Nejnovější komentáře
Pokoj pro hosty
„Kelly se obětovala pro svého snoubence. Vzdala se své kariéry, přátel a všeho co znala, když se s ním přestěhovala z Chicaga do Filadelfie. Tento “nový život se jí však před očima mění v noční můru - skrze lockdown je uvězněna v malém bytě s Mikem, se kterým si přestává rozumět.
Jediné co ji v této nelehké době dělá radost je obnovené přátelství se Sabrinou a jejím manželem.
Sabrina nabídne, že se může Kelly nastěhovat k nim do pokoje pro hosty. Jedné noci nastane zvrat a Kelly se přidá k vášnivým hrátkám její kamarádky a jejího manžela Nathana. Od té chvíle společně ve vile žijí jako vášnivá, avšak nesourodá trojice.
Dům i jeho majitelé však skrývají tajemství. A není to jen tak.
Odhalíme je a bude Kelly v pořádku?
Autorka napsala knihu, která je bezesporu čtivá, ale čekala jsem od ni něco jiného. Namísto thrilleru jsem dostala spíše erotický román se zápletkou.
Zápletka je sice promyšlená, chvíli jste na straně toho, pak zase na straně toho. Nalezneme i překvapivé momenty a některé situace se povedlo příjemně vygradovat a zamotat, ale ani tak to není “ono.
U knih mám ráda, když si při čtení dokážu vybudovat “vztah s postavami a to se zde bohužel nestalo. Kelly mi byla až nesympatická, působila na mě jako hloupá, naivní, nelogická pipka.
Vzhledem k tomu, že mám načteno opravdu dost thrillerů, tato knížka mi úplně nesedla, je překombinovaná a zasloužila by trošku “učesat, přijde mi, že některé žánry, které tam autorka zakomponovala nemá úplně zvládnuté, ale nechala bych ji i přes tyto výtky 3*/5.
Pokud hledáte něco mezi erotikou - romantikou a (psycho)thrillerem, určitě po knize můžete sáhnout .“... celý text
— lucie.svobodova
Probudím se na Šibuji
„Moc se mi to líbilo, moje fantazie jela na plné obrátky. Krásně napsáno.“
— mirka0586
Přežít svou smrt
„Radka Zadinová ve svém románu "Přežít svou smrt" líčí dojemný příběh o sestrách Anně a Lucii, jejichž osudy jsou spojeny těžkými životními zkouškami a nečekanými událostmi. Román zasahuje do hlubin rodinných vazeb a ukazuje, jak se pouta mezi sourozenci mohou prohloubit za extrémních okolností. Autorka zručně kombinuje překvapivé zvraty s hlubokými reflexemi postav, vytvářející pro čtenáře dobrodružství plné emocí a otázek o životě a smrti. Příběh se střídavě zaměřuje na obě sestry, odhalující jejich minulost a aktuální konflikty, což přispívá k autentičnosti a prožití čtenáře. Autorčin prostý, ale působivý jazyk přenáší intenzitu emocionálních momentů a umožňuje čtenářům plně se vcítit do životních osudů hlavních postav. "Přežít svou smrt" není jen dojemným příběhem o sesterské lásce a zkouškách, ale také poutavým románem, který oslovuje srdce i mysl, a zanechává čtenáře přemýšlející i poté, co knihu dokončí.
Přečteno za jeden večer, doporučuji.“... celý text
— MoniMonika
Muž jménem Ove
„Krásná knížka. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla a přiznám se, že Ove mě trochu iritoval. Ale jak jsem jej při čtení blíže poznala, tak jsem lépe chápala i jeho chování. Kniha je o důležitém tématu. Připadá mi, že dnešní generace si přestává uvědomovat, co všechno nám "starší" lidé mohou dát. A tím vůbec nemyslím materiální hodnoty, ale cenné rady a vědomosti nebo jenom krásné vzpomínky na dobu kterou prožili a my už ji nezažijeme. Toto jsou hodnoty docela jiného charakteru a nedocenitelné. A že si starší generace občas trochu zahartusí nebo není spokojená, na to už má ve svém věku trochu právo, už prostě hůře snáší běh dnešní doby a spoustu změn, které přináší. A hlavně, jednou budeme všichni v jejich věku...“... celý text
— Kory98
Cukrárna v Paříži
„Který zákusek máte úplně nejradši a v cukrárně po něm bez váhání vždy sáhnete?
