Metro 2033
Arťom žije se svým pěstounem ve spletitém labyrintu moskevského metra, na jediném místě na světě, kde je lidstvo po jaderné válce schopné alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá lidská společenství živoří v šachtách metra, kde co stanice, to zvláštní komunita, jakýsi mikrostát se všemi svými ctnostmi a nešvary, které známe z každodenního života na zemském povrchu. Arťom se nachází na stanici, která je sice pokládána za jedno z bezpečnějších míst v obrovské síti tunelů, avšak tuto jistotu narušuje temná moc, jež hrozí zničit nejen chlapcovo útočiště, ale celé metro. Mladík, jenž kdysi porušil jedno ze základních přikázání života v metru, je nucen – aby odčinil svou vinu – putovat od jedné stanice ke druhé, projít celým moskevským metrem až do poslední stanice, kde žijí v ideálním společenském zřízení kazatelé. Ti údajně vlastní záhadný předmět, který Arťom musí získat, aby zachránil metro před zkázou, jež hrozí nejen zevnitř podzemního mikrosvěta, ale proniká sem i z povrchu v podobě temných sil... Autor za tento román obdržel prestižní evropskou cenu ESFS Awards Eurocon 2007, jako nejlepší literární debut pro rok 2007. Román posloužil rovněž jako předloha k úspěšné počítačové hře Metro 2033 a hře Metro Last Light (2013).... celý text
Originální název: Метро 2033, 2005
více info...
Komentáře knihy Metro 2033
Přidat komentář
Byl problém se do knihy trošku dostat, začátek je velmi pozvolný, ale poté co se hrdina vydává na cestu děj začne rychleji ubíhat. Klaustrofobické prostředí moskevského metra a mysteriózní podtext skvěle doplňuje postapo atmosféru i když závěr už je možná trošku moc. Interpretace se skvěle hodí a dobře poslouchá.
Atmosférické (zvlášť čteno-li v pražském metru), napínavé, dobře vymyšlené, velice čtivé a místy i s úspěchem se pokoušející "o něco více než jen oddychovku".
V postavách sice trochu pokulhávající, ale jako celek strhující. Jediný opravdu zásadní problém je "syndrom Sapkowski". Snad na každé druhé stránce je tak neskutečná deus ex machina (pravda, má to díky tomu ohromný spád, ale stejně...), že to začne brzy otravovat. A autor to moc dobře ví, dokonce se to v jedné kapitole snaží zaonačit. Škoda, že ne zrovna úspěšně.
Atmosféra tak hustá, že bych se tam asi neodvážila ani na rande, ale číst o tom mě bavilo jako nikdy předtím. A upřímně, po dočtení jsem měla chuť začít plánovat únikovku… i když asi radši ven z metra než do něj.
Prvních asi 250 stránek mi dalo hodně zabrat… Nedařilo se mi začíst, kostrbaté popisy a prázdné dialogy mě nechtěly vtáhnout do děje, který pro mě byl víceméně nezajímavý. Nakonec jsem ale ráda, že jsem se přiměla knihu dočíst a jsem zvědavá na další díly. Cením odraz současné společnosti a lidské nátury
Recenzi dávám na trilogii jako celek.
Metro je čtivé, napínavé a hlavně velmi originální. Putování Arťoma podzemím působí jako přenesení do zcela jiného světa – plného temnoty, lidské naděje i morálního odpadu.
Baví mě rozmanitost jednotlivých stanic: komunistická linka, technokraté, obchodní stanice a mnoho dalších. Ta pestrost prostředí je úchvatná a dává příběhu zvláštní sílu.
Celou trilogii si určitě znovu připomenu i po letech.
P.S.: záložku si nechte i u mapy metra. Bude se hodit.
Moskevské metro jako pestrý mikrosvět lidí snažících se dožít druhého dne, což je po útoku neznámého nepřítele úkol nelehký, protože cena života se stala mizivou.
Autorovi se podařilo vytvořit značně tísnivou a ponurou atmosféru, jež podmanivým způsobem strhává k četbě a to i bez pomoci větších akčních či hororových částí (i když příznivci těchto žánrů si sem tam mohou přijít na své).
Trochu na sílu už ale působí celá řada extrémních frakcí, jež byla do metra "namačkána" (komunismusti, fašisti, všemožní náboženští fanatici, či frakce podobné mafii), to způsobuje neuvěřitelnost vzniklého postapokalyptického světa.
Je jasné, že dějové zvraty také zrovna neohromí. Takže to co celý příběh táhne je právě zmíněná atmosféra a jistý filozofický rozměr, jež vzniká vždy, když se hlavní hrdina obrací v zamyšlení sám k sobě.
Výsledek mne jako fanouška sci-fi potěšil a všem nedostatkům navzdory u mne i tak vznikla chuť v trilogii pokračovat.
