Kory98
komentáře u knih

Poslouchala jsem jako audioknihu ČRo, ve skvělém podání několika českých herců, z jejichž hlasů bylo slyšet, jak ohromně si příběh i oni užívají. Dramata v audioverzi jsou skvělá věc, člověka to víc přiblíží k divadelnímu podání. Hezký příběh o podvedeném podvodníkovi - falešném hráči. Skoro by se chtělo říci - kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.


Oddechové příběhy ze života veterinářky a matky. Poslouchala jsem jako audioknihu.


Zde se bohužel odvážím jít proti proudu. Shakespeara miluju, jak jeho tragédie tak i komedie a spoustu jsem jim viděla i v divadelním provedení, ale Mnoho povyku pro nic mě dosud míjelo. A asi to tak zůstává, protože toto dílo mě moc neoslovilo. Je pro mě zatím mnoho povyku pro nic. Ale věřím, že mu dám ještě časem šanci a kdo ví...


I já jsem poslouchala na podcastu ČRo a musím říct, že jsem si to užila. Letnice jsou úžasná kniha, dokonce se zařadily ke dvěma nejlepším, které jsem letos četla. Příběh malé vesničky plné kouzel mě nadchnul a každý večer jsem se těšila, že si u něho po denních strastech odpočinu. Je to takové milé vyprávění u kterého jsem se i pobavila a hodně nasmála. Knihu si určitě koupím.


Tentokrát byl příběh kromě řešení vraždy i více o rodině, tedy o rodinách kriminalistů. Ale už jsou to staří známí, takže s nimi čtenář snáší dobré i zlé. Další z poutavých vyprávění slovenského mistra detektivek, u kterého jsem se opět i zasmála.


Drobná kniha povídek, ale veliká svým obsahem. Byla jsem z nich nadšená. Nejvíce mě oslovila povídka Král se zlatou maskou, má v sobě hodně moudrosti. Je to ten typ příběhu, který můžete číst stokrát a vždycky v něm ještě objevíte něco dalšího, čeho jste si předtím nevšimli.


Téma jakéhokoli vyhoštění je vždy velmi silné a kontroverzní. Nejsmutnější na tomto příběhu je, že vlastně bylo zbytečné. Bylo ho použito jen jako záminky k získání moci nad lidmi a převahy nad svým rivalem, ze kterého se ovšem vyklubal stejný charakter. Protože, co se stalo, nelze odestát, tak už na tom vlastně nezáleží.


Po dlouhlé době jsem si zase přečetla tuto knihu. Kdo by neznal Kocourkovské. Však se mi zdá, že v běžném životě kolem sebe jich i my máme pořád dost, že nejsou jen vymyšlení.


Přiznám se, že od samotného Felixe Francise jsem už dlouho nic nečetla a neubráním se srovnání s romány jeho otce. Příběh sám nebyl špatný, jen mi v něm chybělo trochu víc napětí. Zachována je jemná romantická linka, kterou mám na Francisových knihách ráda a také téma psychické nemoci bylo velmi zajímavé.


Předčítala jsem nahlas mamince. Tentokrát jsem se trefila i výběrem tématu. Obě nás to hodně chytlo a společně jsme se strachovaly, jak to všechno dopadne. Je to hodně emotivní příběh, a i přes vážnost tématu velice hezký.


Docela milé čtení, příběh sice jednoduchý, ale místy i pobavil. Zaujalo mě, že hlavní hrdinka byla starší než její protějšek i to, že se nekonal stoprocentní happyend. A recepty jsou bonusem, určitě i některý zkusím.


Je vidět, že toto dílo psal básník, ten vtiskne do slov i jiné významy a hloubku, nejen to, co znamenají. V deníku je rozebíráno několik tváří člověka, vztah člověka ke smrti, dále pojednání o verších, vztahu k matce, vzpomínky na dětství i vztah k ženám. Není to lehké čtení, člověk se musí soustředit, aby mu neuniklo to, co je mezi řádky. Miluju tyto starší knihy psané nádherným jazykem.


Milé vyprávění a strastech i slastech života na vsi v 19. století. Jsou věci, které dnes můžeme obyvatelům Habrůvky závidět i jiné, které ne. Hlad a nemoci, vysoká úmrtnost, s tím bychom asi neměnili. Ale krásná příroda, čtyři roční období, dodržování lidových zvyků, to bych si dala líbit. Moc příjemné čtení.


Každá krajina má svou pověst či báji opředenou tajemstvím, často i děsivým. Bylo to trochu předvídatelné, ale i tak zajímavé. Poslouchala jsem na podcastu ČRo, se skvělým hereckým obsazením.


Tato hra byla jako hodina psychologie. O každé postavě jsem musela přemýšlet - co dělá a proč to dělá. Přiznám se, že jsem moc nepochopila Rebeccu. A nad vším se navíc vznášel stín předchozího neštěstí.


Kniha o bezútěšnosti a beznaději. Svět plný ideálů mládí se náhle proměňuje ve svět, ve kterém bojujete se společností, s ideologií, s přáteli a v neposlední řadě sami se sebou. Příběh o kterém jsem hodně přemýšlela.


Velmi hezké povídky. Zaměřené hodně na psychiku a osobnost člověka v určitých situacích. Bylo to takové pocitové čtení, možná ve mně vyvolávalo spíš negativní emoce, jako smutek, vzdor, zlobu, lhostejnost, nepochopení. Povídky o běžných životních situacích. Také však jsou dokonale popisné, vykreslení míst, postav a situací je velice dobře zachyceno. Ani nemohu říci, která se mi líbila nejvíc, protože všechny byly stejně poutavé i když každá jinak.


Paní doktorku Drábovou velice obdivuji - jako ženu i jako odbornici. Líbí se mi, že se nebojí vyjádřit svůj názor a naopak uznává názory druhých, je otevřena dialogu. Kniha je zajímavá v odborných otázkách, ale dává nahlédnout i do soukromí tázané. I přes velké pracovní nasazení má ráda život jako takový a obyčejné věci. Obdivuji, co všechno ještě při své práci stihne. Má přehled nejen ve svém oboru, ale i všeobecně. Mě se kniha moc líbila.


Tak jsme s maminkou dočetly. Třetí díl završil sérii příběhů o dvou spřízněných a znepřátelených rodech konečně očekávaným dobrým koncem. Ale i tento byl plný nečekaných zvratů a málem ztracených nadějí. Jen mě trochu zlobilo, že všechny záporné postavy se změnily v kladné a to se ani v románu že života nestává. Jinak je knížka čtivá, taková odpočinková.


Ráda jsem si opět připomněla jeden z Foglarových příběhů. Přiznám se, že Chata v Jezerní kotlině pro mě není tím foglarovským TOP, ale přesto má své přednosti - vyzdvihuje sílu přátelství, příchuť zrady i radost z odpuštění, je plná tajemství a dobrodružství.