Utloukla bych se po věnečku s pudinkovým krémem. Ten jsem v sladkém příběhu Julie Caplinové bohužel nenašla, ale i když jsem přidávací lenoch, dnes se společně vrátíme k eclairkám, které mě provázely začátkem loňského léta.
Vítejte v malé pařížské cukrárně, která už má ta nejlepší léta za sebou. Jenže i na takových místech se mohou dít zázraky.
Své o tom ví Nina Hadleyová. Pomalu jí táhne na třicet, pracuje jako servírka a neví, co do budoucna se životem. Pro svou rodinu je stále malou holčičkou, kterou se všichni snaží chránit. A nevyžádaně radit.
Jako na zavolanou se jí naskytne příležitost odjet do Paříže, kde by mohla vypomáhat s přípravou cukrářského kurzu pro amatéry. Zní to jako pohádka, akorát že na místě prince sedí Sebastian, rodinný přítel, do kterého se Nina kdysi bláznivě zamilovala.
Dokáže člověk omámen vůní vanilky odpustit a dát srdci obaleném v cukru druhou šanci?
Čtvrté dílo autorky, s kterým jsem se setkala, a po Irsku a Kodani šlo spíše o romantiku, než něco peprnějšího!
Příběh Niny a Sebastiana mě bavil, i když byl tedy pořádný protiva! Paříž jsem před X lety navštívila a tak jsem se mohla zase na chvíli přenést do stínu Eiffelovy věže!
Od Julie to pro mě není jedna z těch top, ale odpočinula jsem si, smála se i dojímala a tak to má být!“... celý text
— marrie5227
Vsaďte si
„zajímavý příběh, nádherná ilustrace...“
— bazyk21
Zdvojnásobení sázek
„zajímavý příběh, nádherná ilustrace...“
— bazyk21
Představa o tobě
„Vlastně se mi to líbilo. Některé věci tam nebyly vysvětleny, občas jsem přemýšlela, čí přímou řeč čtu. Škoda, že to bylo psáno jen z jednoho pohledu, druhý náhled by mohl být zajímavý. A konec byl na můj vkus poněkud useknutý. Ale kdybych neviděla upoutávku na film, jen tak bych se ke knize nedostala a to by mě mrzelo.“... celý text
— lucie3944
V zajetí hraběte z Glencrae
„Na jednu stranu se mi Angeličina praktičnost, odvaha a cílevědomost líbily... Na druhou to bylo ale příliš hladké, příliš popisné. Jediné osoby, které trochu vyčnívaly z davu, se téměř nedostaly ke slovu - Mirabell jen málo a její tajemný milenec ještě méně.
Celé to spíše připomíná historku, kterou vám někdo odříká, co se stalo, než něco, co při čtení prožíváte. A to je škoda, protože autorka má dobré nápady a často myslí i na drobnosti. (Až na tu vázanku, kterou jí při únosu svázal nohy... jak po návratu na večírek asi vysvětloval, že ji najednou nemá??? ;))“... celý text
— Senza Jenka
Kriminalista Jiří Markovič: Legenda pražské mordparty deviantům na stopě
„Jistě poučná a zajímavá kniha, místy ale poněkud rozháráná, neučesaná a zmateně sestavená.“
— Cinik
Děda
„Kniha mě zaujala asi v polovině.Do té doby to bylo, takové od všeho něco. Ale pak už to frčelo.Když se kniha začala zaměřovat, jen na dědu.Jsem z vesnice a děda byl sedlák.Sedláky o všechno obral stát, a to na čem celé generace pracovali,šlo organizováně do kopru. Jo děda v knize byl borec stál si za svým a pečoval nadále s láskou na svém zabraném gruntu.Asi by o tom měla dnešní generace vědět víc.Ale bohužel, dnešní mladí nevědí ani zda jsou kluk holka, nebo ono.“... celý text
— katasukivasukim
Metro 2033
„Stojím rozpolcená mezi 3 a 4 hvězdami. Autor velmi dobře vykreslil tísnivost metra v podzemí, kde se krčí zbytek moskevské populace. Se všemi zdroji je třeba šetřit, dobré jídlo se dostane na pár vyvolených (zbytek přežívá na pochybných houbách a mechu) a člověk se neustále musí ohlížet, zda v tunelech nečíhá nějaké nebezpečí. Na povrch je možné se podívat pouze v obleku a je třeba se mít na pozoru před zmutovanou zvěří.
