Vampirosa komentáře u knih

Upíři král si každý rok vybírá novou nevěstu, která s ním zůstane v paláci a nechává ho, aby se na ní krmil. Po roce je propuštěna a uvolní tak místo pro další dívku. Žádná nevěsta se však o své zkušenosti nedělí, a tak se otevírá brána pro lidskou fantazii. Florence se letos o místo uchází, aby jako špionka získala informace zevnitř paláce a způsobila pád samotného krále.

Z hlavní hrdinky jsem byla zmatená stejně jako ona sama ze sebe a všeho kolem. Úplně jsem nevěřila slovům, kterými se popisovala, protože k jejím myšlenkám neseděly, ale postupem času Florence došla k jakémusi sebeuvědomění. Za to jí tleskám, ale její rodině za výcvik už tak moc ne, protože na to, jak se údajně celý život na misi připravovala, si počínala celkem bezradně.

Chování upírů mě překvapilo, což dokazuje sílu lidských předsudků a že každá strana vnímá realitu jinak. Společně s Florence jsem chtěla věřit v dobro, ale stále ve mě klíčilo semínko nejistoty. Přesto jsem si rychle zamilovala Bena i Lyru a bavila se u jejich láskyplných sourozeneckých šarvátek.

Slow-burn romantická linka byla prostě dokonalá. Já si ji velmi užívala a opatrnost z obou stran byla pochopitelná, místy roztomilá a napjatě (s úsměvem na rtech) jsem čekala, kdy se to konečně zlomí. Někde jsem zahlédla, že je knížka dark romance, což vůbec není pravda. Začátek tomu sice naznačuje, ale v těch pár spicy scénách jsou dark maximálně špičáky.

I když je příběh předvídatelný, vůbec mi to nevadilo a za 1. den jsem přečetla půl knížky, což u mě není běžné. Bavil mě vnitřní souboj Florence, ve které se mísila spousta emocí a pocitů a zpochybňovala vše, co jí rodina odmalička vštěpovala. Přiložený playlist krásně dokresluje atmosféru a byla by škoda si ho alespoň jednou neposlechnout. Knížku ráda doporučím všem, kteří mají rádi pomalý přerod nenávisti v lásku a něžné projevy náklonnosti.

A teď mi řeknete, kdy se dočkáme Vzestupu královny?

Za poskytnutí knížky k recenzi v rámci spolupráce vděčím Knihy Dobrovský

Bratr Iris vyrazil do války ve jméně bohyně Envy a sestru nechal doma s matkou, která se však nervově zhroutí a běh domácnosti skončí na bedrech hlavní hrdinky. Ta zanechá školy a nastoupí do redakce, kde bojuje o místo sloupkařky s Romanem Kittem, jejím rivalem, jež pochází ze zámožné rodiny a nenechá si ujít příležitost si do Iris rýpnout. Jediným světlem v jejím životě se stanou dopisy od neznámého, které se záhadně objevují na podlaze v jejím pokoji.

Tohle je strašně krásný a dojemný příběh, který kontrastuje s děsivou realitou války. Iris si nese čím dál větší břímě, ale nevzdává se a bojuje za každou trošku naděje. Ač to tak zpočátku nevypadá, i Roman si nežije jako v bavlnce. Často jsem kvůli oběma měla na krajíčku, ale zároveň se i mnohokrát během čtení usmála. Musím zmínit, že i vedlejší postavy byly skvělé a všem jsem fandila.

Záhadné dopisy dodávají celému příběhu kouzlo a přináší kapku nostalgie těm, kteří si na nedočkavé rozlepování obálky ještě pamatují. Upřímná slova, téma zranitelnosti i síly, láska, důvěra, strach i naděje - tohle všechno jsem z nich vycítila a vždy se těšila na další psaní.

Atmosféra provoněná dopisním papírem, připomínající minulé století a smíchaná s magií a bohy byla úžasná. Také se mi líbila jemnost láskyplných momentů, ke kterým vedla dlouhá klikatá cesta. A nad tím vším se vznáší hrozivý oblak války.. a vy netušíte, kdy nepřítel zaútočí příště.

Jediným zklamáním byla pro mě právě zmiňovaná válka mezi bohy, která sice má podle legend daný počátek, ale nic moc se o jejich současných pohnutkách nedozvíme. Přemýšlela jsem, proč lidé za ně tolik bojují - však ať si to vyřídí mezi sebou, ne? :D Ale počítám, že situace je komplikovanější a vše má své opodstatnění. Je jenom otázka, zda to autorka v pokračování zvládla dostatečně vysvětlit nebo válka funguje jako pouhá kulisa.

Knížka je jasným důkazem, že místo pro lásku je vždy a všude. Připomíná nám, že si na sebe každý den navlékáme brnění, které nás sice chrání, ale zároveň přináší pocit samoty . A tak je důležité si najít někoho, komu můžeme aspoň trošku důvěřovat a zkusit část brnění sundat, protože být zranitelný nerovná se být slabý. Tenhle příběh skrývá hned několik krásných myšlenek a poselství a proto stojí za přečtení. Jenom nečekejte epické souboje a složitý fantasy svět, protože tohle je skutečně spíše příběh o lásce.

Příběh sleduje hlavní hrdinku Signu, kterou od narození doprovází smrt. V ranném věku přišla o své nejbližší a co zesnula babička, přehazují si ji pěstouni, jež zaopatřenou dívku vidí jako pouhý přísun peněz. Tentokrát se musí rozloučit se svojí tetou a odcestovat do nového domova - na panství Thorne Grove, kde nedávno došlo k nečekanému úmrtí a pod závojem nemoci se schyluje k dalšímu.

