Šikmý kostel 3

Šikmý kostel 3 https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533189/bmid_sikmy-kostel-3-65e02586d9bd1.jpg 5 16 4

Šikmý kostel série

< 3. díl

Románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961. Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?... celý text

Přidat komentář

JeduvKnize
včera 5 z 5

Celá trilogie je uctění památky zaniklého města a lidí, kteří v něm žili a spolutvářeli dějiny/byli jimi válcováni.
Ve zdánlivě mužském světě havířů autorka nechává promlouvat i přehlížené havířské ženy, tj. manželky, matky, kterým manželé a synové odcházeli fárat, v nektěrých případech poté vdovy prakticky bez nároku na cokoli a snažící uživit zbylou rodinu. Když to nějak zvládly a vytvořily křehkou rovnováhu, přicházely další velké dějiny. Druhá světová válka, folkslisty a dělení na ty 'horší a lepší' (z více uhlů pohledu). Později komunismus. Horník byl režimem zevně oceňovanou profesí. Objevoval se v dobových propagandistických filmech (mj. Dovolená s Andělem) jako někdo budující socialistickou společnost. Jak to ale bylo doopravdy? Co se vědělo o důlních neštěstích, zdevastované krajině, pracovních podmínkách? A co o staré Karviné, zničených domovech a životech místních? Nadšenému budujícímu havířovi jako karikatuře a stereotypním panáčkovi propagandy režimu se nic takového nedělo. Jak by přeci mohlo...
Co i po letech věděli o regionu a místních lidé žijící jinde? Třeba já prakticky nic. Až do Šikmého kostela.
Během čtení dostáváte jednu ránu za druhou. A jakousi ranou z milosti je velmi pečlivě zpracovaná a objemná obrazová a faktografická příloha na konci knihy. Vše popsané a prožité je tak o poznání reálnější a bolestivější. Když tak knihu plni dojmů zavíráte, cítíte jen velké prázdno.

soukroma
předevčírem 5 z 5

Líbilo: čtivé a zajímavé, byť předlouhé, ještě doplněno dobovými fotografiemi a životopisy hlavních skutečných postav. Věnování knihy jasně vypovídá o záměru autorky i obsahu:

"Tuto knihu věnuji lidem,
které nacionalismus, nacismus a komunismus
připravily o život, domov, kořeny a důstojnost."

Na prvních 100+ stranách se ocitáme těsně po válce a autorka nás provází všemi zašmodrchanými vazbami a osudy jejích hrdinů. Bylo to trochu úmorné, bez vzpomínek na díl předchozí bych se v tom asi ztratila (přečten přesně před třemi roky), ale bez toho se v rodinné sáze prostě neobejdeme.
V tomhle úvodu mne ale poměrně nemile překvapilo, že vlastně až na rodícího se komunistu Wojtka nikdo v podstatě nevyjadřoval žádnou radost nad koncem války. Že pár měsíců poté a první roky, to už bych chápala: nebylo nic, vše šlo k horšímu, naštěstí aspoň pomoc z UNRRA, nebyly prostředky ani lidi na obnovu, mnozí se nevrátili apod.
A toho samozřejmě využili komunisté, ta druhá část od roku 1948 dál byla hrozná. Ty kecy, ty návnady, lichotky, úplatky, sliby, sliby, sliby (horníkům se určitě líbilo, že byli stavěni na piedestal, bez nich by se průmysl nehnul, takže tleskali, přizvukovali a dali se nachytat).
A Únor tomu nasadil korunu, radovali se mnozí, aby si všichni vyžrali tu děsnou dobu zejména 50. let, dobu znárodňování, měn (ožebračování), tlaku a hrůz (cíleně přes jednotlivce i na celé rodiny), bezprecedentních zatýkání a zfalšovaných procesů, PTP. Veřejně proklamovaných lží, k nimž se jen málokdo dokázal veřejně postavit.
V románu je to všechno nastíněno, ale kupodivu se jen pramálo z toho dotklo skutečně osobně některých hrdinů. A s tím vším se doluje dál a dál, bezmyšlenkovitě, záměrně se ničí vše kolem a nehledí se na nic než na stachanovské překračování norem. A stará Karvinná se čím dál rychleji propadá.
Samotný rodinný klan se rozrůstá, staří umírají, nové generace se rodí, starosti ze dne na den, do budoucnosti se daleko hledět nedá ("hříchy" otců stále vrhají ostré stíny na mladé, potírat jakýkoli odpor, to je základem fungování i nadále, za Gottwalda, Zápotockého i Novotného).
Jako finální rok svého vyprávění autorka zvolila 1961, kdy se nic moc významného v zemi nestalo, jen Karvin(n)á už se nepodobá původnímu městu.

