„Londýn spal jen naoko. Ve stínech jeho ulic se probouzela noční můra.“
Děj nás zavede do roku 1888, kdy je Londýn rozdělen na dva diametrálně odlišně “světy”.
Na jedné straně stojí bohatství a přepych, na té opačné pak špinavé ulice East Endu. A právě tam se začíná šířit strach z tajemného sériového vraha, který si své oběti vybírá mezi ženami z těch nejnižších vrstev.
Kolik žen ještě musí zemřít, než to někdo začne opravdu řešit?
Hlavní postavou je Fairy Fay, která tento nelehký život prožívá na vlastní kůži. Právě proto odmítá jen přihlížet a čekat, kdo bude další obětí. Policie není úplně aktivní a vyšší vrstvy společnosti se o dění v této části města dvakrát nezajímají. A tak se rozhodne, že začne pátrat na vlastní pěst.
Do příběhu vstupuje také detektiv Murphy, muž z úplně jiného světa než Fay. Pochází z vyšších vrstev, zatímco ona zase zná temné uličky města a život v nich.
Každý z nich se na vyšetřování dívá jinak, každý má jiné možnosti i zkušenosti.
Mimo pátrání po vrahovi autorka rozvíjí i druhou dějovou rovinu, která příběhu dodává originální steampunkový nádech.
Komu lze v městě plném mlhy, lží a strachu vůbec věřit?
Styl psaní Terky už znám a miluju ho… Je svižný, atmosférický, skvěle pracuje s napětím a čtenáře si dokáže zaháčkovat tak, že chce číst pořád dál.
Postavy se opět povedly - zamilovala jsem si kontrast Fay a Murphyho… prostě dvojka k pohledání, která příběhu dodává skvělou dynamiku.
Propojení historické detektivky se sci - fi linkou mě opravdu bavil. Přestože jde o fikci, je vidět, že si Terka dala opravdu záležet na rešerších, což cením. V příběhu se totiž objevují historické reálie, což dodává knize na atmosféře.
Knížku bych doporučila milovníkům krimi, ale i sci-fi. Pokud vás baví příběhy inspirované skutečnými událostmi, neměla by vám tato kniha uniknout.
„Rodinná tajemství mají zvláštní schopnost vyplouvat na povrch ve chvíli, kdy to nejméně čekáte.“
Tasha a Alice jsou sestry, které život zavedl každou úplně jiným směrem.
Tasha tráví většinu času se svými malými dvojčaty a spolu s manželem Aaronem vede spíš poklidný rodinný život v malém městě.
Alice je jejím pravým opakem. Má úspěšnou kariéru, bohatého manžela Kylea a jejich život na venek působí téměř dokonale.
Přestože jsou sestry, nijak zvlášť blízké si nejsou. Občas si zavolají, napíšou si zprávu a jednou za čas se sejdou.
Jedna věc je ale už dlouhé roky spojuje… bolestná rodinná tragédie.
Před lety zmizela z kočárku jejich malinká sestřička Holly, která se nikdy nenašla. Je znát, že nad nimi tato událost visí jako temný mrak a nikdo se s tím nikdy úplně nevyrovnal.
Když Alice jednoho dne navrhne, aby si s Tashou na týden vyměnily životy, zní to na první dobrou jako skvělý nápad. Tasha s Aaronem tak odjíždí do Benátek, na chvíli si odpočinout a užít si jeden druhého. Alice a Kyle mezitím zůstanou u nich doma a vyzkouší si rodinný život při péči o dvojčata.
Jenže tato zdánlivě nevinná výměna se velmi rychle zvrtne.
Přichází šokující telefonát. Alice je zraněná v nemocnici a Kyle je mrtvý. Kromě toho Tasha dostává mrazivý vzkaz, ze kterého doslova běhá mráz po zádech.
Od té chvíle se rozjíždí vyšetřování a s ním i postupné odhalování toho, že nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo.
Co se skutečně stalo? A jakou roli v tom všem může hrát dávná rodinná tragédie?
Autorka skvěle pracuje s atmosférou nejistoty a užívá si podsouvání drobných stop, které nás jako čtenáře zmatou. Kapitoly rychle ubíhají a napětí se stupňuje s každou další stránkou.
Velmi silná je psychologie postav, Tasha i Alice působí uvěřitelně. Rivalita, staré křivdy, pocit méněcennosti, vina i nevyřčené emoce… to všechno je zde vykresleno opravdu skvěle a vnímám to jako jeden z nejsilnějších aspektů knihy.
Příběh není jen o napadení, vraždě a následném vyšetřování, ale především o vztazích mezi sestrami, o závisti, vině, starých traumatech a otázce, jak dobře vlastně známe ty, které milujeme.
Doporučuji všem milovníkům psychologických thrillerů. Za mě je to přesně ten typ thrilleru, u kterého si řeknete, že dáte ještě jednu kapitolu… a najednou zjistíte, že je půlnoc. Jen na konci bych si dokázala představit ještě pár kapitol navíc.
Blíží se poslední dubnová noc. Noc, kdy se na většině míst rozhoří oheň a lidé se scházejí u tradičního pálení čarodějnic.
Nacházíme se v oblasti Železných hor, v Bučině, malé vesnici, která na první pohled působí poklidným dojmem. I tam se chystá tradiční pálení čarodějnic, kdy se schází všichni sousedé. Jenže pod povrchem této tradice doutná ještě něco. Něco mnohem tajemnějšího a temnějšího.
Hlavní hrdinka, Aneta, se sem vrací po letech v doprovodu své kamarádky Veroniky. Netáhne ji sem však touha zavzpomínat na mládí. Přijíždí sem kvůli minulosti, která ji nepřestává pronásledovat. Něco, co se kdysi stalo právě tady, v ní zanechalo hlubokou stopu.
Někdo ví o jejím dávném tajemství. Někdo, kdo ji vydírá a chce po ní peníze za to, že nebude mluvit dál. A protože už má Aneta vydírání dost, rozhodne se zjistit, kdo za tím stojí.
