Lars je prostě eso, co buší do bicích v rytmu Metallicy, kamarádí se s Jackem (Danielsem), natře to tunerům se svým vytuněným Mustangem, přepere nebo přelstí bandu záporáků a vypátrá jednoho vyděšeného teenagera. Jako obvykle spousta dobrých hlášek a překvapení na konci. Kdyby se v tom chtěl člověk rejpat, asi by přišel na to, že takhle hladce by to úplně nemuselo vyjít, ve hře je příliš mnoho nestabilních proměnných, ale kdo by si tím kazil zážitek z dobře napsaného příběhu.
Další příběh z renesanční Prahy. Opět se vracíme proti proudu času a setkáváme se s Jiřím Adamem z Dobronína jako třicetiletým mladým mužem a s jeho ženou Johankou. Detektivní zápletka je tentokrát dobře promyšlená a příběh čtivý a srozumitelný.
Autor nechal na konci prvního dílu Larse a spol. v poněkud prekérní situaci a nějak nám na začátku druhého dílu vyšumělo, jak se z ní Lars (a spol.) nakonec dostal. Stačily dvě tři věty a ono nic. Nicméně Lars se i nadále věnuje svému podnikání na hraně zákona, pije Jacka, obdivuje krásné samičky, bubnuje a hláškuje o sto šest a opět na konci nechybí vtipné rozuzlení příběhu. Ale jak to bylo s Majorem? Ne že by to bylo pro příběh zas tak důležité, ale stejně, tahle nitka zůstala bez závěrečného uzlíku.
Taková poklidná detektivka, ve které hlavní hrdina Arno odejde od policie, uchýlí se na rodnou vesnici, kde se pustí do zvelebování domku po rodičích a kromě toho se zaplete do zmizení jedné místní školačky. A že tu záhadu mezi pletím lebedy, likvidací staré králíkárny a zatím pouze lehkých techtlí s policistkou Martou vyřeší, o tom nemusíme mít nejmenších pochyb. A příště si ty prášky na srdeční arytmii snad nezapomene.
Spousta nelogičností a exaltovaných hysterických lidí, nedovysvětlených motivů, neuzavřených zločinů a naprosto nepochopitelné chování postav, především dvou hlavních vyšetřovatelů. A zatímco minule se hodně zvracelo, tak tentokrát měl pořád někdo nudli nebo bublinu u nosu. Asi bych se bez takových informací o aktuálním stavu nosního hlenu hrdinů příběhu propříště obešla. Jedna hvězdička za pár povedených vtípků a dvě za Teslíny a Padrť, kde je fakt krásně.
Autorka si vzala několik reálných faktů (bitva u Hradce Králové, incident z obce Tři sekery, vražda Otýlie Vranské), pospojovala je a obalila je hutným a čtivým příběhem. Jenom poznámka - Lenka nemohla být krátkozraká a mít brýle, které jí zvětšují oči. Na krátkozrakost se používají rozptylky, a ty oči naopak zmenšují.
Arno už je v důchodu (předčasném ze zdravotních důvodů), odstěhoval se z Hradce do Lhoty do domku po rodičích, pořídil si štěně, chodí na procházky, ale i když dělá takové ty běžné věci, co se na vesnici v penzi obvykle dělávají, duší je pořád polda, a tak když někdo nasype olovo do kontroverzního podnikatele, chytne stopu a nepustí ji, dokud neodhalí vraha, na což je celá hradecká mordparta (složená z jeho bývalých kolegů a bývalé současné přítelkyně Marty) poněkud krátká. Tentokrát mi to nedalo a spočítala jsem všechny vousáče (zmínky o drbání ve vousech, mumlání pod vousy a máčení kníru v pivu jsem nepočítala) a bylo jich na necelých 200 stranách 86, přičemž na některých stránkách bylo tohle (už fakt otravné) slovo i třikrát za sebou.
Bývalý policajt a čerstvý důchodce Arno během necelých dvou set stránek stihne s partou místňáků udělat novou střechu, dojít si párkrát na dlouhou procházku se psem aka čoklem aka Andym, vykoupat se v rybníce, několikrát navštívit místní sámošku a hradeckou eldéenku a dočkat se vytoužených řízků se salátem a k tomu vyřešit skoro 50 let starou vraždu místního představitele závadové mládeže, ke kterému chodil s kamarádem poslouchat zakázanou imperialistickou muziku (Kashmir od Led Zeppelin si právě pouštím). Nebylo to špatné, ale trochu mi lezlo na nervy do omrzení opakované slovo vousáč a do nekonečna používaná se smíchem, rozchechtal se, usmál se ... v různých dalších obměnách. Lhota bude asi pořádně veselá vesnice až na tu zahrabanou kostru mladýho kluka.
Linka s Gabrielem byla super, vlastně ani ta detektivní zápletka nebyla úplně k zahození, ale to rochnění v LG tématice, příšerná klinika, zrůdné metody léčby a davy, co nesnášejí gaye a lesby, to si autorka pořádně zapřeháněla.
