Navzdory básník zpívá

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Historický román s životopisnou tematikou o osudech středověkého francouzského básníka Françoise Villona. Autorka suverénně a přesvědčivě vyměnila epochy a přivádí nás do středověkých chudinských čtvrtí, univerzitního prostředí i ke královskému dvoru plnému intrik, neřestí a poprav, ale i lásky, soucitu a tragédií. Ústředním hrdinou románu Navzdory básník zpívá je François Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Narodil se roku 1431 a zemřel někdy po roce 1463, neznámo s určitostí kde a kdy. Vyprávění Jarmily Loukotkové na nás dýchne atmosféru středověké Francie, především Paříže, ale hlavně nás nechává nahlédnout do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo; muže, který prožil za pět let, co stovky lidí nepotká celý život. V jeho duši se mísí dobro se zlem, láska a nenávist, hledání Boha a zatracování, radost pozemského života s marností světa. Na své životní pouti poznává krásu i ošklivost, věznice i paláce, pařížské podsvětí i pařížskou smetánku, krčmy i nevěstince, ale také hlubokou vášnivou lásku ke Kateřině, která je nevědomou příčinou jeho věčného putování. Román Navzdory básník zpívá je autorčiným nejúspěšnějším dílem. K vyprávění o Villonovi nerozlučně patří i jeho verše, které autorka sama skvěle přeložila....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/56_/56895/navzdory-basnik-zpiva-fa1-56895.jpg 4.6711
Žánr:
Romány, Literatura česká, Biografie a memoáry
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (101)

Kniha Navzdory básník zpívá

Přidat komentář
francouz
28. dubna

Vrátil jsem se knize, kterou jsem četl za studentských let na gymplu a tenkrát jsem ji opravdu zbožňoval, ta otevřená revolta, to bylo něco super.
Když jsem ji nyní četl po letech znovu, musím říci, že už jsem neobdivoval tak tu otevřenou revoltu vůči systému, ale celkově je ta kniha nabitá opravdu nevšední energií.
Ta na Vás dýchne a už Vás nepustí. A Vy jdete s ní a trpíte, stejně jako trpěl skvělý umělec své doby ( ano malinko mě to připomělo dalšího trpitele své doby a mého oblíbeného malíře Caravaggia - Krev na paletě).
Je to opravdu jízda , ve které velmi zdatně sekundují kulisy středověké Paříže, se svými slavnými a temnými zakoutími...
Ano je to knížka o ojedinělém člověku, který měl dar skládat básně, byl milován, byl zatracován, byl to buřič i umělec, byla to křehká duše, tak jak nám ji vykreslila paní Loukotková. Ne všichni adorizují takovéto umělce, zejména, Ti, kteří si na něco podobného pouze hrají a myslí se, že jsou stejně dobří, a tak tohoto velikána nenávidí a snaží se ho odklidit z cesty.
Nedá mě to, abych zde nepřidal pár veršů, které jsou natolik pravdivé, že stojí za poznamení :
Se hřbitovem, mě přešly šprýmy. Co platno těm, kdo měli jmění, dům s postelemi prachovými, že jedli jako nazevření, a žili pili při hýření, neznali nežli kratochvíli ? Radovánek už dávno není a hříchy, ty tu po nich zbyly. Kdo byly dřív ty lebky ty lebky tady v hromadě kostí zetlelých? .....
Ano, co po nás zbude, a jak jsme naložili s tím, že můžeme chvilku spočinout na této zemi..

Jura999
28. dubna

Zajímavé, dlouhé a moudré

akdar72
17. dubna

V této knize je tolik myšlenek a veršů, kterými by se dala charakterizovat... Pro mne zvítězila tato "Je těžké pochopit člověka celého? Je to nesmírně těžké. A moudrých je tak málo."

evickakyticka
06. dubna

Myslím, že tato kniha patří právem do mých oblíbených. I po letech, kdy jsem si ji znovu přečetla musím uznat, že neztrácí na kvalitě. Je sice psaná jazykem, na který si musíte chvíli zvykat (pokud čtete převážně moderní knihy), ale brzy oceníte její krásu. Básník Villon byl prostě machr, jeho básně měly šmrnc a životní osud rozhodně nebyl nudný. Věřím, že jsem nečetla knihu naposled, určitě se k ní zase jednou vrátím.

