Děda

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nová kniha autora románu Zatím dobrý (Mašínovi a největší příběh studené války), za který obdržel cenu Magnesia litera za nejlepší knihu roku 2004. V této próze popisuje životy své rodiny v totalitních režimech 20. století.

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23624/big_deda-lPP-23624.jpg 4.241
Žánr:
Romány, Literatura česká

Vydáno: , Bookman
Originální název:

Grandpa, 2007


více info...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Děda

mi-380
14. února

Autor i jeho rodina prožívali naplno většinu dramatických přemetů minulého století. Doma i v emigraci. Jeho knihy mají většinou autobiografické rysy, a pokud ne, pak píše hutnou literaturu faktu. Díky „Dědovi“ jsem pochopil i temný podtón, který se dá najít v každé jeho knize. Takový chmurný předek, drcený porevolučními pořádky, který byl pro autora v dětství nedostižným vzorem, musel v jeho dospělém životě a následně i v jeho textech nechat obrovskou zlověstnou šlápotu.
85 % (aktuálně 40 hodnotících s průměrem 85 %).

Katka2382
03.01.2021

Moc pěkné počtení o nepěkné době.Lidská surovost a lidská blbost nemají meze a když se spojí dohromady tak to je konečná.


1amu
17.09.2020

K přečtení této opomíjené knihy mne nasměrovala svým komentářem Rihatama.
Výsledek ? Kniha nemá odpovídající název. Mohla by se možná jmenovat "Jeden rok Honzíka Nováka".
Alexandr Isajevič Solženicyn napsal knihu "Jeden den Ivana Denisoviče", kde vylíčil hrůzy prožité jeden den v sovětském koncentráku. Tam ovšem nikdy koncentráky nemohly být i zrodil se název gulag.
Při čtení této knihy mi velmi brzy zablikala kdesi v hlavě ona pomyslná bílá žárovka. Jak víme, tak musí být bílá (historicky je to prokázáno), černá žárovka propagovaná senilním starcem za "velkou louží" je blbost.
Najednou mi začalo docházet (dosti pozdě), že i u nás byly po vzoru ES ES ES ÉR cosi jako malé československé gulagy. Tedy i v měste M. či vesničce, kde bydlel děda Honzíka, zvaný "Betonové srdce" a babička, čili dle Honzíka "Kobra královská". Stařečkové, kteří prožili podivný život. Přes období kdy se šikovným sedlákům dařilo, přes Protektorát až k době malých, ale našich českých gulagů Výborně napsaná postava analfabeta, ožraly, původně pohůnka, později zakladatele JZD a šéfa MČVG. Nejvíce se mi líbil strýc Honzíka, byť s dřevěnou protézou si stačil přes tanec namluvit krásnou holku, přežít koncentrák, jen ten český malinkatý gulag již nepřežil. Ani blbý obyčejný telefon mu místní bařtipáni nedali.
Ta kniha by se mohla propagovat mezi inteligentními čtenáři všech generací. Není tomu tak .
Lze snadno odvodit proč.

Rihatama
06.09.2020

Na nemnoha stránkách se Jan Novák podělil o historii své vlastní rodiny odehrávající se v Československu v době násilného znárodňování a bezohledné kolektivizace. Čtenáři se dostává nikterak dramatizovaný autobiografický příběh, spíše popis každodenního, nesnadného života v polabské vesnici v 50. letech 20. století očima malého kluka, který je však dokonale výmluvný. Rodinné trampoty v nelehkých podmínkách s dokonalým puncem autenticity jednoho prostě musí zaujmout. Už samotný moment osvobození Sovětskou armádou zde pro rodinu představuje traumatizující zážitek, když špinavý Rudoarmějec, Mongol - jak jinak, nakráčí do statku a dědovi ukradne jeho nejmilejší a nejlepší koně.

Novák má schopnost svým poutavým vyprávěním oslovit. Na životě jeho pradědy kulaka a jeho rodiny, jedné z mnoha postižených té doby, nenásilně, lidsky a laskavě, byť vlastně dost smutně, nastiňuje dobu nám vzdálenou, o které slýcháme a čteme v podstatě jen samé hrůzy. A přece se muselo žít. Jako musely žít naše rodiny. Já sama přitom ani moc nevím, jak se v té době žilo mým prarodičům. Umřeli dříve, než jsem skutečně dospěla na to, abych se zajímala. Babi byla nesmírně zbožná, děda, myslivec, zase nesmírně miloval svou vinici a víno ;-). Ovšem dětí mnoho, peněz málo, na školy pro děti tak nebylo pomyšlení. Družstvo mělo velký chřtán a velký hlad.

Historie rodiny nás zavádí i do Podkarpatské Rusi a koncentračních táborů. Nejzajímavější postavou je pochopitelně děda "betonové srdce", který svého vnuka nikdy nepohoupal na kolenou, který se nakonec stal zaměstnancem na svém vlastním statku, avšak nikdy se nesmířil s totalitním režimem, který jeho vesnici po válce zcela zdecimoval. Nemálo mě však zaujali i další členové rodiny. Strýc "pýcha rodiny" a student teologie poskytl pohled na církevní represe té doby. Při čtení o babičce, které Honzík Nováků přezdíval "kobra královská", se mi pak před očima zhmotnila postava mé vlastní babičky, její po zadek dlouhé, bílé vlasy, které si kartáčovala a splétala do tenoučkého copu, aby jej pak smotala do úhledného drdůlku a skryla pod loktušku. Vydařený román! V závěru jsem měla na krajíčku.

"Pak své miláčky zahnal do stáje a zabouchl dveře na celý svět."

lencin
26.08.2020

Autobiografický příběh o druhé polovině 20.století v české vesnici.
Politické události i soukromé životy.
Pacholek Josef potentátem v JZD. Kobyla na jatkách.
(2006)

tittanie
19.07.2020

Mé oblíbené téma. Od autora jsem četla Zatím dobrý a byla jsem nadšená. Tady nevím. Asi jsem čekala více.

tučňák222
17.12.2018

Knihu jsem měl v povinné četbě a tešil jsem se na ni. Ovšem částečně mě zklamala.
Asi znám hodně podobných příběhů z této doby a určitě i zajímavějších, přesto dávám čtyři hvězdičky a to díky čtivosti a jakési možnosti považovat ji za jednu z jakýchsi zastupitelek takovýchto příběhů.

Hebrey
24.08.2018

Přestože jde v podstatě o životopis, jímž se autor zároveň snaží ilustrovat problémy a situaci dané doby, je kniha celkem čtivě napsaná. Co bych snad vytkla, je až příliš časté v čase, kdy se v té mozaice čtenář nutně několikrát ztratí a přemýšlí, co bylo před a co potom.

1