Kory98 komentáře u knih

Tak mám za sebou Africkou ságu. Trochu mě mrzelo, že třetí díl nebyl plně pokračováním předchozích nebo já jsem aspoň žádnou návaznost nenalezla, ale byl pouze dějem zasazen také do Německa a Afriky. Nebylo v něm tolik napětí, jako v dílech předchozích, přesto se mi četl poměrně dobře. Paula byla sympatická a odvážná žena. Děj byl sice trochu předvídatelný, dokonce se mi povedlo uhádnout pointu jejich rodinného tajemství předem, ale vůbec mi to nevadilo. Anne Jacobs má ráda popisné scény a mě to v jejím podání vyhovuje, přenese mě to vždy na ta místa, kam mě chce autorka dostat. Afrika se mi v jejím podání líbila.

Tajnou lásku jsem zhltla jako malinu za dva dny, nemohla jsem se odtrhnout. Chvíli mi trvalo, než jsem ji sehnala v knihovně, ale podařilo se. Musím přiznat, že tento díl patří z mého pohledu k těm zdařilejším v sérii o Cynsterových. Zápletka romantická i detektivní, přesně dle mého gusta. Tato série patří k mým nejoblíbenějším z romantiky. Mám skoro všechny díly, ale několik mi jich pořád chybí a i v antikvariátech jsou většinou nedostatkovým zbožím. Je vidět, že je asi nejsem sama, komu se Cynsterové líbí. Asi by to chtělo nové vydání, kterého se všechny díly zatím nedočkaly.

Tentokrát je rozjezd dílu hodně pomalý, jednak detektivům z naší známé kanceláře chybí kolegové, s čímž se těžko vyrovnávají a jednak nemají novou vraždu. Ale nebyla by to naše parta, kdyby nedokázali spojit síly a utvořit novou dvojici a jen tak pocitově vyšetřit jedno "oznámení". A protože jejich čich bývá většinou správný, tak narazí na velkolepý případ, který zvládnou s bravurou sobě vlastní a s pro ně typickým humorem. Přiznám se, že tentokrát jsem chtěla v hodnocení půl hvězdičky ubrat, ale zase to netradiční téma ze kterého mrazí, mě opět přesvědčilo, že to bude opět za plný počet. Kéž by takové případy zůstávaly pouze ve fiktivní rovině detektivních románů.

(SPOILER) Doktor Tomáš Kosek, to je velký případ. V prvním dílu série jsem si říkala, co to jako je? Dnes se tomu směju. S magií se vypořádává po svém - jeho život je plný krve, alkoholu a sexu. A také přátel, ale těch mu bohužel mnoho nezůstane. Zato se konečně stává otcem, a to hned dvou dětí najednou. Trochu jsem autorovi zazlívala, že přeskočil skoro 20 let jeho života, ale uznávám, že číst o tom jak Kosek měnil plínky, by asi nebylo to pravé :-) Naopak je bezva, že si vychoval svoji nástupkyni v jedné z dcer a už se těším na její první vlastní příběh. Ani nevím, který příběh tohoto dílu se mi líbil nejvíc, protože zaujaly mě všechny. A přes moji lásku k romantickým koncům se mnou pan Kotleta pěkně vypekl. Čekala jsem jakou smrtí Koska sprovodí ze světa a nestačila jsem se divit. Ale platí u mě konec dobrý, všechno dobré, tak jsem vlastně spokojená a Tomášovi to přeju.

Během velikonočních svátků dávali televizní inscenaci na motivy této Tylovy divadelní hry. Zhlédla jsem ji čirou náhodou a vzpomněla jsem si, že jsem tuto divadelní hru četla kdysi v rámci četby k maturitě. A jenom si vybavuji, že základní myšlenkou bylo vlastenectví, což mi v tom věku moc neříkalo. Dnes vím, že je toho tam víc - soužití různých národů, náboženství - do toho příběh s milostnou zápletkou. Ale vlastenectví na Vás dýchne a přiznám se že v nynějším věku mi se závěrem příběhu i slzička ukápla. Ne nadarmo platí, všude dobře, doma nejlépe.

