románu byla pro mne zjevením. Natož, když jej stvořila autorka něco málo přes třicet - to už jsem nebyla na pochybách, že se zrodil nový vypravěčský talent a příběh autentický natolik, že působil jako odžitý letitou pamětnicí. Podobě jsem to cítila kdysi u Květy Legátové, která je ale o x-generací starší tvůrkyní svého skvělého debutu. Popadla mne hned touha vyrazit do Žítkové, nasát atmosféru přírodních žen, šamanek, léčitelek - zkrátka těch, co bohovaly v horách karpatských. Navíc jsem cítila tolikých silných a společných vjemů s Kateřinou Tučkovou i jako ženou, dcerou, člověkem. I když o x- generací mladší - ale to už jsou kruhy nekonečné, stejné jako opakující se křivdy, boly i stigmata vnímavých a s přírodou spjatých žen před námi, i po nás ...

jali
24. dubna

Slyšela jsem na tuto knížku samou chválu,navíc jsem byla v Žítkové i v domku poslední bohyně Irmy.Knížka se mi líbila,ale zase tak úplně nenadchla,do poloviny mě moc nebavily zprávy z archivu,ale od poloviny mne knížka chytla a konec byl překvapivý a smutný.

IvetaZ
16. dubna

Úžasná kniha. Ze začátku jsem nemohla přestat číst. Od poloviny mě ty všechny křivdy a tragédie nějak braly náladu, z toho neobviňuji autora, ale politiku. Moc se mi líbilo vykreslení postav, jejich propletení a také by mě nakonec zajímalo, jak moc je která přikrášlená či reálná :-) Ale konec teda vzala autorka hopem, to jsem se musela vrátit, abych si pořádně uvědomila, co se tam vlastně stalo.

Malachime
16. dubna

Nádherná kniha. Poslouchala jsem audioknihu, když jsem byla nemocná a i ta je skvěle namluvená. Naprosto mne unesla do bílých karpat, které jsem kdysi dávno proputovala se skauty pouze s batohem na zádech. Díky ní jsem se přinutila přemýšlet, kolik jsme toho ztratili, když jsme přestali žív v souladu s přírodou :-(

Věra953
10. dubna

Úžasná kniha, která mi hodně dala, i když se těžko čte a nedá se hltat. Často jsem se musela vracet k předchozím pasážím a sledovat děj i osoby.

NymphMaeve
09. dubna

Měla jsem velká očekávání, téma je nádherné, potenciál obrovský, ale myslím, že autorka ho plně nevyužila. Události, o kterých píše jsou samozřejmě příšerné. Osudy lidí, které jsou ovlivněny nejen bojem mezi sebou, ale i režimy a politikou. Ale kniha se mi překvapivě četla dost těžko, 450 stran mi trvalo více jak týden a to je u mě fakt hodně. Určitě ale stojí za přečtení, měli bychom si vážit žen, jako byly bohyně ze Žítkové, protože právě ony sebou nesly ty dávná moudra, která s nimi také umíraly.

Iva B.
04. dubna

Absolutně mimo žánr, který normálně čtu! Překvapilo mě to, výborné!!

mazlak
02. dubna

Tuto knihu jsem si vybral pouze díky čtenářské výzvě 2018. Musím však přiznat, že mně velice zaujala. Je to niž druhá kniha od této autorky a moc se mi líbila. Určitě se k dílu této autorky ještě vrátím.

BarboraMed
31. března

Knihu jsem přelouskala jen proto, že jsem na ni slyšela samé velmi kladné ohlasy. Námět knihy je velmi zajímavý, ale nebavilo mě číst sáhodlouhé zprávy z archivů.

martina.culik
26. března

Zajímavě koncipovaná kniha. Měla jsem trochu problém s tím, jak se autorka vracela k některým příběhům opakovaně z jiného úhlu, protože jsem vždy zapomněla, kde se o té osobě už zmínila. Doporučuji proto dávat si v průběhu čtení pozor i na postavy, které vám v danou chvíli nepřipadají důležité.
Kniha se mi ale i tak četla velice dobře a jsem opravdu zvědavá na divadelní ztvárnění, na které se v blízké době chystám.

Aileena
25. března

Audio kniha díky paní Bebarové a panu Táborskému docela šla, kdybych měla číst sama, přes některé pasáže bych se prokousávala asi docela těžko. Díky poslechu silnější tři.

