1Q84: Kniha 3

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Knihou číslo 3, která při prvním vydání v Japonsku zaskočila čtenáře jako nečekané překvapení, se završuje devět měsíců, které spolu s protagonisty Murakamiho románu strávíme v jiném světě roku 1Q84. Opět dostáváme možnost potkat své staré známé hrdiny. Tenga Kawanu, mladého matematika a spisovatele, vidíme definitivně řešit jeho vztahy s otcem. Jeho dávnou lásku oproti tomu pozorujeme v období velkých změn a sledujeme, jak se pouští do krajně nejistého podniku. A ještě někoho tu sledujeme: jednu z postav minulého dílu, která tu tentokrát dostává svůj samostatný prostor k akci i promluvě. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci. Nebo spíš k novému začátku?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/169228/1q84-1q84-kniha-3-169228.JPG 4.2624
Série:

1Q84 (2.)

Orig. název:

1Q84: Book Three (2010)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (112)

Kniha 1Q84: Kniha 3

Přidat komentář
pavel.2
06. února

Jsem rád, že knihou 3 se kniha uzavřela, bez ní to nebylo ono. Příběh už není tak zajímavý a temný, to je ovšem samozřejmé, když v prvních dvou knihách byly všechny nečekané a originální prvky světa 1Q84 popsány. V tomto posledním díle se řeší osud hlavních hrdinů, Aomame a Tenga. Je to hodně lovestory a detektivka, vše v komorní atmosféře, kde se většina děje odehrává v bytech a vyvstávající problémy se řeší pomocí telefonů. Tajemno světa 1Q84 není zcela objasněno, čtenář musí počítat s tím, že logika tohoto světa je jaká je a hrdinové, toužící po vzájemném shledání, jednají prostě dle okolností.
Čte se to opravdu dobře, tato trilogie je dle mého špičkou autora (teď čtu Norské dřevo, tak možná jen do té doby, ale ostatní jeho knihy mě vůbec nebraly).

elleyne
10.12.2018

Jde dát šest hvězdiček? :) Už první dva díly mě oslovily hodně a moc jsem se na knihu 3 těšila. Některé pasáže možná byly trochu zbytečné nebo zbytečně zdlouhavé, ale kvůli celkovému dojmu a pocitům dávám plný počet. Murakami málokdy zklame :)

meluzena
09.12.2018

Výborně promyšlené vyprávění, které vás napíná jako kšandy - jako by s vámi autor hrál stopovačku a vy jste netušili, kam vás vede. A když si náhodou začnete myslet, že VÍTE, přijde nečekaná odbočka, která zcela mění směr.
Oproti Knize 1 a 2, která UŽ TAK pěkně odsejpá, má Kniha 3 ještě větší spád, a i naléhavost.

Překlad bohužel občas zaskřípe jako nehty o tabuli (podivnou stavbou vět i jednotlivými slovy, např. "vražednice" místo vražedkyně, "klepe pěstí" místo buší, "dětská klouzačka" místo skluzavka apod.)

Příběh sice operuje s prvky nadpřirozena, nicméně to nejzákladnější poselství zůstává pěkně nohama na zemi, což je velmi příjemné.
Určitě doporučuji.

unavensluncem
19.11.2018

Uz to nemelo nejak ten spad jako prvni a druha kniha, ale precist se to dalo... Pohodicka...

gretl74
12.11.2018

Knížky, které mne přenášejí do jiného světa, čas tam plyne jinak. Chcete vědět, jak to poslední stránkou skončí, ale když se tak stane, jste smutní, chcete dál a víc ...

hs777
09.11.2018

První díl - Knihu 1 a 2 jsem přečetla před více než půl rokem, proto mi chvíli trvalo, než jsem se rozpomněla. Vzápětí mě ale magický Murakamiho svět znovu a naprosto pohltil. Jsem fascinována jeho podmanivým vypravěčským talentem a moc se těším na Komturovu smrt.

marek7722
05.11.2018

Neobyčejná kniha. Jsem rád, že jsem ji přečetl. (hodnotím jako celek; ne vždy to bylo bez obtíží) :)

BernardBlack
13.10.2018

Haruki, Haruki, za tohle Tě nevezmu"na ruky":)
Po vynikající magické a poetické knize 1 a 2, jenž mé očekávání a fantazii vystřelila až na měsíc, přichází tvrdý pád do jeho kráterů:)
Tohle vyvrcholení je jedním z těch, kterých je lepší nedosáhnout a raději zůstat jen v naději:)

Mercatino
06.10.2018

Magické-zdlouhavé-krásné a co mě mrzelo nejvíce-nezodpovězené.

