Nejnovější komentáře

Zuzana Fuksová

„Zuzana Fuksová, pro cyklus Píšeme texty kapele Kryštof: Jsi bílé anýzové vejce, jsi pravicová minulost Jeronýma Tejce. Jsi nehořlavá větvička. Jsi modrooký kluk, co nemá očička. Jsi cukr i sůl i Tabasco i bič. Jsi Přemek Podlaha, kterému se ztratil rýč. Jsi suchá tekutina. Jsi levandulí provoněná plína. A jsi do tmy nehořící pochodní. Jsi beznohý pes, ale jsi závodní. Jsi kopie, jejíž ostatní kopie si nejsou podobné. Jsi prodavač, co nečeká na drobné. Jsi neřešitelný rébus, který má řešení. Jsi sadomasochista, co nemusí věšení. Jsi štěstí jako když Drahomíra Jůzová přijde domů v celku. Jsi bota, která nemá stélku. Jsi odpoledne, co začíná už dopoledne. Jsi Honza Potměšil, co si nerad sedne. Jsi sepse v zádech, jsi fronta v Bille. Jsi kilometr, co měří 3 míle. Ach, moje texty jsou tak meta Jsi Troškou režírovaná Četa.“... celý text
— HTO

Gabriele D'Annunzio

„Tento básník byl velkým válečným štváčem, který vehementně podporoval vstup Itálie do 1. světové války a krvavé loupení území Slovinců. K tomu viz knihu od Dominica Sandbrooka - První světová válka, vydal Host 2026, str. 167-173, 297.“... celý text
— Boby17

Radka Denemarková

„Spisovatel Jaroslav Rudiš letos natáčí ve spolupráci s Českou televizí nový třináctidílný dokumentární seriál s názvem Literární místopis. Představí v něm místa spojená s českou literaturou napříč celou republikou. V jednotlivých dílech se jako průvodce vydává do konkrétních regionů, kde se setkává s autory, jejichž tvorba je s danou lokalitou nějak spjata, popř. připomíná významné rodáky. S Radkou Denemarovou natáčeli v Litomyšli o jejím románu Čokoládová krev, který dnes vychází v němčině a nedávno byl přeložený i do španělštiny.“... celý text
— Snoopi

Allen Ginsberg

„Století Allena Ginsberga Nakladatelství Argo vás srdečně zve na setkání věnované 100. výročí narození jednoho z nejvlivnějších amerických básníků. Společně s Josefem Rauvolfem, Jáchymem Topolem a Petrem Onuferem se ohlédneme za uměleckými texty a životem, které definovaly svobodu slova. Pořadem provází Denisa Novotná. Na místě také budou k zakoupení česká vydání Ginsbergových děl. Dne 8. června 2026 od 19:00, Božská Lahvice, Bílkova 122/6, Praha 1“... celý text
— Snoopi

Amo Jones

„Je škoda, že od Ano už se žádná nová knížka nevydá. Je to vždycky jízda na horský dráze.“
— HankaJosefiova

Sylva Fischerová

„Spisovatel Jaroslav Rudiš letos natáčí ve spolupráci s Českou televizí nový třináctidílný dokumentární seriál s názvem Literární místopis. Představí v něm místa spojená s českou literaturou napříč celou republikou. V jednotlivých dílech se jako průvodce vydává do konkrétních regionů, kde se setkává s autory, jejichž tvorba je s danou lokalitou nějak spjata, popř. připomíná významné rodáky. V Broumově natáčeli se spisovatelkou Sylvou Fischerovou v @undergroundovy_klub_eden o jejím románu Broumovské zajetí.“... celý text
— Snoopi

Dora Kaprálová

„Už jen několik dní můžete na Vltavě poslouchat četbu z Mariborské hypnózy, románu spisovatelky Dory Kaprálové, který po Magnesii Liteře aktuálně získal také Cenu Evropské unie za literaturu: rozhl.as/Mariborskahypnoza“... celý text
— Snoopi

