Nejnovější komentáře
„Hadí oči.Přečetl jsem si první díl serie - Šifra a musím říct, že mě kniha chytla. Autorka mě vtáhla do děje a já se cítil, jakobych byl v akci s FBI. Je vidět, že píše někdo, kdo podobné akce zažil na vlastní kůži. Thiller dle ČSN, jak jsme kdysi říkali, když něco bylo to pravé.
Tak jsem hned skočil na druhý díl a ono je to pořád dobré, napínavé, akční, neukecané, prostě fajn.
A jesli mi něco vadilo? Ana, nemám rád, když se ubližuje dětem, ale to je už můj problém.
Taky kvituji, že se děj příliš nezabývá rodinným žýivotem hrdinky, což je pro mně velmi odpudivé a říkám si, že autor potřebuje nahnat stránky a neví co napsat. Tak se objevují trable smanželem, s dětmi a vubec všechno, co mně,jako čtenáře vůbec nezajímá a ruší.
Asi se dám k FBI,neboť problém existence hrdinky jsem vyřešil o hodně dřív, než ona.
Ale zpět ke knížce. Jedním slovem , doporučuji ji všem, kteří mají rádi syrovou detektivku s rychle běžící dějem. Kniha se příliš nezabývá propracovanými figurami, prostředí je takové, jaké známe z akčních filmů a každý si k tomu může představit to svoje. Děj je bez větších logických zádrhelů, do dějě nevstupuje žádný Deus ex machina, pokračuje v pohodě až ke konečnému rozuzlení. Už se těším na třetí díl, už na mně vyzývavě pokukuje z knihovy. Směle doporučuji. Plné hvězdy, dal bych i jednu navíc, ale nejde to.“... celý text
— idrat
„Název knihy i její popis je trochu zavádějící. Čekáte detektivku a vlastně jde “jen” o román, který vypovídá o francouzské rodině, která se X let pře o dědictví. Dost zvláštní… neumím pořádně zhodnotit, jestli se mi to líbilo nebo ne. Některé postavy bych nejradši zaškrtila s jinými člověk zase sympatizuje.“... celý text
— Hasickat
„Zajímavá kniha. První polovina byla super, hodně mě to bavilo. Druhá polovina - prostě to už nebylo ono. Za prvé, hodně se v druhé polovině vše opakovalo (na můj vkus), měla jsem pocit, že stejné věty čtu popáté. Za druhé, Bradenovo majetnické chování... Na mě to bylo asi přes čáru. Takhle se snad nikdo (se zdravým sebevědomím) nechová. Hrdinku jsem vlastně asi chápala, po tom, čím si prošla, ta mě oproti ostatním komentářům nijak nezvedala ze židle. Naopak, když u psycholožky uznávala, že realitu vidí tak jak je (protože není hloupá, ale jen si neumí pomoct), tak mi to bylo sympatické. Vcelku jsem se do jejího uvažování dokázala vžít.
Hodně mi to připomínalo 50 odstínů šedi. Ale líbilo se mi to asi víc... Jen prostě trošku rozporuplné pocity :)“... celý text
— JaniceKrat
„Tak jsem objevila dalšího skvělého českého autora a s ním i novou dvojici vyšetřovatelů.
Knížka jsem slupla jako malinu během pár dní.
Čte se opravdu skvěle .
Příběh se zajímavou zápletkou a překvapivým rozuzlením.
Určitě budu v sérii pokračovat.“... celý text
— krevetka79
„Toto je odpočinkové čtení - ale i zamyšlení ....
V úvodu zaznívá song Simon Garfunkel o " Zvuku ticha" - o společnosti, která nese stopy odcizení a ztížené mezilidské komunikaci ....
Tento příběh šesti přítelkyň ale mluví o přátelství, vzájemném pochopení i vnímavosti otázek těch druhých ....
Postavy jsou ze života a řeší běžné problémy lidského života - hledání identity ve vztahu i vzpomínku na období pandemie. kdy si lidé mohli připadat vzdálení a osamělí ....