Nikdy bych si nemyslela, že rodinná sága z končin mně zcela neznámých, z hornického prostředí, z hranic s Polskem (se všemi třenicemi a křivdami minulosti) a z doby skrznaskrz hrozné (a nezažité) mne bude bavit. První díl pro mne ještě nic moc, ale druhý mne chytnul, takže třetímu už nebylo vyhnutí. A přečetla jsem s chutí. I když se domnívám, že hlavní poselství je přeci jen pro místní, kteří v tom své kořeny a třeba i vysvětlení minulosti přímo najdou.

Překvapilo mne řídkavé použití dialektu (výhradně snad děda Ludwik) a místních slov (utkvěl snad pazgřivec, dřisty, usebrání, uvzatost...), takže tomu bylo kolem a kolem rozumět bez problémů.

"Ne že by o tom nemluvili. Nebabrat se v minulosti bylo považováno za základní pravidlo slušného chování, a taky jediný možný způsob, jak nezhořknout. Křivdy a traumata zůstaly uzamčené v šuplících, odkud je nikdo nevytahoval. Co bylo, bylo. Teď je to, co je. Na věci, které obyčejný člověk neovlivní, je lepší se vykašlat. Mnohem větší smysl dává zařídit si život tak, aby v něm bylo dobře."


kalinkacz
15.04.2024 5 z 5

2 roky čekání jsou u konce, je tu třetí, závěrečný díl trilogie Šikmý kostel!
Díky autorce a její reading copy jsem měla jedinečnou možnost si tuto novinku přečíst ještě před vydáním a podělit se tak už nyní (pár dní po vydání) o své dojmy na tuto 700stránkovkou emoční jízdu!
Zcela upřímně, Šikmý kostel je a navždy bude mojí srdcovou záležitostí. 1. díl jsem četla v únoru v roce 2020 než vypukl covid, kniha pro mě byla tak silná (plakala jsem v metru, tak moc jsem ji prožívala)...
2. díl mě zlomil a vlastně jsem se bála, co postavy, které jsou mi tak blízké, čeká v díle třetím...
Závěrečný díl začíná přesně tam, kde druhý skočil a byť bychom si mohli myslet, že válka byla tím nejhorším, tak ta tíha jejích důsledků mě jako čtenářku bolela úplně stejně...
Když jsem byla cca v polovině knihy, tak jsem zvládla dojmout sama sebe, nechtěla jsem knihu dočíst a se všemi se rozloučit... Kapesníčky jsem poté potřebovala ještě několikrát.
Karin Lednická je naprosto úžasná spisovatelka, za jejíž tvorbou stojí obrovské časy strávené rešeršemi... A když k tomu přidáte její talent psát a vykreslit osudy tak brilantně, jak to umí jen ona... Tak dostanete naprosto fenomenální ságu, na kterou nikdy nezapomenete.
Pokud jste se do Šikmého kostela ještě nepustili a čekali jste, až bude trilogie kompletní nebo jste prostě jen čekali na tuto očekávanou novinku, tak všeho nechte a pusťte se do čtení.

pankaplan
15.04.2024 5 z 5

Tak jsme se dočkali. Šikmý kostel došel ke své pointě a osudy všech těch postav, které jsme měli rádi se završily. Vlastně ne; autorka je opustila v roce 1961, kdy před sebou měli ještě hodně událostí.
Ale i těch 16 let příběhu vydalo na sedmset stran. Stran plných emocí, příběhů, odvahy, ale také zla, přetvářky a moci. Nebudu to prodlužovat: Trojka není jen stejně skvělá, jako jednička a dvojka. Trojka tento epos završuje a dává mu smysl, pointu, vysvětlení. Když jsem začínal číst první díl, neměl jsem vůbec tušení, co mě čeká na konci. Už to vím - a jsem nadšený. Věřím, že po dočtení budete také. Delší recenzi najdete v záložce Recenze.