Již u první knihy jsem měl pocit, že knihu, kterou čtu, tak nějak moc úplně nechápu a čekal jsem, že v této knize najdu odpovědi na mé otázky.

Bohužel naopak otázek mi přibývalo :)

Jakou roli vlastně hráli Little people v knize?
Kdo bušil na dveře jménem NHK ?
Jaký smysl měli umrtí obou Aomaminych kamarádek?
Jaký je skutečný příběh Tamarua a jeho paní?
Co to byl ve skutečnosti za svět se dvěma měsící?
A jaký byl konec Fukaeri, Komacua a spousta dalších?
A spoustu dalších otázek na které si nyní nevzpomenu.

Knihu asi by jsem nikomu nedoporučil :) Jedině lidem, kteří nevědí co se svým časem.
Každopádně Murakamiho nezavrhuji, právě naopak. Jelikož se mi ještě nestalo, aby jsem četl cca. nějakých 800 stran, kterým nerozumím a vydržel u nich.

Kniha je přitažlivá jak magnet, nutí čtenáře rozprostřít svou fantazií do všech směru :) Autor dokázal navodit pocit, že sám se podílím na příběhu a jsem jeho součástí.

Ne jednou jsem se podíval na nebe, jestli tam nejsou náhodou dva měsíce :)

misa1607
02.10.2018

85% magické čtení

sarka9190
17.08.2018

Kniha výborná, z postav si mě asi nejvíc získal Ušikawa, nejméně Tengo. Tímto rozhodně nesnižuji kvalitu počteníčka, které mne draplo a nepustilo až do konce. Jde o můj názor, se kterým se nemusí většina spokojit. Všeobecně mi přijdou hlavní mužští hrdinové(viz.Kafka na pobřeží) docela pasivní, zatímco všichni kolem nich a paralelně v jiných dějích rotují a činí se, tak oni prostě jen čekají a čekají a nechají se pohodlně nést na vlně. Něco jako princezny a princové v raných disneyho pohádkách. Hlavní postavy = spací panáci, vedlejší = hybatelé děje. A to je jediná věc, co mi trošku vadí. Nicméně si od autora rozhodně přečtu další knížku a tuto si časem zopakuji. Kniha umožňuje hodně interpretací a vím, že příště v ní najdu něco dalšího. A to se u mnoha knížek nevidí.

voytech
16.07.2018

Finále nejúžasnějšího příběhu, který se mi kdy dostal do ruky. Můj první přečtený Murakami a určitě ne poslední.

menca
03.07.2018

Dlouho jsem váhal, jak toto dílo hodnotit, nemohu si ale pomoci, příliš mě neoslovilo, působí na mne průměrně. U jeho autora jsem zvyklý, že jeho díla jsou specificky napsána, že se vyznačují něčím, díky čemu si čtenář příběh zapamatuje a nebude mu splývat s jinou četbou. “Kniha 3” na mne ale působí jako zbytečně protahované pokračování “knihy 1 a 2”, která čtenáři nabízela originální příběh a zábavnou četbu, zde to tak necítím...

E_Lan
22.06.2018

Po povedené první a druhé části, která pro mne skončila zklamáním kvůli otevřenému konci jsem trochu nejistě pokračoval ke třetímu dílu. A stálo to za to. Duchápřítomné sci-fi, spíše psychologický tajemný román s několika moudry, které člověku dlouho zůstanou v paměti. Jen kniha mohla být o kousek kratší, chvílemi se příběh malinko táhnul. Ale celkově velmi povedené a čtivé dílo.

ravenrain
12.05.2018

“A čo napríklad Hľadanie strateného času od Prousta?” navrhol Tamaru. “Ak si to ešte nečítala, máš teraz možno skvelú príležitosť to zvládnuť celé.”
“A ty si to čítal?”
“Kdeže. Nebol som nikdy zatvorený v base ani som sa nikde dlhú dobu neukrýval. A hovorí sa, že bez toho prečíta Hľadanie strateného času do konca len málokto.”
“A ty poznáš niekoho, kto to čítal celé?”
“Našiel by som nejakých známych, čo strávili peknú dobu po nápravných zariadeniach, lenže tých by najskôr Proust veľmi nezaujímal.”

Tic
02.04.2018

Hodnotím 1, 2 i 3 najednou.