Jako milovnice romantických příběhů autorku samozřejmě znám, ale přiznám se, že spíše z příběhů, které byly zfilmovány. Tato knížka, půjčená v naší knihovně mě zpočátku moc neoslovila, ale postupně mě začal příběh bavit a nakonec se mi vlastně líbil. Zdravotnictví je mi blízké, a jinak jsou zde kromě lásky vyzdvihnuty hodnoty přátelství, rodiny, hezkých sousedských vztahů a úcty ke starším lidem. Prostě se z toho nakonec vyklubal milý příběh u kterého si oddechnete.

První díl měl výhodu prvního a dobře nás nalákal. Tady už víme, že se má pokračovat a je potřeba udržet linku napětí do dalšího. I když se čtenáři těší, tak nevím zda není na škodu série, když jsou knihy vydané tak brzy po sobě. Chyby v textu také nepřidají, mě taková kniha připadá nedodělaná. Chápu, že je to lidský faktor, ale jako čtenáře mě to vždycky mrzí a u všech žánrů literatury. Navzdory všemu jsem knihu rychle přečetla a jsem zvědavá, kam se příběh posune dál.

Pro mě je už spojení těchto dvou es české spisovatelské sci-fi scény základem pro přinejmenším velice dobrý čtenářský zážitek. Mám pocit, že tato nová série trochu navazuje na Sněgoňové Města, a o to víc mě baví. Je to velice hezky rozjeté a určitě nás to jako čtenáře ještě překvapí. Pro mě vulgarit tak akorát a ten jejich humor, ten fakt zbožňuju.

Když jsem přečetla další z témat letošní Čtenářské výzvy, hned mě u ptačího příjmení napadla Petra Stehlíková a zalitovala jsem, že její skvělou a vysoce hodnocenou fantasy sérii mám přečtenou. Ale protože se už dlouho chystám poznat spisovatelku i prostřednictvím jiných knih, tak se konečně našla příležitost. Moje volba padla na Sněhurku a přiznám se, že nelituji. To byla tak bláznivá jízda, úplně z jiného soudku, než bych od Petry Stehlíkové čekala. Ještě musím říct bláznivá noční jízda, protože jsem začala číst večer a v noci jsem končila. Ze začátku jsme se s knihou oťukávaly, ale pak jsme se pochopily a já se nasmála jako blázen. A pokud chcete zjistit, proč Sněhurka jablka nebaští, zkuste se začíst sami. Ještě musím dodat, že autorka má dar spisovatelského jazyka, dokáže si pohrát se slovy a i v této knize, ve světě moderní mluvy a slangových výrazů jsem to ocenila.

Co budu zastírat, tento díl byl pro mě jeden z nejsmutnějších z celé série. Vtípky mordparty jakoby zůstaly v prvních pár úvodních kapitolách. Zapeklitost obou zdánlivě souvisejících případů a až do závěru držená linka napětí a překvapení už od autora nikoho nepřekvapí. Tentokrát nám ovšem sáhnul na naše vyšetřovatele, a to bolí. V sérii mi zbývají přečíst asi čtyři knihy a trochu se bojím, co mě tam čeká. Přes to všechno patří tento díl v mých očích k těm nejlepším.

Knihu už mám pár měsíců ve své knihovně, protože mě zaujala jak anotací, tak velmi hezkou obálkou. K jejímu přečtení a zařazení do letošní Čtenářské výzvy mě přivedl komentář mojí knižní oblíbenkyně alnahu. A tak jsem se začetla, a protože jsem měla hodně času, číst jsem nepřestala až do konce. Příběh je velice poutavý a tak prostě čtete dál a dál. Což je myslím pro knihu nejvyšší hodnocení. Líbila se mi jak romantická, tak i trochu kriminální linka příběhu. Autorka umí velice dobře vykreslit charaktery postav a pohrát si s jejich emocemi. Kniha je plná otázek a rozhodnutí, na kterou cestu se přiklonit, aby člověk druhému nejméně ublížil. A pro všechny hlavní hrdiny jsou to rozhodnutí nelehká. Takže tímto děkuji alnahu za nevědomé doporučení :-) (snad se do výzvy také počítá) a těším se na další autorčiny knihy, protože teď už vím, že bude patřit mezi moje oblíbené.

