ondra295
komentáře u knih
Nesmrtelnost
Milan Kundera
Příběh, který v klasickém kunderovském pojetí ustupuje do pozadí, je sám o sobě poměrně banálním příběhem jedné rodiny, který vyústí v tragickou smrt jedné z postav. Ovšem důležité jsou především myšlenky, kterými se protagonisté více či méně zabývají a také sekundární příběh, do kterého je zapojený Goethe, Beethoven, Hemingway a další významné osobnosti. Kundera se snaží definovat, co je vlastně nesmrtelnost a jak ji různí lidé vnímají - a opět nedostáváme žádnou definitivní odpověď a vše vlastně záleží na naší interpretaci. Vzhledem k hloubce tématu jde určitě o jedno z Kunderových důležitějších děl, i když u něj je opravdu těžké selektovat jednotlivá díla.
Nana
Émile Zola
Je jasné, proč Zolovy romány ve své době budily tolik vášní, protože autor se v nich skutečně v ničem neomezuje. Nana je veskrze negativní postavou, které nejde přát nic dobrého a i proto je trochu náročné knihu číst, protože s hlavní postavou se nejde ztotožnit - Nana je sebestředná, manipulativní a většinu času zcela neempatická osoba, které otevře oči až osobní tragédie a fakt, že zničila život mnoha lidem, s ní nic nedělá. Je jasné, že to bylo účelem a že právě zkažená Nana má reprezentovat tehdejší společnost, kde podobné poklesky byly na denním pořádku. Každá doba má své stinné stránky a mě by zajímalo, co by takový Zola napsal o dnešním světě...
Židovka z Toleda
Lion Feuchtwanger
Krásná a smutná kniha, která se navíc odehrává v poetickém prostředí středověku - samozřejmě sledujeme spoustu předsudků, které nakonec odsoudí hlavní postavu ke smutnému osudu, ovšem na druhou stranu můžeme sledovat i romantický příběh tehdejší doby, kdy čest a hodnoty byly pro některé lidi nad vším. Na druhou stranu sledujeme i odvrácenou tvář této doby v podobě násilí proti všemu neznámému, sílu předsudků a jakési davové psychóze, které bylo schopno docílit náboženství.
Hledání ztraceného času II. – Ve stínu kvetoucích dívek
Marcel Proust
Ani ve druhé knize této megalomanské série Proust neupouští od svého stylu a velice rozvláčným tempem popisuje veškerá zákoutí mysli protagonisty. Tentokrát se více zaměřujeme na jeho milostná vzplanutí během dospívání, která jsou ale v této kniha výhradně emočního a nikoliv fyzického charakteru. Proust se zaměřuje především na naplňování psychických potřeb, které staví vysoko nad ty fyzické a jeho protagonista tak často zůstává u hlubokých úvah, snů a představ, které zůstanou nenaplněny. Zároveň se mění scenérie, z krásné přírody okolo Combry se přesouváme částečně do Paříže a především do přímořského Balbecu, který svou jedinečnou atmosférou poskytuje dokonalé prostředí pro další vývoj tohoto románu...
Hledání ztraceného času I. – Svět Swannových
Marcel Proust
Proust je velice specifickým autorem, se kterým jsem se ještě nikdy nesetkal. Jeho knihy jsou kombinací hluboké sebereflexe, náročných filozofických úvah a především krásného jazyka, kterým je celé jeho dílo protkáno.
V první knize člověku samozřejmě nějakou dobu trvá, než si na tento specifický a hodně rozvleklý projev zvykne. Poté ale dává Proust nahlédnout do svého dětství, které z velké části strávil v milovaném Combray (Illiers) a také se zaměřuje na zvláštní postavu Swanna a jeho milostného vzplanutí. Swann sám je velice zajímavou postavou, která částečně definuje obraz francouzské společnosti konce 19. století, kdy se linie mezi aristokracií a buržoazií tenčila postupně mizela. Proustovo dílo je tak i jistou společenskou sondou, která si ale uchovává apolitičnost a filosofický přesah.
Moc geografie v 21. století
Tim Marshall
Typické populárně naučné dílo, které ale má velkou přidanou hodnotu. Je sice napsáno čtivě a srozumitelně i pro naprosté geografické analfabety, ovšem poskytuje spoustu nových a zajímavých informací, které jsou občas tak podrobné, že by mohly být klidně v disertační práci na podobné téma.
Jako minulé knihy od tohoto autora přináší tato komplexní pohled na světovou geopolitiku, přičemž se snaží zaměřovat i na regiony, o kterých se třeba tolik nemluví a pro mnoho lidí jsou spíše velkou neznámou. Podobné knihy opravdu velice oceňuji, protože alespoň částečně pomáhají zvyšovat kolektivní vzdělanost.