Je to čtení pro ženy - kde možná každá najde něco ze sebe ....“... celý text
— intelektuálka
„Knihu jsem četla po částech, některé případy jsem musela nejprve "vydýchat", obzvlášť v druhé polovině knížky.
Kniha obsahuje velké množství dokumentů ke každému spáchanému zločinu. Přiznávám, že ke konci jsem už protokoly ani nečetla, mnohé se hodně opakovalo.
Běhal mi mráz po zádech, když jsem si četla o trestu smrti pro lidi, kteří chtěli pouze odejít do zahraničí. Je trest smrti oprávněný v takovém případě?
Když jsem se začetla o různých zločinech, kde se oběťmi staly nevinné děti, ženy, na konci jsem si říkala, dobře ti tak, že tě odsoudili k smrti.
Určitě se čtenář na konci knihy zamyslí, zdali bylo správné či naopak zrušení trestu smrti.“... celý text
— Jája:-)
„Na knížku jsem se těšila a chtěla jsem si ji koupit, nicméně jsem ráda, že jsem si ji nakonec jen vypůjčila z knihovny. Bavily mě bohužel jen nějaké povídky – konkrétně Oh Gott, to je ale haluz, S křížkem po funuse, Mandl, Elbemann a Moje budoucnost. Takže za mě zasloužené 3*. Měla jsem vysoká očekávání a ta nebyla naplněna. Ilustrace jsou ale krásné.“... celý text
— Terezka17
„Napsat to kdokoliv jiný, o knihu asi ani nezavadím pohledem. Military jakožto hlavní námět mě moc nebere. Na druhou stranu - od Žambocha přečtu cokoliv a kdykoliv, takže volba byla jasná. A byla sakra dobrá!
I když vás vojenská mise (respektive mise členů Aktivních záloh) moc neláká, ale kvalitně napsané knihy ano, dejte jí šanci! Velmi realisticky popsané prostředí, postavy, emoce - nic tu nebylo zbytečně, a i když se může pro někoho kniha místy vléct - pro mě to byly detailně popsané bojové scény, mám je ráda, ale bylo jich na mě moc - hlavní zápletka vás nutí číst dál. Pokaždé, když jsem si řekla "to už musí brzy skončit," *něco* se stalo a materiál na dalších 100 stran zajištěn; přitom to nepůsobilo natahovaně.
Jako správný vědec si ráda přečtu sem-tam nějaký "technoblábol," ale co mám na Žambochových knihách ráda, je fakt, že si vždycky udělá rešerši a i kdyby výsledek byl na hony vzdálen realitě, dá se tomu věřit. Tady je ta rešerše/znalost vidět ještě o to víc - armádní vybavení, postupy, má to všechno včetně vysvětlivek pod čarou.
A ženské postavy. Pořád je propírán ten či onen mužský autor, že neumí napsat ženskou postavu - nedebatujte a popadněte některou Žambochovu knihu. Ideálně Líheň, ale klidně tuto. Už jen taková drobnost, jako nepřechylování příjmení. Děkuju.
Co se týče konce, ten trochu zavání wish fulfillmentem, ale když uvážíme, co vše se stalo (záměrně nespoileruji nic), opravdu jen zavání. Za mě velmi solidní.
Podtrženo sečteno, další skvělá kniha skvělého autora a já mohu jen doporučit. I když žánrově jde úplně mimo mě, neskutečně jsem si to užila.“... celý text
— kayonpointe
„Na tuhle knihu jsem narazila jen náhodou. Zaujala mě svou anatocí a i přestože mi obálka moc nesedla, rozhodla jsem se knihu vyzkoušet. A páni…
Jsem za to rozhodnutí vděčná. Tahle kniha má v sobě prostě všechno. Lásku, emoce i vypořádávání se s těžkou minulostí.
