Smršť

'Vzdálené, bylo to strašně vzdálené, jako by to nečíhalo přímo tady za několika zatáčkami. Ta v černém..."

'Když se ti šílenství zadře pod kůži, hned začne plodit rozličné potomstvo. Stačí jediná tříska.'


Mám vážny karikovský absťák, takže už prehrabávam svoju zásobu a keďže 'Smršť' mi nepadla za obeť už tri roky, takže voľba bola jasná a navyše sa hodí do ČV ;)
A znovu som si dosýtosti užila túto jazdu po cestách Liptova, naplnenú strachom, úzkosťou a neistotou.

PS: Zase mi bude chvíľu trvať, kým sa budem môcť bez strachu a myknutia pozrieť do spätného :D


'Kruh se uzavřel, začátek a konec dobrodružství se protnuly ve stejném bodě.'

'Máš, nemáš, mezi tím je jediná blbá vteřina.'

Mé první setkání s mysteriózním thrillerem i s Jozefem Karikou a hned Smršť... doslova. Po přečtení anotace jsem si nedávala moc nadějí, že knihu vůbec dočtu. Nic podobného jsem dosud nečetla. Ale dala jsem knížce šanci a... odložila ji až po dočtení.

Jozef Karika je autorem thrillerů i hororových povídek. Motiv strachu a tajemna je v jeho knihách velmi častý. A už po přečtení první knihy mohu konstatovat, že umí s tématem pracovat dobře a funkčně. Na jedné straně ve mně samotné působil strach a divný pocit z pronásledování, na druhé straně mě jeho čtivý styl psaní nutil knížku neodkládat.

Příběh je psaný ich-formou, což způsobuje, že čtenář je neustále spojen s hlavním hrdinou - nevýrazným účetním, který náhodou najde na odpočivadle u cesty kameru a na ní podivný záznam, jenž ho nenechá lhostejným. A proto začne s přáteli Gabem a Ninou pátrat po příčinách dění na konkrétním silničním úseku, kde stoupá počet smrtelných nehod, když fouká halný vítr.

Na začátku stojí obyčejná zvědavost. Co je na záznamu? Proč je na záznamu tak podivná nahrávka? Co se děje? Zvědavost podtrhne policejní zkušenost Gaba - pátrat, zjišťovat si detaily a přijít věci na kloub. Jenže tato zvědavost se zvrhne v šílenou jízdu, plnou strachu a zvláštních setkání. Přízrak staré ženy v černém, jejíž blízkost způsobuje dramatické zvraty, je popsán tak sugestivně, že ještě dlouho po dočtení zůstane pod kůží.

Poněvadž zatím nemohu srovnávat ani s dalšími díly Jozefa Kariky, ani s podobnými náměty jiných autorů, hodnotím knihu podle toho, jak na mě zapůsobila a co ve mně vyvolalo čtení. Říká se, že v thrilleru se čtenář bojí o hrdinu a v hororu o sebe. Příběh Jozefa Kariky ve mně způsobil oboje.
Pokud se rádi bojíte, máte rádi tajemno a nevadí vám filozofické úvahy, určitě knížku doporučuji.

Druhou knížku Tma se chystám přečíst v originále.

Moje první setkání s autorem na doporučení kolegyně. A hodnotím velice dobře. Karika píše čtivě, děj má spád, který mě nepustil, dokud jsem nedočetla. Námět asi každému nesedí, ale pokud se k dílu přistupuje jako k thrilleru a nevadí filozofická rovina, hodnotím jako hodně dobře zpracovaný příběh. A to jsem po přečtení anotace knihu odložila s tím, že to není nic pro mě. Jsem ráda, že jsem ji přijala jako výzvu a neodsoudila.

Když kraji vládne démon větru...

Na Smršť jsem narazila v městské knihovně a okamžitě jsem po ní sáhla, jelikož Karika je mezi lidmi neustále hodně půjčovaný a oblíbený.

Až doma jsem si uvědomila, že Smršť mi něco říká. A pak jsem si vzpomněla - viděla jsem kdysi film s Gaislerovou! A ten mě tedy ani trochu nezaujal, pěkná slátanina. Tak moje předsudky vůči knize zase začaly pracovat (kdy už se poučím?).

Musím říct, že pokud jste na tom jako já a jako první jste viděli filmovou adaptaci, kterou kulantně řečeno, nepovažujete za příliš povedenou, neházejte flintu do žita, knížka je oproti tomu jako nebe a dudy!

Přečetla jsem jí jedním dechem během pár hodin, děj mě úplně strhl. Ten Karika to se mnou fakt umí! Píše neskutečně poutavě, tajemně, naléhavě, no, prostě skvěle.

Celý děj mi běžel před očima jako film (tentokrát ale už povedený!). Fascinovalo mě, jak skvěle byl vykreslený charakter postav, obzvláště hlavního hrdiny. Spolu s ním se ocitáme v jakési podivné časové smyčce, ze které není úniku. S hrůzou zjišťujeme, že ujet nestačí. S fascinací sledujeme paranoiu, výčitky svědomí a postupný rozklad osobností.

