Parfém – Příběh vraha

od:

Parfém – Příběh vraha

Literárně vzdělaný autor Süskind vychází ve svém románě z velkých tradic E.T.A.Hoffmanna a E.A.Poea a nezadá si s jejich fantastičností ani napínavostí. Jeho kriminálně laděný příběh, jehož pachatel je nám od počátku známý, sleduje čtenář bez dechu až do morbidního konce, který je v těsném sousedství romantické ironie. Na jedné straně, pokud jde o parfémy a jejich výrobu, se blíží dílo literatuře faktu, na druhé straně svou fantastičností a ironizováním racionálnosti je blízké pohrdavému postoji romantiků k vládě absolutního rozumu. Neobvyklou smyslovostí čichových vjemů pak zavádí čtenáře do dosud neobjevených světů. Svou posedlostí po vytvoření dokonalého parfému, vedoucí až k vraždám, je Grenouille přímým příbuzným Hoffmannova zlatníka Cardillaca, jehož neovladatelná vášeň zavádí rovněž do zločinu a záhuby. Svou neobvyklostí vyvolalo dílo neočekávanou pozornost u světové čtenářské obce....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/14501/parfem-pribeh-vraha-14501.jpg 4.2874
Originální název:

Das Parfum (1985)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Melantrich
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (146)

Přidat komentář
PeťkaW.
15. ledna

Knihu jsem četla až poté, co jsem se na první pohled zamilovala do filmové podoby, která je zpracovaná opravdu bravurně a která si vytyčila, stejně jako kniha, nelehký úkol - přiblížit čtenáři/divákovi svět vůní. Bála jsem se, že s Parfémem dopadnu podobně, jako se Zlodějkou knih, jež mě okouzlila jako film, ale knižní předloze jsem i přes všechno přemáhání a snažení nebyla schopná přijít na chuť a skončila nedočtená. Naštěstí se tak nestalo a já Parfému propadla i v tištěné verzi. Autor vymyslel opravdu originální příběh s neskutečně silnou atmosférou. Zvolil výborný, skoro až poetický, popisný styl vyprávění, jehož čtení je pastva pro duši. Parfém je nejspíš jedna z těch knih, které musíte buď nenávidět, nebo je milovat a já jsem opravdu ráda, že v mém případě došlo jednoznačně na tu druhou možnost.

Nomia
14. ledna

Hlavní postava je fascinující a odpudivá zároveň, bohužel to platí trochu i o celé knize. Na jednu stranu netradičnost, genialita vraha, jeho excentričnost, na druhou stranu zvláštní podivnost, velká popisná rozvláčnost a celkově kniha po dočtení zanechala spíš lehce znechucený pocit. Je to u mě rarita, ale zde spíš doporučuji filmové zpracování.

vivienna
06. ledna

..skvěle napsaná kniha i námět...

Adhara
06. ledna

Téma knihy je rozhodne zaujímavá. Rozvíja čitateľovu fantáziu a núti sa na svet pozerať očami – teda, skôr nosom – človeka, pre ktorého sú arómy to najvýraznejšie a najdôležitejšie na svete. Na mizériu toho, že ľudský jazyk nemá pre mnoho vôní žiadne pomenovania, lebo slabé nosy ostatných rozoznávajú len veľmi málo ich druhov. Na postupne sa rodiace poznanie, že hoci väčšina ľudí pachy vedome nevníma, podvedome ich emočne ovplyvňujú, čo prisudzujú pôsobeniu iných zmyslov. Grenouille vzbudzuje akúsi neurčitú ľútosť, hoci je postavou jednoznačne zápornou. Ale dobre vystavaní záporňáci u mňa neraz bodujú viac než vyumelkovaní anjelskí klaďasi. Určite to bola prínosná čitateľská skúsenosť po hromade kníh nemastne-neslano prepierajúcich stále dookola to isté.

Čo však žiaľ opäť raz musím vytknúť, je nelogickosť. Áno, aj s ohľadom na nadreálnosť celého príbehu.