Musím zmínit, že hned na začátku se nachází varování, že daná témata mohou být pro některé čtenáře těžká. Autorce se podařilo mluvit o nich mluvit citlivě, čehož si velmi cením. O věcech jako jsou domácí násilí a se*uální zneužívání by se navíc podle mě rozhodě mluvit mělo.
Oba dva hrdinové si kdysi prošli peklem. Jejich duše jsou zlomené a nejspíš proto se nakonec navzájem našly.
Riverd Wild je protivný, sexy hrdina, kterému bych ze záčatku nejraději nafackovala za jeho chování. Uzavřel se do sebe a všechny lidi kolem odehnal. Kdo by se mu ale po tom všem, co si musel prožít, vůbec mohl divit? Postupně se odhaluje jeho minulost a to, jak laskavé a staroslivé má srdce.
A hlavní hrdinka? Dokázala něco úžasného - osvobodila se z pout svého starého života a rozhodla se bojovat pro sebe a pro své nenarozené dítě. Velmi obdivuji její odhodlání a vnitřní sílu. No a tihle dva spolu? Měli chemii. Bavili mě. A dokázali ve mně rozpoutat silné emoce, na které jen tak nezapomenu.
Tuhle knížku okamžitě řadím mezi své oblíbené !“... celý text
— vilasknihou
„Tess je unesena v Mexiku. Je obětí obchodu s bílým masem. Pan Q, majitel luxusního zámeckého sídla ve Francii je její nový pán a rozbíhá se kolotoč sexuálních scén, kdy Tess bojuje se svojí touhou a s chutí utéct. Musela jsem se hodně nudit, a knížku jsem dostala, ale oukej, rozhodně se někomu bude líbit :-) Lechtivé hot téma :-D Koho bavilo 50 odstínů šedi, bude nadšený. Jen teda překlad, je totální otřesný! To se nepovedlo ani na jednu hvězdičku...“... celý text
— BohyněKuchyně
„Nikdy jsem žádnou dietu nedržela.Byla jsem zvědavá co to vůbec Ketodieta je.V knize je vše perfektně popsané.
Seznámení,strava,jak začít, výživové doplňky,Keto a jeho životní styl,program na třicet dní.“... celý text
— SilvieSisinka
„Jedním slovem miluju.
“
— EmmB
„Tak tohle bylo báječné! Neskutečně napínavé, pro mě tedy s překvapivým rozuzlením. Millie se objeví v rodině Andyho a Niny jako jejich pomocnice. Má uklízet, vařit, občas pomoci s dcerou. Jenže velice brzo zjistí, že v dokonalé domácnosti něco smrdí. Že Nina je nějaká šáhnutá. Jenže co může dělat? Propustili ji z vězení a ona tu práci nutně potřebuje. Rozbíhá se kolotoč šílených akcí, Millie je vyděšená a taky zakoukaná do Andyho. Čeká ji románek se šéfem? Mohli by se zbavit Niny a byla by šťastná nová paní domu. Jenže ono to nebude tak jednoduché...Film jsem neviděla, tak jsem zvědavá.“... celý text
— BohyněKuchyně
„No já nevím, nechat doma bratra s takovými problémy,no to není moc dobrý konec. Mě to přišlo i hodně zmatené,dost věcí nevysvětlených a nedotaženo.Je to zřejmě autorčina prvotina a je to znát“... celý text
— Ála1968
„Sice jsem přečetla nejprve druhý díl,ale tak nějak mi to nevadilo.Vlastně díky němu jsem si koupila tuhle knihu. Líbilo se mi, že Lea nevypadala jako modelka,jako ve většině příbězích, ale byla při těle a umím si představit, jak se cítila a proč měla z toho mindrák.Na druhou stranu byla vtipná a mezi ní a Samem to skvěle jiskřilo.Za mě to byla úžasná pohodová romantika“... celý text
— Ála1968
„Knížku jsem si objednala jako seberozvojovou, napsanout formou příběhu. Ten byl na mě až moc jednoduchý a moc dlouho se rozjížděl. Takže pokud čekáte román, tak není. Ale spousta zajímavých myšlenek, pomůže vám některé věci si uvědomit. Řekla bych, že by si měli počíst i chlapi, ale ty to, podle mě, moc nebude bavit. Já jsem spokojená a můžu doporučit.“... celý text
— BohyněKuchyně
„Nepochopil jsem to. Za mně to byla škoda spotřebovaného papíru.“
— Nemo78
„Omlouvám se, ale knihu jsem nedočetla, byla na mě prostě uměle přehnaná. Jako by se autorka snažila dostat do ní všechny hnusy a negativa světa. Někdy méně znamená více.“... celý text