Tímto smutným a děsivým světem nás provází hlavní hrdina Arťom, který dostane za úkol sehnat pomoc pro jeho domovskou stanici. Na své cestě potká mnoho lidí s různými názory a vyznáním. Někdo mu pomůže, jiní zase pěkně zavaří, až to vypadá beznadějně. Opět se tu setkáváme s mladým hrdinou, která sotva ví, co dělá a má více štěstí než rozumu. Některé pasáže jsem hltala a jiné mi přišly vcelku nudné, nezáživné, až pomalu zbytečné..
Hrála jsem počítačovou hru, kterou si její tvůrci upravili k obrazu svému - Arťom tam převážně cestuje sám, bojuje s mnoha příšerami i lidmi a k některým událostem vůbec nedojde. Chápu, že bylo třeba udělat hru akčnější, ale trošku mě to zarazilo a nesetkalo se s mým očekáváním. Kdo si tedy chce tuto knihu přečíst na základě hry, mějte mysl otevřenou a čekejte trochu jiný příběh, i když hlavní cíl zůstává stejný.
Měla jsem občas problém u čtení dávat pozor, některé části pro mě byly nudné a zdlouhavé, ale jako prvotina je to skvělá kniha, s dobrým námětem a myslím, že si tu hvězdičku navíc zaslouží.“... celý text
— Vampirosa
Kleopatra. Poslední sen
„Velkofilm Kleopatra s Liz Taylor jsem viděla jako malá a prošla jsem si i obdobím fascinace Egyptem. Jacq mě zavedl do hlubin tohoto příběhu, možná až do přílišných podrobností (každý krok v boji o Alexandrii), mystérií (nepochopila jsem vsuvky s kněžkou a stavbou chrámu), i zbytečných drobných postav - vše zřejmě důsledkem autorovy "nabušenosti" tématem. Tohle byla jeho třetí kniha, kterou jsem měla v rukách, ale první, jíž jsem dočetla. Někdy méně znamená více...“... celý text
— Květinka008
Milujte královnu
„Posloucháno jako audio na ČR. Pěkně jsem si zopakovala historii vlády Marie Terezie, i když v těch jejích dětech se ztrácím.“
— Kaja1
Twisted Lies: Lži na ostří nože
„Tak...máme tu poslední díl ze série Twisted, založené na čím dál zvrhlejší lásce, chtíči a sexu...
Vím, že má kniha vysoké hodnocení a čtenáři je velmi oslavovaná, ale můj šálek kávy to opravdu nebyl...možná je to tím, že už začínám být těch "nelítostných gangsterů, které láska změní v dokonale hodné osobnosti" dost...nebo je to tím, že mě nebavily postavy už z doby, kdy se poprvé objevily...nevím...
Nebavil mě ale ani samotný děj. Ze začátku byl celkem dobrý, pak se ale zastavil a začal se neskutečně táhnout a já měla co dělat, abych to vůbec dočetla (přiznám se, že jsem četbu 2x přerušila a začala číst něco jiného...a to je za mě známka špatnosti). Nějak jsem jim to prostě nevěřila a ty nechutné pasáže mě v tom jenom utvrdily...a ten konec byl tak strašně nerealisticky přeslazený...