Postupně odhalujeme kousky minulosti, které do sebe začínají zapadat a prolínají se se současností.
Co se tehdy vlastně stalo? A kdo všechno zná pravdu?
Styl psaní Jany je čtivý a velice přirozený. Už z jejích předchozích knih vím, že skvěle pracuje s atmosférou a umí se čtenáři dostat pod kůži. Staré křivdy, polopravdy a tíživé emoce - nic z toho nechybí.
Příběh se rozvíjí ve dvou časových linkách. Sledujeme současnost, ale vracíme se i do minulosti, která nám odhaluje události, které ovlivnily nejednoho člověka.
Napětí se stupňuje a nutí nás přemýšlet, komu vůbec můžeme věřit a co se tehdy událo. Postavy jsou skvěle, a především uvěřitelně vykreslené.
Nejedná se o žádný krvák plný násilí. Naopak jde o výborný psychologický thriller, kdy jeho největší síla spočívá v uvěřitelnosti. Že to, co se v něm odehrává, se klidně mohlo stát ve vedlejší vesnici a vy o tom vůbec nemusíte vědět.
Určitě doporučuji milovníkům psychologických thrillerů, stejně jako Janiny předchozí knížky. :)
„Ne všechno, co slyšíš, je skutečné. A ne všechno skutečné chceš slyšet.“
Island. Nekonečné bílé pláně, vítr, který vám nedovolí pořádně se nadechnout, a ticho, které je někdy hlasitější než křik.
Sledujeme dvě kamarádky, Dröfn a Agnes, které se spolu se svými manžely vydávají na dobrodružnou výpravu do islandské pustiny.
Chtějí zažít něco neobyčejného, možná přímo výjimečného. Počasí se však rychle zhoršuje, mráz je čím dal větší a sněhová pokrývka pohlcuje vše kolem. Nikdo rozumný by v těchto podmínkách nikam nešel.
To co mělo být náročným výletem za zážitkem se mění v holý boj o přežití.
Dále sledujeme pátrací akci, právě po zmíněných “výletnících”, kteří jsou tou dobou nezvěstní již přes týden. Záchranný tým vyráží do terénu s jediným cílem - pohřešovanou skupinu najít. A nemají to vůbec jednoduché, informací mají extrémně málo, neví ani po kolika osobách vlastně přesně pátrají.
Aby toho nebylo náhodou málo, přesuneme se i na odlehlou radarovou stanici na pobřeží Stokksnes, kde se dějí prazvláštní věci. Potýkají se tam s čím dál zvláštnějšími jevy, které není možné jen tak vysvětlit.
Rudá kaluž uprostřed nedotčeného sněhu, nahá těla, záhadná dětská botička, která léta ležela pohřbená v zahradě rodinného domu nebo podivné hlasy, které jako kdyby přicházely odnikud.
Pohled turistky Dröfn, dobrovolné záchranářky Jóhanny a strážce radarové stanice se postupně proplétají a přináší dávku napětí a zvratů.
Jak spolu všechny tyto příběhy souvisí? A co se vlastně skutečně odehrálo?
Autorka má velmi specifický styl. Má velký důraz na atmosféru, nikam nespěchá a tempo vyprávění je tak pomalejší. Postupně nás vtahuje do příběhu, kdy každá kapitola poodhalí nové střípky mozaiky. Ale zároveň v nás vyvolá i další otázky.
Vyprávění je rozdělené do několika dějových linek a střídání pohledů postav se skvěle doplňuje.
Popisy prostředí má Yrsa zvládnuté na jedničku. Měla jsem pocit, jako bych tou zasněženou pustinou procházela a mrzla u toho s nimi. Brrr…
Postavy si mě tentokrát úplně nezískaly, navíc jejich větší počet mě občas mátl… ještě když si k tomu přidám ty jména / názvy. :D
Mysteriózní linka… tam jsem trochu na vážkách. Přišlo mi, že nebyla úplně dotažená, ale je to jen můj subjektivní pocit. :)
Nejde o akční thriller plný zvratů, ale o příběh, který se snaží nenápadně dostat pod kůži.
Doporučuji všem, kteří milují severské thrillery, mrazivou atmosféru a příběhy inspirované skutečnými záhadami (inspirace Ďatlovovou výpravou je zde velice znatelná).
„Některé příběhy začínají u sklenky vína a končí hluboko v srdci.“
Sledujeme příběh mladé studentky, která se zničehonic ocitá v situaci, kdy má pocit, že se jí život hroutí jako domeček z karet. Věřila ve svůj vztah, pravou lásku, která měla být „navždy“, jenže jedno odhalení všechno změní. Zůstává tak sama se svými myšlenkami, obrovským zklamáním a otázkami, na které zatím ani ona sama nezná odpovědi.
V návalu emocí se dostane do vinárny… a právě tam se odehraje jedno - možná osudové - setkání. Potkává totiž záhadného cizince, se kterým se dá do řeči. Nejprve se mezi nimi rozvíjí obyčejný rozhovor, který se postupně mění ve sdílení jejich životních příběhů.
Každý z nich má svou minulost, své starosti, nejedno zranění, ale i své radosti. I když je nyní možná nevidí.
Každý další kousek rozhovoru, každá další vzpomínka nám poodhaluje další část jejich života. A obyčejný pozdní rozhovor se mění ve zvláštní pouto. Žádné klišé, neuvěřitelná láska na první pohled a “žili šťastně až do smrti”. Ale něco lidského, a především uvěřitelného.
Do příběhu vstupuje i Marika, nejlepší kamarádka hlavní postavy. Ta je přesně tou kamarádkou, kterou by měl mít každý z nás. Vyslechne, podrží, ale zároveň řekne i svůj názor narovinu, bez servítek.