Knížka má úžasnou temnou atmosféru, do které jsem se okamžitě zamilovala. Viktoriánské prostředí se Smrtonošem číhajícím ve stínech ji jen podtrhuje. Ale hlavní hrdinka se netřese v koutě strachy.. naopak ji pohání zvědavost a odhodlání. Bije se v ní nenávist k nevyžádanému společníkovi a touha zjistit, jaké pouto je k sobě pojí.

Kromě potýkání se s temnými silami a pátráním po zdroji nemoci se Signa snaží začlenit do vyšší společnosti a zjišťuje, jaký tenhle život, o kterém vždy snila, ve skutečnosti je. Drahé šaty, čajové dýchánky, pravidla etikety, klevetění.. opravdu je to to, po čem její srdce touží?

Detektivní zápletka je postavená na vcelku jednoduchých základech, ale mé dedukční schopnosti nezafungovaly a tak jsem na konci byla překvapená. Nic si však nevyčítám, protože ostatní postavy musely být úplně slepé a hloupé, když si vůbec ničeho nevšimly a nenapadlo je, že okolnosti jsou přinejmenším podivné.

Vývoj romantické linky byl pro mě předvídatelný, ale líbilo se mi, že se s příběhem krásně proplétá a doplňuje. Nakonec jsem vlastně zvědavá, jak se bude vyvíjet dál.

Pokud si libujete v ponuré atmosféře, Beladona je skvělé podzimní čtení. K udržení pozornosti mě nepotřebovala šokovat, protože ten vibe je prostě dokonalý, autorčin styl psaní čtivý a všechno to společně dokonale utváří jeden fantasy-romanticko-detektivní celek.

A teď mě omluvte - jdu si dát koláček nebo dva, protože autorka mi na ně dělala celou dobu chuť (no vážně, jedli tam taky něco jiného?!) :D

Alex se připravuje na opravnou zkoušku z fyziky a cítí se ukřivděná, protože ji otec nechce pustit na párty, kam se moc těšila. Vždy si více rozuměla se svým strýcem a o to víc ji mrzí, když v otcově pracovně nalezne na starém počítači fantasy hru. Rozhodne se na chvíli učení hodit za hlavu a nechat se vtáhnout do roku 1233. Doslova.

Začátek je asi takový, jaký by jste očekávali - hlavní hrdinka chvilku nevěří, že se tohle skutečně děje, hned spadne do průšvihu, ale zároveň má velké štěstí, když se pověsí na krk Marcovi, který jí přislíbí pomoc a ochranu. A tak společně poznáváme tehdejší svět, smějeme se malým nedorozuměním a snažíme se odhalit pachatele zločinu, kterého byla Alex svědkem.

Proti hlavní hrdince nemůžu nic říct, protože bych byla v háji stejně jako ona. Naopak v některých situacích prokázala odvahy víc než dost. Marc je kluk se srdcem na správném místě a bylo snadné si ho oblíbit. I když není proti vylomeninám, nic nedělá se zlým úmyslem a jeho čest je neochvějná.

Romantická linka byla moc milá, pomalu kvetoucí a s křehkou budoucností. Hlavní hrdinové jsou mladší, takže spicy scén se nedočkáte. Trocha prolité krve snad nebrání doporučení knihy i mladším čtenářům, pokud je neodradí počet stránek. :)

I když to celé začíná jako hra, děj se vůbec netočí kolem počítačů. Ty fungují jenom jako taková brána do jiného světa, kde se odehrává plnohodnotné dobrodružství.

Knížka je až taková pohádková a obsahuje všechno - akci, napětí, přátelství, lásku, rytíře v nablýskané zbroji i padouchy. Čtení jsem si užila a po všech těch spicy romantasy to byla příjemná změna. Akorát místy na mě působil děj zdlouhavě, ale nevím, jestli na to nemělo trošku vliv i moje aktuální rozpoložení. Zamrzelo mě zjištění, že knih z tohoto světa je více, ale nebyly přeloženy. I tak jsem ráda alespoň za dobrodružství, na které mě Alex vzala s sebou. :)

“V tom vězí ta potíž, když pustíte dovnitř světlo - když zase zmizí, zdá se tma temnější než předtím.”

Tierney žije ve vesnici, kde jsou dívky v 16 letech vyhnány do divočiny, aby se zbavily své magie, kterou by jinak mohly očarovat spořádané muže. Hlavní hrdinka na čáry však nevěří a sní o společnosti, kde ženy jsou víc než jen kus masa.

Ještě než se společně s ostatními dívkami vydáme za očistou, poznáváme chod vesnice a chovaní jejích občanů. Bylo mi žen dost líto, když jsem viděla, jak je s nimi zacházeno a k čemu je nadvláda mužů dohání. Připomínalo mi to nějakou sektu a brzy jsem si Tierney oblíbila už jen díky tomu, že slepě nenásledovala ostatní.

V podstatě okamžitě po uzavření dívek v lesích zjišťujeme, že nebezpečí číhá i v nich samotných a není radno se na nikoho spoléhat. Strašně mě vytáčela dívka, která sama sebe prohlásila za velitelku a neustále podkopávala snahu Tierney, která přemýšlela pragmaticky - skutečně jsem obdivovala její vynalézavost, houževnatost a věrnost (já bych se na děvčata po tom všem vyprdla a snažila se do konce prokletého roku prostě nějak přežít).

Průběh událostí jsem z velké části odhadla, ale přesto mě několik věcí dokázalo překvapit a utvrdit v tom, že krutost lidí nezná mezí. Současně ale bylo hezké vnímat ty nenápadné projevy vlídnosti, lásky a péče.

