Žítkovské bohyně

předevčírem

Příběh byl skvělý, ale ten konec byl zklamání.

3 15. září

Kdybych mohla, dam hvezdicek aspon 7. Vyborna kniha: neotrele tema, skvele zpracovani deje, postav, pekny jazyk; zkratka klobouk dolu pred mladou autorkou!

11. září

Skvele citanie

5 10. září

Knihu jsem začala číst jako první od Kateřiny Tučkové s naprosto žádným očekáváním, možná proto mě tak mile překvapila. Obsah byl čtivý, jiný, než na jaký jsem zvyklá, proložený dobovými policejními spisy, které to hezky oživily. Celá kniha měla svoji vlastní, skoro až kouzelnou (nebo i božskou) atmosféru, která mě naprosto dostala a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ke všemu se děj odehrával v blízkosti mého vlastního domova, což mi dodalo u příběhu na sympatičnosti.
Autorka celý příběh skvěle promyslela, cenu Magnesia Litera si jednoznačně zasloužila. Jediné, co mi tam chybělo bylo více popisu bohování samotného, ale to už je pouze můj subjektivní názor. Hodnotím velice kladně a nepochybuji, že si o žítkovských bohyních přečtu něco víc.

03. září

Od knihy jsem očekávala naprosto něco jiného, ale konečný výsledek překvapil. Žítkovské bohyně mě nijak zvlášť neoslovily, ale ani neurazily. Ze začátku jsem docela tápala, avšak jak jsem se prokousávala dál a dál, přišla jsem na to, že to byl pravděpodobně autorčin záměr - nechat si to největší odhalení nakonec.

5 02. září

Velmi poutavá a originální kniha, která mě absolutně pohltila atmosférou a spádem. Prolínání záznamů StB, děje a vzpomínek je skvěle propojené a napínavé až do konce. A celkově příběh je velmi magický, tajemný, někdy až (většinou ze záznamů z psychiatrické léčebny) člověku přebíhá mráz po zádech z těch hrůz. Příběh má ale i svou krásu především v kouzlu kopanického kraje, rituálů a tradic bohyň. Vážně podařená kniha.

01. září

Kniha mne rozhodně zaujala. Styl vyprávění je velmi poutavý a drží čtenáře neustále napjatého a po malých kouscích mu stále dál a dál rozkrývá další a další střípky velmi zajímavé mozaiky. Autorku chválím, udělala moc pěknou knihu. To že hlavní příběh je vlastně katastrofický, by mi ani tak nevadilo, ale postrádám tam i náznak druhé možnosti, svobodné vůle, druhého pohledu, prvek náhody. Ne vše se přeci dá vysvětlovat mocí kletby a zlovůlí padouchů. Respektive, dá se to tak vysvětlovat, ale pak to na mne působí jednoduše a vykalkulovaně. Proto dávám jen 4*.

1 01. září

Uzasny! :-)

Styl psaní je stejný s románem "Fabrika" - střídání minulosti, současnosti a archívních materiálů, což mi činilo trochu potíže. Očekávala jsem více popisu činnosti "bohyní", ale i tak je kniha zajímavá a stojí za přečtení, nicméně jsem od ní očekávala více.

Z těchto končin mám velkou část rodiny, o to víc mi byla kniha bližší. Tleskám autorce ,mladá ale píše s takovým nadhledem .Těším se na další knihy od ní.

Příběh zajímavý, avšak kniha mne zklamala. Asi jsem od ní díky recenzím očekávála více.

4 19. srpna

Mám rodinu z této oblasti, a přitom o téhle "historii" , i když v té době taky žili, nějak tak nic nevědí, protože tam nic takovýho neprožívali.
Sem tam nějaká ta bylinková bába patrně byla, ale takový to "vyháním ti nemoc z oudů " že se tam nějak tradičně nevyskytovalo, tak nevím odkud to autorka vzala.
Navíc příběh podala tak, že Surmena byla podvodnice, která jaktěživa nikomu nepomohla, ale platit si za to nechávala, což by mě taky štvalo a taky bych si na ni posvítila. (režim sice nerozvracela, ale kam by přišli, kdyby kdejaká babka brala prachy za nic žeano).