Celý příběh tak není jen o jednom setkání, ale především o hledání sebe sama, o bolesti, která nám bere, ale i dává, o přátelství a o tom, že někdy nám do života vstoupí lidé přesně ve chvíli, kdy je nejvíc potřebujeme.
Autorka pracuje s opravdu citlivými tématy, kdy by člověk řekl, že se při čtení ponoří do deprese. A ono vůbec. Lucka totiž píše jemně, přirozeně a především s přímým zapojením čtenáře, kdy máte pocit, že jste součástí celého příběhu. Nebo že sedíte u vína vedle ní a ona vám ho vypráví.
Líbí se mi, jak autorka pracuje s postavami, které chybují i pochybují a zároveň věří. Působí tak neuvěřitelně lidsky, uvěřitelně.
Žádné zbytečné drama, jen upřímnost. A právě v tom je podle mě největší síla této útlé knížky, která ve vás zanechá víc, než byste čekali.
Doporučuji všem, kteří nechtějí číst jen obyčejnou klišé romantiku. Tady totiž dostanete příběh ze života, který vás donutí zpomalit, zamyslet se a možná v něm najít i kousek sebe.
„V hlubokých lesích se zlo dokáže skrývat celé roky. Stačí jen, aby ho nikdo nehledal.“
Děj začíná v lesích Appalačského pohoří, kam přijíždí na výlet rodina malé Penny. Stačí jen chvilka nepozornosti a sedmiletá holčička beze stopy mizí. V rozlehlých lesích by se lehce ztratil dospělý, natož pak takhle malé dítě.
Během chvíle se tak rozbíhá rozsáhlé pátrání, které dostane na starost detektivka Ellie Reevesová. Situaci navíc komplikuje blížící se sněhová bouře, která velice rychle může celé pátrání zkomplikovat a připravit policii o veškeré stopy. Čas tak hraje proti všem, kteří Penny chtějí najít.
Zpočátku se zdá, že jde o nešťastnou náhodu, kdy se malé dítě ztratí v nepřehledném terénu. Postupně se ale začínají objevovat drobnosti, které naznačují, že za zmizením Penny může stát něco mnohem znepokojivějšího.
Na scéně se objeví také agent Derrick Fox, pro kterého je toto pátrání velice osobní. Před 25 lety totiž ve stejné oblasti zmizela jeho malá sestřička. Podobnost mezi případy začne postupně vyvolávat otázky, které nikdo z vyšetřovatelů nechce ani jen vyslovit nahlas.
Situace se ještě více zamotá ve chvíli, kdy se v lesích objeví dětské ostatky pohřbené spolu s podivnými vyřezávanými dřevěnými panenkami. Tyto panenky působí jako zvláštní a znepokojivý symbol… možná jako něčí podpis.
Nejdůležitější otázkou zůstavá - podaří se Penny nalézt včas?
Styl autorky je velice čtivý, přístupný a dokáže udržet v napětí. Uvítala jsem krátké kapitoly, které nutily číst stále dál - to se povedlo. :)
Nejedná se o brutální thriller plný krve a nechutností, sází zde především na atmosféru a mrazivé napětí, které se postupně stupňuje a nutí nás přemýšlet.
Postavy jsou skvěle vykreslené, poznáme především Ellie, jako hlavní postavu. Ta je silná, cílevědomá, jde si za tím co chce. Zároveň je ale zranitelná a nese si své osobní démony.
Pro mě osobně jsou Tiché panenky slibným začátkem thrillerové série, kterou si nenechám ujít.
Doporučila bych ji především čtenářům, kteří mají rádi napínavé krimi / thrillery ve stylu Angely Marsons nebo Roberta Bryndzy.
„Každé rozhodnutí má svou cenu. Jen ne vždy víme, kdy ji budeme platit.“
Příběh se odehrává nedaleko hranic Yellowstonského národního parku, v Montaně, kde žijí dva bratři - Thad a Hazen. Snaží se přežít v tomto nádherném prostředí, které je však zároveň velmi drsné.
Po smrti otce, který dlouho bojoval s nemocí, zůstali na všechno sami. Vydělávají si rozvozem dříví, což je náročná práce vyžadující fyzickou zdatnost, vytrvalost i dobrou znalost místní krajiny. Práce ale není dostatek a peněz je čím dál méně.
Dluhy se hromadí, dům pomalu chátrá a zima bude opět neúprosná. Když se jednoho dne naskytne možnost vydělat větší obnos peněz, který by jim mohl výrazně pomoct, zdá se to jako šance, která se neodmítá. Na první pohled totiž nabídka působí jednoduše… jenže ve skutečnosti je velmi riskantní.
Právě v tuto chvíli se začínají naplno projevovat rozdíly mezi bratry. Thad je rozvážnější a přemýšlivější, snaží se vidět věci v širších souvislostech a uvědomuje si, že některá rozhodnutí mohou mít následky, které už nejde vzít zpět. Hazen je naopak impulzivnější a ochotný riskovat. Vidí příležitost, jak se konečně dostat z finančních problémů a změnit jejich život.
Postupně se tak odhaluje, jak hluboké, ale zároveň křehké je jejich bratrské pouto. Jak rozdílně vnímají svět kolem sebe a jak daleko jsou ochotni zajít, když jde o přežití.
Co vlastně dělat ve chvíli, kdy poctivá práce nestačí?
Autor píše klidnějším stylem, s důrazem na prostředí a atmosféru, nečekejte tak žádnou zběsilou akční jízdu. Jedná se spíše o klidnější příběh, který nás donutí na chvíli zpomalit a zamyslet se.
Velkou roli tu hraje samotná krajina. Yellowstone je sice nádherný, ale zároveň nevyzpytatelný a nebezpečný. Lesy, řeky, drsná příroda i divoká zvířata vytvářejí silnou atmosféru, která celý příběh doprovází.
Silnou stránkou knihy jsou také samotné postavy a jejich vztah. Bratrské pouto mezi Thadem a Hazenem působí velmi uvěřitelně.