Moc se mi líbilo využití květin, kdy každá měla jiný význam a vysílala obdarovanému jasnou zprávu. Autorka s tím hezky pracovala a byl to střípek, který by mi nevadilo přenést do dnešního světa.

I když jsem Tierney měla ráda, trošku mě zklamala, protože celou dobu byla odhodlaná za něco bojovat a pak to najednou vyšumělo. Zachovala se sice logicky, ale po těch velkých řečích mi to přišlo trošku jako zrada sebe samé.. ale chápu to. Závěr je svým způsobem hodně zdrcující, ale přináší naději.

Jde o velmi smutný příběh, který má přesah i do dnešní doby (navíc autorka v závěru uvádí zdroj své inspirace). Stačí se nad tím jen trochu zamyslet. Jsem ráda, že mi byl Prokletý rok doporučen a kromě čtenářského zážitku přinesl i něco k zamyšlení. Pokud vás tahle nenápadná knížka aspoň trochu zaujala, dejte jí šanci.

Úvodem bych chtěla říct, že předchozí díl (Přízraky noci) jsem nečetla a tudíž nebyla v obraze, co se v minulosti odehrálo. Autorka však průběžně připomíná důležité události, takže to vůbec nevadilo a knížka skutečně může fungovat jako standalone.

Příběh se pomalu rozjíždí, ale už v počátku je cítit narůstající napětí. Noa se po své špionážské misi připravuje na důležitou výpravu a Jael hledá způsob, jak sehnat peníze, aby své chudé rodině udržel střechu nad hlavou. Oba se tak vydávají na nebezpečnou cestu s nejistým výsledkem.

Moc se mi líbilo, jak autorka do příběhu krásně zakomponovala bytosti ze slovanské mytologie. Zachovala jim jejich nepředvídatelnost a čtenáře udržovala v neustálé nejistotě. Brzy vám dojde, že nic není zadarmo a těžko můžete někomu věřit.. každé rozhodnutí nese s sebou velký risk. A nemluvím jenom o rusalkách, mavkách nebo hejkalech.. i lidé mají na krutosti světa svůj podíl.

Knížka nevypráví pouze o dobrodružství, na které se naši hrdinové vydají s vírou, že legendy se zakládají na pravdě a počítají s tím, že se občas budou muset dál probojovat.. někdy se totiž musíme postavit i svým vnitřním démonům a neodbytný pocit, že vyhrávají, může leccos ovlivnit.

Postupně jsem já sama čím dál více váhala, komu se dá věřit a byla zvědavá, jak se kdo vybarví. Každý má své stinné stránky a ne všechno musí být takové, jak se na první pohled zdá. Události v závěru jsem tak trošku očekávala, ale úplný konec mě překvapil. Zůstává prostor pro pokračování a já doufám, že autorka ho nenechá prázdný.

Chtěla bych také vyzdvihnout autorčin skvělý styl psaní. Mně moc sednul a líbilo se mi, jak se něžné popisování střídá s brutálními výjevy. Kniha se mi četla opravdu hezky a všechno funguje vyváženě. Pokud hledáte kvalitní české fantasy inspirované slovanskou mytologií a českými pověstmi, tady nemůžete sáhnout vedle. ^^

Moc děkuji autorce za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce.

"Moc dobře vím, jak zrádná může být láska. Sám jsem podobným postižením trpěl déle než eon, a nejspíš budu
trpět až do smrti."

Na úplném začátku je slovníček pojmů, který není nutné okamžitě přečíst - je lepší se k němu vracet, ať nejste hned otrávení. Zároveň rodokmen je na konci z dobrého důvodu.

Do nového světa, kde existuje kromě různých draků i spousta dalších zajímavých tvorů, jsem se zamilovala. Rozdělení elfů na ty, ke kterým promlouvají živly, a nicky, mi přišlo kruté ale zároveň zajímavé. Moc se mi líbil úvod, kde je nám převyprávěn vznik světa a postupně zjišťujeme, jak dneska funguje.

Příběh otevírá Raeve, která se nachází uprostřed mise a sleduje svůj cíl. V temném zabijáckém duchu se nese začátek knihy a očekávala jsem pěkně krvavou jízdu - a v některých pasážích bylo krve prolito dost. Hlavní hrdinka nechodí pro sprosté slovo daleko a ráda osnuje vraždy ostatních lidí. Smutek (stejně jako svá tajemství) pohřbívá hluboko uvnitř sebe a zahaluje se do závoje vzteku, který málokdy odkládá.

Kaan je takový typický nabušený zjizvený a potetovaný idol všech čtenářek. Jeho chování k Raeve mi ale přišlo chvilkami přehnané.. asi všem dojde, že je za tím něco víc, přesto měl až svatou trpělivost.

Knížka je čtivá a jazyk bohatý, ale po 300 stránkách jsem měla pocit, že se toho vlastně moc nestalo a většinu času čtu vnitřní monology Raeve, od které se občas dozvíme užitečné informace, pokud zrovna nepřemýšlí, jak někoho rozpárá. Upřímně jsem očekávala více akce a krve (zvlášť po přečtení prvních kapitol), ale autorka se pevně drží romantické linky. Proti ní nic nemám, ale podle mě je škoda, že plně nevyužila potenciál nájemné vražedkyně a draků.

