Senza Jenka
komentáře u knih
Nevinné potěšení
Stephanie Laurens (p)
Mě trochu vadí ten despotizmus a manipulace. Rozhodl jsem se, že si tě vezmu, smiř se s tím! Co to jako je?!!! Kde je nějaký ohled na její city nebo názor? Alespoň náznaková snaha ji přesvědčit?
Naštěstí v případě Honorie narazila kosa na kámen. Sice ji libido donutilo otočit o 180 stupňů a to dramaticky rychle, ale jinak s ním pěkně cvičila. Epilog mě rovněž pobavil.
Šlechetný darebák
Suzanne Enoch
Bram krade spíše pro zábavu a aby naštval svého otce, který se k němu zachoval hnusně.
Rose je až příliš loajální rodině, která si jí neváží a zachází s ní jako s věcí. Sestra je nána, bratr je pitomé tele a rodiče zajímá víc, jak budou vypadat na veřejnosti, než to, že prodávají dceru netvorovi.
Vylíčení Cosgrova je poněkud nekonzistentní, ale autorka si dala záležet a stvořila naprosto bezskrupulózního zmetka, karbaníka, manipulátora a pijáka absinthu.
Vše se nakonec v dobré obrátí. I když Lavonzy i Abernathy se ozvali spíš kvůli vlastní pověsti a Cosgrov byl nakonec eliminován nezvyklým způsobem, ale trestuhodně snadno.
Touha
Vi Keeland
(SPOILER) Trochu se to vleklo.
Hlavní hrdina je prostě sen - krasavec, svalovec, inteligent. Z mizerných poměrů se vyšvihl nahoru, ale nezapomněl. Srdce má na správném místě a hledá tu pravou a jedinou. A když se rozhodl, že je to Autumn, je trpělivější, než Malý princ při ochočování lišky.
Ona je... zraněná. Její bývalý jí ublížil a její mozek si vyvodil, že byla příliš zamilovaná a tak přehlédla varovné signály. Tudíž už se tolik zamilovat nesmí a bude v bezpečí.
Erotické to moc není... prakticky jedna scéna a pár lehce oplzlých slov. Přijde mi vtipné, že Američani nepovažují orál za sex.
Je to spíš 3,5, ale s přihlédnutím k Donovanovi dávám 4*.
Spoutej mě láskou
Johanna Lindsey
(SPOILER) Už když jsem začala číst - mimochodem na počítači, digitální verzi uloženou v Národní knihovně (protože jinde jsem ji nesehnala) - měla jsem pocit, že to nevidím poprvé. Ne, že bych si z toho nějak moc pamatovala, ale tu scénu s kočkou v ložnici ano.
Je to milé, celkem zábavné, romantické čtení. Pravda, rodinný propletenec, jak z Pytlákovy schovanky a splachovací záchod v roce 1192. Ale jinak fajn. Líbilo se mi to víc, než druhý díl.
Triumf lásky
Johanna Lindsey
(SPOILER) Mili má hlavně strach - po nepříjemných zkušenostech z dětství se vdávat nechce, brání se proti všem omezením, kterými společnost ženy svazuje a zejména panovačný ženich, který jí v minulosti ublížil a který se netají svými antipatiemi, v ní probouzí zaječí úmysly. Její sestra má sice v mnohém pravdu, ale její jistotu, že se do ní Wulfrik zamiluje, bych rovněž nesdílela.
Ten je na jednu stranu naštvaný a otrávený, ale na druhou stranu - je hezká (do postele dobrý), věno dobrý, tak to nějak skousnu... Sám jí lže, ale je uražený a rozezlený, že lhala ona jemu... Nejdřív štěká a pak teprve zjišťuje, jak se věci mají ve skutečnosti...
Pak je najednou z ničeho nic zamilovaný. A u ní je ta obrátka ještě dramatičtější... A pro mě ještě méně uvěřitelná.
Příběh není špatný, jen by mohl méně klouzat po povrchu a nebezpečí nemuselo být pokaždé zažehnáno tak snadno.