Za mě asi 3,97 :)

Nelituju, že jsem četl. Myšlenka paralelního světa, z kterého se lze vrátit, mě celkem brala. (Ve skutečnosti stále všichni otevíráme nové vrstvy reality novými činy, ale vrátit nelze nic.)

Kniha jako taková mě však nenadchla. Postavy mi přišly strašně neživé, jejich osudy nevěrohodné a celé to na mě dýchalo zvláštní autorskou paralýzou. Jako by sám Murakami netušil, co chce vlastně psát, ale zkoušel kolem toho pšoukat umělou mlhu.

Scény působily staticky. Jako by je neumětelsky nakreslilo malé dítě. Postavy sebou občas trhly, jindy mrkly, ale většinou jen stály jak tvrdý... tvrdé Y.

Zaujaly mě střípky japonských specialit. Uřvaný výběrčí televizních poplatků například :)

Časté chyby a překlepy však jen posílily dojem něčeho, co bylo šito horkou jehlou. (Ačkoli za to sám autor nemůže.)

Velké plus: Přišlo mi, že přes zdánlivou poklidnost slohu i jazyka pod tím vším pracuje jakýsi elektrický neklid. Což je asi důvod, proč jsem čtivo neodložil. Tak jako tak, za mě kniha, která se tváří hlubokomyslnější a tajemnější, než doopravdy je. Přesto nelituju, že jsem četl, přečetl a hlavně... konečně dočetl :)

Marekh
01.03.2018

V roce 2017 jsem přečetl knihu 1Q84 (Kniha 1 a 2) a v tomto roce jsem přečetl tuto knihu. Obával jsem se, jestli si budu ještě pamatovat děj knihy včetně hlavních postav, ale v této knize je to znovu připomenuto, což je fajn, takže jsem se neztratil.

Kniha nebyla špatná. Pokud bych měl však porovnat knihu 1Q84 (1 a 2 kniha), tak se mi líbila o něco více než kniha 1Q84 (3 kniha). Autor opakuje události, které byly v knize už několikrát popsány, což podle mě bylo zbytečné. Sympatická byla pro mě postava pana Ušikawy.

Každopádně jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Styl psaní, celková atmosféra, to všechno se mi líbilo.

Augi
22.02.2018

Výborná kniha, výborný příběh. I když mám rád jiný žánr, Murakami mě svým příběhem nadchnul a pohltíl mě, do svého světa 1Q84.

calfa
16.01.2018

Tengo, Aomame a Ušikawa rozvíjejí příběh plný napětí a magického kouzla ve světě pod dvěma měsíci. Murakami opět nezklamal a těším se na četbu další z jeho románů, je to mistr ve svém oboru, kdo má rád magický realismus bude potěšen.

alef
12.01.2018

Tak se tu opět setkáváme, v roce 1Q84, a pokud jste právě otevřeli třetí knihu příběhu, je jasné, že jste (stejně jako já a všichni, kdo čtou tento příběh) přistoupili na důležitý fakt, přistoupili jste na existenci imaginárního světa, který se řídí jinými pravidly, může se reálnému světu hodně podobat, tak, že to až mate, ale taky se může docela radikálně lišit ... přistoupili jste na fakt, že fikční svět je sice nereálný, ale ne nemožný :-) ... proto jste tu, a s očekáváním dalšího vývoje událostí jste nic netušíc vstoupili spolu s Tengem a Aomame do kruhu ... do bludného kruhu myšlenek ... a zdá se, že vystoupit je téměř nemožné ... a taky dost frustrující, jen tak sledovat Tenga a Aomame a jejich zlověstně poklidný (pro čtenáře možná až dost nudný) život ... děj se na chvíli jakoby úplně zastavil ... je to jako obraz, který v jediném okamžiku zachycuje výjev ze světa, ve kterém na večerní obloze plují dva měsíce a který ztvárňuje lidi, kteří tam žijí ... svět ve kterém čas plyne asi úplně jinak ... tak pomalu, že je to až čtenáři zvyklému na náš hektický svět téměř hmatatelně nepříjemné ... a tak se tam tak brouzdáte, chvíli jste u Tenga, chvíli u Aomame, až se vám může stát, že nepostřehnete prostor, který se tu stejně nenápadně otevřel ... netušený prostor pro hru ... na významy, na hledání spojitostí ... všude kolem jsou náznaky, motivy, možné interpretace ... když se vám podaří tenhle prostor objevit ... dívejte se pozorně, je někde na hranici reálného a imaginárního ... možná v něm objevíte kouzlo Murakamiho přiběhu ... nabídne vám pohled do duše člověka ... na jeho vnitřní bouře, vášně, perverze, a na jeho touhu po lásce ... protože právě na ní se soustředí celá třetí kniha příběhu.
Je jen škoda, že tenhle příběh o velké lásce z velké části zastiňuje spoustu zajímavých a v předchozích dvou knihách rozehraných témat ... u Murakamiho je to ale celkem běžná záležitost, že dost často mění hru ... původní opouští rozehranou a vrhá se do jiné ... a tak mě ten jasný a naprosto zřetelný konec ... závěrečný výskok z kruhu ven ... docela překvapil, asi jsem to tak nějak nečekala :-).