Zápisky z minulosti byly skvělým osvěžením stejně jako sledování děje z pohledu jiných postav. Knížka mě skutečně bavila, ale za sebe nemůžu říct, že je 10/10. Některé věci by si zasloužily více pozornosti a naopak jiné jsou zbytečně protahované. Každopádně se těším na pokračování a doufám, že v něm se už dočkám více toho, co mi zde chybělo. Pokud máte rádi komplikované vztahy odehrávající se v drsnějším magickém světě, věřím, že se vám knížka bude líbit. ^^

Poslední díl mi trvalo nějakou dobu sehnat, takže jsem měla od příběhu ze světa Tryllů poměrně velkou pauzu. Chvilku tedy zabralo se na postavy znova naladit a do děje ponořit, ale čtení mě bavilo od začátku až do konce.

Bryn se nevzdává a nebojuje jenom za svou rodinu a přátele, ale zůstává věrná i svému království, které chce po dechberoucích odhaleních osvobodit od vlivu podvodníků a vrahů. Hlavní hrdinka není špatná, ale více jsem si oblíbila vedlejší postavy (třeba Tilda byla skvělá). Bryn se do všeho vrhá moc hrrr a všichni s ní mají svatou trpělivost a vycházejí jí vstříc. Také byla na můj vkus až příliš zdatná a probojovávala se skrz silné nepřátele s nečekanou lehkostí.

Ono celkově se spousta věcí vyřešila nepřirozeně snadno a k přesvědčení druhých stačila mnohdy pouhá slova bez důkazů. Stejně tak souboje nepůsobily úplně uvěřitelně.

Děj je v podstatě o tom, že hlavní hrdinka pobíhá po světě, shání informace, komunikuje s vladaři, přimotá se občas do nějakého souboje a sem tam jí někdo nabídne pomocnou ruku. Laskavost ostatních mi přišla trošku přehnaná, ale přeci jen jsou to trolové, tak dost možná smýšlejí jinak.

V tomhle musím autorku pochválit - moc se mi líbí jiné pojetí trolů než jaké je známe třeba z dívčích záchodků v Bradavicích :) Svět je originální, království a rody rozmanité a jejich fungování mezi obyčejnými lidmi zajímavé.

Příběh je lehce opředený romantickou linkou a sama jsem byla zvědavá, s kým Bryn skončí. Samotný závěr byl pro mě smutný, ale ne nečekaný.

Knížka má na můj vkus hodně krátké kapitoly, ale věřím, že někomu naopak budou vyhovovat. Celkově mám smíšené pocity, protože se mi to četlo fakt dobře, ale asi autorka míří spíš na mladší čtenáře, protože přes veškeré komplikace se některé události odehrávaly nad očekávání dobře.

Mercedes se ještě pořádně nevyrovnala se svými předchozími traumaty a po posledních událostech jí přibyla další.
Navíc jí hrozí nebezpečí, protože v minulosti učinila rozhodnutí, jež si podle některých zaslouží odplatu. Na scénu se vrací známé bytosti a spolu s nimi přichází i nové, které s kartami ještě více zamíchají.

Opět se nám naskytne možnost poodhalit oponu světa upírů. Líbí se mi jejich originální vykreslení, protože zdaleka nepůsobí tuctově a asi nikde jinde jsem upíry s obdobnými vlastnostmi neviděla.

Miluju, jak je Mercy houževnatá, chytrá a odvážná, ale pořád je to bytost mající city a nic nebere na lehkou váhu. Její vnitřní boj nezastiňuje ostatní dění a působí uvěřitelně. Svůj vztah se Samuelem si už vyjasnila, ale s Adamem to stále ještě nemá vyřešené. Strach o vlastní svobodu sice už odezněl, ale nechce ohrozit jeho ani smečku. Musím Adamovi uznat, že na to, jaká jé horká hlava, s Mercy má trpělivost a dává jí dostatek prostoru, aby si vše vyřešila a překonala svůj strach.

Tempo je neúnavné a nenudila jsem se ani u jediné stránky, což vynahrazuje jejich nízký počet. Tahle série mě ještě nezklamala a vždy se těším na další dobrodružství. Akorát bych uvítala více informací ohledně duchů. Po dočtení mi zůstalo pár nezodpovězených otázek, ale chápu, že sama hlavní hrdinka své schopnosti prozkoumává. Věřím, že v dalších dílech se konečně dozvím něco víc a nebudeme pořád dokola řešit problémy smečky, klanu upírů a fae, ačkoliv jsou vždy zábavné (teda aspoň pro čtenáře, který se nemusí potýkat s téměř žádným spánkem a užívá si vše z pohodlí domova :D ).

“Tvoje bolest je jen tak krutá, jak jí dovolíš.”

Alice opustila herní pole, ale přesto se jí nedaří uniknout kletbě. Při hledání odpovědí vyplouvají na povrch čím dál temnější tajemství a zdá se, že osudy králů a pomocníka jsou záhadným způsobem provázané. Aby Alice zabránila dalšímu krveprolití, musí přestat vnímat hru jen černobíle a být připravená obětovat i sama sebe.

Od pokračování jsem moc velká očekávání neměla a počítala s průměrným koncem.. byla jsem velmi překvapená, když se sled událostí hned na začátku stočil úplně jiným směrem. Celá zmatená jsem nechápala, kam jsme se s hlavní hrdinkou dostali a netušila, jak se to celé bude vyvíjet dál. Přichází šok za šokem a já jen obdivovala, jakou vnitřní sílu v sobě Alice nese.

Celý příběh je prostoupený chaosem a nemůžete si být ničím jistí. Pravidla hry se každou chvíli mění (nebo spíš v nich postavy nachází nový význam) a osobnost hráčů se vyvíjí. Ač jsem Vincenta na konci prvního dílu neměla ráda, v pokračování jsem si ho celkem oblíbila. Naopak Jackson, bohužel, přestal být zajímavý a asi proto jsem jeho vztahu s Alice tolik nefandila. Curse je Curse ^^ a ani pasáže s ostatními postavami mě nenudily.

