1Q84: Kniha 3
kniha od: Haruki Murakami
KoupitKoupit eknihu
Knihou číslo 3, která při prvním vydání v Japonsku zaskočila čtenáře jako nečekané překvapení, se završuje devět měsíců, které spolu s protagonisty Murakamiho románu strávíme v jiném světě roku 1Q84. Opět dostáváme možnost potkat své staré známé hrdiny. Tenga Kawanu, mladého matematika a spisovatele, vidíme definitivně řešit jeho vztahy s otcem. Jeho dávnou lásku oproti tomu pozorujeme v období velkých změn a sledujeme, jak se pouští do krajně nejistého podniku. A ještě někoho tu sledujeme: jednu z postav minulého dílu, která tu tentokrát dostává svůj samostatný prostor k akci i promluvě. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci. Nebo spíš k novému začátku?...celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169228/big_1q84-1q84-kniha-3-169228.JPG 4.28541Q84 2.
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno: 2013, Odeon
Originální název:
1Q84: Book Three, 2010
více info...
Komentáře (148)
Kniha 1Q84: Kniha 3
(+ SPOILER) Jak už bylo řečeno - i na mě byla kniha plná neúnosně zbytečných a opakujících se popisů. Oceňuji prostor, který dostal Ušikawa, ale na popisy jeho vizáže už jsem začala být skoro alergická, stejně tak na na Fukaeřiny “velká oblá ňadra”, pojem “starší přítelkyně” atd. Nebavil mě ani příběh Aomame neustále vysedávající na balkoně v úkrytu. Nejzajímavější pro mě byl Tengo. Kniha by se dala zkrátit na polovinu. Do chvíle než byl zabit Lídr jsem knihy 1 a 2 četla jedním dechem. Potom to pro mě celé ztratilo šťávu. Fakt jsem ráda že už to mám za sebou. S díly jako Kafka na pobřeží nebo Norské dřevo se to nedá srovnávat.
Obecně musím říct, že Murakamiho světy miluju. Čím více ale jeho knih čtu, tím více mě provokují jeho postavy. Všichni jsou vždy perfektně sečtělí, vyznají se v umění a vážné hudbě - a to včetně pracovníka ostrahy soukromého objektu. Řekla bych že by Murakami mohl v tomto směru opustit svojí sociální skupinu a podívat se jak uvažují poněkud průměrnější lidé než je on sám. Postavy by jistě byly přirozenější a uvěřitelnější.
Říkám si, že by bylo lepší ukončit to knihou 2. Kdyby tu nebyl Ušikawa, který je rozhodně nejzajímavější postavou, byla by to už trochu nastavovaná kaše.
Ale na druhou stranu, když někdo dokáže zaplácnout třetinu knihy tím, že postava sedí zavřená v bytě a čumí z okna, a přitom to nenudí, tak je to vlastně důkaz spisovatelského mistrovství.
Celkově hodnotím pozitivně, ale 1+2 bylo určitě lepší.
Skvělé zakončení této již tak dokonalé minisérie. O svých sympatiích pro Tenga a Aomame jsem se rozepsal už v hodnocení prvního dílu, tady se jejich osudy konečně definitivně spojují a oni zakončují svou dlouhou pouť, která je zavedla až do roku 1Q84. V tomto díle k nim přibývá ještě Ušikawa - ošklivý, tlustý, malý, křivý a bojující proti hlavním postavám na té "špatné" straně. Ale přesto jsem si ho zamiloval a bylo mi velice líto, když jeho osud nedopadl tak, jak by si možná zasloužil. Ušikawa je ukázkou toho, co je schopna udělat stereotypizace společnosti a právě skrz tuto postavu probíhá největší společenská kritika.
Tento konec se Murakamimu povedl, poměrně výjimečně (na jeho poměry) vyznívá spíše pozitivně, i když zůstává klasicky spíše otevřený.
Skvělé dílo!
Řekl bych, že možná i nejlepší zakončení spletité cesty dvou duší, do jejichž příběhů a překážek se v knize číslo tři připletla i postava detektiva Ušikawy, jenž do příběhu přinesla naprosto zajímavý, a přitom nepostradatelný úhel pohledu.