Kdo za to mohl, ptáte se? Těžko říct. Zhmotněný přízrak Větrnice, halný vítr nebo démoni, spící uvnitř vlastních hlav?

Škoda, že to bylo tak krátké čtení. Ale i tak skvělé!

Nepochopila jsem to filozofovani na konci. Ne, ze bx mi na to nestacila mozkova kapacita, ale nechapu, proc u tak nadejneho dila zvolil tak nudny zaver. Leda, ze chtel, abych se citila bezmocne jako pan ucetni ;). Jeste chvili a mrskla bych s tim o zed.

(SPOILER) Tak Smršť. Zajímavé spojení větru, ženské postavy v černých selských šatech a strachu ze smrti. Postavy dobře zpracované, děj má spád je napínavý. Až postupně docházíme k bezvýchodnosti situace. Ať už máme nebo nemáme filozofické vysvětlení pocitu strachu z neznáma. Lidé se nechtějí smířit s pojmem jako je osud, který byl prakticky zpečetěn spatřením tváře Meluzíny.
Kniha přesně zapadá dějem i námětem do Karikova universa strachu, který už od starověku sužuje lidský rod.

Proč ty divné ezo cosi vysvětlivky... achjo.
Jinak zajímavé.

Halný vítr není fikce, je to probádaný přírodní jev mající na citlivého člověka obdobný vliv jako například známá fáze měsíce - úplněk. Způsobuje nespavost, podrážděnost, bolesti hlavy a pod. Jeho síla může být velmi destruktivní, dokáže strhat střechy i způsobit polomy v lesích.

To vše dává příběhu reálnou podstatu, v oblasti Karpat a Tater se s halným větrem setkat můžete, třebaže větrnice se asi bát nemusíte. Přesto kniha probouzí úzkost, cítíte napětí a nervozitu, a o to nám přeci jde, proč jinak byste knihu četli, než se záměrem se lehounce bát :-)

A závěr? Mně se líbil, byť prokousat se jím bylo trošku obtížnější. Díky Jozefe, kniha mi dala to, co jsem chtěl.

05.12.2025

Musím plně souhlasit s janinou66, ten fllozofický závěr značně zkazil celkový dojem. Jakkoliv jsem chtěla porozumět obsahu úvah, měla jsem problém vůbec udržet pozornost. Chápu, co chtěl autor pravděpodobně sdělit, ale knize by prospělo údernější a kratší uzavření.
Jinak za mě zatím asi nejslabší kniha pana Kariky, čímž ovšem zdaleka nechci říci, že je špatná. Autora obdivuji pro jeho záhadné zápletky, které vás nutí uvažovat co je na tom či onom pravdy a jak byste se zachovali vy sami v podobné situaci. Určitě si v dohledné době přečtu nějakou jeho další knihu.

12.11.2025

Do 2/3 knihy super horor, který měl dobrý potenciál. Audio mě hned vtáhlo do děje. Bohužel ta filozofie na konci knihy mě unudila a zkazilo mi to celkový dojem z celé knihy.

Mrzí mě to, ale zde jsem byla docela zklamaná tím, k čemu ten příběh vedl. Takové filozofování bych tu nečekala. A to byl začátek tak slibný!

Bylo to šílený, jasně, no někdy až přehnaně moc. Příběh to mohl být opravdu dobrý, ale vlastně.. já bych to líp nesepsala, a jak jinak to ukončit? Jak jinak to vysvětlit? No, nabízelo se to.

Dobrý to bylo, na ty 3* to stačí. Trhlina je stále jediná kniha autora, kterou mám v TOPu.

Horory nemám ráda, nicméně do tohohle jsme se pustila v rámci Knižního klubu a byla jsem překvapena. Kniha svou postupnou gradací ve vás vyvolá přesně co má, číst konec knihy byla opravdu náročné a zároveň se od knihy nedalo odpoutat. Určitě to není můj poslední Karika ale určitě potřebuji pauzu než se pustím do další.

Príbeh sa začal sľubne, autor postupne vybudoval atmosféru strachu, nervozity, obhliadania sa za plece. Použité miestne legendy s Veternicou aj prírodný jav - halný vietor boli zaujímavé. Do polovice knihy to (aj s výhradami) šlo, naozaj som sa bála, a potom to bola zdĺhavá jazda smerom dole.

Postavy sa správali relatívne adekvátne danej situácii, nechali sa vybičovať strachom a emóciami a z “troch pátračov” ostal len jeden. V podstate však konali iracionálne, hlavná postava nemala ani meno, bol to ufňukanec, úradník zamilovaný do čísel, ktorý na konci premôže “kliatbu”. Použité zdrobneniny vo mne zanechali pocit trápnosti, akože vtipné poznámky boli silené. Niektoré popisy okolia boli tiež navyše, použil aj nesprávne slovné spojenia, napr.: kŕdeľ rýb (vhodnejší je húf). Vedľajšia príbehová linka so vzájomnými vzťahmi a krivdami postáv bola priemerná, ale mala dobrý potenciál.