Celá recenzia: http://www.adhara.sk/?page_id=3354

Corso
13.12.2017

Zase raz asi po desiatich rokoch citam. Neviem sa rozhodnut ci je Suskind genius alebo len zazil taku invencnu iskru a moment genia. Nic dalsie som totiz od neho necital. Ale Parfum je dokonaly. Niet jedinej zbytocnej vety, jedineho zbytocneho slova. Dobry preklad. Ako ma v mladosti prekvapil opis sveta plneho voni, smradov, zapachov, teraz som si uzival ciste literarny zazitok. Inak rok dva dozadu som cital roman Cisty od Andrewa Millera. Ta ista doba, tie iste miesta, dva kamene mozaiky. Doporucujem skombinovat, jedno v akom poradi si to date. Parfum je ale o jednu hviezdu silnejsi, bez debaty.

Gustik5
10.11.2017

Kniha, tak jako filmová adaptace jsou zvláštní, barvité, atmosférické a tak i nesmírně poutavé. S Jean Baptiste Grenouillem je místy snadné soucítit, právě tak jako ho pro jeho bezcitnost nenávidět. Konec samotný mne překvapil a v kontrastu předcházejících událostí se nedá říct, že by mě nějak znechutil. Možná mám silný žaludek, těžko říct...

SuperSojka
05.11.2017

Vždycky mě trochu vyděsí, když mi Němci doporučují knihu, která je o psychopatickém geniálním vrahovi...;) Ale je to zajímavý, zároveň lehce zvrácený, příběh, v kterém mě kromě hlavního hrdiny fascinoval především svět parfémů.

amaenium
23.10.2017

Tato kniha je naprostým skvostem. Byla mi doporučena a asi kvůli ní budu i líbat ruce, protože se mi rozhodně vyšvihla do mých nejoblíbenějších knih. V případě hlavní postavy jsem trochu rozpolcená - byla jsem uchvácena jeho genialitou a myšlením, ale na druhou stranu, byl to také vrah, co nebral ohledy na nějaké (pro něj nicotné) životy. Na začátku knihy mi na mysl přišla i Jana Eyrová, připomněl mi to styl psaní a taky atmosféru, kterou jsem z obou knih cítila. Myslím, že tohle je velmi povedené dílo a doporučuji dále všem přečíst!

Vidlička
17.10.2017

Neotřelé! Nelze než doporučit.

GreenMagritte
04.10.2017

Kniha je mnohem lepší než film, protože je v ní mnohem více prostotu pro drobné detaily (Baldiniho skuhrání na dobu a manýry Rousseaua, Voltaira a Diderota nebo fantaskní teorie letálního fluida markýze Taillade-Espinasse). Zatímco vypravěč ve filmu působí trochu křečovitě, v knize nás provází Grenouillovým životem a v momentě, kdy opouštíme některou z postav, nám odhalí její osud a skon, což mě bavilo. Parfém je knihou, která se čte jedním dechem, a už chápu, proč ji mnoho lidí uvedlo, jako svoji oblíbenou knihu. Já bych si ji přibalila do kufru na dovolenou, protože si u ní odpočinete, ale nemusíte slevovat ze svých nároků na dobrou (a zábavnou!) literaturu.

Manyna
01.10.2017

Jean-Baptiste Grenouille byl zvláštní už od narození, měl dar, žil jen pro vůni, měl úžasnou paměť a dokázal od sebe jednotlivé pachy rozpoznat na kilometry daleko. Sám přišel na to, že je jiný, a že ostatním lidem přijde obyčejný, on tak se tak necítil, přišel si jako někdo, kdo má moc a sílu. A proto stvořil nejdokonalejší parfém na světě, parfém, díky němuž se stal nepřehlédnutelným.

Simona02
03.08.2017

Moje osobné pocity z tejto knižky neboli až také pozitívne, ako som si myslela. Respektíve neboli vôbec pozitívne. Jednoducho som v nej nenašla to, čo som hľadala. Lepšie povedané, dej ako taký ma nezaujal. Všetky tie detailné opisy ma nejako neoslovili, práve naopak znechutili. Avšak na druhú stranu musím vyzdvihnúť štýl písania autora ktorý sa mi skutočne páčil.

Beebee
23.07.2017

Jeden z nejpůsobivějších opusů svého zaměření, cosi mezi detektivním příběhem, hororem a srdce drásajícím příběhem psychicky nemocného a zároveň geniálního vraha. Doporučuji jako součást všeobecného přehledu, stejně jako je povinný Poe, Lovercraft, King a pár dalších.

certik003
04.07.2017

Docela jsem měla obavy, jestli knížku dočtu, protože v ní prakticky není skoro žádná konverzace, pouze popisuje děj a pocity postav. Ale kupodivu se mi četla moc dobře, konec je dost zvláštní.

85098211
13.06.2017

Kniha je opravdu dobře napsaná, to stojí mimo jakoukoliv pochybnost. Ale zvolené téma s tak extrémně nesympatickou hlavní postavou? No, já fakt nevím, co si o tom mám myslet... Film jsem viděla také, před několika lety, ale nepamatuji si z něj už vůbec nic. Takže to znamená, že mne moc nezaujal ;-). Kniha je definitivně lepší, ale moje sympatie si i tak nezískala. Rozhodně se k ní již nehodlám vracet...

Popko
11.05.2017

Kniha je lepší než film. Stojí za přečtení.

Kopta
05.04.2017

Už z principu, že jde o literaturu, která by mě mohla zajímat, jde o německou literaturu, což je přeci jen něco zajímavého hlavně pro mě, a taky jde o nejoblíbenější knížku mého oblíbence Kurta Cobaina. I přesto toto všechno, přes všechna ta pozitiva... i přes to, to šlo mimo mě. Jako obvykle je mi asi jasné, že kniha má své fanoušky a jsou z knihy unešený, ale i tak, jde o dílo, které mě nijak nezaujalo.

TessieP
04.04.2017

Přečteno jedním dechem, námět jedinečný, zápletka rozvíjena od začátku do konce. Jediné, co mohu vytknout, je asi málo stránek :)

Jiitush
27.03.2017

Skvělá kniha. Hlavně co se týče vykreslení hlavního hrdina. I přesto, že čtenář ví, že je to zrůda, tak nějak ho nedokáže nenávidět, spíš jeho počínání chápe...

Eorin
26.03.2017

Dokonalé. Mělo to všechno - romantiku, napětí, strach, odpor, lítost, porozumění, drama i pár humorných chviliček. Četla jsem to před cca 10 lety a stále si živě pamatuji určité pasáže, které ve mně vyvolaly nejvíce emocí.
Krásně vystavěný příběh, který se v hlavě převaluje ještě dlouho po dočtení, protože je prakticky nemožné se nad tím nezamýšlet.. a že to vyvolá celkem slušnou řádku otázek..

SeverusSnape
17.03.2017

Jedna z mých nejoblíbenějších knih,parádní děj,vtáhne člověka do děje...Úžasné a úžasné,promiňte dochází mi slova

alef
16.03.2017

„Kam se člověk podívá, vládne hektičnost. Lidé čtou knihy, ba dokonce i ženy je čtou ... Nic prý už nesouhlasí, všechno je teď najednou jinak. Ve sklenici vody prý teď najednou plavou docela malá zvířátka, která dříve nikdo neviděl; syfilida prý je docela normální nemoc a žádný trest Boží; Bůh prý nestvořil svět v sedmi dnech, nýbrž v miliónech let, jestli to byl vůbec on; divoši jsou prý lidé jako my; své děti prý vychováváme nesprávně; a zeměkoule prý už není kulatá jako až dosud, nýbrž nahoře a dole zploštělá jako meloun - jako by na tom záleželo! Ve všech oblastech se kladou otázky a do všeho se vrtá a zkoumá a ve všem se čmuchá a experimentuje do zblbnutí. Nestačí už, že se říká, co je a jak to je - teď musí být všechno ještě dokazováno, nejlépe svědky a čísly a jakýmisi směšnými pokusy. Těmhle Diderotům a d'Alembertům a Voltairům a Roussoauům, a jak se všichni ti pisálkové jmenují - a jsou mezi nimi i duchovní a urození pánové! - se opravdu podařilo svou perfidní neklidnost, pouhou radost z nespokojenosti a potřebu nesmiřovat se pro všechno na světě se stávajícími poměry, zkrátka: přenést bezmezný chaos, který vládne v jejich hlavách, na veškerou společnost!“

... vítejte v Paříži balancující na pokraji nové „průmyslové“ doby ...

... hned od prvních řádků, navzdory tomu, že při čtení používáte především zrak, budete možná daleko víc vnímat tento příběh jiným smyslem – svým čichem – protože Vás totiž přímo praští přes nos ... zápach pařížských ulic plných smetí, dvorků páchnoucích močí, trhu páchnoucího rybinou, ale taky lidských příbytků, páchnoucích shnilým dřevem, kouřem, shnilým zelím, zápachem z nočníků, a lidí, páchnoucích potem, nepranými šaty, kyselým mlékem, a chorobami ... až je Vám z toho, mírně řečeno :-) ... nevolno, ... je totiž všude, ... na tržišti, v domech, kostelech i palácích ...

... do tohoto světa se narodí dítě s extrémně jemně vyvinutým čichem ... což mu, v kombinaci s životem v nejnižších patrech společnosti ... poskytne dost zvláštní „výbavu do života“ ... být svým způsobem jedinečný ...a zároveň zvrácený a zvrhlý: „Byl od počátku zrůdou. Rozhodl se pro život ze vzdoru a z čisté zlomyslnosti. ... Pro svou duši nepotřeboval vůbec nic. Pocit bezpečí, péče, něžnosti, lásky - anebo jak se nazývají všechny ty věci, které údajně dítě potřebuje -dovedlo dítě Grenouille naprosto postrádat. Naopak, jak se nám zdá, naučil se je sám od sebe postrádat již od samého počátku, aby vůbec mohl žít.“

... a přece, i v této „smradlavé“ době: „Neboť rozkladná činnost bakterií neměla v osmnáctém století ještě žádné meze, a tak nebylo lidské činnosti, ani tvůrčí ani ničivé, nebylo projevu klíčícího nebo skomírajícího života, který by neprovázel zápach.“
... leccos voní pěkně ... svazek levandule ... maso v polévce ... zahrady plné květin ...lesy, s vůní mechu a pryskyřice ... pach žehleného hedvábí ... vůně mateřídouškového čaje, ... vůně kusu stříbrem vyšívaného brokátu, ... vůně zátky od láhve se vzácným vínem, ... pach hřebene ze želvoviny ... „ve vzdušnějším terénu, ... byly pachy řidší, ... mísily se s větrem a rozvíjely se téměř jako parfém ...“

... o čichové zážitky všeho druhu, o jejich dost věrný a nepřikrášlený popis, není v tomto příběhu rozhodně nouze :-) ... a věřte mi, že tohle je ta „krásná“ část příběhu, která Vám na chvíli dovolí pocítit záchvěv ... něčeho příjemného ... protože hned vzápětí Vás obklopí daleko horší pocity ... tenhle příběh je jeden z nejemotivnějších příběhů, co jsem četla ..., emoce, které pociťujete, Vás po většinu příběhu svírají a drtí ... střídá se soucit ... hnus ... úzkost ...odpor ... znechucení ...

„Jeho život měl ... jen takovou cenu jako práce, kterou bude schopen vykonávat, bude se skládat jenom z užitečnosti ... a protože už ho teď nebylo možno tak snadno nahradit jako předtím, stoupla cena jeho práce a tím i cena jeho života. Najednou už nemusel spát na holé zemi, ale směl si v kůlně sroubit dřevěnou palandu, nasypali mu tam trochu slámy a dostal vlastní přikrývku. Na noc už ho nezamykali. I jídlo bylo vydatnější. Grimal už ho nechoval jako nějaké ledajaké zvíře, nýbrž jako užitečné domácí zvíře. Když mu bylo dvanáct let, začal mu Grimal dávat v neděli odpoledne volno a ve třinácti směl dokonce i v týdnu večer po práci na hodinu odcházet a směl si dělat, co chtěl. Zvítězil, protože přežil, ...“

...a Grenouille, bohužel ... „našel kompas pro svůj budoucí život. A tak jako všechny geniální nestvůry, jimž vnější událost, vytváří přímou kolej do spirálového chaosu jejich duší, neuhnul Grenouille od toho, co se domníval, že rozeznal jako směr svého osudu. Teď se mu ujasnilo, proč až dosud lpěl tak houževnatě a zarputile na životě: Musel se stát tvůrcem vůní: a ne jen tak lecjakým, nýbrž největším parfumérem všech dob ... Že na počátku této nádhery byla vražda, mu bylo, pokud si to vůbec uvědomoval, naprosto lhostejné. Nedokázal se už vůbec rozpomenout na obraz děvčete z rue des Marais, na její tvář, na její tělo. Vždyť přece to nejlepší z ní si uchoval a přivlastnil: princip její vůně.“

... Grenouillova absolutní absence emocí, nezúčastněnost, bezcitnost je tak zdrcující ... že se Vám do mysli neustále vtírá otázka: Jsme to, co z nás „vytvaroval“ náš život? ... naše okolí? ... společnost ve které žijeme? ... jak moc? ... jsme ovlivněni prostředím, ve kterém jsme vyrostli?