— Myš007
„Hodnotím prvé vydanie! V roku 2026 má vyjsť 2. doplnené vydanie. Lenže verzia z roku 2005 je pre laikov tak nezáživná a plná zbytočných informácií, že by hádam bolo lepšie, keby 2. vydanie napísal niekto iný. Z histórie Nórska plnej zaujímavých postáv a dejinných jedinečností, urobil autorský kolektív najsuchopárnejšiu monografiu, možno v celej tejto sérii. Dnes sú už u nás dostupné viaceré texty o nórskych dejinách, takže je z čoho vyberať. Tejto knižke však už nikto nevezme to, že bola v češtine prvá.“... celý text
— jaja4
„Taková romantická klasika..“
— janadibelkova
„Kvalitativně návrat k prvnímu dílu. Opět úžasná jízda, hezky to navazuje, je to napínavé a chytré.
Leo nezklame, Martin, tedy alespoň mně, potvrzuje negativní pocity z předchozích dílů. To, co tady předvádí (protože mu díky autorovi vidíme do hlavy), se asi na posttrauma svést nedá, spíš bych to přičetla na vrub jisté sebestřednosti a schopnosti zamilovávat se hlavně tam, kde to nevypadá na komplikace v podobě očekávání trvalého vztahu.
Co se týče příběhu, je tajemný a propletený s vikingskou mystikou, kterou tu někteří využívají hlavně jako kulisu svých kulišáren. Ale v Rezavém lese nic není, jak to vypadá. Šedá dívka smývá staré křivdy krví a někdo mocný tu tahá za nitky.
Díky mé knižní paranoie jsem se připravila o závěrečné překvapení, což přičítám schopnosti autora promýšlet věci o několik knih dopředu. Jedna z postav mi totiž popisem připomněla někoho z předchozího dílu. Velmi pravděpodobně nás bude provázet i dílem čtvrtým, na který doufám nebudeme čekat moc dlouho“... celý text
— Atanone
„Knížka vyniká uvedením širších souvislostí, takže jsou zmíněny i významné osobnosti ruské vědy, které byly činné již za carského Ruska a značně ovlivnily budoucí jaderný výzkum. Zrovna tak jsou třeba rozebrány důvody, proč Stalin bombu chtěl a byl připraven věnovat jejímu vývoji jakékoliv prostředky, hlavní byla rychlost (využití vězňů gulagu, minimální ochranné prostředky, vypouštění jaderného odpadu do řek a díky tomu ozáření desítek tisíc lidí, kteří žili dále po proudu, neomezený rozpočet…). Celkově můžu říct, že díky knížce lze pochopit, proč jednotlivé mocnosti v rámci jaderného výzkumu jednaly tak, jak jednaly. Co mě hodně překvapilo, Stalin o vývoji atomové bomby v USA věděl poměrně brzy, ale maximální prioritu dostal její vývoj až po svržení bomb na Japonsko (tehdy si uvědomil, jakou skutečnou sílu atomové zbraně mají). Autor tam trefně poznamenává, že před svržením bomb na Japonsko měly úkoly jaderného výzkumu prioritu: „v nejbližším možné termínu“, což v SSSR prý znamenalo nízkou prioritu, když byla priorita vysoká, tak tam byl termín určen „natvrdo konkrétním datem“.“... celý text
— xulij01
„Nepopírám, že jsem odjakživa byl fanouškem Fénixova řádu. Prostě obsahuje několik scén, které z celé série považuji za nejlepší. V prvé řadě (doslova) mi jde o geniální grotesku druhé kapitoly, kde dostáváme zdaleka nejintenzivnější střetávání se strýce Vernona se světem kouzelníků, což je prostě geniální. Je to karikaturní a v podstatě pitomé? Ano. Ale je to prdel. Pak je tu postava Dolores Umbridge. Opět - je to karikatura (ona ostatně Rowlingová nedokáže napsat postavu která by nebyla dokonale plochá), ale je zábavná a motá se kolem ní další fantastický okamžik knihy, tj. ten absolutní chaos v Bradavicích po odchodu Brumbála. Sice nedává smysl, ale to nevadí, je to švanda. Pak tu máme hojné množství zajímavých interakcí se Snapem a konečně souboj Voldemort Brumbál, který je v knize nekonečně zajímavější a přesvědčivější než ve filmu. Nejlepší scéna je asi setkání s Nevillem u Sv. Munga, což je asi emocionálně nejsilnější pasáž celé série.