Jediné, co mě v knížce rozčilovalo, bylo, že skoro všechno černé se popisovalo "černé jako smola" a autorka tohle přirovnání používala až příliš často. Rozhodně se opakovaně vyskytovala i jiná slova, ale konkrétně toto spojení drásalo mé nervy.

Jinak jsem si ale tohle hororové fantasy užila. Nebylo moc času si vydechnout, protože se neustále něco dělo a na světlo vycházely nové informace, které mnohdy přinášely akorát další otázky. Líbila se mi atmosféra a se závěrem jsem spokojená (i když úplné finále se odehrálo trošku rychleji).

Pobavila jsem se i při čtení poděkování, které autorka sepsala vtipně a sama v něm přiznává, že si nebyla jistá, jaký začátek knihy by měla zvolit a s kým Alice skončit v romantickém vztahu, což bylo docela znát. Nevadí mi podoba, v jaké jsem příběh dostala, ale ta rozpolcenost v něm stále doznívá.

“Povězte mi, jestli vy jste ďábel, co jsem potom já?”

Před 4 roky se Wolf rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou, když soud osvobodil jednoznačného pachatele. Byl postaven na čas mimo službu a po svém návratu touží po velkém případu, který na sebe nenechá dlouho čekat. Zároveň jeho exmanželka, pracující jako reportérka, obdrží od anonyma fotky z místa činu a seznam budoucích obětí.. a poslední z nich je Wolf.

Vyšetřovaný případ je za mě originální a několikrát jsem nadcházející události vůbec nečekala. Asi stejně jako policie, ze které jsem měla rozporuplné pocity a uvažovala nad tím, zda se tomu vůbec snaží přijít na kloub nebo prostě doufají, že všechno dobře dopadne (tedy že dopadnou pachatele).

Postupně zjišťujeme, že hlavní hrdina Wolf je s případem spjatý víc, než se na první pohled zdálo. Ač je vykreslený jako troska, která se zabývá pouze svou prací, ale jinak se prostě snaží nějak přežít, neminula ho účast v romantické lince. Docela by mě zajímalo, proč na něj tolik žen letí.

Baxterová je taková bad-ass kolegyně skrývající nejedno tajemství a docela jsem jí fandila. Pod svá křídla byla donucena si vzít nováčka Simsonse, který mi zpočátku přišel docela roztomilý a líbilo se mi odhodlání, s jakým se do případu pustil. Jeho pátrání však chvilkami působilo jako sázka do loterie.

Andrea, exmanželka Wolfa, je perfektním článkem, který propojuje policejní vyšetřování a svět médií, jehož zástupci se nestydí udělat cokoliv, co je dostane o krok blíž k natočení senzace jakéhokoli druhu.

Setkáváme se i s dalšími postavami, ale výše zmíněné dostaly nejvíce prostoru a zaujaly mě. Většinu z nich jsem si i přes jejich stinné stránky oblíbila a zajímá mě, jak ve svých životech po případu Hadrového panáka pokračují dál.

Příběh se mi četl dobře a díky velkým písmenům stránky rychle ubývaly. Vytkla bych akorát chaotičnost, kdy některé útržky nedávaly v danou chvíli moc smysl a čtenář musí čekat na konec, aby mu vše zapadlo na své místo. Nedostavil se sice “wow efekt”, ale jsem spokojená. Akorát závěr mi tolik nesedl, ale třeba další díl na něj šikovně naváže.

Corvina obdrží přijímací dopis z univerzity, která se nachází na odlehlém hradě a je opředená nejedním tajemstvím. Setkává se zde s Vadem, který dokončuje svou dizertaci, zároveň vyučuje a také leccos skrývá. Tihle dva by si spolu neměli nic začínat, ale prastará síla je přitahuje k sobě. A tak zatímco Corvina se rozhodne přijít na kloub opakujícím se zmizením studentů, Vad musí najít způsob, jak ji ochránit.

Na začátku je přiložený playlist, který jsem si poctivě při čtení poslechla. Písničky krásně dokreslují ponurou atmosféru dark academia a příjezd Corviny na Nikdyvíce mi před očima běžel jako film. Výstřední hlavní hrdinka, škola opředená tajemstvím a záhadný sexy profesor. Všechno to zní dobře a nějakou dobu to funguje.. jenže zhruba v polovině knihy jsem se začala nudit.

Líbilo se mi prostředí, kde se děj odehrává a celkový vibe, jenže autorka ho opakovaně popisuje a do toho sledujeme romantické klišé - zakázaná láska, ale ti dva se nedokážou od sebe udržet. Corvina mi přišla celkem fajn, ale Vad mi vůbec nesedl. To, jak se choval, mi ani trochu neimponovalo a nejednou jsem nechápavě nadzvedla obočí. Pobláznění hlavní hrdinky jsem omluvila jejím nedostatkem zkušeností.

Tragické smrti, děsivé vidiny a nevysvětlitelná zmizení jsou zajímavou zápletkou. Tajemná škola na kopci v lesích měla opravdu potenciál, ale zabila ho snaha autorky narvat spicy scénu na každou pátou stránku. Někdy se to opravdu nehodilo.

Nejdříve jsem si myslela, že mě knížka bude bavit.. ono kdyby mi stačilo prožívat tu atmosféru a Vad si získal mé srdce, asi bych spokojená byla. Jenže brát jsem ho začala až někdy ke konci knihy. Závěr nabral rychlejší tempo, ale odpovědi zůstaly nejasné. Je tu otevřený prostor pro pokračování, ale pokud by se měl nést ve stejném duchu, asi bych ho oželela.