Strašný množství knihy je o spisech, ve kterých se ale nic neříká. Prostě ona dělala něco, my proto dělali tohle, a blabla, pořád dokola.
Její pátrání mě nezajímalo, nějak jsem ho ani nechápala, její matku jsem nelitovala, a prostě nějak opět nechápu tu hysterii, kdo ji vyvolal a proč se jí zas tupý Česko, který o tý oblasti z 99% ví prd, nechalo poblouznit.

Dobový pisánky a knihy o "zaručených" léčitelkách jsou jedna věc ...realita místních pamětníků druhá, proto jako nevím, proč by mě mělo omračovat, že si ofotila fotky z novin a našla pár spisů a proč si vymyslela na základě pár postav jakýsi zaručeně reálný příběh. Prostě nepodléhám davu, proto nelíbilo no.

Už to slovo BOHYNĚ mne irituje.

3 18. srpna

Kniha se do mé knihovny dostala poté, co jsem měla trochu výčitky, že nečtu žádnou českou literaturu a taky kvůli milým ohlasům od čtenářů. A musím říct, že jsem opravdu nadšená! Tajemné téma rodinných osudů babek bylinářek zpracované netypickou formou. Mrzí mě, že jsem knihu musela odkládat, protože jsem se pak těžko vyznala, kdo je kdo v tom jejich rodinném propletenci. Čím jsem se blížila ke konci knížky, napětí a očekávání se stupňovalo!
(!!SPOILER!!) A takový konec jsem opravdu nečekala! Pořád mi vrtá hlavou, jak to bylo doopravdy a co si autorka přibarvila. A kdo sakra zabil tu Doru?! Tučková knihu nechala doznít s vírou v existující prokletí, které je zcela reálnou hrozbou a nikdo mu nemůže utéct, žádná báchorka.

8 15. srpna

Tato knížka naprosto nemá konkurenci ani v české ani světové tvorbě. Kateřina Tučková umí psát velice poutavě a napínavě, vše je promyšlené a uvěřitelné veškerá fakta jsou podložená
Žítkovské bohyně jsou velmi precizně propracované do posledního detailu, ale to ne čtivosti knihy vůbec neubírá spíše naopak.
Na konci 90. let poslední z bohyní Dora v pardubickém archivu ministerstva vnitra nalézá operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Příběh je dokonalý a opírá se o skutečné události. Sama jsem si po přečtení knížky tyto fakta o bohyních V Bílých Karpatech tzv. Kopanicích zjišťovala. Knížka je opravdu úžasná všem doporučuji.

8 14. srpna

Originální téma, výborné zpracování. Od knihy nelze odejít, děj je plíživě napínavý, některá místa dojmou k slzám. Autorce se podařilo vystihnout i důležité psychologické momenty související s vírou a pověrčivostí, využitím či zneužitím schopností a vědění. A hlavně jak ničivá je lidská zloba.

5 13. srpna

Než jsem Žítkovské bohyně začala číst, myslela jsem si, že mě kniha o nějakých čarodějnicích vůbec nezaujme. Když jsem se pak do románu ponořila, zjistila jsem, že téma nemusí nutně patřit mezi mé záliby a že stačí, když bude kniha precizně napsaná. To se v případě Žítkovských bohyní také vyplnilo. Kateřina Tučková mě uchvátila svým nadáním dobře načasovat jednotlivé události tak, aby do sebe všechny střípky nakonec přesně zapadly. V tomto případě musím pochválit i jazyk a autorčino vyjadřování, které bývá často až naturalistické, ale nikde ne příliš hrubé. A nakonec se mi líbí i zakončení samotného románu, které má čtenář možnost si domyslet a je tak nucen nad celým příběhem přemýšlet. To také dodává knize jistou dávku tajemnosti a fantastičnosti.