Navzdory básník zpívá
Jarmila Loukotková
Díky této knize mám na Villona úplně jiný pohled - je to kvalitně napsané a čtivé dílo, které je navíc plné zajímavých informací o životě jednoho z největších básníků světových dějin. Jeho básně pak ve světle toho všeho, co si prožil, dostávají nový rozměr a jeho tvorbu díky tomu člověk dokáže ještě více ocenit. Villon byl totiž nejenom velkým básníkem, ale i jedinečnou osobností, která v divoké době sice udělala spoustu chyb, ale nikdy neupustila od svých názorů a ideálů.
Staré pověsti české
Alois Jirásek
Ačkoliv některé pověsti jsou třeba slabší a hlavně poslední část s proroctvími mě moc nebavila, protože se proroctví pořád dokola opakovaly, je nutno říct, že to je klasika - a tu by měl přečíst každý Čech. I tyto pověsti o nás hodně říkají jako o národu a myslím si, že pro určité národní sebeuvědomění je zcela nutné, abychom věděli co možná nejvíce o naší historii a o tom, co si povídali naši předci. Navíc je to psáno krásnou češtinou - rozhodně tedy stojí za přečtení.
Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain (p)
Za mě rozhodně lepší kniha, než první díl - postava Hucka je mi daleko sympatičtější a navíc se v knize řeší i trochu ožehavější témata, například otázka otroctví. Je vidět, jak moc tehdy bylo otroctví v Americe normou a že i dobří a hodní lidé měli problémy změnit svůj způsob uvažování a vnímání toho, co je a co není normální a správné. Kniha mě začala trochu obtěžovat ve chvíli, kdy se na scéně objevil Tom - jeho ztřeštěné a zcela nelogické nápady mi opět moc nesedly a chyběla mi racionality Hucka a Jima.
Dobrodružství Toma Sawyera
Mark Twain (p)
Je to takové jednodušší čtení - rozhodně se u toho člověk nenudí, má to náboj a děj sám o sobě je zajímavý. Zároveň dílo poskytuje dobrý vhled do tehdejší americké maloměstské společnosti a do toho, jaké vyznávala hodnoty. Samotný Tom je pro mě docela rozporuplná postava - někdy mu člověk fandí, někdy je jeho chování pro mě až "moc". Přijde mi, že se svou představivostí to občas, i na poměry malého kluka, poměrně přehání - možná je to tím, že jsem byl jiný, ale nezvládl jsem se s ním zcela ztotožnit.
Žert
Milan Kundera
Další Kunderovo mistrovské psychologické dílo, kde děj hraje až druhou roli. Je to příběh o pomstě, zášti a tom, že málokdy věci vypadají přesně tak, jak si je člověk představuje. Ludvíkův plán na pomstu se tak obrací jenom v další žert, který si na hlavní postavu připravil sám osud a tím se uzavírá pomyslný kruh. Kundera skvěle pracuje s psychologií postav a na pozadí tohoto románu neagresivně, ale přesvědčivě popsal hrůznost komunistické mašinérie - a také to, jak jednoduše mohl tehdejší režim zničit život lidem, kteří s ním třeba i sympatizovali.
Vojna a mír II.
Lev Nikolajevič Tolstoj
Tuhle dlouhou cestu s Vojnou a mírem, což je zkrátka kniha, kterou nepřečtete za víkend, jsem si nakonec velice užil. Druhý dvoukniha je snad ještě o něco lepší, než ta první, protože je v ní o něco více akce. Každopádně ale sledujeme stále velice podrobnou psychologii postav, u nichž sledujeme vývoj na delším časovém úseku a tak je zcela zřetelné, jak se jim mění názory a chování. Tolstoj každopádně postavy nijak nesoudí, popisuje je spíše stroze a nechává čtenáře, aby je hodnotil sám za sebe - není tu tedy nic špatného, ani dobrého, ale prosté lidské činy. Samozřejmě není možné, aby 100 % toho, co Tolstoj napsat, bylo reálným - ovšem nedovedu si představit důvěrnější vyobrazení toho, co se dělo v ruské společnosti v této době.
1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
Skvělé zakončení této již tak dokonalé minisérie. O svých sympatiích pro Tenga a Aomame jsem se rozepsal už v hodnocení prvního dílu, tady se jejich osudy konečně definitivně spojují a oni zakončují svou dlouhou pouť, která je zavedla až do roku 1Q84. V tomto díle k nim přibývá ještě Ušikawa - ošklivý, tlustý, malý, křivý a bojující proti hlavním postavám na té "špatné" straně. Ale přesto jsem si ho zamiloval a bylo mi velice líto, když jeho osud nedopadl tak, jak by si možná zasloužil. Ušikawa je ukázkou toho, co je schopna udělat stereotypizace společnosti a právě skrz tuto postavu probíhá největší společenská kritika.
Tento konec se Murakamimu povedl, poměrně výjimečně (na jeho poměry) vyznívá spíše pozitivně, i když zůstává klasicky spíše otevřený.
Skvělé dílo!