Nat se rozhodla pro svého prince na bílém koni a pohádkový život - dodělala školu, našla si práci a postavila se na vlastní nohy. Jenže místo klidného spánku ve snech pohlíží do těch krásných temných očí, které slibují drsný sex. Chce najít Nata a ujasnit si, po čem její srdce skutečně touží, jenže Nate zmizel. Co se stalo a je v pořádku?

Natalie měla v plánu se nebezpečnému životu vyhnout velkým obloukem, ale opět se musí zaplést s lidmi, kteří neznají žádné hranice. Dojímala mě její odhodlanost a že Nate se stal její prioritou číslo jedna. Kromě strachování se o něj se hlavní hrdinka pere s vlastními traumaty (není se čemu divit, prošla si fakt peklem) a potřebuje si také vyjasnit svůj vztah s Derekem.

Upřímně mi bylo Dereka v prvním díle docela líto, ale tady se choval jako vůl. Chápala jsem jeho nedůvěru v Nat, ale takhle vážně nevypadá cesta, jak si holku udržet.

Tentokrát kapitoly začínají z pohledu Nata, které nám objasní jeho minulost i události z předchozí knihy, než se přehoupneme do současnosti. Strašně moc se mi líbilo poznávat, kdo ve skutečnosti je. Vidím ho teď úplně jinýma očima než při hledání Joanny.

Už od začátku jsem byla jako na trní, ale teda po nějaké době jsem také začínala být zoufalá a přála si, aby se Nate konečně našel. V průběhu příběhu dojde k několika zvratům, které jsem nečekala, ale ty největší nervy přišly až v poslední třetině knihy. Vůbec jsem ji nechtěla odložit a nutně potřebovala vědět, co se stane dál.

Upozorňuji, že děj se odehrává v ne zrovna přívětivém prostředí a otevírá těžká témata. Každému nemusí sednout, ale za sebe můžu říct, že takhle zasadit silný příběh je prostě geniální. Miluju, jak Tess píše a ničeho se nebojí.

Děkuji Knihy Dobrovský za poskytnutí knížky k recenzi v rámci spolupráce.

Bývalý šéf a učitel Mercy přijde s požadavkem, aby mu pomohla nalézt vraha, který řádí v jeho domovině, jenže záhy je on sám pro vraždu uvězněn a jeho lid se k němu otočí zády. Zůstává tedy na mladé automechaničce, aby očistila jméno svého přítele, i když sama sebe vystaví nebezpečí.

Návraty do světa Mercedes Thompson jsou pro mě jako chodit zpátky domů. Ráda prožívám s hlavní hrdinkou všechna její dobrodružství a s hrnkem kakaa přemítám, co říct, abych nerozčílila vlkodlaka ani vílu. Nikdy se nemusím bát, že jsem si mezi díly udělala větší pauzu, protože autorka přirozeně spoustu věcí v rychlosti připomene a současný děj to nijak nenarušuje.

Tentokrát se tedy více podíváme na zoubek vílám/fae, které jsou tajemné jako zámek v Karpatech a každé poodhalení opony jejich světa je zahrávání si s vlastním život.. takže Mercy se samozřejmě začne zase šťourat tam, kde nemá.

Do toho na ní Smečka vyvíjí tlak, aby se už konečně rozhodla, kterému ze dvou mužů dá své srdce a uvolnila tak přítomné napětí. Jenže Mercy miluje svou svobodu a ani jednoho z nich nechce ztratit, takže rozhodnutí není pro ni snadné.

Děj opět plyne bez hluchých míst a zbytečného protahování. Hlavní hrdinka se během svého pátrání a rozhodování potýká i s drobnými problémy, které jsou šikovně propletené s hlavní dějovou linkou. Oceňuji, že autorka nevykreslila Mercy jako ultra silnou bojovnici, ale vzala ohledy na předchozí události, z kterých si hrdinka odnesla trauma a potřebuje se s tím vyrovnat.

Akorát úplný závěr knížky mě trochu zklamal, protože poslední věta rozbila celé kouzlo (autorka mohla přijít určitě s lepšími slovy).

Tuto sérii nadále miluji, rozhodně v ní budu pokračovat a všem kolem sebe doporučovat.

Slunovrat se nebezpečně rychle blíží a Ravynovi s jeho společníky nezbývá už mnoho času, aby získali tu nejvzácnější kartu, kartu Dvou olší. Pouze sjednocením celé sady mohou osvobodit zakleté království. A jediný, kdo je může ke kartě zavést, je Noční běs - netvor, který se usídlil Elspeth v hlavě a nedávno převzal i kontrolu nad jejím tělem.

Začátek byl na můj vkus pomalejší a zvlášť význam linky Elma s Ione jsem moc nechápala, protože mi připadala vcelku nezáživná. Postavy si povídají, přemítají, pobíhají po hradě a vlastně se toho příliš neděje. Měla jsem od druhého dílu velká očekávání, takže se do mě pustily obavy. Naštěstí se příběh po nějaké době rozjede a autorka nás vezme na divokou jízdu.

Jakmile se Ravyn vydá na cestu za poslední kartou, všechno se konečně dává do pohybu. V tu chvíli nás pořádně obejme temná, mlhavá a solí prosáklá atmosféra, kterou na téhle sérii miluju. Smrt číhá mezi stromy a čeká na sebemenší chybu. Noční běs nadále mluví v hádankách, ale moc se mi líbil rozvoj jeho osobnosti a návraty do minulosti, kde zjistíme něco o něm i o vzniku karet.

