Šikmý kostel 2

Krásná kniha a určitě stojí za přečtení.

Ano kniha je nezapomenutelný zážitek.

Druhý díl byl opět napínavý a skvěle napsaný. Příběh působil velmi realisticky, čemuž pomohla i obrazová část na konci knihy - krásně dokreslila atmosféru a dobu, kterou už si člověk nedokázal úplně představit jen vlastní fantazií a skutečnou podobu Fortunata. Období světových válek mám navíc částečně načtené i z knih Kateřiny Tučkové, takže mě bavilo sledovat podobné historické souvislosti - viz závěr knihy se zprávou od Žofky o odsunu německých obyvatel a hamižností těch českých stejně jako nesmyslností Benešových dektretů a nařízení včetně tzv. pochodu smrti (lidové milice to dost zhoršily svou nenávistí), které na tom měly lví podíl. O to víc mě zajímá třetí díl, který se má odehrávat v období, kterému se Tučková také věnovala a které bude asi obdobně frustrující prožívat s hlavními protagonisty.

Jediné, co mě během čtení výrazně iritovalo nebo frustrovalo, bylo chování většiny hlavních postav, kterým jsem se opravdu snažila ze všech sil fandit, ale občas už to prostě nešlo. Tomek, jeho syn i Henryk často jednají způsobem, který mi připadal až nepochopitelně hloupý, sobecký a bezohledný - zvlášť když svými rozhodnutími ohrožují nejen sebe, ale i své vlastní ženy, děti a celou rodinu. U lidí nesoucích takovou odpovědnost jsem čekala víc rozumu a předvídavosti.

Nejvíc mě vytáčel Henryk. Jeho ospravedlňování "ran osudu" ve formě následků serií jeho hloupých kroků na mě působilo strašně sobecky, protože přitom vůbec nemyslel na vlastní ženu a dítě. Tam jsem měla opravdu chuť si říct: WTF?

Podobně na mě působily i Ženka, Halka a Fanka - jako by se ta nerozvážnost nebo zabedněnost v rodině dědila. Skoro jako by nedohlédl nikdo dál, než na roh jejich ulice a konec toho dne, kdy jejich rozhodnutí padne. Opakovaně dělají základní chyby, ničí si vlastní životy a pak se nad následky ještě dlouho podivují a nechápou, co se jim děje a proč se to děje?

Z hlavních postav mi nakonec nejrozumnější přišli Julka, Leon a částečně i Ludwik, který jako jeden z mála pochopil, že ochrana rodiny je důležitější než ego nebo pošetilý nacionalismus.

Nejvíc mi bylo líto Tomaszka a Anušky. Ti nakonec doplatili na chyby ostatních.

Třetí díl si určitě přečtu, ale budu si muset dát mezi knihami chvíli odstup. Je to pro mě docela psychická i emocionální nálož.

Přestože jsem četla mnoho knih z období druhé světové války, tato nabízí zase jiný pohled. Ukazuje rozdíly mezi národnostmi v rámci jedné rodiny, to, kdo byl k určitým rozhodnutím donucen a kdo jednal z vlastní vůle a přesvědčení. Zároveň vypráví o soudržnosti rodiny, jejím postupném narušování i o tom, jak důležité je držet při sobě. V neposlední řadě zdůrazňuje sílu lásky, která dokáže překonat i velmi těžké situace.

Aktuálně 963 komentářů a hodnocení 95%, to mluví samo za sebe.
Za mne je to příběh obyčejných lidí žijících v těžké době. Každý se snaží přežít jak nejlépe umí, jak se rozhodnout s národností, ke komu se přiklonit?
Vítězem je ten, který přežije a může se srovnat se svým svědomím, jak se choval a komu pomohl či ublížil.
Silná a objevná kniha.

Ani nevím, kde začít. Číst cokoliv o druhé světové válce a koncentračních táborech je vždy těžké a naprosto nepředstavitelné. Žít těžký hornický život, vychovávat děti, snažit se je dostat na školu, zajistit jim dobrý život, dobrou práci a zažít války obě, k tomu jakýkoliv “odsun” a nevraživost mezi Čechy/Poláky/Němci/kýmkoliv..a přežít, je až téměř absurdní a nedokážu ani náznakem pochopit sílu těchto žen a mužů. Práce Karin Lednické je něco naprosto dokonalého. Smekám a za čas, až to všechno vstřebám, se pustím do posledního dílu. Do té doby budu usínat s vděčností za to, v jaké době nyní žijeme.

Opět nádherná kniha, která zasáhne a člověka nutí přemýšlet i poté, co knihu odloží. Autorka umí skvěle vykreslit postavy a události, které čtenář dokáže prožít spolu s postavami. Při čtení si o to víc uvědomuji, jaké mám štěstí, že žiji v dnešní době. Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo brblá na dnešní „zlou dobou“. Rozhodně doporučuji a už se těším na 3. díl.

Líbilo se mi že byly upozaděná známější témata jako koncentráky a odsun němců a objevovala se témata o kterých jsem ani nevěděl jako přihlašování se k německé národnosti.