1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
Aomame a Tengo. Dva zcela normální dospělí lidé, kteří se stále nevzpamatovali ze svého dost traumatizujícího dětství, které je poznamenalo až do konce života. Ale také se během tohoto dětského období potkali. A od té doby na sebe nemohli vzájemně zapomenout. Nebyli schopni milovat nikoho jiného, protože milovali pouze jeden druhého. Tiše a uvnitř. Až se jednoho dne zamotali do něčeho, do čeho neměli - nebo možná měli? Murakami skvěle pracuje s psychologií postav, které sledujeme, jak se mění před očima, naprosto detailně chápeme jejich pohnutky a chování a sbližujeme se s nimi. Tato kniha není lehká, je tam hodně myšlenek, je třeba ji číst pozorně, ale stojí to za to. Murakami je skutečně mistr.
Věk zdí: Proč dnes všude na světě vyrůstají nové hradby
Tim Marshall
Není to jen kniha o geopolitice, ale o celkovém lidském způsobu myšlení, který je ve svém samotném jádru stejný - a je jedno, jaké vyznáváte náboženství nebo politickou ideologii. Marshall jde více do hloubky a zajímá se o to, proč svět došel tam, kde je - a také, proč by bylo utopistické si myslet, že se to v budoucnu nějak zásadně zlepší. Lidé pořád budou lpít na svých lokálních zvláštnostech, které budou vyvolávat někdy větší a někdy menší rozpory s lidmi, kteří vyznávají hodnoty jiné. Vývoj různých částí světa probíhal izolovaně a tak zcela logicky při jejich vzájemném kontaktu došlo ke vzniku moha problémů - ideály, které byly utvářeny stovky až tisíce let, byly najednou konfrontovány se stejně zakořeněnými ideály, které ale byly zcela odlišné. A tohle se hned tak nespraví.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Sonda do života jednoho zcela obyčejného muže středního věku, který si v sobě nese pochybnosti a šrámy, které jsou běžné asi pro každého. Neví, jestli v minulosti neměl v některých zásadních momentech jednat jinak. Ani neví, jestli jeho současný život je tím, co vždycky chtěl. Je to přesně typ člověka, který má všechny vnější a objektivní důvody ke štěstí, ale šťastný vyloženě není. Nenazval bych to vyloženě krizí středního věku, ovšem Murakami poměrně věrně popisuje to, co pravděpodobné zažívají tisíce lidí po celém světě.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Murakamiho komplexní, psychologicky zaměřené, dílo, které má poměrně netradiční zápletku a dopodrobna se zaobírá nutností překonat vlastní minulost, aby člověk mohl žít naplno. Hlavní hrdina je svým způsobem narýsovaný podle mustru, který Murakami používá - muž přicházející na hraně mládí a středního věku, se solidní prací, bez existenčních problémů, ovšem s psychickými traumaty, které si nese z minulosti a pocitem, že tak nějak nepatří do společnosti, ve které se nachází. Cukuru tak postupuje putování, ve kterém se vrací k jedinému místu, do kterého měl pocit, že kdy patřil - a to vše v zásadě jenom proto, aby si uvědomil, že vše je pomíjivé a na tomto světě v konečném důsledku nikdo nepatří nikam.
Vojna a mír I.
Lev Nikolajevič Tolstoj
Upřímně si nedovedu představit, kolik práce dalo napsat takové komplexní dílo. Sledujeme tu, kromě několika hlavních postav, i osudy desítek a desítek dalších lidí, které jsou rozvedeny do takových detailů, že i celková délka obou knih se zdá být málo. Jak napovídá název, kniha je o kontrastech - o kontrastech mezi životem ruské aristokracie v době míru a v době války, o kontrastech mezi venkovem a městem, mezi politikou a duchovnem, racionalitou a emocemi. První část knihy je velice náročná, protože se seznamujeme s postavami a skutečně je jich hodně. Jejich jména se mi ze začátku hodně pletla. Když se člověk ale zorientuje a děj se přesouvá více na frontu, kniha už se stává velice zajímavou a nelze se od ní odtrhnout.
Americká tragédie
Theodore Dreiser
Můj osobní pohled je takový, že Americká tragédie je jedním z nejvýznamnějších, nejkomplexnějších a společensky nejvíc vypovídajících děl 20. století. Dreiser si dal na ne tolik složitém příběhu záležet, aby vypsal specifika tehdejší doby, problémy americké společnosti a vliv těchto problémů na vývoj jednotlivců. Hlavní postavou je Clyde, jehož hlavní devízou je to, že je slaboch - nechává tedy společenské nároky a očekávání, aby s ním zametaly ze strany na stranu, jak je jim libo. Proto, když nakonec spáchá vraždu, je poměrně jasné, že ačkoliv ji spáchal vlastníma rukama, minimálně částečná vina za ni padá na celou společnost a její nastavení. Kdy bohatství, společenské styky a rodinné zázemí determinují, jak člověk může nebo nemůže být úspěšný.
22 légendes tcheques
Alena Ježková
Mám francouzštinu na úrovni B2 a tato kniha je ideální na její procvičení. Texty nejsou nijak extrémně složité a dozvíte se několik nových slovíček a frází. Navíc ne všechny pověsti jsou vyloženě známé, takže se i dozvíte nějaké nové věci.