Ione jsem v první knize neměla ráda, ale v druhém díle se i o ní leccos dozvíme. Postupem času jsem si sestřenku Elspeth oblíbila a musím podotknout, že s Elmem jsou skvělá dvojka a bavilo mě je společně sledovat. Navíc nebezpečí nečíhá pouze v mlze, ale i přímo na hradě.

Samotná Elspeth moc prostoru nedostala, ale jsem ráda, že z příběhu úplně nevymizela.

Občas mě štvalo, že jsem se do děje zažrala a najednou přišel konec kapitoly a přeskočili jsme na jinou postavu. Samozřejmě jsem chtěla vědět, co se děje i s ostatními, ale byly momenty, kdy jsem zrovna toužila raději zůstat v dané chvíli.

Celkově jsem s knížkou i závěrem spokojená. Dostala jsem slušnou dávku zvratů, akce, lásky a navázala s postavami pevnější pouto. S lítostí Kiks opouštím a všem milovníkům ponurého fantasy tuhle dulogii vřele doporučuji.

Jaymerson měla perfektní život, dokud se nestala příšerná nehoda. Jedno špatné rozhodnutí a její život se změnil navždy. Plná zármutku si uvědomuje, že už nikdy nebude stejná a pomalu objevuje své nové já. Jenže všichni kolem ní očekávají, že se věci vrátí do starých kolejí. A jediný, kdo by ji mohl pochopit, je člověk, kterého do té doby z celé duše nenáviděla.

Skutečně jsem cítila, co si hlavní hrdinka prožívá a chvílemi ji obdivovala, jak to všechno zvládá. Zatímco si Jayme prochází nepředstavitelně těžkým obdobím, uvědomuje si, jaký život do té doby žila a postupně zjišťuje, kým by chtěla skutečně být. Jenže na cestě k uzdravení a nalezení sebe sama jí stojí rodina i lidé, které považovala za přátele. Do toho pomalu odkrývá bolestnou pravdu, kterou musí přijmout a vyrovnat se s ní.

Hunter je jedno velké překvapení. Protože vám však nechci nic vyzradit, víc k němu neřeknu. I další postavy nejsou pouze černobílé, ale nejvíc ze všech jsem si oblíbila Stevie, její prořízlou pusu a veselé přezdívky.

Celý příběh je protkaný silnými emocemi - především smutkem a vztekem. Knižní hrdinové si utrpěli velkou ztrátou, snaží se dát dohromady, čelit nátlaku okolí a najít ve svém životě nový směr. Před sebou mají nejednu náročnou zkoušku a obtížné rozhodnutí.

Tahle knížka vás roztříští na tisíc malých kousíčků, a když si myslíte, že už se dáváte dohromady, rozbije vás znova. Je to velmi smutný příběh plný bolesti.. ale také lásky, odhodlání a přátelství. Pomalejší tempo mi vůbec nevadilo a postavy mi připadaly uvěřitelné. Některé věci jsem předvídala, ale i tak mě pár odhalení šokovalo. Do poslední kapitoly jsem se bála, jak to celé skončí a určitě si plánuji přečíst další díl. Jsem ráda, že si knížka ke mě našla cestu a bez velkého rozmýšlení ji doporučuji dál.

Druhý díl série se sympatickou hlavní hrdinkou mě opět šíleně bavil. Mercedes je svá a její myšlenkové pochody jsou geniální. Znovu se dostává do problémů, ale tentokrát si místo vlkodlačí společnosti užije více času s upíry. Lépe porozumí, jak to mezi nimi funguje a zjistí i něco více o svých vlastních schopnostech.

Kromě neplacené detektivní práce/honu na neobyčejného upíra se Mercy musí vypořádat i s vlastním životem - potřebuje si zajistit dostatečný příjem peněz a tudíž se během svého pátrání musí zároveň postarat o to, aby nepřišla o zákazníky ve svém autoservisu. Ač nejsem velký znalec aut, i tyhle momentky z jejího pracovního života mě baví a je to takový hezký střípek "normálnosti".

Aby toho nebylo málo, nachází se Mercy v milostném trojúhelníku a netuší, co se mezi ní a Adamem děje. Jejich chemie je úžasná, ale upřímně už teď mám pocit, že v budoucnu se kolem hlavní hrdinky budou nápadníci jen hemžit a sama jsem zvědavá, s kým se rozhodne nakonec zůstat (a zda jim bude osud přát).

Příběh je tentokrát o něco temnější, ale stále zábavný a plný akce. Pokračování jsem si užila a těším se, na které bytosti si více posvítíme zase příště.

Willow ve svém úkolu selhala a Gray, který ji manipulací přiměl, aby se do něj zamilovala, ji lstivě využil. Zrazená čarodějka se však nechystá vzdát a rozhodne se bojovat za sabat, jehož důvěru si musí pomalu získat.

Sabat byla jednou z knížek, která mi na jaře pomohla se dostat ze čtecí krize. Líbilo se mi prostředí, do kterého je příběh zasazen, zaujala mě magie a plánovaná pomsta hlavní hrdinky a bavilo mě jiskření mezi ní a Grayem. Bohužel, Willow svou odplatu odsunula na druhou kolej pokaždé, když se neodolatelný Gray objevil v její blízkosti, což mě zklamalo, protože na mě působila jako silná a odhodlaná dívka.

A tahle neporazitelná touha obejmout jeho krk nohama přetrvává i v dalším díle. I když se Willow plánuje Graye zbavit, bytostně ho nenávidí a touží po svobodě a uznání sabatu, nedokáže se od něj odprostit. Gray "nečekaně" chce si zachovat tvář drsného bad boye, ale zároveň se snaží být hoden její lásky. Je to strašný kolotoč pocitů a myšlenek, kdy snad samotné postavy neví, jak na tom ve skutečnosti jsou. Navíc já jim ty city ani nevěřila, protože mi tam nějak chyběla chemie a budování vztahu. A už od prvního dílu mě rozčiluje oslovení "Čarodějátko".