Lars je drsné soukromé očko jak vystřižené z filmu noir. Kudy chodí tudy sype jednu dobrou hlášku za druhou a k tomu stihne plnit zadání těch, kteří si ho najali na ne vždy křišťálově čistou práci, ale má své pevné morální zásady a slabost pro příliš krásné ženy, které ho občas přivedou do nesnází. Tohohle chlapíka nechcete mít nejen za nepřítele, ale ani za souseda, protože miluje Metallicu, ve sklepě má bicí soupravu a nejlépe se mu přemýšlí u Metallicy a bicích. A že při své práci musí přemýšlet až moc často. No a právě teď se nachází v dost nezáviděníhodné situaci (cliffhanger jak hrom), takže já běžím pro další díl, protože ho v tom prostě nechci nechat. Asi nejlepší postava, kterou pan Goffa aka Gris stvořil.
Jednoznačně zajímavá kniha psaná nářečím nebo spíše nářečími, protože každý vypravěč má své a trochu odlišné. Nicméně s knížkou jsem měla hned několik problémů. Kvůli nářečím se docela špatně čte. Nepochopila jsem, jak je vlastně vystavěná. Byly to jednotlivé povídky? Pak jim (až na tu poslední, tam to bylo skvělé) chyběla pointa. Byly to čtyři na sebe navazující kapitoly? Tomu by nasvědčovalo i to, že se postavy a jejich příběhy v jednotlivých kapitolách prolínaly. Pak ovšem knize chybělo nějaké výraznější finále. A pak jsem měla problém s tím množstvím pochybných charakterů a toxických vztahů. To bylo doslova ubíjející. Asi si teď potřebuji od té přemíry negace odpočinout u nějakého thrilleru, hororu nebo detektivky. Vedle Miluny, Heluny, Věruny Maruny, Petruny a Zbyněčka vypadá Freddy Krueger nebo Pennywise jako bezva empatickej kámoš.
Dějová linka s Wolframem a Čeňkem se ubírá cestou vysoké politiky, kde se nejvíce uplatní Wolframův ostrý jazyk i meč. Beneš se zase z víru vysoké politiky vymaní stejně jako ze služeb Petra z Rožmberka a rozhodne se vybudovat nový Vřesov a věnovat se chovu koní. Závěrečná bitva je svede dohromady.
Hlavními hrdiny dílu jsou Wolfram a Beneš, kteří prožívají své další osudy na pozadí významných historických událostí, které můžeme vnímat z jejich perspektivy potomků drobných zemanů. Dojde k několika bitvám i šarvátkám a u hlavních postav k podstatně zásadnímu vývoji. Trochu jsem se na konci bála, že si autor odstřelí jednu opravdu pěkně napsanou a rozehranou zápornou postavu, ale nestalo se tak.
Mám ráda autorčin styl psaní a práci s jazykem. Téma bylo velmi zajímavé, autorka si musela nastudovat spoustu reálií i konspiračních teorií, které souvisejí s mnoha nesrovnalostmi, jež se objevily během odhalování Tutanchamónovy hrobky. Všechny informace následně pospojovala a vytvořila působivý příběh. Přesto bych stejně jako jiní zdejší čtenáři vytkla knížce rozvláčnost. Taky si nejsem úplně jistá, jestli ten poslední krok hlavní hrdinky byl úplně rozumný.
Některé motivy byly jak přes kopírák z knížky Krutý měsíc, kterou jsem četla nedávno. Nazvat hlavní protagonistky Rusalka, Bludička, Nymfa, Meluzína a Sudička bylo sice originální, ale mátlo mě to ještě ve třetině knihy. Většina postav byla dost nesympatická a tu Báru si mohla autorka odpustit. Myslela jsem si, že to bude mít vliv na další děj, ale bylo to spíš samoúčelné a zbytečné. A pak ten závěr. Byl příliš překotný, takže jsem si finále ani pořádně nevychutnala, neuzavřelo se zdaleka všechno a uzavření hlavní linky bylo opravdu dost podivné a nereálné.
Příběh, jehož počátky spadají do minulosti, vyprávěný z pohledu dvou žen. Zápletka byla promyšlená, rozuzlení výborné, několik dobře mířených stop umožní čtenářovi rozluštit pointu chvilku před autorkou, akorát mi neříkejte, že doktor pracující v Německu, je vlastně chudinka bez peněz.
Nejsem cílovka ani z ohledem na věk ani literárním zaměřením. Knížku mi doporučila dcera, protože jsem hledala inspiraci na vánoční příběh. Není to veledílo, ale není to ani hrůza. Líbí se i formát tří provázaných povídek od tří různých autorů.
Zhruba po sto stránkách jsem měla chuť knížku roztrhat, rozdupat, spálit a popel hodit do kanálu, abych se s ní a jejími totálně ulítlými protagonisty, co dělají nepochopitelné věci a vedou nesrozumitelné dialogy, už nemusela dál trápit. Jenže knížky nedočítám jen výjimečně a navíc tahle byla z knihovny. Tak jsem se kousla a dala to. Druhá polovina už byla přeci jen o něco lepší, protože se fakt začne trochu i vyšetřovat, i když Adamsberg se stále chová hodně výstředně a většina posunů ve vyšetřování se děje na základě intuice a náhody. Dvě hvězdičky dávám za docela dobře vymyšlenou zápletku, třebaže význam nápisu nám zůstal utajen.
Kdybych měla obrazně popsat styl psaní paní autorky, asi by mi z toho vyšly potrhané spodky vlající na prádelní šňůře v prudkém větru za bezměsíčné noci a v husté mlze. Nevím, jestli někdy seberu dost kuráže přečíst si od ní nějaké další veledílo.