1Q84 jako celek je masterpiece. Za mě si jej dokonce dovolím označit i za Murakamiho nejlepší dílo.
(+ SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!
Docela váhám s hodnocením. Rozhodně to není kniha na jedno přečtení, dá se toho v ní najít opravdu hodně. Což je opravdu super.
Bohužel chvílemi je její tempo dost unylé a o ničem. Přitom v okamžiku, kdy se začne něco dít, je to rázem o dvě třídy lepší... Určitě pomohlo přidání třetího pohledu, jen je mi Ušikawy líto, takovýhle konec si nezasloužil. A paradoxně závěr mi přijde zbytečně rychle ustřižený.
Z pohledu Tenga a Aomame se jedná celkem o šťastný konec. Ale nevím, nevím, jestli Tengo nezmění názor, až zjistí, že jeho milá je chladnokrevná vražedkyně. Tengo je celým příběhem vláčen a každý si s ním dělá, co potřebuje. Aomame a její společníci jsou naopak velmi aktivními prvky a nebýt jejich vražedného běsnění, vlastně by nebylo o čem psát.
I po této knize stále platí, že Bezbarvý Cukuru je pro mě Murakamiho #1.
(Dávám stejný komentář k části 1&2 i k části 3, četl jsem to v jednom svazku a beru to jako jedno dílo...)
Murakamiho opus, rozsáhlá trilogie 1Q84 (v anglickém překladu cca 1300 stran, po českém jsem nesáhl, protože první dva díly jsou prakticky nedostupné). Velký příběh nacpaný různými parafrázemi, odkazy, pochopitelně magičnem a celou řadou pro autora typických motivů. Celé to začíná jako příběh nájemné vražedkyně Aomame a paralelně s tím druhá linie o literárním ghostwriterovi Tengovi. Snažit se v pár větách popsat, co vše se na tom nesmírně širokém poli (míněn rozsah díla) odehrává, by asi nedávalo příliš smysl, avšak musím – jako už víckrát – alespoň říct, že Murakami je výborný vypravěč, originálně zpracovávající jak postmoderní prvky, tak ty magickorealistické, nadto si rád vypůjčuje i z různých mytologií nebo popkultury a mix je to stále vyvážený... První dvě knihy výborně rozehrává příběh, ve vyprávění nikam nespěchá, je v pomalých popisech až pedantsky důsledný. Škoda, že ve třetí knize to maličko ztrácí dech – děj se někdy zdá až příliš táhlý, nemluvě o řadě linek, které autor nechává vyhnít a až trestuhodně velké množství věcí nakonec vysvětluje podle vzoru "nevěděl/a jak to ví, ale věděl/a to", čímž příliš často obchází logiku a skoro bych tu Murakamiho podezíral z autorské bezradnosti, jak tolik věcí nakonec vysvětlit. Prostě deus ex machina, což občasně nevadí, ale tady to autor trochu nadužíval. Přitom jinak se jedná o nesmírně mnohovrstevnaté a inteligentní dílo, spousta záhad je vyřešena mimoděk, jen ať si na ně přijde ten, kdo dává pozor. Bohužel, často to tak není. Samotný závěr pak působí trochu příliš přeslazeně (i kvůli délce toho závěru) a i v rámci světa podivně nepravděpodobně... ale kupodivu tohle zrovna až tak nevadí. On si takový konec ten epický příběh vlastně žádá... navzdory tomu, že jsem tu psal spíš to, co mi na knize vadí, je 1Q84 velké a výborné dílo, jen závěr má pár rezerv. Ale určitě ho budu doporučovat, kudy půjdu a nejpozději za pár let to celé musím přečíst znovu... na což se už teď vlastně těším.
Štítky
japonská literatura magický realismus
Autor a jeho další knihy
| 2023 |  Slepá vŕba a spiaca žena |
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha 1Q84: Kniha 3 je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 1252x |
| Čtenářské výzvě | 78x |
| Doporučených | 76x |
| Knihotéce | 509x |
| Chystám se číst | 261x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 10x |