Jedná se sice o útlý román, ale skrývá v sobě překvapivou hloubku. Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi silné příběhy ze života, které donutí zamyslet se.
Příběh se odehrává v malé francouzské osadě, kde je život tvrdý, neúprosný, jednotvárný a plně podřízený někomu jinému. Těm, kteří stojí výš a mohou všechno.
Lidé tu spíše přežívají, než aby skutečně žili.
Nikdo si nedovolí příliš vybočit ze stereotypu, a to nejen proto, že by to bylo nebezpečné, ale především proto, že jakékoliv změny se zdají nemožné.
Sledujeme dvojčata Ambre a Aelis. Dvě ženy, které se svými rodinami žijí právě v těchto podmínkách. Každá z nich je jiná povahou, ale i přesto jsou pevně propojené. Sledujeme jejich každodenní život, práci na poli, starost o rodinu, ale i napětí, které v osadě panuje.
Jednoho dne se objeví Madelaine. Zanedbaná a hladová dívka, která přišla z lesů. Mezi obyvatele je přijata s obavami, jelikož každý další hladový krk je pro všechny obrovskou zátěží. Velice brzy si mezi nimi však nachází své místo. A nejen to.
Najednou se objeví něco, na co nejsou zvyklí. Smích a spolu s ním určitá naděje.
Je jiná než ostatní děti, i než mnoho dospělých. Odvážnější, nespoutaná a nic moc si nedělá ani z toho, jak osada do této chvíle fungovala. A právě tím může začít nepsaná pravidla narušovat.
Co se stane, když do světa, kde vládne věta „tak to je“, vstoupí někdo, kdo ji úplně nepřijímá?
Styl psaní Sandrine Collette je řekněme až poetický a musela jsem si na něj nějakou chvíli zvykat. Tempo vyprávění je pomalejší, bez dramatických zvratů, ty v tomto případě nebyly ani potřeba. Postupně buduje atmosféru a dostává se vám pomalu, ale jistě pod kůži.
Autorka zde nikoho neidealizuje a ukazuje svět, kde spravedlnost je přežitkem a moc znamená právo brát.
Není to čtení pro každého. Pokud hledáte odpočinkový příběh, určitě sáhněte po něčem jiném.
“Někdy si dva zlomení lidé dokážou dát víc síly než celý svět.“
Dospívání samo o sobě není procházka růžovým sadem. Je to období plné nejistot, pochybností a poznávání (nejen) sebe sama. A teď si k těmto pubertálním bouřím přidejme rodinné problémy, ztrátu nebo třeba šikanu.
V tu chvíli se ke všem už tak smíšeným pocitům přidává každodenní strach, pocit viny a místo bezpečí cítíte jen prázdno.
Příběh se odehrává v poslední ročníku základní školy, kde poznáváme Olivera. Pro toho je škola místem obav; místem, kde se snaží být neviditelným a těší se jen na konec školní docházky.
Je totiž dlouhodobě terčem posměchu od spolužáka Marcela a jeho povedené partičky.
A pak se najednou objeví Erik… nový kluk ve třídě. S některými spolužáky si dokáže rychle najít společnou řeč, jindy se drží spíše stranou.
Občas se Erik Olivera zastane, i přes to, že je ve třídě nováčkem a má vlastní problémy. Jindy to zas vypadá, že stojí na opačné straně, kdy se pohybuje kolem Marcela a dalších.
I přes určitou počáteční nedůvěru a rozdílnou osobnost se mezi nimi postupně začíná rodit určité pouto, které se postupně mění v přátelství. Otevírají se sobě navzájem, poznávají se, podporují se a nachází v sobě určitou oporu.
Dokážou si navzájem dodat sílu postavit se nejen spolužákům, ale i vlastním démonům? Může jedno přátelství změnit pohled na svět a zaplnit pomyslné prázdno?
Autorčin styl psaní je přirozený, upřímný a především citlivý. Ale s emocemi tak jako tak zamává.
Vyprávění střídá pohledy Olivera i Erika, díky čemuž oběma chlapcům můžeme nahlédnout do jejich myšlenek a pochopit je.
Anina se dotýká mnoha složitých témat, kdy všechna jsou zapracována realisticky, s citem a bez zbytečných dramat. Líbí se mi, že přátelství zde není vykresleno jako všelék a zázračné řešení na všechny problémy, ale jako naděje, která pomáhá přežít den po dni.
Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi silné a citlivě napsané příběhy ze života.
Všem, kteří věří, že přátelství může mít obrovskou sílu.
Jednoho zářijového dne je na břehu řeky Chrudimky nalezeno tělo mrtvého mladého muže. Na první pohled je jasné, že zemřel násilnou smrtí… byl ubodán. Identifikace nebyla složitá. Obětí je učitel zeměpisu z místní základní školy Skřivánek. Populární pedagog, ženatý, tatínek dvou malých dětí.
Zpočátku to vypadá, že se někomu náhodně připletl do cesty a stálo ho to cenu nejvyšší. Byl však skutečně jen ve špatný čas na špatném místě nebo se za vraždou skrývá něco víc?
Případu se ujímá komisař Petr Brázda se svým parťákem. Velmi brzy je jasné, že nic nebude tak jednoduché, jak se zdálo. U těla zůstaly osobní věci - peněženka, snubní prsten i stříbrné hodinky. Loupežné přepadení lze proto téměř okamžitě vyloučit.
Brázda se do vyšetřování pouští naplno. Vyslýchá všechny, kteří mohli s učitelem přijít do styku - od kolegů, studentů až po ty nejbližší. Nedá se však říct, že by to neslo své ovoce. Alibi se potvrzují, možné motivy se rozplývají jak pára nad hrncem a možné stopy vedou jen do slepých uliček.
Dalo by se říct, že výslechy přinášejí více otázek než odpovědí.
Až konečně začnou na povrch vyplouvat věci, které by nikdo nečekal, a případ se začne zamotávat.