Co se týče samotné dějové linky, která je rozsekaná poměrně dobrými spicy scénami, autorka se sice nezdržuje nudnými popisy, ale skáče od jednoho bodu k dalšímu a všechno se děje až příliš rychle. Teprve až posledních 50 stran za něco stálo, což je žalostně málo.

Prostředí je přitom opravdu zajímavé a určitě by se ze společnosti sabatu, rozmanité magie a nebezpečných démonů dalo vytřískat víc. Ústředním motivem je však láska a nenávist Will s Grayem vedoucí k žhavým momentkám, ke kterým se schyluje pomalu pokaždé, když ti dva na sebe narazí.

Nejspíš jsem nebyla ve správném rozpoložení, protože Kletba mě vůbec nebavila (nebo je opravdu tak špatná). Nevadilo by mi, kdyby byla knížka tlustší a autorka zapracovala na chemii mezi hlavními hrdiny a věnovala více prostoru intrikám čarodějů. Tohle bylo zklamání a ještě si rozmyslím, zda po závěrečném díle sáhnu.

Audrey Rose by svůj život v přepychu mrknutím oka vyměnila za možnost bez výčitek a naplno studovat forenzní vědy. Tajně se vykrádá z domova, aby asistovala při pitvách u svého strýce. Náhlý příbytek brutálně zavražděných žen ji vtáhne do nebezpečného vyšetřování.

Ocenila jsem, že hlavní hrdinka se přes své nevšední zájmy nechová jako bezcitný člověk a i ji některé úkazy vyvedou z míry. Dle mého názoru je třeba si na určité věci vybudovat odolnost. Audrey však neřeší pouze záhadné vraždy, ale potýká se i se svým otcem a počátky milostného života.

Přidrzlé dvoření Thomase mi přišlo zábavné a roztomilé zároveň. Jejich společné chvilky byly mé nejoblíbenější a vždy jsem s úsměvem čekala, co z něj vypadne příště.

Vraždy, nemoci i pitvy jsou popsány vcelku podrobně a ne každému tohle může sednout. Hororový status se knize rozhodně nedá upřít - i já si občas řekla “no fuj”. :D

Děj doprovází pár dobových fotografií, které vám tehdejší časy lehce přiblíží. Je to fajn, ale klidně bych se bez nich obešla.

Celkově mi knížka ale nepřišla příliš originální. Příběh je jednoduchý a totožnost vraha není těžké si dříve nebo později domyslet, i když hlavní hrdinka celou dobu poukazuje na různé muže. Je zde vidět velká inspirace v Sherlockovi - zejména prostředí, kam je děj zasazený a dedukční schopnosti Thomase.

Audrey navíc neustále opakuje, že není jako ostatní holky, ale kromě záliby v mrtvolách se vlastně ničím jiným od nich neodlišuje.

Přesto knížku hodnotím kladně. Líbila se mi atmosféra, postavy a jednoduchý děj, u kterého jsem si oddechla a zrovna se mi trefil do nálady. Jde o mou první knihu od autorky a já jsem spokojená. Určitě se ráda pustím do dalších jejích děl.

Misery, dcera nejmocnějšího vampýrského radního, musí opustit svůj anonymní život mezi lidmi, aby se stala manželkou alfy místních vlkodlaků a stvrdila tak dohodnuté příměří. Lowe vládne smečce pevnou rukou, ale ne bez rozumu a citu. Mladá upírka mu je sympatická, ale nedůvěřuje jí. Proč by se dobrovolně rozhodla žít sama mezi vlky?

Misery se celý život snaží někam zapadnout, ale i přesto, že to nikdy neměla lehké, nenechala se zlomit. Vyrostla z ní silná žena s tak prořízlou pusou, až jsem měla obavy, že za svoji hubatost jednoho dne draze zaplatí. Líbilo se mi, že je velmi zkušená, co se techniky týče a klidně bych "ajťáckých" momentů přivítala více.

Lowe je idolem mnoha dívčích srdcí - neohrožený a přesto citlivý.. navíc zatraceně sexy. Alfou smečky je zaslouženě a nedokážu si představit, že by ho kdy někdo mohl zpochybnit.

Chemie mezi ním a Misery je skvělá. Ať už ti dva jsou spolu kdekoliv, vždycky to stojí za to. O zábavné momenty není nouze, protože kromě povahy se k nim vážou i rasové rozdíly. Snaží se pochopit jeden druhého, ale navíc ani Misery nemá veškeré znalosti týkající se upírů, protože většinu života strávila mimo jejich společnost.

Romantická zápletka je vážně dobře napsaná. Časté popichování, snaha odolat a otázky, zda má tohle vůbec nějakou budoucnost. Vzájemná přitažlivost a spicy scény vás jistě zahřejí. I když jiskření mezi hlavními hrdiny bylo krásné, přišlo mi, že najednou nejde o nic jiného a zastínilo to hlavní důvod, proč Misery na sňatek kývla. A já se přitom zoufale toužila dozvědět, jak to mezi upíry a vlkodlaky bude dál a kam se poděla Serena.

Rozuzlení se asi dalo čekat, ale já v tomhle bývám pomalejší.. prostě žiju přítomností no. :D Dává to smysl a jsem zvědavá, co se bude odehrávat dál.

Nevěsta byla moje první knížka od Ali a rozhodně ne poslední. Určitě si plánuji přečíst Družku a možná se někdy pustím i do některé z jejích dalších knížek