Skoro dvacet let poté, co jsem si tuhle knihu v originále koupil na blind v Moskvě (zdejší metro je totiž mou guilty pleasure), jsem si ji poslechl v audioverzi od Filipa Čapky. A byl jsem znovu nadšen. Za ta léta už jsem zapomněl, že první díl je post-apem až v druhé řadě. Především jde totiž o politickou fikci o lidech a jejich představách o ideálním řízení společnosti (ať už jde o vojenskou diktaturu z donucení, fašismus, hansovní oligarchii, komunismus nebo bigotní červismus), to vše v klaustrofobickém prostředí tunelů a stanic. A tahle fikce je okořeněna jednak mnohými fantaskními prvky a (jak jinak) občasným ruským filosofováním postav. A ten konec, o kterém nemohu prozradit ani zbla, tomu nasazuje korunu! Jedním slovem skvělé a nemohu dáti jinak než 100%.
P.S. Knize je asi možné vyčítat určitou epizodičnost, se kterou děj prakticky bez jakékoliv návaznosti opouští postavy a místa, ale pro občasný poslech v autě to bylo zcela ideální.
Celkově podle mého názoru kniha nic moc, jako pozitivum však hodnotím to, jak autor popsal současnou ruskou společnost.
Původně kniha končila dříve (a vzhledem k příběhu úderněji), ale autor se nechal přemluvit k pokračování ještě o kousek dále...
Na to, jaký měla kniha potenciál se mi vůbec nelíbilo, jakým směrem se to ubralo, chvílemi mě to nudilo.. škoda
Dobře napsané post-apo, část knihy pro mě byla trošku zdlouhavá a ztrácela tempo. I když chápu, že autor chtěl ukázat, všechny druhy vytvořených společenství dole v metru. Na druhou stranu, jestli tam bylo jen pár desítek tisíc lidí, tak by to asi úplně nefungovalo :-)
Konec překvapil, čekala jsem všechno možné, ale tohle ne. Doporučuji a nevím, jestli chci číst dvojku. Po komentářích tady, se bojím :-D
No všichni jsme samozřejmě v depresi, protože letní teploty lítájí nahoru a dolů, jak nadržená šestnáctka. Proto chci všechny rozveselit jednou knížkou. První v dané milé trilogii. Takové to pěkné čtení plné pozitivních věcí, jednorožců, duh, naivních lidí, duhových bonbónů a lítajících balónů.
Jo, tak smolík. Dneska pojedeme depresivní cestou postnukleární pustiny mrtvé Moskvy, kde jediné místo k žití je bývalý systém moskevského metra. Vydáme se do světa nacistů, lovců lidí, zmutovaných monster, rudých soudruhů a skrytých krás a zákoutí temného moskevského metra.
S hlavní postavou Arťomem se vydáme na cestu sebepoznání vlastní duše a jestli stojí za to věřit ve Velkého červa! Ale to hlavní je poznávat architektonické krásy moskevského města, tedy metra. Padlé chrámy uctívačů, vyhlazené stanice metra, které připomínají zkázu Morie a pouze dětské hračky dávno mrtvých dětí ukazují, že tu kdysi žili lidé.
Místy budete přemýšlet, jestli lidská rasa vůbec zasluhuje přežít nebo dojít konečné zkáze. Vydat se do vlastního mikrosvěta, kde pravidla píšou pouze silní a slabí zemřou. Zjistíte, že nic není černobílé a peklo je jenom taková demoverze, která je pro většinu obyvatel moskevského metra spíše vysvobozením než něčím, čeho by se měli bát.
(SPOILER) Ten konec mě neskutečně rozbil... Nejdříve to s Olegem a pak to s ďáblama - jako to bylo moc.
Nemám ve zvyku se vracet ke knihám. Ani k těm dobrým. I tak jsem musela vzít Metro 2033 do rukou znovu. Zajímalo mě, zda budu knihu hodnotit stejně nadšeně jako v 16... A ano, stále je fantastická
Jako prostředí strop. Dmitry se s tím vůbec nemazlil a vytasil se s novým světem lidí, ale v podzemí metra. Atmosféra na vás dýchá po celou dobu příběhu. Všechny ty tunely, podivné záhady, zastávky chudých, bohatých, komunistů, fašistů, tvoří mimořádný zážitek. Příběh je také moc pěkný, Arťom je sympatický hlavní hrdina, jen snad ke konci už to možná trochu ztrácelo. 85%
Výborné post-apo, které dokáže vykreslit tísnivou atmosféru Moskevského metra. Příběh má spád a s hrdinou doslova procházíte tunely a nasáváte nové uspořádání i nová tajemství.
(SPOILER)
Nelákalo mě dokopat se ke čtení knihy, tak jsem alespoň zkusil audioverzi v podání Filipa Čapky. A tomu nemůžu vyčíst ani chlup z nosu v boršči - vsadím se, že se ještě ve škole učil ruštinu, takže jména a názvy od něj zní přirozeně a chrlí je jak kalašnikov. Výtky mám leda tak k ohudebnění na začátcích/koncích některých kapitol, které jsou dost nahlas a rušivé.
