Děda

*Mlčením se dá přecházet úplně všechno i mezi lidmi, kteří jsou si jinak blízcí.*

Pohled na vlastní rodinu skrze "víkendové dětství u vesnického dědy na chalupě". Dědy, který byl pro režim kulakem, dědy "hlavy rodiny", která si během válek i po nich zažila své. Takovýchto pohledů bylo a je... Tento se odlišuje tím, že to sice je dětským pohledem, ovšem autor jako dospělý vzpomíná, jak to tehdy jako dítě vnímal.

A především tím, že Novák umí psát, umí být bezprostřední a umně balancuje na hraně velkého nadčasového románu o pohnutých osudech vlastní rodiny s klukovským bezstarostným dobrodružstvím, protože veškeré ty strasti, ty se přece týkají dospěláků a ne děcek. Do určitého věku.

Výborný, vtipný, opravdoví i jako poslouhaná audiokniha

Čím to je, že tahle knížka tak nějak zapadla? Vždyť je tak skvělá! Silný rodinný příběh a kronika českého dvacátého století k tomu. Stojí za přečtení, nějaké Sudetské domy této krásné knize nesahají ani po kotníky.

Neurazilo ani nenadchlo, neboť sloh byl jakýsi kostrbatý, autor odbíhal od toho daného děje, místa a času někam jinam. Nato,že on sám je mj. i autorem scénářů, tak toto dílo je po stránce zpracování divné. Jsou daleko lepší autoři.

Děda neměl jednoduchý život. V mládí se vše snáší lépe než ve stáří. A na závěr života člověka doprovázejí vzpomínky a uvědomění si,jak to všechno rychle uběhlo. Mládí, starosti, strach. Člověk toho zvládne a vydrží mnoho. A nakonec se ptá: "Kolik je hodin?" ... Díky za knihu.

Kniha mě zaujala asi v polovině.Do té doby to bylo, takové od všeho něco. Ale pak už to frčelo.Když se kniha začala zaměřovat, jen na dědu.Jsem z vesnice a děda byl sedlák.Sedláky o všechno obral stát, a to na čem celé generace pracovali,šlo organizováně do kopru. Jo děda v knize byl borec stál si za svým a pečoval nadále s láskou na svém zabraném gruntu.Asi by o tom měla dnešní generace vědět víc.Ale bohužel, dnešní mladí nevědí ani zda jsou kluk holka, nebo ono.

Příběh o autorově rodině i lidech kolem ní. Jak už název napovídá, hlavním hrdinou je děda, zemědělec, který v rámci kolektivizace přišel o vše. Je tu ukázána historie padesátých let 20. století, život na venkově i na malém městě.

Jednotlivé kapitoly jsou různé útržky, příběhy a vzpomínky, která dávají dohromady rodinnou historii, ale i sousedské vztahy. Zabrousíme i do větší hloubky v rodině, podíváme se do dědova dětství a je tu i trochu naznačena budoucnost.

Kniha je skvěle napsaná. Užívala jsem si každou větu, každou stránku. Autor nádherně kouzlí s textem. Najdete tu životní pravdy i krásné myšlenky. Je to zčásti vyprávěno dětskýma očima, ale zároveň i s určitým dospěláckým nadhledem.

Vidíme tu porovnání mládí a stáří, ale i ženy a muže a celkově vidíme, jak to, hlavně na vesnici, kdysi chodilo.

Ač se ze začátku zdálo, že to bude takové poklidné vyprávění, tak nakonec v příběhu byly nečekané situace, chvílemi jsem četla se zatajeným dechem a chtěla jsem vědět, jak to bude dál.

Výborná knížka rozhodně si od autora přečtu i něco dalšího.

Rodinná historie vyprávěná v době kolektivizace vesnice, dětství jako veliké dobrodružství, svérázný děda a jeho lidský boj s blbostí. Zážitek.

Vyprávění z autorova dětství čtenáře zavede do životů zemědělců v polabské vesnici v době, kdy svou rudou prackou KSČ násilím kolektivizovala v zájmu soudružského dobra vše, co jí přišlo do cesty. Velmi emotivní příběh o chlapcově dědovi, který musí přihlížet, jak se jeho hospodářství pod vedením nekompetentních rudých tupounů postupně rozpadá, pole nejsou správně obstarávána a jeho zvířata jsou odváděna na porážku. K tomu samozřejmě neodmyslitelně patří patřičná pochvala za to, jací jsou soudruzi kabrňáci a jak jim vše jde více než dobře od ruky. Člověku je úzko z představy, že se celý život dře a stará se o hospodářství, jak nejlépe umí, a pak přijde nějaký soudruh, aby mu vše sebral a ještě se k němu chová jako k úplné nule, které může kdykoliv ještě více osolit už tak těžký život. Poslouchala jsem jako četbu na pokračování.

Knížku jsem poslouchala v rozhlase a bavilo mě to rodinné vyprávění, i když mám zase problém s tím slovem líbilo se mi, když je to z doby, která se mi rozhodně nelíbila.

Četla jsem jedním dechem. Děj knihy mi připomíná historii mé rodiny.

Dobré to bylo. Tyhle rodiné kroniky na pozadí historie mají něco do sebe. Vtáhnou a nepustí.
ČRo za 1.

Poslouchala jsem na ČR 2 8 při žehlení a nemohla se odtrhnout. Podobné příběhy prožívalo v 50tých letech mnoho českých a moravských rodin. Sílu příběhů umocňoval pohled malého kluka. Líbila se mi smyšlená jména členů rodiny. I členů představenstva JZD. Ta byla vtipná. Jediné jméno, které bylo zřejmě zapsáno v křestním listu bylo Josef.
Určitě to není poslední kniha od pana Nováka.

Stručně: výborné. O lidech, jejich osudech a síle, kterou v sobě kdo chce najít, i tom, jaké příběhy v sobě skrýváme.
Slyšeno na ČRo.

Poslechnuto v aplikaci Českého rozhlasu.
Výborně napsaná kniha o osudech sedlácké rodiny v bouřlivých dobách dvacátého století, ještě povznesená skvělým přednesem Michala Pavlaty.
Poslechnuto jedním dechem. Doporučuji.

Audiokniha na ČRo
Někdo nemá rád knížky popisující válečné období, na mě ještě hůř působí to co přišlo pak. Sotva skončila válka, lidi na vesnicích se najednou museli vyrovnávat s dalším zlem- kolektivizací. Skoro mi připadá, jakoby jsem tu bezmoc těch lidí cítila. I tady v té knížce, ve které je děda - betonové srdce. Příběh vypráví o něm, vrací se do jeho mládí, vypráví o babičce, jeho dětech, vnukovi,. .. vypráví o těžkém životě, o nutnosti smířit se s životem tak jak přichází. Ale není to žádná depka. Občas jsou tam i vtipné momenty. ...Děda, co chodí v noci dělat ducha a straší družstevniky,... atd.
Moc hezky se to poslouchalo.

Oproti Zatím dobrý je toto sice stále dobrý, ale v něčem trochu protáhnutý pochoďák.

Krásná kniha poeticky vyprávějící o komunistické zvůli, tyranii a hlouposti. Nádherná čeština,dojemné vyprávění. Není co dodat.

Moc hezká kniha. Příběh o útrapách rodiny viděný očima malého kluka je psaný mile a lehce a díky tomu má takovou zvláštní atmosféru. Vyprávění o silné osobnosti dědečka, který bojuje s nespravedlností a lidskou hloupostí po svém, mě bavilo a naprosto pohltilo.