Dobraadresa
komentáře u knih
Satirikon
Gaius Titus Petronius
Pro Satyricon doporučuji nejnovější překlad Petra Šourka (Academia, 2023). Jeho převod je velmi neortodoxní z hlediska stylu, v němž jsme zvyklí antické památky číst. Hrubý a neotesaný jazyk je ale podle mě k Petroniovu neuctivému a nactiutrhačnému originálu mnohem blíž než archaizující metrické přemety. Na antiku je to každopádně slušně bujaré čtení.
Měsíc nad průsmykem
Li Po
Oceňuji vysvětlivky u jednotlivých básní, ale samotné překlady jsou příliš upovídané. Možná se snaží být přesné, určitě je třeba pochválit snahu o rýmy, ale lakoničnost starších překladů čínské poezie jí podle mého sluší líp.
Krypta: Kapitoly z dějin římské církve od středověku po současnost
Hubert Wolf
Přehlídka historických variant fungování římskokatolické církve, které by klidně mohly pomáhat této církvi i dál a leckdy by možná vedly k lepšímu a přesnějšímu následování evangelia a tradice apoštolů, než varianty aktuálně platné.
Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali
Tom Phillips
Přehlídka lidské hlouposti, která svými důsledky obvykle způsobila nadlidské problémy. Nejde o seznam kompletní, vlastně je dost řídký a autorovy úvahy místy zbytečně zabírají místo. Ale i tak jde o působivou mozaiku soukromé i kolektivní debility našeho živočišného druhu.
Parfém: Příběh vraha
Patrick Süskind
Fascinující popis geniality úzkého, omezeného druhu, jejíž nositel kromě vrozeného talentu našel dost rozhodnosti a vytrvalosti pro to, aby ji přes nepříznivé podmínky zúročil. Süskind si dal záležet, aby Grenouille, ve všech ostatních ohledech záměrně extrémně nesympatický, udržel čtenáře svou jedinou superschopností skoro na své straně. A každopádně u čtení. Mimořádný experiment. A mimochodem i nečekaně dobře zfilmovaný.
Jak zacházet se zlým
Anselm Grün
Knížka určitě nepodává vyčerpávající návod k tomu, jak se postavit pudům/démonům/pokušením. Je to spíš nahlédnutí do způsobů, jimiž s nimi nakládali staří mniši v poušti. Byly to způsoby nečekaně praktické, ovšem čtenáře toužícího po Duchovnu s velkým D můžou svou věcností zklamat. Pro ostatní jde o nahlédnutí užitečné, místy i dostačující, jindy vyzývající a inspirující k další četbě a další práci na sobě.
Experimentální poezie
neznámý - neuveden
Památník národního písemnictví udělal parádní věc, když vydal reedici téhle klasické knížky. Postupy v ní obsažené můžou dneska už působit mírně antikvárně a málokterý text vás dostane do kolen, ale svoboda a kreativita, které z výboru a překladů Hiršala a Grögerové vanou, v člověku vyvolávají chuť něco stejně potřeštěného zkoušet i dneska.
Kniha Tutáč
S. d. Ch. (p)
Zápisky fiktivního fašoministra kultury, který donutil parlament, aby na kulturu dal 75 procent státního rozpočtu, a pak si s ní dělá, co chce, jsou brutální. A vtipnější než jakákoliv jiná politická satira, která tu za posledních 20 let vznikla. Jo a extra potěšení přinese i tiráž, když se z ní dozvíte, že na knihu přispělo Ministerstvo kultury. Jen houšť.
Profesor sněhem zavátý
Dan Rhodes
Oddechovka bez větších ambicí. Dočetl jsem to jen proto, že nemám moc rád Richarda Dawkinse, ale ani tak jsem se extra nepobavil. Záchvaty smíchu se nedostavily, na druhou stranu jsem se nemusel do čtení nutit. Zapomenutelné zabití času.
Duchovní rozměr fenoménu Foglar
Pavel Hošek
Nejdřív mě trochu zklamalo, že v knize není kromě krátkého úvodu žádný text Pavla Hoška, ale kvalita vložených studií mi to pak vynahradila. Rozbory toho, jak Foglar vyvolával ve čtenářích pocity posvátna, jak používal konkrétní náboženské prostředky a jak sám víru odmítal řešit, jsou pro zájemce o jeho dílo rozhodně podnětné. A kdo stojí o foglarovský text samotného Pavla Hoška, ať si přečte jeho Evangelium podle Jaroslava Foglara.