Nápad se "seznamkou v oblacích" je neotřelý, ale za sebe musím konstatovat, že paní spisovatelka plně nevyužila jeho potenciál. Hlavní hrdinka byla sice hodná a milá, ale tím to končilo, také bohužel nemastná a neslaná. A ani druhá dějová linka sledující vážné onemocnění její matky už příběh v mých očích nedokázala zachránit. Tentokrát bohužel nedoporučím.

Tuto poutavou kriminální novelu jsem poslouchala na podcastu ČRo. Už dlouho jsem "neochutnala" nic tak starého, tedy napsaného v roce 1819. Teď čtu samé novější knihy. Ale musím říct, že krásný jazyk těch starých si prostě užívám. Slečna ze Scudéry byla milou starou dámou, která ale měla zajisté velký vliv, když se jí podařilo zapůsobit i na rozhodnutí samotného krále. Poslech jsem si velice užila i díky skvostnému hlasu Aleše Procházky, jenž mistrně vystihl i samotnou slečnu. Jak už jsem zde několikrát napsala, je pro mě u audioknih důležitý interpret. A zde je to opět trefa do černého.

Příběhy Richarda Krauze, ve kterých je zapleteno podsvětí, StB a tajná policie nepatří v této sérii úplně k mým nejoblíbenějším. Od začátku čtení jsem si říkala, zase taková bezmoc, snad i v hodnocení budu muset ubrat, podle toho jaké to ve mě vzbuzuje pocity, což ale není chyba autora. Ale ti kluci vraždařští to zase tak zvládli, že mi spadla čelist. Opět mi dokázali, že umějí být mocní i v bezmoci, i když jsou věci, které ani oni neumějí napravit. Přes všechno napětí, které tento díl provází nechybí jejich úžasný humor, který to pěkně vyváží. Ještě mi chybí přečíst pět dílů a už teď se těším, že si časem dám celou sérii znova.

Ani nevím, kolikrát jsem Bílého Tesáka již četla. Ale pocity ve mě příběh působí pořád stejné. V mládí ve mě vyvolávat spíš lítost a pak radost z dobrého konce. Dnes jsem z příběhu spíš frustrovaná, protože nelítostné zacházení se zvířaty bytostně nesnáším. Uznávám však, že příběh je poplatný době, ve které se odehrává a tehdy všechno bylo jiné. O to víc jsem se těšila nad tím, že se našel dobrý člověk s velkým srdcem, který dokázal respektovat silnou povahu zvířete, jakým byl Tesák. A také to byla láska na život a na smrt. A závěrem přiznávám, že tato kniha mě vždycky dovede i k slzám, někdy z lítosti, někdy z radosti.

(SPOILER) V sedmnácti letech je těhotná dívka svojí rodinou přinucena dál své dítě k adopci. O deset let později, už jako dospělá učitelka, dostává do třídy novou žákyni, která jako by jí oka vypadla. A všímá si toho nejen okolí, ale i dívenka, která se dává do pátrání. Na povrch vyplouvá, že je adoptovaná a není těžké uhodnout, kdo je její pravá maminka. Oddychový příběh, u kterého mi závěr připadal až moc přeslazený. Ne, že bych si nepřála, aby to právě takto dopadlo, ale přišlo mi to hodně nereálné.