Zklamaná ale nejsem, protože to bylo přesně takové, jaké jsem čekala. Za mě, bohužel, nejslabší díl.
Ale respektuji a chápu všechny, kterým se kniha líbila...rozumím tomu proč, ale za mě prostě nee.“... celý text
— JaAnička
Pokoj v barvách štěstí 6
„Kniha se pomalu, ale jistě překlápí do úplně jiné roviny, kdy se z uťápnuté a týrané holky stává docela slušný tyran, který nabývá jistého sebevědomí a sebestřednosti. Naopak hlavní hrdina se pro mě stává čím dál tím víc zajímavý a vyhlížím každý střípek jeho minulosti.
Jak jsem se bála propojení linky s najatým detektivem, musím uznat, že se díky tomu příběh dost posunul a trošku odpadlo riziko jednotvárnosti. A také přinesli tu možnost postupného odhalování povah.
Na další díly jsem rozhodně zvědavá, protože absolutně nemám ponětí, jakým směrem se teď příběh bude odvíjet, protože se zdá, jako by postavy došli k jakési křehké rovnováze. Kdo bude tím ničitelem je asi jasný, jen se bojím, co za bláznivinu se jí zase urodí v hlavě.“... celý text
— Vjeerus
Jedeme na dovolenou
„Nečekaně ponurá sbírka. Asi abychom už na žádnou dovolenou nechtěli a nevymýšleli blbosti ;)
Líbilo: Dovolená v dodávce, Léto na hausbótu, Děti moře.
Zbytek šel buď nějak mimo mě, nebo mě rovnou vytáčel příliš negativním podtextem...
Přelouskáno během dopoledne, žádnej hlubokej dojem to ve mě asi nezanechá.“... celý text
— Maciiik
Buď v pogodě
„Sandra Pogodová má smysl pro situační humor a dokáže si i ze sebe udělat legraci, a to i v situacích, ze kterých čtenáři tuhne krev v žilách. Tata zase rád vzpomíná na staré časy, a protože je pamatuji, i jeho povídky pro mě byly zajímavé. A v několika případech jsem se chechtala tak, že mi opravdu tekly slzy. Za mě dobrý. "Fifi is a dog from Čtyřlístek."“... celý text
— wooloong
Šťastně až navěky
„Ze začátku jsem byla nadšená, perfektní téma, bylo mi Sloan neskutečně líto a líbilo se mi, jak se postupně vrací do života. Potom mi začalo trochu vadit, jak se hroutí z každé maličkosti. No a ten konec...já vážně miluju happy end, kvůli tomu si i vybírám pořád stejný typ knih, ale tenhle byl jak cukrkandl, až se mi z něho křivila pusa.
Moje první zkušenost s autorkou a nevím, jestli ne poslední.“... celý text
— Syma149
Zahrada mrtvých duší
„Těžké téma, pro mě je kniha především o tom, jak naše vědomí, nevědomí a nevědomost může ovlivnit nás život. Nebo jak si vědomě překrucujeme realitu a přizpůsobujeme ji k obrazu svému.
Nejsem si jistá, jestli jsem úplně přesně pochytila všechny časové roviny, ale ve výsledku se to spojilo. Taky úplně nemusím magický realismus, ale taky ho byla ještě únosná míra.“... celý text
— PetK
Recept na pana Dokonalého
„Nedočetla jsem, vzdala jsem ve třetině.“
— aljoska83
Čtyři po půlnoci
„Čtyři skoro dokonalé povídky. Nejlepší Časožrouti, Sluneční pes, Skryté okno a Policajt z knihovny.