Daniel Defoe

„Daniel Defoe a zrod reportážního a dobrodružného románu Ve čtvrtek 11. června 2026 od 18:00 se v Muzeu literatury (Pelléova 44/22, Praha) uskuteční tematický literárně hudební večer v režii Miloše Sládka. Daniel Defoe není zdaleka zapomenutý, vždyť takřka všichni z nás četli v mládí jeho Robinsona a snili o dalekých zemích. V červnu se vás tak pokusíme naladit na cesty do vzdálených krajů. Ovšem připomeneme také méně známý Defoeův Deník morového roku, reportážní prózu z Londýna zasazenou do časů morové epidemie, a zjistíme, že při epidemiích se lidé chovají v mnoha ohledech stále velmi podobně. Cyklus večerů, z nichž tento je desátý a poslední, navazuje na pořady z české barokní literatury, které jsme v Muzeu literatury uváděly během minulé sezóny. Chce poukázat na podobnosti a především na diference mezi českou a evropskou raně novověkou literaturou. Zaměří se zejména na italskou, španělskou, francouzskou, německou a částečně i anglickou prózu. Zároveň je cyklus malou oslavou českých překladatelů 20. století. Je poměrně málo známou skutečností, že české překlady nejvýznamnějších evropských literárních děl raného novověku náleží mezi mistrovská překladatelská díla, mezi absolutní špičku novodobého světového překladu. Postupovat budeme chronologicky, ovšem s přihlédnutím k určitým souvislostem a žánrovým vazbám. Přednes: Miloš Sládek, Jean-Gaspard Páleníček. Hudební doprovod: soubor Ritornello (umělecký vedoucí: Michael Pospíšil). Vstup zdarma.“... celý text
— Snoopi

Petr Heteša

„Přečtena poslední kniha autora. Dovolím si zhodnotit celý jeho vysněný svět. Ten člověk má neuvěřitelnou představivost a dokáže ji ještě prodat v různém žánru. Krimi, astrál, sci-fi a to v různých kombinací o různém poměru. Někdy skoro čisté krimi a na konci bum, otočené do nekonečna. Ruské pekárny jsou toho příkladem. Jindy démoni a jejich svět, ovšem podané tak sýrově, že má člověk také chuť sáhnout po flašce Jacka Daniel'se. Nejsem až tak velikým příznivcem sci-fi, ale tohle mě fakt drželo. Jeho "hrdinové" jsou si vždy něčím velmi podobní a zřejmě jsem se trefil na tento prototyp obyčejně, normálního týpka se všemi jeho slabinami. Jo a ženský, těm se dalo také zabrat. Jsou stejně skutečný a zajímavý jako v reálu. A co román to většinou vždy s hnacím motorem určité zamilovanosti. Heteša mě prostě dostal. Díky Vám autore.“... celý text
— Akke74

Bohuslav Reynek

„134 let od narození Bohuslav Reynek, básník a ilustrátor z Petrkova na Vysočině, který miloval kočky, slaví dnes, 31. května 2026, výročí 134 let od svého narození.“... celý text
— Snoopi

Karel Kryl

„HTO, ráda Vás tu zase "vidim". Se zájmem jsem si přečetla. Já bych nesoudila tak příkře. Ono se to dá i otočit, že jsou to naopak ti, kteří jsou zmiňovaní, kteří parazitují na Karlu Krylovi. A nejen na něm. Si vždycky říkám, když něco vypustí z pusy, že se musí snad země otevřít, zkaměnět, jak Lotova žena.“... celý text
— siena

Dora Kaprálová

„Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků vítězku vybrala ze 14 nominovaných. Výsledek byl oznámen v pátek 29.5.2026 pozdě večer na Mezinárodním knižním veletrhu ve Warszawie. Cílem Ceny Evropské unie za literaturu je zviditelnit talentované autory na mezinárodní scéně a zajistit vydání jejich děl v zahraničí, aby se dostala k širšímu publiku. Ocenění je spojeno s finanční odměnou ve výši 10 tisíc eur.“... celý text
— Lele61