Milý pan učitel možná nebyl takový vzorňák, jak se zdál. Měl svá temná tajemství a ne vše bylo tak idylické, jak se zpočátku mohlo zdát. A najednou je možných pachatelů zase víc.
Podaří se jim rozplést síť vztahů a zjistit, co se mladému muži skutečně stalo?
Styl psaní Veroniky je čtivý, přehledný a jednoduchý. Tempo je spíše pomalejší, příběh se snaží postavit na realistickém vyšetřování a postupném odhalování informací, které postupně zapadají na svá místa. A myslím si, že se jí to daří. :)
Místy se něco lehce opakuje, ale při čtení mě to nijak nerušilo.
Postavy působí realisticky, což je pro mě vždy velkým plusem. Komisař Brázda je vytrvalý, ale dokáže být i unavený a frustrovaný. Kromě jiného si nese i své osobní starosti jako každý z nás.
Velice zajímavě je vykreslena i oběť. Autorka ukazuje, že to, co vidíme navenek, nemusí být vždy pravda.
Co se mi líbí moc, tak si Veronika umí se čtenářem pohrát, naznačí směr, nechá nás v tom, cukne a všechno je jinak. :D
Doporučuji všem, kteří mají rádi české (klidnější) detektivky a celkově čtení s psychologickým přesahem.
Jedná se o druhý díl série, ale i bez znalosti předchozího dílu mi při čtení nic nechybělo.
„Dlouhý mír není zárukou bezpečí. Někdy je jen předzvěstí bouře.“
Les je pro mnoho lidí symbolem klidu a odpočinku. Ale co když se tam začnou objevovat stopy, které naznačují, že něco není v pořádku?
Příběh se odehrává ve světě, který má za sebou dlouhé období míru. Všichni si žijí své každodenní životy, ale co když je tento klid pouhou iluzí?
Co když vše mohou změnit (ne)obyčejné vlčí stopy?
V lesích můžeme pozorovat vlky, kteří se chovají jinak, než by od nich člověk (nebo elf :)) očekával. Zběsile útočí, ničeho se nebojí, obětí přibývá…
A strach se začíná velice rychle šířit.
Jedním z hrdinů je Mirilas Kardon, mladý elf, kterému v žilách koluje dobrodružná krev.
To by nebyl on, aby zůstal jen tak sedět doma. A tak se vydává na cestu. Vlkům se samozřejmě nevyhne, dostane se s nimi do křížku téměř okamžitě. A rozhodně ne jedinkrát.
Během jednoho z napadení se mimo jiných setkává i s princem Anamirem, synem krále Tanera. Společnými silami přežijí střet a na další cestu se vydají společně.
Tohle rozhodně nepůsobí jako obyčejná agrese zvěře.
Je možné, že vlky něco, nebo snad někdo, řídí?
A tak začíná dlouhá a náročná výprava přes nebezpečné lesy i další území, kde se setkávají s množstvím překážek, a to nejen z řad vlků.
Najdou i další spojence, kteří se k nim přidají, aby celou tuto záhadu vyřešili.
Odhalí, co za vším stojí a podaří se jim to zastavit?
Jakub píše čtivě, přístupně a s citem pro atmosféru. Jeho styl není zbytečně složitý, s čímž se u fantasy často setkávám. Díky tomu je přístupný i pro ty, kteří nejsou vyloženě milovníky tohoto žánru.
Popisy dokážou vtáhnout a rozjet čtenářovu představivost na maximum.
Nesnaží se ohromit složitostí světa, spíš nám ho postupně odhaluje a vy chcete vědět víc.
Silnou stránkou knížky jsou také postavy, které mají své vlastní slabiny, obavy, ale i silné stránky. Pochybují i chybují.
Skvělá česká fantasy, kde hrozba přichází plíživě. Nenabízí jen dobrodružství plné nástrah, ale i perfektní atmosféru a promyšlené budování napětí.
Není to jen o bitvách a odhalování tajemství. Je to o odvaze postavit se strachu. O přátelství. O víře, že i v temnotě lze najít světlo.
A to je přesně ten důvod, proč knížku s radostí mohu doporučit dál. :)
Vítejte v Americe, v roce 2025. Ve světě, kde se lidé dusí špatným (nejen) ovzduším a jedinou útěchou je televizní obrazovka s pochybnými pořady.
Tím nejsledovanějším všech dob je Běh o život. Reality show, kde vám roztomilá tvářička ani sympatie nepomohou. Jde v ní totiž doslova o holý život. Vybraný soutěžící se stává lovnou zvěří, ale pokud dokáže Lovcům unikat po dobu třiceti dnů, vyhrává milion dolarů.
Kolik bylo doposud výherců? Rovná nula. Rekordman vydržel celých osm dní.
A teď přichází na scénu Ben Richards a chtěl by to změnit.
Ben je obyčejný muž v nelehké situaci. Má prázdnou peněženku, nemocnou dcerku a asi žádnou naději, že se něco změní.
Jelikož nenachází jinou cestu, rozhodne se vsadit to jediné, co ještě má, svůj vlastní život.
Je v rámci reality show vypuštěn do ulic, zatímco po něm jdou profesionální Lovci, ale i obyčejní lidé - udavači.
Jak dlouho lze takto přežívat? Strach, vyčerpání, nikomu nelze věřit… A co vše je člověk ochoten obětovat?
Vyprávění je svižné, nekompromisní, akční… jede na plný plyn od prvních stran. Dostáváme akci, která nás nutí číst stále dál. Napětí a chvíle ohrožení cítíte, jak kdybyste stáli po boku Bena.
Cením témata, které celý příběh otevírá a jsem ráda, že jsme nedopadli úplně tak, jak SK v knížce popisuje. :D
Postavy fungují přesně tak, jak mají. U Bena si stále nejsem jistá, jestli mi je nebo není sympatický. :) Každopádně není vykreslen jako žádný superhrdina. Je unavený, zoufalý a i nějaké ty přešlapy zvládne. A to ho celkově dělá uvěřitelným.