Můj nebezpečný vévoda
Gaelen Foley
Začátek mi přišel tak naivní a málo uvěřitelný - stylem i obsahem - jako bych poslouchala skupinku dětí, když si vypráví rádoby hrůzostrašné historky.
Kniha má i místa zajímavá, dobrodružná, romantická, ale toho balastu je na můj vkus až moc.
Hlavní hrdinka je ale velmi sympatická - například to jak jedním vrzem setřela Bestii i Foxe bylo super.
Skandál na spadnutí
Julia Quinn
Až na pár hluchých míst cestou do Skotska je to hezké a romantické čtení.
Georgie je skvělá a Nicholas prostě úžasný. Pěkné bylo i jejich společné objevování erotické stránky manželství. Působilo to přirozeně.
Co si počít s vévodou
Sally MacKenzie
(SPOILER) Je zajímavé, že přímo na knize (tedy alespoň na tomto "červeném" vydání z roku 2017 - a jiné tu ani není), je zcela jiná anotace. A Hart je na něm správně vévoda, jak ostatně napovídá i název.
Je to příjemné čtení ve stylu: neurazí-nenadchne. Příjemné, nenáročné, bez vyšších ambicí.
Musím přiznat, že tzv "pověst", a dopady její ztráty, je naprostá šílenost. Historizující romance s ní často operují, ale jsem ráda, že pokud takové doby byly, pominuly. Hodně by mě vzalo, kdyby se moje kamarádky zachovaly jako Anne a Jane. Nejspíš by bylo po kamarádství.
Noc jako ta dnešní
Julia Quinn
Přišlo mi to trochu uspěchané a zmatené. George byl až moc šílený a Hugh až moc... nenacházím vhodný výraz.
Ale Daniel je roztomilý, a umět ženu rozesmát, považuji za velký klad. Je to taková milá, relaxační jednohubka.
Jsem zvědavá, jak si autorka poradila s Hughovým příběhem.
Nezkrotný horal
Suzanne Enoch
(SPOILER) Po přečtení série Lekcí lásky, která se mi celkem líbila - zejména druhý a třetí díl, jsem si řekla, že od autorky zkusím něco dalšího. Skotové mě docela baví, tak proč ne.
Nemohu říct, že by mě kniha nadchla. Začátek je trochu zvláštní, těžko uvěřitelný, až parodický. Vývoj vztahu byl rychlý, ale na druhou stranu - hrozba manželství s nechutným chlapem, by asi popohnala i mě. Jejich útěk a sbližování byly maličko pohádkové, ale hezké a předvídatelný závěr byl, pravda, trochu cukrátkový, ale romantické srdce potěší.
Líbilo se mi, jak Arran pod tlakem událostí postupně pochopil a změnil svůj pohled na svět. Charles byl jen taková figurka do počtu, ovšem Fendarow - odporný zmetek. Takhle zacházet s vlastní sestrou a dcerou...
Nejlepší ovšem byli Peter Gilling a Howard Howard :).
Pokušení Henrietty Cynsterové
Stephanie Laurens (p)
(SPOILER) Tři únosy stačily, tak teď jsme přešli na usilování o život...
Zkrocení markýze z Raventhorne
Stephanie Laurens (p)
Přečetla jsem ze série zatím jen 3 knihy, ale už začínám mít dojem, že jsou tak trochu "přes kopírák". Autorka umí vybudovat napětí, ale trestuhodně s ním šetří. Ta osudovost (zejména stále dokola opakovaná) je také trochu únavná.
Takže... fajn, ale asi raději po troškách.
Falešná manželka
Julia Quinn
(SPOILER) Ale jo, nakonec to bylo docela příjemné čtení. Začátek je docela slibný, dál už to bylo přece jen slabší.