Jana Poncarová

„Srdečně vás zveme na online přenos uvedení knihy Ženy slova. O silných ženských osudech, zapomenutých spisovatelkách i literatuře budou společně mluvit Jana Poncarová, Lucie Hlavinková a Jana Jašová. Online přenos můžete sledovat v úterý 2. 6. od 17:15 přímo z Knihovny Jiřiny Šiklové v Praze. Sledujte online zde https://www.youtube.com/live/x1Cdu6zKzkA“... celý text
— Snoopi

Stephen King

„Tahle kniha se nečekaně podobá jako kdyby byla os Štěpána Královýho : https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/nocni-dum-535213“
— Freak.B

Martin Nesměrák

„6 díl zřejmě není 6 ale 2?“
— Roman737

Karel Kryl

„Petr Král píše ve svém článku nazvaném Nekryluju (Literární noviny, 18. 1. 1996; knižně in: Vlastizrady), za nějž se mu dostalo mnoho nenávisti, mj. toto: „Poprvé jsem se o KARLU KRYLOVI dověděl až v Paříži, necelý rok po ruské invazi, díky níž jsem se tu octl v exilu. Sestra, která za mnou přijela, mi přivezla slavnou zpěvákovu desku Bratříčku, zavírej vrátka, jako pozdrav z domova a zprávu o domácím vzdoru, a hned mi ji taky pustila, s dychtivou zvědavostí na mou reakci. Už při první sloce jsem se vylekal, poslouchal jsem však dál a přitom ze všech sil přemýšlel, jak to sestře řeknu: nejen to, že má alergie na agitky trvá i v případě vzdoru proti moci, která ji ve mně vypěstovala, ale také to, že tahle píseň je navíc podle mne zvlášť trapný kýč. A to jak otřelou symbolikou (beránka vlku se zachtělo), tak vtíravou dojemností (už to zdrobnělé bratříčku!), pochybnou ostatně i v morálním ohledu: bouřit se proti okupaci sebedojímáním neznělo moc hrdě, spíš to lichotilo horším vlastnostem národa. Postoj nevinného beránka a bezmocné oběti už vlastně dával většině lyrické alibi k budoucímu zabydlení v normalizaci, dovoloval lidem nad sebou trochu zaslzet, než znovu zmlknou, vydají se poslušně do práce a tam si bez konce nechají vymývat mozek rozhlasem po drátě. Doma, to se ví, si občas zpestří program i pietně uchovaným Krylem... Kýč kromě toho už svou podstatou neučí svobodě, ale nesvobodě: závislosti na citových a myšlenkových klišé, slepému ztotožnění s prefabrikovanými vzory postojů a jednání. Táhnout do boje proti odcizujícím heslům a fanglím s obdobnými slogany a prapory znamená předem lézt do nové pasti, skutečná angažovanost, zdálo se mi vždycky, se může dovolávat jen konkrétních darů života, o jejichž ochranu jde: volné tvořivosti a hry, pravých lidských vztahů, důvtipu, nezávislosti ducha a jejich přirozeného rozvoje. Spíš než reagovat na agitku anti-agitkou znamená prostě angažovanost bránit - a pěstovat - skutečnou poezii; partajní dozorci, kteří právě to tak nesnášeli, neviděli ostatně věci jinak. Kde Kryl banálně dojímá a zvedá pěst, skutečný básník odpoví zcela jinak, objevem a jiskrou nového spojení mezi jevy, i na vpád invazních vojsk.“ Celý článek: https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/7.1996/3/5.png Martin Vrba k tomuto článku dodává: „Dnes, kdy komunisté v jakémsi internetovém vysílání hrají Krylovy písně, je možná načase se ke Královu textu vrátit, číst jej pozorněji a klidněji, a dodatečně uznat, že alespoň v jedné věci byl jeho postřeh naprosto přesný. Narážky ukryté v Krylových textech charakterizoval totiž Král jako vágní a banální, odkazující ke všemu a k ničemu, a celý odstavec uzavřel prorockými slovy: „Není dokonce nemožné si představit, že za jistých, posunutých okolností by se s pošlapanou nevinností Krylova beránka – nebo s oběťmi pochodu smrti z Morituri te salutant – mohli ztotožnit rovněž příznivci moci, proti které se bouří.“ K podobným soudům není v roce 2005 třeba žádné jasnozřivosti. Ke Krylovi se dnes otevřeně hlásí stoupenci třídního boje i vyznavači rasové čistoty. A není ani těžké rozpoznat, proč si s ním tak dobře rozumějí, co je s ním tak nevyhnutelně sbližuje: je to všudypřítomná póza a hloupý patos, bez nichž je jakkoli zbarvený totalitarismus nemyslitelný. Krylovy písně vlastně nedokázaly nabídnout alternativu k totalitní mizérii, pouze na ní úspěšně parazitovaly. „Společenské poměry“ byly strašidelné a padla-li na člověka čas od času depka, s Krylem ji mohl dosyta vychutnat. Písničkářova velká popularita tak může sloužit za důkaz, jak dobře jsme byli v komunismu zabydlení. Ostatně: šestnáct let po převratu jsou naší druhou nejsilnější stranou komunisté, a ti nám hrají – písně Karla Kryla.““... celý text
— HTO