Jinak je ale takhle knížka jak osina v prdeli. Rowlingová píše ploše a píše v segmentech. Postavy se chovají tak a právě jenom tak, jak je jim dáno pro danou knihu. Setkáváme-li se tedy hned na začátku s Potterem, který se chová, že by mu člověk nejraději rozmlátil ksicht, vidíme jej tak až do konce. Vidíme-li Rona, který je dementnější než kdy předtím, vidíme ho tak do konce (jeho výstup na Odboru je vlastě nej vyvrcholením celkového nástřelu charakteru pro tuto knihu), je-li tajemný Brumbál, je Brumbál tajemný, je-li Umbridge zlá, je zlá etc. To je idiocie, kterou snad může Rowlingová maskovat v dětské knize o 200 stranách, ale natáhněte to na 600 stran informací naprosto banálního charakteru a vytvoříte tak nástroj mučení. Nejbolestivější je asi postava Cho-Chang (pomiňme ne-li rasistický tak alespoň neuvěřitelně imbecilní základ postavy), která střídá polohu "famfrpál je skvělý" s polohou "brečím a červenám se" za neustálé přítomnosti největší osiny v prdeli celé série - Pottera. Z toho mám noční můry.
Nadto zde Rowlingová opouští své klasické pole a není to, myslím, ke prospěchu věci. Nejzábavnější na jejích knihách byla vždy část označitelná jako "detektivka". To tu není. S velkou měrou shovívavosti lze snad hovořit o mysteriózním pojetí, ale jedny dveře na jedné jistě velice tajemné chodbě simply won‘t do. V další knize se k tomu pokouší vrátit, ale pokus je to jen velice chabý a pak přijde ta katastrofa jménem Relikvie smrti. Autorka ve Fénixově řádu opustila něco fundamentálního a nebylo to ku prospěchu věci.
A pak je tu už klasika. Rowlingová píše jako poloblb, který musí za každou cenu vymyslet nějakou berličku pro děj a ignoruje, že v kontextu celku díla je to deus ex machina a ještě k tomu totální volovina. Ve Fénixově řádu se překonala s konceptem testrálů, což je jeden velký prostředníček do obličejů všech pozorných čtenářů. Objevuje se tu také vrchol její autorské slabosti ve formě obracečů času, zlikvidovaných jedním šmahem. Znovu se tu objevuje neschopnost ukázat geniální postavy jako alespoň průměrně inteligentní, dělá-li z nich v podstatě lobotomy, což zde schytali jak Voldemort, tak Brumbál. Tradičně se tu objevuje i její morální zvrhlost, ukazuje-li se tu jako vrchol tolerovatelného humanismu to, že bychom se svými otroky měli zacházet pokud možno pěkně.