Gweny
16. února

Ve chvíli, kdy jsem tento román brala do rukou, jsem netušila, jak hluboce mne jeho děj a především verše zasáhnou. Několikrát se mi stalo, že jsem knihu musela odložit a dlouze přemýšlet. Nejen nad životem Villona v tak kruté době, jakou byl středověk, ale i nad životem svým. A jak už bylo v jiných komentářích řečeno, je zjevné, že za těch několik století se ve společnosti mnohé nezměnilo.
V této knize jsem se poprvé ve svém životě setkala jak s Villonovým dílem, tak i s úžasným stylem psaní paní Loukotkové. Nebylo v knize místo, kdy bych se nudila.
Co chvíli, ztotožňovala jsem se s tím, o čem Villon básnil. Mnohé verše jsem si opsala a vím, že mne budou ještě dlouhou dobu provázet, jako například tento:
"Když smutek na mne sáhne v dojetí
a bez štěstí si připadám tak sám,
váš sladký pohled stesk můj rozdrtí,
jak pápěří je znenáhla tentam.
To zrno víry, jež k vám zasívám,
mi záhy vzejde k netušeným žním:
jak káže Bůh, tak o svou sadbu dbám.
Ej, náležíme k sobě, dobře vím."

harena
11. ledna

Díky paní Loukotkové je pro mne prokletý básník Francoise Villon navždy nezapomenutelným. Kniha, kterou jsem četla asi v 17 letech a stále zůstává mezi knihami, ke kterým se ráda vracím. Rozsáhlá románová epopej o básníkovi středověké Francie Villonovi i díky buřičským veršům podává obraz středověké Paříže, Paříže studentů i vykřičených krčem. Díky vypravěčskému talentu paní Loukotkové je kniha krásná, čtivá i vtipná.
"Strast zchystala mu vyhnanství
a zadek mastila mu holí,
a přece řval, že nepovolí,
což bylo čiré bláznovství.
Nechť odpočinkem věčným spí."

Hobo
28.12.2018

Villon byl básník, kterého jsem okamžitě přijal. Nestává se mi to u poezie často, většinou nad ní slepě tápu a pokud přemýšlím, tak nad tím, co chtěl básník říci. Tak to u Villona neplatí. Ta syrovost výpovědi uchvacuje, z každého verše dýchá život a ukazuje, že za těch uplynulých 600 let se svět zase tak moc nezměnil.
Loukotkové Villonův románový životopis jsem četl poprvé v útlém mládí, tuším tak v 16-17 letech, a okamžitě mě uchvátil. Bylo to zároveň mé první setkání s Villonem a od té doby je jeho poezie pro mne živá v té podobě, jak mi ji zprostředkovala Jarmila Loukotková (podobně jako Saudkův překlad Shakespeara).
O skutečném životě François Villona historie mnoho nenabízí a tak je Loukotkové román nesporně v mnohém fabulace (např. Nezbedný mistr balad od Johna Erskina jako by byl o někom jiném), ale pro mne Villon zůstane takový, jak mi ho stvořila Jarmila Loukotková. Pod dojmem díla jsem pak přečetl od Loukotkové všechno, a i když ji miluji ve všem, Villon zůstal nepřekonatelný.

intelektuálka
06.12.2018

Opět návrat po letech - Francois Villon - Šibeničník a Paříž 15. století...

Zatímco v mládí mě bavily jeho rebelie a nezkrotnost, nyní se spíše zaměřím k jeho osudu...

"Srdce a kříž! Velké červené srdce a velký těžký kříž."
Taková byla sudba slepé Gabriely a básník ji bezezbytku naplnil...

Historický obraz studentské Paříže, útěk, vězení a dvě osudové ženy...

A výstižná postava mistra Parlana - moudrého učitele:

"Není v tobě klidu, potřebného k moudrosti.."

Život věčného štvance vede k vyhnanství :

"Navzdory budeš zpívat, jako když život tepe křídloma do času, a potom sníh, plno sněhových hvězd kolem, padají, třpytí se, poletují ....
a potom už nic, potom už nic ...."

A doplněno spoustou jeho poezie - která navěky zpívá....

Pro milovníky tohoto bouřícího se básníka lahůdka.