S touto knihou jsem se potkala v knihobudce. Asi bohudík, že mi titul nic neříkal, protože jinak by tam ležela dál. Ale zželelo se mi jí, protože měla potrhaný obal a celá byla taková hodně použitá. Tak jsem si ji vyspravila a začetla jsem se do anotace. Samozřejmě vím, kdo je Hannibal Lecter, ale já se prostě nerada bojím, takže se knihám označeným horor a thriller většinou vyhýbám. Ale tentokrát jsem si dala čtenářskou výzvu sama sobě a předsevzala jsem si knihu přečíst. V průběhu čtení jsem si uvědomila, že je mi příběh povědomý, tak si myslím, že jsem zřejmě viděla kousek filmového zpracování, ale určitě ne úmyslně. Podařilo se knihu dočíst, pomáhaly mi trochu ty kapitoly, kde o nic nejde, jenom se vyšetřuje. Nakonec musím uznat, že knižní zpracování je pro mě mnohem přijatelnější forma než film, protože, co oči nevidí, mysl si tolik nepředstaví. Vím, že tento žánr nikdy nebude mým šálkem kávy, ale věřím, že kniha je pro spoustu čtenářů přitažlivá, protože je dost čtivá, nikde zbytečně nesvádí od hlavního tématu. Takže trochu i za svůj překonaný strach oceňuji knihu dost vysokým hodnocením. Ale v moji knihovně se nezabydlí, poputuje dál a věřím, že někomu udělá ještě pořádnou radost, že ji objeví.

Jak už jsem zjistila při čtení jiných knih z té doby, připadají mi padesátá léta nejhorší v poválečném čase. A kolektivizace zemědělství k tomu přispěla také bohatě. Takto, jak je to popisováno v knize, se to událo v mnoha vsích, včetně té naší. Já jsem to naštěstí nezažila, ale znám to z vyprávění rodičů a známých, jaká to byla zlá doba. A to jsme nebyli rodinou sedláků. Byla to doba, kdy se vybarvily charaktery lidí. A pořád jsou pamětníci, kteří si přesně pamatují události té doby, i když nebyly z pochopitelných důvodů nikde zaznamenány. Jména, tváře, činy, tresty. I u nás existují kroniky, ale jen ty oficiální, kde se nic z tohoto nenachází. A pořád jsou to příběhy, které umějí i po letech rozhádat lidi. Mě se to už četlo lehčeji, protože jsem to nezažila a netýkalo se to ani mých blízkých. Přesto i já znám jména, činy, osudy. Jsou věci, které se dají těžko odpustit a neměly by být zapomenuty. Tato kniha nás na jednu takovou upozorňuje. A já po jejím poslechu, jako bláhový snílek a romantická duše, si jen říkám, že se lidstvo snad přece trochu poučí ze starých chyb a jednou bude doba, kdy se lidé k sobě začnou chovat slušně, bez ohledu na okolnosti. Docela mě bavil i příběh, do kterého je toto těžké téma zasazeno, protože věřím, že to chtělo nápad, jak to dostat ke čtenáři přijatelnou a čtivou formou.

Láska... vděčné téma od věků pro všechny spisovatele. A čím víc je zvláštní, nenaplněná, neopětovaná, nešťastná či nepodporovaná, tím lépe. Celý příběh mladého šlechtice a krásné pařížské kurtizány je vystavěn hlavně na psychologii postav. Láska jako by neměla u tak nerovného páru vůbec existovat. A přesto se objeví i se svými protiklady - lítostí, nenávistí, nepochopením. Je snad tragický osud jednoho z hlavních aktérů cenou za tuto lásku? Během příběhu jsem, často nevěděla, komu z těch dvou více stranit a často svou náklonnost měnila. Po dotčení musím konstatovat, že ač jsem více stranila jemu, tak Markéta zde byla tím ryzejším charakterem. Na knížku jsem se chystala hodně dlouho, chtěla jsem něco klasického, co jsem ještě nečetla. A nelituji. Shodou okolností ji teď předkládal na podcastu i Český rozhlas, interpretovanou sametovým hlasem Pavla Soukupa, tak jsem si část také poslechla.

Moc pěkná detektivka, se kterou jsem se potkala v knihobudce. Pochází z edice Magnet, jíž vydávalo nakladatelství Naše vojsko v osmdesátých letech. Na tomto příběhu pouze detektiv pracuje pro SNB, jinak není ideologií minulosti ničím dotčen. Je to hezky propletené a s napětím čekáte, jak příběh dopadne. Po zkušenosti ráda po těchto příbězích sáhnu, protože někdy jsou velice zdařilé a směle se vyrovnají i nyní psaným detektivkám. A vždycky obdivuji práci detektivů v minulých dobách, kteří neměli k dispozici takové vybavení, prostředky a analýzy jako dnes a přesto případ vyřešili.