Dobraadresa
komentáře u knih
Druhý den po konci světa
Igor Malijevský
Solidní, chytrá a místy i hluboká poezie v povedené grafické úpravě. Není to vrchol literatury, který by přežil staletí, ale kultivovaný proud volného verše s mnoha odkazy, aniž by při tom autor dával zbytečně na odiv svoji sečtělost. Výborné čtení na tichý osamělý večer.
Zóna
Daniel Majling
Mám za sebou tři Majlingy a ani jeden nezklamal. Zóna má zase depresivní outsiderské hrdiny jako Rudo, ale je ještě trochu temnější, což neznamená, že se párkrát nezboříte smíchy. Skvost.
XXX / Jezero
Daniel Hradecký
Jezero, které možná zaujme víc čtenářů jako první díky zřetelnějšímu názvu, je bohužel o něco banálnější, než je člověk u Hradeckého zvyklý. Za pozornost stojí tak dvě tři čísla. Proti tomu XXX, psané jako milostná korespondence s jednou letmo potkanou ženou, je mnohem hutnější a dokazuje, že máme tu čest s jedním z nejlepších žijících básníků, které Česko nosí
Zaprodanec
Paul Beatty
Není to ani vtipné, ani kontroverzní, jak slibuje anotace. Překomplikovaný nápad o znovuzavedení segregace za účelem osvobození černochů v Los Angeles se pomalu, pomaličku rozvíjí v závějích slov, kterými se prodírat je úmorné už od prvních stránek. Po straně 100 už jsem jen knihovnicky listoval a styděl se před kamarádem, jemuž jsem knížku podle ohlasů doporučil. On nedočetl vůbec. Dvě hvězdičky za dva slušné nápady celkově asi na 10ti stránkách.
Knihy, které jsem nenapsal
George Steiner
Eseje, které mají větší ambice než dokážou naplnit. Jsou v nich části duchaplné, ale bohužel i úplně jalové a není jich málo. Některé pasáže (například ty osobnější v kapitole Jazyky erótu) by bylo skoro lepší nepsat vůbec. Ne proto, že by byly příliš osobní nebo odvážné, ale protože jsou to prostě nesmysly.
Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští
Eberhardt Hauptbahnhof (p)
Přehlídka bizarní tvořivosti a humoru spousty druhů a odstínů. Lahůdka pro sečtělé, ukončená přesně tehdy, kdy by jinak začala být nudná.
Na vrcholu zoufalství
Vojtěch Varyš
Na vrcholu zoufalství je kniha-póza. V dobrém slova smyslu. Užijete si v ní jeden jediný základní postoj ke světu, a protože je to postoj svým způsobem svůdný, tak si v něm můžete porochnit. Víc rozměrů text nemá, ale stačí to. Je to jako užít si dlouhou speciální lázeň.
Ostrovní básně
Ivo Hucl
Nadutá haiku, přepjatá haiku, haiku s patosem. Ve skutečnosti nejde o sbírku haiku, nicméně jejich poetiku, náladu a zvláštní vyrovnanost autor často - obvykle neúspěšně - přejímá. V celé tlusté knize je kolem deseti zajímavých básní. Zbytek je jalová fantazie a na odiv vystavovaná moudrost. Do roku 1988 autor datuje text, ve kterém píše o Harry Potterovi. Atp.
Cesta do hlubin kantorovy duše
Miloš Hoznauer
Pohled na české školství od kantora, jakých by mělo být (kantorů, a možná i pohledů) v tomto školství víc. Sem tam se autor trošku opájí vlastními literárními nápady, které jsou spíš milé než zajímavé, ale díky zbývajícímu textu a zjevné lásce ke studentům a vlastnímu povolání mu to rádi odpustíte. Objevná pro mě byla například skutečnost, že nesmyslné množství byrokracie, kterou učitelé a ředitelé musejí zvládat, zdaleka není jen otázka současnosti. Podobně strašidelné to bylo přinejmenším od 50. let.
Kuriozitami církevních dějin
Tomáš Konečný
Roztomilá přehlídka zajímavostí z dějin (nejen) katolické církve. Zanudí-li výjimečně některá ze zajímavostí, ta příští to obvykle hned napraví.
Azyl pro zamilované
Jakub Šofar
Kdo má rád knihy poskládané ze spisovatelských zápisníků, z navzájem většinou nesouvisejích poznámek, z nichž každá znovu bojuje o čtenářovu pozornost, bude spokojený. Číselná hra, popsaná v úvodu, dodává textu jisté napětí a nostalgii po nepřečteném, což je bonus. Jakkoliv není úplně jisté, jestli autor popsanou hru opravdu hrál.