Knížku doporučuji všem, kteří mají rádi rychlé tempo vyprávění a příběhy se společenským přesahem. Na své si přijdou fanoušci Kinga, ale i ti, kteří se nehrnou do jeho xset-stránkových bichliček.
Běžící muž by vám neměl utéct. :)
„I když zlo klesne až na dno, pravda má tendenci vyplavat.“
Knížka nás zavede do jednoho z nejtemnějších (a také nejznámějších) českých kriminálních případů, na který se nezapomíná. Jedná se o fascinující rekonstrukci případu Orlických vražd.
Jan Štoček, legendární kriminalista z pražské „mordparty“, který byl v první linii vyšetřování, zde společně s Lucií Bechynkovou (kterou můžete znát především z podcastu Opravdové zločiny) odhaluje, jak vyšetřování skutečně probíhalo.
V žádném případě se nejedná o suchý, “učebnicový”, popis, ale o syrový, upřímný pohled člověka, který byl přímo v centru dění.
Sledujeme postup vyšetřování krok za krokem, od prvních nenápadných indicií, přes složité operativní práce, až po známý objev sudů na dně Orlické přehrady a rozplétání sítě brutálních zločinů.
Štoček popisuje nejen fakta a postupy, ale i emoce, frustrace, pochyby, chyby, sledovačky, nečekané zvraty a momenty, kdy se zdálo, že případ snad nikdy neobjasní.
Nesnaží se nijak šokovat, realita je přeci jen dost mrazivá sama o sobě. Přináší detaily, které nás donutí uvědomit si, jaká byla tehdejší doba.
Jaké stopy vedly kriminalisty k přehradě? Co všechno museli riskovat? A jaké to je stát tváří v tvář zlu, které se snaží zmizet beze stopy?
Styl psaní je velmi čtivý a především bez příkras. Knížka je rozdělena do několika přehledných částí a kapitol, které jsou krátké a nutí tak číst stále dál.
Lucie Bechynková knihu doplňuje otázkami na tuto kauzu, která stále v mnoha lidech rezonuje a nechybí ani obrázková příloha.
A co si budeme… číst o Orlických vraždách z pohledu někoho, kdo stál přímo u toho, je úplně jiný zážitek než číst obyčejný článek v novinách nebo na internetu.
Knížku bych doporučila všem milovníkům true crime. Na druhou stranu bych přečtení nechala především přeci jen na zvážení každého, protože to určitě není lehké čtení.
Jsou dárky, které časem odložíme nebo na ně úplně zapomeneme. A pak jsou ty, které s námi zůstanou celý život. Schované ve vzpomínkách nebo uložené někde na poličce / ve skříni.
Malý Harry má narozeniny a touží po jediném - chce plyšového medvídka. Ale ne jen tak obyčejného. Chce pravého plyšového kamaráda.
Takového, kterého bude moci obejmout, vzít s sebou na své dětské dobrodružné výpravy, svěřit se mu se svými tajemstvími. Kterého bude mít rád a on zase jeho. Napořád.
Vypraví se tak do Medvědária pana B., ale tam je tolik medvídků. Jak si vybrat toho pravého? Velkého nebo naopak malého? Vlněného nebo mluvícího? Dokonalého nebo nějakého s drobnou nedokonalostí?
A najde nakonec toho svého medvídka napořád?
Příběh je vyprávěn z pohledu právě Harryho, takže je upřímný a bez předsudků. Přesně tak, jak to obvykle umí pouze děti.
Textu je zde malinko, ale nese krásnou myšlenku o přátelství. Zároveň autorka nijak netlačí na emoce a nechává příběh jemně plynout.
Celou knížku podtrhují krásné celostránkové ilustrace, které nás do příběhu o hledání toho pravého plyšového kamaráda přenesou.
Jemný a hřejivý příběh, který po dušičce pohladí nejen malé čtenáře. Připomene nám, jak svět vidí děti a jak dospělí. Zatímco my často hodnotíme vzhled, stáří nebo „funkčnost“, děti hledají emoce, blízkost a pocit bezpečí.
A není to vlastně to nejdůležitější a nejkrásnější?
Udeřila třetí světová válka. Nejkratší válka v historii…
Co byste dělali, kdybyste se probudili do světa, který se změnil k nepoznání? A vy netušíte proč?
Rok 2038. Praha už dávno není městem turistů vychutnávajících si latté a pohodovou atmosféru. Změnila se v betonovou džunglí plnou nástrah, strachu a absolutní nejistoty. Civilizace se smrskla na skupiny přeživších a dožít se dalšího dne rozhodně není samozřejmostí. Svět, který znal přestal existovat. A ten nový je nehostinný a především nemilosrdný.
Hlavní hrdina Patrik se probouzí v nemocnici a nemá nejmenší tušení, co se stalo. V prvních chvílích ho ani nenapadne, že svět, jak ho znal, neexistuje.
Realita ho však velice rychle udeří plnou silou. Zničené město, strach, chaos, násilí a lidé, kteří si přestali věřit. Kdo je přítel? Kdo nepřítel? A proč má Patrik pocit, že mu uniká něco velice důležitého?
Postupně zjišťujeme, že Patrikova přítomnost není pouhou náhodou. Zajímají se o něj hned dvě strany… Vláda i její odpůrci. Obě chtějí jeho loajalitu, obě podle jejich názoru jednají správně a každá má své plány. Kterou z nich by si měl vybrat? A může v tomto světě vůbec někomu věřit?
Autorův styl psaní mi sedl hned od prvních řádek. Děj postupně nabírá na intenzitě a přirozeně přechází v akční, napínavou jízdu. A to já ráda. :) Nic není uspěchané, ale zároveň se příběh ani na chvíli nezastaví.
Vedle přítomnosti nahlédneme i do minulosti, což umožňuje lépe poznat Patrika, dokresluje to jeho osobnost, příběhu to dodává určitou hloubku a i nějaké ty emoce.
