Satirikon

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Satirikon či Satyrikon, v latinském originále Satyricon, je dobrodružný román římského spisovatele Petronia. Hlavními hrdiny jsou mladíci Encolpius (ten děj vypráví ze svého pohledu) a Ascyltus, kteří soupeří o mladičkého Gitóna. Místy je doprovází básník Eumolpus. Spolu putují jižní Itálií a zažívají různá dobrodružství, často erotického rázu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42369/satirikon-efg-42369.jpg 4100
Žánr
Literatura světová, Dobrodružné, Romány
Vydáno, Ikar (ČR)
Orig. název

Satyricon

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Satirikon

Přidat komentář
bílárůže
28.12.2018

Mé hodnocení této knihy je poněkud nesmělé, jelikož se jedná o knihu, která mne dosti zarážela svým obsahem během četby. Nikdy jsem nečetla něco takového, ale nedá se říct, že by se mi kniha nelíbila, musím však přihlédnout k času, ve kterém se děj knihy odehrává. Tuto knihu byl ale asi nedoporučila slabším povahám a silně věřícím lidem vzhledem k jejímu obsahu.

Denny45
16.12.2018

Satirikon je knihou medzier:
1) Medzera v čase, ktorá nás delí od napísania tohoto diela je tak veľká a zároveň tak malá. Pre mňa je stále neuveriteľné, že nejaké dielo mohlo prežiť aspoň v čiastočnej forme 2000 rokov. Na druhej strane sa za celý ten čas ľudia vôbec nezmenili. Stále medzi nami žijú rovnako márnivý a ziskuchtiví jedinci.
2) Klasicky, v klasických dielach nesmú chýbať medzery v texte. Pre stredovekého mnícha, ktorému sa do ruky dostalo toto dielo bola najzaujímavejšia hostina u Trimalchiona, pretože dokazovala skazenosť Ríma. Paradoxne, mňa ihneď zaujal príbeh troch zaľúbených mladíkov, ktorý sa mních snažil potlačiť do úzadia. Strašne by ma zaujímalo, čo vlastne vyviedli a ako ich milostný románik skončil (dúfam, že sa Encolpius zo svojej impotencie vyliečil)-
3) S tým súvisí tretia, morálna medzera. Homosexualita bola považovaná za normálnu vec, nikto sa nad ňou nepozastavoval. Áno, títo ľudia boli terčom posmechu ale nikto po nich nehádzal kamene ani ich neupaľoval.
4) Medzi vyumelkovanými dielami Ovídia a jemu podobných a dielom, ako je aj Satirikon je výrazná medzera. Narozdiel od vyššie uvedeného tu vidíme problémy reálnych, chudobných a ustrachovaných občanov Rímskej ríše napísané necenzurovaným, ľudovým a hlavne živým jazykom! Škoda, že je ich tak máličko.
5) Najväčšia medzera je v tom, čo nám zostalo z populárnych frašiek, satýr, básní, slovných hračiek a iných "nekultúrnych" pamiatok rímskej mládeže. V kompletnosti je to len Záväť vepříka (píšem po česky lebo do Slovenčiny to asi nikto nikdy nepreloží), ktorá ani nepobaví ale skôr ukáže, že ešte aj v Ríme bol Rím samotný všetkým na výsmech.
6) Medzera v mojich schopnostiach napísať zmysluplný komentár a vyjadriť svoje myšlienky tak, ako chcem, sa stále nezmenšuje. Sakra.


martin č.
23.05.2018

Následující podobnost jmen osob a dějů je čistě náhodná:

Po noční ulici osvětlené lampami pomaloučku projíždí už snad po šesté otevřené černé BMW z něhož duní hlasitá tupá hudba. Jeden by řekl, že ten holohlavec se zlatým řetězem na krku nemá v té pěší zóně uprostřed noci kde zaparkovat, ale o jenom „loví“ v davu potácejících se lidí polobnažené slečny s co největšími ňadry. Asi na ty kožené sedačky a nabídku kvalitního sexu. Jak napsal kdysi v jednom vtipu Vladimír Renčín „Chcete žít v rytmu moderní doby? Nechte si odebrat mozkové buňky a zvětšit penis“
Vpadli jsme raději do baru. Od silně namalovaných slečen, které toho na sobě víc nemají než mají, se dozvídáme, že tu probíhá hostina jakéhosi Škromalchiona. V čele chodby je přes celou stěnu vymalován starší muž s bradkou ve vojenské čepici. V ruce třímá kytaru, je to totiž frontman místní HC kapely. Nicméně je pod ním napsáno velkými písmeny TGM a nějaká brýlatá blondýna (později se dozvídám její jméno – Karla Š.) s pejskem v ruce si s ním dělá selfie.
Uprostřed sálu, do kterého jsme vešli, pod blikajícími stroboskopy (otravná hudba duní podobně jako venku) je rozvalen v malém bazénku patrně hostitel Škromalchio. Přiopile se skleničkou vína v ruce blekotá nějaká svá moudra posluchačům, kteří mu nadšeně tleskají. O planoucích ohních, o obraně vlasti, o tradici a pověstech, známe je prý z úžasných děl Aloise Jiránka – o tom, jak prastrýc Přemysl Čech vyhnal z Valhaly mohamedánce. O tradičním českém pivu a hořčici. Je to světák a podle svých slov vzdělanec. Natáčí se u toho na video a jeho sekretář mluvčáček úslužně poskakující kolem bazénku všechna jeho i jiná moudra ihned postuje na instagram. Všichni si dělají selfie, jeden (M)m(l)ynář se Škromalchionem, druhý chovanec s puškou, třetí jen tak s kuřecím stehýnkem s skleničkou vína. Všude na stolech je totiž spousta alkoholu a jídla. Delikatesy čínské, španělské, arabské, japonské, severské, řecké, italské, bangladéšské a tararingapatmské kuchyně. Žebírka, řízečky, suši, krevety, krvavé steaky, humři, kaviárové toasty, karbanátky s marmeládou, chobotnička v čokoládě. Co komu libo. Co z toho, že všichni stejně vyrostli na uhu. Lidé jedí, pijí (opíjí se), a tančí (potácí se a snaží vzájemně osahávat) Trochu dekadentní, ale všichni se baví.