Hlavní hrdina Arťom je takový Frodo. Nejdřív se seznámíme s jeho kamarády a domácím zázemím a pak se klučina vydá na cestu. Na té se potkává s různými individui, skupinami lidí a jinými tvory. Máme tu obchodníky, stalkery, bojovníky, revolucionáře, fašisty, komunisty, jehovisty, kanibalské uctívače Velkého červa a různé vrahy a zloděje. A ti často přicházejí a pak zase odcházejí a vracíme se k nim jen v občasných zmínkách a vzpomínkách.
Cesta samotná není vlastně úplně cesta, jako spíše procházení mezi jednotlivými stanicemi. V jejich názvech se brzy přestávám orientovat, natož pak v jejich způsobu života a rolích, jaké v tomto světě mají. A podobné to mám s postavami. Prostě se tam toho vystřídá strašně moc.
Rozehrají se nám zde různé dějové linky, které vyprší do ztracena (většinou tím, že všichni umřou). Celou dobu se prohlubuje tajuplnost a mystika metrosvěta a my poznáváme, jak to tam chodí. Aby toho nebylo málo, kromě skutečných Arťomových osudů taky zabrušujeme do jeho snů a bez mučení se přiznávám, že jsem pak měl zmatek v tom, co je ještě pravda a co jen noční můra.
Dmitry Glukhovsky mě nějak neuchvátil. Sice stvořil poměrně zajímavý ponurý svět uvnitř metra (a nad ním), ale je to na můj vkus trochu moc vážné. Dost se tam řeší vztahy mezi stanicemi a existují tam různé paralely s naším skutečným světem fungující asi jako kritika různých náboženství a politiky. Je vidět, že je to hodně ovlivněno tím, čím si Rusko v minulosti prošlo.
Ani konec knihy mě nepřesvědčil. Je to holt takové mrzuté ruské postapo, kterému by víc slušel lepší příběh. Nebo lépe napsaný? Nevím...
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptická sci-fi v uzavřeném prostoru, v pastiDmitry Glukhovsky také napsal(a)
| 2010 | Metro 2033 |
| 2015 | Budoucnost |
| 2011 | Metro 2034 |
| 2016 | Metro 2035 |
| 2013 | Soumrak |

84 %
76 %
Metro 2033
Námět knihy mi připadá naprosto geniální a objednala jsem si knihu hned, když jsem se o ní poprvé doslechla. Začátek je super, začetla jsem se během prvních pár stránek a konec je velice zajímavý, ale to, co je mezi tím, to mě zklamalo. Myslela jsem, že kniha bude aspoň trošku politická a bude v ní popsané, jak systémy v konkrétních stanicích fungují, jak se na nich obyvatelům žije, a že tam bude aspoň trošku přesah mimo to, co vnímá, vidí a slyší hlavní postava.
Například, na konci jedné linky metra je moskevská univerzita a ve třech nejbližších stanicích žijí studenti, profesoři, docenti atd. Jejich část linky je oddělená řekou a vznikla tam “intelektuální velmoc” - naprosto dokonalý nápad, v knize se bohužel nedozvím ani o kousek víc, než tohle.
To samé Hanza, okružní linka, obchodní velmoc celého metra. Lidem se tam žije dobře, celé to skvěle funguje, ale když se tam hlavní postava dostane, tak několik stránek čtu o tom, jak lopatou přehazuje výkaly a nedozvím se ani slovo o tom, jak ten systém vypadá, kdo mu vládne, kdo ho zvolil. Mají tam radu? Kongres? Nevím.
To samé komunisti, přeci to, že jedné rudé lince vládnou komunisti, je tak skvělý nápad, ale když se s nimi hlavní postava jednou na chvíli setká, tak jsou vykresleni jako parta mužů, kteří nejsou schopni mluvit o ničem jiném, než o velikosti svého společenství, jak ale skutečně vypadá takový komunismus v metru, to není popsané ani jedinou větou.
Příběh je prostě to, co Arťom viděl, slyšel a cítil během svých cest skrze moskevské metro, nic víc. Samotný příběh je docela záživný, dobře popsaný, radioaktivní příšery jsou skvěle vykreslené a z knihy jde občas až strach, bohužel mi ji ale strašně kazily scény, kdy hlavní postava “visí za jednu ruku z útesu”.
Například: “Nestvůru zastřelil svou poslední kulkou,” - jak by to mohla být jiná kulka, než ta poslední?
Je to škoda, kniha je napínavá i tak a nebylo nutné takové množství podobných scén. Pokud Vás ale nic z tohohle neodradilo, tak doporučuji přečíst, je to docela fajn čtení:))