Kdysi jsem viděl Časožrouty jako film, ale povídka, podle které byl natočen, je nesrovnatelně lepší a napínavější.“... celý text
— Dani419
Vladimír Birgus - Fotografie 1981-2004
„Fotografie Vladimíra Birguse v uvedeném výběru jsou - eufemisticky vyjádřeno - zvláštní; zaujmou především svou okázalou barevností, ale také častým porušováním základních pravidel fotografické kompozice - lidé přeseknutí v půli (ať už horizontálně nebo vertikálně), čouhající končetiny, chybějící hlavní motivy a tak dále. Někdy jsem z nich měl pocit, jako by autor jen od boku střílel náhodné záběry. Nicméně platí, že čím lepší fotograf, tím spíše si může dovolit základní pravidla fotografie porušovat - a Birgus je výborný fotograf. Fascinující jsou na jeho snímcích lidé - působí jako autisté zahledění do svého vnitřního světa a nevnímající dokonce ani samotného fotografa (je umění někoho zblízka vyfotit tak, aby si toho nevšiml a nereagoval). A pak ty všudypřítomné stíny - jako duchové, které místy na snímcích plnohodnotně nahrazují osoby, které je vrhají (včetně autora). Určitě je to publikace, která si zaslouží pozornost - jen škoda, že těch snímků je tak málo.“... celý text
— Taťka Hraboš
Zloba
„Tohle me extremne bavilo! Jako vetsina ctenaru obcas soucitim s vrahem (neschvaluju jeho pocinani) ale tady se soucit opravdu nekonal (krome Huntera). Lucien je fakticky strasnej clovek, nejradsi bych ho nakopala. Libil se mi tenhle zvlastni, jiny styl, ze vraha uz meli a rikala jsem si "aha, tak tady asi nebude tolik surovosti..." HAHA. Tesim se na Nenavist!!“... celý text
— Kira747
Chapadla Černé hvězdy
„Nikdy jsem nebyla extra čtenářka fantasy a sci-fi a nyní mě tyto žánry začínají bavit čím dál víc a to díky tomu, že narážím na kvalitní knížky. A moc mě těší, že jsou mezi nimi díla českých autorů a to opakovaně knížky právě třeba Terky.
Autorka prostě umí a nejde jinak, než se do knihy začíst a neodložit. Vždy totiž vymyslí originální bombu a tato knížky není výjimkou.
Představte si, že téměř veškerou souš spláchne oceán. Objeví se hybridi ryb z kultu Černé hvězdy a bojují o nadvládu nad světem.
Bojují pomocí symbiontů, kteří “obsadí člověka a postupně ho mění na mořského tvora.
Mazec co?
Tak přesně to se nám v knížce odehrává.
Máme zde společnost Nekonečno, která koná pokusy se symbionty a pracuje pro ně část lidstva. Další část propadla kultu Černé hvězdy, jejich těla obsadili symbionti a postupně se mění na mořské tvory a tím pádem v obyvatele oceánu. Pak je tu ještě volba zůstat člověkem a nesmíme zapomenout ani na Robotstvo.
Z toho plyne, že máte dané možnosti a možnost si vybrat symbionta, být kyborgem nebo zůstat člověkem. Lidé jsou na Lodích svobody, což jsou dejme tomu taková plující města.
Když se pro něco rozhodnete, můžete to ještě změnit nebo zvrátit? Najdeme na to odpověď nebo nenajdeme? Pomůže nám s tím jedna z hlavních hrdinek - Aphelion.
Hlavní postavy jsou Aphelion a Perihelion - sestry - dvojčata. Jejich cesty se rozejdou, ale jakým směrem, proč a jak to celé jen dopadne?
Příběh sledujeme z pohledu obou sester a vše se nám krásně prolíná a postupně zapadá.
A mohu vám garantovat, že závěr knihy vám jednoduše vyrazí dech!“... celý text
— lucie.svobodova
Jiný kraj
„Co si představíte pod pojmem “Jiný kraj? Může to být jiná příroda, jiná mentalita lidí, jiné zvyky a tradice co konkrétně je to pro vás?
V této sbírce máme výběr povídek ze žánru horor, fantasy i sci-fi, ale jedno mají stále společné - věnují se tématům jako ochrana životního prostředí, problémy s vlastní identitou, rodinným problémům a dalším. Najdeme v nich jen to špatné nebo i nějakou tu kapku naděje?