I proto jsem docela dlouho „bojovala“ s hodnocením ... postupně jsem si našla důvody pro pouhé 3, ale taky pro 4, i pro 5*... v duchu jsem znovu procházela příběhem a hledala momenty, slova, věty, které pro mě byly ty stěžejní a bylo jich docela dost a tak jsem taky zjistila, že tenhle příběh není tak úplně jen o Tengovi a Aomame, ono to dost nutí se na ně soustředit a prodírat se jejich vztahem/nevztahem, takže se pak tolik nesoustředíte na všechny ty vedlejší postavy ... a když to uděláte a podíváte se jen o kousíček vedle, dostanete toho hodně navíc ...

... Ušikawu, slídila rozplétajícího řetězec příčin a následků, které se několikrát zpřetrhaly a pak znovu různě a na načekaných místech, propojily ...
„Dovedl se stejnou měrou – a v jistém smyslu celým srdcem – vžít do každého z obou protichůdných stanovisek. Tím způsobem si pomaličku polehoučku osvojil schopnost pochybovat sám o sobě. A uvědomoval si čím dál víc, že to, co bývá obecně považováno za absolutní pravdu, je ve většině případů jen velmi relativní pojem. A naučil se i jiným věcem. Například tomu, že rozlišování mezi subjektivním a objektivním není vůbec tak jasné, jak si spousta lidí myslí, a že pokud je dělicí čára mezi nimi už z podstaty tak nejasná, není až zas tak těžké ji tu a tam vědomě poposunout.“

... Tengova otce ... honícího se celý život za výkonem, za cílem, který vlastně žádným cílem není, a kam ho pohání jeho zvrácené představy o životě zasvěceném práci (ostatně tohle je dost hrozivý obraz celé japonské společnosti) ... s jeho nekompromisností, která drtí dětskou duši, ale i tu jeho ... je dost bolestné sledovat, jak soubor pravidel (v Japonsku dost běžný)opírající se o nekompromisnost (dříve i dnes) muže být tak zlověstně kontraproduktivní a vést spíš než k čemukoliv jinému k přízemnosti a zatvrzelosti (ostatně Aomaminy rodiče s jejich vztahem k víře, to jen potvrzují)...
„Dost možná, že si tvůj tatínek odnesl na druhou stranu nějaký tajemství. A tebe to, jak se zdá, zasáhlo. Ale podívej, ty už bys do toho tmavýho vchodu radši neměl dál nahlížet. To nechej kočkám.“

Pochopila jsem ... je čas odjet z Kočičího města ... dokud ještě jezdí vlaky :-).

druzickaster
22.10.2017

Musím uznat, že poslední díl trilogie 1Q84 mě chytl a nepustil až do konce. Aomame si u mě celkem polepšila, Tengo stále stejně dobrý. Některých hrdinů mi bylo i líto, ale takový je holt život v realitě 1Q84.

Terry11
28.09.2017

"Stařík cigaretu přijal, nechal si připálit Ušikawovým zapalovačem a s neskrývanou rozkoší vtáhl kouř. S takovou rozkoší, že měl Ušikawa dojem, že si ani ta cigareta nemůže od kouření přát víc."

Původně jsem měla v plánu si přečíst znovu druhý díl, abych se po dvou letech dostala do děje, ale bylo by to zbytečné. Murakami, jak je jeho zvykem, vše zopakoval sám a nejen jednou. Příběh se táhl, zajímavých detailů, které mě s tím vždy smiřovaly, ubývalo, takže jsem vlastně byla dost ráda, když jsem knihu dočetla. Asi jsem si už na spisovatelův styl natolik zvykla, že už mi nepřináší nic nového. "Kafka" zatím u mě vede.

hroneczek
25.09.2017

Už od začátku jsem byla napjatá, jak příběh dopadne. Zároveň mě Murakami neustále nutil přemýšlet nad smyslem bytí a údělem každého z nás.

Ema22
24.09.2017

Řekla bych, že lepší než 1. a 2. kniha, více napětí, více úhlů pohledu a tolik očekávaného propojení jednotlivých osudů. Místy jsem se od knihy nemohla odtrhnout, některé části naopak nezaujaly mou pozornost. Ušikawa mi začal být sympatický, jeho kapitoly však hodnotím jako nejméně čtivé.
Jako hrášek v lusku:) V tomto případě jsem ochotná odpustit silnou předvídatelnost.

Auer
13.09.2017

Prostě pokračování nejrozsáhlejšího, nikoliv nejlepšího Murakamiho románu.

Petula19
05.09.2017

Vůbec mi nevadí, že jsme se nedozvěděli odpovědi na spousty a spousty otázek. Mám takový pocit, že přesně takhle ta kniha skončit měla.

Oproti první knize mi tady přeci jen ale chybí nějaký větší spád a také nové zvraty.

Utrpením pro mně ovšem byly hlavně kapitoly s Ušikawou, ze kterých pravděpodobně mělo vycházet nějaké napětí, které jsem tam ale bohužel neobjevila. Byly zdlouhavé a spíše v nich bylo omíláno to, co už jsme dávno věděli.

OndřejMergl
31.08.2017

Od poslední knihy jsem čekal více akce a napětí, spíše se však nesla ve znamení hledání, ať už jednotlivých postav mezi sebou, jejich role ve světě 1Q84 a vůbec podstaty existence tohoto alternativního vesmíru.

Místo, aby autor nabídl odpovědi na řadu palčivých otázek, v zásadě nechal vše na čtenáři, aby si interpretoval děj knihy po svém. Proto chápu, že se po přečtení této knihy čtenáři rozdělí na dva tábory - jedny, kteří si nějakým způsobem vše vyloží a budou opěvovat autorovu genialitu, a druhé, které autor zklame.

Na mě osobně to působí tak, jako by Murakami prostě jen bezcílně psal a čekal, co z toho vypadne. Mohlo z toho vypadnout něco zcela jiného, ale vypadlo zrovna tohle. Asi stejně, jako když malíř jen tak čmárá a vypadne z toho obraz. Což ve mně rozhodně nevzbuzuje důvěru v autorovy schopnosti, ba naopak.

thomascz84
22.06.2017

Čekal jsem od knihy trochu víc. První kniha byla lepší. Pasáže s Ušikawou jsem četl s donucením. Vždy jsem měl chuť je nejraději přeskočit. Možná kdybych je přeskočil tak bych skoro o nic nepřišel. Jinak celkové hodnocení: "Haruki Murakami to umí i lépe!!!"

Taťka Hraboš
19.06.2017

Moc nechápu, proč tahle kniha měla být pro japonské čtenáře překvapením, když v těch prvních dvou autor rozehrál hru, kterou těžko mohl nechat neukončenou. Přestože jsem i tomuto dílu dal plný počet, vnímám jej jako trochu slabší. Zdá se mi, že nebyl plně využit potenciál, který vytvořily první dva díly. Jako by autorovi došly síly. Čekal bych dramatický děj s různými zvraty a nečekaná odhalení (kdo byl Tengův otec, jakou roli v tom všem nakonec hrála Fukaeri ...), ale nakonec se nic z toho nekonalo. Více než vně se toho odehrálo v myslích hlavních protagonistů. PS: S určitým odstupem se mi stále více zdá, že ty zdánlivé nedostatky přesně odpovídají Murakamiho záměrům - jen ať si hezky čtenář popřemýšlí a příběh si dotvoří sám.

kní
26.05.2017

Taky na to narazíte. Na ojakodon. Tak abyste nemuseli gůglovat (nebo seznamovat), co to je, tady je recept:
½ kg rýže
½ kg cibule
1kg kuřecích prsních řízků
8 vajec
Sojová omáčka (připlaťte za kvalitní variantu, např. Kikkoman)
Cukr, sůl, voda
Na velkou rozehřátou pánev nalejeme 2dcl vody, přidáme 2lžíce cukru,
3-5 lžic sojovky podle chuti, špetku soli, promícháme a necháme spojit.
Nasypeme cibuli nakrájenou na půlkolečka. Až cibule změkne, přidáme
kuřecí maso nakrájené na nudličky. Po změknutí masa zalejeme směs
rozmíchanými vejci, necháme chvilku projít varem a podáváme s rýží.

No a kniha? Je úžasná. Ještě lepší nežli 1 a 2.