Práce s postavami je také celkově velmi povedená. Působí uvěřitelně a lidsky a já si mezi nimi našla i své oblíbence… třeba Patrika. :D
Napínavé, akční, čtivé, skvěle zasazené do postapokalyptické Prahy… přemýšlím, co vytknout, ale upřímně mě nic nenapadá. Příběh funguje jako celek, má tempo, atmosféru a vše co má mít.
Tak se budete muset přesvědčit sami, zda vám také sedne tak, jako mně. :)
Doporučuji všem, kteří mají rádi akční jízdy, sci-fi nebo postapo příběhy, kde nic není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát.
Co všechno si v sobě nese kriminalista, který strávil desítky let tváří v tvář násilí a smrti? A lze o násilí a lidské temnotě psát bez příkras a přesto nějakým způsobem čtivě?
Tato kniha je mozaikou vzpomínek (ex)kriminalisty Miroslava Hyhlíka, jehož kariéra trvala více než čtyřicet let. Většinu profesního života strávil v samém srdci Prahy, na Bartolomějské ulici, o které by se dalo říct, že byla jeho srdcovou záležitostí a vlastně takovým symbolem jeho profesní identity.
Autor patří mezi legendy “bartolomějských” kriminalistů a provádí nás svou kariérou od začátků na oddělení násilné kriminality v 80. letech, přes nejrůznější peripetie až po jeho odchod do výslužby.
Přibližuje nám nejen samotné případy, ale i vyšetřovací metody, postupy a atmosféru uvnitř policie, o čemž se často mlčí.
Jednotlivé části mapují skutečné příběhy z pražského podsvětí, prostituce i spolupráce se špicly a mnoho dalšího. Jeho vyprávění je syrové, otevřené, místy trochu sarkastické. Dozvíme se, proč Hyhlík tuto práci dělal, co mu dávala, ale i co mu brala. Ať už šlo o energii, iluze nebo osobní život. Oceňuji, že do vyprávění šel bez jakéhokoliv přikrášlování, ale nějak mi celkově ten styl nesedl, což mě mrzí.
Celý text na mě působil lehce kostrbatě a emocionálně dost utlumený, suchý. Tím jsem nepocítila ani tu správnou atmosféru, kterou u true crime vyhledávám.
Očekávání jsem měla vysoká, ale tentokrát pro mě nebyla naplněna.
Potenciál knihy vnímám jako výrazně větší, než jaký byl ve výsledku využit. Oceňuji, že autor vzal sepsání knihy plně do vlastních rukou, ale možná by textu prospěla výraznější redakční či stylistická spolupráce.
„Síla není v samotě, ale v poutu. A někdy je to právě pouto, co nás může zachránit… nebo zničit.“
Ocitáme se v Hvozdu, v útočišti nadpřirozených bytostí. Mimo jiné zde žije sedm mocných čarodějek, kdy každá z nich byla obdařena jedinečnou schopností.
V den oslav Samhainu se však začne Hvozdem šířit něco znepokojivého. Něco, co tam ani v nejmenším nepatří. Atmosféra houstne a začínají zde panovat obavy. Zmizela Agnes Divotvorná, jedna z nejmocnějších a zároveň klíčových postav celého covenu. Její zmizení ohrožuje nejen samotné čarodějky, ale i bezpečí celého Hvozdu.
Co se jí mohlo stát? A proč zmizela právě nyní?
Postupně se nám dostane příběhu všech čarodějek. Každá kapitola je vyprávěna z pohledu jedné z nich. Odkrývají události posledních měsíců, jejich vztahy v covenu, vlastní minulost, tajemství i obavy. Jednotlivé příběhy fungují samostatně jako magické, občas temnější povídky, ale zároveň do sebe postupně zapadají jako dílky jedné velké skládačky.
Kačka píše čtivě a dává si záležet na budování atmosféry. Děj je napínavý a nepotřebuje k tomu žádné zběsilé tempo. Nesnaží se nás šokovat obrovskými zvraty, které zde nejsou ani potřeba.
Poznáváme Agnes, Edwinu, Hildu, Sibyl, Olwyn, Hazel a Perenellu, právě postavy jsou jednou z nejsilnějších stránek knihy. Každá má jiný dar, jinou povahu, svůj vlastní osobní příběh, ale přesto je mnohé spojuje. Jsou vykresleny citlivě, nejsou bezchybné a právě proto působí sympaticky.
Nadchla mě i vizuální stránka knížky - obálka, ořízka i ilustrace skvěle celý příběh doplňují.
Knihu bych doporučila všem milovníkům fantasy, kteří si s chutí přečtou čarodějnické příběhy. V tomto případě nejde jen o magii, ale i o to, co je člověk ochotný obětovat, o vině, odpuštění a o poutech, které drží pohromadě nejen jeden čarodějnický coven.
Jerusalem’s Lot je na první pohled malé, nenápadné městečko v Nové Anglii, kde se zdánlivě nic zvláštního neděje. Jenže zdání často klame a realita bývá mnohem temnější.
A ani místní obyvatelé nejsou bez poskvrny. Každý z nich si nese vlastní démony, viny a selhání, o nichž nikdo příliš nemluví. Někdo pije víc, než je zdrávo, jiní mají sklony k násilí (i vůči vlastním dětem). Další lžou a podvádí nebo ztrácí víru v Boha i v sebe navzájem. Na povrchu se tváří klidně, ale uvnitř dávno hnije.
Právě do tohoto místa se po letech vrací Ben Mears, spisovatel thrillerů. Naivně věří, že zde najde klid na napsání své další knihy a možná i způsob, jak se vyrovnat s vlastní minulostí. Místo toho nalezne něco úplně jiného.
Zároveň s Benem se ve městě objevují i noví obyvatelé. Tajemná dvojice se stěhuje do nechvalně proslulého Marstenova domu.