1 11. srpna

Četla jsem ji na dovolené, nemohla jsem se vůbec odtrhnout, četla jsem snad i při chůzi. Moc hezká knížka.

1 08. srpna

Tento rok prečítaná 2-hý krát a super.

6 08. srpna

Vynikající kniha od mé oblíbené autorky. Už od přečtení "Vyhnání Gerty Schnirch" je Tučková bezkonkurenče má nejoblíbenější autorka její generace. Naprosto skvěle vykreslený rozkol mezi církví, vírou a "pohanskými" rituály. Neotřelé téma, a naprosto nečekané zakončení. Ocenila jsem propojení více historických údobí, zvláště to válečné je mému srdci blízké. Při čtení jsem měla podobné pocity jako u knihy Jozova Hanule, ten popis nádherných zapadlých Kopanic je naprosto uklidňující.

7 07. srpna

Jedna z nejlepších knih jaké jsem letos, a vůbec kdy, četla! Neobvyklý a neotřelý námět, který autorka uchopila s takovou lehkostí a přitom syrovostí. Úplně na mě dýchala ta atmosféra Kopanic, která se autorce povedla v knize vykreslit. Díky úředním spisům z archivů působí kniha velice věrohodně. Jen jsem si tak říkala, jak je neuvěřitelné, co všechno a koho všeho dokázali komunisti a bolševik zničit...

1 07. srpna

Velmi zaujímavý príbeh, nezvyčajný spôsob písania, prelínanie deja s dokumentmi. Je hrozné, co dokáže zloba jedného človeka, myslím Švanca. Na záver sa mi tisli slzy...

3 04. srpna

jedna z nejlepších knih, jaká se mi kdy dostala do ruky. Je to už sice delší doba, co jsem ji četla, ale občas se k ní v mysli vracím. Ten pravdivý podklad ( tradice, lidová moudrost, vědění, jejich těžké potírání za dob komunismu....) ve mě zanechaly hluboké stopy. Stejně tak i Vyhnání Gerty Schnirch. Díky autorce za ně.

27. července

Neobvyklý námět v románové formě. V současné době nakladatelství chrlí knihy s podobnými tématy, a tak byly Žítkovské bohyně příjemnou změnou. Pouze některé doslovné opisy ze spisů mi přišly zdlouhavé.

26. července

Žítkovské bohyně jsou rozhodně kniha, co stojí za pozornost. Mám z ní nicméně trochu rozporuplné pocity, ačkoliv nakonec asi převažují ty pozitivní. V průběhu čtení jsem si ale udělal spoustu poznámek, které před vynikajícím koncem napovídali spíš opak.

1 26. července

Úžasný příběh. Málokdy se u knihy rozbrečím - Tučkové se to povedlo (mě dojmout).

4 25. července

Po knize jsem sáhla, jelikož ji všichni velice opěvovali, dokonce i naše češtinářka na gymnáziu nám to podstrkovala, jako "knihu roku".
Proti příběhu nic nemám, ale forma jakou to je, mě chvílemi vadila, příběh se táhl pomalu a nadhodil spousty otázek, ke kterým jsem ani na konci nedostala odpověď. Ale samozřejmě popsání tradic a historie o tomhle místě, která patří k nám a přesto toho víme o tom velmi málo...

24. července

Opravdu krásná a zajímavá knížka.

4 23. července

Knížka, která nelze přečíst jinak než na jeden zátah. A na konci si uvědomíte tu v knize řečenou pravdu: "Desítky generací nositelek starobylého učení přežily nástup křesťanství, čarodějnické procesy raného novověku, řádění místních kněží i justice, výzkum esesáckého komanda, a nakonec je zlikviduje bolševik." Krev se ve mně vařila při čtení pasáže o tom, jak Švanc naložil se Surmenou a dětmi - a poté, co byly odhaleny motivy jeho jednání...

1 21. července

Kniha není úplně marná, místy byla dokonce i celkem čtivá a zajímavá, ale rukama mi prošly i lepší kousky.