Záver ... no, neviem, kde mám začať. Poslednú tretinu knihy naťahoval, prepáčte za výraz, ako sopeľ z nosa. Spôsob, akým zdanlivo premohol Veternicu, mi dvíhal obočie. To už by som lepšie strávila nejaké čáry-máry, ktoré by pridali na mysterióznosti. Pochopila som pomerne zložitú myšlienku a postup “rozkladu”, ale nehodil sa pre postavy invalidného divadelného herca a účtovníka. Posledných cca 10 strán filozofovania o zmysle existencie vo vesmíre boli klincom do rakvy pochovaného príbehu s výborným nápadom, len s horším prevedením.

Pána Kariku si dávam na krátky zoznam autorov, ktorým na 90% už nedám druhú šancu. Ale .. nikdy nehovor nikdy, preto si nechávam rezervných 10%.

Já se přiznám, že moje očekávání asi bylo úplně jiné a nevěděla jsem dopředu do čeho jdu. Čekala jsem detektivku, thriller nebo něco, ale tohle byla taková snůška nesmyslů kdy jsem se musela několikrát kousnout do jazyka, abych si řekla "Fajn, přimhouřím očko tady a tady taky" v každém případě to nepomohlo. Začátek knihy byl zajímavý, dokázal vtáhnout do děje, nebyly žádné zbytečné okolky, ale pak někdy od 2/3 jsem to dočetla jen proto, abych se ujistila, že je tohle opravdu konec.

Téma tajemného halného větru mi přišlo jako zajímavý námět. Byla jsem zvědavá, jak autor zpracuje příběh tentokrát. A i když jsem se začetla rychle a děj měl spád i atmosféru, knížka se mi z nějakého důvodu pod kůži nedostala. Zlobilo mě chování policisty Gaba, věčná naštvanost Niny, nějaké to vulgární slůvko i označení 60 letého muže za starce. Přitom příběh měl karikovský rukopis, zápletku i zajímavý námět. Autora mám ráda a patří k mým oblíbencům. Ale v mém pomyslném top žebříčku zatím stále vítězí jeho Trhlina.

(SPOILER) Karika je meno. Automaticky ma mať hviezdičky. Ak si meno odmyslíme, reálne dokáže lepšie príbehy napísať mnoho iných autorov. Moje hodnotenie súvisí s obdobím, keď som dočítal knihu a na knižnom podujatí alebo to bol krst - už neviem - mal možnosť vidieť autora, aj jeho správanie. Nie. Pozlátko okolo neho zrejme vytvárajú nadšení fanúšikovia, ale reálne príbeh neprináša žiadnu svetabornu kvalitu. Nájdeme v googli nejaký fenomén na Slovensku a stopercentne ho Karika začlení do budúcej knihy s vymyslenými príbehom. To najhoršie čo som z beletrie cital je Trhlina a toto tu.

Napínavé, dechberoucí a děsivé. Jozef Karika skvěle popsal psycho atmosféru i postavy, kterým už hrabe z toho, co se děje. A je na čtenáři, jestli knihu bere jen jako fikci anebo ne.

Váhaje, zda se mám pustit do objemnějšího Karikova díla (román „Na smrt“), napadlo mi ochutnat jeho styl psaní na kratším textu. Po této stránce spokojenost, jeho způsob zacházení s jazykem více než vyhovuje. I díky této skutečnosti mi vyprávění příjemně uplývalo, a to hned od počátku, kdy se pozdější tísnivá, přízračná atmosféra teprve budovala. Bavilo mne dokonce obeznamování se s vazbami, které spojovaly trojici hlavních protagonistů, jakkoli se ku „vztahovým“ vyprávěnkám stavím spíše odmítavě (jistě - hodně napomohlo, že zmíněné obeznamování bylo stručné). A pak – pak už jsem si jen užívala mrazení, které navozovalo svištění klatého větru a postava stařeny v černém. Brr – tak tohle se tedy setsakra povedlo. Ani konec, který mne, osobu ve filosofii, ni ve fyzice příliš si nelibující, poněkud zaskočil, nic nezměnil na celkovém uspokojení z prožitého vystrašení. Kniha dokonce působila i poté, co byla odložena, nutíce mne k mytologickým bádáním. Polednice, Klekánice, jasně ty znám (ne osobně, to bych nevyťukávala poznámky ke knížce o jejich kolegyni), ale Větrnice (?!?), o té jsem zatím nezaslechla, nepřečetla ničeho; je či není totožná s Meluzínou? A podobné závažné otázky. I bádání bavilo, proto knihu opět chválím – pohádky, legendy, mýty mne patrně nikdy neomrzí.

Několikrát jsem měl během čtení mráz ve všech chlupech na těle.
Přesto jsem od tohoto spisovatele četl již lepší knihy.
Jo a knihu jsem pořídil poté co jsem zhledl film kteryzto jsem vůbec nepochopil .
Kniha je samozřejmě daleko lepší.....