Musím říct, že každá z povídek mě zaujala, každá je jiná, zajímavá, originální a hlavně mají myšlenku.
Některé jsou trochu bizarní, u některé z nich nám přeběhne mráz přes celé tělo a některá je prostě “jen nechutná. A víte, že přesně tohle já ráda A když k tomu přidáme nějakou tu již zmiňovanou hlubokou myšlenku, o to je to ještě lepší .
Kdybych měla vybrat ty nejlepší, opět bych měla problém, protože ty nejlepší už byly vybrány, když se sborník dával dohromady .
Ale opravdu moc se mi líbily například:
Dcery Neptuna, synové Amfitríty od Přemysla Krejčíka - mrkneme se na chvíli pod hladinu, jsou zde tak trochu jinak popsány problémy společnosti, zde musím vyzdvihnout závěr povídky
Sami na cestě od Jana Hlávky - jak to může vypadat, když děti necítí doma s rodiči pohodu - Jirkovi rodiče se rozvádí a on už nechce být doma ani chvíli. Potká dívku, která s ním soucítí jen je trochu jiná.
Dar boha vyhnanců od Terky Kadečkové - Boj se zrůdama kdy žena musí porušit vlastní slib mlčení, kdy svůj hlas obětovala bohu vyhnanců. Jedna motivace tu však je. Jaká?
Trable s kuřaty od Lukáše Vavřečky - to bych nebyla já, kdyby se mi zrovna tahle povídka nelíbila Řeknu fuj - a vy si to přečtěte ano, fuj je u mě vždy lichotka v těchto případech
Ale jak říkám, i ostatní povídky jsou skvělé .“... celý text
— lucie.svobodova
Sestry Chanelovy
„O životě Coco Chanel jsem nic nevěděla a nikdy po tom nepátrala. Knížka ke mně přišla náhodou přes kamarádku a ihned mě přitáhla... Přiznám se, že nejvíc mě zaujalo dětství a dospívání obou nemajetných dívek, rodinné zázemí, výchova v klášteře, těžký vstup do dospělosti, se kterým se snažily popasovat, jak nejlépe uměly. Ačkoliv by se s tím člověk zcela neztotožnil...
Vyzdvihla bych hlavní myšlenku, která mi šla celou dobu hlavou - jak ženu ovlivní vztah k otci, který si vytvořila jako dítě, na celý život a vzhledem k dalším vztahům s muži. A jak je to rozdílné u sourozenců... Antoinettinu vztahu s Luchem jsem velmi dobře rozuměla :-(
Na knížce také vysoce oceňuji krásný jazyk a stylistiku, přesto nedávám plných pět. Hodnotila bych na 4,5 :-)“... celý text
— Květinka008
Mráz a hry
„Uf, tedy řeknu vám, tohle byla jízda. Sice jsem si chvilku zvykala na různé linie, ale jinak paráda. Hned se vrhám na druhý díl.“
— Biomed
Hříšně provinilá
„druhý díl mě bavil,za mě ano,těším se,jak to s hlavními hrdiny dopadne“
— hadenka
Knihomolové
„Hlavní hrdiny, Noru a Charlieho, spojuje práce v knižním průmyslu a také to, že oba milují velkoměsto. Ocitají se spolu neplánovaně v malém zapadákově, i když každý z jiného důvodu. Nora je nezávislá žena, která si chce svoji nezávislost ponechat a Charlie na první pohled protivný mrzout. Všichni víme, kam linka těch dvou povede :). Příběh se ale také zabývá vztahem Nory a její sestry a vlivem, který na nich zanechala matčina smrt.
Myslela jsem si, že se mně kniha víc dotkne, ale za mně byla spíš lepší průměr. Super bylo knižní prostředí, které se line celou knihou, ale třeba nápad s plněním úkolů už tak originální nebyl. Po začtení se do života lidí malého městečka, vnímání jeho kouzla, je ale výborná na odpočinek, vymazání myšlenek. Přelouskala jsem ji rychle a mohu doporučit. 3,5/5“... celý text
— Kenan