Pokračování osudu rodiny z Karvinné, která nyní prožívá druhou světovou válku. Hlavní hrdinka Bára ustupuje do pozadí a nahrazují ji její dcery Barka a Ženka. Česko-polské vztahy se vyhrocují a postavy se snaží přežít válku a také krizi identity, která mnohé z nich postihuje.
Za mě ještě lepší než první díl.

Knihu jsem rozečetla, a pak ji odložila. Teď jsem se k ní vrátila a úplně mě vtáhla. Během 4 dnů jsem ji přečetla. Za mě snad ještě lepší než 1.díl. Těším se a otevírám 3.díl románové kroniky.

Stejně skvělé jako první díl. Náročné téma, ale čte se to téměř samo. Dozvěděla jsem se opět spoustu nových věcí o regionu, který bývá dost často opomíjený. Moc se mi na autorce líbí, jak dokáže pracovat s vývojem jednotlivých postav.

Opět skvělé, jsem velmi ráda, že autorka neutekla do velkého popisu války samotné a zůstala ve všech detailech spojené s městem Karvinná. Pocity postav byly skvěle popsány a přiblíženy, což dodávalo autentičnosti.

Po dočtení jedničky jsem byla zvědavá na dvojku. Asi od ste stránky ( po vyletu Julky s manželem do Ostravy) mi tato postava začala být neskutečně protivná, že jsem měla chuť knížku ani nedocist. Dostala několika šancí, nakonec i celkem fajn chlapa a nic jí není dost. Až se člověk diví, jak se vše mohlo takhle jedné dařit a ostatnim kazit. To je ale jediný nedostatek. Jinak je znát, že autorka a její předci v regionu žili a žijí a znalost místních poměrů do detailu je až s podivem

Super díl. Miluji tuto knihu. Asi jsem se zamilovala do historických románů. Opět byla husina, občas mi bylo i do pláče. To že byl život za druhý světový války zlý, to jsem věděla, ale že byl až tak krutý. Musela to být hrozná doba.

Druhý díl se mi líbil víc než ten první. Životy rodin procházely těžkými zkouškami - především krize 30. let, nástup nacismu a druhá světová válka. Velmi mě zaujalo rozdílné chování hrdinů ohledně "volby" národnosti v těžkých dobách a rozmach polského nacionalismu jako reakce na "křivdy" z období po vzniku Československa. A k tomu všemu samozřejmě denodenní boj o prosté přežití v podmínkách havířské komunity.

Opět jsem doslova hltala, tento krásný lidský, a zároveň historický příběh.
Je psáno poutavou formou, jasně, že jsou i pasáže, které člověka nebaví, ale za mě má autorka velmi dobře nastudováno dané téma.
Někdo tvrdil, že druhý díl, již není tak dobrý, to je podle mě věc názoru.

13. 4. 2021 Upravit Smazat
Druhý díl je pokračováním životních událostí další generace rodu Barbory, která v prvním díle měla tři dcery a jejich rody se rozšířily. Na pozadí životních osudu jednotlivých osob popisuje autorka čtenáře čtivou a zasvěcenou formou do doby, kterou osoby prožívají. Složité historické události u polských hranic se dotýkají našich hrdinů a spolu s nimi jsme do historie vtahováni. Nezbývá než vyjádřit veliké díky autorce za obrovskou práci, kterou pro území, k němuž má hluboký vztah, vynaložila. A jistě ne marně! Spolu s osudy hrdinů jsme prožívaly jejich nelehké chvíle a je nutné si uvědomit, že je posiloval zájem jednoho o druhého. Kéž bychom si odnesli ponaučení, že je třeba být svým rodinným příslušníkům, spolupracovníkům, spolubydlícím - nablízku, aby se necítili sami.
Jana"12 - 13. 4. 2021
.

Jako člověk, který pracoval 32 let v podzemí několika dolů jsem čekal od knih paní autorky daleko více. Uznávám ale velkou snahu a práci knihy napsat. Nemůžu ale souhlasit s jejími mediálními výroky, že za všechno můžou komunisti, kteří způsobili poddolování původního města Karwinná a okolí, včetně dnes populárního Šikmého kostela. Ten podkopal již můj děda v létech 1924-1939, když pracoval na dolech Hohenegger a Gabriela, které měly v té době pod kostelem dobývací pole. Zisky z těžby uhlí šly do kapes tehdejších uhlobaronů, podobně jako po roce 1989, kdy zde pokračovali v těžbě lumpové, jako Zdeněk Bakala, Viktor Koláček a mnoho dalších, kteří knihy paní Lednické zaplatili. Těžba v této krajině končí v únoru 2026!! Na komunisty, které nemám rád vychází asi 1/3 celkové plochy devastace krajiny. Lidem by se nemělo lhát, pak dochází k další nespokojenosti a frakcím typu SPD.

Bohužel nefandím těmto stylům psaní. Jsou to vlastně reportážní příběhy. Jistě je na tom spousta práce, to nepopírám.