Simbli
22. března

Mně se to líbilo přestože děj byl pomalejší a tak mě nenutil knihu hltat, jako to obvykle mívám.

skableska
16. března

Po dočtení by mě hodně zajímalo, co z příběhů je opravdu dle pravdy a co je smyšlené. Každopádně mě kniha zaujala, o tomto kraji a bohyních jsem do této doby nevěděla nic. Je to hodně zajímavé téma a určitě si ještě něco o nich vyhledám.
Myslím si, že v lidech jsou různá "nadpřirozena". Akorát doba techniky to všechno hrozně moc tlumí a to je velká škoda....

Jessica007
15. března

Hodně zajímavá kniha. Dost jsem se dozvěděla. Chystala jsem se k tomu, že si ji přečtu už delší dobu, tak teď jsem si ji přečetla a jsem ráda.

monte
15. března

Velmi zajímavá kniha. Místy mě až mrazilo.
Bohyně přežily všechno, až na ty komunisty.

Prim
14. března

Uf ... tak to bylo těžké čtení,ale hezké čtení :) Pro mě neobyčejná kniha z které mi běhá mráz po zádech. Doporučuji všem co se zajímají o esoteriku a věci podobné.
Prostě skvělá.

makushenka
11. března

Nemám moc co dodat ke komentáři pode mnou, je opravdu výstižný. Obdivuju autorku za její studium pramenů, pečlivé přípravy a dle mého za opravdu skvostnou formu, kterou celé téma podává. Stejně tak jazyk je moc pěkný a postavy jsou výborně vykresleny. Kniha mě naprosto strhla svou atmosférou od první stránky, moc tleskám a fandím další knize!

Radek99
11. března

Opravdu výtečný polofiktivní román, který svou formou, mystériem, podprahovou kritikou totalitních praktik předešlého režimu a žánrem, tedy jakousi pseudodetektivkou, v níž hlavní hrdinka pátrá skrze písemnosti zatuchlých archivů, asi nejvíce upomene k neméně skvělému Hájíčkovu Selskému baroku. Zatímco ovšem Hájíčkův hrdina pátrá v kulisách letního jihočeského venkova, hrdinka Dora pátrá během mrazivé zimy, vyznění je ovšem stejné - minulý totalitní režim zpřetrhal pouta člověka a přírody, přeťal propojení s půdou, zemí, přerušil stovky let dlouhou rodovou tradici jak jihočeských selských rodů, tak i v tomto případě tradici lidového léčitelství a bylinkářství. Bohyně byly vlastně obdobou tisíce let dlouhé tradice čínské přírodní medicíny. Pro nás všechny velká škoda, že tradice bohování a bylinkaření je dnes v troskách. A klobouk dolů před Tučkovou, Žítkovské bohyně jsou opravdu strhující čtení! Skutečná literární satisfakce neobyčejnému lidovému fenoménu, tak bezohledně zničenému komunistickou slotou!

Bobina74
09. března

Tak tohle určitě ano. Chápu předchozí komentáře, i já se prokousávala knížkou horko těžko a pokud vás nezajímá téma knihy asi bych vás od čtení odradila a doporučila spíše Vyhnání Gerty Schnirch. Pokud k tomuto tématu tíhnete, dostane se vám vrchovaté porce tajemna, mystiky, magie a to vše ukryté za záclonou mlhy Bílých Karpat.
P.s. : až mně mrzí, že moje prabába nebyla bohyně, tyhle geny bych brala raději než velký zadek :-)...paní Tučková to prostě umí...

novina
08. března

Upřímně jsem od knihy čekala víc. Pročítání dokumentů bylo zdlouhavé. Mé pocity jsou rozporuplné - příběh o bohyních byl zajímavý, zakládající se na pravdivých příbězích, ale mám pocit, že autorka zcela nevyužila potenciál tématu.

LuciePo
08. března

Od všech jsem na tuto knížku slyšela jen samou chválu. Pustila jsem se do ní s naprostým nadšením, ale bohužel jsem byla zklamaná. Musela jsem se nutit abych ji vůbec dočetla. Myslím si, že příběh sám o sobě je velice poutavý ale dal by se napsat čtivěji