Ten se nad městem tyčí jako temný symbol minulosti. Dům byl dlouhá léta opuštěný a místní se mu vyhýbali, moc dobře věděli proč. Teď se vše znovu mění. Město i lidé. Pomalu, nenápadně. Atmosféra houstne…
Lidé mizí, umírají, noc získává úplně jiný rozměr a městečko se pomalu mění v past.
Je z ní úniku?
King zde zvolil své pověstné pomalé tempo. Dává si na čas, seznamuje nás s obyvateli, i s městem samotným. To je něco, co na jeho stylu miluji - žádné laciné lekačky, ale promyšlené budování napětí, atmosféry a pocitu, že se něco neodvratně blíží. A ono se blíží.
Jakmile pokročíme v ději, začne se měnit i tempo, příběh nabírá spád a vy jen čekáte, co přijde dál.
Postavy jsou klasicky “kingovské”, obyčejní lidé, žádní vyumělkovaní hrdinové.
Kniha je ideální pro milovníky hororů. Potěší samozřejmě fanoušky Stephena Kinga, ale i čtenáře, kteří chtějí s jeho tvorbou třeba začít.
Jen upozorním - pokud hledáte akční horor plný lekaček, možná to nebude pro vás.
Za zmínku rozhodně stojí i zpracování tohoto vydání. Obálka v novém kabátku od Jirky Dvorského dokonale vystihuje tísnivou atmosféru celého příběhu. Je temná, znepokojivá a přesně taková, jakou si knížka zaslouží. Jirka prostě umí, to už jsem se přesvědčila mnohokrát. :)
Co všechno vlastně víme o Freddiem Mercurym? O muži, který je vnímán jako legenda, ale který v soukromí bojoval se všemožnými démony? O světoznámém frontmanovi skupiny Queen.
Sledujeme Freddieho život od dětství na Zanzibaru a v Indii, což je období, které bývá často opomíjeno nebo pouze stručně zmíněno. Dozvíme se, jak moc jeho dětství a dospívání ovlivnilo to, kým se stal. Jak ho vše co prožil formovalo. Jak vlastně vznikla jeho vnější extravagance, když uvnitř byl někým úplně jiným?
Právě tyto časti považuji za jedny z nejsilnějších z celé knihy.
Nemalý prostor je věnován i Freddieho vztahům, s muži i se ženami, a to zcela otevřeně.
Poznáváme ho jako člověka, který měl mnoho obav i tužeb. Tak jako každý jeden z nás.
Autorka přináší biografii, která slibuje pohled do Freddieho nejniternějších myšlenek. A to prostřednictvím osobních deníků, o kterých věděla jen hrstka lidí. Tyto deníky odkázal Freddie své nejbližší osobě, a právě na jejich základě vznikla tato kniha, která by nám měla mnohé objasnit. Měla by být definitivní tečkou za jeho životním příběhem, který je opředen mnohými spekulacemi.
Ale podařilo se to?
Za mě úplně ne. Nejsem si totiž jistá (a v tom vidím i největší problém a dle recenzí, které jsem četla, nejsem jediná), nakolik je kniha skutečně autentická a nakolik jde o pouhou interpretaci autorky.
Tak nějak jsem očekávala nějaké konkrétní pasáže z deníků, Freddieho “vlastní slova”, ale dostala jsem pouhé jejich převyprávění. Což pro mě nějakým způsobem ubralo na celkové důvěryhodnosti.
Takže jsem vlastně svým způsobem opět zpět u spekulací…
Ale samozřejmě najdu i pozitiva, dozvěděla jsem se spoustu nových, velice osobních a intimních informací. Autorka se nesnaží nijak šokovat, spíše pochopit. A to vnímám jako velké plus.
Jako celek určitě stojí za přečtení, především pro fanoušky Freddieho a skupiny Queen.
„Osud občas začne psát náš příběh za nás - stačí mu jen dát prostor.“
Příběh hned od začátku působí absolutně nevinně a nenápadně. Sledujeme tři hlavní postavy, které se osobně neznají.
April pracuje z domova a začíná cítit, že jí život proplouvá mezi prsty, v absolutním stereotypu. Když opustí svůj byt, obvykle ji její kroky zavedou do malého knihkupectví. Tam však nechodí pouze kvůli knihám, ale i kvůli jednomu z knihkupců.
Jednoho dne se odhodlá k něčemu, co by možná ani sama od sebe nečekala - napíše vzkaz a schová ho do jedné z knih.
Jenže ho objeví někdo úplně jiný než tichý Westley, pro kterého je původně určen. Najde ho Laura, maminka malé holčičky, která se po velice náročném období snaží postavit zpět na nohy.
I když není určen pro ni, něco v ní probudí.
A tak se rozjíždí řetězec drobných omylů, trapasů, zpráv a domněnek, které začnou propojovat životy těchto tří cizích lidí.
Do toho všeho se začíná ještě natáčet film, což přidá do příběhu další vrstvu.
Co může způsobit jeden takový skrytý vzkaz? Jak dokáže ovlivnit životy hned několika lidí?
Autorka píše jemně a plynule. Nejde po velkých dramatech a zvratech, ale pracuje především s emocemi.
Celý děj plyne pomalu, pro někoho možná až příliš, ale myslím si, že k tomuto příběhu to tak nějak patří. Autorka střídá perspektivy všech třech postav, takže nahlédneme pod kůži každému z nich. Trochu mě mrzí, že všichni jsou si až moc podobní (klidní a uzavření), kdyby měli povahu alespoň trochu rozdílnou, myslím, že by příběh získal trochu větší drive.
Ačkoliv je knížka zařazena mezi romány, nečekejte přeslazenou romantiku.
Pokud hledáš oddechové čtení, a jako plus bereš prostředí knihkupectví, mohu Tři v knihkupectví s klidným svědomím doporučit. :)
A nezapomeň, že i drobná náhoda může spustit sled událostí, které tě dále ovlivní.