Čili - kniha je místy fakt skvělá. Rozhodně dovede být zábavná. Ale ve výsledku je to stále jenom to samé dokola. Slop. Není to literatura, rozhodně to není hodnotná literatura.“... celý text
— Set123
„Tak za mě moc nebavilo.Nabozenstvi atd. není moje hobby.“
— SilvieSisinka
„Tohle bylo tak ňuňu.“
— ÚžasnáJolanka
„Gemma, majitelka malé čajovny U koníka, se vrátila po letech domů, na předměstí Oxfordu. V prvním dílu - Vražedný koláček, jsme se seznámili s jejími přáteli, rodinou a taky fešným policistou Devlinem, se kterým Gemma dříve chodila a teď to mezi nimi zase jiskří. V druhém dílu dojde, překvapivě, zase k vraždě. V umělecké galerii zemře žena a zdá se, že byla otrávena. Gemma a stařenky, které chodí do její čajovny, se zase pustí do vyšetřování. Dojde na vtipné i dramatické chvíle a hádejte co? Ano! Případ se vyřeší. Je to svižné, jednoduché čtení, oddychovka. Bavilo.“... celý text
— BohyněKuchyně
„Spolčení ničemů. Spolčení predátorů. Spolčení primitivních bestií. Hubitelé nevinnosti… ať už je autor nazval jakkoli, členy tohoto spolčení jsou sérioví a masoví vrazi, pedofilové, nekrofilové, kanibalové a kdo ví, jací ještě filové… prostě zvrhlíci první kategorie. Je vidět, že autorovi není nic zvráceného cizí a že mu jeden perverzní úchyl do knihy nestačil. A tak mrtvol a vrahů svižně přibývá, až mám pocit, že jsem se v nich místy ztrácela. Někdo sice upozorňuje, že knížka není pro slabší povahy. Ale já si nedokážu představit, že by se do ní pustil někdo, kdo není příznivcem žánru. Mě v tomhle ohledu nemůže asi překvapit už nic. Ani bych neřekla, že závěr a akční finále jsou nějakým překvapením… já se překvapení dočkala už v půlce knihy. Celkově hodně dobré, brzy se pustím do pokračování a budu doufat, že se i další díly dočkají přeložení do českého jazyka.“... celý text
— Petruš01
„Je to příjemné oddechové fantasy.“
— Ishir
„Druhý díl je určitě lepší než první. Užil jsem si ho, ale pár výtek přece jen mám.
Druhý díl pokračuje přesně tam, kde skončil první. Okamžitě jsme uprostřed akce a hned od začátku řešíme hlavní problém, který nastolil předchozí příběh. Opět si ale musím trochu postěžovat na plynulost. Některé dějové části mi přišly delší, než by musely být, a jiné naopak až příliš krátké (například konec je super, ale docela useknutý — totéž platí pro přítomnost Arsenala a Black Canary). Samotný zvrat byl celkem očekávaný, ale asi se nedá čekat nic zásadně překvapivého.
Kresba je fajn — osobně ale preferuju detailnější styl.
Hodně mě bavily různé menší odkazy na jiné postavy (Robin a Flash), ale zároveň mi přijde fér zmínit, že komiks obsahuje i odkazy na události z jiných sérií (například docela důležitý je Green Lantern / Green Arrow: Krušné cesty hrdinství).
Prázdný toulec je hodně zajímavý a poměrně originální příběh, kterému však trochu podráží nohy zpracování a tempo. Jinak bych ho ale určitě doporučil.“... celý text
— andrew8woods
„Tato kniha pro mě byla příjemná a milá oddechovka. Příběh je klidný, spíš pomalejší, ale má v sobě hodně lidskosti a emocí, které postupně působí čím dál silněji.
Líbila se mi hlavně atmosféra a vztahy mezi postavami, které jsou jednoduché, ale uvěřitelné. Je to typ knihy, která nestaví na napětí nebo velkých zvratech, ale spíš na pocitech a každodenním životě.
Celkově to bylo hezké, nenáročné čtení, které neurazí a zanechá příjemný dojem, ale úplně mě to nezasáhlo natolik, abych dala vyšší hodnocení.“... celý text
— Riveinna
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium