Ve snu ve snu snil jsem sen

Výborny výbor básní budhistickeho anarchysty Lawrence Ferlinghetyho létos by se autor dožil 105 let. Jeho básně jsou pořád aktuální zvlášt ty co psal proti vykořisťování přírody 3 světa a proti valkam a jiného útlaku co nám přináší současný kapitalismus.
Velmi aktuální basen

Počet obyvatel exploduje a slunce nosi tmavě bryle a oblaka mají kalhoty.
Třetí světová válka bude proti 3 světu protože hordy bezdomovců zaplaví svět a slunce slunce někam odnáší mrak'
A každé etnikum se hlasitě domáhá své etnicity.
A slunce kalní a temni a stařec na měsíci co býval negatigem slunce skrývá svou tvář do mraku a ten již někam odnáší.
A nová studená válka je válkou s velkým Bohem kompjuterem a její Matrou je dzej rám rám cd room dzej rám na internetech nebo ounternetech v obrovském Mystickem prázdnu virtuálním vakuu v obrovské bedně sveta
Jeji obrazovka je hnana povely exkurzy tu útočit tu ustoupit kde armády virtuální mají se bit.

Moderní poezie je próza.

Citace:
"Ve snu, ve snu snil jsem sen
o realitě existence
uvnitř hlavního počítače
kterýmž je vesmír
v němž Šíp Času
letí oběma směry
zakřiveným prostorem...

"Báseň musí zpívat a vzlétat s tebou, jinak je mrtvým holubem s prozaickou duší."
Buď okem mezi slepými.
Přiměj svou mysl kroužit kolem srdce vlastní cestou.
Je-li třeba báseň vysvětlit, jedná se o chybu v komunikaci.
Nebuď otevřený tak, abys ztratil mozek.
Hledej trvalé v pomíjivém a prchavém.
Vymačkej nové víno z hroznů hněvu.
Nenič svět, nemáš-li něco lepšího, čím bys ho nahradil. "

Hm, zajímavé.

Zdálo se mi, že jsi trochu Čech
a necháš nás poslouchat svůj ryzí zpěv
než vypluje napovrch, jak umě blafuješ (k radosti těch)
v nichž pravda a lyrika vzbuzuje hněv

Zas ztratil se zpěvný pták – děs, panika, spěch
nadšeně proletěl prý lípou jen
to když jsem ve svém snu snil krásný sen
zdálo se mi, že je trochu Čech…

skvěly výbor jedno z nejvyznačenějších baníků Usa

Tím, co nejvíce charakterizuje tuto sbírku a nejspíše i Ferlingettiho vůbec, je svoboda. Jak svoboda myšlenková tak i svoboda stylu a formy. Ferlinghetti je ve své fantazii a myšlenkách svobodný natolik, že na první pohled jeho veršoprózoúvahy nedávají příliš smyl a připomínají spíše zápisky zfetovaného blázna, kterým také nejspíš byl a možná stále je. Toto dílo vyžaduje alespoň kousek podobného uvažování a fantazie k pochopení jeho části. Pokud toto dokážete, zjistíte, že Ferlinghetti je génius fantazie a umění vyjádřit pocit a myšlenku.
Skvělá je jeho kritika společnosti,především té americké. Tohoto člověka by měli američané uctívat jako šiřitele demokracie a svobody, protože na rozdíl od prezidentů, které si zvolili, k šíření demokracie nepoužívá bezpilotní letadla a kulomety.

Pokud toužíte poznat Ferlinghettiho zblízka, pak je tento obsáhlý výbor pro vás. Se zálibou jsem pozoroval, jak se básník vyvíjí - sbírku po sbírce - po celý život. Knihu jsem četl velmi dlouho a prokládal ji jinými knihami, abych byl schopen vstřebat okolo tří set stránek básní.
Pro mě osobně zůstane nejmilejší jeho první a druhá sbírka, tedy: Obrazy zmizelého světa a především Lunapark v hlavě, jehož první báseň je možná moje nejoblíbenější vůbec
(Na Goyových nejlepších obrazech
se nám zdá že vidíme
lidi tohoto světa
právě ve chvíli
kdy poprvé dostali titul
„trpící lidstvo“).¨
Další, které mám opravdu velmi rád: Startuji ze San Franciska, Postranní cesty na daleká místa.
Lawrence je opravdu jiný beatník, pokud jím vůbec je. Myslím, že není. Ferlinghetti je feťák svojí vlastní imaginace, možná jedné z nejlaskavějších v literatuře 20. století. Jeho zpěvní ptáci odlétají do světa a distribuují mír.
Řekl bych, že po sbírce Postranní cesty (Back roads to far places), kde se nachází i báseň o Nanaovi, se tak trochu vyčerpává, a jak tomu tak bývá, opakuje se a recykluje, alespoň jsem z toho měl takový pocit, přesto pro mě zůstává mým oblíbencem. Jeho básně mají duši, skutečně v nich propojuje něco evropského, co sahá až k renesanci, se současností. Ferlinghetti je most a kontinuita mezi naší identitou a minulostí.

Jedna z posledních sbírek: Jak namalovat slučení svit, dokazuje, že Lawrence se vrátil do formy. Spojil svého ducha a zkušenosti a vzešla z toho velice dobrá sbírka.

V básní po roce 2000 se někdy uchyluje ke kritice establismentu a velice otevřeně (možná tak, jak nikdy) vystupuje proti válce. To mě velmi potěšilo, protože sám mistr sdílí některé mé obavy a názory (např.: současný americký prezident je válečným zločincem). Také si utahuje z mediálního džihádu islamofobů atd.

Abych to shrnul: tato kniha opravdu stojí za to.