Edward se probírá z bezvědomí, je trochu zmatený. Cecilii zná jen z miniatury, dopisů a vyprávění jejího bratra. Na svatbu se nepamatuje, ale je čím dál tím víc rád, že je jeho ženou. Cecilia se v té situaci ocitla spíš z nouze a touhy mu pomoci. Když nemohla najít bratra, ale narazila na jeho přítele a nechtěli ho k ní pustit, prohlásila se za jeho manželku a pak o něj v nemocnici pečovala.
Pak zjistí, že dveře, zavřené před slečnou Harcourtovou, jsou pro paní Rokesbyovou úslužně dokořán. A tak v předstírání pokračuje.
Ráno poté, co se sblíží i fyzicky, se Edwardovi paměť vrátí. Plukovník, který se tvářil, že nic neví, se přiznává. Na výzvědy, kde byl Edward zajat a vězněn a při návratu ho zřejmě převozník majznul po hlavě, aby ho mohl okrást, jeho i Ceciliina bratra Thomase vyslal on. Thomas je už několik měsíců mrtvý.
Cecilie je zdrcená, ale stále se nedokáže Edwardovi přiznat. Když si ověří, že není těhotná, koupí si na poslední chvíli lodní lístek, zanechá svému "manželovi" dopis na vysvětlenou a nastoupí na palubu. Je přesvědčená, že Edward miluje Billii Bridgertonovou a s ní by se oženil jen z povinnosti.
Na lodi se ještě nestihne ani pořádně pohádat se svou spolubydlící, když na dveře kajuty zabuší Edward...
Zbytek je celkem jasný - vyznají si lásku, vezmou se ještě na lodi a pak zamíří na panství Rokesbyů, kde (pro úplnost) zjistí, že Billie si zatím vzala George.
Škoda jen, že většina zajímavých a dramatických motivů je jen naznačená a... nic dalšího (prodavačka v pekárně, plukovník, kmotra). Samotná válka, důvod přítomnosti obou kapitánů v koloniích, je pouze kulisa na pozadí.
K anotaci bych dodala, že v bezvědomí byl Edward asi 2 týdny a z paměti mu vypadly přibližně 3 měsíce.
V zajetí hraběte z Glencrae
Stephanie Laurens (p)
(SPOILER) Na jednu stranu se mi Angeličina praktičnost, odvaha a cílevědomost líbily... Na druhou to bylo ale příliš hladké, příliš popisné. Jediné osoby, které trochu vyčnívaly z davu, se téměř nedostaly ke slovu - Mirabell jen málo a její tajemný milenec ještě méně.
Celé to spíše připomíná historku, kterou vám někdo odříká, co se stalo, než něco, co při čtení prožíváte. A to je škoda, protože autorka má dobré nápady a často myslí i na drobnosti. (Až na tu vázanku, kterou jí při únosu svázal nohy... jak po návratu na večírek asi vysvětloval, že ji najednou nemá??? ;))
Tenkrát ve Skotsku
Grace Burrowes
Je to divné. Spathfoy je divný, Hester je divná. Jejich vztah je divný. Quinwort je divný (hodně)... Na zajímavosti a logice nabude příběh až odjezdem Tiberia (Tiberia ne Teberiuse, milé nakladatelství!!!), Hester a Fiony ze Skotska. Závěr je zase tak sladkobolný, že je to až moc.
Češtinářská stránka opět tragická. Po překladu už očividně nenásledovala žádná redakční práce.
V rukou vikomta Breckenridge
Stephanie Laurens (p)
(SPOILER) Prvních zhruba 200 stránek příběh nepostrádá švih ani logiku. Únosci, ač neprokreslení nijak do hloubky, jsou celkem mazaní a dobře připravení. Heather se sice neubrání obavám a frustraci, ale chová se statečně a velmi pragmaticky - nejdříve v rukách únosců a pak na útěku. Stejně tak Breckenridge. Oba jsou navíc vynalézaví, bystří a houževnatí. Útěk samotný možná až tak dramatický není, ale autorka hezky udržuje napětí "prostřihy na chování objednatele únosu", který je jim v patách. Tohle bylo na 5*.