Jo. Asi nějak takhle by mohl dnešní Petronius (samo sebou mnohem lépe a barvitěji) popisovat své dnešní Satirikon či hostinu u Trimalchiona. Lidské povahy se totiž ve staletích až tak moc nemění.

Hraboshka
08.05.2017

Velká škoda, že se tohle dílo nezachovalo celé. I tak je to ale moc zajímavé a pro mě občas i překvapující a poučné čtení. Bohužel kromě Hostiny u Trimalchiona souvislosti někdy unikají. Ale myslela jsem si, že právě Hostina mě bude bavit nejvíc - jenže po ní to bylo ještě lepší, celkem dobrodružné putování přiteplených přátel, kteří se perou o chudáka Gitona... Tohle bych si s chutí přečetla celé.

Každopádně bych se teď ještě radši podívala do té doby - a moc ráda bych potkala samotného Petronia. Vážně by mě zajímalo, jaký ve skutečnosti byl.

Jack93
03.12.2016

Říká se, že jednou z věcí, která se nemění, je lidské myšlení, lidská podstata. Když čtu Satirikon, téměř dva tisíce let staré dílo, mám pocit, že se v našem myšlení nic nezměnilo, že se lidstvo nikam neposunulo.
Antická díla nečtu, takže nemůžu porovnávat s jinými, ale velmi mě překvapila míra erotičnosti, v Satirikonu neexistuje žádné tabu. Kdyby Petronia přenesli z prvního století n. l. do současnosti, asi by se nestačil divit, jakou kontroverzi homosexualita vyvolává...
Když jsem měl za sebou několik desítek stran, viděl jsem to na jasných pět hvězdiček, protože mě překvapilo, jak snadno a plynule se kniha čte. Jenže s přibývajícími stránkami a bohužel nedochovanými částmi jsem se začal nudit a trvalo mi týden, než jsem se dostal do finále.
V žádném případě Satirikon není špatný, je i poměrně čtivý, ale o můj šálek literatury se nejedná.

Babouš
08.05.2015

Lehce erotické, jemně nadsazené a nepochybně hodně satirické. Při čtení Satyrikonu jsem si říkal, že až mi zase někdo bude tvrdit, jak ve zvrácené, dekadentní a hýřivé společnosti žijeme, dám mu přečíst tuhle 2000 let starou knihu.

Překvapilo mě, jak je to čtivé a zajímavé bylo, jak jsou homosexuální (bisexuální) vztahy popisované jako zcela normální. Mám pocit, že v tomhle máme oproti Antice pořád mezery.

Moška
07.01.2015

Osobnost Gaia Tita mám ráda pro jeho schopnost balancovat na ostří nože i dobách vypjaté dvorní situace. Jeho Satirikon se mi proto dobře četl. Moc se mi líbí přesně vyvážená dávka ironie, nenásilná vzletnost jazyka a čistota vyjadřování. I sprostoty nezní tak sprostě, přestože rozhodně sprosté jsou... Škoda ztracených částí, příběh tím hodně přichází o myšlenkový spád.

Připojený Senekův pamflet je tak plný jedu, až jsem se otřásla. Autorsky to právě takhle zřejmě chtěl, povedlo se mu ale otrávit i mně.

imczechgirl
12.11.2014

Je to prostě "antická knihovna". Těžko jí posuzovat podle dnešních měřítek. V porovnání s ostatními díly jsem si v ní jistě našla díla (pro mě) zajímavější, ale i mnohem nudnější. Hostina u Trimalchiona se mi ale líbila dost, tak se po zaváhání, jestli 3 nebo 4 hvězdy, nakonec přikláním ke 4.