Kateřina Petrusová

„Taková škoda, že autorka už dál nevydává. Mám přečteno vše a knihy jsou úžasné. Její humor mi naprosto sedl a můžu jen doufat, že se někdy objeví další.“... celý text
— Žampion

Nikos Kazantzakis

„Nikos Kazantzakis je bezesporu nejslavnějším, nejpřekládanějším a zároveň nejkontroverznějším řeckým spisovatelem 20. století. Narodil se v krétském Irakliu v době osmanské nadvlády a zážitky z krvavých povstání za svobodu hluboce poznamenaly jeho dětství i celoživotní tvorbu. Po studiích práv v Athénách přesídlil v roce 1907 do Paříže, kde jej osudově zasáhla filozofie Henriho Bergsona a Friedricha Nietzscheho. Stal se z něj neúnavný cestovatel a duchovní poutník, který procestoval Evropu, Asii i Afriku ve snaze najít syntézu mezi východní mystikou a západním racionalismem. Přestože byl celosvětově proslaven především svými romány z pozdního období, on sám za své stěžejní dílo vždy pokládal monumentální epickou (do češtiny nepřeloženou a možná nepřeložitelnou) báseň Odyssea: Moderní pokračování, na které pracoval čtrnáct let a jež čítá 33 333 veršů v neobvyklém sedmnáctislabičném jambu. V ní jeho moderní Odysseus opouští domáckou Ithaku a putuje napříč světem až na Jižní pól, kde jeho fyzická smrt v ledu znamená triumfální, osvobozující splynutí s kosmem. Celý Kazantzakisův život i dílo prostupuje neustálý a palčivý vnitřní zápas mezi tělem a duchem, hmotou a ideou. Autor odmítal strnulá náboženská i politická dogmata. Vyhroceným příkladem tohoto je právě jeho Odysseus. Po celý život se snažil přetavit těžkou hmotu v čistého ducha – tento proces nazýval transsubstanciací. Na své duchovní pouti nezůstal u jedné ideologie; dialekticky prošel fázemi od absolutní askeze buddhismu až po aktivismus leninismu. I tehdejší komunismus však nevnímal jako konečný cíl. Místo toho to, co se mu na komunismu líbilo z Marxových myšlenek vyjmul a definoval jako „meta-komunismus“ – drsný nástroj ducha k vymanění se ze staré, buržoazní dekadence. Bůh pro něj totiž nebyl všemocným a dokonalým stvořitelem, nýbrž dynamickým životním elánem, který trpí, vyvíjí se a zoufale potřebuje lidský hrdinský boj ke svému vlastnímu vysvobození z okovů hmoty. Svůj osobitý filozofický postoj shrnul do pojmu „Krétský pohled“. Tento pohled přirovnával k antickým mínojským hrám s býkem: člověk neuhýbá před děsivou propastí existence, ale s grácií a hrdostí (a úsměvem) s ní hraje smrtelně nebezpečnou hru bez naděje na vnější spásu. Právě tento takzvaný „tragický optimismus“ z něj učinil terč neustálých útoků. Kazantzakis přitom nebyl ateistou, nýbrž panenteistou a „meta-křesťanem“. Církevní dogmata narušoval proto, aby Krista osvobodil z paralyzující teologické dokonalosti a představil jej jako nejvyšší, hluboce lidský archetyp, který neustálým bojem s pokušením úspěšně kompletně přeměnil hmotu v ducha. Navzdory tomu usilovala Řecká pravoslavná církev o jeho exkomunikaci a román Poslední pokušení se v roce 1954 dokonce ocitl na vatikánském Seznamu zakázaných knih. Ačkoliv byl Kazantzakis devětkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu a v zahraničí jej obdivovaly osobnosti jako Albert Schweitzer, Thomas Mann nebo Albert Camus, v rodném Řecku byl často nepochopen a odsuzován. Většinu svého pozdního života tak strávil v dobrovolném exilu ve francouzském městě Antibes a zemřel v Německu v roce 1957. Na jeho prostém hrobě na benátských hradbách v rodném Irakliu je vytesán epitaf, který dokonale shrnuje jeho spirituálně-filozofický manifest Spasitelé boha, jeho pokračování Odyssey i celou jeho životní filozofii: „V nic nedoufám. Ničeho se nebojím. Jsem svobodný.“... celý text
— PetrBurianek