... vlastně celý příběh ... je zdrcující ...

martina.culik
24.02.2017

Kniha mě naprosto pohltila. Jelikož se příběh točí kolem vůní, filmové zpracování mě moc neoslovilo, ale děj v knize je úžasný.

Stoker
22.02.2017

Som nadšený. Parfém je výborná kniha, ktorá sa čítala sama. U mňa maximálna spokojnosť a môžem len odporučiť, tak isto odporúčam aj film.

elenai
22.02.2017

Vyloženě jsem se bála toho, že kniha obsahuje minimum přímé řeči a že i tak útlou knížku budu číst třeba měsíc. Příběh je však, alespoň pro mne, napsán velmi poutavě. Živě jsem si představila všechny zmíněné popisy a v některých případech to se mnou cloumalo znechucením až hnusem. Mnohé epizodky v knize jsou vyhnány až do absurdna, ale proč ne? A konec je vyloženě fuj, ovšem evidentně zasloužený.

Lanisa1966
04.02.2017

Kniha moc poutavá není, ale film byl úžasný. Dojemný příběh.

karel0684
27.01.2017

Knihu jsem si chtěl přečíst hlavně proto, že jsem si přečetl, jak obtížně bylo téma ztvárnitelné ve filmu, který jsem viděl první. Když jsem jí četl musel jsem těmto názorům dát za pravdu. Kniha je úžasná. Delší a mnohem popisnější. A absence obrazu a zvuku zážitek jen násobí. I když film se drží děje knihy dost podrobně.
Při srovnání filmu a knihy lze těžko říci, co je lepší. Filmu chybějí některé pasáže a části. I počet mrtvých se podařilo zmenšit, ale vůbec to na výsledku nevadí.

gan112
27.12.2016

Rozhodne som bol ochudobnený tým že som najskôr videl film, a to hlavne z toho dôvodu že ten sa takmer presne dejovo drží knihy. Keď boli kritici pred natočením filmu skeptický či sa Tykwerovi podarí vystihnúť predlohu, ja som niečo podobné prežíval v opačnom gardé, a musím povedať že som uspokojený ale zvláštnym nečakaným spôsobom. Prekvapil ma autorov štýl s takmer úplnou absenciou priamej reči. Myslím že na Suskindovi je badateľné zberateľstvo, keď totiž začne vyratúvať podstatné mená, ľudí, vône, predmety nemôže sa zastaviť. Veľmi sa mi páčil podrobný opisný štýl použitý na vykreslenie motivácie postáv a ich charakteru. Bol taký podrobný (hlavne dlhé vety)a všeobímajúci až ste motiváciu pochopili dokonale, ale v zápätí na nasledujúcej strane mi celkom z hlavy vyfučala (prečo Grenoá opustil jaskiňu…). V skutočnosti je to asi spôsobené tým že autor sa pohybuje na abstraktnej hranici ktorú dokáže pretvoriť na jasnejšie obrysy čo mu slúži ku cti. Pre mňa z knihy najviac trčí asi kritika spoločnosti, doby ale aj jednotlivých osobných hriechov a nedokonalostí. Rozhodne výnimočné dielo a nápad.

Lucy...
10.12.2016

Úžasná kniha s psychózně úchylným hlavním hrdinou.

PetK
23.11.2016

Klobouk dolů autorovi za vhled do choré psychiky hlavní postavy. Stejně tak za popis všech vůní a smradů, ze kterého jedince s vyvinutější představivostí může brzy začít bolet hlava. :-) Měla jsem ale problém s tím, že v knize nejsou prakticky žádné dialogy, jen popisy, popisy a zase popisy... Popisy prostředí, popisy procesů, popisy cesty... Chtěla jsem vědět, jak to dopadne, tak jsem to dočetla. Ale přiznám se, že kvůli výše zmíněnému mě to hlavně ve druhé půlce moc nebavilo.