Pak ale - bohužel - pár dorazí do Údolí a následuje 100 stran naprosto otravného plácání obou hrdinů v citech, pocitech, dojmech, vzájemném nepochopení a neochotě se otevřít. Jestli znáte Patrika ze seriálu o Spongebobovi a jeho oblíbený tupý výraz se slinou v koutku = přesně to se mnou čtení této pasáže dělalo.
Nechápala jsem hlavně Heather. On se nechtěl vyznat, protože... Ona chápala, že jako chlapovi mu to neleze z pusy = fajn. Proč se ale nevyznala ona jemu? Proč musel být on první, kdo to řekne? A když už se nechtěla přiznat na plno, mohla říct, že by se do něj určitě zamilovala (v budoucnu), a to, že by její city neopětoval a dál se choval, jako doposud, by jí zlomilo srdce.
Příliš zdlouhavé, zbytečně komplikované, málo elegantní. Dávám 4*, i když je to spíš 3,5 ;)
Černý lev
Jude Deveraux (p)
Po přečtení čtyř "Sametů", které se mi líbily, jsem měla radost, když jsem v knihovně víceméně náhodou narazila na Černého lva. Bohužel to byla poslední radost, kterou mi tato kniha udělala.
Nebavil mě styl, kterým je napsaná, ani způsob, kterým je příběh vystavěn, neoslovily mě charaktery ani chování hlavních postav. Za mě - kdyby autorka odvyprávěla zhuštěnou verzi příběhu v Sametové písni, jako součást historie Alyxyna lvího pásu, udělala by lépe.
Věrnost
Stephanie Laurens (p)
(SPOILER) Moc mě nezaujal styl, kterým je kniha napsaná. Suchý, poněkud popisný. Povahy a logika také trochu kulhají. Sebastian zná Antonii od dětství, vlastně ji skoro nezná, už se dlouho nestýkají, vlastně ji zná tak dobře, že jí z očí vyčte sebemenší hnutí mysli. Poslání, se kterým na Pressingstoke Hall odjíždí, je tak tajné, že ho vykládá pomalu na potkání. Hrabě a hraběnka z Chillingworthu klidně pouští na cesty svou - sice devětadvacetiletou - ale neprovdanou dceru se svobodným mužem bez řádné gardedámy...
Ne vyloženě špatné, ale žádná perla.
Zahrada hříchu
Jennifer Blake (p)
(SPOILER) Tohle je velmi podivné dílo. Kniha byla napsána před více než 25 lety, ale obyvatelé Hilsboro se chovali jak před 100 lety. Pořád řeší, že je to asi namířené proti ní, ale jeden z prvních útoků byl na Aleca (naříznutý pás na šplhání). Duševní pochody, úvahy - ne zcela nereálné, ale prostě jsem se do nich nedokázala vžít.
Prudí mě autoři, kteří píší o věcech, jimž nerozumí a předpokládají, že čtenář je blb. Kdyby Laurel přes den uplácala něco z hlíny a večer to strčila vypálit do pece, výsledek by byl tristní. Pára, vznikající uvnitř hlíny, by dílo zničila. Každý střep musí nejdříve vyschnout!!!
V temnotě
Robyn Thurman
Pokud se člověk zrovna seznamuje s historií obou bratrů, docela to jde. Zbytek je spousta tlachů, úvah a popisů Nikova ledového klidu, připravenosti a stravovacích návyků. Kal se pokouší o suché hlášky - pokouší... za 160 stran jsem se zasmála asi 3x. Pak dojde k dramatickému zlomu a dalších cca 70 stránek je spousta tlachů, úvah a popisů pokřivených názorů, povahy a tužeb - tentokrát Temníkových. Hlášky nestojí vůbec za zmínku.
Celé se to neskutečně táhne. Jako úvod do série je to dost těžký kalibr. Jen o fous zábavnější a méně uspávací, než čtení směrnic mého zaměstnavatele.