Fantastické povídky
Iginio Ugo Tarchetti
Půvabný výbor, skvěle přeložený Jiřím Pelánem. Ne že by se bez těch povídek nedalo žít, ale jako čtivé a příjemně strašidelné doplnění povědomí o italské literatuře 19. století stojí za přečtení.
Bůh je mrtev, nic není dovoleno
Tereza Matějčková
Na Tereze Matějčkové mám rád, že na rozdíl od mnoha jiných veřejných intelektuálů u ní předem nevím, co si o čem bude myslet. Tomu odpovídá i výběr knih, které komentuje, a lidí, s nimiž dělá rozhovory. Vždy jde o občerstvující úhel pohledu, se kterým se dá i nesouhlasit, ale je možné ho brát vážně, aniž by opakoval běžná klišé.
Česká lidová grafika
Pravoslav Kneidl
Půvabný přehled starých dřevorytů a dalších tisků od 16. do 20. století. Pestrá přehlídka letáků, novin, kramářských písní a příležitostných tiskovin mě jako člověka se zájmem o dějiny médií potěšila. A dokázala, že v touze po senzaci, humoru, novinkách, sexu a krvi jsme my lidé pořád stejní.
Introvertka v hlučném světě
Deborah Tung
Milé a něžné komiksy, které potěší introverty i extroverty. Protože každý extrovert má někde v sobě introverta, a někdy si dokonce i myslí, že je vlastně introvert, který extroverta jenom předvádí kvůli rodině, kolegům, kamarádům a tak :-)
Psáno na vodu palbou kulometnou IV
Jaroslav Erik Frič
Aby nám byl člověk milý, nemusíme s ním ve všem souhlasit. Názory Jaroslava Erika Friče, člověka svojského, ale stojícího za mnoha dobrými věcmi, byly svérázné. Ale setkávání s ním, ať už v soukromé korespondenci, nebo na stránkách jeho knižně vydaného blogu, je radost. Lidi, které už nemůžeme vídat osobně, je dobré mít aspoň v knížkách, zvlášť pokud uměli psát tak upřímně a otevřít se tak hluboko, jako JEF. A navíc - i spousta jeho uvrčených stížností je nakonec zajímavá a osvětluje nám současnost z nečekaného úhlu. Potřebujeme kritiky, zvlášť ty na venek tvrdé a uvnitř hluboce laskavé.
Klaun si povídá s Bohem
Jiří Suchý
Poctivý pokus o to, jak se s nadhledem podívat na důležité duchovní otázky. Unavující jsou všechny možné úvody a závěry, které knížce nic moc nepřidávají. Text by si zasloužil krutějšího redaktora, který by sem tam nějaký moc upovídaný odstavec vyškrtl. Ale obecně jde o text, který stojí za přečtení a pěkně nastartuje přemýšlení. Suchý je prostě zajímavá osobnost nejen v divadle.
Skrýše
Tereza Šustková
Poezie psaná ženami měla dlouho pověst poezie psané pro ženy. Civilní, ale zasahující texty Terezy Šustkové jsou další důkaz toho, že ženskou životní zkušenost by měli aspoň pomocí poezie poznávat i muži. Možná hlavně oni.
Do temnoty: Od milosrdné smrti k masovému vraždění
Gitta Sereny
Upřímný pohled na holocaust od těch, kdo ho prováděli. Rozhovory s velitelem vyhlazovacího tábora musely být pro autorku náročné, množství její výzkumné práce kolem je obrovské. Knížka potvrzuje názor, že pro to, aby se z vás stala věcně zrůda, nemusíte být psychopat. Stačí trocha ambicí a společenské podmínky. Člověk si sám v sobě omluví skoro všechno.
Hranostaj snídá dívku
Josef Kučera
Byl jsem po několika ukázkách autorovy poezie v Tvaru natěšený, ale knížka mě zklamala. Je to jenom další lehce nabubřelé předstírání básnickosti bez čehokoliv, co by mnou mohlo otřást nebo mě překvapit. Škoda.
Klub: Sexuální skandál ve Švédské akademii
Matilda Voss Gustavsson
(SPOILER) Bez ohledu na společenský význam tohohle příběhu pro Švédsko je knížka parádní studií toho, jak patologický jedinec dovede posílit toxicitu prostředí kolem sebe a začít se beztrestně chovat skoro neuvěřitelně. Tím spíš, že je částečně okouzlující osobností. Záhadnou postavou skvělého vyprávění o sexuálním predátorovi v podpůrném prostředí je jeho žena, proslulá básnířka. Té bych se chtěl někdy podívat do hlavy. Každopádně je to výtečné čtení.