Petra Stehlíková

„Naslouchač vyšel před 10 lety, skoro bych řekla, že by bylo krásné a symbolické, kdyby letos vyšel poslední díl. Tedy alespoň jej nedočkavě a toužebně vyhlížím...“... celý text
— Jadla

Sándor Márai

„Pokud budete mít cestu do Košic, určitě zajděte do rodného domu Šándora Máraie na Mäsiarskej ulici. Je tam velmi zdařilá stálá výstava věnovaná životu a dílu tohoto autora. Část domu, hlavně vstupní prostory jsou zatím v rekonstrukci, ale dle paní na pokladně by měly být brzy hotové. Na konci ulice je Náměstí Šándora Máraie s jeho sochou.“... celý text
— Moncele

Dagmar Pecková

„Holka od rány Mezzsopranistka Dagmar Pecková ke svým nedávným pětašedesátinám a u příležitosti čtyřiceti pěti let na jevišti uvedla ve Státní opeře Praha písně Kurta Weilla; některé z nich zazněly i v kabaretní revue Wanted, s níž sedmnáctkrát vyprodala Lucernu. V rozhovoru pro časopis Reflex (18/26) vyprávěla i o skandálních inscenacích, jimiž prošla, o fackách, jimiž se snažila umravnit dva ředitele, o tom, jak reagoval její manžel na nemravné choreografie i o tom, jak s ní co nejlépe vyjít. "Můj manžel chce, abych už toho nechala a jezdila s ním po světě. Odpověděla jsem mu: Rozmysli si dobře, co po mně chceš, protože teď tu energii cpu do různých projektů - a představ si, že to budeš mít doma čtyřiadvacet hodin denně. Já si myslím, že to nevydržíš," vypráví.“... celý text
— Snoopi

Matt Field

„Děkuji vám, Češi, za vřelé přijetí Před více než třemi lety se stal britským velvyslancem v České republice. Sotva přijel do Česka, už nám tu boural internety - hned jeho první video popisující nástup do funkce dosáhlo skoro dvou miliónů zhlédnutí za jediný týden. Díky kampani #Jsemtunovej je také jednou z nejviditelnějších (a nejpřátelštějších) tváří zahraniční diplomacie. Počátkem května mu vyšla výtečná kniha Jsem tu novej, která může v knihovně směle stát mezi publikacemi Madeleine Albrightové a Henryho Kissingera. Její autor, Matt Field (49), rodák z Oxfordu, se v ní dělí o své zkušenosti z bezmála čtvrtstoletí v diplomacii, líčí svou přechozí práci pro charitu Oxfam nebo jak vyučoval angličtinu v Japonsku a Keni. S humorem a upřímností popisuje meandry vlastního života i světové politiky. V rozhovoru pro časopis Reflex (19/26) vypráví nejen o náplni své práce, o impulzech k napsání knihy, ale i o tom, co pro něj znamená Praha a jaké české tvůrce si oblíbil. "Češi a Britové mají společný pohled na svět i smysl pro humor, je nám vlastní jistá lehkost v komunikaci. Nemáme rádi lidi, kteří se berou příliš vážně, a když čelíme obtížným situacím, pozveme si na pomoc černý humor. Dívám se na Cimrmana v angličtině a padám smíchy, u vás jsou zas populární Monty Pythoni," říká.“... celý text
— Snoopi

Pavlína Křivánková

„ČRo Dvojka vysílá text autorky pod názvem Příbuzní napsaný přímo pro rozhlas. Čte Anita Krausová a Anna Kameníková. Za mě fajn příběh, který by mohli ocenit adoptivní rodiče? Autorka nepíše špatně.“... celý text
— Chesterton

Haruki Murakami

„Kniha "Město a jeho nejisté zdi" sa uz da predobjednat v knihkupectvach ako Artforum, Martinus, a Palmknihy. Zda sa ze naozaj vyjde 1 Juna toho roku. Zatial vidno iba papierovu verziu. https://www.palmknihy.cz/kniha/mesto-a-jeho-nejiste-zdi-1030159“... celý text
— Gobineau

Veronika Valentová

„Ve věku 52 let toto úterý (19.5.2026) náhle zemřela spisovatelka Veronika Valentová, která své knihy věnovala především dětem, případně jejich rodičům. Valentová byla autorkou titulů Karlík Nezbedník - Knížka pro tvrdohlavé děti a jejich zoufalé rodiče, Meteorit z Mušlovky nebo Tajný pramen z Hůrky. O úmrtí na sociálních sítích informovalo nakladatelství Argo.“... celý text
— Lele61

Veronika Valentová

„FB Argo, 20.5.2026 Když jsme se včera dozvěděli tuhle zprávu, bylo to jako by do nás uhodil blesk, ale bohužel je tomu tak. Příběhy, které pro své mladé čtenáře psala Veronika Valentová, se navždy uzavřely, stejně jako se včera nečekaně a náhle uzavřel Veroničin život. Milá, laskavá, talentovaná, chytrá, šarmantní žena, překladatelka a spisovatelka se ještě minulý týden na Světě knihy setkala se svými čtenáři i s námi, lidmi z Arga. Moc nám bude chybět.“... celý text
— Hamec

Miriam Blahová

„Debata pokud jste z Prahy a máte příští úterý 26. května od 17:30 čas, můžete dorazit na besedu do knihovny Sedmička. Těšit se můžete na skvělé autorky Janu Poncarovou, Barboru Linke, která dorazí až z Drážďan, a Miriam Bláhovou, která přijede z Ostravy. A téma besedy? Příběhy inspirované skutečnými událostmi. Silné ženy, rodinná tajemství a příběhy minulosti v současném českém románu. Večerem vás provede spisovatel a moderátor Oldřich Suchý alias @zanicenyknihkupec. Besedy mají rodinnou atmosféru a autorek se můžete zeptat na vše, co vás zajímá, nebo se s nimi vyfotit. Městská knihovna, pobočka Sedmička, Tusarova 429/35, Praha 7 Vstup zdarma“... celý text
— Snoopi

Barbora Linke

Jana Poncarová

Rina Kent

„Chtěla bych se zeptat, zda je v planu překlad série God of Legends a další tituly? Opravdu doufám, že neskončíme jen u série Royal Elite.“
— Misch.Ell

Zavřít

Vypněte si reklamy na Databázi

Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:

Chci vypnout reklamy

Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium